Seznam bitev českých dějin

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva husitů s křižáky. Vyobrazení v Jenském kodexu, fol. 56a.

V porovnání s komplexní evropskou historii nepatří České země k místům četných vojenských událostí, přesto během staletí byli jejich obyvatelé nuceni nejednou obhájit své nároky na národní svébytnost i státní nezávislost se zbraní v ruce. Tyto boje neproběhly pouze na domácí frontě, ale mnohdy i stovky kilometrů od českých hranic. Seznam bitev českých dějin tedy obsahuje nejen výčet vojenských střetnutí, které se odehrály na území dnešních Čech a Moravy, ale také na území jiných státních celků, jejichž výsledek podstatně ovlivnil české dějiny nebo byly vybojovány za výrazné účasti českých vojenských kontingentů a velitelů. Pokud jde o dějiny po druhé světové válce, jež byla poslední událostí, při níž došlo k masovému nasazení českých vojáků, seznam pojímá události menšího rozsahu, které pro svůj militaristický charakter získaly, mnohdy i zveličené, pojmenování bitva, případně operace, střetnutí, boj ap.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Počátky českého státu – raný středověk[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva s Avary 626 Utlačovaní Slované, pod velením franského kupce Sáma, porazili vojsko Avarů.[1]
Bitva u Wogastisburgu 631 nebo 632 Slované vedení králem Sámem porazili franské vojsko Dagoberta I.[2]
Bitva u Canburgu 805 Češi ubránili před mohutnou armádou Karla Velikého hradiště Canburg.[3]
Bitva u záseků 849 Češi, na česko-franské hranici, porazili vojsko východofranského panovníka Ludvíka Němce.[4]
Lucká válka
též bitva u Turska 		kolem roku 850 České vojsko, pod vedením Tyra (Čestmíra), převlečeného za knížete Neklana, porazilo vojsko kmene Lučanů, vedené knížetem Vlastislavem.
Bitva u Rastislavova hradu 864 Moravské vojsko, pod vedením knížete Svatopluka rozdrtilo vojsko Franků (místo, kde stál Rostislavův hrad, není dodnes známo).[5]
Bitva u Vltavy 872 Vojsko pěti českých knížat bylo poraženo na neznámém místě u Vltavy oddíly Ludvíka Němce, kterým velel mohučský arcibiskup Luibert.[6]
Bitva u Míšně 936 České vojsko, které jeho velitel kníže Boleslav I. rozdělil na dvě části, se střetlo s armádami Sasů a Durynků. Poté, co první armáda porazila Durynky, přispěchala na pomoc svým druhům, kteří byli od Sasů poraženi. Boj vyvrcholil saskou porážkou.[7]
Bitva na Lechu 10. srpen 955 48°17′44″ s. š., 10°55′39″ v. d. Vojsko německého krále Otty I., za podpory dalších vladařů včetně českého knížete Boleslava I., zastavilo postup staromaďarských kmenů do západní Evropy.[8]
Bitva u Plzně 976 České vojsko knížete Boleslava II. u Plzně přepadlo a rozdrtilo odpočívající vojsko císaře Oty II.[9]
Vyvraždění Slavníkovců 27. – 28. září 995 50°7′37″ s. š., 15°10′22″ v. d. Vojsko Přemyslovce Boleslava II. zaútočilo na rodové sídlo Slavníkovců v Libici nad Cidlinou, přičemž oslabenou posádku porazilo a obyvatele Libice vyvraždilo.[10]

Vrcholný středověk[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva u Brůdku 22. srpen 1040 49°22′10″ s. š., 13°0′33″ v. d. Kníže Břetislav I. rozdrtil říšská vojska německého císaře Jindřicha III. táhnoucí do Čech.[11]
Bitva u Chlumce (1040) 22. září 1040 České vojsko, pod velením Prkoše, bylo podplaceno míšenským markrabětem Ekkehardem.
Obležení Prahy (1041) 8. – 29. září 1041 50°5′33″ s. š., 14°24′2″ v. d. Říšská vojska císaře Jindřicha III. oblehla Prahu. Po zradě některých českých knížat byl Břetislav I. přinucen ke kapitulaci.[12]
Bitva u Hradce 1070 49°51′55″ s. š., 17°52′27″ v. d. Vojska polského krále Boleslava II. se pokusila dobýt Hradec nad Moravicí. Vratislav II. Hradec ubránil a polská vojska porazil.[13]
Bitva u Mogyoródu 1074 47°35′48″ s. š., 19°14′26″ v. d. Vojsko Oty I. Olomouckého dopomohlo k získání královské koruny uherskému vévodovi Gejzovi. Na opačné straně bitevního pole stál uherský král Šalamoun.[14]
Bitva u Hohenburgu 1075 Vojsko českého knížete Vratislava II. se na straně Jindřicha IV. zúčastnilo vítězné bitvy proti Sasům.[15]
Bitva u Flarchheimu 7. leden 1080 51°7′34″ s. š., 10°28′43″ v. d. České vojsko Vratislava II. svedlo po boku Jindřicha IV. neúspěšnou bitvu proti Rudolfu Švábskému.[16]
Bitva u Hohenmölsenu 15. říjen 1080 51°9′23″ s. š., 12°5′59″ v. d. České vojsko Vratislava II., opět po boku Jindřicha IV., porazilo vojska Rudolfa Švábského, který podlehl utrženému zranění, čímž byla ukončena vleklá válka o říšský trůn.[17]
Bitva u Mailbergu 12. květen 1082 48°40′20″ s. š., 16°11′5″ v. d. V reakci na vpád Leopolda II. na Moravu, vniklo vojsko vedené knížaty Konrádem I. Brněnským a Otou I. do Rakouska a u Mailberku Leopolda II. rozdrtilo.[18]
Bitva o Řím 10. březen 1083 41°54′0″ s. š., 12°29′55″ v. d. Vojenský oddíl o síle třech stovek mužů, pod vedením pozdějšího knížete Bořivoje II., vypomohl Jindřichovi IV. při dobytí Říma a vyhnání papeže Řehoře VII.[19]
Bitva u Hvozdce 1087 Při návratu z trestné výpravy v Sasku bylo české vojsko, pod velením pozdějšího knížete Břetislava II., napadeno ze zálohy bojovou družinou saského markraběte Ekberta. Přes těžké ztráty Češi zvítězili.[20]
Bitva na Trotině 8. říjen 1110 Polské vojsko, pod vedením knížete Boleslava III. Křivoústého, uštědřilo Čechům knížete Vladislava I., kteří se mu snažili odříznout cestu zpět do Polska, těžkou porážku.[21] Při útoku padl jeden z velitelů českého vojska, Dětříšek Buzic.
Bitva na Luckém poli 13. květen 1116 Vojsko knížete Vladislava I. se utkalo s vojskem uherského králem Štěpána II. Původně zamýšlené mírové setkání se změnilo v bitvu, ve které české vojsko zvítězilo.
Bitva u Chlumce 18. únor 1126 50°42′3″ s. š., 13°56′23″ v. d. Český kníže Soběslav I. porazil německá vojska a v bitvě obklíčil a zajal římského krále Lothara III.[22]
Bitva u Vysoké 25. duben 1142 49°56′33″ s. š., 15°11′18″ v. d. Český kníže Vladislav II. byl nedaleko Kutné hory poražen vojsky povstalců v čele s Konrádem Znojemským.[23] Bitva se odehrála v okolí vrchu Vysoká, snad v místech dnešní osady Bojiště.
Obléhání Milána 6. srpen – 8. září 1158 45°28′19″ s. š., 9°11′14″ v. d. Po obléhání Milána, při němž se vyznamenali čeští bojovníci, byl český kníže Vladislav II. za odměnu korunován českým králem.[24]
Bitva u Loděnice (1179) 23. leden 1179 49°59′57″ s. š., 14°9′41″ v. d. Ozbrojenci knížete Bedřicha byli poražení vojskem sesazeného knížete Soběslava II.[25]
Bitva u Prahy 27. leden 1179 50°4′26″ s. š., 14°25′41″ v. d. Ozbrojenci knížete Bedřicha v místech dnešní pražské ulice Na Bojišti porazili vojsko Soběslava II.[26]
Bitva u Moravského Krumlova 10. prosinec 1185 49°2′38″ s. š., 16°18′39″ v. d. Ozbrojenci knížete Bedřicha porazili moravské vojsko markrabího Konráda Oty.[26]
Bitva u Loděnice (1185) 23. listopad 1185 49°0′41″ s. š., 16°27′44″ v. d. Ozbrojenci knížete Bedřicha pod velením jeho mladšího bratra Přemysla porazili moravské vojsko markrabího Konráda Oty.[27]
Bitva u Lávy 26. leden 1246 48°43′26″ s. š., 16°23′25″ v. d. Češi vpadli do sousedního Rakouska, aby přinutili vévodu Fridricha II. povolit sňatek syna krále Václava I. Vladislava a Gertrudy Bábenberské. Byli však poraženi.[28]
Bitva u Mostu listopad 1248 50°31′13″ s. š., 13°38′ v. d. Vojsko mladšího krále Přemysla Otakara bylo u mosteckého hradu v nočním střetu poraženo oddíly Boreše z Rýzmburka ve službách krále Václava I.[29]
Bitva u Olomouce asi 25. červen 1253 Porážka českého vojska vedeného asi Zdeslavem z Divišova armádou Kumánů a Uhrů krále Bély IV. Kumánské vojsko již však nebylo schopno dobýt Olomouc.[30]
Bitva u Rudavy 1255 Prusové byli poraženi vojskem Přemysla Otakara II., velitele křížové výpravy do Pruska. Po vítězství místní obyvatelé hromadně přijali křesťanství.[31]
Bitva u Mühldorfu (1257) 24. srpen 1257 48°14′45″ s. š., 12°31′29″ v. d. Přemysl Otakar II. se v čele českého a rakouského vojska střetl s vojsky Jindřicha Dolnobavorského a bitva pro něj skončila pohromou.[32]
Bitva u Kressenbrunnu 12. červenec 1260 48°13′17″ s. š., 16°54′9″ v. d. Český král Přemysl Otakar II. porazil uherského krále Bélu IV.[33]
Bitva u Rábu 9. květen 1271 Český král Přemysl Otakar II. při tažení do Uher porazil mezi řekami Ráb a Litavou početně slabší uherské vojsko.[34]
Bitva u Mošoně 21. květen 1271 Český král Přemysl Otakar II. při tažení do Uher porazil uherského krále Štěpána V.[35]
Bitva na Moravském poli
Bitva u Suchých Krut 		26. srpen 1278 48°29′2″ s. š., 16°51′25″ v. d. Spojená vojska německého krále Rudolfa I. Habsburského a uherského krále Ladislava IV. Kumána porazila vojsko českého krále Přemysla Otakara II.[36]
Bitva u Sieradze
Dobytí Sideradze 		28. září 1292 51°35′43″ s. š., 16°51′25″ v. d. Český král Václav II. dobyl sídelní město polského krále Vladislava Lokýtka. Po tomto vítězství se stal polský panovník Václavovým vazalem.[37]
Bitva u Göllheimu 2. červenec 1298 49°35′31″ s. š., 8°2′57″ v. d. Vojsko nově zvoleného německého krále Albrechta I. za podpory oddílů českého krále Václava II. porazilo bývalého německého krále Adolfa Nasavského.[38]
Obléhání Kutné Hory habsburskou armádou 18. říjen – začátek zimy 1304
závěr léta – konec září 1307 		49°56′58″ s. š., 15°16′7″ v. d. Královskou posádkou Václava II. ovládaná Kutná Hora hájená Jindřichem z Lipé a Janem z Vartenberka odolala dvěma obléhacím pokusům vojsk Albrechta Habsburského a Karla Roberta z Anjou na podzim 1304 a poté na konci léta 1307.[39]
Obléhání Horažďovic červen – 3. červenec 1307 49°18′40″ s. š., 13°43′18″ v. d. Vojsko českého krále Rudolfa Habsburského oblehlo město v držení vzpurného šlechtice Bavora III. ze Strakonic. V den, kdy se město vzdalo, král ve svém ležení na následky nemoci zemřel.[40]
Bitva u Opočna leden 1308 49°59′19″ s. š., 16°0′43″ v. d. Porážka oddílu švábského vojska loajálního Albrechtovi I. Habsburskému vojskem Ctibora z Uherska podporující vládu krále Jindřicha Korutanského.[41]
Bitva o Prahu 3. prosinec 1310 50°5′33″ s. š., 14°24′2″ v. d. Král Jan Lucemburský dobyl Prahu na vojsku Jindřicha Korutanského.[42]
Bitva o Holíč 12. červenec 1315 48°48′31″ s. š., 17°9′24″ v. d. Král Jan Lucemburský porazil vojsko hornouherského magnáta Matúše Čáka Trenčianského u vodního hradu Holíč.[43]
Bitva u Esslingenu 19. září 1316 48°44′6″ s. š., 9°18′32″ v. d. Římský král Ludvík Bavor za pomoci českého krále Jana Lucemburského porazil druhého z římských králů Fridricha Sličného.[44]
Bitva u Žatce[45]
Bitva u Blšan 		20. nebo 21. březen 1318 50°14′9″ s. š., 13°28′28″ v. d. Český král Jan Lucemburský byl u vsi Nevechovice u Blšan, mezi Žatcem a hradem Křivoklát, proražen domácí šlechtou v čele s panem Vilémem Zajícem z Valdeka.[46]
Bitva u Mühldorfu (1322) 24. srpen 1322 48°16′46″ s. š., 12°31′2″ v. d. Jan Lucemburský významným dílem přispěl k vítězství římského krále Ludvíka Bavora nad Habsburky.[32]
Bitva u Mailbergu (1332) 11. březen 1332 48°40′20″ s. š., 16°11′5″ v. d. Jan Lucemburský byl poražen vojskem Ludvíka Bavora.[47]
Bitva u San Felice 25. listopad 1332 44°50′13″ s. š., 11°8′33″ v. d. Karel Lucemburský zvítězil jako zástupce svého otce Jana Lucemburského, vládce tzv. signorie, svazku sedmnácti severoitalských měst, nad ligou italských měst v čele s Mantovou, Florencií, Veronou a Milánem.[48]
Bitva u Ferrary 14. duben 1333 44°50′2″ s. š., 11°37′19″ v. d. Na předměstí města Ferrara byl král Jan Lucemburský poražen ligou protilucemburských italských měst. Po této bitvě došlo k rozpadu signorie a český král i s korunním princem Karlem postupně opustili Itálii.[49]
Bitva u Kresčaku 26. srpen 1346 50°15′24″ s. š., 1°54′11″ v. d. Anglické oddíly krále Edurda III. porazily francouzská vojska krále Filipa VI. V bitvě na francouzské straně padl český král Jan Lucemburský.[50]
Obléhání Znojma (1404) červenec – srpen 1404 48°51′20″ s. š., 16°2′32″ v. d. Rytíři Jan Sokol z Lamberka a Hynek z Kunštátu zvaný Suchý Čert ubránili obležené Znojmo před vojskem Zikmunda Lucemburského.[51]
Bitva u Grunwaldu 15. červenec 1410 53°29′13″ s. š., 20°7′21″ v. d. Polská a litevská armáda za účasti 2000 – 3000 Čechů pod velením Jana Sokola z Lamberka porazila armádu Řádu Německých rytířů. Drtivé vítězství polsko-litevské armády přispělo k okolnosti, že za husitských válek se rytíři řádu masově neúčastnili křížových výprav do Čech.[52]


