Full text of "Djiny emesel a obchodu v echách v XVI. a v XV. století"

See other formats

•:v<s^N'v

^^^s^S(^s^M:^Mmm^

^cc^^c-^occ^^cccc-^

&^}e^K>}N>}e&:s>>e^:6^;{&ie^

:*^í^'ccccc+^c-^c*^(mi

:-^yc>ic-^^í^í^CK*^(-^C:acc^

<^'^vn^'<v<<^s!r+y<^ir-^r+>c+y'-:

M^^m^mmÉ^^,

m^m^m^m^

-r -r -r -r -r 'r t Tyiv*Wiv*Cr5v"i

Digitized by the Internet Archive

in 2010 with funding from

University of Toronto

http://www.arcliive.org/details/djinyemeselobchoOOwint

DĚJINY

HEMESEL A OBCHOBD V ĚECHÍCH

V XIV. A V XV. STOLETÍ.

SEPSAL

ZIKMUND WINTER.

v PRAZE.

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.

1906.

ÍA Ř"~}?^.

JUV. ■J " o//

,«■//

Tiskem Aloisa Wiesnera v Praze, knihtiskaře České Akademie císaře Františka Josefa
pro vědy, slovesnost a uměni.

PŘEDMLUVA.

x řízni státních úřadů školských k literní práci české, přízni
vysokého c. k. ministeria vyučování a velesl. c, k. zemské školní
rady a jmenovitě referenta pana zemského inspektora školního dra
Edv. Kastnera musím s vděčností přičítati, že toto dílo, k němuž
materiál sbírán po desítky let, mohlo proběhem tří let skutkem
se státi. Při dovolené od školní práce bylo hlavně to cenným, že
mi munificentně byla poskytnuta, dokud duševní síly moje na tak
velikou práci ještě stačily, třeba že tělo stárne a již patrně mdlí.

Kniha tato liší se od předešlých mých obrazů městského života
dobovým rozsahem. Jindy snažil jsem se pracovati hlavně o XVI. věku.
Při městském řemesle bylo však nutno líčiti i století starší, v nichž
vzniklo a rozvíjelo se svobodné řemeslo městské. Děje řemesla
v XVI. století, budu-li živ, vyjdou v knize jiné o sobě. Že jsem
několik stránek věnoval i době nejstarší, to posluž jen jako kratičký
úvod.

Stran vědecké formy své práce připomínám toto. Odborný
kritický časopis český napsal nedávno o kterés výborné knize ně-
mecké, že „pro rozmanitost kulturního života v Německu" nelze
předvésti vývoj kulturní jako jediný proud, nýbrž nanejvýše jako
mosaiku lokálních obrázků ; tím, že auktor podal v textu jen spo-
lečné rysy, a lokální barvitost a „rázovitý život" stlačil do poznámek,
učinil svoje vývody namnoze „nehmotnými" a „unavujícími". Já
to dělám obráceně. „Nehmotných a unavujících" vývodů zanechávám
docela, snaže se o to, aby si čtoucí učinil z fakt soudy sám, a „živý
rej doby" i „rázovitý život" dávám nad čáru. Proti tomu týž kritický
list napsal o mých dílech, že jsou spíš jen „sbírkou materiálu",

„množstvím třebas barvitých kaménků, z jakých se skládají mosai-
kové obrazy, a proto právě díla Wintrova místy unavují." Čtenář
tedy ví, co ho čeká. Mám jen radost, že nejedno veliké dílo cizích
literatur je psáno touž mojí formou, a utěšuji se slovy, jež napsal
Blažej Jičínský r. 1689 v předmluvě k své práci: „Bude někdy
krmě dosti příjemná, že by na ní upřínmí hdé s děkováním přestali,
však se proto najde (vždy někdo), že mu přesoleno nebo nedo-
maštěno bude".

Srdečně děkuji panu prof. dr. Jarom. Čelakovskému za všecku
a mnohou pomoc; archiv, jejž spravuje, stal se mi již jako vlastní
knihovnou, a laskavý archivář poklady stále otvírá, ochotně upo-
zorňuje, poučuje.

Vděčen jsem i zemskému archivu, kdež správce jeho pan dr.
V. Nováček nic pro sebe nereservuje neužile, nic nezavírá a neskrývá
před badateli. Děkuji pánům dr. Simákovi, docentovi v universitě,
Domečkovi, spisovateli v Hradci Kr., dr. K. Hostašovi v Klatovech,
koltegovi Strnadovi v Plzni, že mi ochotně přispěli materiálem.
Vděčně těžil jsem i z materiálu, jejž mi před mnoha léty půjčili
koll. Štěpánek, tehda professor v Litomyšli, i archivář jindřicho-
hradecký p. Fr. Tischer. Kdož mně k mé prosbě odborná technická
vysvětlení podali (a není těch pánů málo), všem budiž dík. Také
tiskárna pana AI. Wiesnera zasluhuje uznání.

Vinohrady, v únoru 1906.

Zikmund Winter.

OBSAH.

Strana
Kniha první. Rozvoj českého řemesla a obchodu do konce doby

přemyslovské 1

I. Práce nesvobodná za hospodářství naturálního a nejstarší zprávy ob-
chodní 3

Sociální poměry v X. stol. Otroci, minisleriales 5, hosté, dušníci,
dědinníci 7; čeleď řemeslná 8; vrchnostenská organisace 11,
tržiště 12, podhradí Pražské 13, produkty řemeslné práce 14,
obchodní cesty 21, dovoz, vývoz, clo 23, židé, privilegium Němců
25, tržiště 26, Týn 27.

II. Nový kulturní útvar hospodářský .30

Význam měst 31, vznik jejich v Němcích 33, v Cechách 34, vznik
Starého města Pražského 41, výsady Němců 43.

III. Práce svobodná v městech 45

Emancipace nevolných řemeslníků 46, vznik organisací řemeslných
v Němcích 49. německá kolonisace řemeslnická 61, vznik
organisací u nás 63.

IV. Rozmanitost řemeslníků za posledních Přemyslovců 70

Aemeslo soukennické 70, řemeslníci kovodělní 73, řemesla po-
travin 74, kozí 77, práce rozmanitých řemeslníků 78, gotický
sloh 83, architektura přechodního slohu 85, malířství 91.

V. Obchod v první době městské 94

Kroječi, kramáři, kupci 94, drobní obchodníci 96, krámy, trhy 97,
obchodní cesty 99, nucené sklady 100, hosté 103, dovoz 105,
vývoz 107, míry, váhy, cla 112, židé 113.

Kniha druhá. Průmysl a obchod v době lucemburské 115

I. Průmyslníci a živnostníci 117

Právo míle a obecný stav 118, francouzské vlivy 120, řemesla a
živnosti potravin a nápojů 125. obor textilní 131, obor kozí 139,
obor dřeva 143, řemesla obrábějící suroviny ze zvířat 147, obor
kovodělný 148, obor keramický 157, dlažiěi 159, sklenáři 160,
řemesla umělecká 161, živnostníci služeb osobních 169, apo-
tečniei 173, řemesel statistika 177.

II. První cechy 181

Základy k cechům Českým 181, cechy a vláda 184, cechy nejstarší
v Praze 186, první cechy na venkově 191, buf kamennická 195,
statuta mahřů pražských 196, cechy kutnohorské 199, nepo-

strana
kojná hnutí cechovní 201, rozvoj cechů a překážky jeho od
půlky XIV. věku 204, cechy s počátku XV. stol. 213, přehled
zásad cechovních 220, bratrstva 229.

III. Dvojí národ při práci 231

Čechové a Němci v městech 232, číselný poměr českých řemesl-
níků k německým v Praze 236, statistické výsledky 241.

IV. Díla průmyslná i umělecká v době lucemburské 245

Práce sloužící potřebě živobytné a přepychu 246, práce zlatnické
251, kovářské 256, platnéřské 259, konvářské 260, keramika 261,
práce od dřeva 261, kůže 263, architektura za krále Jana 26.5,
za Karla IV. 269, za Václava IV. 278, plastika 282, malířská
škola česká 287, díla malířů 288, krumplování 299.

V. Obchod doby lucemburské 303

Zásluhy Karla IV. 303, obchodníci velcí 306, kupecká organisace
310, kupecká privilegia 313, obchodníci drobní 319, nákladníci
piv 322, obchod vinný 327, krámy 328, trhy 329, reglementace
trhová 335, trhovci přespolní 337, policie tržní 338, jarmark
343, váha městská 346, Týn v Praze 347, nucené sklady 349,
privilegované cesty 351, Fondaco v Benátkách 357, dovoz 358,
vývoz 364, forma styků obchodních 365, cla 368, míry, váhy
377, mince 378, ceny zboží 381, židé 387.

Kniha třetí. Řemeslo a obchod doby husitské 391

I. flemeslo české 393

Odchod německých řemeslníků 393, pražské řemeslo za vojny 397,
řemesla v městech venkovských 403, pražské řemeslo po vojně 405.

II. flemeslnictvo obrábějící suroviny zvířecí a rostlinné 411

Mlynáři 411, pekaři 415, řezníci 417, jiné živnosti potravní 421,
sladovníci a sládkové 423, vinopaliči 425, obor textilní 428.
kožešnický 441, koželužský 442, ševci novaci 444, ševci refléři
445, řemeslníci obrábějící dřevo 449.

III. Řemesla od kovů a jiných surovin minerálných 456

Kováři 456, zámečníci 458, orlojníci 459, ostrožníci 460, platnéři
463, puškaři 464, huti, hamry 467, konváři a zvonaři 469,
kotlán, rodšmidi 483, zlatnici 484, rytci 490, pasíři 462, rour-
níci 493, řemeslníci o hlíně pracující 494, pokrývači 496, skal-
níci 497, dlažiči, sklenáři 499.

IV. flemesla umělecká a knihotisk 502

Malíři 502, illuminaloři 514, řezáči do dřeva 519, knihtiskaři 520.
zedníci a kamenníci 527, Rejsek 530, Beneš z Pistova 531, ka-
men níci pražští 533, zedníci pražští 544, zedníci a kamenníci
venkovští 522.

V. Živnosti osobních služeb a konečné počty úhrnné 554

Lazebníci a lázně 554, chirurgové 558, apotečníci a lékárny 559,
šrotýři, vozatajové 565, nádenníci 565, pištci 567, počet praž-
ských řemeslníků "^569, řemesla měst venkovských 570.

VI. Cechy a monopol městské práce 573

Organisace nové 575, cechy staroměstské 577, novoměstské 581,
malostranské 582, venkovské 583, ^prímus, monopol 592, účel

VII

strana
organisace 595, protivníci monopolu řemeslného 601, zápas
šlechtj^ s městy 603.

VII. Rozdíly cechů 610

Spolucechy 610, cechy podružné 613, meziměstské 614, zemské
621, bratrstva 631, praporce řemeslníků 633.

VIII. Autonomie cechů 637

Zeměpán a cechy, městská správa a cechy 641, stolíři (fušeři) 657,
cejchy městské 659, cechmistři 661, valná schůze cechovní 677.

IX. Pospolnost mistrů v systému cechovním 682

Uzavřený cech 682, podmínky členství cechovního 683, listy za-
chovací 689, misterská zkouška 690, přístupný plat 695.
rovnost členstva 701, rovnost v produkci 702, v prodeji 704,
počet tovaryšů nařízen 705, zákaz spolků 707, rovnost v ná-
kupu suroviny 710, mladší mistr 717, čest stavu 720.

X. Poměr cechu k dělnictvu 725

Učedník 725, robenec, mládek 728, tovaryš, vandr 730, kárník
(tovaryš ženatý) 732, námezdní smlouva 735, mzda tovaryšská
737, přídavky ke mzdě 741, doba pracovní 745, sváteční pon-
dělek 746. organisace tovaryšské 749, stávky 752, čeledženská 767.

XI. Práce umělecké • • • '''O

Architektura 770, plastika 786, miniatury 789, obrazy tabulové 796,
freska 801, řezbářská díla 803, knihotisk 806, dřevoryt 809,
průmysl zlatnický 809, pečeti 817, vyšívání 818, práce kovář-
ské a zámečnické 820, orloje 824, nožířské práce 825, mečíř-
ské 826, platnéřské .^27, konvářské 829, zvonařské 832, ručnice
a pušky 889, práce kotlářské 842.

XII. Díla všedních potřeb 845

Práce truhlářské 845, soustružnické 848, bečvářské 849, kolářské
850, keramika 851, sklo 855, kožešnická díla 856, kloboučnická,
koželužská 858, práce jirchářů 860, kožebarvířů 861, měšečníků.
tobolárů 862, rukavičníkův, uzdářů 863, sedlářů 864, vazby
knih 865, práce ševců .^67, perné šaty 869, sukna 870, plátna
874, koltry 877, krejčovská díla 878, pekařská 880, mlynářská
882, řeznická 883, pivo 885, lázeňské služby 889.

XIII. Obchod v periodě husitské 892

Obchodníci za války 892, po vojně 894, obchod za kr. Jiřího 896,
obchod za Vladislava 898, velkoobchodníci 902, kroječi 904,
šmejdíři 905, obchod drobný 906. obchod pivný, nákladníci 907,
obchod s vínem 915, obchod solný, uhlířský 917, dřevný 918,
krámy 919, reglementace tržní 922. trh rybí 926, kurný 929,
obilný 939, ovocný 931, solný, dřevný 932, uhelný 933, jarmarky
934, kupecký Týn 935, nucené sklady 936, sklad pražský a
vratislavský 938, vývoz 940, dovoz 941, organisace obchodu
944, faktoři 945, formané 946, registra 947, obchodní společ-
nosti 948, mince 951, cla a mýta 953, židé 958.

Rejstřík 963

KNIHA první.

Rozvoj českého řemesla a obchodu
do konce doby přemyslovské.

(1306.)

SVinter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XTV. a v XV. věku.

Práce nesvobodná za hospodářství naturálního a nejstarší
zprávy obchodní.

Kterak sociální život a práce v něm byla v stoletích, než za-
čínají prameny hovořiti, o tom lze jen usuzovati a hádati. Jako
jinde bezpochyby i u nás první a základní útvar hospodářský bylo
uzavřené hospodářství domácnost ní : v něm pracovah domácí lidé
a nikohv ještě řemeslníci: čeho bylo potřebí, pořizovah si sami,
doma, v rodech, v zádruhách.^) Vtom patriarchálném hospodářství
členové snažili se spracovati suroviny z přírody dobyté, jak uměli.
Sekera, kolovrat, stav, ruční mlýnec na obilí, tof nejstarší stroje a
nástroje v tom ..průmysle" domácím.

Pokrokem přirozeným stalo se. že primitivní forma kollektivní
rozdrobila se. V domácnostním hospodářství nestačili členové pra-
cující, a domácnostní hospodářství nestačilo pokroku. Rodové svazky
se rozvazovaly, nastalo dělení, drobení: jedni obsáhli statky, stah
se šlechtou — „nobiles et divites" ; ti, kdož byli hospodářsky slab-
šími, stali se dědinníky : třetí dokonce stávali se závislými, poddanými.^)
Vznikají nového rázu veliká hospodářství, veliké dvory.

Ta proměna národohospodářská v X. století hotova. Doba Bole-
slavů jest dobou sociálních proměn. Tehda panství knížete českého

*) Stieda, Handworterb. d. Staatswiss. 878. U Lipperta »Hauscommunion<í.
Celakovsk}', Čes. Děj. práv. 74. Vacek, Aletheia I., 15. Schonberg, Handb. der
polit. Oekonom. II., 421. Gewerbe- und Volkswirtschaftslehre.

^) O výklad pokusil se Lippert, Socialgesch. I., 208. Jinač Tomek, D. Pr. I.,
56. Celakovský, České Děj. práv 15, 83.

4 Kniha I. 1. Práce nesvobodná.

scelilo se, hospodářství knížecí rozšířilo se po vší zemi, kláštery s po-
vahou hospodářskou zakládány, biskupství zřízeno, naše slovanská
země otevřela se a naklonila se západu. To! doba, v níž u nás,
jako v jiných slovanských zemích sousedních, objevuje se ona nová
forma velmožných hospodářství, velikých dveřových oekonomií,
nechat již Aznikly tu z podmínek domácích přirozeným pochodem
nebo měly vzory ve vzdělanějším západě.*) V tehdejším hospodářství
naturálním byly ony veliké dvory se vším vesnickým příslušenstvem
pokrok patrný. To jsou ony „curiae cum villis" našich pramenů:
v nich a při nich shromážděna všecka zemědělská i řemeslná práce.
Kníže měl dvory hospodářské, klášterské dvory byly, velmožové dvory
měli. Na těch hospodářstvích vykonáváno zemědělství intensivněji,
než bývalo na předešlém stupni, tu ve dvorech a v okolních pří-
bytcích příslušníků dvorských robeny suroviny a řemeslně strojeny,
pracováno ovšem nejprv pro pána, pro vrchnost, pro potřeby dvora,
kláštera, pak i pro úředníky dvorské a na konec i pro okolek.
Ústřední dvůr a jeho příslušenstvo, čeleď i poddané, jich práci řídil
nějaký 'správce, vladař — villicus na knížecím.'^) Tu provedena
první dělba práce.

Práce byla nesvobodna. Z dělníků nejníže stáli parobi,
otroci. Lidé bez práva, nesvobodní. Ti se v nejprvnějších pramenech
vyskytují, ale možná, že jsou dědictvím periody předešlé, že už tam
byli dophikem kolektivného hospodářství. V dobách primitivné vzdě-
lanosti snad otroctví jest fásí, institucí nutnou ; to jisto, že v spo-
lečenském rozvoji vyskytuje se otroctví všude — nejen u nás.
Dalším pokrokem, doslouživše, otroci mizejí zase. Do Čech dostávali
se otročtí pracovníci díl obchodem, dílem Cechové si je přiváděli
sami vojnami se sousedy, ^) nad to v Cechách samých mohl člověk
svobodný trestem snížen býti na otroka. Od konce X. století Cechové
s\7^ch otroků nevyvážejí za hranice obchodem, potřebuj íf prohlou-
benějším hospodářstvím jich sami. V těch časech židé pilně hledí si
obchodu s otroky. 1 klášterská hospodářství užívala otroků; meltě

^) Šusta, Č. Casop. liistor. V., 48. To zdá se spíš pravdě býti podobno,
flímská latifundia jsou nejprvnějši forma takového hospodářství. Na hospo-
dářských statcích římských spracovávaly se suroviny stejné jako na panských
v středověku. Mayer, Deutsche u. franzós. Verfassungsgeschichte II., 177. V říši
francké objevuje se velkostatek s poddanými dělníky po dokonaném stěhováni
národů. Fagniez, Études V industrie 1.

*) O něm obšírné Lippert, Socialgesch. I., 226. Vacek, Aleth. I., 118, 461.

^) Ještě r. 1176 Soběslav z tažení rakouského otroky vede.

Otroci. Ministeriálové. 5

na příklad klášter břevnovský právo na desátého člověka, od knížete
ve vojně jatého.^) V církvi jednotlivci ozývali se proti otroctvu, ale
ty hlasy týkaly se spíš křesťanských než pohanských otroků.-)

Na vyšším stupni druhá kategorie pracovníků řemeslných stála.
Byli to příslušníci hospodářství dvorového, náleželi osobou svou
i dětmi svými dvoru, byli nevolníky dědičnými, ale nemohli býti jen
tak zhola prodáni jako otrok, jenž se cenil jako věc. jako zboží ne-
živé. Vyskytují se v pramenech rozličnými jmény. Obyčejně slují
ministeriales, famuli (sluhové), hromadně familia (čeleď), artifices
(sluhové řemeslní).

Jsou dvojí. Jedni z těch řemeslných lidí nevolných a služebných
bytují ve dvoře, pracují v dílnách řemeslnických ve dvoře a při
dvoře, pracují pro pány i pro všecko úřednictvo a čeleď, hlavně
zabývají se přípravou a úpravou existenčních potřeb, strojí pokrmy,
pekaří,^) vaří pivo a med.*) Jich práce všecka nevolná.

