Bedřich (kníže)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bedřich
Český kníže
Portrét
Kníže Bedřich
Doba vládyI. 1172–1173
II. 1178–1189
Narozeníokolo 1141/2
Praha
Úmrtí25. března 1189
Praha
PohřbenKatedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
PředchůdceI. Vladislav II.
II. Soběslav II.
NástupceI. Soběslav II.
II. Konrád II. Ota
ManželkaAlžběta Uherská (1157–1189)
PotomciVratislav
Helena
Žofie Přemyslovna
Olga
Markéta
Ludmila Přemyslovna
DynastiePřemyslovci
OtecVladislav II.
MatkaGertruda Babenberská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich, také Fridrich, (* okolo 1141/2 – 25. března 1189) byl syn krále Vladislava II. a český kníže z rodu Přemyslovců od konce roku 1172 do září 1173 a od konce června 1178 do 25. března 1189. V letech 1164–1173 byl knížetem olomouckého údělu[1].

Jeho vládou začal čtvrtstoletí trvající státní úpadek, část problémů ale souvisela už s vládou jeho otce, jehož ztotožnění se s politikou říše se ukázalo jako příliš úzké.

První období vlády[editovat | editovat zdroj]

Král Vladislav II. si zajistil podporu šlechty a na sklonku roku 1172 předal podle principu primogenitury vládu svému synovi Bedřichovi.

„ ...starší však syny, Fridricha a Svatopluka, určil k službě vojenské a vládě po otci, ti oba, podle řízení Božího, jeden každý ve svém stavu začali den ode dne více a více prospívat. “
— Vincencius[2]

V českých zemích ovšem platilo ještě v té době nástupnické právo seniorátu, proto nebyl Bedřich dle tohoto práva právoplatným nástupcem svého otce.

O nejvyšší post v zemi se tak hlásili synové Soběslava I. – na Přimdě vězněný Soběslav (II.), nejstarší tehdy žijící Přemyslovec, Oldřich a Václav. Oporu našli u císaře Fridricha I. Barbarossy (Vladislav II. očividně přecenil vděk císaře, kterému léta věrně sloužil), který v září 1173 zbavil Bedřicha moci a za českého knížete určil Oldřicha. Ten však předal otěže moci staršímu bratrovi Soběslavovi, vládnoucímu s knížecím titulem.

1178–1189[editovat | editovat zdroj]

Překreslená pečeť knížete Bedřicha

V létě 1178 ztratil Soběslav II. podporu Fridricha I. Barbarossy, čehož využil Bedřich, uplatil císaře a obdržel od něj Čechy v léno. V následujícím desetiletí došlo v zemi k hluboké vnitropolitické krizi. Nejprve došlo v lednu 1179 mezi Bedřichem a Soběslavem k bitvám u Loděnice (u Berouna) a v Praze Na bojišti (u tehdejší vsi Nusle), ze kterých vyšel vítězně Bedřich, přestože první bitvu prohrál a u Loděnic se zachránil pouze útěkem. Na Moravě mezitím posiloval moc Konrád II. Ota z linie znojemských Přemyslovců, jemuž se podařilo spojit moravské úděly v jeden celek.

Pečeť knížete Bedřicha (August Sedláček)

V roce 1182 dlouhodobá nespokojenost s panujícím knížetem vedla k propuknutí vzpoury šlechty v českých zemích, Bedřich byl vyhnán ze země a šlechta si zvolila za nového knížete Konráda Otu. Bedřich hledal pomoc u císaře Fridricha Barbarossy, který se rozhodl spor vyřešit na sněmu v Řezně v září 1182. Zde císař tvrdě zasáhl a zastrašil přítomné Čechy.

„ ...širočin veliké množství rozkázal přinésti, jakoby je chtěl odpraviti. Když tito k nohoum jeho se uvrhli, za prominutí prosili a nutnosť změnivše za vůli přijali Fridricha za pána a knížete opět a s ním se do Prahy vrátili, za veliký majíce to zisk jak sami tak Kunrat, že z provinění uražené velebnosti nejsou pokutováni. Tak moudrý císař spiknutí odbojných moudře potlačil a onomu Čechy navrátil, tomuto však s Moravou za vděk vzíti poručil. “
— Jarloch[3]

Konrád Ota se od té doby tituloval jako moravský markrabí a usiloval o nezávislost na pražském knížeti. Proto historici často vykládali události řezenského sněmu jako státoprávní akt, jímž Fridrich Barbarossa zřídil moravské markrabství, které vyjmul z pravomoci českých knížat a podřídil je říši. To však nebylo přímo řečeno. V každém případě císař jen přilil v situaci závažných rozporů mezi Přemyslovci pověstný olej do ohně. Oslabený stát byl pro Barbarossu jistě snáze ovladatelný. Nebezpečí, že se jednotný český stát rozpadne, jako se tomu stalo například v Polsku nebo na Rusi, sílilo.

V roce 1184, když byl Bedřich v Říši, pokusil se Soběslavovec Václav dobýt Pražský hrad, který ale ubránila kněžna Alžběta.

Knínské úmluvy[editovat | editovat zdroj]

Bedřichův denár

Bedřich společně se svým nevlastním bratrem Přemyslem (pozdějším Přemyslem Otakarem I.) hodlali zasáhnout proti přílišné samostatnosti moravského markraběte a vytáhli na Moravu. Poplenili Brněnsko i Znojemsko. Roku 1185 došlo u Loděnice snad k nejhorší bitvě mezi Čechy a Moravany v dějinách. Vítězem se stal Přemysl, ale jeho vojsko utrpělo takové ztráty, že místo aby pronásledoval poražené, vrátil se nazpět do Čech. Poté se Konrád Ota rozhodl, že bude raději s knížetem Bedřichem vyjednávat.

