Frigyes Szapáry
| Frigyes (Friedrich) hrabě Szapáry | |
|---|---|
 | |
| Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku | |
| Ve funkci: 1913 – 1914 | |
| Předchůdce | Duglas Thurn-Valsássina |
| Nástupce | přerušení diplomatických styků |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nezávislý |
| Narození | 15. listopadu 1869 Pešť  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. března 1935 (ve věku 65 let) Vídeň  Rakousko |
| Choť | Marie Hedvika z Windisch-Grätze |
| Rodiče | Ladislav Szapáry a Marianne, Gräfin von Grünne |
| Děti | Marie Anna Szapáryová z Muraszombath, Széchyszigetu a Szapáru Ladislav ze Szapáry |
| Příbuzní | Marie Kristina z Kentu[1] (vnučka) |
| Profese | diplomat a politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Frigyes (Friedrich / Bedřich) hrabě Szapáry (Frigyes (Friedrich) gróf (Graf) Szapáry de Szapár, Muraszombat et Széchy-Sziget; 5. listopadu 1869 Budapešť – 18. března 1935 Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat. Díky příslušnosti k vysoké šlechtě a příbuzenským vazbám dosáhl před první světovou válkou vlivného postavení v zahraniční politice Rakouska-Uherska. V letech 1913–1914 byl rakousko-uherským velvyslancem v Rusku.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z uherské šlechtické rodiny Szapáryů, které od roku 1722 náležel hraběci titul. Narodil se jako třetí ze čtyř dětí (všichni sourozenci zemřeli v dětství nebo raném mládí), jeho otcem byl c.k. polní podmaršál hrabě Lázsló Szapáry (1831–1883), matka Marianne (1835–1906) byla dcerou generála a císařského generálního pobočníka hraběte Karla Ludwiga Grünna.
Frigyes vstoupil v roce 1895 do služeb ministerstva zahraničí, o rok později složil diplomatické zkoušky, ale aktivním diplomatem se stal až o pět let později. V letech 1900–1907 zastával nižší posty v Římě, Berlíně a Mnichově, od roku 1907 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí, kde byl od roku 1912 II. sekčním šéfem. Mezitím byl jmenován c.k. komorníkem a v roce 1913 tajným radou, za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Štěpána. Spolu s Hoyosem a Forgáchem patřil k vlivným strůjcům politiky ministra zahraničí Aehrenthala. Po nástupu nového ministra zahraničí Leopolda Berchtolda byl v letech 1913–1914 rakousko-uherským velvyslancem v Petrohradě, kde jeho diplomatická mise skončila po vypuknutí první světové války. Vrátil se na ministerstvo zahraničí, ale od roku 1915 žil již v soukromí. V roce 1915 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů, aktivně politicky ale nevystupoval.
V roce 1908 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Hedvikou Windischgrätzovou (1878–1918), dcerou předlitavského ministerského předsedy a dlouholetého předsedy Panské sněmovny knížete Alfreda III. Augusta z Windischgrätze. Maneželé měli čtyři děti, z toho dva syny. Mladší syn Vincenc Alfred (1914) zemřel krátce po narození, starší syn László (1910–1998) byl sportovním střelcem a reprezentantem Rakouska na trojích olympijských hrách.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