Druzí ministeriálové nebo famuli řemeslní, stejně nevolní a slu-
žební, obdrželi od vrchnosti kus půdy,'') chalup, vše s povinností
robotiti prací svou ke dvoru, pokud kdy čeho třeba, a odváděti ře-
meslný výrobek ročně. Byh tedy jakýmis beneficiáty. Někteří uvolnili
se víc a místo výrobku odváděli roční poplatek. Byh úročníky. Ta-
koví sluhové se svými rodinami byli nevolní chalupníci; živih se
mimo dvůr na gruntě, jenž nebyl jejich a pracovali v domcích, které
snad, pokud si je sami zdělali, byly jejich. Mohli býti po všem
panství roztroušeni.^) Snad z hromady takových řemeslných úročních
obytů vznikaly řemeslnické vsi (podle vesnic převážně rolnických).
Řemeslo tu bylo. pokud byl dělník povinen výrobek určitou měrou
odváděti, aspoň s tuto část pořád ještě službou nevolnickou, ještě
nebylo živností.') A poněvadž i v těch chalupách a vsích byla práce
v rodině dědičnou, obyčejně se vykládá, že tu pracovali lidé v práci

') Erben, Regest. I., 78. Jiné priklady na církevním tamž I., 175.

*) U nás o těch vécecli psali Tomek v D. P. I., 59. Čelakovskj' v Č. déj.
práv. 85. Obšírné Vacek v Aleth. I., 167—218. Peisker, Die Knechtschatt in Bohm.
Šusta: Otroctví a velkostatky v Hist. Clasop. V. O otrocích ve Francii Fagniez,
Études. 1.

') Pekařiti bylo asi dlouho prací ženskou.

*) Uvádějí se v Er])en. Reg. I., na př. č. 115, 175 a j.

*) »Zinslehen«. Inama-Sternegg. Deutsch. Wirtschaftsgesch. ÍII.. 2.

*) Stejný útvar ve Francii. Fagniez Études 3.

') Keutgen, Amter u. Zunfte, vyd. r. 1903, 52. »Als Handwerker sind sie
frei«. »Hofliandv\-erker (i co do díla) unfrei«.

6 . Kniha I. 1. Práce nesvobodná.

stálé a stejné a že tudíž byli technicky dovednější. Byli mezi nimi
rudníci,') kteří odváděli železo, jiní odváděli vrchnosti štíty, žernovy
do mlýnů, jílovali zlato, kovali koně, vařili mýdlo, chytali a sta-
hovali zvěř a sešívali kožešiny ; někteří vařili medovinu, kopali hlínu
a byli hrnčíři, někteří zaměstnávali se prací nízkou, sbírali smůlu
a robili kolomaz, hlídali a chovali panské psy (psáři), štípali drva
(dřízžeci). Po některých těch řemeslných družstvech vesnice i jméno
obdržela a na věky podržela.^)

Byl-li některý paroh dvorský sám svou osobou nebo famulus
a ministeriál i s pozemkem, s dílnou svojí darován od knížete ^)
nebo velmože duchovenské korporaci z účelů zbožných, za duši,
nebo vznikli-li poddaní pracovníci na půdě duchovenské, kostelu
věnované (obyčejně na mše za duši), sluli dušníci, animatores. Není
to nová třída řemeslných a zemědělských lidí,^) jsou to servi a mi-
nisteriales či famuli na kněžském.

Třetí druh pracovníků, k velkým hospodářstvím náležitých,
byli hospites, coloni, censuales — hosté, osadníci, úročníci. V těch
jménech jest výklad jejich postavení v tehdejší společnosti. Byli to
osobně svobodní nájemci půdy, z níž platili úrok, census. Mohli to
býti cizí osadníci, kteří se zavázali pracovati a úročiti, mohli to
býti i domácí lidé, kteří na jednom panství nabyvše jakkoli ^) svo-
body, odstěhovali se jako hosté na panství jiné. Půda od nich na-

') Erben, Reg. I., 78.

^) Obyčejné se uvádějí Kovary, Zlatníky, Klobúky, Mydlovary, Bečváře,
Lnáře, Štítary, Medovary, Psáry, Zernoseky, Košíře, Kolomažice, Koloděje, Jamníky,
Kladoruby, Hřebečniky, Jilovice a j. H. Jireček v Antiqua Bohem. Topographia 192
celkem 5tí jmen uvádí. Viz též Jireček, Slovan, právo I., 80, II., 48. Herm. Ji-
reček, Spisy rozpravné I., 269. Zoubek. Zakládání měst 7 a násl. Lippert,
Socialgesch, I., 233. Vacek, Aleth. I., 215. Dřízžeci byli v Praze. Erben, Reg. I., 79
připomínají se cca 1088. »Jedovary« Lippert vykládá jakožto osadu, v níž varen
jed na šípy; to jisto, že i u nás jako jinde zbraň jedem napouštěli (Fontes rer.
boh. II., 208). Méně šťastna bude jeho domněnka, že Hrdlořezy mají jméno po
knížecích katech (Lippert I.. 233).

') Již prý sv. Václav dával »sluhy« darem kněžím německým. Fontes rer.
boh. I., 185.

*) Upozorňuje Šusta v Hist. Časop. V., 96. Ale vysvítá to už z Tomka,
D. P. L, 57. Sr. také Celakovského Čes. děj. práv. 84.

^) >Když pán sehnal sluhy ze své země, žádné jiné živnosti jim nedávaje,
bylo to znamení, že je propouští na svobodu, jež byla aekvivalentem ztracené
živnosti. Lidé tak propuštění mohli hlásiti se za osadníky na jiném panství. «
Vacek, Aleih. I., 217. IV'., 116.

Hosié; dušníci; dědinníci. 7

jatá jest ona terra hospitalis — země hostinská — v pramenech.
S tou půdou mohh i hosté býti oddáni kostelům. V Praze na příklad
r. 1130 bylo dáno šest hostí pod Petřínem sedících kanovníkům
vyšehradským.

Mezi hosty dávali se též dědinníci domácí, kteří neměli rodového
majetku; přicházeli tím z plné svobody v odvislost jakous, když ne
osobou svou na vrchnosti nové, tož aspoň prací svou na půdě na-
jaté, které nemohli směniti ani prodati, nebylaf jejich. Ovšem přijal-li
svobodník od nové vrchnosti závdavek, byl zavázán tužeji a ne-
osvobodil se jinač než vrácením zavdaných peněz. ^) Úroční hosté
byli všude, nejen v Cechách.

Takž tedy práce průmyslová (jako zemědělská) v hospodářství
velikých dvorů pořizována byla ve vlastní správě vrchnostenské po-
mocí parohů, sluhů, hostí a dušníků, vše nevolných nebo nějak zá-
vislých. Možná věc, že na těch velmožných statcích tu a tam byl
také řemeslný odborník zcela svobodný, jakož o takových jsou zprávy
z francouzského hospodářství oněch dob.^) Ale v skoupých našich
pramenech o tom nic.

Vedle hospodářství velikých byla menší a malá. Hospodařili tu
dědinníci, svobodníci ; hospodářská jich síla byla druhdy i tak malá,
že označeni jsou pro ni v pramenech jménem pauperes, tedy týmž
jménem „chudých", jímž zváni bývali i lidé nevolní. Také staro-
dávné rodové vsi asi nevyhynuly, v nich lidé pořád živili se země-
dělstvím, provozujíce při tom řemeslo po domácku dle potřeby. Že
listiny uvozují stále jen lidi podružné a poddané, tof jich darovací
povaze přirozeno, ale nelze z toho souditi, že u nás všickni všudy
pracovníci byli nevolníky. Zdá se, že svobodného lidu do konce
XII. stol. bylo vždy ještě hojně. ^)

Společnost pracovníků byla, jakož prameny svědčí, velmi spe-
cialisovaná. Nejprv je to jen technické třídění rozmanitých prací
uvnitř hospodářství, ale kulturním rozvojem odštěpování prací
hmotných aspoň při velmožských dvorech ve vsích řemeslnických
bére na sebe ráz dělby práce skoro po živnostenská provozované;

') Vysvítá to z Erben. Reg. I., 69. Vacek, Aleth. I., 219.

^) Fagniez, Études T industrie 3. uvádí citát z ftehoře Tourského o svo-
bodném krejčím, jenž byl »ingenuus genere«. Srov. také Schonberg, Gewerb. und
Volkswirtsch. II., 471 »íreie Hofhandwerker*.

•) Celakovský, C. Děj. práv. 82—85. Vacek, Aleth. I., 72. Tomek, D. P.
I., 56 dává poddaným většinu.

8 Kniha I. 1. Práce nesvobodná.

aspoň čteme o zaměstnáních výlučných, z nichž nejedno jest povahy
průmyslové. Ovšem to na druhou stranu pravda, že při naturálním
hospodářství tehdejší doby vždy bylo mnoho práce hmotné sloučeno
s prvotní produkcí a s domácností beze vší pokročilé dělby.

Zprávy o řemeslnících té poslední fáse naturálního hospodářství
(XI. a XII. věk) jsou jen nahodilé, a přece to na podiv, kolik všeli-
kterakých jmen setu vyrojí ! ^) Zanechávajíce pracovníků zemědělských
stranou, z čeledi domovité, která byla k posluze panské, vytkneme
jen lazebníky (ohřívači vody v kotli), zastavíme se u ženských dělnic,
které v hospodářství dvorovém žijíce v hromadě (gyneceum), předly,
tkaly a krejčovaly, šijíce roucha spodní, košile a háce (gatě), i sukně
ženské i mužské a jiný svrchní šat. Do třiceti děvčat řemeslných
(puellae operatrices) uvádí se pospolu.^) Hojně roztříděnu prameny
znají práci řemeslnou tu, jež týče se existenčních potřeb, stravy,
nápojů, bytu a šatu.^) Podle kuchařů vyskytují se pekaři, cukráři
(pekař sladkého — dulce edulium u Kosmy L, 41), lahůdkáři (cu-
pidinarii),^) salsamentarii (nasolovači dle jedněch, uzenáři dle jiných),
sládci (cerevisiarii), pivovarníci, k nimž lze přičísti i šenkéře (taber-
narii).^) O kuchyňské přípravě pracují masníci (vlastně collectores
porcorum, sviňaři).^) Řezník (nynějšího smyslu) vyskytuje se teprve
v XIII. století;^) patrně nebylo řeznictví odbornou prací, zabíjel do-
bytče ve dvoře kdokoli.

Nezbytnou částí dvorského hospodaření byl mlýn s mlynářem.
Žernovníci strojili k mlýnu kámen. Rybáři a rybnikáři, v pra-
menech uvozovaní, dbali o to, aby na panském i čeledním stole byl

*) Soupisy ijořídil nejprv a důkladně Tomek v D. P. 56. Pak Vacek v Aleth.
I., 171. «

') Erben, Reg. I., č. 124. Rozdával-li sv. Václav kněžím roucha svrchní
a jiné šaty, měl je zajisté z takového knížecího gynecea na Hradě. Font. rer.
boh. I, 185.

*) Jména řemesel v listinách jsou až na deset všecka latinská; v českých
spracováních překládá se to ono jméno nestejně. I českému původnímu jménu
rozumí se nestejně: drízžeci jsou jedněm robitelé loučí svítivých, jiným drvoštěpi;
jméno »pomizi«, pomytci, pomyjci (Erben I., č. 175) — ablutores vestium — prý
mužské pradleny jsou.5

*) Tomek, D. P. I., 61.

^) Erben, Reg. I., 140. První pivovarníci v Praze jsou z r. 1082 Sobík,
Sešur, Časloň.

*) Tamže 99 r. 1135 se jmenují.

') Erben í., 1207. Tomek, D. P. I., 61.

Aemoslná čeleď. 9

dostatek ryb, zahradníci, štépaři (amputatores arboruni)^) pečovali,
aby bylo k snědku ovoce, hlídači včel, aby byl med k slazení a
k medovine.

O kusech oděvných pracovali řemeslně sutores pellifices, tedy
ševci neboli sešívači kožešin, sutores corii, sešívači kozí, jež asi tehda
nejvíc posluhovaly k šacení: připomínají se pellifices albi et nigři,
černí a bílí (názvy nevysvětlené dostatečně), sešívatelé kunin, tcho-
řovin.^) Ti robili onen šat, jemuž jméno blány (pelles). Měl-li dle
listiny z r. 11 35 vilHcus knížete Soběslava odváděti vyšehradské
kapitole mimo jiné věci i po dvanácti párech nohavic a sukní
(caligarum, tunicarum),^) možná, že na takovou práci byli mimo
ženy již také nějací mužští krejčíři,*) ale jméno krejčířů (sartores)
vyskytuje se teprve v XIII. století. Obuv robili sutores sotularium,
ševci nebo sešívači škorní a škarbalů,^) střevíců či krbců, obuvi to
řemenkové, jako jsou opánky.^) I ševci uvozují se „bílí a černí".
Vyskytují se též rukavičníci, měšečníci, pasíři. Tkadlci v pramenech
objevují se řídko. Tkáti bylo prací žen. Kůže ševcům a sešívačům
připravovali koželuzi.

Pán a jeho dvůr nemohli býti beze zbraní. Vyskytují se v listinách
šípari, nožíři, nožidelníci, kteří hotovili nože v nožnicích (cutella va-
ginata), štítaři a lučníci (fabri arcorum); u Kosmy uvedeni jsou fabri
armorum, zbrojíři. '') I protož nelze souditi, když Karel Veliký r. 80o
zakázal do Slovan voziti brně a zbraně, že by Cechové zbraní sami
robiti neuměli.^) Karel Cechy právě vojnou popadl, a tím zákaz
pochopitelný. Ten zákaz mohl domácí výrobu jen zvýšiti.

■) Erben, Reges. I., 89, 197 (r. 1197).

*) Erben, Reg. I., 51, 47 »Sutores pelliones mardurinarum pellium«. Jireček
v SJov. právě ÍL, 'ó, 50 a Zíbrt v Déj. kroje 37 snaží se vyložit, co jsou ševci bílí
a černí. Věc zůstává nejasná. Jirečkovi jsou » nigři « koželuzi v dnešním smysle,
»bílí« jsou mu jircháři.

') Erben, Reg. I.. 100.

■*) Vacek v Aleth. \., 214 a Lippert v Socialgescli. I., 229 uvádějí krejčíre,
Tomek v D. P. I., 61 je pohřešuje.

*) Erben, Reg. I., 73. O škarbalech viz Zibrt, Děj. kroje 329.

«) Zibrt, Déj. kroje 49.

') Fontes rer. boh. II., 11.

®) Tak bezdůvodně usuzoval Lippert v Socialgesch. I., 63 nepamětliv, že
v pozdější době za Karla IV. bylo u nás mečířů dost, a přece meče do Cech se
vozily obchodně. Emler, Reg. IV., 424. Jiné starší důvody viz v Zibrtov. Děj.
kroje 108. O zákaze viz Erben, I., 7. Friedrich, Cod. diplom. I., 1, 805.

10 Kniha I. 1. Práce nesvobodná.

Materiál k zbraním a k jinému nářadí železnému opatřovali
železníci.') Průmysl železářský držel se lesů po vší zemi pro dřevo
a uhlí do pecí ta věcích.

O esthetickou potřebu bylo v tehdejší řemeslné specialisaci
postaráno zlatníky. Asi r. 1052 zlatník (aurifex) Kojata připomíná
se zřejmě; byl podán kollegiatům Boleslavským od knížete Bře-
tislava.^) Jiných zlatníků si kníže zajisté podržel. Zlata a stříbra bývalo
v Čechách ode dávna tolik, že vyváženo ze země.^) Dle Nestorovy
zprávy voženo odtud stříbro do Bulliar, posíláno do Němec po-
platkem míru. Zlato se v ('echách z říčného písku i z hlíny rý-
žovalo nebo jílovalo. Tu práci konali jílovci, jílovníci, z nichž ně-
kteří dle listiny z r, 1045 od starodávna v Jílovém (Ylou) zlato ze
země jílovali, dobývali a vypíráním zbavovali hlíny. ^) Rýžovní vý-
robek lze stopovati od Šumavy až k Praze (po Vltavě, po Sázavě,
na Otavě ,.sejpy"), také na Trutnovště. Znali i těžší a dražší vý-
robu dolováním, vyskytují! se už v době naturálního hospodářství
mezi ministeriály rudníci (íbssores metallorum), též aurifossores.

K domovitým stavbám, k bytům byli nejhojnějším počtem
tesaři, stavělof se ze dřeva obyčejně. Ale vyskytují se mezi dvo-
rovskými dělníky i vápenníci, kamenníci, cihláři. Ze v pražském pod-
hradí byly v X. stol. zdi, to víme ze zprávy žida Ibn ben Jakuba,
vůbec povědomé.

Nádobí, nářadí a jiné rozmanité potřeby k donm a k hospo-
dářství pracovali z kovů, hlíny, z dřev a rostlinných materií: kotláři
(caldarius), provazníci, koláři (plaustrifices), hrnčíři, bečváři a ně-
kolikeří soustružníci. Uvozují se jmenovitě calciarii (pohárníci, číšaři),
tornarii scuteUarum (řezáči mis), lagenarii (láhevníci). Nádoby ně-

') Erben, Reg. I., 89. R. 1115 byl v podhradí 2ateckém ferrarius takový.

O Erben, Reg. L, 47.

') Jh-eček, Codex II., pars 3, 84.

*) »Oui ab antiquo aurum de terra ylouant seu decutiunt«. Erben, Reg.
I., 78, 45. Rudníci připomínají se i v Knovizi u Pi-ahy. Jireček, Codex. Lippert,
Socialgesch. I., 63 přiznává Slovanům primitivní rýžování, dolování popírá. Rud-
nictví přec není pouhá prostá práce okupační, je to práce výrobní, náklad žá-
dající. O rýžování a dolování viz Pošepného brožuru, vydanou na vysvětlení mapy
mineralných ložisk. První zpráva o stříbře ve Stříbře jest z r. 1183. Jireček,
Cod. II., 3, 47. Krejčí v Rozprav. Ces. Akad., II. tř., XIII., 3 bére jílování za starší
název rýžování. Hořejší citát, že v Jílovém se zlato »ze země« jíluje, nutí bráti
jílování v širším smysle, tedy ne jen z vodního písku.

Vrchnostenská organisace. 11

jaké vyřezávali a smolou uvnitř polévali pkeliiíci (picarii) ^), smolaři,
z nichž zvláště uvádí se nejasný torneator picariorum.^) O koňské
nádobí pečovali uzdaři, sedláři, řemenáři a kováři, kteříž bezpochyby
robili také jiné věci ze železa nežli podkovy. Naposled vyskytují se
v listinách také campanarii, což vykládá se za zvoníky. Není však
nemožno, že zvonce — ony prostičké plechové nebo i lité zvony
románské — robih sami.

Tof jsou asi všecka jména řemeslníků v pramenech dosavad
přístupných uvedená. Nelze pochybovati, že řemeslníku skutečně
bylo víc, scházejíf nám na příklad ti, kteří dělali od doby Bole-
slava I. minci českou, ony denáry umělecky i technicky nad oče-
kávání dokonalé. Také snad uměli dělati nějaké sukno hrubé ; vždyť
ovce tu chovah. 1 ony povědomé bubny české u Milána a růžové
a jiné praporce válečné, o nichž mluví Kosmas a Vincentius při
r. 1110 a 1142, nějaký řemeslník český dělal. Béřeme do slova
listinnou zprávu (z r. cca 1086), že byli multi diversorum arti-
ficiorum servi, ^) že byli rozmanitých řemesel služebníci nniozí.

Jen jedna nebo dvě zmínky v našich pramenech svědčí, že
mezi některými řemeslníky tehdejšími byla jaká taká organisace.
Nemohla býti ovšem jiná nežli vrchnostenská. A mohla býti, jako
v říši francké toho zevrubné příklady, jen při ministeriálech, hustším
počtem oddaných odboru, jenž byl většího objemu průmyslného a
žádal nákladnější technickou výpravu. Takoví sluhové (ministeriales),
jsouce v skupinách, byli pro snadnější přehled a dohled pod niž-
šími úředníky vrchnostenskými, byli jimi spravováni, v sporech roz-
suzováni, u vinách trestáni. Za takového nižšího správce při českém
dvorovém hospodářství lze pokládati cellěraria (sklepník), jenž byl
mistrem sládkův a pivovarníků, vinařův i medařů; trapezitu (šatník),
jenž mistroval všecky dvorské sešívače, ševče a měl sklady materiálu
k šatům. V témž smyslu vrchnostenské organisace i u nás vyskytuje
se jméno magister'*) (magisterium), v německých památkách oby-
čejnější. Sem náleží i ona ,.avia" — bába — která řídila textilní
i krejčovské řemeslo ženské.

') Erben, Reg. L, 79 cca 1088.

^) Torneatores vykládá Keller a Keutgen (Amter u. Ziinfte 25) za řezáče,
sochaře a délniky tepané práce.