Husitské války[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku seznam husitských bitev.
Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva u Nekmíře (Nekměře) prosinec 1419 či leden 1420 49°51′21″ s. š., 13°15′58″ v. d.[pozn. 1] Husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova porazili oddíl plzeňského landfrýdu Bohuslava ze Švamberka. Při střetu došlo k prvnímu známému použití vozové hradby v historii husitských válek.[53]
Bitva u Sudoměře 25. březen 1420 49°14′35″ s. š., 14°3′59″ v. d. Husitští bojovníci porazili jednotky katolických šlechticů a strakonických johanitů.[54]
Bitva u Poříčí nad Sázavou 19. – 20. květen 1420 49°50′35″ s. š., 14°41′2″ v. d.[pozn. 2] Táborité, pod velením Mikuláše z Husi a Jana Žižky, si prorazili cestu skrze obklíčení vojsk I. křížové výpravy.[55]
Bitva o Tábor 30. červen 1420 49°24′39″ s. š., 14°39′17″ v. d. Oldřich z Rožmberka se pokusil oblehnout a dobýt oslabený Tábor, jeho armáda však byla rozdrcena koordinovaným útokem táborské posádky a jízdy Mikuláše z Husi, která se kvůli ohrožení husitského centra narychlo vrátila z Prahy.[56]
Bitva na Vítkově 14. červenec 1420 50°5′21″ s. š., 14°25′29″ v. d. Husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova odrazili útok křižáků na opevněný Vítkov a zabránili obklíčení Prahy ze strany krále Zikmunda Lucemburského.[57]
Bitva u Panského Boru
Bitva u Horažďovic 		12. říjen 1420 49°19′41″ s. š., 13°38′48″ v. d. Jan Žižka porazil vojsko Rožmberků a jejich spojenců.[58]
Bitva pod Vyšehradem 1. listopad 1420 50°3′42″ s. š., 14°39′17″ v. d. Husité porazili vojsko Zikmunda Lucemburského, jenž se pokusil vyprostit Vyšehrad z obležení.[59]
Bitva u Mostu 5. srpen 1421 50°3′42″ s. š., 14°39′17″ v. d. Pražské vojsko pod vedením Jana Želivského utrpělo porážku od míšeňského markraběte Bedřicha.[60]
Bitva u Žlutic asi druhá polovina listopadu 1421 50°4′50″ s. š., 13°12′58″ v. d. Husité vedeni Janem Žižkou se uchýlili na vrch Vladař (vrch), kde tři dny odolávali za vozovou hradbou útokům protivníka. Zřejmě za soumraku prorazili obklíčení a unikli do Žatce.
Bitva u Kutné Hory 21. – 22. prosinec 1421 49°56′53″ s. š., 15°15′20″ v. d. Husité v defenzivním postavení před kouřimskou branou u Kutné Hory se střetli s vojsky druhé křížové výpravy pod velením Zikmunda Lucemburského. Po celodenním boji ztratili město a v noci byli nuceni si prorazit cestu skrz obklíčení.[61]
Bitva u Habrů 8. leden 1422 49°44′53″ s. š., 15°28′56″ v. d. Jan Žižka obrátil na útěk vojáky druhé křížové výpravy.[62]
Bitva u Hořic 20. duben 1423 50°21′54″ s. š., 15°38′40″ v. d. Orebité pod velením slepého Jana Žižky porazili oddíly Čeňka z Vartemberka.[63]
Bitva u Strauchova dvora 4. srpen 1423 50°12′11″ s. š., 15°47′16″ v. d. První husitská bitva, ve které šla archa proti arše, poprvé, kdy se utkaly dvě husitské armády. Jan Žižka porazil vojsko Diviše Bořka z Miletínka.[64]
Bitva u Týnce 22. srpen 1423 50°2′20″ s. š., 15°21′31″ v. d. Vojáci Haška z Valdštejna rozdrtili oddíl Matěje Lupáka, jenž táhl z Hradce Králové na pomoc Janu Žižkovi obleženému v Čáslavi.[65]
Bitva u Malešova 7. červen 1424 49°54′41″ s. š., 15°13′27″ v. d. Východočeští husité vedení Janem Žižkou dosáhli rozhodného vítězství nad armádou vojenské koalice složené z pražanů a českých katolických a kališnických feudálů.[66]
Bitva u Ústí nad Labem 16. červen 1426 50°39′52″ s. š., 13°57′22″ v. d. Spojená husitská vojska odrazila vpád Saských, Durynských, Hornolužických a Míšenských žoldnéřů vedených Bosem z Vitzthumu.[67]
Bitva u Tachova 3. srpen 1427 49°47′52″ s. š., 12°36′42″ v. d. Část zadního voje prchajícího vojska III. křížové výpravy proti husitům, byla pobita oddíly Prokopa Holého.[68]
Bitva u Domažlic 14. srpen 1431 49°25′21″ s. š., 12°58′44″ v. d.[pozn. 3] Husitská vojska porazila příslušníky IV. křížové výpravy vedené markrabím Fridrichem Braniborským a kardinálem Juliánem Cesarinim.[69]
Bitva u Lipan 30. květen 1434 50°1′43″ s. š., 14°56′13″ v. d. Porážka sirotčího a táborského vojska koalicí složenou z umírněných husitských šlechticů, pražanů a katolických pánů, která znamenala ukončení téměř 15 let nepřetržitě trvajících bojů a krok k prosazení náboženské tolerance v Čechách.[70]
Bitva u Křeče 17. – 18. srpen 1435 49°23′17″ s. š., 14°56′ v. d. Poslední bitva husitských válek. Síly Oldřicha z Rožmberka porazily vojsko táboritů.[71]

Pozdní středověk[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Obléhání Tábora 11. srpen – 1. září 1438 49°24′39″ s. š., 14°39′17″ v. d. Češi a Poláci uhájili Tábor před vojskem Albrechta Rakouského s asi 25 – 35 000 ozbrojenci.[72]
Bitva u Želenic 23. srpen 1438 50°31′40″ s. š., 13°43′34″ v. d. 4000 vojáků z Žatce, Loun a Polska napadlo německé spojence Albrechta Rakouského při jejich přesunu do Saska. Němcům pod velením bývalého husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic se podařilo zvítězit a zmocnit se protivníkových vozů.[72]
Bitva u Varny 10. – 11. listopad 1444 43°13′ s. š., 27°53′0″ v. d. Porážka křesťanského vojska tureckým sultánem Muradem II. Bitvy se zúčastnilo 400 někdejších husitů pod velením Jana Jiskry z Brandýsa.[73]
Dobytí Prahy 3. září 1448 50°5′33″ s. š., 14°24′2″ v. d. Jiří z Poděbrad spolu s 9000 radikálními husity Poděbradské jednoty dobyl českou metropoli.[74]
Bitva u Somoše 5. září 1449 48°55′22″ s. š., 21°0′4″ v. d.[pozn. 4] Bratříci zvítězili nad početnější armádou Jánose Hunyadiho.[75]
Bitva u Rokycan

