Vražda profesora Lessinga: Záhady života

Foto: Wikipedia – Will_Burgdorf, volné dílo

Popisek: Německý filozof, psycholog a novinář židovského původu Theodor Lessing

Dne 30. 8. 1933 byl ve vile Edelweiss (česky Protěž) v Mariánských Lázních zavražděn německý emigrant, filozof a pacifista, svobodný zednář a astrolog profesor Theodor Lessing. Jde tak o první oběť nacistů na území Československé republiky, dlouhá léta před okupací a vypuknutím druhé světové války. Šlo o jasný signál, který vypovídal o charakteru nacistického režimu i o tom, kdo je to Adolf Hitler.

Theodor Lessing se narodil 8. února 1872 do středostavovské rodiny židovského lékaře. Své původní příjmení Lewy si později změnil na počest Gotholda Ephraima Lessinga, který se v osmnáctém století zasazoval o rovnoprávnost Židů. Po maturitě na gymnáziu začal studovat medicínu, studia ale nedokončil. Posléze získal doktorát z filozofie, psychologie a literatury na univerzitě v Erlangenu.

Na otázku, kdo byl profesor Lessing, neexistuje jednoduchá odpověď. V každém případě šlo o velmi komplikovanou osobnost. Ještě za svých středoškolských studií konvertoval k protestantismu, aby se později vrátil k judaismu. Kontroverzní reakce vzbudil svou knihou Židovská sebenenávist z roku 1930, v níž se pokusil analyzovat, proč někteří Židé inklinují k antisemitismu. V roce 1908 založil Lessing poněkud kontroverzní společnost za snížení hluku, který byl podle jeho mínění hlavním zdrojem řady neuróz a dalších problémů. Zvláště mu vadilo vyklepávání koberců, zvonění kostelních zvonů a cvičení na klavír.

Skandál vyvolal jeho sňatek s Marií Stach von Goltzheim, příslušnicí šlechtického rodu Hohenzollernů a vnučkou císaře Viléma I. Pro sňatek s Židem se jí rodina zřekla a vydědila. Rozporuplné reakce vyvolávala Lessingova angažovanost i u kolegů z kulturní a akademické sféry. Spisovatel Thomas Mann (1875-1955), držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929, jej nazval: „hanebným skřetem, který může být rád, že na něj svítí slunce…“

Stejně jako filozofie a psychologie Lessinga zajímala i astrologie. O tom svědčí jeho členství v Německé kulturní společnosti pro pěstování astrologie (Deutsche Kulturgemeinschaft zur Pflege der Astrologie). A za zmínku stojí i další člen této astrologické společnosti, mnichovský paleontolog Edgar Dacqué. Kromě jiného byl Dacqué autorem dvou zajímavých spisů: Prasvět, ságy a lidstvo (Urwelt, Sage und Menschheit) z roku 1925 a Příroda a duše (Natur und Seele) z roku 1927. Paleontolog Dacqué rozpracoval Darwinovu evoluční teorii z metafyzického hlediska. Na rozdíl od Charlese Darwina a dalších evolucionistů se ale pokládal za involucionistu a odvozoval život od člověka jako prapůvodní formy.

Řezník z Hannoveru

Když 8. prosince 1924 začal soud s Fridrichem Heinrichem Karlem Fritzem Haarmannem, přezdívaným „Řezník z Hannoveru“, přizvali profesora Theodora Lessinga k přelíčení coby znalce z oboru psychologie. Případ jednoho z největších sériových vrahů začal nálezem několika lidských lebek a kostí v řece Leine. Na základě antropologických zkoumání došli znalci k závěru, že tyto ostatky patřily dvaadvaceti různým lidem. Jedním z podezřelých byl i Fritz Haarmann. Coby policejní provokatér však z policejní sítě unikl.

Haarmana se později podařilo dopadnout díky svědectví chlapce, kterého se pokusil znásilnit. Při soudním přelíčení vyšlo najevo, že Haarmann své oběti vyhledával zejména na hannoverském nádraží. Šlo o chlapce a mladé muže z nižších sociálních vrstev. Poté co svou oběť vylákal k sobě domů, znásilnil ji, prokousl jí hrdlo, uřízl hlavu a tělo rozporcoval. Maso zavražděných pak prodával jako zvlášť jemné vepřové řízky na černém trhu. Hannoverský řezník byl odsouzen k trestu smrti a skončil pod gilotinou 15. dubna 1925. I když se mu nepodařilo prokázat všechny vraždy, kriminalisté považovali za pravděpodobné, že o život připravil nejméně třicet mužů.

Lessingovo angažmá jakožto znalce z oboru psychologie netrvalo příliš dlouho. Protestoval proti tomu, aby se soudní řízení soustřeďovalo pouze na Haarmannovu pohlavní a psychickou abnormalitu. Od počátku požadoval důkladné prošetření Haarmannova spojení s vyššími policejními kruhy. Už tak skandální případ nabýval ještě skandálnějších rozměrů. A to si nikdo nepřál. Lessinga tedy odvolali. Ale Lessing případ dál sledoval a pravidelně o něm referoval kupříkladu do listu Prager Tagblatt.