') Erben, Reg. I., 73. Snad není potřebí zvlášť dokazovati, že v oné čiré
slovanské periodě byla jména řemeslníků napořád slovanská: Koluza, Všerad,
Miloš, Raděj, Zemek, Přemysl, Hostimil, Modliboj a j.

*) Fontes rer. boh. II., 15 při r. 1055.

12 Kniha 1. 1. Práce nesvobodná.

Práce řemeslná, tolik specialisovaná, nemohla, zvláště bylo-li na
ni mnoho rukou, zůstávati uzavřena v dvorovém hospodářství. Dvůr
nemohl stráviti veškeré pestré a hojné produkce. Nadvýroba z ho-
spodářství knížecího, panského, kněžského chtíc nechtíc dostala se
na trh,') ovšem nejprv snad na prospěch panský. Tak vznikala
tržiště při dvorech a osadách centrálních, vznikaly vsi trhové, vzni-
kaly urbes, villae íbrenses, civitates, burgi, oppida, suburbia a jakž
jinač se taková místa trhová zvala. Tu hromadili se nevolní ře-
meslníci v podhradích při trhu, sem usedali s dovolením panským
časem ti svobodnější řemeslníci, odkudkoli z panství příchozí. Mnozí
byli povinni hraditi potřeby dvorské určitým počtem výrobků své
práce a když uhradili, ostatek volně mohli ze svého nebo z přine-
seného materiálu na svůj oučet pro jiné pracovati.^)

Gasem měnila se ona povinnost výrobna v pouhý plat roční
čili úrok. V těchto řemeslných lidech, závislých už jen polou i zhola
svobodných a pracujících i prodávajících v ochraně vrchnosti blízké
či také vzdálenější, v těch lidech obojích na podhradí usazených
i ve dvorech, v Újezdech blízkých zajisté byly zárodky pozdějšího
městského stavu řemeslnického.

V tržištích usazovali se podle řemeslníků obchodníci svobodní
i nesvobodní,^) cizí i domácí. Do tržišť lidé z kraje přicházeli, zvlášť
dostavovali se začasté do těch středisk, kde byla správa krajská,
k soudům hradským, k náboženství ; hospodářství hradské, dvorové
posluhovalo příchozím krčmou, řezníkem, pekařem; ti lidé z kraje
také nepřicházeli s prázdnou, přiváželi výrobky a výtěžky své práce,
do tržišť i statkáři, dědinníci mnozí, nemajíce doma na všecku práci
dosti nevolníků, utíkali se, aby si tu pořídili, čeho potřebí.*) Shro-
mažďovaly se tedy v tržištích směnné hodnoty k trhu, dvorská práce
rozvinovala se zvolna v práci řemeslnou, živnostenskou. V tržištích

') Vždyť již otroci římští nosívali nadprodukci na trhy pro užitek pánův
Dle zákona burgundského nevolníci sméli pro cizí lidi, pro své okolí pracovati.
Schonberg, 1. c, 469. V době merovské zvlášť mlynáři a kováři měli už obecnější
ráz. Fagniez, Études 2. I klášterský průmysl byl pro trhy. Inama-Sternegg, Wirt-
schaftsgesch. II., 2, 16.

*) K tomu došlo asi velmi zvolna, ač hnutí toho smyslu může býti velmi
staré; náleží rozliěným časům a národům. Mayer, Deutsche u. franz. Verlassungs-
gesch. II., 179. Leipzig 1899.

°) O nesvobod, kramářích, kupcích ve Francku a j. viz u Mayera, Ver-
fassungsgesch. II., 150.

*) Vacek, Aleth. I., 217.

Tržiště. Podhradí Pražské. 13

našich a jiných slovanských, které zajisté nebyly bez organisace,
chystaly se zárodky vyšších forem života hospodářského a soci-
álního.

Z těch podhradí tržních nejznamenitější byla Pražská; sem
sbíhaly se skoro všecky obchodní cesty zemské, tu pracovali ře-
meslníci knížecí, dvorští; v týchž podhradích od knížete kláštery
a duchovenstvo i šlechta získávaly výsluhou a darem nejedno místo
i s dušníky, na něm bytujícími a pracujícími,') šlechta i klášterové
zakládali také nová osazení v obou těch podhradích i v jejich
okolku blízkém ^) a plnili je svými lidmi řemeslnými a zemědělskými.
Podhradí a příhradí rostla, rostouce přibírala k sobě okolní dvory
a vsi.^) Žid Ibrahim ibn Jakub otrokář r. 965 viděl Prahu, slovanské
to tržiště; na zcestovalého toho obchodníka Praha (Fraga, Baraga
v Buimě) učinila znamenitý dojem města obchodního z nejbohatších ;
v industrii tehdejší zajaly ho nejvíc dílny sedlářské, uzdařské a ští-
tařské, v nichž české štíty robeny tlusté, kozí navlečené.^) Žid Jakub
také zmiňuje se, že v Cechách uměli tkáti jenmé řídké šátky, jež
platily za peníze. Zajisté, že umívali také jiné látky tkáti.

Pátráme-li po jiných produktech tehdejší řemeslné práce, tof
musíme naříkati na skoupost zpráv. K zprávě Ibrahimově odjinud
dovídáme se, že koženky (caligae), rukavice, střevíce se tu z kozí
pořizovaly, ^) ale . úhrnem jiného nezbývá, než usuzovati nepřímo,
když židovský otrokář Ibrahim, očitý svědek podotkne o zdejším
brnění, přilbách, mečích : že všecku zbroj a zbraň tu někdo robil,
a když vyskytují se tu tam jména nevolných řemeslníků, sešívatelů
kozí, kunin, bobrovin, že ti lidé věci svého řemesla produkovali.

O pracech umělecko-průmyslových, jež vznikaly hlavně v klá-
šteřích, z oné staré doby víme něco zpráv, také některý kus za-
chován po tu dobu, ale tu zase jsou rozpaky nepřekonatelné v tom,
že nelze bezpečně dokázati, co vzniklo u nás, a co sem odjinud
dovezeno. Víme zajisté, že Sázavský Božetěch (XI. stol.) uměl

') Povědomá i památná listina břevnovská z r. 993 hovoří o knížecím daru
třiceti dušníkův a třiceti dílnách na půdě pražské a o dvou mlýnech. Erben,
Reg. I., 33.

^) Získáno r. 1115 městiště na zřízení mlýnů v Praze. Erben, Reg. L, 89.

°) Rozvoj Iržiště Pražského vylíčil Tomek v D. P. L, 25 a násl.

*) Tak vykládá Šebesta »Zprávy Arabů* v C. Ces. Mus. 1900, 44. Zprávu
celou čti v Č. C. Mus. 1878, 516, 1880.

*) Erben, Reg. I. 85.

14 . Kniha I. 1. Práce nesvobodná.

V dřevě, v kameni a v kosti řezati, jiný mnich tamější že znal se
v pracích kovových, jež uměl emailem krášliti, ^) jiný zase uměl
malovati na skle. Je dosti zpráv, že knížata česká darem rozdávala
věci zlaté a stříbrné, vyšívání bohatá, ^) křišťálové práce domácím
i cizím lidem světským i ducliovenským, ale nemožno říci, co si
knížata dala urobiti k těm darům doma (onen Kojata, zlatník, asi
nebyl bez práce), co obchod jim přivezl do podhradí Pražského a
na hrad, a kolik přibylo z výprav válečných do Uher a dále na
východ. Z konce doby románské zachovala se v pokladě sv. Víta
v Praze mitra perlami vyšívaná na rudém aksamite; náležela bi-
slmpu Danielovi (f 1224). ^) Chovají se tu také některé kříže, kruci-
fixy smaltované. Ve Vyšším Brodě mají asi z IX. stol, patriarchální
kříž, emailovanou práci byzanckého rázu ; *) povědom jest románský
prsten pontifikální s kamenem elipsovitým v pokladě svatovítském,^)
ale původ takových věcí se nesnadno zjišťuje. Nemusit by domá-
címu původu ani tuze odporovati na některých těch pracích patrný
ráz byzancký; drobné předměty uměleckého průmyslu snadno běží
světem daleko a působí jako vzory ; ") ještě ve XII. věku kolik
rouch, klenotů a drobného umění byzanckého ze své výpravy jen
Vladislav král přivezl ! To vše mohlo býti vzorem.

V té době, když u nás křesťanství zavládlo, stává se oblíbeným
byzancký email buňkový (vlévaný do buněk, jichž stěny tvoří kon-
turu výkresu zamýšleného) proti jamkovému ^) (do vydlabaných
jamek nalévanému), jímž uměli už předhistoričtí lidé u nás a jinde
pracovati ; obrázky emailované dostávají se s drahými kameny i na
desky knili, evangeliářů našich.

Z bohoslužebných kovových nádob, ať jsou to povědomá ro-
mánská aquamanilia podoby zvířecí, ať cedníky, lžíce, kaditelny,
loďky na kadidlo, zajisté všecky k nám nedováženy, leckterý kus
robili řemeslní lidé v zemi naší sami. ^) Též tak bohoslužebné hře-

•) Fontes rer. Jjoh. II, 269.

^) Biskup Zdik také rád rozesílal vyšívání klášterských panen a délnic do
světa. R. lll.'i i papeži Eugenovi III., začež děkuje. List v Erben. Reg. a zpráva
v Method-Lehner XXII. 29.

') Podlaha-Šittler, Poklad 5, 8, 197, (mitra sv. Vojtěcha),

*) Mádl. Arch. Pam, XIV. 178.

*) Soupis Památ. Praha II. Šittler, Podlaha 125.

") Chytil, Umčleck, průmysl na Retrospekt. výstav. 11.

') Bucher. Gesch. der techn, Kunste. I. 18.

*) O domácím kovolitectví té doby zdá se svědčiti zajímavý nález v Ro-

Produkty řemeslné práce. 15

beny slonové, ozdobované kameny a symbolickým dekorem (jeden
ve svatovítském pokladě připisovaný sv. Vojtěchu). Jinače také
zdejší lidé dělali hřebeny kostěné, nalezenyf již v hrobech praehisto-
rických. ^)

Zvony lité — zdá se — že byly u nás ještě v XI. století vzácný
kus ; aspoň r. 1039 vojsko Břetislavovo neobtěžovalo si vézti zvony
spolu se zlatou kořistí z Polska do Cech. ^) Prosté románské ple-
cháče zvonivé, jak je vidíme v zemském Museu, ty tu asi dělali.
Bezpochyby též svícny z bronzu lité prosté, jakož jeden takový
nízký, pohodlně na třech nohách rozkročený, zachován v Ghod-
žově;^) i ony bohatější svícny, složené ze spletených údů dračích,
jež chovají se ve Windischgrátzov^ě sbírce soukromé. ^) Byly asi též
domácí prací ony bronzové hlavy lví jakožto ozdoby dveří. ^)

K světskému umění kovem poněkud náleží i mincířství. Když
Boleslav I. zavedl ražbu mince zemské, denáry a půldenáry, min-
cíři čeští nemusiti se až do doby Vladislavovy za svou práci sty-
děti. Rytbou a kresbou byla ta mince zemská dokonalá. ^) Stejně
dobré byly práce ryté na pečetidlech. '^)

Miniaturní malířství dospělo u nás v XI. století k samostat-
nosti domácí školy. Je to malířství psaných knih, souvisí s kraso-
pisem, provozovali je mniši, písař a malíř, začasté týž muž, maloval
a psal začátečná písmena (iniciály), okrajky listů, celé obrázky.
Nejstarší evropské miniatury zachované jsou byzancké, na západě
nejstarší jsou irské, anglosaské. Slohem románským často ještě
s vlivy byzanckými i Němci, -vyšedše z říše Karlovců, malovali
miniatury. Obrazy prováděny hustou krycí barvou, bez perspektivy,
plastičnosti a správnosti anatomické; románský malíř nahrazuje
živou mimikou figur duševní jich stav, neboť oduševnělých tváří

kytně, v némž zejména kaditelnice s lucerničkou a románskými okny a lvíček
o živém těle svalovitém. Toť v mus. pardubic. Arch. Pam. XII., 421. XIX., 578.

') Arch. Pam. XIX. 167. Také i v Polště. Materyaíy antropologiczno-archeo-
log. Akad. umiejVtnósci. VI., tab. X.

') Tomek. D. P. I., 116.

') Soupis památ. Akad. II. Louny 14. (Matějka).

*) Umělec, průmysl v Retrospek. výst. Chytil. 9.

°) Zachovala se zvířecí hlava s kruhem v hlavě v Jankové (teď v zem.
mus.) Koula. Arch. Pam. XV. 250., jiná v Ustrašíně, Soupis, Pelhřimov 280.

*) Fiala. Arch. Pam. XV. 439.

') Zachovala se z r, 1197 pečeí Daniele II., biskupa, nalezená v kostele
nudvojovickém. Cti Šimákovu zprávu v časop. Přát. Starož. II. 57.

16 . Kniha I. 1. Práce nesvobodná.

tehdáž ještě nikdo neuměl dělati. V stol. XI. vyskytuje se u nás
proslulý kodex vyšehradský, vlivů byzanckých úplně prázdný, přesně
románský to evangeliář korunovační, jehož veliké iniciály stkvějí se
zlatem, barvami, ozdobený rozmanitými obrazy smyslem prostičkými,
fantasií bohatými a vše svým způsobem umělecky provedenými a
to jinače, nežli sousedé Němci malovali. ^)

Když pak nejnovějším bádáním nalezen druhý podobný evan-
gehář u sv. Víta v knihovně, v Hnězdně třetí o stejném rázu a
v museum Gzartoryských, ^) v Krakově čtvrtý, a shledána totožnost
písma, podobnost ornamentův a typů, shoda miniatur, jež se v těch
čtyřech knihách i doplňují, tu nebylo nikterak smělým tvrzení, že
v XI. století u nás pracovala česká, domácí škola. ^) Také miniatury
v Apokalypse svatovítské knihovny kapitulní (povědomý Kristus
s mečem v ústech na přič položeným) jsou beze snadu práce
česká. *)

Jsou zbytky maleb na zdi z doby té, a z nich soud bezpečný,
že v oněch dobách (X., XI., XII. stol.) naši malovali rádi a velmi
mnoho. Ba zdá se nám, že nebylo románského kostela bez malby ^),
a malba že náležela k podstatným jeho částem: meltě zajisté lid,
jsa bez knih, jimi býti k zbožnému přemýšlení puzen.

Apsidy románských kostelů a kaplí bývaly zdobeny nejčastěji
Spasitelem na duze sedícím a obstoupeným figurami apoštolů,
světců, biskupů, jakož toho starodávný vzor u sv. Jiří na Hradě;
pomalovány bývaly vítězné oblouky, ba i veškeré zdi kostelní mívaly
na sobě hojnou malbu figurálnou, jakož svědčí o tom fresky, ne-

') Uznává rozdíl od německých maleb. Bucher v Gesch. d. těch. Ktinst. I.
207 »Der Vortrag ist mehr gestreichelt,« je to »eine nationale Malerei« — ale
»unter deutschem Einflusse.« První ocenění psal Vocel v Mitlheil. d. Central-
kommis. V. 1860. Že to práce česká, o tom ostatně svědčí také mešní evange-
lium o sv. Václavu. Snad to práce Božetěcha sázavského. Lehner, Česká škola
mal. XI. věku. 28.

*) Lepszy. Rocznik Krakowski 1904. VI. 199.

*) Ferd. Lehner velikým nákladem skvostný evangeliář korunovační vydal.
C;ta v něm nadpis jednoho evangelia »In die coronationis regis«, vyslovil pravdě-
podobnou domněnku, že kniha ta^byla pořízena pro prvního krále českého Vrati-
slava (1085), a do Polska podobné miniatury že dostaly se dcerou tohoto krále
Juditou, tam vdanou. Viz též Osvětu 1902, 1071. Harlas. Srov. Bráníš, O půso-
bení klást. Sázav.

*) Soupis Památ. Praha II., 2., 116. Obrázek také v Zíbrtových Děj. kroje.

*) Vždyť i v malé vsi Kejích, v Čelákovicích a j. nalezeny románské fresky
zabílené. Soupis památ. XV., 165., 214.

stavby, plastika, inall)y. 17

dávno (1899) objevené v kostelíka sv. Kiimenta v Staré Boleslavi.
Obsahují v hlavní části tři výjevy z legendy sv, Kiimenta v barvách
jemných, kresbou výborné, komposicí ovšem, jakož doba s sebou
nesla, dosti naivní, ale celkem všecko vážné a majestátné, klidné. ')
.Jaké asi byly malby, jež r. 1129 Soběslav poříditi dal v chrámě
vyšehradském ? ^)

Plastické práce oněch dob shromažďovaly se hlavně na ko-
stelích a v kostelích. Nejeden portál románský ozdobný, sličně a
vkusně profilovaný, i bohatě skulpturou dekorovaný, se sloupy a
sloupky o krychlo\?ých patách kalichových nebo krychlových hlavách
lupením obložených, vydává dosud svědectví, kterak zdejší kamenníc
výborně rozuměli svému řemeslu. Zachovaly se i křtitelnice ka-
menné, ^) obrazové řezby, zvláště nade dveřmi kostelními (tympanon)
z doby románské, a nelze říci, že by všecky byly tuhé a bez života:
některá vyniká roztomilou naivní až barokní životností, tvarem při-
rozeným. Při tom ti ovšem nesmí vaditi, že na svatojirské opukové
desce votivní Ježíšek, na klíně matčině sedící, je větší než abatyše
u jeho nohou klečící.^) Z nejstarších plastik románských zajisté
jest reliéf sv. Petra, Jana a Krista, nedávno nalezený v Predhradí
u Poděbrad: bohužel jen jedna postava má hlavu. Těla, halená
rouchem svrchním a spodním, jsou poněkud sražená, jinač vše na
těch troskách práci energickou jeví. ^)

Nejméně kamennické výzdoby hledati dlužno na románských
stavbách v jižních Cechách : kdežto všude jinde snadno řezali
v opuce poddajné, nebo v pískovci ; těžko pracovalo se v jiho-
české rule. ^)

') Soupis památek. Akadem. Okr. Karlín. XV., 66.

-) Fontes rer. bohem. II. 207.

') Z dosavadního Soupisu, jejž podniká Akademie, viděti, že dost těch ka-
menných památek zachovalo se. Zvláště směrem k Šumavě. Jenže tu jsou tesány
ze žuly a pro ten tuhý materiál neozdobny; kde robeny z opuky nebo pískovce
jsou forem bohatších. Mají obyčejně tvar kalicha. O křtitelnicích na Sušičku viz
Soupis XII. (Hostaš, Vaněk); na Sedlčansku, jedna v Sedlci (Soupis III., 107).
Opukové v Radonicích (Soupis lounský, II. i v Pam. Archaeol. XVI., 751., Ma-
tějka); v Křesíně fSoup. roudnic. IV. 121); v fiepníkách, Chocni (Soupis XVI.
Wirth).

*) Obrázek v Bránišov. Děj. um. .53.

*) Arch. Pam. XX. Ty kameny pískovcové z rozličných míst shledal Jan
Hellich, archaeolog.

*) Bráníš. Děj. um. 52.

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XW. a v XV. věku. 2

18 . Kniha I. 1. Práce nesvobodná.

Jakkoli ve světské architektuře v těch dobách vždy ještě víc pra-
coval tesař dřevem nežli zednici, nicméně jsou zpráA^ už z X. věku,
že naši lidé kamenem stavěti uměli a stavěli. Viděltě již r. 965
Ibrahim ibn Jakub, že Praha zbudována jest od kamene a vápna.
Arci mínil tím hrad a ne podhradí, není však vyloučeno, že ne-
volní zedníci svrchu uvedení i v podhradí svým vrchnostem lecco
stavěli. Zdí pevných, vysoké a „tlusté" hradby po způsobu římském
(opere romano) mnoho let před tím (932) dostalo se hradu Bole-
slavskému, a nezdá se, že by to byl na dlouho jediný kamenný
hrad slovanského založení v Cechách. ^) Vyšehrad byl za Kosmy
(t 1126) už kamenný. Na hradě pražském r. 1050 Břetislav I. zdi
a stavení upravoval, po něm také Soběslav L, všecko dle způsobu
„latinských hradů" (vlaských). Není pochyby, přišel-li architekt cizí
na to dílo, že mu naši lidé pomáhali. R. 1167 kamenný most přes
Vltavu v Pražském podhradí vznikl místo dřevěného. Dala ho krá-
lovna Jitka stavěti, stavba o 24 obloucích na svou dobu i v ostatní
Evropě vzácná, smělá, byla prý do tří let hotova. Snad stavbu
řídil některý mistr z Vlach, kdež měh na to vzory římské.

