Black Mirror: Bandersnatch

Když váš život ovládá Netflix, můžete dělat i dost šílené a/nebo amorální věci, které by vám v běžném životě byly proti srsti. Chápu paralelu divák-hlavní postava, kdy jsou oba pouze loutkou vyšší entity zvané Netflix (ať už je to nějaká hra, cizí planeta či mimozemská forma života), která řídí jejich životy, třebaže jim dává zdánlivý pocit svobody a vlastní volby. Chápu také fakt, že tvůrci mají vytvořený určitý příběh a konkrétní dramatický oblouk, jenž má vyvolat určitou emocionální reakci, takže vás „nenápadně“ vedou k jednomu z očekávaných konců. Přesto se však musím ptát – nebylo by v rámci prozkoumávání možností média a narativních principů, k čemuž samotná futuristická premisa Black Mirror více než vybízí, lepší umožnit divákovi rozbít příběh natolik (ať už záměrně, či nikoliv), že by skončil s pátou vedlejší postavou na dovolené v Burkině Faso, třebaže bez jakékoli původně zamýšlené katarze? Podobně (blbě) jako Bandersnatch to totiž už řadu let dělají/dělali například David Cage nebo Telltale Games (a mnozí další dávno, dávno před nimi). (29.12.2018)

Teda, musím říct, že tvůrci vymysleli něco skvělého a i v dnešní době dost výjimečného. A navíc v rámci už tak výtečného seriálu Black Mirror! Samotný příběh je místy hodně divný a zachází na hranu toho, co se dá pochopit a co už je jen jasná recese (např. když se v jednom případě vyjde ze scény). Hlavní roli hrajou hlavně příběhové volby, kterých je habaděj a u kterých není čas na dlouhé rozmýšlení. Pracuje se zde s cestováním v čase a bořením čtvrté zdi. I přes všechnu chválu si myslím, že jde hlavně o experimentální snímek, což se podepsalo na celkové ne zase tak extrémní obsahové kvalitě a hlavně neoriginalitě - námět připomíná Osudový dotek, či Donnieho Darka. Ale kdo má koncepci zmíněných filmů rád, ocení i koncepci zdejší. A s možností být skoro doslova součástí příběhu - no neberte to! 70% (29.12.2018)

Za nápad a za příjemný twist s uvědoměním je to určitě na plný počet. Jeden z nejzajímavějších projektů, které se v poslední době ukázaly. Rozhodování je dobře udělané, jen bych kolikrát chtěl víc času. Na "první" pokus se mi podařilo najít čtyři z pěti konců, a rozhodně najdu i ten poslední. Díky Bandersnatch jsem si vzpomněl na skvělé "choose-your-own" knížky, které mě jako mladšího hrozně bavily. Určitě by se dalo kopnout do nějakých nedostatků, ale podle mě se tenhle první pokus s interaktivní zábavou pro diváky povedl a třeba časem budou ještě zajímavější. Black Mirror boduje tak, jak je dobrým zvykem. (29.12.2018)

Najväčšia prednosť, ktorou Bandersnatch disponuje, je samozrejme snaha predostrieť ľuďom interaktívny príbeh, ktorý z nich dokáže spraviť niečo viac, než len pasívnych divákov. A v tom zároveň spočíva aj jeho najvýraznejšia slabina. Zahrávanie sa nielen s osudom postáv, ale i trpezlivosťou účastníka pred televíznou obrazovkou, dokáže za určitých okolností z pôvodne zábavného konceptu ľahko skĺznuť k otravnému, ba priam ubíjajúcemu výsledku, ktorý prehluší inak pozitívne pocity. Chápem, že vo svete Black Mirror bolo zrejme nevyhnutné vytvoriť svojskú nadstavbu (kvôli spoilerom nebudem konkretizovať) k už beztak originálnemu poňatiu, no napriek tomu sa nedokážem ubrániť dojmu, že menej mohlo v tomto prípade predsa len znamenať viac. (65%) (14.02.2019)

Je to první film, který jsem podobného druhu viděl. Pro mě tak první půl hodina opravdu zajímavá. Po hodině, kdy se vracíte v ději (nebo vlastně nevracíte) a ono vám to dává jiné možnosti, tak mě to celkem přestalo bavit, ztratilo to drive a rozhodování bylo již motivováno spíše chutí to už dokončit, než opravdu zjistit, co by kdyby... (02.02.2019)