Dosud neoběšen

Profesora Lessinga můžeme považovat za úhlavního nepřítele nacistů už od samotného prvopočátku. V roce 1925 protestoval proti zvolení Paula von Hindenburga německým prezidentem. Považoval jej za člověka nevýrazného a bezzásadového, který se z politické nuly (něm. Zero) může stát tyranem (Nero). Vývoj politických událostí v roce 1933, spojených s nástupem Adolfa Hitlera do funkce říšského kancléře, dal Lessingovi svým způsobem za pravdu.

Po 30. lednu 1933 se stal Lessing v nacistickém Německu personou non grata. Po Hannoveru roznášeli nacisté profesorovy podobenky s textem „Dosud neoběšen“. Připravovala se Lessingova likvidace, ale jemu se i s dcerou Ruth podařilo v noci z 1. na 2. března uprchnout. Poslední kapkou bylo vyplenění a zdemolování jeho hannoverského bytu.

Přivítala jej naše země

Po svém příjezdu do Prahy se profesor Lessing ubytoval v Hotelu Hilton. V centru rušného velkoměsta však nenalézal klid na práci a uvažoval, že se přestěhuje do nějakého klidnějšího města. Přijal tak nabídku MUDr. Adolfa Starka a jeho syna Gerharda, aby přesídlil do Mariánských Lázní. Mimochodem, stejně jako Theodor Lessing byli oba Starkové svobodnými zednáři. V Mariánských Lázních bydlel postupně v několika hotelích, aby se posléze usadil ve vile Edelweiss (Protěž).

Lessingovým posledním veřejným projevem se stalo vystoupení na sionistickém kongresu, který se konal ve dnech 29. a 30. srpna 1933 v Praze. Kritizoval židovskou honbu za penězi, ústup od ideálů, snahu zapadnout mezi smetánku, prostě úpadek německého židovství.

Pro svůj veřejný postoj figuroval Lessing na předním místě nacistické černé listiny nenáviděných a hledaných osob. Byla na něj dokonce vypsána odměna ve výši 80 000 říšských marek. Primárním cílem nebyla Lessingova vražda, ale jeho odvlečení zpátky do Říše.

Trestní spis, vedený proti Rudolfu Eckertovi; foto Záhady života

Profesorova vražda

Díky dochovaným archivním dokumentům máme poměrně podrobně zachycen průběh profesorovy vraždy. Dne 30. srpna přistavili vrazi žebřík k vile Edelweiss a vyšplhali po něm do druhého patra. Aby snížili případný hluk, obalili konce žebříku pekařskými hadry. Profesor Lessing seděl u svého psacího stolu a pracoval. Smrtící výstřely se ozvaly přibližně ve 21:30. I když byl Lessing převezen do nemocnice, krátce po půlnoci svým zraněním podlehl.

Pohřeb se konal 3. září 1933 na mariánskolázeňském židovském hřbitově. Rozsáhlá pátrací akce přivedla policii na stopu dvou atentátníků, Rudolfa Maxe Eckerta a Rudolfa Zischky. Oba bezprostředně po vraždě utekli do Říše. Na vraždě nacisty nenáviděného muže se měl podílet ještě třetí pachatel Karl Hönl, jeho účast se však nepodařilo prokázat.

Československé úřady sice požádaly o vydání Eckerta i Zischky, ale bez úspěchu. Oba muži se stali totiž v Německu „celebritami“. Byla jim vyplacena slíbená odměna 80 000 říšských marek, blahopřál jim sám ministr propagandy Goebbels, a jako čestní hosté a „hrdinové“ se dokonce zúčastnili stranického sjezdu v Norimberku.

Dlužno ještě poznamenat, že během Křišťálové noci v listopadu 1938 nacisté mariánskolázeňský židovský hřbitov zdemolovali a většinu náhrobků odvezli. Zischka i Hönl zemřeli během druhé světové války, světské spravedlnosti se tak dočkal pouze Rudolf Eckert, a to až v roce 1945, kdy se pokračovalo ve vyšetřování profesorovy vraždy.

Rudolf Max Eckert se po obsazení Sudet vrátil do Mariánských Lázní, kde pracoval pod jménem Forster jako automechanik. A pod tímto falešným jménem byl nakonec i v roce 1945 dopaden. V roce 1946 ho odsoudili za vraždu k osmnácti letům odnětí svobody a ve věznici na plzeňských Borech si po dvou amnestiích odseděl necelých třináct let. V roce 1958 byl vyhoštěn do Spolkové republiky Německo.

K případu vraždy profesora Lessinga se ještě v roce 1974 vrátili českoslovenští filmaři, kteří o Eckertově dopadení a došetření případu po roce 1945 natočili snímek Výstřely v Mariánských Lázních. Vražda profesora Theodora Lessinga zůstává věčným mementem i vzpomínkou na tehdejší demokratický ostrůvek v předválečné Evropě, zvaný Československá republika… 

A pokud máte rádi (mimo jiné) i historické záhady, právě pro vás je tu časopis Záhady života, který najdete na stáncích každý měsíc. V novém dubnovém vydání se například v rozhovoru s kryptozoologem a biologem Vojtěchem Kačírkem dozvíte o české rostlině, kterou dávní alchymisté chránili kletbou. Z ní také připravil podle 700 let starého receptu dávný Elixír mládí! Jak vypadá, jak chutná a co umí? Na to vám odpoví dubnové záhady života!

(převzato z časopisu Záhady života)

Vložil: Redaktor KL