Bitva u Mýta

4. června 1450 49°45′52″ s. š., 13°39′42″ v. d. Vítězství vojska Poděbradské jednoty pod velením zemského správce Jiřího z Poděbrad nad oddíly Strakonické jednoty vedené Jindřichem IV. z Rožmberka před branami Rokycan nedaleko Mýta. Bitvu rozhodl dělostřelecký střet.[76]
Bitva u Lučence 7. září 1451 48°19′43″ s. š., 19°40′9″ v. d. Vojsko českých bratříků, hájící zájmy krále Ladislava zvaného Pohrobek, pod velením Jana Jiskry, za účasti Jana Talafúse z Ostrova a Petra Aksamita z Lideřovic a Kosova, porazilo početnější armádu maďarského vojevůdce Jánose Hunyadiho.[77]
Bitva u Šarišského Potoka
Bitva u Blatného potoka 		21. květen 1458 48°19′54″ s. š., 21°33′58″ v. d. Matyáši Korvínovi se porážkou bratříků podařilo oslabit jejich vojenskou moc v horních Uhrách (v bitvě zemřel hejtman Petr Aksamit).[78]
Bitva u Kapušan 1465 49°2′48″ s. š., 21°19′52″ v. d. Matyáš Korvín porazil vojsko bratříků, které ztratilo přibližně 2000 mužů.[79]
Bitva u Frankenštejnu 1467 50°35′24″ s. š., 16°48′37″ v. d. Český král Jiří z Poděbrad porážkou tzv. jednoty zelenohorské ve Slezsku upevnil své postavení v zemi.[80]
Bitva u Pačkova

Bitva u Paczkówa

11. června 1467 50°27′18″ s. š., 17°0′4″ v. d. Moravský zemský hejtman Ctibor Tovačovský z Cimburka porazil v rámci svého slezského tažení katolické vojsko vratislavského biskupa Jošta II. z Rožmberka, což dopomohlo k obnovení autority krále Jiřího ve Slezsku.[81]
Bitva u Nýrska 22. září 1467 49°17′44″ s. š., 13°8′38″ v. d. Porážka křížové výpravy Ludvíka IX. Bavorského vojskem českého krále Jiřího z Poděbrad vedeného Rackem Janovickým z Janovic.[82]
Bitva u Veľkých Kostoľan prosinec 1466 či leden 1467 46°30′16″ s. š., 17°43′24″ v. d. Matyáš Korvín porazil jednotky bratříků pod velením hejtmana Jana Švehly. Tímto střetnutím končí aktivita polních bratrstvech v Horních Uhrách.[79]
Bitva o Třebíč 12. květen – 9. červen 1468 49°13′ s. š., 15°52′24″ v. d. V benediktýnském klášteře nad Třebíčí se bránilo 3000 českých bojovníků 10 000 armádě uherského krále Matyáše Korvína.[83]
Bitva u Turnova 3. červen 1468 50°35′17″ s. š., 15°9′25″ v. d. Jindřich II. Kruhlata z Michalovic porazil křížovou výpravu vypravenou ze Slezska a Lužice vedenou Jaroslavem III. ze Šternberka.[83]
Bitva u Zvole 1. říjen 1468 49°50′53″ s. š., 16°54′29″ v. d. České vojsko pod velením Zdeňka Kostky z Postupic, podporované bratry Janem a Jiřím Tunklovými ze Zábřeha a na Brníčku se střetlo s uherským vojskem pod velením Františka z Háje, jež mělo místní podporu biskupských manů Jana Rájeckého z Mírova, Zikmunda ze Zvole a biskupské posádky hradu Mírova. České vojsko bylo poraženo a Kostka z Postupic v bitvě padl.[84]
Bitva u Vilémova 22. červenec 1469 49°49′22″ s. š., 15°32′10″ v. d. Vojsko Jiřího z Poděbrad obklíčilo u Vilémova křížovou výpravu pod velením Matyáše Korvína.[85]
Bitva u Uherského Hradiště závěr října 1469 49°4′13″ s. š., 17°27′34″ v. d. Pěchota českého krále Jiřího z Poděbrad při pokusu dodat zásoby obléhanému Uherskému Hradišti porazila početnější oddíl vojáků krále Matyáše Korvína.[86]
Bitva u Uherského Brodu 2. listopad 1469 49°5′31″ s. š., 17°33′4″ v. d. České vojsko pod velením Jindřicha z Poděbrad obrátilo na útěk hlavní armádu krále Matyáše Korvína.[87]
Bitva u Žvanovic 12. října 1474 50°49′14″ s. š., 17°34′32″ v. d. Vítězství spojených oddílů vojska polského krále Kazimíra IV. a jeho syna Vladislava Jagellonského nad uherskými vojsky Matyáše Korvína ve Slezsku. Jediná větší bitva tohoto slezského tažení.[88]
Bitva u Plzně 28. únor 1478 49°41′42″ s. š., 13°16′58″ v. d. Porážka oddílů krále Vladislava Jagellonského pod velením Buriana II. z Gutštejna jednotkami uherských a plzeňských vojáků z katolické Plzně loajálních Korvínovi. Jeden z posledních střetů česko-uherských válek před podpisem Olomoucké smlouvy.[89]
Bitva u Tomkowic

Bitva u Thamaswalde

28. července 1487 50°56′31″ s. š., 16°17′42″ v. d. Nerozhodný střet oddílů Jana Zahaňského, podporovaného Jagellonci, s uherskými vojsky Matyáše Korvína ve Slezsku. Bitvy se účastnilo asi 4500 českých žoldnéřů pod velením Jidřícha z Poděbrad.[88]
Bitva u Schönbergu
Bitva u Wenzenbachu
Bitva u Řezna 		12. září 1504 49°4′37″ s. š., 12°11′41″ v. d. Habsburské vojsko přepadlo českou žoldnéřskou pěchotu vracející se do vlasti z ukončené války o landshutské dědictví. Češi nestačili uzavřít vozovou hradbu a po urputném boji, kdy jich polovina zahynula, byli poraženi. Avšak císař Maxmilián I. ocenil statečnost, s jakou se bránili, a zajatce propustil bez výkupného.[90]

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva u Moháče 29. srpen 1526 46°34′20″ s. š., 19°6′10″ v. d. Vojska českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského byla poražena tureckou armádou Sulejmana Nádherného. Po bitvě, v níž český král padl, se otevřely dveře turecké expanzi do Uher a Habsburkům se uvolnily ruce k obsazení českého i uherského trůnu.[91]
První obléhání Vídně 27. září – 16. říjen 1529 48°14′28,46″ s. š., 16°22′41,99″ v. d. Při neúspěšném obléhání Vídně tureckými vojsky se vyznamenaly i české jednotky. Neúspěch odradil Turky od dalších útoků.[92]
Střetnutí u Nespek 26. červen 1608 49°51′23″ s. š., 14°40′28″ v. d. Menší střet jednotek české zemské hotovosti loajální Rudolfu II., které rozprášily jednotky uherské jízdy z ležení archivévody Matyáše, které přitáhly k Praze. Bitva se odehrála necelý den po podepsání tzv. Libeňského míru, který spor obou bratrů urovnal.

Třicetiletá válka[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Obléhání Českých Budějovic stavovskou armádou léto 1618 a listopad 1618 – červen 1619 48°58′31″ s. š., 14°28′57″ v. d. Císaři Matyášovi loajální České Budějovice odolala dvěma obléhacím pokusům císařského vojska: v létě armádě Jindřicha Matyáše Thurna a od listopadu 1618 do června 1619 vojsku Georga Friedricha hraběte von Hohenlohe.[93]
Bitva u Čáslavi 14. září – 16. září 1618 49°51′48″ s. š., 15°25′52″ v. d. Menší bojový střet stavovského vojska vedeného Jindřichem Matyášem Thurnem a císařského vojska pod velením Karla Bonaventury Buquoye, který odvrátil Buqoyův postupu na Prahu.[94]
Bitva u Pelhřimova

