Anomalisa

Příběh i zpracování mě naprosto dostali. Poměrně obvyklý a fádní motiv postaršího američana znuděného dosavadním životem pojatý úlně novým způsobem. Figurky vytištěné na 3D tiskárně s vyměnitelnými výrazy v každodeních reálných situacích z tohoto filmu dělají jeden z nejpodivnějších, jaké jsem kdy viděla. (09.05.2016)

Další z filmů, kde se postarší tragéd topí v depresi, protože má neoprávněný pocit, že svět a lidi kolem něj nejsou tak skvělí jako on a všechno je mu málo. Tak se pateticky ožere, najde holku, která ho (z nějakého nepochopitelného důvodu) obdivuje a má tak nízké sebevědomí, že by asi pro něj udělala první poslední - a hele, na světě je prý hned líp. Film jsem protrpěla v naději, že tohle Kaufman nemyslí vážně a na konci bude nějaký zvrat či alternace, ale tam jsem se jen dozvěděla, že přivézt z pracovní cesty dítěti hračku ze sex shopu je úplně chill. Se divím, že v depresi z toho chlapa spíš není celá jeho rodina. Zkrátka a dobře, tenhle žvást se může jít i s celým "zajímavým zpracováním" bodnout. (19.03.2016)

Chytrý animovaný film pro dospělé je vlastně také anomálie. Charlie Kaufman to má všechno promyšlené, takže nakonec dávají všechny jeho „divné“ volby smysl. Ano, na začátku jsem si také chvíli zvykal na nezvyklý vzhled lidských loutek či na to, že i ženské postavy mluví hlasem Tom Noonana, ale nakonec to za to stálo (90%). (15.07.2018)

Jsou filmy, na které se podívám poměrně spontánně kvůli kladným odezvám od kritiků. Tento film je takový případ, neviděl jsem trailer a neprostudoval si pečlivě, kdo stojí za jeho vznikem. Příjemně mě tedy samotný film překvapil svoji tragikomickou atmosférou, existenciální náladou a hlavně posléze zjištěním, že jedním z tvůrců je Charlie Kaufman, kterého znám díky mému oblíbenému top filmu Věčný svit neposkvrněné mysli. Musím ocenit dabing J. J. Leigh, Davida Thewlise a Toma Noonana. Dále hudbu od Cartera Burwella. Hlavní postava filmu slyší stejný hlas, byť mluví s ženami i muži. Tento zajímavý element představuje ve filmu Michaelovu izolaci od vlastních pocitů, není ve své kůži, připadá si jako kdyby byl součástí divadelní hry, kde postavy hrají ti nesprávní lidé. Po nějaké době však potká Lisu, která dodává svoji sympatickou nešikovností filmu šmrnc a pár komických situací! Sexuální scéna je zpracována tak realisticky s pozoruhodným citem, že vám nepřijde, že se díváte na loutky, ale ztotožňujete se s nimi! Vizuálně filmařsky ani dabingově není film směšný. Michael je lidskou skořápkou, která se snaží být člověkem. Nicméně je velice sebestředným, neuvědomujícím si, že ostatní bytosti se mohou cítit stejně jako on, samy také ne ve své kůži. Negativem filmu tedy může být přílišná posedlost sebou samým a ignorování pocitů ostatních, byť přesně třeba toto chtěli tvůrci ukázat. (10.01.2016)

Jednoduché soustředění na jednu myšlenku a přímočarost jejího sdělení Kafmanovi sluší - jednoduchost a přímočarost tedy v porovnání s jeho ostatními auteurskými projekty, ne ve srovnání s čímkoli ostatním. Přecejen natočit loutkový film o odcizení a osamělosti nezkouší jen tak někdo. Škoda jen že pro hlasové obsazení většiny postav nevybral nějaký neutrálnější hlas - význam jeho zaměnitelné anonymity je jasný, ale takto tu všechny ostatní ženy působí jako transsexuálky, což je další level bizarnosti který imho autorským záměrem nebyl. 8/10 (27.09.2020)