Protektor

Nechápu. Formálně brilantní a dotažené (souznění hudby a obrazu by se mělo dávat ostatním českým filmům příkladem), při poslechu dialogů nemáte pocit, že vám někdo rve rezavou vývrtku do sluchovodu (ani při výroku miluji tě) a při sledování příběhu máte pocit, že tady někdo přemýšlel a předestřel divákovi něco, co tu citelně chybí. Plastický a nehysterický obraz podlehnutí kouzlu ideologie, jakkoli prvotně motivované dobrými úmysly. Psychologicky propracované drama, v němž se na protektorátní kulise vyjevují mnohem obecnější rysy vztahu člověka a "dějin". Je to sarkastické, sofistikované a má to grády. Obraz jízdy na bicyklu při zpětné projekci je pro mě fenomenálně prostou a přitom odpovídající metaforou jakékoli totality. Bez toho šlapajícího človíčka, který nemá zdánlivě vliv na dění za sebou, by iluze nebyla dokonalá. Protektor rovná se film, po kterém jsem už roky toužil – zralý, reflektující, prostý čecháčkovské člověčinky a zatuchlosti. Chyby odpouštím. Láska bývá slepá. (16.09.2009)

Scénář: Robert Geisler, Benjamin Tuček, Marek Najbrt .. Ještě že tak. Když jsem usedl do sedačky, vybavila se mi neveselá vzpomínka na jiný nedávný ambiciózní český retro film. Tím byl Normal (vlastně jsem si na něj od jeho premiéry doposud nevzpomněl), který sice válcoval trailery, ale výsledek utek. Na Protektora jsem neviděl ani ten trailer (systematicky je nevyhledávám) a vše se zúročilo příjemným zážitkem. Uhrančivá stylizace, výborná MIDI hudba a její gradace scén, příběh se sune kupředu pozvolně, tu skokově a mimo samotné okolnosti mu chybí ještě něco dramatičtějšího v jádru. Jenže, když se v tom všem navíc pohybuje úžasně fotogenická Jana ‘Čárkovaná ‘ Plodková a (pro mne) konečně přijatelný Marek Daniel, není moc co řešit. Podzim patří českému bicyklu. Osvěžujících 75%. (24.09.2009)

Protektor je pro mě překvapivě poměrně špatně uchopitelný film a po jednom zhlédnutí jsem si dlouho nebyl jist jaké hodnocení mu přisoudit. Důvodem jsou dva diametrálně odlišné pohledy, kterými musím k filmu přistupovat. Tím prvním je hodnocení děje, ze kterého jsem nebyl nijak nadšen. Pokud z kostry odejmeme všechna ta okrasná cingrlátka, zůstane nám poměrně triviální kostra, která nemá nápaditosti ani co by se za nehet vešlo. Sonda do života dvou manželů, mezi které je vlivem nově nastupujícího režimu vražen „zátaras“ (překážka či jak to nazvat), dnes již nikoho příliš nepřekvapí. O to hůře, že tenhle snímek ve své hlavní dějové lince nepřichází s žádnou nečekanou odbočkou a dopajdá k rozhodně ne nečekanému konci (trestu?). Jenže je tu i druhá rovina a ta je příjemně osvěžující a pro mě i velmi překvapivá. Protektor je ve svém pojetí doby velmi moderní. Podobně jako např. Marie Antoinetta se nebojí používat současných výrazových prostředků k zobrazování minulosti. Nejde tu jen o elektronický hudební doprovod, ale zejména o chování a obecnou mluvu jednotlivých postav, které jsou svým vyobrazením velmi blízké dnešním lidem. Přiblížení doby tak probíhá pouze díky kostýmům, prostředí a dobovým reáliím (těm se ovšem nepodřizuje!). Ve výsledku na mě tento nadmíru sympatický počin působil jako příjemná, jemně přidrzlá divadelní inscenace obohacená o moderní přístup, nejsem si však jist, nakolik je potlačen onen český element, který znemožňuje přijetí filmu v cizině. (04.05.2010)

Protektor nedisponuje nějakým úžasně silným příběhem, ale spíš slušivou atmosférou a sympatickou snahou natočit český film, který se za sebe nemusí za hranicemi stydět. On je rozhlasový reportér, ona herečka zřejmě se slibnou budoucností. Jenže ona je židovka a on dostává nabídku, kterou není radno odmítat. A oba žijí v nepříliš lehké době. Hezky se na to dívá, zvlášť, když Jana Plodková a spol. dokazují, že české civilní herectví není mrtvé, ale je nutno přiznat, že zejména v druhé polovině se Protektor začíná nepěkně otřásat v základech a chybí mu to hlavní – emoce. Chtěl bych jásat, ale nějak mi to nejde.. leda z dokonalé vizuální stránky.. *** až **** (12.05.2011)