Od pokřtění Cechů, od IX. století, církevní architektura u nás
se začíná, a stavělo se v první horlivosti i potom vždy mnoho,
dřevem (církve), také kamenem na maltu. ^) Stavělo se od IX. věku
až do století XIII. slohem románským, jenž posluhoval po všem
světě křesťanském západním a ujímal se všude s křesťanstvím zá-
roveň. Ten sloh byl výraz doby a shodoval se s jejími účely. ^) Ale
naproti tomu zajímavo, že první kostel český, stavba okrouhlá
(rotunda) vznikla vlivem východním, byzanckým. Mají-li české
Okrouhlice vůbec někde vzor, bude to jen z Byzance, cestou přes
Moravu, nebo z exarchátu byzanckého v Itálii. Při založení prvního
chrámu v Levém Hradci (asi r. 874) byl kněz Kaich z družiny
Methodovy, čímž by se vliv byzancký vyložil, ale znalcům vidí se,
že hned při tom kostelíku byzancká idea architektonická upravena

') Bezpochyl)y pomezní a krajské hrady byly brzo kamenné. V Jindřichově
Hradci na hradě jest nejedná románská stopa. Brána k paláci podnes má, třeba
že z nejpokročilejší doby, románské sloupy rýhovaté. Novák. Soupis Pam. Akad.
C. Okres Jindř. Hrad. 36., 37. Sedláček. Hrady. IV. Bráníš. D(-'j. 84. Zbytky ro-
mánské v strakonickém hradě.

*) R. 1134 mluví se o kostelech kamenných i dřevěných ve Fontes rer.
boh. n, 221. O církvích Vacek v Methodu XVII., 29.

') Dol)rý přehledný výklad o slohu románském podali Podlaha a Šittler
v Methodu XXIV.

Románské stavby. 19

po česku, vkusem českým a potřebou. ') Proto okrouhlíce naše,
jichž v Praze stojí dosud tré a po venkově více méně zachovalých
do šestnácti, nesou na sobě ráz docela jiný nežli rotundy okolních
zemí. ^) Prvotní kostel sv. Víta na Hradě také byla rotunda. ^)

Okrouhlice byly s apsidou (polokruhovým výběžkem pro oltář),
o střeše s lucernou, s věží i bez ní. Jsou to chrámy nejstarší, a
tudíž nikdo nebude při nich hledati uměleckou nádheru. Mimo
rotundy uvádí se mezi jednolodními chrámy ještě patero jiných typů
kostelních, *) jejichž nejprostší íbrmy zajisté sahají do nejstarší doby.
.Jsou to kostely s obdélnou lodí, klenutou* valené nebo krytou trá-
movím a prkny, s apsidou, s okénky malými, často s věží orga-
nicky přičleněnou v průčelí kostelní. Z tako\'ých kostelů byl smí-
chovský, před léty zbytečně stržený, z těch je kostelík sv. Klimenta
v Staré Boleslavi. Známo jich v Čechách a vylíčeno 29;'') nejeden
zachoval se tím, že z něho učinili sakristii kostela pozdějšího, vět-
šího. Jiný typ jsou kostely s chorem kněžským pravoúhlým, jako
jsou na Tetíně, v Bubnech, v Kyjích.

Jiné kostelíky měly choř a při něm apsidu. Za vzor může
sloužiti památný kostel v Stropnici u Nových Hradů. Takových je
povědomo asi šest v Cechách. Kostely, jichž choř je polygon, tvoří
zase nový typ. Představitel jeho jest chrámek na Brůdku u Do-
mažlic a sv. Jan Křtitel na Oujezdě pražském; úhrnem asi osm
toho způsobu chrámů nalezeno dotud v Cechách. Zbytek kostela
v Reporyjích, zbořený chrámek sv. Jana na Zábradlí v Praze a
kostel ve Vlňovsi měly čtyři apsidy postavené na stranách čtverce
kostelního. Ten typ vzácný dosti dobře zove „centrálním".'^) Tím
končí se řada kostelů jednolodních. Při bohatých klášterech, při
kapitulách, v sídle knížecím, zvlášť za slavné epochy králů Vrati-
slava a Vladislava vznikaly basiliky románské trojlodní i s třemi
apsidami, někdy s lodí příčnou, s dvěma věžemi, s dekorem čím

') Lehner. Dějiny umění nár. čes. I., 174., 234.

^) Herain. Děj. stavitel, v Ottově Slovn. Cechy. 390.

') Kalousek. Osvěta. 1877. 321.

*) LL'liner ve svém díle Dějiny umění, v nichž jest nejúplnější soupis a
vylíčení našich románských památek. Průpravnou sbírkou k tomu byla v Met-
hodu v Exkursích románských, za mnoho let vydávaných. Tu také Vacek po-
máhal, opravuje Neuwirtha (Gesch. d. chris. Kunst). Viz jeho seznam kostelů
zvlášť v Meth. XIX.

') U Lehnera. 263.

*) Lehner, 1. c. 363.

20 . Kniha I. 1. Práce nesvobodná.

dál hojnějším, zvláště na sloupech lodi oddělujících a zdobících
okna složitá, podvojná i potrojná. Pod kněžským chorem budovány
v těch chrámech krypty, z nichž některé zachovaly se do té chvíle
a působí dojmem nevýslovně malebným.^ ^) Stropy od polou XII.
veka vyskytují se už o klenbě křížové. Z takových basilik byl již
bezpochyby chrám sv. Víta, když Spytihněv 1. r. 1060 dal strhnouti
skrovnou rotundu dosavadní, z nich jest chrám sv. Jiří, jakož po
ohni r. 1142 postaven.'*^) Při velikých trojlodních kostelech román-
ských na Moravě shledána v původním založení podoba skoro čtver-
cová, ^) v čemž jeví se .česká zvláštnost té rázovitosti jako jsou
české okrouhlé chrámy.

Jef přirozeno, že umělecká střediska vznikala, a z nich na
všecky strany šířily se typy a vzory architektonické ; odtudž i troj-
lodní basilika dostala se na vesnici (Prosek, Tismice, Záboří), sta-
vělo se současně ve všech tvarech [stávajících, prostě i bohatěji, ^)
prosté typy jednolodní počátkem Xlll. století braly na sebe ráz
vyspělého slohu (Podvinec, Potvorov), ^) stavělo se dle možnosti,
dle místních okolností, dle nejbližších vzorů i dle cizích vlivů.
Prosté stavby bezpochyby naši zedníci pořizovah, při basilikách
složitých radou i rukou kněží klášterští, nad jiné benediktini po-
máhali. 1 náš slovanský opat Božetěch byl architekt.

Mnichy od jihu, západu i ze severu přicházejícími do českých
staveb vnikaly vlivy cizí zajisté. Také biskupové pražští, cizinci,
nalezli bez působení při stavbách, které pořizovali na svém zboží
a při své stolici. .

') Z nejznamenitějších krypt jest doksanská z polovice XII. stol ; klenbu
nese sedmnáct podpor sloupových a hromada připor, dojem celkový mohutný a
zároveň malebný, neboť sloupy nejsou stejně vysoké a hlavice jejich každá jináě
a bohatě ozdobena. Obraz v Soupisu pam. Akadem. IV. Roudnice. 67. Lehner,
Melhod. XXV., 49. Krásou malebnou vyniká také krypta u sv. Václava v Staré
Boleslavi z polovice XI. věku. Má 40 sloupů čtyřmi řadami o hlavicích krychlo-
vých. 01)r. Methodu (Lehner) XXII., 123. Pěkná krypta z XII. věku je u sv. Havla
v Poříčí nad Sázavou

*) Mádl. Z Prahy a z Cech. 1— )6.

') Prokop. Die Markgraf. Máhren in kunstgesch. Bezieh. Mádlův refer.
v Nár. List. 1905. 29.

*) Mádl. Národ. Listy 1903. 202.

*) Týž. Z Prahy a z Čech. 37.

Obchodní cesty. 21

První jmenovitá zmínka v pramenech o světském arcliitektovi
pochází z r. 1142. ') Když vyhořel chrám sv. Jiří na Hradě, jeptišky
povolaly Němce, zedníka Wernhera, který se tu nechvalně zachoval.
Ustraniv krádežně část ostatků sv. Ludmily v rumech nalezených,
ušel z Prahy s hanbou v malém čase. Stavěl-li tedy co, nepostavil
mnoho : snad dostavěli domácí řemeslníci.

Při naturálním hospodářství zemědělském, v němž výroba ob-
mezena předměty vlastní spotřeby a peněz, nutného to platidla a
měnidla k rozvoji širšímu, se nedostávalo, v té době obchod asi
neměl valných rozměrů. Nebytí soli v Cechách nutilo naše lidi ven
ze země po obchodníčku bezpochyby nejdřív. ^) Cizího obchodníka
zajisté s počátku vedla k nám snaha knížat, dvora, velmožů po
přepychu. ^) Obchodníci vozili okrasy a drahé látky. Snad také
zeměpisné položení naší vlasti vedlo obchodníky cizí k tonm, že
tudy zboží své prováželi od Baltu k Itahi, z francké a německé
říše k Slovanům východním.

Obchodních cest do pražských podhradí ústilo se osm, *) jež
směrem k hraničnému lesu rozvětvovaly se. Od podhradí Pražského
cesta směřovala Zbraslaví na Písek, Vodňany, Budějovice, Kaplici ;
za hranici českou první zastávka byl Cáhlov, druhá Linec, obyčejný
cesty cíl. Bozvětvení, křižovatky a částečně i rovnoběžné obchodní
dráhy spojovaly Soběslav, Třeboň, Nové Hrady, Stropnici, při níž
začínal se hraničný les. Odtud cesta lesní branou zemskou ven ze
země do Vitorazi a dále do Rakous. Od Vodňan vedla cesta na
Prachatice a odtud do Pasová. Jiná vedla ze Sušice do Pasová přes
Kvildu, tof povědomá „zlatá cesta", snad proto zlatá, že v Kašper-
ských Horách, kudy se vinula, dobýváno zlata.

') Ve francké říši jest zpráva o světských stavitelích starší. Již z doljy
Karla (IX. stol ) Ten prý k stavbě basiliky v Cáchách volal magistros et opiíices
de omnibus cismarinis regionibus. Keutgen. Ámter. 22.

^) V Pasově clo »české«, bohemicale theloneum, zapsáno v listině r. 1010.
Erben, Reg. I., 37 ; Lippert, Socialge.sch. I., 63.

') Schónberg. Handb. d. polit. Oekonom. II. Lexis-Handel. 811.

■*) Dle Lipperta, Socialgesch. I. 66. O cestách i obchodě píše též obšírně
Vacek v Aleth. III. 133- Tadra v Stycích Cech. 19, 21. Psal o nich H. Jireček
v Slov. Právu 56, v C. Č. Mus. 1856 a j., Vocel v Pravěku, 296 ; o jednotlivých
drahách Hraše, Šimek, Nejedlý (v Děj. Litomyš. I. 12).

22 Kniha I. 1. Nejstarší zprávy obchodní.

Z Pražského podhradí na severní stranu směřovaly cesty třemi
paprsky na Slaný, Veltrusy, Brandýs, jakožto místa nejbližší ; další
a důležitější tržiště a zastávky byly v Mostě, Žatci, Chomutově,
v Kadani, Lokti, v Litoměřicích, v Ústí, v Boleslavi Mladém.
Prvních pět míst jmenovaných bylo spojeno sítí cest, jež vedly
průsmyky přes les, přes Ru dohoří do Sas, jiné směřovaly ouvodím
labským do Perná, do Mišně, kamž od Litoměřic i vodní cesta
vedla. Z Boleslave šla cesta k ]\íimoni a přes lesy do Lužice na
Žitavu, jiná přes Liberec do Zhořelce. Od Mladé Boleslave zpět do
země cesta odvětvovala se Libickem k Nimburku, Kolínu, k Ně-
meckému Brodu, k Jihlavě. To ta, jež jediná z hlavních cest ne-
dotýkala se Prahy, jdouc přes přič země.

Na stranu západní hlavní dráha obchodní směřovala přes
Beroun, Plzeň k Domažlicům, odtud lesem hraničným do Brodu.
Kouby a do Rezna, nejznamenitějšího z cizích obchodních míst
blízkých. Od Plzně odbočky na Klatovy, k Stříbru, odtud bifur-
kací k Tachovu, k Chebu a k Přimdě, všecko směrem k Norim-
berku a na města při Mohanu, odkudž k nám se brali kupci
franští.

Na východ pražských hradů obchodní cesta vedla přes Brod
k Poděbradům, odtud k Chlumci, k Hradci a přes Náchod do
Kladska a k Vratislavi. Cesty do Krakova z Prahy a z Vídně vy-
hlašují se nad polské cesty severní a jižní za méně důležité. ^) Jiná
pražská cesta rozdvojivši se v Brodě dotýkala se Kolína, Čáslavi,
Chrudimi, Mýta, Litomyšle. Odtud — cesta trstenická — lesy pro-
nikla do Svitavy a k Brnu a k Uhrám. ^)

To byly asi cesty hlavní.

Zajisté, že nejprv ty cesty byly pouhé stezky, pěšiny lesem,
jenž pro obranu zemskou ani nedopouštěl širokých otevřených
vchodů do země ; ^) po stezkách brali se z nákladem zvířata, sou-
marové a lidé s břemeny (sagma, sarcina, uzel) na zádech. Ale již
v koncích XII. věku jezdily po cestách vozy dvoukolé a čtyřkolové
ze zbožím, tedy stezka stala se silnicí.^) by! vždy ještě neširokou.^)

') V díle Handel Krakowa w wiekach srednich. Dr. Kutrzeba.
') Cestu trstenickou pravdě nejpodobněji vystopoval dr. Nejedlj- v Děj.
Litomyš. I., 12—18.

') » Augusta via«. Fontes. r. b. II. 149.

*) Erben, Reges. I., 464 uvádí vozy teprv 1240, ovšem zmínkou nahodilou.

*) Vždyf i ve Francii úzké a zlé cesty vadily obchodu ještě v stol. XII.

Dovoz, vývoz. (llo. 23

Dloiihotáhlý les pohraničný byl pro cestu prosekán v bránu
(porta, id est exitus terrae), ') to byla brána zemská, tu byla stráž
(custodia portae) s úlohou vojenskou i obchodní, čelnou a ochrannou.
Stráž dovedla obchodníky k ohradě celné, zde vybráno mýto, pak
obchodníci strážníky a listem ochranným (gieyt, conductus, ducatus,
v Němcích hansa) provázeni k hradu, k tvrzi, k nejl^ližšímu u lesa
podhradí tržnému, kde bráno clo. Kníže platy při branách zemských
přepouštěl i vrchnostem jiným, tak na příklad kapitula vyšehradská
měla darem Vratislava 1. krále požitek z celnice v Prachaticích.

Od pomezního hradu a tržiště bral se pak obchodník i kara-
vany kupecké dále cestou od tržiště k tržišti, kdež seděli řemeslníci,
a kamž lid přicházel z okolí. Zvlášť kde byl střed kraje, kde se
cesty křížily, tu býA-al stok lidí a tržiště hospodářským oběhem
i tržbou mohutnělo obchodem a řemeslem.

Z věcí do země naší vožených na předním místě sůl. Tu vozili
ze tří stran; od severu saskou, od jihozápadu alpskou, po cestě
trstenické uherskou. Do Pasová karavany české přicházely každé
úterý. Obchodníci dováželi k nám tkaniny a látky všeliké (zvláště
sukna), koření, kovy. ryby (slanečky. ') vyzinu). Otroci mívali svůj
import i export. Též tak obilí a všelikteraké suroviny (vlna, len,
konopí) a víno.

Ze země ven vozil se vosk, hnáni koně, otroci. S tím trojím
zbožím že naši \^cházeii do Rakous, to víme ze zpráv století desá-
tého (r. 903). ^) Vyváženy z Cech i kůže, kožešiny, zvláště bobro-
viny. med, dříví, chmel, cín, olovo a stříbro. ^) To a koně až na
Dunaj do Přaslavce.

Cly a mýty byl obchod zajisté stěžován, bylatě cla uvnitř země
na přemnohých místech a některá zajisté i soukromá a libovolná.^)
Ale mnohé zastávky a početná zdržování vadila obchodníkům asi
víc nežli výška cel. Principu v těch starodávných clech není, aspoň

Pro káry mela býti silnice 8 siop široká, pro vozy 32 stopy, ale nedbáno; při
úzkosti a nepevnosti cest vozy byly těžké. Histoire generále; Lavisse et Rain-
baud, Tom. II, 486.

•) Erben. Reg. I. 195.

') O těch Kosmas píše při r. 1068.

-) Friedrich. Cod. Diplom. I., 1., 33.

') Rossler. Die Stadtrechte Brilim. IX. Tadra, Styky Čech s cizin. 32, 33.

*) Tomek. D. P. I. 144. Stejné ve Francii v XII. veku počet celných platů
veliký ; na Rhodaně bylo 60 celných za.stávek, na Garonně 70. Histoire generále,
Lévisse et Rambaud. II. 490.

24 Kniha I. 1. Nejstarší zprávy obchodní.

se zdá, že jsou bez pravidla; není v nich ani stopy po kloudné
nějaké obchodní politice, jsou to cla transitní, vybíraná dle pro-
středků dovozných, dle ceny zboží, dle kvality, dle kusů, dle osol)
obchodujících.

Prvotně platilo se clo a mýto zbožím, naturálně. 1 to bylo asi
obchodníkům škodno ; pomněmež na příklad, měla-li se ze sudu
vína odebrati část jakožto clo. Snad brzy oblibováno bráti cizí
peníz. ') Když pak nutkajícím pokrokem i u nás od Boleslava I.
(935 — .'67) razili minci stříbrnou,^) objevují se platy v sazbách
celných na penězích, ale naturální clo běží vždy ještě vedle zá-
roveň.

Příklady celného řádu v staré době jsou vzácný. Z nejbližšího
sousedstva, z Rakous, známe clo, jež dle zprávy z r. 905 měli tam
platiti Slávové, C<eši (Boemani), jdoucí za kupectvem. Prý když vozí
z Clech vosk, af ze saumu (soumara) platí dvě mírky : nese-li člověk
náklad na zádech, af dá mírku; prodává-li český kupec děvečku
(otrokyni) nebo koně, nechť platí ,.tremissam" (některou část zla-
tého), vede-li na prodej otroka mužského nebo kobylu, platí „sai-
gam" (dvanáctinu zlatého). ^) V Litoměřicích, kdež byla stráž vodní
cesty labské, měli dle řádu Spytihněva 11. (f 1061) domácí lidé
i hosté platiti z velké lodi po. dvou měrách ; z malé lodi domácí
člověk platil 15 denárů, host (hospes) z prostřední lodi míru, z malé
tolik denárů, kolik držela měr. *) V jiné mladší listině litoměřické
kapituly ^) máme jiný příklad specialisovaného cla. Po vodě i proti
vodě platí se chomutovné (snad z koní pod chomoutem), odchodné
(když odcházeli), otročí, hostinné (host-kupec cizí), hrnečné a žitné.")

') V starých nálezech před ražbou denárů Boleslavských u nás shledány
bavorské a j. mince Fiala, C denáry 152; Smolík, Den. Boles. I. 22. Celní sazba
raffolstetenská z r. 905 ukládá českým lidem povinnost celní v penřzích Reg. I.
26, č. 58.

^) »Binšek<; ve zprávě Ibrahimově je penízek, mince Šebesta v ('.. C. Mus.
1900. 44.

') Friedrich, Cod. Dipl. I, 1., 33. Erlten, Reg. I. 26.

*) Erben. Reg. I., č. 586. Vacek, Aleth. IIÍ., 89. Zoubek o plavbu po Labi.
Arch. Pam. VIII. 575.

^) Fridrich (Prolegomena I , v Rozprav. Akad. I.1X.2., IJ., 15.) klade pod-
vrženou listinu tu do zač. XIV. věku. Obsahuje však skutečná dala starší. Už
ono clo »oiroči!«

") Tamž : honuithne, othodne, otroče, gostine. grrnecne, sitne. Výklad
LI Vacka f Aleth. III., 89.)

židé. Privilegium Němcův. 25

Z cizích národů k nám podle pramenů z XII. století Zra ob-
chodem dojížděli a křížem zemi projížděli Arabové, Židé, Rekové,
Romani, Uhři, Slované z Polska, z R.usi a Němci. Někteří z těch
národů usadili se jako kupci a mincíři již za stára v středisku všeho
českého obchodu v Pražském podhradí. Pod ochranou knížecí takové
hostinné obchodní kolonie vznikají samy sebou.

