Stážista

Musím teď chvilku zhluboka dýchat, abych si při tom kokotmentování nenablil do klávesnice ….. Nejodpornější zaoceánský kýč znovu zaútočil a já měl pocit, jako by mi slizká afektovaná neherecká piča Anička Hetevejová s bárbinkovským úsměvem rvala dvě hodiny prsty do krku. Já debil se prostě nepoučím, že si nemám pouštět nic se stážistou v názvu, pokud to nebude o Moničině felaci. Po odporném gůglkurvení vkusu Troubou Vilznem k nám totiž z Továrny na noční můry připlavalo svinstvo ještě žluklejší a já mám chuť vypíchnout si oči, abych nic podobného už nikdy neviděl! Je to snad ta nejhnusnější dávivá směska zatuchlé korporátní umělé hmoty a učebnicově zrůdně pokřivených rodinných hodnot, zapatlaná prudce zubokazným cukrkandlem a zalitá přeslazenou Kokakolou přímo z rukou nechutně dobráckého Satan Klauze z té otravné močopudné reklamy. Vskutku nehumánní výprava do sterilního Mumulendu, vysněného to světa manipulativních amerických kokotů, ve kterém si slauďoučce harlekýnkovská pizda najme kouzelného dědečka, aby jí ukrutnou stařeckou moudrostí a letitým selským rozumem analogového prodavače telefonních seznamů zachránil digitální mezinárodní internetovou filmu a manželství s tím nejempatičtějším a nejrozkokošnějším teploušem, jaký se kdy objevil ve filmu. Obzvláště při ideálně idiotsky idylických rodinných scénkách s jejich slizkým paznehtem, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct s tou lostomiloškou štyšletou plinsezniškou, jsem si musel urputně rvát palec do prdele, abych si hrůzou neposral sedačku, a celý zbytek toho krystalického svinstva mě nutkavě natahovalo. No a jak myslíte, že celý ten šestákový fekál asi tak dopadl? Inu, vše se po tom „tolik napínavém“ průběhu se spoustou zle zákeřných osidel a přezlovolných nástrah „překvapivě“ v dobré obrátilo, magický stařík dokonce naši odpudivou zdegenerovanou krávu donutil jako bonus sežrat třikrát denně brokolici, aby ji nezklátila anorexie, a všichni dohromady si nakonec skvěle zacvičili tajči v Central parku, kde chybělo už jen stádo pasoucích se růžových jednorožců, poletující hejno dobrácky otylých lesních víl a Petr Pan s Medvídkem Pú. Bobík byl sice sympatický od přirození, ale buď už nezavadí o kloudnou roli, nebo senilní a bere i takové sračky, avšak ani jeho charisma to nezachránilo před zaslouženým titulem „Nejplesnivější plastový sajrajt roku“. A to prý plasty neplesniví! (04.01.2016)

Miluji, když někdo z obyčejné látky udělá neobyčejnou věc. Stážistu jsem vybral na základě milého námětu, ale upřímně jsem čekal spíše "jen" dobrou tuctovku. Nakonec je to film, u kterého mi dochází slova. Mě osobně se emočně neuvěřitelně dotkl, nesmírně mě to dojímalo... Upřímný feel-good film se srdcem na správném místě, vážně díky za takové filmy. (02.11.2015)

Po Alu Pacinovi nalezl svou Druhou mízu i Robert De Niro. A já jsem z toho naměkko. Čistý a upřímný příběh, kterému nemám co vytknout, protože film tu hraje až druhé housle, a to kdo ví jestli. Ben je dědek, jakým bych jednou chtěl být a Jules holka, jakou chci mít. Na mistrovství světa ve hře očí by tihle dva rozsápali i sedmihlavou saň, dvě hodiny s nimi byl ten nejkrásnější čas strávený letos v kině, a to mi věřte, že tam jsem často. (31.10.2015)

Očekávaná nuda se nenaplnila, tohle je nejmilejší komediální překvapení roku 2015. Vdovec a zkušený pracant De Niro nastoupí jako internista do rostoucího startupu, kterému šéfuje na svém kole a stále nestíhající Anne Hathaway. Setkání naprosto rozdílných generačních pohledů (dnešní moderní IT svět proti "staré škole") mírně kritizuje současný směr pracovního vytížení a hlavně jde komedie až k jednotlivým charakterům a dokáže na necelých dvou hodinách nejen vtipně pobavit, ale také donutit k zamyšlení za honbou za růstem (často na úkor rodiny/přátel/kvality...). Tenhle pohled na moderní životní styl má hodně do sebe... (03.01.2016)

„Rozhodně si myslím, že je to super nápad jít na první rande na pohřeb.“ - „Ano. Opravdu to prolomí ledy, že?“ A to nejkrásnější, co můžete od srdce druhému nabídnout, je místo vedle vás na hřbitově…Neměl jsem skoro žádná očekávání, takže to se mnou měl Stážista docela lehké. Chtěl jsem se jen odreagovat, a přesně toho se mi i dostalo, protože je film moc příjemný, vše navíc podtrhuje pohodový soundtrack (stejně jako v Po čem ženy touží, i když tam jsem si notoval ještě o něco víc). Stážista se může plně opřít o ústřední sympatickou dvojku, zvlášť „velké míse kaše“ byla role napsána přímo na tělo. A jsem rád, že byla Meyers soudná a nedopustila, aby se to zvrhlo do „gerontofilie“. Na druhou stranu, sentimentu a dojímání tam bylo i na můj vkus opravdu hodně, nemluvě o dítku, které je samozřejmě maximálně roztomilé (což má na mě většinou opačný efekt, takže jsem při scénách s dcerou dost trpěl) a pasáž se špatně poslanou zprávou mi též moc nesedla, za tohle všechno body dolů. Jinak spokojenost, celkově to vidím na slušné 4*. (17.11.2019)