Bitva u Hořepníku

18. října 1618 49°25′59″ s. š., 15°13′34″ v. d. Dílčí vítězství stavovského vojska během výpadu proti jezdeckému oddílu pod velením Jindřicha Duvala Dampierra.[95]
Bitva u Lomnice 9. listopad 1618 49°5′6″ s. š., 14°43′2″ v. d. České stavovské vojsko vedené Jindřichem Matyášem Thurnem zvítězilo nad císařským vojskem pod vedením Karla Bonaventury Buquoye.[96]
Bitva u Záblatí 10. červen 1619 48°8′3″ s. š., 14°17′4″ v. d. Vojsko českých stavů pod vedením generála Petra Arnošta Mansfelda bylo vlákáno císařskou armádou do léčky a poraženo.[97]
Bitva u Dolních Věstonic 5. srpen 1619 48°53′46″ s. š., 16°38′55″ v. d. Porážka císařského sboru o síle 12 000 mužů pod vedením generála Dampierra stavovským vojskem vedeným Fridrichem z Teuffenbachu.[98]
Bitva u Starého Smolivce 6. říjen 1620 49°31′29″ s. š., 13°43′50″ v. d. Dvacetitisícové jednotky Kristiána staršího z Anhaltu se pokusily napadnout početně slabší Buquoyův voj o 15 000 mužích mezi vesnicemi Radošice a Starý Smolivec nedaleko Nepomuku, včasným přesunem se však se stavovským vojskem střetly pouze císařské zadní voje.[99]
Bitva u Rakovníka 27. října–6. listopadu 1620 50°7′15″ s. š., 13°43′6″ v. d. Dílčí střety císařské a stavovské armády u Rakovníku, které předznamenaly střetnutí na Bílé hoře.[100]
Bitva na Bílé hoře 8. listopad 1620 50°4′46″ s. š., 14°19′6″ v. d. Císařská armáda porazila vojsko českých stavů. Po tomto vítězství se zhroutilo stavovské povstání a došlo k obnovení habsburské moci v zemi.[101]
Bitva u Rozvadova 16. červenec 1621 49°39′33″ s. š., 12°32′25″ v. d. Úspěšné odražení výpadu vojska generála Tillyho armádou Arnošta Mansfelda na česko-bavorské hranici.[102]
Bitva u Nového Jičína 25. červenec 1621 49°35′34″ s. š., 18°0′19″ v. d. Vojsko českých stavů vedených Janem Jiřím Krnovským zde porazilo městskou ligistickou posádku a následně povraždilo stovky zajatých vojáků, povětšinou cizineckých žoldnéřů.[103]
Bitva u Desavy 25. duben 1626 51°50′16″ s. š., 12°14′30″ v. d. Císařsko–ligistická vojska vedená vrchním velitelem Albrechtem z Valdštejna zvítězila nad protestantskými vojsky vedenými Petrem Mansfeldem.[104]
Bitva u Lützenu 16. listopad 1632 51°16′9″ s. š., 12°9′30″ v. d. Střetnutí císařských vojsk pod velením Albrechta z Valdštejna se švédsko-saskou armádou pod vedením krále Gustava II. Adolfa. Bitva skončila prakticky nerozhodně, švédský král však padl. Boje se na obou stranách účastnili vojáci českého původu.[105]
Bitva u Přísečnice 27. březen 1641 50°28′6″ s. š., 13°7′52″ v. d. Švédské vojsko generála Johana Banéra se při ústupu do Saska střetlo s císařskými oddíly pod velením Zikmunda Myslíka. Během bitvy bylo vypáleno město Přísečnice, a Švédům se přes jisté ztráty podařilo spořádaně ustoupit.[106]
První obléhání Brna Švédy 1. září – 9. září 1643 49°11′45″ s. š., 16°35′59″ v. d. Švédské vojsko generála Lennarta Torstensona po devět dnů během války poprvé neúspěšně obléhalo moravskou metropoli.
Obléhání Olomouce císařskou armádou podzim 1643 a červen 1644 – březen 1645 49°35′41″ s. š., 17°15′3″ v. d. Švédy ovládaná Olomouc odolala dvěma obléhacím pokusům císařského vojska: na podzim armádě Jana Kryštofa Puchheima a v letech 1644 do března 1645 vojsku Ladislava Buriana z Valdštejna.
Bitva u Vsetína 26. leden 1644 49°20′37″ s. š., 17°59′28″ v. d. Císařské oddíly plukovníka Wellische z trestné výpravy Jana z Rottalu zvítězily nad asi 700 valašskými evangelickými povstalci pod velením hejtmana Jana Kováře před branami Vsetína, což znamenalo za faktický konec Valašského povstání.[107]
Bitva u Jankova 6. březen 1645 49°38′48″ s. š., 14°44′34″ v. d. Švédská vojska porazila císařskou armádu. Švédům se otevřely dveře k tažení na Brno a Vídeň.[108]
Druhé obléhání Brna Švédy 3. květen – 23. srpen 1645 49°11′45″ s. š., 16°35′59″ v. d. Švédské vojsko generála Lennarta Torstensona neúspěšně obléhalo moravskou metropoli, jejíž posádce velel Louis Raduit de Souches.[109]
Bitva u Třebele 22. srpen 1647 49°49′10″ s. š., 12°50′40″ v. d. Císařské armádě se podařilo zastavit švédský vpád na české území. Jedním z důsledků střetnutí bylo i dobytí Jihlavy, kterou okupovala švédská posádka.[110][111]
Střetnutí u Teplé 7. září – 21. září 1647 49°58′56″ s. š., 12°52′46″ v. d. Menší poziční střet císařského a švédského vojska nedlouho po bitvě u Třebele.
Obléhání Prahy 31. červenec – 1. listopad 1648 50°5′33″ s. š., 14°24′2″ v. d. Po přepadení a vyrabování Pražského hradu a Malé Strany švédská vojska neúspěšně obléhala Staré a Nové Město pražské.[109]

Léta 1648–1740[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva u Starého Hrozenkova 6. říjen 1663 V bitvě v Hrozenkovském průsmyku za rakousko-turecké války v letech 1663–1664 mezi valašskými portáši a Turky nedaleko Starého Hrozenkova padlo okolo 200 Valachů.[112]
Bitva na Ovčím vrchu 6. května 1680 49°53′16″ s. š., 12°55′52″ v. d. Porážka západočeských účastníků Selského povstání roku 1680 jednotkami císařských kyrysníků na Ovčím vrchu nedaleko hradu Švamberk. Jednalo se o největší bojovou operaci proti regionálnímu lidovému povstání v historii českých zemí.[113]
Obléhání Vídně 14. červenec – 12. září 1683 48°14′28″ s. š., 16°22′42″ v. d. Byl odražen poslední pokus Osmanské říše o ovládnutí střední Evropy. V boji se vyznamenal Starhemberkův pluk složený z vojáků pocházejících z Moravy.[114]
Bitva u Höchstädtu 13. srpen 1704 48°38′21″ s. š., 10°35′11″ v. d. Francouzsko-bavorská aliance svým váháním promeškala možnost rozdrtit jednotlivá bojová uskupení protifrancouzské koalice a umožnila svým nepřátelům se spojit. Bitva skončila drtivou porážkou francouzské strany, jež byla nucena rezignovat na své záměry ve střední Evropě.[115]


Války o slezské dědictví[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva u Čížové 22. listopad 1741 49°21′21″ s. š., 14°6′5″ v. d. Úspěšný výpad uherské jízdy císařské armády proti zadním vojům francouzské armády postupující na Prahu.[116]
Bitva u Písku 29. prosinec 1741 49°18′12″ s. š., 14°9′28″ v. d. Rakušané uštědřili porážku průzkumnému odřadu francouzské armády.[117]
Obléhání Brna prusko-saským vojskem 9. únor – 7. duben 1742 49°11′45″ s. š., 16°35′59″ v. d. Neúspěšné obléhání, přesněji vojenská blokáda, Brna pod velením Jana Kryštofa Seherr-Thosse před prusko-saskou armádou Fridricha II. Okupační armáda se během obklíčení města nepokusila o žádnou otevřeně vojenskou akci.[118]
Bitva u Chotusic 17. květen 1742 49°56′18″ s. š., 15°22′ v. d. Pruská armáda vedená Fridrichem II. porazila habsburská vojska pod vedením Karla Lotrinského. Marie Terezie byla nucena uzavřít s Pruskem mír a země Koruny české přišly o většinu Slezska.[119]
Bitva u Zahájí 25. květen 1742 49°5′25″ s. š., 14°22′15″ v. d. Francouzsko–bavorská armáda uhájila své pozice proti útoku rakouské armády.[120]
První bitva u Týna nad Vltavou 5. červen 1742 49°13′17″ s. š., 14°25′2″ v. d. Úspěšný útok Rakouské armády proti francouzské armádě a zahájení tažení na okupovanou Prahu.[121]
Střet u Kadaně 14. říjen 1742 50°22′44″ s. š., 13°15′33″ v. d. Úspěšný útok uherské jízdy proti francouzské armádě a odvrácení jejího tažení do Čech.[122]
Druhá bitva u Týna nad Vltavou 8. – 9. říjen 1744 49°13′27″ s. š., 14°25′12″ v. d. Menší vítězství Rakouské armády nad pruským vojskem. Prusové se následně začali stahovat z Čech.[123]
Bitva u Žďáru 30. září 1745 50°29′41″ s. š., 15°52′ v. d. Princ Karel Lotrinský utrpěl porážku od krále Fridricha II.[124]


Sedmiletá válka[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva u Lovosic 1. říjen 1756 50°31′5″ s. š., 14°2′22″ v. d. Pruská armáda pod vedením Fridricha II. nepřesvědčivě porazila rakouská vojska vedená maršálem Brownem. Přestože pruská armáda dosáhla taktického úspěchu, musela se na zimní kvartýry stáhnout zpět do Saska a Slezska.[125]
Bitva u Liberce 21. duben 1757 50°45′35″ s. š., 15°2′23″ v. d. Rakouský generál hrabě Königsegg svedl krátký boj s pruským generálem Bevernem. Poražení Rakušané byli nuceni se stahovat dále k Praze.[126]
Bitva u Staré Boleslavi 2. květen – 5. květen 1757 50°11′47″ s. š., 14°40′35″ v. d. Voj pruského polního maršála Kurta von Schwerina dobyl při postupu na Prahu Starou Boleslav a obsadil most přes Labe.[127]
Bitva u Štěrbohol
Bitva u Prahy 		6. květen 1757 50°4′33″ s. š., 14°33′22″ v. d. Pruský král Fridrich II. drtivě porazil rakouské vojsko pod velením vévody Karla Lotrinského.[128]
Obléhání Prahy 6. květen – 20. červen 1757 50°5′33″ s. š., 14°24′2″ v. d. Prusové vystavili Prahu nejničivějšímu dělostřeleckému odstřelování v její historii.[129]
Bitva u Kolína 18. červen 1757 50°1′46″ s. š., 15°7′10″ v. d. Habsburská armáda, pod vedením maršála Dauna, porazila pruskou armádu pod vedením Fridricha II. Bitva se stala jedním z mezníků sedmileté války.[130]
Bitva pod Studencem 18. červenec – 21. červenec 1757 50°49′48″ s. š., 14°27′46″ v. d. Rakouské oddíly pod velením generálů Becka a Andráse Hadika vítězně napadly pruská vojska ustupující z Čech přes Lužické hory pod vrchem Studenec u České Kamenice.[131]
Obléhání Olomouce 27. květen – 7. červenec 1758 49°35′41″ s. š., 17°15′3″ v. d. Úspěšná obrana města zmařila pokus Fridricha II. o proniknutí do Rakouska, dobytí Vídně a ukončení války.[132]
Bitva u Domašova 27. květen – 7. červenec 1758 49°35′41″ s. š., 17°15′3″ v. d. Rakušané pod velením generálmajora Ernesta Gideona Laudona a generálmajora Josefa von Žiškovič napadli a zničili důležitý a dobře střežený konvoj se zásobami pro pruskou armádu obléhající Olomouc.[132]
Bitva u Ostřetína 12. červenec – 13. červenec 1758 50°2′39″ s. š., 16°2′0″ v. d. Ustupující jednotky pruské armády odrazily ve východních Čechách výpad Rakušanů, údajně poté, co vypálila Ostřetín nedaleko Holic a tím přivovaly posádkové posily z Prusy okupovaného Hradce Králové.[133]
Bitva u Přepych 16. červenec 1758 50°14′8″ s. š., 16°6′54″ v. d. Pokus o obklíčení Laudonových jednotek Prusy v rámci krytí pruského ústupu. Rakušané nedokázali útoku čelit a byli nuceni se stáhnout.[134]
Střetnutí u Nebes a Žďáru 8. květen 1759 50°11′46″ s. š., 12°13′16″ v. d. Drobné pruské vítězství nad jednotkami rakouské armády.[135]


Selské povstání v českých zemích roku 1775[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva u Chlumce nad Cidlinou 25. březen – 26. březen 1775 50°9′33″ s. š., 15°27′2″ v. d. Čeští sedláci, snažící se na vrchnosti prosadit svá domnělá práva, se v počtu 300 – 500 mužů pokusili třikrát zaútočit na zámek v Chlumci nad Cidlinou. Byli drtivě poraženi, což představovalo konec selského povstání roku 1775 ve východních Čechách.[136]
Bitva na Humlově kopci 28. březen 1775 50°34′1″ s. š., 15°54′38″ v. d. Přiližně dva tisíce východočeských sedláků bylo poraženo a zahnáno na útěk císařskými vojáky na Humlově kopci u Trutnova.
Vzpoura na lesonickém panství 25. červenec – 26. červenec 1775 49°6′29″ s. š., 15°45′21″ v. d. Moravští sedláci z panství Lesonice napadli zdejší zámek, načež byli následujícího dne rozprášeni vojenskou setninou. Šlo o nejvýraznější projev povstání na území Moravy v bouřlivém roce 1775.


Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]

Francouzské revoluční a napoleonské války[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva u Neerwinden 2. březen 1793 50°46′6″ s. š., 5°2′21″ v. d. 40 000 vojáků rakouského maršálka Josiáše Koburského porazilo 45 000 Francouzů generála Dumourieze. Páteř rakouských jednotek tvořily pluky naverbované v českých zemích.[137]
Bitva u Vyškova 28. listopad 1805 49°16′39″ s. š., 16°59′56″ v. d. Menší střet rusko-rakouských vojsk s postupující francouzskou císařskou armádou v ulicích a okolí Vyškova.
Bitva u Slavkova 2. prosinec 1805 49°7′40″ s. š., 16°45′44″ v. d. Francouzský císař Napoleon Bonaparte porazil spojená vojska ruského cara Alexandra I. a rakouského císaře Františka I.[138]
Bitva u Štoků 3. – 5. prosinec 1805 49°29′4″ s. š., 15°35′29″ v. d. Rakušané dosáhli vítězství nad bavorskými jednotkami, jež tvořily zadní voj francouzské armády. Na obou stranách padlo, bylo zraněno či zajato více než 1000 vojáků.[139]
Bitva u Znojma 10. – 11. červenec 1809 48°51′20″ s. š., 16°2′32″ v. d. Armáda rakouského císaře a českého krále Františka I. utpěla porážku od vojska francouzského císaře Napoleona a jeho spojenců z Rýnského spolku. Bitva skončila podepsáním příměří, které de-facto ukončilo válečné tažení roku 1809.[140]
Bitva u Chlumce a Přestanova 29. – 30. srpen 1813 50°42′3″ s. š., 13°56′47″ v. d. Vojska IV. protinapoleonské koalice téměř zničila 30 000 sbor francouzského maršála Vandamma.[141]
Bitva u Lipska 14. – 19. říjen 1813 51°18′46″ s. š., 12°24′45″ v. d. Vojska IV. protinapoleonské koalice porazila armádu francouzského císaře Napoleona Bonaparta, jenž ztratil na 60 000 mužů.[142]

Léta 1815–1866[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva u Santa Lucie 6. květen 1848 45°25′26″ s. š., 10°56′55″ v. d. Rakouské vojsko pod vedením Jana Josefa Radeckého porazilo dvakrát silnější sardinskou armádu krále Viktora Emanuela II.. V bitvě se obzvlášť vyznamenal 10. myslivecký prapor pod vedením jihomoravského rodáka plukovníka Kopala.[143]
Pytlácká bitva u Stožce 21. a 23. února 1850 48°51′32″ s. š., 13°49′10″ v. d. Několikadenní ozbrojený střet mezi lesníky Schwarzenberského panství a vojáky rakouské finanční stráže se skupinou celkem asi čtyřiceti bavorských pytláků u česko-bavorské hranice, uváděný jako největší tzv. pytlácká bitva v Evropě.[144]
Bitva u Solferina 24. červen 1859 45°22′3″ s. š., 10°33′59″ v. d. Francouzsko-sardinská vojska vybojovala vítězství v rozhodující bitvě s rakouskou armádou, v jejíž řadách se vyznamenali i vojáci českého původu. Pod vlivem osobních zkušeností založil Švýcar Henri Dunant organizaci Červeného kříže.[145]

Prusko-rakouská válka[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Střetnutí u Kuřívod 26. červen 1866 50°35′10″ s. š., 14°48′13″ v. d. Srážka předsunutých jednotek VIII. armádního sboru generálmajora Herwartha von Bittenfeld, který porazil rakouskou pěchotu 38. pěšího pluku a půl eskadry husarů.[146]
Bitva u Podolí 26 – 27. červen 1866 50°34′27″ s. š., 15°3′22″ v. d. Pruská první armáda Julia von Bose porazila jednotky rakouského prvního armádního sboru (tzv. Poschacherova železného praporu), který vedl Eduard Clam-Gallas.[147]
Bitva u Náchoda
Bitva na Dobeníně
Bitva u Vysokova a Václavic 		27. červen 1866 50°24′9″ s. š., 16°8′2″ v. d. První větší bitva prusko-rakouské války. V. pruský armádní sbor generála pěchoty Karla von Steinmetz porazil rakouský VI. armádní sbor podmaršálka Viléma Ramminga.[148]
Bitva u Trutnova 27. červen 1866 50°33′25″ s. š., 15°54′45″ v. d. Rakouský 10. armádní sbor pod velením podmaršálka Ludvíka Gablenze porazil 1. pruský armádní sbor pod velením generála Bonina. Střetnutí se stalo jediným rakouským vítězstvím ve válce v roku 1866.[149]
Bitva u České Skalice 28. červen 1866 50°24′13″ s. š., 16°3′22″ v. d. VIII. rakouský armádní sbor arcivévody Leopolda byl poražen V. pruským armádním sborem generála pěchoty Karla von Steinmetz.[150]
Bitva u Rubínovic a Rokytníku 28. červen 1866 50°31′8″ s. š., 15°58′29″ v. d. Brigáda rakouského plukovníka Grivičiče byla poražena 2. pruským granátnickým plukem gardového sboru generála Augusta von Württemberg.[151]
Bitva u Mnichova Hradiště 28. červen 1866 50°31′10″ s. š., 14°56′56″ v. d. Pruský VIII. armádní sbor generálmajora Herwartha von Bittenfeld obsadil Mnichovo Hradiště, odkud vytlačil jednotky zadního rakouského voje.[152]
Bitva u Jičína 29. červen 1866 50°27′31″ s. š., 15°18′49″ v. d. Rakouský I. armádní sbor, vedený generálem jízdy Clam-Gallasem, společně s královským saským armádním sborem a 1. lehkou jezdeckou divizí generálmajora Edelsheima byl poražen 2. pruskou armádou o síle třech armádních sborů.[153]
Bitva u Svinišťan 29. červen 1866 50°23′37″ s. š., 15°59′7″ v. d. Devět rakouských pěších pluků utrpělo porážku od V. pruského armádního sboru.[154]
Bitva u Dvora Králové 29. červen 1866 50°25′28″ s. š., 15°48′49″ v. d. Část rakouské armády utrpěla porážku od I. pruského gardového sboru pod velením generála Kessela.[155]
Bitva u Hradce Králové
Bitva u Sadové 		3. červenec 1866 50°17′52″ s. š., 15°44′2″ v. d. Rozhodující střet prusko-rakouské války a zároveň největší bitva svedená na území dnešních Čech a Moravy. Pruská armáda rozdrtila Rakousko-saské vojsko.[156]
Bitva u Tovačova a Dubu 15. červenec 1866 49°27′10″ s. š., 17°16′30″ v. d. Předposlední střetnutí prusko-rakouské války. Pruská brigáda generálmajora Malotkiho porazila Rothkirchovu brigádu náležející k VIII. rakouskému armádnímu sboru.[157]

Léta 1866–1914[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva u Maglaje 3. a 5. srpen 1878 44°32′44″ s. š., 18°6′19″ v. d. Při obsazování Bosny a Hercegoviny byly jednotky Rakousko-uherského expedičního sboru při překročení řeky Bosny u města Maglaj překvapeny tuhým odporem bosenských muslimů a oblast se jim povedlo získat pod kontrolu až po druhotném bojovém úderu. Boje se účastnili též čeští vojáci, díky nimž posléze zlidovělo slovo maglajs jako synonymum pro zmatek.[158]
Bitva u Doboje 4. – 6. září 1878 44°44′30″ s. š., 18°5′14″ v. d. U bosenského městečka Doboj došlo mezi rakousko-uherskými vojsky a povstalci ke krvavé bitvě, kterého se úspěšně účastnily i dva moravské pěší pluky – č. 8 z Brna a č. 54 z Olomouce.[159]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Srbská kampaň první světové války zahájení 24. červenec 1914 Boje mezi rakousko-uherskou a srbskou armádou od prvních výstřelů první světové války. Češi se účastnili bojů jako vojáci Rakouska-Uherska, menší množství i jako dobrovolníci v řadách srbské armády.[160]
Bitva u Krašniku 23. – 25. srpen 1914 50°55′30″ s. š., 22°23′39″ v. d. První bitva první světové války mezi rakousko-uherskou a ruskou armádou. Po této bitvě byly ruské jednotky nuceny se stáhnout k Lublinu.[161]
Bitva o Halič 26. – 11. září 1914 Ofenzíva ruské armády proti rakousko-uherským vojskům. V řadách rakousko-uherské armády bojovali Češi, značné množství jich bylo zajato, poté se přihlásili do legií.[162]
Bitva u Gorlice 2. květen 1915 49°40′14″ s. š., 21°9′24″ v. d. Německá a rakousko-uherská armáda prolomily frontu s Rusy. Bitvy se účastnili Češi v řadách rakousko-uherské armády, ale též Češi v ruské armádě, kteří žili před válkou v Rusku – starodružiníci.[163]
Bitva u Arrasu (1915) 9. květen 1915 50°22′43″ s. š., 2°46′16″ v. d. Boj o kótu 140 poblíž Vimy 10 kilometrů severně od Arrasu v rámci druhé bitvy u Artois. Bitvy se účastnila Legie Bayonne, složená především z polských a českých dobrovolníků (rota Nazdar). Vrchol byl dobyt, Legie Bayonne však utrpěla katastrofální ztráty a její vítězství se záhy stalo strategicky nevýznamným.[164]
Bitvy na Soči 23. červen 1915 – 27. říjen 1917 Do bojů podél severoitalské řeky byli ve značné míře nasazovaní vojáci české národnosti.[165]
Brusilovova ofenzíva 4. červen – 20. září 1916 Mohutné tažení ruské armády proti německým a rakousko-uherským vojskům.[166]
Bitva u Zborova 2. červenec 1917 49°39′42″ s. š., 25°8′43″ v. d. V rámci Kerenského ofenzívy zaútočila česká brigáda legionářů proti rakousko-uherským jednotkám, které se skládaly z vojáků pocházejících převážně z českých zemí. Podařilo se jim prolomit frontu a rozbít nepřátelské uskupení. Vítězství umožnilo formování čs. jednotek v Rusku.[167]
Bitva u Caporetta 24. říjen 1917 46°12′55″ s. š., 13°38′43″ v. d. Spojené rakousko-uherské a německé vojsko prolomilo italskou obranu a postoupilo k řece Piavě. Značnou část rakousko-uherské armády zde tvořili jednotky z českých zemí.[168]
Bitva na Piavě 15. listopad 1917 – 3. listopad 1918 Těžkých bojů na řece Piavě se účastnili Češi jak v řadách rakousko-uherské armády, tak v řadách československých legií.[169]
Bitva u Bachmače 28. květen 1918 51°10′32″ s. š., 32°49′38″ v. d. Příslušníci čs. legie v Rusku a vojáci rudých gard vedli u železniční křižovatky Bachmač zadržovací boj proti německé přesile. Úspěšná akce umožnila naložit do vlaků materiál i mužstvo.[170]
Boj o Penzu 8. – 13. březen 1918 53°12′17″ s. š., 45°0′20″ v. d. Příslušníci čs. legie v Rusku dobyli městečko Penza, které bylo obsazeno bolševickými vojáky. V řadách jejich protivníků se nacházeli i příslušníci nově formovaného 1. čs. revolučního pluku.[171]
Bitva u Lipjag 4. červen 1918 53°6′23″ s. š., 49°53′41″ v. d. V železniční stanici Lipjagy v Povolží porazily jednotky čs. legionářů bolševická vojska, čímž si otevřely cestu ke spojení s ostatními čs. oddíly. Blokováním sibiřské magistrály čs. legionáři zcela zastavili přepravu německých a rakousko-uherských zajatců na západní a italskou frontu.[172]
Bitva na Bajkalském jezeře 16. srpen 1918 51°43′5″ s. š., 105°51′54″ v. d. Námořní bitva v níž československá flotila potopila loď rudých a poničila přístav a nádraží v Mysové. Pravděpodobně jediná námořní bitva svedená československou flotilou.
Bitva u Doss Alto 21. září 1918 45°51′6″ s. š., 10°54′43″ v. d. Čs. legionáři v Itálii ubránili kótu Doss Alto proti výrazné přesile rakouského vojska.[173][174]
Bitva u Terronu 18. – 22. říjen 1918 49°27′11″ s. š., 4°41′41″ v. d. V bojích u francouzského městečka Terronu byla nasazena čs. brigáda legionářů, kterým se podařilo obsadit a uhájit německé pozice.[175]

