Rivalové

„The closer you are to death, the more alive you feel.“ Sport rebelů, snílků a bláznů pod rutinérskou taktovkou esenciálně hollywoodského životopisce Howarda? Proč ne, alespoň se člověk dozví, že rivalita je jako benzín. Občas vzplane, každému nevoní a při správném užití vás posune dál.. Vzpomněl jsem si na vtip, který sice není moc etický, ale ta rakouská krysa si vždycky ze sebe uměla vystřelit: „Tina Turner je přijata na renomovanou kliniku plastické chirurgie v Beverly Hills, aby si nechala odstranit převislé stydké pysky a jelikož chce vše udržet v tajnosti, požádá lékaře o absolutní diskrétnost. Jaké je však její překvapení, když se po zákroku probudí na pokoji obležená květinami a na stolku má gigantický puget růží. Podívá se na přiložený lístek a na něm stojí: „Díky za nové uši, Niki Lauda.“ (03.11.2014)

Absolútne strhujúce! Ešte stále lapám po dychu, do úst a na klávesnicu sa mi tlačia samé superlatívy a hneď na úvod si dovolím označiť tento snímok za filmový zážitok roku. Ako nestranný fanúšik F1 nemám prehľad o histórii a faktoch spred niekoľkých dekád, tým-pádom ma až tak nezasiahli a nerozhodili informácie, že niektoré udalosti (súvisiace s osobami Laudu a Hunta a ich súbojov) boli upravené na úkor hodnovernosti. Tento film nie je dokument, je to film, ktorý na základe jedného z najslávnejších príbehov z histórie motoršportu prináša divákovi pohľad do sveta jazdcov, ktorí sú ochotní ísť na trati až na kosť, cez mŕtvoly a pozrieť sa počas pretekov smrti do očí. Zároveň je až neuveriteľné zistenie ako sa mení športový duch jedného z najnebezpečnejších športov v priebehu rokov. Ako som spomenul, scenár nie je to, čo by som chcel vychváliť, pretože nie je umenie upraviť si sled udalostí tak, aby bol pre publikum čo najpríťažlivejší. To, čo sa nesmie opomenúť je, že Howardovi sa opäť podarilo obhájiť svoje remeslo a natočil film tak pútavo a dychtivo, že vás vcucne do sedadla ako zošliapnutie plynového pedálu v monoposte formuly. Umenie je tá mravenčia práca za kamerou, dodať filmu explozívny nádych v každej scéne, či na trati, v boxoch alebo v dialógoch - a to najmä prácou kamery, strihom a hudbou. Pôsobivá retro atmosféra posúva film ešte o level vyššie. Herci prispievajú k tomuto intenzívnemu zážitku nemalou mierou, Brühl v životnej roli a forme. 100%. (30.12.2013)

Ukrutně podmanivý námět, vytuněný charismatickými hereckými výkony a dynamickou režií. Rush je skvěle natočenou jízdou, jejíž dvě hodiny kolem vás proletí, ani nemrknete. A přestože jsou samotné scény závodů nasnímané s citem a profesionalitou, ty nejlepší jsou podle mě právě ty, které se odehrávají mimo areály okruhů - za všechny třeba Laudova jízda italským křápem, či Huntovo dostaveníčko s hovadem převlečeným za novináře. Přesto všechno jsou pro mě Rivalové stále spíš skvěle natočeným řemeslem, než filmem, který vás přejede a změní vám život. 80% (09.01.2014)

Je pouze náhodou, že Ron Howard předvedl nejsuverénnější výkon své kariéry nikoli v Hollywoodu (který by jistě nepřipustil tolik bradavek a kostí trčících z pochroumaných závodníků), nýbrž v nezávislé produkci několika menších studií? Rivalové nejsou bezchybní. Prozření obou hrdinů vytušíte s předstihem mnoha okruhů, ženské postavy jsou pasivní a pro okrasu, některé „hluboké“ dialogy jen vyplňují ticho a snaze o dvě stejně hodnotné charakterové studie škodí, že si Morgan dal výrazně víc práce se zlidštěním monstra („hororové“ záběry zmrzačené tváře jsou na hraně vkusnosti) než se zmoudřením playboye. Přesto právě zdvojení vypravěčů a vytěžování napětí z jejich v zásadě přátelské rivality (skutečný záporák chybí) představuje hlavní tahák jinak veskrze dobrého, ale nikoli výjimečného filmu. Dvě výrazné postavy jsou zárukou dostatku dramatického materiálu po celé dvě hodiny a na konci budete mít s velkou pravděpodobností ještě chuť na přídavek. Morgan nabízí dostatek informací o organizaci závodů v 70. letech, aby byl v obraze i člověk formulemi netknutý a zároveň si dává velký pozor, aby nenaštval ani fanoušky Hunta, ani fanoušky Laudy. Oproti podobně strukturované Plačící pěsti, jejíž finále budí mnohonásobně ambivalentnější pocity (neboť jde o život), u mne opatrné lavírování Rivalů způsobilo lhostejnost, kdo vyhraje, a tedy celkové ochabnutí zájmu o dění na plátně během závěrečném aktu. Skutečnosti, že každý nakonec svým způsobem vyhraje, Rivalové zřejmě vděčí za kromobyčejnou popularitu. Klíčovým faktorem bude ale nepochybně také řemeslná preciznost, díky níž vnímáte závodní sekvence, vytuněné parádně ohuleným zvukem a fetišistickými detaily různých strojových součástek, všemi smysly. Stejně imerzivní jako konzolové závodní hry to ještě není, mnoho však už nechybí. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, xxmartinxx, Aelita, da.silva (11.10.2013)

Možná by se dalo strefovat do hladce klouzající dějové linky a do žánrově přesně definovaného souboje protikladů. Jenže já to při vší upřímnosti a živočišnosti celého příběhu nedokážu a kdo někdy měl rád závody formulí, když se ještě nejednalo o promyšlené kroužení v týmové režii, ale o vpravdě smrtelnou zábavu, bude na tom stejně. Od prvního zařvání motorů přes herecký koncert výbušného Hemswortha i chladného Brühla až po nerozdýchatelnou finální třetinu plnou vizuální dokonalosti a emocionální bohatosti. A pokud ani to nestačí k plnému zážitku, zaburácí Hans Zimmer a vůz je okamžitě zpátky na trati. Na té, kde každé sešlápnutí pedálu může být to poslední. (09.10.2013)