Thomas Thynne, 1. markýz z Bathu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thomas Thynne, 1. markýz z Bathu
Portrét z roku 1795 (Thomas Lawrence)
Portrét z roku 1795 (Thomas Lawrence)
Státní sekretář vnitra
Ve funkci:
10. listopadu 1775 – 25. listopadu 1779
PředchůdceWilliam Nassau, 4. hrabě z Rochfordu
NástupceWilliam Hill, 1. hrabě z Hillsborough
Ve funkci:
21. října 1768 – 19. prosince 1770
PředchůdceWilliam Petty, 2. hrabě ze Shelburne
NástupceWilliam Nassau, 4. hrabě z Rochfordu
Státní sekretář zahraničí
Ve funkci:
6. března 1779 – 27. října 1779
PředchůdceHenry Howard, 12. hrabě ze Suffolku
NástupceDavid Murray, 7. vikomt Stormonot
Ve funkci:
20. ledna 1768 – 21. října 1768
PředchůdceHenry Seymour-Conway
NástupceWilliam Nassau, 4. hrabě z Rochfordu
Místokrál v Irsku
Ve funkci:
5. června 1765 – 18. října 1765
PředchůdceHugh Smithson-Percy, 2. hrabě z Northumberlandu
NástupceFrancis Seymour, 1. hrabě z Hertfordu
Stranická příslušnost
ČlenstvíToryové
Narození1734
Hatfield
Úmrtí19. listopadu 1796 (ve věku 61–62 let)
Westminster
ChoťElizabeth Bentinck (od 1759)
RodičeThomas Thynne, 2nd Viscount Weymouth a Louisa Thynne, Viscountess Weymouth
DětiThomas Thynne, 2nd Marquess of Bath
Louisa, Countess of Aylesford
Henrietta Thynne
John Thynne, 3rd Baron Carteret
Lady Isabella Thynne
Mary Thynne
Sophia Thynne
George Thynne, 2nd Baron Carteret
PříbuzníHenry Carteret, 1st Baron Carteret (sourozenec)
Henry Thynne, 3rd Marquess of Bath[1], Thomas Thynne, Lord William Thynne, Lord Edward Thynne[2], Charlotte Montagu Douglas Scott[1], Elizabeth Campbell, Countess Cawdor, Lord Charles Thynne[1], Louisa Thynne[2][1] a Lord John Thynne[2][1] (vnoučata)
Alma materSt John’s College
Profesepolitik
OceněníPodvazkový řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Thynne, 1. markýz z Bathu (Thomas Thynne, 1st Marquess of Bath, 3rd Viscount Weymouth, 3rd Baron Thynne of Wermister, 4th Baronet Thynne of Kempsford) (13. září 1734 – 19. listopadu 1796, Londýn) byl britský politik. Od mládí byl jako dědic peerských titulů členem Sněmovny lordů. Jako vlivný řečník strany toryů se stal oblíbencem krále Jiřího III. a za jeho vlády zastával funkce u dvora a ve státní správě. Dvakrát byl ministrem zahraničí a ministrem vnitra. Svou kariéru završil jako první královský komorník (1782–1796), mezitím získal Podvazkový řád (1778) a v roce 1789 byl povýšen na markýze.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb 1. markýze z Bathu s dekorací Podvazkového řádu

Pocházel ze šlechtického rodu, který vlastnil statky v několika hrabstvích, hlavním sídlem byl honosný zámek Longleat House (Wiltshire). Narodil se jako starší syn Thomase Thynne, 3. vikomta Weymoutha (1710–1751), po matce Louise Carteretové (1712–1736) byl vnukem významného politika 2. hraběte Granvilla.[3] Rodové tituly a majetek zdědil po otci v roce 1751, mezitím studoval v Oxfordu, do Sněmovny lordů vstoupil po dosažení zletilosti v roce 1756. Kariéru zahájil ve dvorských službách jako lord komoří Jiřího III. (1760–1763), v letech 1763–1765 byl nejvyšším štolbou královny Charlotty. V roce 1765 byl jmenován členem Tajné rady a od června do srpna byl formálně místokrálem v Irsku, kam ale vůbec neodjel. Ve vládě vévody z Graftonu byl od ledna do října 1768 ministrem zahraničí, respektive státním sekretářem severního departmentu (Secretary of State for the Northern Department).[4] V letech 1768–1770 byl pak ministrem vnitra, respektive státním sekretářem jižního departmentu (Secretary of State for the Southern Department). V této funkci se vypořádal s nepokoji vyvolanými radikálním novinářem Johnem Wilkesem vyloučeným z Dolní sněmovny.

