Pygmalion: rozbor díla, děj, popis, motivy a další info

Pygmalion od George Bernarda Shawa je divadelní hra, která byla poprvé uvedena v roce 1913. Příběh se točí kolem profesora fonetiky Henryho Higginse, který se snaží proměnit květinářku Lízu Doolittle z hrubé a nepříliš vznešené ženy na dámu s výslovností vyšší třídy. Tato komedie se zaměřuje na třídní rozdíly, jazyk a vztahy ve společnosti a stala se známou zejména díky svému muzikálovému zpracování My Fair Lady. Shaw využil humor a sarkasmus pro kritiku sociálních nerovností, díky čemuž je dílo stále aktuální.

Rozbor díla Pygmalion

literární druh: drama
literární žánr: komedie (hra se šťastným koncem obsahující humorné zápletky)
výrazová forma: scénář (vyjádření příběhu a konfliktů pomocí dialogů mezi postavami, forma upravena pro jeviště)

literární směr: realismus (snaha o objektivní zobrazení společnosti, sociálních problémů)
motivy: chudoba, sázka, společnost, proměna
čas: počátek 20. století

místo děje: Anglie, Londýn
hlavní téma: problematika ženské emancipace, lidské důstojnosti, kritika anglických konvencí

Kompozice literárního díla Pygmalion

Kompozice: chronologická (děj na sebe navazuje), 5 dějství a epilog

Vysvětlení: děj na sebe navazuje, hra obsahuje 5 dějství (ta se na jevišti odehrávají ve stejných kulisách), a na konci je vložen epilog. Děj je spíše útržkovitý, není příliš rozsáhlý, většinu se jedná o dialogy mezi hlavními postavami.

Literární výstavba děje v knize Pygmalion

expozice: první setkání Lízy, Higginse a Pickeringa
kolize: Líza si chce u Higginse domluvit hodiny výslovnosti, Pickering prohlásí že pokud ji dokáže naučit mluvit spisovně, vše Higginsovi zaplatí

krize: Líza se poprvé setká s Higginsovou matkou, slušné chování jí ale nejde
katastrofa: nikdo neví, co s Lízou po skončení sázky, ona si nakonec bere mládence Freddyho

Jazykový styl (použité styly) díla Pygmalion

George Bernard Shaw se v knize Pygmalion snažil co nejvýrazněji odlišit mluvu londýnské smetánky od mluvy běžných lidí. Proto se ve hře objevuje mnoho hovorových výrazů a slov z obecné češtiny. Nářečí, které používá Líza Doolittle pak zahrnuje chybnou výslovnost nebo dokonce polykání celých slabik. V anglickém originále používá londýnský dialekt zvaný cockney. Autor využívá velké množství ironie a satiry k vykreslení absurdity povrchnosti bohatých lidí.

londýnské nářečí: „T’máš ale móresy! ‘va p’géty f’jalek ‘upčený do bláta.”
obecná čeština: von, fízl, vopravdický
metafory: „Ani živá duše.”

Stručný popis děje díla Pygmalion

Děj začíná na londýnském náměstí Covent Garden, kde profesor fonetiky Henry Higgins a plukovník Pickering pozorují květinářku Lízu Doolittle, která má hrubou výslovnost a nízké společenské postavení. Všichni se tu schovávají pod střechou před silným deštěm. Higgins se sází s Pickeringem, že dokáže proměnit Lízu v dámu, která bude schopna komunikovat s lidmi z londýnské smetánky. Pickering slíbí Higginsovi, že jestli se mu to podaří, proplatí mu všechny náklady spojené s její výukou.

Líza souhlasí s tímto experimentem a začíná intenzivní výcvik, který zahrnuje lekce výslovnosti, etikety a společenského chování. Dochází k mnoha komickým situacím, kdy se střetává Lízina hrubost a neomalenost s Higginsovou strohostí a odměřeností. Vrchol děje se odehrává na večírku u paní Higginsové, kde Líza musí předvést své nové dovednosti. Vše se vyvíjí dobře, jenže pak se na chvíli zapomene a začne o své tetě mluvit nářečím, které zná z ulice. Higgins ji proto přinutí se rozloučit a odejít.

