Klub rváčů

Nejde o stejně smělou anarchii, jakou je vlepování pornografických políček do dětských filmů, ale přesto se mi líbí, jak Fincher pod záštitou velkého studia a s použitím reklamní estetiky nachcal líbivému světu komerce do tváře. Klub rváčů je vším možným, jenom ne filmem příjemným a uživatelsky přístupným. Alespoň na imaginární rovině nás vystavuje stejnému nepohodlí, do jakého je ze svého zaprdněného konformismu vtažen Jack. Realita Klubu rváčů je realitou nadopovanou steroidy. Intenzita některých scén se přenáší z předkamerového prostoru na samotný filmový aparát (obraz třesoucí se, jako kdyby chtěl filmový pás vyskočit z kamery). Nepřirozené CGI kamerové průlety od mikrodetailu k polocelku na jeden zátah vyvolávají pocit nevolnosti, okatě předváděná (a přesto jen zdánlivá) kontrola vypravěče nad příběhem ztěžuje naše skládání soudržné zápletky, neboť od hlavní linie je neustále někam odskakováno, případně se velké časové úseky přeskakují. Forma filmu se podobá životnímu postoji protagonisty – destrukce, nikoli konstrukce. Poselství Klubu rváčů už sice dnes, kdy se nihilismus a ironický odstup společnosti posunul o kus dál, nerezonuje tak silně jako na přelomu tisíciletí, ale otázky, které kniha a film kladou – například co v postmoderním světě zanikajících tradičních hodnot znamená být mužem (neboť nerovný zápas protagonista ve skutečnosti nevede se společností, ale se svým hypermaskulinním já) – mají stále dostačující relevanci. Za originální lze z hlediska gender studies považovat především fakt, že moc rváčů není reprezentována penězi, majetkem či politickým vlivem, ale jejich vlastními a zranitelnými těly, která s celým svým životem dávají všanc. Tělesnost je tak zbavena svých tradičních sexuálních a převážně feminních konotací. V ohrožení jsou muži, resp. samotný koncept maskulinity. 85% Zajímavé komentáře: kiddo, choze, RAPIDUS, Triple H, Olivier, ANTI-frog, Tatannka (06.05.2005)

Znechuceni nad konzumní společností, potřebou nepotřebného a ztracených nadějí, jsou dva nebo jeden ?!. Temná i komediální atmosféra podbarvena dobře vybranou hudbou. Film, který si bere na paškál nejen IKEU, ale celou společnost. Místy, až přehnané, hlavně ke konci film nabírá zajímavého spádu, který mohl být řešen o něco lépe, ovšem atmosféra je vykreslena bravurně a pointa filmu je bezvadná. Téměř samá chvála. Ending Song. 85% (16.02.2009)

Interpretačně nejbohatší film, který znám. Kritika konzumu, satira na ultrapravicové a anarchistické spolky zároveň, či jen provokativní thriller o potřebě násilí? Možná všechno v jednom. Každopádně to chce mít pořádný kus génia v hlavě, aby to i přes tu svou vyblýskanou fasádu nepůsobilo podobně jako mladá rozhněvaná generace, která chce spasit svět s dlažební kostkou v ruce, ale spíše jako vážný antický filozof, který to má všechno do posledního detailu promyšlené. Ve dvaceti zlomový životní film, o dekádu později (už "jen") fantastická filmařská jízda bez kompromisů, která reflektuje finále devadesátek jako máloco. (21.11.2008)

V osemnástich, keď som bol naštvaný na systém a ulietaval som na Doors (ako hudbe) a Pulp Fiction (ako filme), by bol Fight Club film môjho života. Ale dnes si nemyslím si, že by som nemohol byť filmová hviezda, keby som naozaj chcel a urobil pre to všetko. A v systéme som sa už pohybovať naučil. Čo je dostatočný dôvod k tomu, aby mi tento film pripadal iba ako veľmi efektne sfilmovaná blbina. (23.02.2003)

Myšlenkový labyrint. David Fincher usedl do režijního křesla s pozlaceným opěrákem s halucinogenně prošitým vláknem, kde s okamžitým usednutím se začal vítr obracet. Daleko před tím, než se Fincher chtěl vracet Zodiacem do škatulky temného thrilleru, vybavil si knihovničku ultimátím dílem Chucka Palahniuka. Svéráznou beletrii, postmoderní duchem i stylistikou převedl film, který pojednává o zdánlivě běžných věcech. Kdo by ostatně někdy nemohl usnout? Těžko se určuje, kde končí realita a začíná halucinace v každodenní rutině v pohlcení Edwarda Nortona s Bradem Pittem a Helenou Bonham Carterovou v dramatu s kterým jsme v kontaktu po celých 140 minut. Sofistikovaný snímek, který mě uchvátil a mám chuť' se už nikdy neprobudit. (12.11.2011)