Židé se usadili pod Pražským hradem a Vyšehradem bezpo-
chyby dosti brzo. V náboženství pokládáni vždy za ,,méně cenné"
a proto trpěni ; v XI. stol. již měli v Praze svou synagogu. Ryli
obcí samosprávnou pod svými staršími, v XIIl. století mají svého
rychtáře. Soudy v synagoze děly se jen v menších věcech. Jinače
židé byli sluhové, poddaní komory (servi camerae), kteréž musiti
za ochranu platiti platy rozmanité, komorník zemský rozhodoval
u nich v těžších věcech. Dlouho obchodovali v otrocích, když ten
obchod uslábl, ujali živnost lichevnou. půjčovali peněz, měnili je,
kupovali a prodávali drahé kovy a věci z nich rol)ené a při takovém
obchodě potom již zůstávali na staletí. Spojení měli židé pražští
se židy cizinu stálé a pevné. Když se jim tu ubližovalo nebo když
báli se, že nashromážděný zlatý oul bude vybrán, utíkávali pryč
nebo aspoň peníze a poklady ze země vysílali. Proto r. 1098 Rře-
tislav 11. dal je oloupili a vertice usque ad talos. ^) Střídaly se jim
doby příznivé se zlými.

Jako jiní cizinci i Němci byli pod ochranou knížecí. Docházeli
sem za obchodem, až se někteří usadili. Vedle slov Kosmových
byli bohatí, chudí a pocestní Němci vedle sebe; bohatí a chudí
seděli, obchodovali, chudí snad i řemeslně pracovali a oni peregrini,
cestující, byli pohyblivým živlem olíchodnickým, kteří snad udržo-
vali spojení s domovem. Zcela pevně pod dvorským právem země-
panským Němci přece neseděli, r. 1055 Spytihněv je vyhnal všecky
ze země.

Ale vrátih se, vkoupili se pevněji jako kolonisté nedaleko vlast-
ního podhradí na Poříčí. Vratislav 11. (f 1092) dal jim privilej svo-
bodné obce, privilegium civitatis, směli se říditi právem a rychtářem
svým; Poříč byla tedy první obcí svobodných obchodníků a řeme-
slníků v Cechách, první obec cizinská, jiná nežli osady slovanské
dosavadní.

■) Fontes. Cosmas III., 5. Tomek, D. P. I. 71, 120.

26 Kniha. I. 1. Nejstarší zprávy obchodní.

Svobodu Vratislavovu, jinač zevrubně a doslovně neznámou,
Soběslav (f 1178) stvrdiP) a z ní zřejmě dovídáme se, že Němci
žijí svým zákonem a právem (secundum legem et justitiam), rychtář
jejich že má nižší jurisdikci nad sousedy, říká právo před kostelem
německým sv. Petra, právo v těžkých věcech, právo hrdelní že
náleží knížeti ") neb komorníku, Němci pořičtí platí na potřeby kní-
žecí (ochrana nebude za darmo), ale neplatí těch rozmanitých po-
platků, kterými stížení obyvatelé čeští, nemusí nésti břemen vojny
osobně, leč by šlo o zemskou obranu (pro patria), jinač jest jim
však hlídati valy a Hrad pražský určitým počtem štítonošův.

Ty všeliké výhody Němcům dané nejsou nic na onu dobu
zvláštního. Lákalif kupce všude nějakými výhodami, Bylyf kupecké
kolonie v Brně, v Olomouci, ve Vídni, i v Londýně usadili se cizí
kupci pod privilegium a se svým právem jakožto gildy, spole-
čenstva. ^)

Podle Němců u nás také jiní cizí kupci, jmenovitě Romani
(Vlaši a Francouzi) měli vůli pobývati pod právem a řádem ně-
meckým a byli tu při německé kolonii.

Není pochyby, že i domácí lidé svobodní vstupovali pro živ-
nost obchodnickou pod dvorské právo knížecí ; kníže i šlechta zři-
zovah si trhovce i z nesvobodných svých lidí.

K obchodům trhovci scházeli se na tržišti, jichž bylo v pod-
hradích pražských tré. Jedno bylo v nynějším staroměstském velikém
i malém náměstí;*) snad sloužilo k obchodu s denními potřebami,
zvláště potravinami. ^)

Druhé tržiště slově v pramenech ulicí Vyšehradskou (in vicu
Wissegradensi) ; připomíná se, že v ní bylo hojně zlata a stříbra;
byla to zajisté ulice na příhradí vyšehradském, jejíž domy vznikly
z krámů, dílen a obytů kupeckých a jiných živnostenských, •')

Třetí tržiště bylo mezi oběma, tedy asi nynější Karlovo ná-
městí, do venkovské krajiny otevřené. Tu snad byl hlavně dřevní trh.

') Erben, Reg. I. 161. 179. Tomek, D. P. I., 170. Vacek, Aleth. III., 52—53.

") Si tur teutoriicus est, princeps eam judicabit. Erben, Reg. I., 161.

') Rossler. Stadtrechte. BrUnn. VII. Histoire generále. II. Lavisse et Rani-
baud, 508 o společnostech italských ve Francii a jinde po Evropě.

") Vacek v Aleth. II. 498 domnívá se, že prvotní tržiště pražské bylo v mí-
stech nynějšího židovského města; teprv po r. 950 byl jím nynější rynk, když
podhradí sv5'mi domy a domky sem dospělo.

') Tomek, D. P. I. 68.

") »Vyšehrad v době knížecí* od Vacka v Methodu XXX., 29.

Týn. 27

Na ta tržiště lid domácí i pauperes z vesnic a dvorů nosili,
vozili obilí, kuřata, luštěniny, mouku, chléb a zajisté i jiné věci,
o nichž není v listinách zmínek, beztoho nahodilých. Lidé vymě-
ňovali věc za věc, platívali v starší době (ještě v X. stol. dle svě-
dectví Ibn Jakuba) plátýnky, jemně tkanými šátečky, jichž prý meh
plné nádoby (kuře za šáteček), platili penězi.

Na trzích pražských stejně jako v podhradích a trhových osa-
dách po venkově všude byly krámy už v té době staré, a to nejen
krámy tu tam rozházené, bez nichž trh ani není možný, také ne
krámy, v nichž řemeslníci pracovaU jakožto v dílnách svých, ale
míníme krámy — nejdřív řeznické a pekařské — stojící pohromadě
jako pozdější kotce. Soudíme tak z okolnosti, že v zakládacích listi-
nách obcí městských mluví se začasté o tako\^'ch krámech jako
o věci obyčejné a staré. Rozumí se. že krámy i s trhovci nesvo-
bodnými náležely vrchnostem.

K trhům všude časem obvykly jisté určité dni v témdni. Byly
také už v staré době trliy veliké, za kolik dní trvající, zvlášť při
poutích výročních.

Tržné na knížecím náleželo knížeti, ale často býval užitek de-
sátého trhu. desátého týdne, propouštěn rozhčným korporacím du-
chovenským i světským osobám.

Na trhu pražském připomíná se r. 1211 nějaký soudce tržní
(judex forensis), slul Blažej.^) Ten úřad svědčí o jisté organisaci;
připomíná se též „marscalcus junior*', maršálek mladší, '■') jemuž
knížetem uloženo vybírati clo tržné. Domníváme se, že onen mar-
šálek, jehož úřední jméno ukazuje k držení koní, byl také na bez-
pečné průvody cizích kupců a hlídání nucených silnic do Prahy
vedoucích, že měl tedy touž úlohu jako v Němcích „hansagraf".

V pražském podhradí ochranu a pohodlí cizí kupci mívali
v ohradě, ve dvoře týnském. Týny, ^) hostinné dvory bývaly v cen-
trálních místečtí všecli zemí, kamž kupci docházeli. Byly nutný;
kupci přicházeli pro nejistotu cesty u velikých průvodech, přichá-
zeli jako karavany obranné, musiU tudíž míti někde velikou hospodu
která by je pojala na byt i odpočinek do libosti prodloužilý (ho-

•) Erben. Reg. 1 , 243.

') Tamž 302. Teige, Alman. města Prahy. IV. 225.

^) Prý z dolnonémec. »tun<< zaun (Lippert., Socialgesch. 1., 92). Gengler,
Stadtrechtsalterthiimer 330, z »tyna« Eimermasz.

28 ' Kniha I. 1. Nejstarší zprávy obchodní.

špitále :) ') a pro svá drahocenná zboží hospodu bezpeiaou, hra-
zenou jako pevnost, v níž mohl pohodlně a bez starosti na skladě
zanecliati své zboží na libovolné časy. A na to všecko byl lýn
(Laeta curia).

Ale byl s druhé strany také zřízen týn z úmyslů finančních. ^)
Tu se x^ybíralo zeměpanské clo, tu byla kontrola zboží a obchodu
lokálního i transitního, tu byl nucený sklad a prodej. Cizím usnadnil
se týnem luicený sklad za skladný poplatek, domácím usnadnily
se koupě právě tou soustředěností zboží v týně. Tu byli sprostřed-
kovatelé obchodu, sluhové, úředníci, kteří obstarávali manipulaci.
Tu při týně časem i kostel vznikl. Sem se zbožím nejen cizí kupci
byli povinni dojížděti, než i domácí, i němečtí z Poříčí. Kdo chtěl
prodávati vně, musil poplatiti clo a mohl vyvézti ven na prodej.
Skryl-li co, do týna nedovez, propadl pokutu.

V „Týně'' zeměpanském byl soud (judicium) rozhodující mezi
kupci a v žalobách proti nim ; cizí kupec (hospes) zdejšího českého
člověka poháněti měl před komorníka. Němce před rychtáře na
Poříč. ^) Poranil-li kupec koho v Týně (neb jak také říkali později
— v Ungelte) trestáno třemi hřivnami, za usmrcení kupec propadl
všecko zboží, jinač platily pokuty dle viny.

Týn vznikl kdys v polou X. století za panování Boleslavovců.*)
V pramenech však připomíná se mnohem později. Teprv r. 1101.
a to jen náhodou tou, že se Týn dostal do sporu. Bořivoj kníže
(t 1107) dal totiž stavení i platy ungeltní pražské kapitule, ve
XIII. věku pak spor vznikl o to, má-li nájemník ungeltní platit
městskou daň či nic. Při tom sporu týnské paměti sepsány, a zdá
se, že listinou v některých kusecli dokonce falešnou. ^) Tu dovídáme
se, že skladné v Týně platiti bylo dle velikosti vozu. Rozdělovány
na ten konec vozy trojí, velké, nízké, polovozy; od vozu velikého
20 denárů a 40 slanečků, z ryb říčných čtyřicátý díl; z nízkého

') To nemusí býti »špitál« na nemocné, jako se psává. Hospitale starých
dol) jť daleko spíš hospoda nežli nemocnice.

") Uralte Teynhofe der slavischen Groszstádte — landesftlrstliche Etal)h'sse-
ments. Gengler 1. c. 330.

») Výklad Tomkův. D. P. I. 73.

') Tomek. D. P. I. 24.

^) Erben. Reg. I. 84 — 85 č. 189 cca 1101. Je v ní podezřelý »richterius«,
nemožný >civis«. Friedrich ji do svého Cod, nepojal.

Clo týnské. 29

VOZU pla*:'i bylo dvě míry (nevíš čeho), z půlvozu míru. Jest po-
divno, že se hovoří zřejmě jen o rybách mořských a ríčných. ')

Clo z prodeje a koupě (ungelt, akcls) bylo dle ceny zboží i dle
kusů. Principu pevného neviděti. Kdo prodal kůže, med, víno. ryby,
vosk, koně, dobytek za peníze, za stříbro, ten platiti měl z každé
hřivny po čtyřech denárech. Kdo směnil ryby (vyjma vyzinu, hu-
sones) za sukna, platil z postavu (stamen) po 4 denárech : z po-
stavu plátna po dvou. Ale nedí se, kolik loket postav v sobě drží.

Z věcí na kusy počítaných bylo tržné spravovati čtyřicátým
kusem. Počítají se tu i nohavice; ze čtyřiceti párů nohavic bylo
odvésti pár; ze čtyřiceti prostic nebo hlávek soli bylo dáti jednu.

Transitní clo — průvozně — je podivně nestejné : platí se
librou pepře (a ten má v starší době cenu velikou), dvojími ruka-
vicemi, dvojími ostrohami. ^) Při všech platech také pamatováno
na možné podvody. Kdo by sešil dva postavy látek, aby platily za
jeden, měl propadnout oba.

Váha týnská byla, jakož samo patrno, jen na velko. Také tu
byla míra normální, tůna, soudek;^) míra na obilí (modius), držící
pět dlaní a dva prsty.

Naposled kupec platil v Týně také úředníkům, hospodáři un-
geltnímu od váhy, tůny, míry, dle váhy a měření, z koně po de-
náru, za stáj, ponocným za hlídání a zajisté i písaři od register.
Hospodář (domesticus) za ten plat měl opravovati stavení ungeltní.

') Míru Vacek v Aleth. II. 499 pravdépodol)né vykládá za sůl. Nám vůbec
překáží myšlénka, že by skladné se vybíralo jen ze soli a ryb.

^) Tůny herynků byly ještě za celé XV. století nestejný po severním Ně-
mecku. Inama-Slernegg, Wirtscbaísgesch. III.- 1. 65. Byla tudíž tůna v ungelte
měrou obzvlášť pražskou: ze století následujícího víme, že držela v sobě 64 pinet.
O tehdejších měrách výklady u Jirečka v Slov. Právě. 85.

*) Z výčtu celného čtoucí poznal zároveň, co všecko se do ungelta vozilo.

11.

Nový kulturní útvar hospodářský.

Než XIII. století přišlo, naturální hospodářství bylo poměrům
úzké, nestačovalo, přežilo se, doba pouhé agrární kultury měnila
se. Pokrok hnal lidi dál. Ve Francii a v Itálii dřív, v Němcích a
u nás později. Vzrůstal život trhovní, mince stala se obecnějším
měnidlem a platidlem. V evropském západě otroctví zmizelo, jinde
ho patrně ubývalo. Od let šedesátých století XII. ani u nás nemluví
se o otrocích víc.^) Otroci dosloužili, kulturní pokrok jich už ne-
žádal. Z otroků stávali se úroční sluhové řemeslní nebo úroční
zemědělci robotní. Měnilo se povlovně i u nás hospodářství dosa-
vadní, veliká dvorová hospodářství velmožská svůj soustředěný ráz
práce ztrácela. Vrchnosti světské a duchovní uznaly sobě za pohodl-
nější a užitečnější propouštěti nevolné své lidi na propůjčený kousek
půdy s povinností úroční, než aby je živili v dvorech a v dvorských
dílnách. Velkostatky ted spíš než prve vypouštěny z vlastní režie,
vznikaly houfněji statečky poplatných lidí, kteří užívali jich doži-
votně nebo na čas dle panské vůle.^) V tržištích, v podhradích,
famuli řemeslní s pozemkem i bez něho, dušní ci, hosté vedle sebe
pobývali a přibývalo jich. Hospodářsky sesíliv snad nejeden nevolný
famulus řemeslný vyplatil se k svobodství.

Naproti tomu postavení svobodníků, malých dědinníků, na konec
naturálního hospodářství nebylo nikterak idylhcké. Jsou zprávy sic

') R. 1164 uvlcčcni k nám za otroky Bodrci dle Helmholda. Srov. Vacek,
Aleth. I.. 212.

^) Pekařovo »jus ])ohemicum« v Č. Časop. Híst. VII., 360. Šusta, Č. (lasop.
Hist. V., Otroctví a velkost, v Cech.

Význam mést. 31

skoupý o tehdejší společnosti české, ale čteš-li v nich, že jedni
svobodníci dobrovolně se dávali v nevolnou služebnost (voluntarie
sese servitio subdiderunt ') a jiní zase že ze statečků svých utíkali:^)
tof v ráz osvětleno šero, v němž pátráno po tehdejších poměrech,
osvětleno ne široce, ale pronikavě. Dědiníci svobodní hrubě trpěli
povinnostmi zemskými, tribut míru, af byl za náhradu vojenského
tažení^) nebo za příchranu*) či začkoli,^) tísnil zlým od úředníků
knížecích vybíráním, robot zemských všelikterakých bylo drahně,
a čím víc ubíhali svobodníci v poddanské nevolnictvo, tím tužeji
tísněn byl zbjiek svobodníků, anof jim bylo vykonati tytéž povin-
nosti (hrad, rybníky, cesty, mosty spravovali, úředníky knížecí ho-
stili atd.) jako prve, když bylo na to lidí víc.

Od počátku XIII. století nečte se o platě mírovém, z toho se
soudí, že svobodný lid valně pomizel, ^) a všecka společnost rozštěpila
se konečně ve vrchnosti a v poddané. Jakou měrou, v jaké roz-
sáhlosti skutečně to poddanství obsáhlo tehdejší sociální poměry,
o tom za nedostatku pramenů vždy bude možno hádati se.

Do těch poměrů vnikl k nám nový kulturní proud, nová
sociální kategorie, došla sem cizinskou kolonisací, zřizována právem
německým vyšší forma života hospodářského. Začali i u nás zaklá-
dati „města'".

Města všude, kde je zařizovali, proměnila časem život po stránce
právní a sociální, hospodářské i politické. Město bylo společenstvo
organisované, kollektivní organism, právní osoba, korporace samo-
správná, jež volně mohla nakládati jměním svým, stejně tak i jeho
členové, měšfané ; města byla representant emancipace ze středověké
odvislosti osol)y a majetku ; město bylo korporace nadaná mocí
soudnou, mohoucí ve svých zdech uznaným principem většiny hlasů
stanoviti sobě pravidla i zákony, ukládati si platební a jiné povin-
nosti, nadaná ochranou i privilejem živnosti a trhu.

Již z tohoto hrubého výčtu práv je na bíle dni, že taková
měšťanská společenstva mohla státi se novou sociální kategorií,

') Emler, Reg. II., 1155 kolem r. 1314.

") Erben, Reg. I., 139 kolem r. 1167. •

") Tak vykládá Vacek v Aleib. I., 162.

*) Tak Čelakovský v Děj. práv. Ďes. 84.

^) Pekař proti výkladu Vackovu v Č. Cas. Histor. VIL, 358. Prý platili mír
rustici i hospites, svobodní i nesvobodní, z gruntů poddanských, pod plat vy-
sazených.

•) Tomek D. P. I. 146. Vacek Aleth. I. 263.

32 ' Kniha I. 2. Nový kulturní útvar.

vyšší formou kulturní, která dosavadní hospodářství naturální změ-
nila dokonale. Do měst soustředila se průmyslná produkce řemesl-
níků z povolání, venkovu zbyla práce zemědělská a výroba surovin ;
do měst obchod velký soustředil se, v nich obchod domácí jakožto
samostatné povolání měšťanů usadil se, tu zakotvilo se hospodář-
ství peněžní, odtud kov jakožto prostředek k směně všelikterakých
statků nabyl většího rozšíření a čilejšího oběhu, do měst mobilní
kapitál, třeba že v prvních dobách velmi skrovně, shromažďoval
se podle nemovitého, tu pokročilou technikou řemeslnou a obcho-
dem podněty dávány k novým potřebám a požitkům, k pokroku,
k většímu dělení práce a zaměstnání. V měšťanech je nový svobodný
stav lidí vždy podnikavých, odhodlanějších, modernějších nežli byli
sedlští lidé. Ten stav snažil se záhy o politickou moc a dosáhl jí.')

Jak tuto vylíčeno, toť pojem a význam měst, když již byla na
výsosti svého rozvoje.

K nám dostalo se zřízení a způsob městského hospodářství
prostřednictvím cizinců, hlavně Němců. Ti sobě však té nové kul-
turní formy nevymyslili ze svého. Zřízení měst v Německu vlastní
původ svůj má v předcházejícím vývoji měst románských a nizo-
zemských. Arci, když Němce popadla snaha po emancipaci hospo-
dářské a politické, i oni svým způsobem, ale na rozmanitých místech
rozmanitě, přičiňovali k rozvoji zřízení městského. Němci recipovali
v tom ideje pokročilejších sousedů a přidávali své. Výklady, že by
zřízení městské byl výplod vlastního ducha germánského, dnes ve
vědě již neobstojí.^) Ústava německých měst není dílem jediného
národa.