Léta 1919–1939[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva o Těšínsko 23. – 30. leden 1919 49°50′26″ s. š., 18°25′29″ v. d. Vojenské střetnutí Československa a Polska o Těšínsko, probíhající v rámci Československo-polského sporu o Těšínsko, bylo zastaveno až na nátlak Dohody. Výsledkem této tzv. Sedmidenní války bylo vyvolání Arbitráže v belgickém Spa v roce 1920 a následné stanovení nové demarkační čáry, která rozšířila území kontrolované Československem.
Bitva o Komárno 1. květen 1919 47°45′31″ s. š., 18°7′50″ v. d. Útok maďarské rudé armády na Komárno v rámci maďarsko-československé války. Bitva skončila drtivým vítězstvím československého vojska vedeného majorem Antonínem Baslem.[176]
Bitva o Zvolen 10. – 13. červen 1919 48°35′4″ s. š., 19°3′8″ v. d. Čs. jednotky pod vedením plukovníka Šnejdárka odrazily útok maďarské rudé armády a po dobytí Zvolena se chopily iniciativy a protivníka vytlačily ze slovenského území. Tyto boje měly vliv na budoucí podobu a zejména rozlohu Slovenska.[177]
Bitva o Habartov 13. září 1938 50°11′14″ s. š., 12°33′4″ v. d. První střet československých jednotek se sudetoněmeckým freikorpsem. Boj skončil ústupem sudetských Němců.[178]
Boj o Bublavu 13. září 1938 50°22′35″ s. š., 12°30′21″ v. d. Sudetoněmecký freikorps obsadil obec Bublava a odrazil následný československý protiútok.[179]
Boje v Krajkové 13. – 14. září 1938 50°11′6″ s. š., 12°32′4″ v. d. Českoslovenští četníci se v Krajkové střetli se sudetoněmeckými teroristy. Četníkům byla poslána na pomoc vojenská jednotka, avšak její příslušníci byli z většiny německé národnosti a přidali se na stranu freikorpsu.[180]
Boje o Šluknovský výběžek 21. – 24. září 1938 Oddíly sudetoněmeckého freikorpsu obsadily Šluknovský výběžek včetně Varnsdorfu, v dalších bojích však byly československou armádou vytlačeny za hranice.[181]
Bitva o Moravskou Chrastovou 31. říjen 1938 49°37′33″ s. š., 16°31′51″ v. d. Československé oddíly vytlačily sudetoněmecké teroristy z Moravské Chrastové, kterou den předtím obsadili.[182]
Bitva u Čadce 25. listopad 1938 49°26′24″ s. š., 18°47′22″ v. d. Střet mezi československými a polskými jednotkami o Čadecko v rámci tzv. malé války. Boj skončil obsazením části Čadecka polskou armádou.[183]
Bitva u Rozvegova 6. leden 1939 48°26′38″ s. š., 22°43′18″ v. d. Ozbrojený střet svedený o předměstí Mukačeva na Podkarpatské Rusi v rámci tzv. maďarské invaze na Podkarpatskou Rus. Bitva skončila krátkodobým vytlačením Maďarů z Rozvegova.[184]
Obrana kláštera v Podmonastýru 14. březen 1939 Četa SOS bránila klášter Vasiliánů proti útočícím maďarským jednotkám. Boj skončil československým ústupem.[185]
Boj v údolí řeky Latorice 14. – 15. březen 1939 Československý 36. pěší pluk zadržoval postup vojáků maďarské armády.[186]
Bitva u Czajankových kasáren 14. březen 1939 49°41′12″ s. š., 18°20′54″ v. d. Ozbrojený střet mezi československými a německými vojáky při obsazování Čech a Moravy.[187]
Boj v údolí řeky Uhu 14. – 17. březen 1939 48°39′10″ s. š., 22°20′55″ v. d. Československé jednotky bránily údolí řeky Uhu proti maďarské armádě.[188]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku seznam bitev českých dějin za druhé světové války.

Léta 1946–2000[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Bitva u Partizánské Ľupči
Událost na Magure Ľupče 		5. srpen 1947 49°3′52″ s. š., 19°26′5″ v. d. Samopalná četa aspirantů československé armády byla ze zálohy přepadena skupinou Banderovců. Padlo 6 československých vojáků, 3 byli zajati a další utrpěli zranění.[189]
Bitva o hájovnu u Nezbudské Lúčky 19. srpen 1947 49°10′39″ s. š., 18°51′58″ v. d. Skupinka příslušníků SNB úspěšně bránila objekt hájovny proti přesile Banderovců.[189]
Střetnutí u Krasňan 20. – 21. srpen 1947 49°12′59″ s. š., 18°53′11″ v. d. Střet československé armády s Burlakovou skupinou Banderovců u slovenské obce Krasňany.[190]
Letecký souboj nad Merklínem 10. březen 1953 50°19′45″ s. š., 12°51′48″ v. d. Letecký souboj dvou československých letounů MiG-15 se dvěma americkými stíhačkami F-84 Thunderjet ve vzdušném prostoru Merklín. Poručík Jaroslav Šrámek sestřelil jeden americký letoun, ten se následně zřítil na německé území.[191]
Incident u holešovských kasáren 21. srpna – začátek září 1968
Vyproštění francouzských vojáků ze základny Karin Leden 1993 Příslušníci československého praporu působícího v Jugoslávii během mise UNPROFOR vyprostili z blokace francouzské vojáky, kteří byli odříznuti od svých jednotek a ocitli se pod minometnou palbou.[192]

21. století[editovat | editovat zdroj]

