Správa

Tak toto je ten výnimočný slovenský veľkofilm? Príbeh je samozrejme fascinujúci, takže aj námetovo to malo obrovský potenciál. Ale to artové prevedenie nebol vôbec môj šálok kávy. Chladné, bez emócií, takmer bez dialógov, s množstvom lyrických fáz, a s prehnane dynamickou kamerou - to všetko sú veci, ktoré na filmoch vôbec nemusím, takže Správa bola pre mňa pomerne veľkým sklamaním. Ale sto ľudí, sto chutí - možno sa to nejakým artovým nadšencom páčiť bude. Ja za to dávam symbolickú jednu hviezdu... (09.10.2021)

Správa je filmom, ktorý výrazne polarizoval užívateľskú obec. Je filmom, ktorý je potrebný aj v súčasnej dobe. Problémy Bebjakovho filmu vyjadrím tromi P. Určite mu chýbali PENIAZE. Užívatelia, ktorí kritizovali skromné rozmery koncentračného tábora nemajú predstavu o nákladoch na jeho "vernejšiu" kópiu, ktorá mimochodom nebola nutná. Druhým P sú PRIORITY. Nestotožňujem sa so všetkým, čomu režisér venoval pozornosť, lebo bolo citeľné to upozadené. Tretím a nie nepodstatným P bol PRÍBEH. Výnimočný útek dvoch väzňov a ich zápas o zverejnenie všetkého, čo ostávalo pred verejnosťou skryté je príbehom. Príbehom s udalosťami a dialógmi. Artové hrátky príbeh nenahradia a záverečné titulky príbeh nevysvetlia. Pokusy porovnávať ho so Schindlerovým zoznamom, Sofiinou voľbou alebo Pianistom považujem za porovnávanie neporovnateľného. (03.02.2024)

Nejznámější útěk z koncentračního tábora. 1)  Prostředí Osvětimi - Birkenau na mě ve filmu působilo přesvědčivě a autenticky, stejně tak dialogy i děj sám._____ 2)  Děj po útěku je už méně zajímavý a ani rozhovory se zástupcem Červeného kříže mě úplně nezaujaly._____ 3)  Trochu směšně působí Slováci v českém dabingu, když přitom další národnosti - Němci, Poláci mluví svým jazykem._____ 4)  Historické okénko. Dva slovenští Židé, 20letý Walter Rosenberg (později se přejmenoval na Rudolfa Vrbu) a 26letý Alfred Wetzler, úspěšně uprchli 7. 4. 1944 z Osvětimi - Birkenau. V Žilině posléze sepsali asi 60tistránkovou podrobnou zprávu, kde popsali polohu tábora, masovém vraždění v plynových komorách a odhady počtu obětí a detaily ze života v táboře. Na jejím základě zastavil Horthy další transporty Židů z Maďarska. Po válce byla využita v norimberském procesu._____ Vrba po válce vystudoval v Praze Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství, v roce 1958 emigroval. Odborník na biochemii mozku a výzkum cukrovky a rakoviny přednášel na univerzitách v Anglii, Kanadě a v USA. Zemřel 26. ledna 2006._____ Alfred Wetzler sepsal své vzpomínky v roce 1964 v knize Co Dante neviděl, která se stala podkladem pro film. Wetzler žil v Československu, kde 8. 2. 1988 zemřel. (17.06.2023)

Pokud vezmu v potaz českou a slovenskou tvorbu, jednalo se pro mě o jeden z nejočekávanějších filmů, takže jsem ve finále docela zklamán. Technická stránka věci sice splňuje ty nejpřísnější parametry a může se směle měřit se zahraniční produkcí, ale to nestačí. Chybělo mi alespoň letmé představení postav, které by umožnilo s nimi navázat alespoň nějaký vztah, bylo tu málo emocí a chyběla nějaká naturalističtější scéna, která by tomu všemu dodala na intenzitě. Ani přesvědčování úředníka z Červeného kříže mě nenadzvedlo tak, jak bych čekal. Pokud by to Bebjak pojal jako dokument ve stylu Mináčových filmů o Wintonovi, udělal by lépe. 55% (28.09.2021)

Na film jsem se velmi těšil, protože jsem četl knižní předlohu Vrby a Wetzlera a taky že je to jeden ze vzácných slovenských filmů, co má mezinárodní ambice. Bohužel první půlka v táboře je hrozná, v záběru je max. 30 lidí (slovenský film, no) a vy si říkáte, že ten holocaust byl pěkná nuda. Po útěku se to naštěstí zlepší, a když se dvojice setká s lidmi "tam venku" a začne jim podávat hrůzná svědectví, kterým nikdo nevěří, tak je film velice silný. Až si říkám, že celý film měl být jen o tom. A úplně nejlepší a nejmrazivější moment se odehraje během závěrečných titulků (nevypínat film hned na jejich začátku!!!) (25.11.2021)