Paroží

Ve stínu Duny, Bonda a kupy Marvelovek vychází nenápadný horor Paroží, o kterém se nikde nepíše a nikdo o něm nemluví. Velká škoda! Takovéto poctivé horory se dnes už netočí. A možná žánr "horor", pod kterým si už většinou představím laciné strašení a lekačky, stále dokola omílané a otřepané zombie, upíry, vlkodlaky, duchy, démony vrahy v maskách... Žánr horor zkrátka film Paroží, krom propůjčení zřejmých prvků, dostatečně nevystihuje. Titulní monstrum, chcete-li bytost, z dávné mytologie severoamerických indiánů působí svěže a originálně. Tvůrci dokonce i s patřičnou úctou přistupovali k původu mýtu a drželi se jeho pravidel, sem tam přidali nějakou tu inovaci/referenci. Daná látka si o zfilmování si vyloženě říkala. Tak na co všichni čekali? Nakonec jsme ale se dočkali. Rozhodně ale nečekejte bezhlavé řádění monster. Zde se jedná o pomalé psycho drama stavíc na týraní dětí, jejich rozvrácené psychice, beznaději a následcích. To vše je zasazeno do věčně mlhou zahaleného upadajícího poloprázdného městečka uprostřed hlubokých lesů na úpatí hor v podzimním období. Zkrátka hutná depresivní atmosféra by se dala krájet a bezvýchodnost situace směřuje k nevyhnutelnému závěrečnému střetu. U filmů tohoto typu většinou platí, že "méně je více". To platí pro monstrum, které po vzoru žraloka z Čelistí vidíme jen okrajově. Když se konečně ukáže, je ještě nechutnější a ohavnější, než jste si přáli. Ztvárnění a design zkrátka čirá radost. Jenže zde to naneštěstí tvůrci s "méně" více přehnali a konec tak nějak bez tváře vyšumí. (Kdo viděl, pochopí dvojsmysl „bez tváře“ - to byla ovšem geniální hnusárna.) Objektivně tedy 4*, jelikož jsem ale vyloženě cílovka a chci více stejného/podobného, dovolím si přilepšit. Také proto, že Paroží si zkrátka zaslouží pozornost a i den po shlédnutí ve mně rezonuje ta tíživá atmosféra. S loňským o chlup lepším, ovšem ve stejném duchu se nesoucím, Pod vodou, má FOX, pardon Disney, velmi slušně našlápnuto k antologické sérii založené na mytologických a kryptozoologických tvorech. No jo, jenže to by ale musel na ty filmy chodit taky někdo jinej, než jen já... (29.10.2021)

Má to tady nižší hodnocení, než si to dle mne zaslouží. Četl jsem velmi krátkou povídku, podle které je to zfilmováno a opravdu měřítkem je to skromnější, ale Scott Cooper dokáže vytvořit dost hutnou atmosféru oregonského zapadákova. Maskéři a trikaři se opravdu vyřádili na modelech torz těl a finální monstrum, které uvidíme sice jen chvíli má hodně povedený design. Za mne dost spokojenost a jeden z lepších hororů letos. Ale nic, než velmi přijemnou jednohubku nečekejte. 7/10 (16.12.2021)

Přiznávám, že na Paroží jsem se od první ukázky dost těšil. Lákalo mě prostředí průmyslového Oregonu i tajemné monstrum, likvidující místní. Bohužel Scott Cooper se rozhodl nenatočit čistý monster horor, ale s větší částí depresivní, sociální drama. V této rovině film překvapivě dost funguje a většina postav je dostatečně zajímavá i vzhledem k postupnému odkrývání jejich minulosti. Bohužel scénáristicky je film dost roztříštěný a hlavně ve chvíli, kdy dojde k vysvětlení tajemné legendy ohledně ústředního monstra, jsou cítit i značné nelogické mezery. Ve chvíli kdy v poslední třetině dojde na slíbené hororové hody, už to nedokáže zachránit celkové rozpačité dojmy z předchozí hodiny. Film má svojí atmosféry a řemeslně je vynikající, což je znát převážně v prostředí, kde se odehrává a některé interiéry jsou neskutečně děsuplné a nestyděli by se za ně ani tvůrci kultovního thrilleru Sedm. Já jsem očekával něco výrazně přímočařejšího, vzhledem k tomu, že sociálních dramat máme více, než čistokrevných monster hororů. (23.12.2021)

Scott Cooper potěšil dramaty Pryč od pece nebo Nepřátelé, v obou případech trpělivými kousky, kdy se nám postavy postupně dostávaly pod kůži a začaly jsme nad nimi přemýšlet. Žánrů zkusil víc a se všemi si poměrně slušně poradil. Tady (komorní mysteriózní horor) se mi dostala pod kůži tak akorát nedochucená nuda. Industriální Oregon, depresivní prostředí, nějaké to trauma snad v každé druhé rodině. A do toho žák základní školy, na kterém učitelka zpozoruje náznaky týrání. Brácha je šerif, tak by se to mohlo snadno vyřešit. Jenže spíš vypustí z jeho opuštěného domu „cosi“. Emoce chybí, dramatické linky nefungují. Lekačky by si sedly, kdyby mi bylo třeba čtrnáct. Což už ale dávno není. Navíc titulní bubák vychází z folklórních mýtů domorodých kmenů a to mě nějak neba. Stejně jako zoufalá absence atmosféry. Dvě až tři hvězdy, tentokrát jdu níž. Na poměry výše zmíněného režiséra je to prostě málo. (27.12.2021)

V úvodných častiach ma film zaujal svojou ponurou atmosférou malého amerického mestečka. V deprimujúcom móde diváka udržoval aj pri pohľade na život Lucasa a minulosť jeho učiteľky. V poslednej pol hodine sa ale všetko pokazilo. Záver bol príliš doslovný, postavy sa správali nezmyselne a (spoiler!) spočiatku OP záporák schytal ponižujúcu porážku od učiteľskej Ellen Rippleyovej, ktorú ako takmer jedinú (okrem jej brata) neroztrhal za pár sekúnd na kusy. (27.12.2021)