Spider-Man 2

Všetkého viacej než v prvom Spider-Manovi. A záporák lepší, technická stránka premakanejšia a všadeprítomný humor to krásne osviežuje. Napriek malému množstvu akcie a veľa dialógom, vracajúcim sa do minulosti (čo dej spomaľuje) pre mňa uspokojivejšie než jednotka. 110%-ný happy-end je síce trochu falošný ťah, ale nával emócií, ktoré ho sprevádzajú, všetko ospravedlňuje. (20.08.2004)

Peter roznáší pizzu, trošku nestíhá vůbec nic a v lásce má smůlu stejně jako v prvním dílu. Je třeba skončit se Spider-Manem a vypořádat se z minulostí. Vše se daří do chvíle, než se objeví dr. Octopus..... . Dobře zpracované pokračování!! Spousta speciálních efektů, standartní scénář a herecké výkony, výborná režie, hudba a hlavně - vynikající zvuk. (24.08.2006)

Nejpopulárnější americký obrázkový sešit je Superman. Ale to je jedno. Nejlepší comixovou adaptací je Superman. Ale to je taky jedno. Důležitější je, že se mi druhý Pavoučí muž líbil. Ono kdoví, zda ty dialogy nejsou takové schválně, třeba proto, aby vystoupilo na povrch něco mnohem důležitějšího. Dle mého názoru hovory z telenovel k ničemu nevedou (maximálně tak k dalším hovorům), takže srovnání je zbytečné. A dál...herci, kamera, hudba, režie, triky, atd, atd...OK. Nad pátou hvězdičkou pouvažuji, až nebudu "nucen" snímek shlédnout s dabingem. VŠICHNI LIDÉ MAJÍ RÁDI SVÉ HRDINY. (29.11.2004)

"Everybody loves a hero. People line up for them, cheer them, scream their names. I believe there's a hero in all of us, that keeps us honest, gives us strength, makes us noble, and finally allows us to die with pride, even though sometimes we have to be steady, and give up the thing we want the most. Even our dreams." ________ Pizza time! Aneb nesmrtelná žánrová klasika, na kterou ani v nostalgickým deliriu každodenních nástrah čerstvý dospělosti nedám dopustit. V čem krom svérázný poutavosti onoho fikčního makrosvěta tkví kouzlo druhého celovečeráku Pavoučího muže je koncepce samotného příběhu jako intimní anatomie osobního života Petera Parkera, který prožívá různorodé radosti i strasti, bojuje se svými vnitřními démony, a je neustále konfrontován svým největším životním darem ale i prokletím: být Spider-man. Kupodivu, jde o relativně netradiční komiksovku, která je v zásadě civilní, osobní, a celkově introspektivní, snaží se reflektovat Petera Parkera jako (ne)obyčejnýho člověka který řeší (ne)obyčejný životní problémy, a který stojí před zdánlivě neřešitelnou otázkou: je důležitější se věnovat sobě, anebo pomáhat druhým? Samozřejmě nelze opomenout ani dynamickou akci (viz. dechberoucí souboj na vlaku) a Tobeyho Maguira, který do svý ikonický role vložil ty správný emoce a specifický charisma a tím se zcela právoplatně korunoval na nejoblíbenějšího Spider-mana, který ukradl srdce mnoha fanoušků. Kolem a kolem, byť je 'Spider-man 2' takřka dvě dekády stár, stále jde bez sebemenších debat o kultovní klasiku a revoluci žánru, která měla, má, a stále mít bude nesmazatelný impakt na to, kam se vyvíjí komiksové filmy – nemluvě o vzpomínkách generace, která na téhle komiksovce vyrůstala. Absolutní povinná četba a za mě nejlepší díl Raimiho trilogie ❤️🕸️ ...... PS: Legendy praví, že Mr. Ditkovich chce nájem dodnes. No a J.K. Simmons jako J.J.J. je gigachad. (24.04.2017)

Větší, "lidštější", stále o tomtéž a pro mě stále stejně o ničem aneb druhý díl mě zanechal stejně chladným a suchým jako jednička. Čímž neříkám, že bych se nemrknul jak Kirsten Dunst zahraje Wildea nebo že při výstupu Bruce Campbella nekrotím cukající koutky. Říkám jen, že toho, co režisérovi a scénáristům nežeru, je tu víc než toho, co by mělo povznést pavoukovitého zrzkomila někam na úroveň kteréhokoliv z X-Menů nebo Batmana (myšleni netopýří muži v prvním, druhém, pátém a šestém filmu, samozřejmě;)). Naivita ze Spideyho v cárech odpadává a na Raimiho hru prostě nějak ne a ne přistoupit. A že mi to občas nedělá problémy nejen u producenta mnou nadšeně očekávané 30 Dní Dlouhé Noci;) Ale tohle byla fakt ztracená dvouhodinovka, a to ani nemluvím o tom močálu komerčního bahna, kterým se to ještě nastavovalo. Ale v rámci jakési objektivity, abych třeba neprošvihl nějakou úchvatnou scénu, která by mě vzala za srdce, jsem si tím pěkně pochodil od začátku až do konce; a i když Elfmanovo hlavní téma patří ke stálicím mého playlistu, filmu dám 60% a víc prostě ani bohovi. (20.09.2007)