Střetnutí Datum Souřadnice Poznámka
Obrana pravoslavného kostela v Podujevu 18. březen 2004 42°54′38″ s. š., 21°11′30″ v. d. Čeští vojáci bránili proti kosovským Albáncům Podujevský pravoslavný kostel. Po prolomení zdí kostela byli nuceni ustoupit.[zdroj?]
Evakuace obce Obilić 18. březen 2004 42°41′45″ s. š., 21°4′27″ v. d. Čeští vojáci zachránili 140 Srbů před lynčováním ze strany kosovských Albánců.[193]
Přestřelka u osady Uglare 8. listopad 2005 42°37′41″ s. š., 21°6′26″ v. d. Čeští příslušníci sil KFOR se dostali do potyčky se skupinou šesti kosovských Albánců, kteří nelegálně těžili dřevo. Po varovném výstřelu české patroly se rozpoutala přestřelka, během níž byl lehce zraněn jeden český voják a jeden Albánec. Útočníci byli po přestřelce zadrženi a předáni kosovské policii.[194]
Operace Mountain Thrust 15. – 31. červenec 2006 Příslušníci 601. skupiny speciálních sil z Prostějova se účastnili masivní operace spojeneckých sil, která měla za cíl „vyčistit“ jih Afghánistánu předtím, než zde začne působit NATO-ISAF.[195]
Konvoj z Kandaháru na předsunutou základnu v Uruzgánu podzim 2008 Ochranu konvoje mířícího na předsunutou základnu v Afghánské provincii Uruzgán měla na starost kromě amerických a afghánských vojáků i 601. skupina speciálních sil z Prostějova.[196]
Ostřelování základny Shank 13. srpen – 23. říjen 2008 Vojáci českého PRT v afghánské provincii Lógar čelili raketovým útokům ze strany povstalců.[197]
Střetnutí u základny Shank 1. říjen 2008 Útok na českou patrolu poblíž základny Shank.[198]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Údaj je pouze orientační. Místo bitvy je podle místní tradice situováno severně od silnice z Nekmíře do Tatiné. Jde o mírné návrší s chatovou zástavbou na okraji obce, které nese název Na Smrtelnici.
  2. ↑ Údaj je pouze orientační, přesné místo události není známo.
  3. ↑ Údaj je pouze orientační, neboť k bitvě došlo v blíže neurčité lokalitě mezi Domažlicemi a městem Kdyně.
  4. ↑ Údaj je pouze orientační. Bojiště by se mělo nacházet jižně od Prešova, pět mil východně od Richnavy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ LENKOVÁ, Jitka; PAVLÍK, Václav. Nejdůležitější bitvy v českých dějinách. 1. vyd. Frýdek-Místek: Alpress, 2007. ISBN 978-80-7362-470-5. S. 15 a 16. [Dále jen: Lenková, Pavlík]. 
  2. ↑ KOLEKTIV, Autorů. Vojenské dějiny Československa I. díl. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 38 a 39. [Dále jen: Vojenské dějiny Československa I. díl]. 
  3. ↑ Lenková, Pavlík, s. 18 a 19.
  4. ↑ Lenková, Pavlík, s. 19 a 20.
  5. ↑ Lenková, Pavlík, s. 21 – 23.
  6. ↑ Vojenské dějiny Československa I. díl, s. 55.
  7. ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. S. 59. [Dále jen: Palacký]. 
  8. ↑ ČORNEJ, Petr; BĚLINA, Pavel. Slavné bitvy naší historie. 1. vyd. Praha: Marsyas, 1993. ISBN 80-901606-1-1. S. 9 – 11. [Dále jen: Čornej, Bělina]. 
  9. ↑ Lenková, Pavlík, s. 28 a 29.
  10. ↑ LUTOVSKÝ, Michal; PETRÁŇ, Zdeněk. Slavníkovci - Mýtus českého dějepisectví. Praha: Libri, 2005. 173 s. ISBN 80-7277-291-0. 
  11. ↑ Vojenské dějiny Československa I. díl, s. 86 a 87.
  12. ↑ Palacký, 75.
  13. ↑ Lenková, Pavlík, s. 37 a 38.
  14. ↑ Lenková, Pavlík, s. 38 a 39.
  15. ↑ Lenková, Pavlík, s. 39 a 40.
  16. ↑ Lenková, Pavlík, s. 42 a 43.
  17. ↑ Lenková, Pavlík, s. 43 a 44.
  18. ↑ Palacký, s. 82 a 83.
  19. ↑ Lenková, Pavlík, s. 45 a 46.
  20. ↑ VANÍČEK, Vratislav. Vratislav II. (I.) - První český král. Praha: Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-655-7. S. 210 a 211. 
  21. ↑ Lenková, Pavlík, s. 48 – 50.
  22. ↑ Čornej, Bělina, 12 – 17.
  23. ↑ Palacký, 110.
  24. ↑ Čornej, Bělina, s. 18 – 22.
  25. ↑ Vojenské dějiny Československa I. díl, s. 92.
  26. ↑ a b Vojenské dějiny Československa I. díl, s. 93.
  27. ↑ Palacký, s. 125.
  28. ↑ URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-579-X. S. 47. 
  29. ↑ Vojenské dějiny Československa I. díl, s. 164.
  30. ↑ Zastavil Mongoly v Evropě moravský šlechtic? | Moravský národ [online]. [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 
  31. ↑ Palacký, s. 258.
  32. ↑ a b Lenková, Pavlík, s. 67 a 68.
  33. ↑ KOVAŘÍK, Jiří. Rytířská krev; Rytířské bitvy a osudy II. 1208 - 1346. Praha: Mladá fronta, 2006. ISBN 80-204-1401-0. S. 127 – 130. 
  34. ↑ Palacký, s. 271.
  35. ↑ Lenková, Pavlík, s. 73.
  36. ↑ KOFRÁNKOVÁ, Václava. 26. 8. 1278 Moravské pole – Poslední boj zlatého krále. Praha: Havran, 2006. 153 s. ISBN 80-86515-71-0. 
  37. ↑ Palacký, s. 321.
  38. ↑ Lenková, Pavlík, s. 82 a 83.
  39. ↑ Palacký, s. 319 a 320.
  40. ↑ Při obléhání Horažďovic zemřel první Habsburk na českém trůně. www.turistickelisty.sportovnilisty.cz [online]. [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 
  41. ↑ Ke vzniku Uherska | uhersko.cz. www.uhersko.cz [online]. [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 
  42. ↑ Vojenské dějiny Československa I. díl, s. 180.
  43. ↑ Palacký, s. 349.
  44. ↑ Palacký, s. 350.
  45. ↑ Lenková, Pavlík, s. 90.
  46. ↑ Vojenské dějiny Československa I. díl, s. 182.
  47. ↑ Lenková, Pavlík, s. 93 a 94.
  48. ↑ SEIBT, Ferdinand. Karel IV. - Císař v Evropě (1346–1378). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-265-0. S. 122 a 123. 
  49. ↑ Lenková, Pavlík, s. 97 a 98.
  50. ↑ NICOLLE, David. Kreščak 1346. Praha: Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-1889-7. 
  51. ↑ Palacký, s. 480.
  52. ↑ TURNBULL, Stephen. Grunwald/Tannenberg 1410. Praha: Grada, 2008. 96 s. ISBN 978-80-247-2376-1. 
  53. ↑ MACEK, Josef. Tábor v husitském revolučním hnutí II. díl. Praha: Rovnost, 1955. S. 24 a 25. [Dále jen: Macek]. 
  54. ↑ ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0. S. 32 a 33. [Dále jen: Šmahel]. 
  55. ↑ BŘEZOVÉ, Vavřinec z. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Praha: Svoboda, 1979. S. 55 a 57. 
  56. ↑ Macek, s. 196.
  57. ↑ Čornej, Bělina, s. 47 – 55.
  58. ↑ Ze starých letopisů českých. Praha: Svoboda, 1980. S. 78 a 79. [Dále jen: Ze starých letopisů českých]. 
  59. ↑ Čornej, Bělina, s. 56 – 61.
  60. ↑ Šmahel, s. 96 a 97.
  61. ↑ Šmahel, s. 110.
  62. ↑ DURDÍK, Jan. Husitské vojenství. Praha: Rovnost, 1953. S. 147. [Dále jen: Durdík]. 
  63. ↑ TOMEK, Václav, Vladivoj. Jan Žižka. Praha: V ráji, 1993. ISBN 80-900875-7-4. S. 159 a 160. 
  64. ↑ Šmahel, s. 139 – 140.
  65. ↑ PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba – díl III. Praha: Odeon, 1992. ISBN 80-207-0385-3. S. 211. 
  66. ↑ Čornej, Bělina, s. 62 – 67.
  67. ↑ Vojenské dějiny Československa I. díl, s. 266 – 267.
  68. ↑ Durdík, s. 160 a 161.
  69. ↑ Vojenské dějiny Československa I. díl, s. 269 a 270.
  70. ↑ Čornej, s. 168 – 204.
  71. ↑ Lenková, Pavlík, s. 146 a 147.
  72. ↑ a b Vojenské dějiny Československa I. díl, s. 300.
  73. ↑ Vojenské dějiny Československa I. díl, s. 336.
  74. ↑ Ze starých letopisů českých, s. 168.
  75. ↑ LAŠEK, František. Bratrský hejtman Jan Talafús v historii. Litomyšl: Augusta, 1946. S. 29 a 3033 a 34. [Dále jen: Lašek]. 
  76. ↑ VHU PRAHA [online]. [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. ↑ Lašek, s. 29 a 30.
  78. ↑ Lašek, s. 38 a 39.
  79. ↑ a b Vojenské dějiny Československa I. díl, s. 339.
  80. ↑ Lenková, Pavlík, s. 159 a 160.
  81. ↑ Z Cimburka. leporelo.info [online]. [cit. 2021-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-27. 
  82. ↑ Palacký, s. 966.
  83. ↑ a b Palacký, s. 379.
  84. ↑ Ze starých letopisů českých, s. 203 a 204.
  85. ↑ Ze starých letopisů českých, s. 205.
  86. ↑ Ze starých letopisů českých, s. 211.
  87. ↑ KOSINA, Jaroslav. Velikáni našich dějin. Praha: Josef R. Vilímek, 1926. S. 376. 
  88. ↑ a b PROCHAZKA, Karel I. Nazorny Atlas k Slovniku Naucnemu ... Cast' treti: Valecnictvi polne a vojenstvi: Atlas.Text.3. [s.l.]: Kober 182 s. Dostupné online. Google-Books-ID: sYMnSomkpnAC. 
  89. ↑ PROCHAZKA, Karel I. Nazorny Atlas k Slovniku Naucnemu ... Cast' treti: Valecnictvi polne a vojenstvi: Atlas.Text.3. [s.l.]: Kober 182 s. Dostupné online. Google-Books-ID: sYMnSomkpnAC. 
  90. ↑ Čornej, Bělina, s. 103 – 110.
  91. ↑ Čornej, Bělina, s. 111 – 117.
  92. ↑ Čornej, Bělina, s. 118 – 120.
  93. ↑ třicetiletá válka | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. 
  94. ↑ Bitva u Čáslavi. www.bitvaucaslavi.cz [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-20. 
  95. ↑ VHU PRAHA [online]. [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. ↑ Lenková, Pavlík, s. 173 – 174.
  97. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Vojenské dějiny československa II. díl. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 85. [Dále jen:Vojenské dějiny Československa 2. díl]. 
  98. ↑ ČECHURA, Jaroslav. Zimní král: aneb české dobrodružství Fridricha Falckého. Praha: Rybka Publishers, 2004. ISBN 80-86182-79-7. S. 185–186. 
  99. ↑ PO STOPÁCH ŽOLDNÉŘŮ A BITVA U STARÉHO SMOLIVCE| Obec Čížkov. www.obec-cizkov.cz [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  100. ↑ S.R.O, Netinvent Studio. BITVA U RAKOVNÍKA 1620. www.muzeumtgm.cz [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  101. ↑ Čornej, Bělina, s. 121 – 128.
  102. ↑ HŘÍBAL, Antonín. Památník ukrutné bitvy u Rozvadova stojí poblíž Krvavého pole. Chebský deník. 2021-07-17. Dostupné online [cit. 2021-09-22]. 
  103. ↑ Tažení Jana Jiřího Krnovského v roce 1621 a bitva u Nového Jičína - Bibliography of the History of the Czech Lands. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  104. ↑ KOLLMANN, Josef. Valdštejn a evropská politika 1625–1630. Historie 1. generalátu. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0692-3. S. 109 a 110. 
  105. ↑ PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Praha: Elka Press, 2003. ISBN 80-902745-5-2. S. 50 – 53. [Dále jen: Pernes, Fučík, Havel]. 