') Význam zemského zřízení a siavu v Bilcherovi 213 a násl., v Schon-
bergově Gewerbe- u. Volkswirtschaftslehre II., v Bráíbvě Národ, liosp., v Inama-
Sterneggově Deutsch. Wirtschaftsgesch. III., 29 a násl. V Celakovského přednášce
uvěř. v Almanachu (',. Akad. XIII.

^) U nás nejnověji dr. Celakovský, shrnuv velikou literaturu o téch věcech,
dokázal nade vši pochybu piívod německého zřízení městského z rozmanitých
vli^i starších, cizích; vzorem bylo zřízení měst románských, jež zase spoléhalo
na antických tradicích. Důkaz Oelakovského je v tom, že ústava konsulární a
komunální, jak ji Němci nápodobili, dříve A-yvinula se na jihu a západě Evropy ;
pojmenování a kompetence orgánů měst německých jest zjevně po cizím způsobe
a vzoru. Rozhodující práce Celakovského jsou v jeho Povšechných děj. právn.
28, 150, 396; v Č. (l Mus. 1904, 377; v Almanachu C. Akad. XIII. Naši starší
badatelé něco toho tušili v Arch. Pam. "VII., 90.

Vznik mést v Němcích. 33

Při tom není správno vykládati, že by organisace měst v Něm-
cích přímo vázala se k organisaci měst starořímských, ^) ale to do-
kázáno, že v německých městech byla nápodobena ústava komu-
nální a konsulární, jak se zatím byla vyvinula v románských zemích;
tam dospěla k jistým formám dřív, nežli němečtí lidé, v tržištích
bytující, osměhli se dobývati na svých vrchnostech autonomie. Pro-
stredkovateh byli asi hlavně kupci, kteří viděli v Itahi, ve Francii,
ve Flandrech vzory hotové. Vlivy do Němec působily tedy ze tří
stran.

Některé rozběhy k městskému zřízení začínají se v XII. století,
ale věc bére se pomalu v před. Vrchnosti biskupské, které povolo-
valy nejdřív, dlouho se bránily emancipaci obyA^atelstva „městského".
Není bez příchuti jméno conjuratores, tu a tam dávané prvním
měšťanům; naznačuje, jakoby se byli spikli proti dosavadním pod-
danským řádům.

O podnětech a domácích základech k městské associaci bada-
telé němečtí soudí nestejně. Jedněm města vznikala svobodným
sdružením na ochraim a mír, jiným na základech zřízení dvorského,
jiným z tržišť a osad kupeckých. Ve všem něco pravdy. Nám se
nejvíc zamlouvá theorie trží. Zajisté, že četná tržiště německá,
vzniklá za hospodářství naturálního, stejně jako u nás, přímo vy-
bízela, aby na jich základě vznikl nový útvar městský, jen když
vrchnost, opustíc některá svá práva, dá obyvatelům autonomii.
Zánovní městská korporace pak už by starala se o další rozvoj a
rozmnožení městských práv.

Větší měrou města v Němcích vznikala teprve ve XIII. věku,
rostla zvláště za nepokojné vlády Fridricha 11. Ale edikty (1231,
1232) hnutí měst a jich rozvoj zarážen zase, takže v témž XIII.
věku, kdy proudy kolonistů z Němec míří k nám a dále na východ
do Slovan, v samém Německu útvar městský daleko ještě není
hotov. Stačí jen ukázati k tomu, že r. 1219 v Řezně mají sic již
konšely, ale s malou pravomocí, že v Norimberce první jurati jsou

') Jakž dokazuje Mayer v Deutsche u franz. Verfassungsgesch. Na str. 285
dí uvážlivě: »Es handelt sich nicht um dle Alternativě rómische u. german.
Verfassung, sondern wie die Germanen sich in und an don Mauern der alten
Romerstadte angesiedelt haben; so kann germanisches u. rómisches gut noben
einander wurzeln u. wachsen-<. Němečtí spisovatelé většinou toho nepřipouštějí)
ale marný odpor, žádný národ v kulturních věcech není originální docela.

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XTV. a v XV. věku. 3

34 ' Kniha I. 2. Nový kulturní úivar.

známi teprve z r. 1256: v Augspurce r. 1257.M Kolonisté přinášeli
s sebou zajisté zkušenosti a povědomost novotného městského útvaru,
jenž v městech biskupských a přímořských už byl nejdále pokročil, ale
hotového produktu nepřinášeli.^) Ovšem za příznivých sobě okol-
ností dokončih útvar městský na půdě slovanské v hlavních věcech
hned, rázem, neboť dosahovali v slovanských zemích svobod víc,
než měli doma. A šli rádi z domova, zmítaného nepořádky politi-
ckými málem stoletými, šli na půdu slovanskou, aby si zjednali
lepší živobytí a snadnější hospodářský vzrůst.^)

Aby čeští panovníci a jich příkladem též jiní držitelé české
půdy přilákali sem k pevnému usazení lidi ze sousedních zemí
germánských, musili jim nejprv a hlavně dopustiti toho, co v jich
vlastech tou měrou a tím rozsahem nebylo obvyklo, totiž dopustiti,
aby skupovali si u nás pozemky v dědičné vlastnictví. Geský
sedlák dosavad neměl držbu zabezpečenu, kolonista si držení za-
bezpečil zákupem.

Toto právo kupné nebo zákupné Čechům bylo nové a že do-
stávalo se v život kolonisací německou, dáváno nui jméno jus teu-
tonicum — právo německé — také purkrechtní a dědické, jus
hereditarium, neboť dědění bylo přední význačné znamení toho
práva. V Němcích samých v XIII. století jen menší část selských
lidí získala to právo, a vrchnosti v Němcích chtívaly i na měšťa-
nech ještě za dlouhá léta mnoho poddanstva, držíce se toho, že
měšťané sedí na vrchnostenské půdě;^) tu půdu jim volně pro-
půjčovati, to se teprv vyvíjelo: u nás tu půdu dostali hned.

Podnikatel (locator) přišel, ohledal slovanskou osadu starou,
hodí-li se k obsazení a vysazení nebo vyhledal místo docela nové ;
s ním nebo za ním přistěhovalo se tovaryšstvo, společenstvo — lidé

') Celakovský v Č. Č. Mus. 1904 ]. c.

^) Jak domnív. se Mittheil. 1'. d. Gesch. d. Deulsch. in Bohm. XXX., 134.
Systém místskétio hospodářství v Němcích ukončoval se teprv v XIV. století!
Keutgen, Zilnfte, 250.

*) Rossler (Die Stadtrechte v. Briinn Xll.) míní, že stehování z Flander
k nám dělo se wegen der Fulle des Kapitals, chtěli prý produktivněji kapitály
umístiti. V oněch dobách o produktivním kapitálu nemůže býti ani řeči. Bach-
maiin, Gesch. Bohm. 473, přišli, »um das eigene Wol zu bessern«, což je správ-
nější. Srov. Novolný, Ces. Časop. Hist. IX., 295.

*) »Freie Bodenleite« se vyvinovala jako obecífí městský institut státopráv-
ního významu, a ještě v Xll. stol. neměli té výhody všude v Němcích. Keutgen,
Zilnfte 77.

Právo kupné. 35

zámožní i chudí, obchodníci i řemeslníci a děhiíci — půda zakou-
pena a rozdělena v lány (kolik lze pluhem jedním zorat) mezi jed-
notlivce, kteří na ten zákup mč4i dostatečný peníz ; zakupována ve
hvozdech pomezních půda panenská stejně jako při trhových všech,
při podhradích slovanských i druhdy při dvorech ústředních (Králové
Dvůr) ; v slovanských osadách zakupována také městiště s domy
nebo městiště na vystavění nových domů.

Tak vsi a města německého práva v Čechách vznikala. Slo-
vanské staré vsi, poznavše výhodu, přeměňovaly se zákupným právem,
vrchnosf propustila sedlákovi půdu v soukromý majetek a pro za-
čátek sprostila ho platů na lhůtu. První „Lhota"' povědomá jest
z r. 1199.^)

Čeští obyvatelé v podhradích a místech trho\^'ch, z nichž měla
se státi města, pokud nemohli zúčastniti se zákupu, stali se v do-
mech příchozích kolonistu „měšfanů" podruhy, nebo zůstávali před
ohradou městskou jako podsedkové, jako chalupníci na předměstích.^)
Který český člověk nemohl si zakoupiti a nechtěl býti podruhem
ani podsedkem, toho vyhnali.^) Časem brzkým předměstí jsouce
sociální a hospodářskou částí města,'') vtažena v zájmy městské.^)

Zřizovati města pomocí podnikatelů byl zeměpánům a těm
vrchnostem světským a duchovním, jež se příkladem panovníka do
takového podniku pustily, způsob nejpohodlnější : prodavše kusy
půdy, nemusily se starati o zřízení a úpravu města, aspoň neměly
s tím útrat : čekaly jen a dočekaly se bezpečného ročního důchodu
z nové instituce. O ten šlo na předním místě, fiskálný úmysl byl
zakládání měst prvním podnětem. Král Václav I. obrátil se od za-
kládání kostelů k zakládání měst — to praví kronika — a výklad
jest na snadě: církev ve sporu s předešlým králem Otakarem I.
zvítězila, tedy na duchovní pokladnice se nemohlo, šlechta byla
namnoze berní prázdna, spolehl tedy fiskus, komora, na nové mě-
šťany, kteří byli ochotnou poplatnou silou.

') U Brandýsa n. Orl. Dr. Nejedlý, Litomyš. I., 74.

•-) Lippert, Sozialgesch. II., 27. Tomek, Č. Č. Mus. 1845, 230.

^) V Litomyšlsku dle zprávy z r. Ilti7 vyháněli české lidi. Erben, Reg_
1., 139.

*) Inama-Sternegg. III., 26.

^) Cti jen list krále Jana 1330 Menšímu městu daný. Čelakovský, Přivil.
1., 35.

36 Kniha I. 2. Nový kulturní útvar.

Účel politický králům na mysli byl asi také hned pospolu se
snahou finanční. Šlo o sesílení moci královy proti pánům; králové
spoléhali na všelikou pomoc svých královských měšťanů.*)

Také strategický účel pohádal. Bývalá tržiště, dotud sotva polou
a jen na nebezpečných místech hrazená, měla státi se novým hradem,
burgum, odtud měšťané burgenses.^) Města hradbou a baštami roz-
lišila se od venkova.

Při založení města pán pozemku nesmlouvá se s jednotlivými
kolonisty, nýbrž stojí tu jako druhá smlouvající strana vlastně veškerá
obec.^) Ta obec je korporace, dostává korporační práva a bére na
sebe povinnosti. Úroční platy ukládají se obci jako celku ; platí se
z pozemků, jež měšťané, ať obchodníci, ať řemeslníci, získali pro
snadnější živobytí.

Kolem města byla pole měšťanů a pod ochranou (šos — Schutz)
města, v městě byly v domech dílny řemeslné a sklady obchodní,
ale tal^é stodoly a chlívy selského rázu. Jsa řemeslník neb obchodník
a rolník zároveň, měšťan měl dvojí hospodářský podklad a tudíž
živobytné prospívání jistější.'*)

Obec městská při svém vzniku obdržela právo trhové a začasté
i monopol řemesla a obchodu ; dostalo se jí monopolu toho „právem
míle". Na míli cesty, ba i na více nikdo nesměl vařiti ani prodá-
vati pivo (to byl první obchod městský), nesměl provozovati ře-
mesla.^) Výjimkou propouštěna venkovu tu a tam krčma a kovář.
Toho práva, jež řemeslníky z venkova přímo hnalo do města, u nás
všecka města nedostala výslovně hned při založení nebo neměla ho
v plném rozsahu, dotýkalo se obyčejně jen piva, a řemeslný monopol
přičiněn teprv časem. ^) Přišedše k nám, někteří kolonisté si právo
míle vymínih a vyžádali hned : jiní obdrželi od panovníka to právo

') Už r. 1248 pražští měšťané zasahují účinně do vzbouření šlechty proti
Václavu I., jenž byl poněkud lehkého zi*na. Též měšťané havíři Jihlavští pomá-
hají témuž králi proti synovi jeho při oblehání hradu Pražského. Pokračovatel
Kosmův zove je »zlými lidmi«. Fontes r. boh. 30^í.

") Burgenses zovou se Mýtští ještě r. 1350. Čelakovský, Cod. IL, 448.

») Lippert 1. c. II., 124, 125.

*) Bvicher, Die Entsteh. d. Volkwirtschaft. 45, 213.

^) Lippert, Sozialgesch. II., 278 vykládá právo míle z držení šosovních
gruntů městských, prý platilo na těch gruntech. Ale rádius míle je větší, než
grunty šosovní obyčejné držely. Ostatně byla města s »právem míle«, které ob-
sahovalo míle dvě do kola. Na př. Most. Čelakovský, Cod. II., 57.

') Inama-Sternegg, Dout. Wirtschaftsgesch. IIL, 2, 236.

Práva nových měst. 37

později s výslovným úmyslem, aby pomohlo se městskému prů-
myslu/) jiným uznáno a potvrzeno, až když někdo přespolní měšťa-
nům venkovskými várkami a řemeslem překážel.

Že města na sebe strhla al privilegiem af zvykem monopol prů-
myslu a trhu, to pomohlo jim k vzrůstu,^) a byť v tom tkvěl a
jevil se měšfanský egoism, podobá se, že venkov nesl ten monopol
s počátku trpělivě ; snad pociťovalo se s obou stran v těch dobách
středověkých, kde panovala spíš zvůle než řád pevný, že práce prů-
myslová s kapitály, byť ještě skrovnými, přec jen nejbezpečnější
jest ve zdech městských: páni okolní i lid poznávali zároveň také,
že v týchž zdech městských stálý a bezpečný mají trh na směnu svých
surovin a produktů prvotního hospodářství.^)

Takž město odkázáno právě pro ty produkty na venkov, a
venkov byl trhem připoután k městu. Vyvinul se hospodářský okruh,
do něhož sedlák, nechtěl-li dobrovolně, i rozkazem zeměpanským
jest připuzován. Takž na příklad král Otokar 11. 1273 sedlákům
zakázal s obilím za hranici, leč dva dni obilí to na prodej po-
stavili v městě Mostě.*) Ovšem nemůže býti pochybnosti, že nemile
a odporně časem neslo se, když v tom hospodářském okruhu venkov
dostal se do područí města. ^)

Novým městům také musilo přiznáno býti právo volného vstěho-
vání : kdo získal od vrchnosti osvobození, toho město mohlo v ohradu
svou vzíti bez překážky. Přijímalo však také ty, kteří vrchnostem
utekli.

Při svém vzniku obec městská bývala nadána také právem
soudním. Společenstvo městské vyňato byvši již svým založením
z jurisdikce krajských a zemských úřadů, postaveno jest pod krále
nebo jeho zástupce přímo ; když městu dána autonomie, přísežným
konšelům a rychtáři, jenž byl nejbhžším zástupcem vrchnosti, při-
znáno větší nebo menší právo soudní nad členy obce městské.

Nedostalo-li se novotným městům všech těch vylíčených práv
hned, většina podstatných kusů, které činí město městem, vždy
propůjčována; v zakládacích listinách upravuje se poměr měšťanů

') Na pr. teprv Karel IV. r. 1334 dává Kouřimským právo míle řemeslné,
aby po vyhoření měli tím pomoc. Celakovský, Codex II., 281.

") Ukazuje se na to, kterak bez práva míle mdle a pozdě vyvinovala se
skandinávská a vj^chodní slovanská města. Roscher, Nat. Oekon. JÍL, 585.

') Inama-Sternegg 1. c. III., 2, 236. Roscher 1. c. III., 584.

^) Celakovský, Codex II., 57.

') Below, Sybels Histor. Zeitschr. 1895, 413.

38 Kniha I. 2. Nov>" kulturní útvar.

k zakladateli, naznačuje se půda, která se pak x^měřila v majetek
individualný a svobodný, a stanoví se práva a povinnosti rychtářovy.

Práva noAT^m městům daná příslušela pouze měšťanům a nikoli
všem obyvatelům v městě a před zdmi bydlícím, ale ze svobody
měli hospodářský a sociální užitek i všickni ti, kdož nebyli měšťany.')

Města s nejúplnějšími právy u nás zakládali králové. Byla to
města na královském zboží, tudíž města královská. Václav I. a pak
Přemysl II. spůsobili u nás nejsilnější ten kulturní proud. Počítá
se v době přemyslovské (do r. 1306) založených hrazených měst
královských třicet dvě,^) ktei*ýž počet potom ještě vzrostl.^) Některá,
na královském založená, zůstávala pod úřadem komorním, slula
komorní, jiná podržena v závislosti na nejbližším hradě královském
(Rakovník na Křivoklátě), jsou tudíž hradecká.

Pro svůj zisk i panstvo světské a duchovní na svém zboží za-
kládalo města. Zeměpán byl od vrchnosti požádán za dovolenou,
aby směla své lidi rolnické a řemeslné, kteří bytovali pod zámkem,
kolem kláštera, pozdvihnouti na měšťany. Tak vznikla města panská,
biskupská, klášterská (oppida). Měšťané osvobozeni platů a robot
zemských, tuze však zavázáni vrchnosti, kteráž jim uděluje nějakou
samosprávu a soud. Při založení svém poddanská města obdržela
méně práv než královská. Měšťanům zůstávaly roboty, musili slibo-
vati i člověčenství, nebyli volni v propouštění ani v přijímání sou-
sedův, a což toho víc. Ze svých městeček vrchnosti měly finanční
zisk; z gruntů jednothvcům v držbu daných byl roční bezpečný
důchod pozemkový, plynulo tržné z krámů, příjem byl ze skrovného
těch městeček průmyslu, byly důchody i ze soudu. Není potřebí
dokazovati, že v městečkách panských, ze vsí vzniklých, agrární
živel vždy zůstával v převaze nad řemeslníky.*)

První skrovné náběhy k městskému založení — nehledíme-li
k pražské osadě kupecké — jsou patrný u nás již v XII. věku na
duchovenském zboží v Kladrubech a v Hroznětíně. Z listiny Ota-
kara I. r. 1212 dovídáme se, že Kladrubští trhovníci, obchodníci
(mercatores), za své „jus civile" — tedy za nějakou samosprávu
a právo trhové — čehož užívali již za předchůdců Otakarových
(tudíž ve XII. století) zaplatili králi 50 hřiven stříbra na místě do-

.') Celakovský, 0. dój. pr;iv. 149.

^) Tamtéž 151.

') Kalousek, Státní právo 306, uvádí v XV. ;i XVI. voku 42 města krá

*) Inaniu-Sternegg, Wirtschaftsgesch. lil.. 1, 82—96.

Zakládíiní měst v Cechách. 39

savadního platu po dvou liščích kožešinách. M Nápodobně i Hrozně-
řínští r. 1213 měli jiis ťorense a civile.-)

Za nejstarší povědomé úplné založení městské dle práva ně-
meckého v Cechách byla by civitas Nové Pielsne (Plzenec) —
z r. 1216 — kdyby listina o tom nebyla podvržená.^) Z doby
prvního Otakara (f 1230) jest povědom jen Hradec Králové, že
ho zřídili za město a dle pověsti i Pelhřimov (prý r. 1224 — 1226).^)
Z let třicátých už několik nepochybných měst známo. Uvádíme jen
Manětín (1235), Roudnici (1237).

Z následující desítky let nejdůležitější na české hranici město,
Jihlava, pochází. Dobrých dvacet let se o Jihlavě ví dřív, nežli
r. 1249 potvrzena za město. ■^) Náleží do zvláštní skupiny měst.
totiž báňských, opírajících se o horní právo Václava 1. (1249). Na
počátku Xlll. století stříbro nalezeno v území od Kolína k Jihlavě
takovou měrou, že vznikla tu těžba nad starodávnou primitivnou
daleko intensivnější a snad s lepší technikou: přišli k horám cizí
lidé, za nimi přibrali se řemeslníci, obchodníci, a vznikla tu města
buď zhola nová, buď na základech starých osad, jež blízkostí hor
zmohutněly. Do té skupiny náleží Kolín, Čáslav, Brod Německý.^)
Mezi těmi městy Hora Kutná měla své malé začátky na gruntech
kláštera sedleckého. Když do té hornické osady, jejíž členové zároveň
byli nákladníky i havéři, přeneseny královské úřady horní a min-
covní (1291), a obec valem zkvétala, nescházelo k městu již nic
než privilej.

Do skupiny báňských měst na druhé straně Čech náleží v tom
století XIIl. Stříbro.

