DANIELA PEŠTOVÁ: O DĚDICTVÍ A SKLONECH

Talent od Boha, nebo po kom to dítě je?

„To dítě má obrovský talent. Něco takového jsem už dlouho neviděla!“ rozplývala se nadšeně lektorka výtvarného kroužku nad pracemi mého prostředního dítka, když ho dědeček vyzvedával. „To má po vás?“ ptala se zvědavě. „Po mně? Já neumím nakreslit ani rovnou čáru!“ odpověděl suše můj otec. To, že je jeho talent opravdu výjimečný, nám všem následně dokázaly úspěšně složené přijímačky na Hollarku, studium umělecké střední školy v zahraničí a různé vyhrané umělecké soutěže. Když jsme se pak dozvěděli, že jeden jeho obraz byl vybrán z tisíců ostatních, aby zdobil pracovnu kongresmana v Bílém domě, to už mi ukápla i slzička. Ale asi nejzajímavější je, že ač je tohle moje dítě opravdu talentované v mnoha směrech (samé jedničky ve škole, už zmíněné výtvarné nadání, hra na klavír, o které můj muž prohlásil, že je lepší než ta jeho), ničemu z toho se nevěnuje profesionálně. Že si to prý chce nechat pro potěšení, a ne jako povinnost. Ok, respect. Ale co já bych za to dala, mít aspoň desetinu takového talentu! I přes to, že jsem na tom s kreslením o něco lépe než můj tatínek, stále bych se zdráhala nárokovat si v tomto případě byť jen zlomek nějakého kreditu. Jestli za to může jasnost v myšlení, nebo moje přehnaná skromnost, nevím. Kdo ale teda žádnou přehnanou skromností rozhodně netrpí, je můj muž, který nemá absolutně žádný problém připsat si jakýkoli pozitivní atribut, kterým některé z našich dětí disponuje. Můžu vám garantovat, že ve většině případů je to jen zbožné přání. Jediný případ, kde jsem schopná připustit, že to jsou jeho, a ne moje geny, které se obtiskly do našich dětí, je hudba. Naštěstí. Kdyby zdědily můj hudební sluch místo jeho, bylo by to opravdu smutné.

Nastavení mysli

„Co je tajemství vaší kariéry? V čem tví její dlouhověkost?“ Tuhle otázku dostávám dost často. Aby taky ne. S modelingem jsem začala těsně po sametové revoluci, do Paříže jsem odjela v roce 1990 a právě teď sedím ve studiu a dopisuji tento článek v pauzách mezi focením. Tak si to spočítejte. Samozřejmě je to díky nějakým těm fyzickým předpokladům. Výška, váha ani BMI ale nejsou úplně všechno, za co mohu svým rodičům děkovat. Kromě těch na první pohled patrných atributů jsem po svých rodičích zdědila i velkou míru svědomitosti, pracovitosti a smyslu pro disciplínu. Talent to sice zrovna není, ale vlastnosti se dědí podobně jako hudební nadání nebo analytické schopnosti, a právě ony hrají velkou roli v tom, jak se s životem popasujeme. A já jsem za tyhle opravdu vděčná. Protože i díky nim jsem to dotáhla tak daleko. Vždy jsem si stála za tím, že v modelingu nejde jen o fyzickou krásu. Velkou roli tu hraje i štěstí a taky být ve správný čas na správném místě. No a pak záleží také hlavně na tom, kolik úsilí mu hodláte věnovat. Jako v čemkoli, v čem chcete uspět. Talent je jen něco, co vám dá možná nějaký náskok, ale zbytek je na vás. A já jsem o tuhle práci opravdu stála. Začátky nebyly jednoduché, ale já se nenechala odradit. Když se něco nepovedlo, snažila jsem se z těch chyb nehroutit, a naopak se na ně dívat jako na příležitost naučit se dělat věci jinak. Odrazové můstky. Odmítnutí nebo negativní komentáře mířené mým směrem? Podle hesla Co tě nezabije, to tě posílí jsem se jimi nechala radši nakopnout, než aby mě položily. Learning curves. Nejdůležitější ale je, že mi tyhle vlastnosti nepomohly pouze v mé kariéře, ale hlavně ve všedním životě. Takže díky, mami a tati!

P. S. Ještě zpátky k tomu talentu. Pokud by si někdo myslel, že existuje něco jako talent by proximity, tedy že nadání se dá pochytit, tak ho musím zklamat. Protože kdyby ano, tak už bych po těch 20+ letech, které s mým mužem jsme, musela mít minimálně jednoho svého Zlatého slavíka. Ale protože talent se nedá ani okoukat, ani se jím nakazit, nezbývá mi než se smířit s tím, že budu vždy zpívat jako Florence Foster Jenkins. Jediná utěšující zpráva pro mé okolí je, že na rozdíl od Mrs. Jenkins jsem si svých nedostatků vědomá.

P. P. S. Ještě jednu věc bych ráda zmínila. Abych předešla nějakým možným hádkám, pokud by nějakým zázrakem tento článek četly i mé děti. VŠECHNY moje děti jsou úžasné, supernadané, megatalentované a nejlepší pod sluncem.

P. P. P. S. Sklony k zveličování jsem po nikom nezdědila, ty mám okoukané od svého bývalého.