Hlavní rodové sídlo zámek Longleat House (hrabství Wiltshire)

V prosinci 1770 odstoupil z funkce ministra vnitra po španělské okupaci Falklandských ostrovů a několik dalších let strávil v soukromí. Po smrti hraběte z Bristolu byl v roce 1775 jmenován prvním královským komorníkem (Groom of the Stole), ale vzápětí poté se vrátil do vlády na výzvu premiéra lorda Fredericka Northa a znovu se stal ministrem vnitra (1775–1779). Od března 1779 byl zároveň i ministrem zahraničí. V těchto funkcích měl účast v aktivitách vlády ve válce proti koloniím v severní Americe, z obou úřadů ale odstoupil na podzim 1779. Po pádu Northovy vlády zaujal znovu post prvního královského komorníka a zastával jej až do smrti (1782–1796). V roce 1778 byl jmenován rytířem Podvazkového řádu[5] a svou kariéru završil titulem markýze z Bathu, který získal v roce 1789.[pozn. 1] Od roku 1763 byl členem Královské společnosti a v roce 1769 získal čestný doktorát na univerzitě v Cambridge[6]

V první fázi své kariéry se Thynne výkonu svých úřadu příliš nevěnoval, proslul mimo jiné jako hazardní hráč a jeho současníci zmiňovali časté návštěvy exekutorů na jeho sídlech. V politice později proslul jako velmi aktivní a schopný řečník a argumentační silou svých projevů ve prospěch toryů získal trvalou přízeň Jiřího III. Na druhou stranu měl ale také problémy s alkoholem, což mělo vliv na jeho pracovitost v nejvyšších státních funkcích.

Rodina a majetek[editovat | editovat zdroj]

Dcera Louisa, provdaná hraběnka z Aylesfordu (1760–1832), portrét z roku 1783 (Joshua Reynolds)

V roce 1759 se oženil s Lady Elizabeth Bentinckovou (1735–1825), nejstarší dcerou 2. vévody z Portlandu a sestrou pozdějšího dvojnásobného premiéra 3. vévody z Portlandu. Lady Elizabeth byla v letech 1793–1818 nejvyšší hofmistryní královny Charlotty[pozn. 2]. Potomstvo:

  • 1. Louisa (1760–1832), ∞ 1781 Heneage Finch, 4. hrabě z Aylesfordu (1751–1812), lord nejvyšší hofmistr Spojeného království 1804–1812
  • 2. Henrietta (1762–1813), ∞ 1799 Philip Stanhope, 5. hrabě z Chesterfieldu (1755–1815), diplomat, nejvyšší štolba Spojeného království, rytíř Podvazkového řádu, člen Královské společnosti
  • 3. Thomas Thynne, 2. markýz z Bathu (1765–1837), poslanec Dolní sněmovny, 1796 po otci dědic titulu markýze a člen Sněmovny lordů, rytíř Podvazkového řádu
  • 4. Sophia (1763–1791), ∞ 1784 George Ashburnham, 3. hrabě Ashburnham (1760–1830), kurátor Britského muzea, rytíř Podvazkového řádu
  • 5. Lord George Thynne (1770–1838), poslanec Dolní sněmovny[7], finanční inspektor královského dvora 1804–1812, jako mladší syn markýze užíval titul lorda, po strýci zdědil v roce 1826 peerský titul barona Cartereta a stal se členem Sněmovny lordů
  • 6. Lord John Thynne (1772–1849), poslanec Dolní sněmovny[8], zástupce lorda nejvyššího komořího 1804–1812), jako mladší syn markýze užíval titul lorda, po bratrovi zdědil v roce 1838 peerský titul barona Cartereta a stal se členem Sněmovny lordů

Thomasův mladší bratr Henry Frederick (1735–1826) jako dědic matky přijal její příjmení Carteret (původně Thynne-Carteret, později jen Carteret). Byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a zastával nižší funkce u dvora a ve vládě. V roce 1784 získal titul barona Cartereta z Hawnesu a stal se členem Sněmovny lordů. Zemřel bez potomstva a titul barona po něm postupně zdědili dva výše uvedení synovci.

Hlavním rodovým sídlem byl zámek Longleat House (Wiltshire), který nechal v 16. století postavit Sir John Thynne, další úpravy proběhly koncem 17. století za 1. vikomta Weymoutha. Zámek je dodnes majetkem rodu.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Titul spojený s názvem města Bath měl historické souvislosti spojené s příbuzenskými vztahy z matčiny strany. Na hraběte z Bathu byl v roce 1661 po restauraci Stuartovců povýšen John Granville (1628–1701), vlivný velkostatkář, voják a politik. Jeho dcera Grace (1654–1744) se provdala za 1. barona Cartereta a jejich syn John Carteret, 2. hrabě Granville byl otcem Thomasovy matky Louise. Město Bath jako parlamentní obvod Dolní sněmovny později zastupovali tři členové rodu Thynne.
  2. ↑ Po úmrtí královny Charlotty zůstala funkce nejvyšší hofmistryně neobsazena dvanáct let. V roce 1820 nastoupil na trůn Jiří IV., který okamžitě využil své nové pozice a za skandálních okolností se rozvedl s manželkou Karolínou. Funkce královniny nejvyšší hofmistryně tak pozbyla významu a znovu byla obsazena až v roce 1830 s nástupem Viléma IV., kdy se jí stala vévodkyně z Leedsu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e Kindred Britain.
  2. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Rodokmen rodu Thynne dostupné online
  4. ↑ Personální obsazení funkce státního sekretáře na webu The British History Online dostupné online
  5. ↑ LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter; Univerzita Palackého, Olomouc, 2020; s. 405 ISBN 978-80-244-5621-8
  6. ↑ Thomas Thynne, 1. markýz z Bathu na webu thepeerage [1]
  7. ↑ Lord George Thynne na webu The History of Parliament dostupné online
  8. ↑ Lord John Thynne na webu The History of Parliament dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Thomas_Thynne,_1._markýz_z_Bathu&oldid=22478095“