Z let padesátých a šedesátýcli právě řečeného století jest již
znamenitá řada měst ; vůbec bylo zakládání za Otakara II. nejčilejší:
po jeho záhynu nastala některá přestávka. Vyznává král Václav 11..

■) Erben, Reg. I., 247. Vacek, Aleth. III.. 127.

') Erben, Reg. L, 255.

') Emler, Reg. II., 1156. Strnad ji do plzeňského Listáře nepojal mezi
pravé listiny. Na Moravě mají o městech listiny starší a hojnější, ale jsou to
lehkomyslná falsa Bočkova. Srov. Č. Cas. Histor. III., 3G0.

*) Soupis, Pelhřimov 150. O Hradci v Regest. I., 323 (roku 1225) a 354
(r. 1229).

'•) Celakovský, C. děj. práv. 265. »Argentifodinae < u Brodu r. 1258 v Emler.
Reg. II. Právo Brodských viz u Čelakovského Codex II., 61.

') Datum založení města Kolína sic neznámo, ale některé části chrámu
kolínského ukazují na třetí desítku XIII. věku. Braniš, Dějiny uměni 64.

40 Kniha I. 2. Nový kulturní útvar.

Že města po smrti otce jelio pro mnohá příkoří stala se liduprázd-
nými, pročež že chce znova je podporovati.') Z četných založenin
od polou století uvádíme jen Turnov (asi 1250),''^) Polici (1253),
Nymburk (1257), Litomyšl (1259),^) Chomutov (1261), Domažlice
(1263), Beroun (1265), z jehož podivného jména Bern a Verona
se soudí, že prvními měšťany jeho byli lidé ze švýcarského Berná
nebo nějací Románe.*) Totéž město Beroun musilo r. 1294 znovu
býti založeno. Snad zašlo do té doby. V týž čas konec století vy-
sazena mimo jiná města Příbram (1290),^) Plzeň Nová (po r. 1292),^)
pak Volyně (r. 1299); ^) z počátku nového století jest Jičín, povstalý
ze Židěnavsi 1302,^) r. 1304 Hora pozdvižena městem, došedši pri-
vileje.^)

Kdy Staré město — Praha — za město vysazeno, bezpečně
neví se. Není zachováno listiny zakládací. Jest nutno souditi z okol-
ností. V situaci velikého slovanského tržiště a podhradí Pražského
do XJIl. století stala se znamenitá změna. Obchodní život shrnul
a skupil se v okruh nynějšího náměstí okolo Týna; obchodnické
obci německé, rozmnožené Flandry a Romány a snad ještě jinými
cizími, byla ulice svatopetrská nedostatečnou; Němci a jiní cizinci,
kteří se řídili německými výsadami (Soběslavskými), rozšířili se a
rozprostřeli z ulice své po všem podhradí i do vesnic okolních. ^°)
Němci přenášeli sobě ochranné právo své z ulice petrské do nových
domů svých, ať stály kdekoh mezi Vyšehradem a Hradčany.

') Čelakovský, Codex II., 110.

^) Bratří Markvartici, Havel a Jaroslav, učinili to založení ze vsi Hruštice.
Když se pak rozdělili, i město rozděleno a mělo dvojí odtud vrchnost. Šimák
Turnov 9.

=) Nejedlý, Litom. 69.

*) Lippert, Socialgesch. II., 236. Vávra, Beroun.

*) Smlouva o založení Příbramě u dra Nováka, Formul. biskupa Tobiáše
č. 266. Locus forense dictus Příbram. Příbram však stála už dřív. R. 1289 byla
posádkou z Orlíka zpustošena. (Tamž č. 29.) Potom nastalo nové vysazení.

") Strnad, O založení Plzně 11. R. 1298 se ještě staví.

') Probošt kostela pražského 22 lánii dal lidem a propustil je. Teplý, Dě-
jiny Volyně 8.

*) Jméno Jičín, byvši názvem okresu, přeneseno na osadu. Menčík, Jičín 6.

") Čelakovský, Děj. práv. 269.

'") Jireček, Codex I., 67. R. 1231 stojí v listině Václava I., že nesmí se
vpád díti do nčmeckýcJi domů seu in suburbio, seu in villis, dává se jim
svoboda vlastnictví a svoluje se, aby nebyli souzeni než před králem a komor-
níkem. Tomek, D. P. 175. Čelakovský, Codex I., 3.

Vznik Starého mésta Pražského. 41

Jinače tu v podhradí, jakož svrchu vypsáno, byla ještě obec
židů, domy a dvory panské a duchovenské se svými právy. Jednot-
ného zřízení nade všemi těmi právními prvky nebylo. Tu náhle
dovídáme se, že král Václav jal se Prahu hraditi zdmi. Zdá se, že
začátek byl učiněn asi r. 1234.') Konec hrazení stal se 1253; Po-
říčí, o něž Němci už nestáli, zůstalo před zdí, a stejně tak obec
židovská. Nepochybujeme, že nadání právem městským, pozdvižení
Prahy za město, stalo se před obezděním, a obezdění, asi r. 1234
začaté, že bylo jeho následek. Bylotě tak při jiných městech, proč
ne při Praze? R. 1233 vyskytuje se poprvé civitas Pragensis, což
nikterak neznamená hrad pražský; z roku po tom je znám první
„civis Pragensis" a „concives" (spoluměšfané).''*) Onen dobře může býti
již z nového práva městského, kteréž dáno Pražanům na ten způsob,
jako užívali měšťané norimberští.^) Bylo to zajisté jiné právo a roz-
sáhlejší autonomie, nežli dotud měla kolonie poříčská."^) Táhlo se
na držitele gruntů, tedy na Němce a ovšem i na Cechy, ^) pokud
si je mohli zákupem udržeti. Tím právem Stará Praha stala se
městem.^)

') Celakovský, O začátcích ústav. děj. Star. města 39. Srov. Fontes II., 303.

') Uvádí je Tomek v D. P. I. 174. Erben, Reg. I., č. 822.

") Že Praha obdržela hned na počátku právo norimberské, čte se v list.
Janově r. 1315. Našel Kopl, Mittheil. d. Instit. f. osterr. Geschforsch. VIL, 176.
Emler, Reg. IV. 825.

*) Celakovský, Ces. děj. práv. 148.

') Lippert, 1. c. II., 144.

") Vznik Starého Mésta jakožto města dotud nejlépe j7světlil Celakovský
svými pracemi a zvláště spisem: »0 začátcích ústavních dějin starého města
Pražského <. Věc k rozluštění nesnadná, jasných svědectví není, a proto jsou mí-
nění rozmanitá, vážná i patrně lichá. Autorita v dějinách pražských, Tomek,
míní, že zřízení Starého Města vzalo původ z privileje Soběslavova, daného
Němcům na Poříčí ; to privilegium že se zvolna rozšířilo na všecky obyvatele
Staré Prahy. Z privilegia toho stalo se privilegium Starého Města. Hlavním dů-
vodem jest mu, že to privilegium i potom bývalo stvrzováno,' takže vedle něho
jiného privilegia nebylo. Co do podstaty drží se toho mínění mnozí badatelé ně-
mečtí, přibarvujíce je svým národnostním zápalem. Odchylné stanoviště má
Lippert. Vykládá, že těžiště německé obce přeloženo z Poříčí k Týnu, a když
Havelská vznikla čtvrt, obdržela ona norimb. právo, jež se pak rozšířilo na všecku
obec (Socialgesch. L, II.). Vacek (v Alethei II., III.) má za to, že po vystavění
hradeb za Václ. I. Němci z Poříčí vtáhli se do ohrady, ta ještě v polovici XIII.
věku neměla obecního zřízení, teprve po dokonání hradeb stalo se vysazení
právem norimberským. Teige (v Almanachu města Prahy IV.) míní, že němečtí
kolonisté v podhradí měli výsadu už prvotně snad na základě norimberském,
personální jich obec přetvořila se neznámým způsobem na obec místní, ale svaz

42 - Kniha I. 2. Nový kulturní útvar.

Ještě za panování Václava L, asi brzo po vysazení města
Pražského, a dříve než obezdění Prahy dokonalo a uzavřelo se,
bohatý „civis" pražský Eberhard, mhicmistr královský s některými
kapitalisty (amici sui) vzrostem obchodu a příchodem nových živ-
nostníků byv povzbuzen, zajisté s dovolením královým vyměřil a
založil na pražském prostranství východním nové tržiště, město
nové, osadu, město okolo sv. Havla, a obdržel výsadu autonomie
pro to nové město, jež drželo v sobě asi jen dvě řady domů.^)
Tím u sv. Havla vzniklo tedy jakés postranní právo, držící v sobě
jus fori, jus civile a judicii.^) A bylo-h toto postranní právo pojato
v městskou zeď pražskou, nemohlo v plném odloučení právním a
v samostatnosti trvati na dlouze malé tržiště havelské proti veliké
obci pražské; zvláště nastaly-li nějaké spory kompetenční mezi
rychtáři. Gasem zajisté rychtář havelský ustoupil na vždy rychtáři
pražskému, od krále dosazovanému,^) autonomie pražská pojala ve
svou soudní a správní moc osadu Eberhardovu, „universitas civium",
řízená rychtářem a přísežnými pražskými, obsáhla ve zdech všecko
všudy.

německý trval i po založení města a splynul s nimi. Proti těm a jiným theoriim
Celakovský vystupuje. Podle analogie, kterak všude jinde v Evropě města se
zakládala, nalézá začátky Prahy v tržišti velikém při kupeckém Týně a v osadě
kolem. R. 1212 vyskytuje se tu judex fbrensis, trhový soudce, r. 1222 maršálek
mladší s dozorem tržním, tedy zvláštní úřednici královští, kdežto o málo let
později jsou tu v témž soudním a dohlížecím odboru činni již rychtář městský
a zástupce obce městské. Sifridus judex r. 1234 jest mu první rychtář »městský«
a pravděpodobná doba, kdy se trhová osada pražská, obydlená Němci i Cechy,
přetvořovala v město, jest mu mezi r. 1232 — 1231. V tu dobu obdržela Praha
své vysazení právem norimberským a pak ohrazena zdmi. Výsledky Celakovského
v celku i v částech budí zvláště u badatelů německých odpory, ale trváme, že
marné. Výsledky Čelakovského bádání mají široké základy a počítají velmi rozumně
s okolnostmi tehdejšími, tudíž byly by i bez listinných dokumentů pravdě nej.
podobnější.

') Ani toho založení datum není jisté. V listině Otakara II. 1265 čteme,
že tato nova civitas za času Václava krále jest zřízena, institutis in ea juribus
et libertatibus, quibus aliae civitates regni solitae šunt gaudere. Celakovský,
Codex I., 720. Teige v Alman. města Prahy IV., 215 pozoruje v nové té čtvrti
parcelační plán Eberhardův, veškeré domy v ulici rytířské jeví pravidelný ob-
délník rozměrů skoro stejných. Vidí i v starším založení Prahy v celetné a plat-
néřské ulici umělou parcelaci. Mínění zajímavé.

^) Celakovský, O začátcích ústav. atd. 42.

^) Vacek, Aleth. III., 57 míní, že se asi stalo nějaké dohodnutí. R. 1265
byla ta postranní civitas ještě samostatná.

Výsady Němců. 43

Ačkoli jsou doklady teprv pozdější, tušíme, že dosti záhy už
v XIII. věku konšelé pražští o to se snažili, aby i panstvo a ducho-
venstvo v ohradě městské s městem ..trpěli", když chtějí \Thod
kommuny požívati.

Důležitá otázka, co stalo se na konec se Soběslavským právem
Němců, když nová Praha jako město řídila se právem norimber-
ským, nalezla nejnovějším bádáním ') odpověď jasnou. Němci, kteří
měli v nové obci vládu, nezřekli se starodávného privilegia. Když
jim šlo o zřejmé vytknutí výsady německé, nebo o príchranu proti
obyvatelstvu domácímu, dali si privilegium německé znova potvrzo-
vati. První stvrzení kolem r. 1234, tedy v době, kdy Praha v město
se měnila, vykládá se samo strachem Němců, aby při zakládání
města nesahalo se na jich dosavadní majetek, aby při právech
svých zůstali ti z nich, kdo sedí nebo drží statek před zdmi měst-
skými, aby nebyli nuceni k platům a pracem zvláště při budování
zdí. Noví měšťané af platy podnikají. Po druhé dali si Němci
pražští své staré \^sady stvrditi Otakarem II. r. 1274 z příčiny, jež
ze situace politické jasné plyne. Tehda Němci měli ze zápletek
Rudolfa s Otakarem strach o své výsadní postavení, a Otakar stvrdil
ochotně, aby věrně drželi s ním. Do třetice dali si stvrditi starou
výsadu r. 1319 od krále Jana, aby si v pohtických nepokojích a
při národním hnutí zabezpečili osobní i majetkovou ochranu. Staro-
dávné Soběslavské výsady Němců zajisté již dávno zcela přiro-
zeně přimykaly se k právům všech všudy německých měšťanů
pražských a zmizely na konec v pražských privilegiích obecných.

Menší město Pražské založeno Otakarem II. r. 1257, jenž z pod-
hradí vyhnal Cechy a vsadil cizince.-) Od založení Města Menšího,
Malé Strany, obvyklo dosavadní Praze jméno Město Větší, Město
Staré (antiqua, major urbs).

Městy vzešla v Cechách nová kultura, nové hospodářství,
pokrok. Bylo by tedy Přemyslovcům děkovati za to. Však želeti
jest, že ten pokrok neprovedli svým lidem domácím,^) jako se stalo
v Němcích. Bylo to možno. Vždyf Slaný. Vodňany i při německé

') Čelakovský, O. začátcích ústav, dřjin 41. Téliož, Codex I.. XVI.. XVII.

') Tomek, D. P. 192. Fontes r. boh. II., 294.

') Tomek, D. P. I., 193. Čelakovský, C. děj. práv. 150. To vycifovali a vy-
čítali vrstevníci i bez strannického hlasu šlechtice 'Dalemila«. Též t Polště
šlechta nenávidřla měst pro jich německost, a němečtí měšťané sluli šlechtě
cizopasníky. Wuttke, Stádtebuch v. Posen. 207 — 216.

44 ' Kniha I, 1. Nový kulturní útvar.

kolonisaci nebyla asi města Němci založená.^) Při založení Žatce
Cechové účastnili se zákupem.^) V městech panských, poddanských
od počátku byl živel český hojnější, a rychtář Přemysl, s kterým
se činí smlouva o založení města Příbramě,^) není Němec a sotva
přivedl Němce. Šlo tedy jen o to, aby Čechové hospodářsky sesílili
a mohli zákupy činiti. Šlo o čas a o svobodu.

Věříme, že králové čeští při kolonisaci německé neměli na
mysli germanisaci ; ta přišla sama sebou. Na druhou stranu nevě-
říme, že cizí přišli do Čech za kulturou ; přišli, aby si pořídili živo-
bytí na příznivějších podmínkách, na výsadách proti domácím, jimiž
druhdy nadutě pohrdali.*)

Privilegovaní zakladatelé měst, majitelé domů a půdy byli pak
jako nějací patriciové, a čeští lidé v městě a okolem — valná
obyvatelstva většina — byla na cizích závislá. Patriciové němečtí
i na venkově kupovali pak vsi a duše nebo člověky. Jenže úhrnem
byli přec jen roztroušeni jako na ostrovech, stálým spojením s ci-
zinou sic ještě na mnohá léta osvěžovali se a dávali městům ráz
německý, ale Čechové se ke zdem městským i do měst tiskli, a jest
je brzo mezi řemeslníky, ba i mezi patricii znáti. ^)

') Lippert, Socialgesch. IL, 228, 247.

') Tamž II., 212.

») Dr. Novák, Formul. bisk. Tobiáše 266.

*) Kronikář již v XI. stol. Němcům vyčítá, že vždy s nadutou pýchou po-
hrdají Slovany a jazylíem jejich. Fontes rer. boh. IL, 61.

') R. 1275 Chval, český muž, mezi měšťany ve Stříbře. Lippert 1. c. IL,
269. Za Václava II. v Mýtě Vysokém jsou »scampna panům bohemicalia«. Cela-
kovský, Codex IL, 528. Sifrid Pucazicz (Pugačič?), ať jest prvním rychtářem
v Praze nebo není, ale má slovanské jméno a jako spolupodpisce listiny r, 1231
v nové Praze není zadním mužem. Erben, Reg. L, 363.

III.

Práce svobodná v městech.

V nových našich městech řemeslo objevuje se v několikerých
způsobách. Z bývalého podhradí a tržiště byli tu řemeslníci
nevolní, famuli, ministeriales, poddaní svým vrchnostem, bližším
nebo vzdálenějším. Ti pak pracovali v panských domech, ve dvorech,
na postranních právech v ohradě městské i mimo ni na předměstích.
Dlouho nemizejí.^)

Mimo nevolné lidi panské byli v ohradě nových měst také
řemeslní svobod nic i, kteří výrobky své prodávali, tedy trhov-
níci čeští (mercatores), kteří z nevolnictva již před založením měst
se vysvobodili výplatou nebo jinače a vtáhli se do tehdejších středisk
obchodních, trhových pro snadnější živnost. K těm — ■ bezpochyby
jako v Němcích — po založení města přibíhají a přibývají ti řemesl-
níci, kteří vrchnostem z nevolnictví utekli, hledajíce za zdmi měst-
skými příchranu a útulek.

■■" Třetí druh byli němečtí a z jiných národů cizích
řemeslníci, které fundator pozval nebo lokátor s sebou přivedl,
a jiní takoví, za nimi do měst se táhnoucí. Zámožnější koupili si
grunty, domy městské, chudší stali se nájemnílíy svých rodáků bo-
hatých, ale všickni byli svobodní lidé, a z nich popud dán k svo-
bodnému řemeslu městskému.

Úhrnem tedy v nových městech staré tvary, staré kategorie
sociální vedle nových pobývaly. Ale nemohli obojí řemeslníci vedle

') Na př. ještě r. 1323 v Budějovicích vyskytují se »quatuor pistores mo-
lendino deservientes«. Kopl, Urkundenbuch. Budweis 21.

4G Kniha I. 3. Práce svobodná v mésiech.

sebe na dlouze klidně žíti. Nastal mezi nimi přirozený závod, ba
zápas, a z něho za nových poměrů živnostenských vítězně vyšel
měšťan řemeslník. Kvasem v tom processu bylo nestejné účastenství
v živnostenském právě, nestejná hospodářská a právní existence
těch lidí, kteří robili v městech řemeslo. Na jedné straně nevolník
bez mesiánského práva a pracující jen právem svého pána, na
druhé straně svobodný člověk, jenž přistěhoval se pod privilegium.

Ti, kdo se v město zakoupili, již tím zákupem obdrželi plné
právo živnostenské, získali samostatnou existenci hospodářskou. Oni
ťamulové a ministeriálové v panských domech pracovali potom vždy
jen na účet pánův a na panském, řemeslný člověk panský v městě
a selský člověk venku byli v nesvobodě stejní, proti nim řemeslník
městský, af měl zakoupení nebo byl jen pod ochranou města, pro-
vozuje živnost svobodně na základě výroby za plat a na zakázku
pro potřeby jiných, pro odbyt v okrese městském, stál na svých
nohou, pracoval pro svůj hospodářský vzrůst. Městský řemeslník
obdržel právo k samostatné práci a k trhu od města jakožto kor-
porace : města vysazením svým už získala pravomoc živnostenskou ;
do kompetence, do ochi^any správců městských náležely živnosti
a řemesla, městská správa v těch jako v jiných věcech zastupovala
krále, v panských městech zastupovali konšelé v týchž věcech vrch-
nost; rychtář a přísežní sousedé nad řemeslníky a jich produkty
osobití si dohledy i ochranu, řídili a chránili trhu ; převzali krámy
hned při vysazení města, bylo-li potřebí, přistavěli nové a propustili
je řemeslníkům svým na úroční plat k obci, leckterý mlýn u města
na obec městskou převedh, zakládali pro vznik a zdar řemesla
městského i podniky nákladné, barvírny, valchy, stoupy, brusírny.

A to všecko scházelo řemeslníkům nevolným, to všecko bylo
na to, aby městský řemeslník měl zabezpečenu samostatnou existenci.
V zakládacích hstech mostských čte se prostě jen o trhu, o krámech,
o právu míle, ale není pochyby, než se městská práce organisovala,
už od počátku že tu byla idea, aby každý pracovník nalezl samo-
statnou práci a obživu,^) jinač byl by sem asi nešel. Město, osvo-
bozujíc práci, dávalo svým členům právo na práci, kterouž středo-
věk vůbec nepojímal jako právo přirozené, nýbrž jako privilej kol-
lektivní.^) Právo na práci, z práva městského vyplývající, mělo býti

') Bocher, Die Entsteluing d. Volkswirtschafí 247.
■•') Fagniez, Études sur ['industrie 270.