O něco později vezmou Lízu na večírek na velvyslanectví, kde ji tlumočník představí jako maďarskou princeznu, jelikož mluvila až příliš spisovně. Hostitel ji neprokoukne, takže Higgins vyhrává sázku. Teď ale nastává dilema, co bude s Lízou po konci tohoto experimentu. Ona si uvědomí svou nezávislost a hodnotu, opustí Higginsův dům a začne žít po svém. Bere si Freddyho a otevře si vlastní květinářství.

Hlavní postavy v knize Pygmalion

Líza Doolittle: chudá květinářka z ulice, na počátku je naivní, ale postupně si uvědomí vlastní hodnotu a nezávislost.
Pickering: plukovník, který se vsadí s Higginsem o to, že z Lízy udělá dámu. Je na ni, narozdíl od Higginse, vždy hodný.
Higgins: profesor fonetiky, který bere Lízu spíše jako vědecký experiment. Jí se tento přístup postupně přestává líbit.

Co se děje v průběhu díla Pygmalion

Začátek

Začátek se odehrává na londýnském náměstí Covent Garden, kde profesor fonetiky Henry Higgins a plukovník Pickering pozorují květinářku Lízu Doolittle, která má hrubou výslovnost a nízké společenské postavení. Higgins navrhuje, že dokáže proměnit Lízu v dámu.

1/3 (první třetina)

V této fázi hry sledujeme, jak jde Líze výcvik pod Higginsovým vedením. Dochází k mnoha komickým situacím, kdy se Líza snaží změnit svou výslovnost a chování.

Polovina

Vrcholem hry je večírek u paní Higginsové. Líza musí předvést své nové dovednosti a výslovnost před společností. Její výkon je poměrně dobrý, ale nakonec jej zkazí několika větami o své tetě, které řekne v nářečí.

3/3 (třetí třetina)

V této fázi hry dochází k rozporům mezi Lízou a Higginsem. Líza začíná vyžadovat větší nezávislost a více si uvědomuje svou hodnotu.

Konec

Kniha končí otevřeně. Líza opouští Higginsův dům a naznačuje, že bude pokračovat ve svém vlastním životě. Bere si mládence Freddyho a otevírá si vlastní květinářství.

O knize Pygmalion od George Bernarda Shawa

rok vydání: 1915 (hrána byla poprvé už 1913)

počet stran: 150 (vydání z roku 2020)
nakladatelství: Artur (vydání z roku 2020)

Citát / ukázka z knihy Pygmalion (napsal George Bernard Shaw)

Higgins o Líze Doolittle:
„Ženská, která vydává tak otravné a ohavné zvuky, nemá právo na nic – ani na život. Pomněte, že jste lidská bytost, v níž sídlí duše a božský dar artikulované mluvy; že vaše mateřština je jazykem Shakespeara, Miltona a bible, a nebublejte tu jako holub na báni!“

O spisovateli George Bernard Shaw

George Bernard Shaw byl irský dramatik, spisovatel a aktivista 20.století. Shaw byl známý pro své hry, v nichž se často zabýval sociálními problémy a třídními rozdíly. Shaw byl feministou a obhájcem ženských práv. Byl členem Fabiánské společnosti, která usilovala o postupnou socialistickou reformu společnosti. Za svůj život napsal více než 60 her, spisů a esejí na širokou škálu témat, od politiky a náboženství po divadelní umění. Získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1925. Shaw zemřel v roce 1950 ve věku 94 let, ale jeho díla a myšlenky nadále ovlivňují literaturu, divadlo a společenskou debatu.

