Neuvěřitelný život rockera Coxe

Už jsem měl dobrý pocit, že máme na čas jalových parodií typu BULSHIT a SCARY MOVIE dost, ale s vlnou "hudebních" biografií (RAY, WALK THE LINE, IM NOT THERE, CONTROL) se teď vyrojila i jejich první parodie, která si utahuje především z prvních třech jmenovaných. WALK HARD. Sofistikovaný humor nečekejte, herecké výkony nic moc (nechtějte mě rozesmát tím přirovnáním k FORRESTU GUMPovi), Johna C. Reilly jsem měl dosud v paměti za herce jiné kategorie a ne za performátora laciných záchodových fórů a korunu tomu nasadil podpis Judda Apatow (autor ZBOUCHNUTÉ) pod scénářem. Tohle je příliš laciné (a místy nudné i na svých 100 minut) na to abyste s tím ztrácely čas a par vydařenějších momentů (Deweyho hippie období a dva momenty s Patrickem Duffym) to nezachrání. (09.04.2008)

U prvoplánové parodie na životopisná dramata muzikantů byste nečekali, že bude hudební vložka tak kvalitní a chytlavá. Hlavně ústřední Walk Hard nebo Guilty as Charged jsou pecky a přímo z nich čiší legendární Cash. JCR byl pro mě vždycky až ten další a třeba Ferrella, se kterým si je typově nejpodobnější mám o něco radši. Každopádně tady hrozně mile překvapil, i když mě primárně nalákala Jenna Fischer. (16.10.2020)

Chchch, tohle si dělá prdel snad z každýho hudebního stylu nebo největších hudebních legend. Nejlepší píseň - dvojsmyslná Let's Duet, chchch, u toho jsem fakt chrstal smíchy a to se mi často nestává. Dokud hrál blues, bylo to super, ale to country.... pár teček.... Ale jinak už jsem se dlouho tak dobře nezasmál, protože některý fóry měly fakt nápad a pointu. Třeba hustá narážka na punk. Nebo protest song ala Bob Dylan na podporu midget lidí, chch, super slova, chch. Zkoušel sis to někdy dělat rukou ducha? "Believe me, you don't want to be part of this shit." (16.04.2008)

Tak takhle se ma delat parodie. Film si utahuje ze vsemoznejch hudebnich filmu, ale hlavne z Walk the Line. Jenze narozdil od ostatnich soucasnejch trapnejch parodii je tu pribeh, kterej neni poslepovanej ze sparodovanejch scenek a drzi perfektne pohromade, navic tvurci nijak netlaci na pilu a nepotrebujou tam fory dostavat za kazdou cenu a o to vic si clovek jednotlivy vtipy vychutna, navic, kdyz nikdy neklesnou pod prumer, pohybujou se od lehkyho usmevu po brutalni fory a hlasky, navic dost casto zatracene originalni a misty docela drsny. Co se tyce hudby, tak ta je fakt perfektni a pomaha lehce prestreleny dvouhodinovy stopazi, takze film vubec nenudi, i kdyz ke konci mu drobet dochazi dech. Navic se film nevenuje jen urcitymu obdobi hlavni hvezdy, jak to casto bejva, ale postihuje celej zivot, od detstvi, prvni vystup ve 14, az po posledni masterpiece v 71 letech. Taky se povedla dobova atmosfera a starnuti jednotlivejch postav, akorat holt ze zacatku se musi clovek smirit s tim, ze Reilly na 14 fakt nevypada. Co se tyce hercu, prekvapil me Reilly, fakt bych ho do takovyhle role netipoval a ackoliv nepodava kdovijak perfektni dramatickej vykon, role mu skvele sedla, misty perfektne vysiluje, az skoro pripomina Blacka a je proste perfektni. Akorat me trosku mrzela absence ruznejch camei, je tu na chvilku jen Jack Black jako jeden z Beatles. Zato me prekvapil Patrick Duffy, i kdyz ma v podstate jen jednu vetsi scenu. I kdyz filmu misty drobet dochazi dech a sem tam ma hluchy misto, ja se proste celou dobu perfektne bavil a nemuzu jit pod 5*. (19.04.2008)

Apatow naozaj dokaze natocit inteligetne zbuchnute suber zle fekalne komedie. Po pravde, suche, akademicke, zivotopisne hudobne filmy si parodiu zasluzia. Hudobne zivotopisy sa tocia inac, taky B. Tavernier by okolo polnoci o tom vedel niecopovedat. Podstata zivota neskvie v polodokumentarnom zacyhteni celej jeho dlzky a krakych okamzikoch podstaty. Takze vdaka tomu nepochopeniu ma Apatow a spol kopu materialu pre svoj degradujuci obdiv americkej muzike. (18.05.2008)