Světlo mezi oceány

Pro někoho je tento film romantická epopej, ale pro mě ta absolutní doslovnost ve všech ohledech, která zároveň způsobuje abnormální délku, byla neuvěřitelně ubíjející. Samozřejmě uznávám, že herecké výkony jsou skvělé a námět není vůbec špatný. Do toho prostředí je jedna velká pecka, protože jsem vůbec neměl pocit, jak kdybych byl v Austrálii. Spíš jak kdyby mě vítr zavál na Severní Hebridy. Tudíž musím uznat, že atmosféru tento film opravdu měl. Vztah Michaela a Alicie mi ale na druhou stranu přišel hodně přitažený za vlasy. Respektive neříkám, že ne nepravdivý, jen mám pocit, že film si hodně upravoval, aby z něj vymáčknul maximum. To, že ani jeden z nich nejedná racionálně, bylo zřejmý už od počátku. Jenže jak se pak k tomu stavěli, to mě vysloveně udivovalo. No a jak se k tomu ještě připletla Rachel Weisz, tak bylo jasné, že tenhle film pod dvě hodiny prostě nepůjde. A i když jsem byl hrozně zvědavý na závěr, tak musím říct, že tak dlouhé romantické drama jsem dlouho neviděl. Jak doslovně, tak vjemově. (16.01.2017)

Fassbender jako obvykle skvělý, i když zrovna tahle role mu nedala tolik prostoru se více předvést. Vikander mě žel iritovala od začátku do konce. Přestože je to krásně natočené, přijde mi to na romanci příliš zdlouhavé. Pořádně ubrat na stopáži by rozhodně neškodilo, pak by byl i můj výsledný dojem určitě pozitivnější. (01.09.2017)

Krásně natočené, skvělí herci, popravdě nic jsem nečekala a bylo to velké překvapení.  Pomalé tempo filmu by mi nevadilo, ale trochu zkrátit by bylo ku prospěchu věci. po pravdě, Příběh jako takový mě dost iritoval a postava Alicie štvala, i když jsem ji částečně chápala. Michael byl ve své mlčenlivosti skvělý. (19.05.2022)

Kupodivu povedená dramatická žánrovka u níž jsem očekával řadu klišé v jiných filmem viděných. Ovšem dostal jsem citlivý pohled do rodiny válečného veterána Toma, který je postaven před těžké rozhodnutí, které v podstatě rodinu skoro rozbije. Vše přitom přichází s nečekanou intenzitou, rozhodnutí jsou konaná logicky, není zde místo na nějaké cucání z prstu. Všechny postavy jsou trojrozměrné, všem chápání rozumím a byl jsem nešťastný z konání, které se zde stalo. O to větší poklonu tomuto snímku skládám. Všem doporučuji. 80% (15.12.2019)

Asi shoda okolností, ale stává se to. Před tímto filmem jsem viděl Kore'edovo "Jaký otec, takový syn" ze stejné doby. Tématem tam i zde je "(ne)příslušnost dítěte k rodině". Řešení jsou ale různá, snad proto, že mezi nimi leží půl světa; navíc "měkké" řešení japonské je sympatičtější než "tvrdé" zélandské. Zde je kamenem úrazu válečný veterán Tom Sherbourne, který chce dožít v ústraní, ale ožení se a chce mít pět dětí, usiluje o pravdu, ale většinou lže, a tak právě on je oním Janusem se dvěma tvářemi, ale jen dvěma očima, v každé jen jedno. A tak selže nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti. Není tedy schopen setrvat v pravdivosti ani ve lži, kterou zpočátku zapuzoval, ale posléze s nadšením přijal. (03.05.2020)