  106. ↑ CRKAL, Jiří. Tvrz zámek v Přísečnici. In: KULJAVCEVA HLAVOVÁ, Jana; KOTYZA, Oldřich; SÝKORA, Milan. Hrady českého severozápadu. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2012. ISBN 978-80-86531-10-6. S. 18.
  107. ↑ Valašská povstání 1620 - 1644. portasi.cz [online]. [cit. 2021-08-29]. Dostupné online. 
  108. ↑ Pernes, Fučík, Havel, s. 68 a 69.
  109. ↑ a b Pernes, Fučík, Havel, s. 64 – 67.
  110. ↑ MATOUŠEK, Václav. Třebel. Krajina s obrazem bitvy. Praha: Academia, 2006. 340 s. ISBN 80-200-1466-7. 
  111. ↑ Vojenské dějiny Československa 2. díl, s. 106.
  112. ↑ Michal Trávníček. Dvě stě Valachů padlo. Před 350 lety se Turek jal plenit Moravu. iDNES.cz [online]. 2013-10-12 [cit. 2013-07-11]. Dostupné online. 
  113. ↑ Ovčí vrch - Ovčí vrch - Oficiální stránky Obce Kokašice. www.kokasice.cz [online]. [cit. 2021-09-23]. Dostupné online. 
  114. ↑ Čornej, Bělina, s. 143 – 146.
  115. ↑ VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha, Litomyšl: Paseka, Národní Galerie, 2001. ISBN 80-7185-380-1. S. 186 – 190. 
  116. ↑ Čížová | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  117. ↑ Lenková, Pavlík, s. 192 a 193.
  118. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  119. ↑ Vojenské dějiny Československa 2. díl, s. 198.
  120. ↑ Lenková, Pavlík, s. 198.
  121. ↑ Historie města: Týn nad Vltavou. www.tnv.cz [online]. [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 
  122. ↑ ZDENĚK MUNZAR, 1976-. Kadaň 1742 : fiasko tažení maršála de Maillebois. www.knihovny.cz [online]. 2016 [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 
  123. ↑ Lenková, Pavlík, s. 199.
  124. ↑ Vojenské dějiny Československa 2. díl, s. 202.
  125. ↑ STELLNER, František. Sedmiletá válka v Evropě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-010-1. S. 91 a 92. [Dále jen: Stellner]. 
  126. ↑ KARPAŠ, Roman, a kol. Kniha o Liberci. Liberec: Dialog, 1996. S. 49–50. 
  127. ↑ Dávno zapomenutá bitva. brandys.muzeumbrandys.cz [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. 
  128. ↑ Pernes, Fučík, Havel, s. 162 – 165.
  129. ↑ Stellner, s. 122.
  130. ↑ BĚLINA, Pavel. Kolín 18. 6. 1757. 1. vyd. Praha - Litomyšl: Paseka, 1997. 91 s. ISBN 80-7185-121-3. 
  131. ↑ Historie | Rekonstrukce bitvy u Kolína roku 1757 v severních Čechách. www.bitvapodstudencem.cz [online]. [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. 
  132. ↑ a b BĚLINA, Pavel; ROMAŇÁK, Andrej; ANDRLE, Petr. Olomouc - Domašov 1758. Praha ; Litomyšl ; Moravský Beroun: Paseka ; Moravská Expedice, 1998. 87 s. ISBN 80-7185-172-8. 
  133. ↑ Bitva u Ostřetína - Oficiální stránky obce Ostřetín. www.ostretin.cz [online]. [cit. 2021-09-23]. Dostupné online. 
  134. ↑ Významné letopočty: Opočno. www.opocno.cz [online]. [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  135. ↑ Sedmiletá válka na Chebsku / Střetnutí u Nebes a Žďáru [online]. Muzeum Cheb [cit. 2011-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-26. 
  136. ↑ Lenková, Pavlík, s. 202 – 204.
  137. ↑ Čornej, Bělina, s. 166 – 170.
  138. ↑ UHLÍŘ, Dušan. Slunce nad Slavkovem. 2. vyd. Třebíč: Akcent, 2000. 468 s. ISBN 80-7268-092-7. 
  139. ↑ Současnost městyse Štoky [online]. Městys Štoky, 16. únor 2006, rev. 2. leden 2007 [cit. 2011-10-18]. Dostupné online. 
  140. ↑ KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení II. – Nejistá vítězství. Třebíč: Akcent, 2003. ISBN 80-7268-271-7. S. 551 a 552. 
  141. ↑ KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení III. – Proti všem. Třebíč: Akcent, 2004. ISBN 80-7268-296-2. S. 440 – 456. 
  142. ↑ KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení IV. – Pád orla. Třebíč: Akcent, 2004. ISBN 80-7268-307-1. S. 11 – 172. 
  143. ↑ Čornej, Bělina, s. 185 – 189.
  144. ↑ STOŽEC A OKOLÍ : Historie obce Stožec. www.stozec.eu [online]. [cit. 2021-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-08. 
  145. ↑ Čornej, Bělina, s. 190 – 194.
  146. ↑ Válka 1866. www.1866.cz [online]. [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  147. ↑ Dějiny a současnost, Válka 1866. Dějiny a současnost [online]. [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  148. ↑ JÁNSKÝ, Zdeněk. Bitva u Náchoda v roce 1866. Hradec Králové: Dukase s. r. o., 2006. 209 s. ISBN 80-239-6643-X. 
  149. ↑ KOPEČTÍ, Věra a Petr. Trutnovsko ve válce 1866. Turnov: Muzeum Podkrkonoší Trutnov, 1980. 72 s. 
  150. ↑ JÁNSKÝ, Zdeněk. Bitva u České Skalice v roce 1866. 1. vyd. Hradec Králové: Komitét pro udržování památek z války roku 1866, 2008. 172 s. ISBN 978-80-254-2214-4. 
  151. ↑ RICHTER, Karel. Třeba železem a krví. 1. vyd. Praha: Epocha, 2000. ISBN 978-80-87027-29-5. S. 360 – 364.. 
  152. ↑ JEDLIČKA, Otakar. Boje v Čechách a na Moravě za války roku 1866. Pardubice: F. & V. Hoblík, 1883. S. 120 – 126. [Dále jen: Jedlička]. 
  153. ↑ Jedlička, s. 138 – 149.
  154. ↑ Jedlička, s. 132 – 136.
  155. ↑ Jedlička, s. 129 – 132.
  156. ↑ RAVIK, Slavomír. Tam u Králového Hradce... Praha: Regina, 2001. ISBN 80-86367-10-X. S. 288 – 393. 
  157. ↑ LOSERTH, Otto. Bitva u Tovačova-Dubu. Brno: A. Píša, 1902. 87 s. 
  158. ↑ REDAKCE. Stačila jedna jediná rozmíška a opočenský Maglaj byl na světě. Rychnovský deník. 2013-12-28. Dostupné online [cit. 2023-04-16]. 
  159. ↑ Čornej, Bělina, s. 204 – 207.
  160. ↑ Vojenské dějiny Československa 2. díl, s. 495.
  161. ↑ Čornej, Bělina, s. 208 – 209.
  162. ↑ Vojenské dějiny Československa 2. díl, s. 496.
  163. ↑ Čornej, Bělina, s. 214 – 218.
  164. ↑ Kalendarium | Legie 100. legie100.com [online]. [cit. 2022-06-23]. Dostupné online. 
  165. ↑ FUČÍK, Josef. Soča (Isonzo) 1917. Praha: Paseka, 1999. 133 s. ISBN 80-7185-255-4. 
  166. ↑ HEŘTOVÁ, Yvette. Zákopová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. S. 223 – 261. 
  167. ↑ Čornej, Bělina, s. 219 – 223.
  168. ↑ Čornej, Bělina, s. 224 – 229.
  169. ↑ Vojenské dějiny Československa 2. díl, s. 541 – 544.
  170. ↑ Vojenské dějiny Československa 2. díl, s. 523.
  171. ↑ Vojenské dějiny Československa 2. díl, s. 532 a 533.
  172. ↑ Čornej, Bělina, s. 230 – 233.
  173. ↑ Bitva u Doss Alto 1918 [online]. Památník československých legií [cit. 2011-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-09. 
  174. ↑ Vojenské dějiny Československa 2. díl, s. 542 a 543.
  175. ↑ Vojenské dějiny Československa 2. díl, s. 521.
  176. ↑ HOFMAN, Petr. Boj o Komárno. Přísně tajné. 2004, čís. 5, s. 51. 
  177. ↑ Čornej, Bělina, s. 239 – 242.
  178. ↑ Habersbirk (Habartov) 13.9.1938 - skutečný začátek druhé světové války? [online]. Četníci Habartov [cit. 2011-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-28. 
  179. ↑ Schwaderbach (Bublava) 13.9.1938 - statečná jednotka SOS [online]. Četníci Habartov [cit. 2011-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-28. 
  180. ↑ Gossengrün (Krajková) 13.-14.9.1938 - zákeřná střelba ze zálohy [online]. Četníci Habartov [cit. 2011-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-23. 
  181. ↑ MAREK, Jindřich. Hraničářská kalvárie. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-10-6. 
  182. ↑ Marná bitva [online]. AVIS [cit. 2011-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-31. 
  183. ↑ Československo-polský konflikt u Čadce v listopadu 1938 [online]. Fronta.cz [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. 
  184. ↑ Zapomenutá bitva u Rozvegova [online]. Fakta a svědectví, únor 2009 [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  185. ↑ Podmonastýr / Bohumil Pospíšil (četnictvo, prapor StOS Užhorod) [online]. Blog - Pohranicnik [cit. 2011-11-03]. Dostupné online. 
  186. ↑ Zapomenutá válka [online]. Blog - Pohranicnik, 2011-03-30 [cit. 2012-10-19]. Nefunkční odkaz. Dostupné online. 
  187. ↑ Boje Čs. Armády s Německými vojsky, Frýdek-Místek 1939 [online]. Blog - Pohranicnik, 2011-03-30 [cit. 2011-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-21. 
  188. ↑ Boje na Slovensku a na Podkarpatské Rusi [online]. Jiří Vodička [cit. 2011-11-03]. Dostupné online. 
  189. ↑ a b Banderovská apokalypsa [online]. České národní listy [cit. 2011-10-30]. Dostupné online. 
  190. ↑ Sbor Národní Bezpečnosti - Ladislav Patočka [online]. Klub českého pohraničí, rev. 2011-10-30 [cit. 2011-10-30]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  191. ↑ MACOUN, Jiří. Významné bitvy v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 80-251-1478-3. S. 83. 
  192. ↑ Lenková, Pavlík, s. 282.
  193. ↑ Češi zachránili 140 Srbů [online]. Idnes.cz, 2004-03-20 [cit. 2011-11-02]. Dostupné online. 
  194. ↑ Albánci postřelili v Kosovu českého vojáka [online]. iDnes.cz, 2005-11-08 [cit. 2011-11-02]. Dostupné online. 
  195. ↑ Vybrané ozbrojené konflikty: Afghánistán [online]. Sekuriťáci, studentský portál, 2010-05-31 [cit. 2011-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-09. 
  196. ↑ České vojáky čeká v Afghánistánu nejnebezpečnější mise [online]. TV Nova, 2009-07-11 [cit. 2011-11-02]. Dostupné online. 
  197. ↑ Češi v Afghánistánu čelili dalšímu ostřelování, útočníky pochytali [online]. iDnes.cz, 2008-09-24 [cit. 2011-11-02]. Dostupné online. 
  198. ↑ V afghánském Lógaru bylo zraněno sedm českých vojáků [online]. Čt24, 2008-10-1 [cit. 2011-11-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLEKTIV AUTORŮ. Vojenské dějiny Československa I. díl. Praha: Naše vojsko, 1986. 368 s. 
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Vojenské dějiny Československa II. díl. Praha: Naše vojsko, 1986. 592 s. 
  • ČORNEJ, Petr; BĚLINA, Pavel. Slavné bitvy naší historie. 1. vyd. Praha: Marsyas, 1993. 270 s. ISBN 80-901606-1-1. 
  • LENKOVÁ, Jitka; PAVLÍK, Václav. Nejdůležitější bitvy v českých dějinách. 1. vyd. Frýdek-Místek: Alpress, 2007. 294 s. ISBN 978-80-7362-470-5. 
  • ČAPKA, František. Dějiny zemí koruny české v datech. Praha: Libri, 2010. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Seznam_bitev_českých_dějin&oldid=23092396“