„ Léta od vtělení Páně 1186 dodala hrůza často jmenovanému Konrádovi na rozumu, a když viděl, že nemůže klást odpor knížeti Bedřichovi a Čechům, přišel k němu za prostřednictvím dobrých lidí do Knína a stali se od té doby přáteli a zůstali jimi i na potom. “
— Jarloch[4]

Na jednáních v Kníně zřejmě uznal svrchovanost pražského knížete nad Moravou, zatímco Bedřich mu přiznal její držení. Pokud skutečně Fridrich Barbarossa připojil Moravu lenním vztahem přímo k říši, nyní tato podřízenost skončila. Kromě toho se řešila nástupnická otázka – nástupcem Bedřicha se měl stát právě Konrád II.

Po smíru s Konrádem Otou ovšem vyplul na povrch další Bedřichův spor s jeho bratrancem a pražským biskupem Jindřichem Břetislavem. Spor ukončil císař Barbarossa, který zvláštním privilegiem prohlásil příslušnost pražského biskupa k říšským knížatům a jeho nezávislost na českém knížeti, což vedlo k dalšímu oslabení knížete.[5] Po Bedřichově smrti (25. března 1189)[6] se vlády (patrně na základu dohod z Knína) a se souhlasem českých předáků ujal Konrád II. Ota.

Bedřich se krátce před smrtí chystal podpořit císaře na III. křížové výpravě, ale 25. března 1189 zemřel. Nahradil jej Konrád II. Ota a Čechy s Moravou byly opět sjednoceny.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Roku 1157 se Bedřich oženil s Alžbětou Uherskou, dcerou Gézy II. a Eufroziny Kyjevské, se kterou měl šest dětí:

∞ 1186 Albrecht I. Míšeňský (1158–1195)
  • Helena-Eirene (1158–po 1165)
∞ 1164 ? z byzantského rodu Petralifů (Petraphoilas-Komnenos)[7]
∞ 1189 Albrecht III. z Bogenu († 1198)
∞ 1204 Ludvík I. Kelheimský/Bavorský (1173–1231)

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
 Břetislav I.
 
 
 Vratislav II.
 
 
 
 
 
 
 Jitka ze Svinibrodu
 
 
 Vladislav I.
 
 
 
 
 
 
 Kazimír I. Obnovitel
 
 
 Svatava Polská
 
 
 
 
 
 
 Dobroněga Kyjevská
 
 
 Vladislav II.
 
 
 
 
 
 
 Poppo z Bergu-Schelklingenu
 
 
 Jindřich z Bergu
 
 
 
 
 
 
 Žofie Uhorská
 
 
 Richenza z Bergu
 
 
 
 
 
 
 Diepold II. z Vohburgu
 
 
 Adelheid z Mochentalu
 
 
 
 
 
 
 Luitgarda Zähringenská
 
Bedřich
 
 
 
 
 
 Arnošt Babenberský
 
 
 Leopold II. Babenberský
 
 
 
 
 
 
 Adelaida Wettinská
 
 
 Leopold III. Babenberský
 
 
 
 
 
 
 Rapoto I. ze Chamu
 
 
 Ida z Formbachu
 
 
 
 
 
 
 Mathilde
 
 
 Gertruda Babenberská
 
 
 
 
 
 
 Jindřich III. Černý
 
 
 Jindřich IV. Sálský
 
 
 
 
 
 
 Anežka z Poitou
 
 
 Anežka Sálská
 
 
 
 
 
 
 Ota Savojský
 
 
 Berta Savojská
 
 
 
 
 
 
 Adelheid Turínská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44. 
  2. ↑ Letopis Vincenciův a Jarlochův. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. S. 63. 
  3. ↑ Fontes Rerum Bohemicarum. Příprava vydání Josef Emler; překlad Václav Vladivoj Tomek. Svazek II. Praha: Museum Království českého, 1874. Kapitola Letopis Jarlocha, opata kláštera milevského, s. 481. (latinsky) Dále jen Letopis Jarlocha. 
  4. ↑ Milevský letopis : Zápisky Vincencia, Jarlocha a Ansberta. Příprava vydání Magdalena Moravová; překlad Anna Kernbach. Praha: Argo, 2013. 290 s. (Memoria medii aevi; sv. 18). ISBN 978-80-257-0885-9. 
  5. ↑ Velké dějiny I., s. 655
  6. ↑ Letopis Jarlocha, s. 508
  7. ↑ Byzantium Nobility: Petraloifas (Petraphoilas-Komnenos). Foundation for Medieval Genealogy

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Vladislav II. 		Znak z doby nástupu Český kníže
Bedřich
1172–1173 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Soběslav II.
Předchůdce:
Soběslav II. 		Znak z doby nástupu Český kníže
Bedřich
1178–1189 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Konrád II. Ota
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Mytičtí Přemyslovci
Přemyslovci
(9. století–1306)
Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)
Nedynastičtí
(1306–1310)
Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)
Lucemburkové
(1310–1437)
Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437)
Habsburkové
(1437–1457)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439) • interregnum (1439–1453) • Ladislav Pohrobek (1453–1457)
Nedynastičtí
(1457–1471)
Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490)
Jagellonci
(1471–1526)
Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bedřich_(kníže)&oldid=23017281“