Jean-Jacques Dessalines
| Jean-Jacques Dessalines | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. září 1758 Plaine-du-Nord |
| Úmrtí | 17. října 1806 (ve věku 48 let) Port-au-Prince |
| Povolání | politik |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Choť | Marie-Claire Heureuse Félicité |
| Děti | Jacques Dessalines |
| Funkce | Emperor of Haiti |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jean-Jacques Dessalines (20. září 1758 – 17. října 1806) byl vůdcem Haitské revoluce ve francouzské kolonii Saint-Domingue a vládcem nezávislého Haiti podle ústavy z roku 1801. Nejdříve byl uznáván jako generální guvernér, později přijal titul císař a vládl pod jménem Jakub I. Haitský. Je považován za jednoho ze zakladatelů Haiti.
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Ve svém mládí byl Dessalines otrokem na kávovníkové plantáži francouzského plukovníka jménem Henri Duclos. Ujala se ho jeho teta Victoria Montou, rovněž otrokyně, ale velmi energická žena.[1] Tetu Victorii velmi pobuřovaly těžké podmínky otroctví a práce na polích. Byla starší než Jean-Jacques a naučila jej způsobům boje člověka proti člověku. Později se sama účastnila válečných bojů pod přezdívkou Gran Toya. Zemřela v roce 1805.[2]
Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Po Velké francouzské revoluci se Dessalines stal důstojníkem francouzské armády. Sloužil v ní, když byla kolonie ohrožována Brity a Španěly. Později se stal jedním z velitelů protifrancouzského povstání, které vyústilo v haitskou revoluci. Stejně jako vůdce revoluce Toussaint Louverture svedl mnoho úspěšných válečných střetnutí. Poté, co byl Toussaint Louverture v roce 1802 zajat a deportován do Francie (kde v roce 1803 zemřel ve věznici), stal se Dessalines novým vůdcem revoluce. V listopadu 1803 porazil vojsko vyslané Napoleonem Bonapartem v bitvě u Vertières.
Nezávislost Haiti[editovat | editovat zdroj]
Dne 1. ledna 1804 vyhlásilo Haiti svoji nezávislost a stalo se tak prvním státem vzniklým ze vzpoury černých otroků. Dessalines byl radou generálů jmenován generálním guvernérem Haiti. Francie tak přišla o svoji tehdy nejvýnosnější kolonii. Současně to také byla první a na dlouhou dobu poslední velká Napoleonova porážka. Dne 22. února 1804 vydal Dessalines dekret, kterým oficiálně nařídil masakr bílého obyvatelstva a zabavení jejich majetku. Vraždění bylo oficiálně ukončeno dne 22. dubna 1804. Až na výjimky (lékaři, kněží, polští dezertéři z francouzské armády, němečtí osadníci), bylo bílé obyvatelstvo během dvou měsíců vyvražděno, včetně žen a dětí. Sám císař Desallines byl v roce 1806 zavražděn.
Smrt císaře[editovat | editovat zdroj]
V důsledku rozporů mj. v otázkách zemědělské politiky se proti císaři Jakubovi I. spikli čtyři jeho blízcí spolupracovníci. Dessalines byl zastřelen na mostě tehdy zvaném Pont Larnage, dnes v obci Pont-Rouge (severně od Port-au-Prince), dne 17. října 1806.[3] Mezi spiklenci byli Bruno Blanchet a Alexandre Pétion, dva pozdější prezidenti Republiky Haiti, která byla po smrti císaře vyhlášena.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jean-Jacques Dessalines et sa tante Victoria Montou (francouzsky).
- ↑ DUPONT, Berthony: „Jean-Jacques Dessalines: Itinéraire d'un révolutionnaire“ (Jean-Jacques Dessalines: Deník revolucionáře), éditions l'Harmatthan, 2006, str. 75 (francouzsky). [1]
- ↑ CADET, Pierre Josué Agenor. „Gouvernement de Dessalines“ (Vláda Dessalinese). http://newsgroups.derkeiler.com/Archive/Soc/soc.culture.haiti/2005-10/msg00580.html Archivováno 1. 7. 2013 na Wayback Machine. (francouzsky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- POPKIN, Jeremy D. (2011). A Concise History of the Haitian Revolution (Stručné dějiny haitské revoluce). Chichester, West Sussex: Wiley-Blackwell. ISBN 978-1-4051-9820-2.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-Jacques Dessalines na Wikimedia Commons