Hlavní informace o životě George Bernarda Shawa

George Bernard Shaw se narodil 26. července 1856 v Dublinu, hlavním městě Irska
jeho otec byl alkoholik, Shaw se tak už od 15 let musel živit sám. Pracoval jako úředník v realitní kanceláři.
psal články o hudbě, sám se v této oblasti také vzdělával četbou partitur známých skladatelů

v roce 1876 se přestěhoval do Londýna, kde strávil většinu svého života
byl aktivním členem Fabiánské společnosti, která propagovala reformní socialismus
prosadil se jako výtvarný, hudební a později i literární a divadelní kritik

byl vášnivým obhájcem ženských práv a zastával feministické názory
za své hry a eseje získal v roce 1925 Nobelovu cenu za literaturu
pokoušel se neúspěšně uplatnit v politice, kde prosazoval socialistické myšlenky

zemřel v úctyhodném věku 94 let roku 1950

Krátký popis života George Bernarda Shawa

George Bernard Shaw, významný irský dramatik, spisovatel a aktivista, se narodil v roce 1856 v Dublinu. Pocházel z protestantské rodiny, která však byla velmi chudá. Jeho otec byl neúspěšným obchodníkem s obilím, ze kterého se později stal alkoholik. Shaw musel již od patnácti let pracovat, aby se sám uživil, a pracoval jako úředník v dublinské realitní kanceláři. Jeho matka zanedlouho opustila manžela a odjela do Londýna, kde začala vyučovat zpěv. Roku 1876 se Shaw rozhodl přijet do Anglie za svou matkou a třicet let se do Irska nevrátil, dokonce ani na otcův pohřeb.

V Londýně začal psát články o hudbě pro různé časopisy a vzdělával se jako samouk v knihovně Britského muzea. Roku 1884 spoluzaložil Fabiánskou společnost, která prosazovala postupné sociální reformy a také reformní cestu k socialismu. Shaw se stal významným kritikem v oblasti výtvarného, hudebního a literárního umění. Jeho výtvarné a hudební recenze byly publikovány v různých časopisech, včetně londýnského The World a irského The Star. Roku 1898 se oženil s Charlottou Payne-Townsendovou, a toto manželství trvalo až do její smrti v roce 1943.

Shaw se pokoušel angažovat i v politice, ale neúspěšně. Jeho literární kariéra byla plodná, ačkoli na počátku napsal několik neúspěšných románů. Průlom přišel s jeho dramatickou tvorbou, kde se prosadil jako vynikající autor satirických her. Mezi jeho nejznámější díla patří Pygmalion a Živnost paní Warrenové. Shaw v roce 1925 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Po smrti manželky v roce 1943 postupně ztratil zájem o život a zemřel v roce 1950 ve věku 94 let v Ayot St. Lawrence ve střední Anglii.

Charakteristika tvorby George Bernarda Shawa

sociální kritika: Shaw byl známý ostrou kritikou sociálních a politických systémů své doby. Jeho hry často reflektovaly společenské nerovnosti a problémy, jako byla chudoba, nezaměstnanost a nerovnoprávnost žen.
energické dialogy: jeho postavy často vedou rozsáhlé a vášnivé diskuse o aktuálních společenských tématech, což dodává jeho dramatům dynamiku a hloubku.

ideální společnost: Shaw věřil v možnost vytvoření ideální společnosti, ve které by byly odstraněny třídní rozdíly a kde by vládla spravedlnost a rovnost. Tuto myšlenku často propagoval ve svých dílech.

Další významná díla George Bernarda Shawa

Candida
Svatá Jana

Živnost paní Warrenové
Caesar a Kleopatra
Pekelník

Druhý ostrov Johna Bulla
Majorka Barbara
Dům zlomených srdcí

Trakař jablek
Milionářka

Jiní autoři ve stejném období a směru tvorby

Bertold Brecht

Eugene O’Neill
Romain Rolland
John Galsworthy

Thomas Mann
Michail Šolochov
Franz Kafka

Jiří Mahen
Luigi Pirandello