„Čtyři vraždy stačí, drahoušku“

Macourek a jeho krváky s povolenou dávkou čuňačinek. Po Vdově a Einsteinovi sestupuji ještě o patro níž, ke Čtyřem vraždám. Ukrutná třeskutost. V nějakých patnácti letech mě to ohromně bavilo („Dej fem ten fek!“), dnes mohu jen podepsat, co píše Amirgal. Patlanina i ve srovnání s jinými soudobými macourkovštinami. „Reálie“ jsou sice stejně čupr jako v nejlepších Lipského parodiích, komiksový Kája Saudek se k tomu snad tématicky hodí, ale dohromady to moc nešlo, o reklamních vsuvkách nemluvě. Dějová logika k pláči, parodičnost na úrovni Teletele (tedy taková, která si vystačí s ukazováním přehnaných typikálií), zuby spadnuté do polévky, hlasitě pérující nože v zádech, zoufalí školáci. Nutno srovnat se starším Kdo chce zabít Jessii (Macourek+Vorlíček): zatímco tam se v „reálném“ světě objevují zhmotnělé komiksové postavy, tady je zřetelný pokus o transformování reality do komiksu, tedy o zfilmovaný komiksový formát jako takový (čímž nemyslím saudkovské náhražky scén, které by byly moc drahé, ale bezprostřednost všech akcí a událostí – výjevů). Janžurová coby mistr převleků není vůbec špatná, bestie Bublina L.L. docela sedí, hoši z Michaga i ze San Boniga rovněž. Postavy jsou vůbec velmi dobře obsazeny (jen tu Bohdalku jsem tady nikdy moc nepochopil), krutými hláškami se nešetří a Zázvorková coby barová kurva je prostě unikát. Trvalou hodnotu má však jen písňová složka, totiž Eva Olmerová s Koptovým textem „městem táhne sex“, jakož i nová vlna z Newyorteku – to můžu. (07.12.2012)

"Jo holka, Beethoven, to není Strauss, ten má nějakou váhu." Pobavily i cigarety značky Morituri, nebo souboj negližované Bohdalky s negližovanou Janžurkou v pěně. Všeobecně má drahoušek mnoho vtipů a skvělých scén, ale rozhodně nedosahuje kvalit těch nejlepších parodií své doby, Kdo chce zabít Jessii, Adéla ještě nevečeřela a Limondový Joe (můj nejmilovanější triumvirát). (23.09.2013)

Kdysi dávno jsme Vraždy poslouchali na kotoučáku (mladší budou asi houbeles vědět, co tímhle slovem myslím), tudíž bez obrazu a nic to neztratilo ze své krásy .. spíše naopak. Ty nejlepší momenty se naslepo vynořovaly ještě víc, jelikož naše fantazie a představivost pracovala naplno. Takže - nejen Beethoven má nějakou váhu, ale i tenhle film. Pro mě absolutní jednička v domácí kinematografii .. (06.02.2010)

Tenhle neskutečně crazy počin patří k těm, které by nám měl závidět celý svět a kvůli nimž by naše malá republi(č)ka měla být známá jako jedna z nejproduktivnějších a nejoriginálnějších líhní komediálních a parodických filmových vajec na Zemi. Každý herec, každý řádek scénáře, každé filmové okénko, každá Saudkova kresba, každá Hálova nota... Všechno je prostě TAK dokonalé a neomrzí to snad ani po tisícím vidění. (19.02.2012)

Nápady a nespoutatelně rozvernou rozpustilostí charakterizovaná parodie přerůstá své původní poslání a mění se ve svébytný film, jehož kvalita spočívá v dokonalém přetavení původní komiksové matérie. Rafinovanost, s níž si režisér i scénárista (Miloš Macourek) pohrávají s divákovou fantazií i bránicí, často bere dech. Řada replik, citovaných hojně spolukomentátory, zlidověla. Kontrast nadsazené směsi něžnosti a bezbrannosti takřka chlapecké u hlavního hrdiny i prvoplánového plání jeho ženského idolu překonávají už jen orgie znepřátelených gangů. Nápad a jeho provedení by určitě nadchly i Jaroslava Haška nebo Jiřího Hausmanna. V každém případě se jedná o jednu z nejvýraznějších českých veseloher všech dob, které se nedá téměř nic vytknout. Naopak se zdá, že výčet jejích předností je téměř bezbřehý. A - jak tu čas od času konstatuju - téměř s určitostí nadčasový. (20.10.2007)