Nevolnické řemeslo zaniká. 47

měšťanskému řemeslníku trvalou držbou, která stálý výtěžek aspoň
na míli kolem města zalíezpečuje.^) Svobodné řemeslo vzešlo městy,
a města vzrostla svobodným řemeslem.^)

Samo sebou jasno. že svrchupsané dvě starodávné nižší kate-
gorie řemeslníků nevolných a z nevolnictva propuštěných nemohly
na dlouze udržeti se v městech proti řemeslníkům měšťanským.
Nevolných řemeslníků město nesnášelo rádo. Byl v tom jednak
antagonismus měst proti pánům, ale především to nnzuté vědomí,
že panstvo a jeho řemeslníci s městem neradi „trpí" spolu, to jest,
že nechtějí nésti městských břemen. Trpěni, ba podporováni i oby-
vatelé, kteří neměU měšťanství, jen když byli svobodni. Držitelé
městské půdy a správcové městští i takovým řemeslným nájemní-
kům a podsedkam svého města zajišťovah odbyt v městě i na míli.
Ať si nečinili tak z lásky jako spíš proto, aby ti lidé snáze mohli
platiti za městskou ochranu, pod kterou žili a pracovali.

Přednost v trhu co do odbytu i nákupu bezpochyby záhy byla
měšťanskému živnostníku a svobodnému obyvateli před panskými
hdmi přiříkána. V tržních věcech městská správa dovedla — jakž
to činila v pozdějších dobách přespolním trhovcům — překážeti;
ty překážky týkaly se zajisté nejdřív dvorských i panských řemesl-
níkův; ti zajisté ze soutěže, pokud jen bylo lze, vylučováni.

Také v práci nastala soutěž, které nevolní řemeslníci konečně
neodolah. Ještě nejspíš panský mlynář, při městě meloucí, vydržel
proti svobodnému mlynáři městskému; vrchnost zajisté sháněla mu
melivo a práci u svých poddaných. Ale jiným řemeslníkům pan-
ským bylo hůř. Té podpory technické neměli jako městský řemeslník,
jemuž obec na svůj groš zřizovala příležitosti k lepší \^robě ; řemesl-
ník nevolný lpěl na starých způsobech produkce, městský řemeslník
znal novou techniku a vždy mu ji osvěžovah noví příchozí.
A právě tou příčinou městští mistrové vymyslili sobě proti nevol-
ným tu zlou věc, že nesměl tovaryš městského řemesla vstoupiti
do díla k řemeslníku panskému. Zapsáno to sic teprv r. 1318
v řádě krejčovském,^) ale zajisté že to zvyk ze století předešlého,
nedávno sběhlého. Soudí me-li dle analogií mladších, neznamená to.

') Janssen, Gesch. d. d. Volk. L, 333.

^) Jako řemeslo bez soustředěného městského života by živořilo, stejně
tak větší soustředění lidí bez řemeslníků není dobře možno. Roscher, National-
Oekon. III., 488.

') Jireček, Codex 304.

48 Kniha. I. 3. Práce svobodná v méstech.

Že městští mistrové měli monopol držeti tovaryše, a nevolní mistrové
nic,^) nýbrž míní se, půjcle-li tovaryš od měšťanského m^^stra k ne-
volnému na dílo, zbavil se tím společnosti misterské a všeho práva ;
tam u nevolného af si dělá, ale k mistrům svobodným, řádným
nesmí se vrátiti. Pochopujeme, že panskému nesvobodnému řemesl-
níku svobodný tovaryš vyhýbal se, čímž zajisté trpělo dílo nevol-
níkovo, a ten tudíž nemohl závoditi rozmanitostí, jemností svého
výrobku s výrobky čilejších řemeslníků městských.

Ký div, že nevolný řemeslník, vida svobodu, samostatnost
měšťanského řemeslníka, ba i městských podruhův a podsedků,
pociťoval svůj nízký stav tím tížeji, že mu správa obecní i mistři
nerovnost jeho všelikým odstrkováním dávali na jevo. Také na své
oči viděl, oč jeho práce horší nežli práce svobodná. Věru byli ti
nevolní lidé v městském svobodném hospodářství záhy něco zasta-
ralého. Tudíž přirozená věc, že snažili se získati svobodu lákavou.
A nebylo-li dřív nemožno nevolnému řemeslníku osvoboditi se, teď
asi snáze vykoupil se takový řemeslník od vrchnosti, když sama
poznávala nemožnost zdárného soutěžení svých lidí s městskými,
a neměla ze svých poddaných valného užitku.^) Na ráz mohlo se
státi osvobození nevolných řemeslníků, když jejich královská vrch-
nost si město pořizovala. Příkladem a dokladem jest nám král
Václav, jenž r. 1297 dal v Hradci Králové bez okolků poddaným
svým, příslušníkům starého dvorového hospodářství, půdu k měšťan-
skému vlastnictví. Nevolní v Hradci řemeslníci tím stali se řemesl-
níky měšťanskými, a dvorové hospodářství královské proměněno a
uskrovněno nebo docela zrušeno.^)

Řemeslníku nevolnému i ta okolnost usnadňovala osvobození
a přístup mezi měšťanské řemeslníky, že samostatné řemeslo oněch
prvních dob městských nežádalo nijakého znamenitějšího kapitálu
provozovacího, bezpochyby mnozí zákazníci přinášeli materiál, a
řemeslník dal si zaplatiti jen práci. Jestliže řemeslník poněkud
zmocněl, kupoval si surovinu sám a vedle objednávky pracoval,

*) »Monopol der Bescháftigung der Gesellen« nedobře míní Lippert, Social-
gesch. II., 173.

') Lippert 1. c. II., 361.

') Celakovský, Cod. II., 128. Lippert 1. c. II., 173. V Magdeburce biskup
učinil tak svým ševcůni již r. 1157 s důvodem, quia utilitas sine libertate vilis
servitus aestimatur. Roscher, National-Oekon. II., 330. To osvobození ovšem není
ješiě »cech«, jak Roscher míní.

Emancipace nevolných řemeslníků. 49

pokud stačil, i pro trh, a takž vyvinuje se bezpochyby dosti záhy
v městských zdech pravý řemeslník středověký, jenž pracuje ve
vlastní dílně, vlastními nástroji, z vlastní suroviny a na objednávku
i na prodej.^)

Naposled nebylo měšťanské právo ani tuze draho ; s počátku
snad bývalo pro větší vzrůst města i zadarmo,-) na Starém městě
Pražském v XIV^, století platili za ně pouze 32 groše, a to ještě,
byl-li řemeslník obci vítaný a užitečný, konšelé odpustili peníz
vstupný.^)

Emancipace nevolných řemeslníkii v městech panských a kněž-
ských beze vší pochyby děla se rychleji, vlastně musila se při za-
ložení města státi aspoň nějakou měrou hned. Pán gruntů, zaklá-
daje město, nemohl než svým dosavadním nevolným dvorským
řemeslníkům na ráz něco k svobodě povoliti, musil chtěj nechtěj
práci jich osvoboditi, jinač by jeho město nebylo městem. Ovšem
si vrchnost města panského na všecky časy dosti práv ponechávala
v rukou proti svým řemeslníkům, stejně jako proti všem svým
„poddaným měšťanům".

Otázka nastává, kterak v nových městech v Cechách řemeslo
organisovalo se. Než odpovíme, pohlédneme na rozvoj organisace
řemeslné v Němcích sousedních, odkudž většina kolonistů přišli
k nám, abychom poznali, co si mohli s sebou přinésti do nového
hospodářství.

V Němcích pozoruje se od polovice XII. století až do čtvrti
věku potom následujícího hnutí, směřující k tomu, aby řemesla
upravila se v cechy, totiž v společenstva, jež mají vlastní orgány,
samosprávu, osobitost korporací.^) Kterak se z neorganisovaného

') Bacher v Entsteh. d. Volkswirt. Philippi, MitUieil. Instit. f. osterr.
Geschichtsíbrsch. XXV., 1. Bráf, Národohosp. pol. 149 uznávají stupně u vývoji
řemeslném, nižší, starší, kdy řemeslník pracuje cizím materiálem a je placen jen
za práci (Lohuwerk); vyšší stupeň, když pracuje ze svého na prodej i na ob-
jednání. Tušíme, že obě formy mohly býti brzo vedle sebe. Ale dokázati se
nedá nic.

*) Aspoň při zřizování měst v Němcích zdá se, že bylo tak. Mummenhoff,
Monograph. zur Kulturgesch. VIII., 101.

') Příklady v rukop. arch. města Prahy č. 986, kde jsou nejstarší zápisy
měšťanské. V Almanachu města Prahy 1901, 1902 Teige je otiskl.

*) Držíme se definice, jak ji upravil Eberstadt v knize Der Ursprung d.
Zunftwes. 138. Cech jest mu »eine mít eigenen Organen ausgestellte und mit
Verbandspersonlichkeit begabte Korperschaft, der die Selbstverwaltung aufgetragen

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. věku. 4

50 • Kniha I. 3. Práce svobodná v městech.

řemesla stalo samostatné společenstvo, korporace s veřejnoprávními
náležitostmi, o tom mezi badateli ^) nejeden spor. Jisto jest, že ty
korporace cechovní vznikaly z rozmanitých zárodků pozvolným roz-
vojem, tu dřív, tam později, ale nikdy náhle.

V dnešním stavu vědy zápasí spolu dvě theorie. Jedna vykládá
vznik cechů z městského života hospodářského.^) V podstatě městské
autonomie zahrnuta správa trhová. K správě trhové mimo jiné ná-
leží zkoušeti dobrotu zboží. S tou zkouškou přirozeně souvisí dohled
nad řemeslníky, kteří, na trh nosíce díla svá, jsou zároveň obchod-
níky (mercatores). Obchodnická stránka řemesel dostala se na první
místo, a za ní teprve šla stránka manufakturní.^) Pekařem v první
době městské není ten soused, který peče, neboť pekal kde kdo po
domácku, nýbrž ten, který pečivo donáší na trh.*)

Správa tržná v městě koná ohledávání díla na trhu, vniká do
dílen, nařizuje stejný způsob díla a zboží : živnostenský řád vzniká
z řádu tržního. Pro tu kontrolu díla a pro odvádění povinností
k městu řemeslníci rozděleni v skupiny dle práce; stejní usedají
na trhu vedle sebe, usedají v stejné ulici. Ty skupiny jsou „amty"
německých měst a neznačí nic jiného nežli „stejné povolání, stejný
obor". A to je nejstarší organisace řemesel.

Nebyly to volné spolky, které si řemeslníci způsobili, ale byla
to sdružení od městské vrchnosti pořízená. Vrchnost první organi-
sátor. Ovšem takové skupiny nejsou ještě cech. Skupiny řemeslníků
v tržních kontrolách i ve sporech s obecenstvem a mezi sebou
podléhaly vrchnostenskému ouředníku : mohl to býti v zánovních
městech rychtář (jako v Augšpurce ve XII. věku),'^) vrchností časem
jmenovaný nebo i dědičně posazený v úřad svůj. Když obce koupily
si rychtu, městský obecní rychtář svou úlohu v těch věcech zastával
jménem konšelův a obce.

ist.« Kratší, ale prázdnější definici má Stieda (Handworterb. Staatswissensch.
878): cechy jsou mu Verbindungen selbstándiger Handwerksmeistor; naposled
jsou mu 1o vůbec korporace.

') I ve Francii, kdež všecko vyvíjelo se dřív, kladou se počátky cechov-
nictva za nejasné. Lavisse et Rambaud, Histoire generále II., 510.

■^ Tu theorii začal Below v Hist. Zeitschr. LVIII. ; bystře ji spracoval nej-
nověji dr. F. Keutgen, prof. v Jeně, v díle Aemter u. Ziinfie, Jena 1903. Pochod
jeho myšlenek podáváme nad čarou přehledněji, nežli v originále, jenž jest spis
proti theorii druhé polomisnjící.

•) Keutgen 131.

*) Týž 134.

') Týž 151.

Vznik organisací v Němcích. 51

Ale V řemeslnících snaha vznikla po emancipaci : snažili se
o vlastního soudce a kontrolora zboží. Nebylo bez zápasu. Naposled
dosáhh, že jeden z nich „mistrem" ostatních se stal. V^^olila ho vrch-
nost, konšelé, nechávající sobě nad ním i nade vší společností
řemeslnickou vrchního dohledu. To byl vážný krok k emancipaci ;
kus policie živnostenské byl při mistrovi a dohledy jeho byly zna-
lečtější. K mistru přidáni časem dva, tři k radě a k pomoci. Pří-
klady toho množí se v XIll. věku.')

K osamostatnění řemeslníků toho neb onoho sdružení dobře
přispěli mohlo, když k sobě přijali bohoslužebné a podpůrné účely,
když stali se bratrstvem (ťraternitas, confraternitas) : bratrstvem
sblížili se členové víc než prve, ale bratrstvo a jeho církevní a pod-
půrné účely jsou jen jednou stránkou řemeslných sdružení,^) nebyl
to cech a nemohl se z něho vyvinouti. Aby se z dosavadní společ-
nosti řemeslné rozvinul organisovaný spolek živnostenský, k tomu
pomoci musilo něco jiného.

Byl to nucený přístup do spolku (Zunftzwang. hájemství,
prímus) : prímus tkvěl už v řádě tržním samém, pudila k němu
stejná zboží kontrola, stejné povinnosti k obci. i žárlivost lidská,
která nedopouští, aby usedlý řemeslník měšťanský byl k něčemu
nucen, čeho by přespolní host. cizí trhovec, nenesl také : výhody
trhu ať jsou jen členům, cizí af vyloučen. Městská správa,
pečujíc o konsumenty a o důchod tržný, nebyla by se vzpírala
připouštěti k trhu cizí prodavače; čím jich víc, tím lépe. Ale do-
mácí řemeslníci měli snahu opačnou a dobře pochopitelnou. Ti
chtěli obmezení — a tu začíná se prímus: kdo chce těžit, af při-
stoupí do spolka, af se sloučí, smluví, zaslíbí. Tím vzniká unio.
promissio, conjuratio, einung. innung.^)

Městská vrchnost nejedná zakazovala ty spolky: naposled vi-
douc nezbytí, čeho nedovedla zdržeti, propouštěla, ba už pak jako
z dobré vůle oktroyovala. Ale trvalo dlouho, než k tomu došlo
do řádu brunšvických na příklad dostanou se toho způsobu innungy

') Týž 163.

') Týž 171.

') Týž 193. Kritik Keutgenovy knihy Philippi (v Mittheil. d. Tnstit. f. osterr.
Geschicht. XXV., 1, 113) táhne Zunftzwang vlastně jen na stránku obchodní
pokud kdo chtél vjTobek prodávat; dokazuje, který řemeslník dřlal na zakázku
a z přinesené suroviny, ten že nepodléhal ani cechovní kontrole : proto mu cech
není nic jiného nežli spolek obchodujících. 117.

52 Kniha I. 3. Práce svobodná v městech.

teprve v půli XIII. věku, jinde jistě později ^) : tedy když Němci
k nám se začali stěhovati, nebylo všecko u nich po té stránce ho-
tovo. Z těch innungů, jež jsou prvotně na vyloučení cizích z trhů,
staly se spolky organisované, sdružení svobodná, a když obec pro-
vedla, že členové jejich musí býti měšťané, byly to spolky oprávně-
ných měšťanů k dílu a k prodeji, (linnost jejich rostla, obec je zava-
zovala k dohledům nad prací, (r. 1244 obec magdeburská dopouští
innung mečířům, „ad evitandas fraudes et falsa opera" ^),) a když
naposled spolek obdržel právo mistra si voliti svobodně, byla auto-
nomie dokonána, a cech hotov. Cech pak byl ten útulek, v němž
pracovní třídy mohly růsti, řemeslo každému členu bylo pýchou,
bylo jeho silou. ^)

Druhá theorie vyvinuje cechovní organisaci řemeslníků měst-
ských z rozmanitých prvkův a vlivů, základy vidouc už v dvorovém
hospodářství.^)

y městech, po říši Německé zřizovaných, zbyla ze staršího
hospodářství řemeslná spolčení (ministeria, officia, amty t. j. spolky
k službě vrchnostenské) ^) dvorského původu : jedno nebo více řeme-
sel nevolných stálo pod dvorskými úředníky, kteří dělníky řídili,
rozsuzovali, prohlíželi jich produkty pro trh i pro dvůr určené.
Řemeslníci takových ofíícií s dovolením vrchnosti pracovali i na
svůj účet, čímž práce již již brala se na dráhy samostatnější, svo-
bodnější. Stejné poměry ministeriálů řemeslných byly ve Francii,
a zajisté dřív.^) Ofíicium se mohlo utvořiti jen při řemesle, jež
drželo mnoho pracovníků fpři pekařích, sládcích, řeznících). ^)

') Týž 196.

*) Týž 209.

*) Jak dí Lavisse et Ranibaud v Histoire generále II., 532.

*) Tu theorii zastává v poslední době nejúčinněji Eberstadt v dílech Magi-
sterium u. fraternitas a v Ursprung des Zunftwcsens. První ji porážel Below,
svrchu citovaný, a nejnověji Keutgen, též svrchu uvedený. Vyčítá Eberstadtovi,
že rozvoj k cechům vpravuje v systém pojmů strojených — »Gekunsteltes Be-
griífsystem«. Rozvíjíme hlavní myšlénky theorie té i podle jiných spisovatelů;
shrnujeme totiž rozličná mínění, do rámce té theorie se hodící, dle své kombi-
nace v rozvojný přehled.

^) První zprávy o dvorském řemesle vybírají se z Karlových kapitularií >de
villis« z počátku 9. stol.

®) Histoire generále II., 511. Lavisse et Rambaud.

■') Keutgen (Aemter u. Ziiníte 10) popírá, že by kdy v dvorském hospo-
dářství bývalo stejných řemeslníků tolik, aby mohli upraviti se v jakoukoli
organisaci.

Vznik organisací v Němcích. 53

Stupínek v dalším rozvoji k cechu bylo magisterlum. Vrchnost
dosazovala totiž řemeslným amtům magistra, mistra, vybírala ho
snad někdy též z řemeslníků samých; volba jeho řemeslníkům ještě
nepropuštěna, mistr sám byl ministeriál, magistři se vším řemeslným
amtem stáU vždy ještě pod úředníkem, vše bylo mechanické, soukromo-
právní, bez organisace ; ale přihrnutou a vzrostlou populací městskou
větším trhem rosth i řemeslníci, v amtech sloučení, hospodářsky,
a brzy objevuje se snaha po emancipaci : první, čeho chtějí, jest
soudní moc, a té dostávalo se od polovice XII. století magistrům, čímž
k vynětí z pravomoci úředníků zemských učiněn první podstatný
krok. Magistrovi v malých jeho soudních věcech na radu přidáni
z řemeslníků „poctiví muži" (probi). Pak se prý ve spolku řemesl-
ném \7vinula vedle soudu mistrského jakás živnostenská správa,
neb aspoň byla tu půda připravena k takové správě živnostenské
jakožto nejdůležitější kompetenci pozdějších řemeslných společen-
stev, vlastní to podklad cechů. M Prý dopomohli k tomu také svo-
bodní řemeslníci městští, kteří do amtů nevolnických vstupovah.^)

Tu je v theorii strojenost. Pochybujeme, že by svobodní lidé
vystupovah z městské jurisdikce, aby se dali pod magistra a jeho
dvorskou vrchnost a tam aby se snažih se všemi účastníky dostati
se k svobodě a pod právo městské, od něhož právě odešli.^)

Spíše se zdá podobno pravdě, že exemce soudní a vůbec emanci-
pace z dvorského práva vrchnostenského umožňovala se tím, že
již v oněch dobách bylo lze všecky povinnosti uváděti v peníz,
ba za peníz bylo lze docela vykoupiti se. Právo dvorské zajisté tou
možností svoje formy uvolňovalo a proměňovalo. Jakmile pak
vrchnost propustila, aby sobě řemeslníci (v amtě svém) volili ma-
gistra sami, mohla bez násilného přechodu samospráva vzniknouti ;
z oněch „poctivých mužů", kteří magistrovi radih, stali se mistři
přísežní, a cech již již byl na hotově.

') Eberstadt (Urspr. des Zunftwes.) líčí magisterium jakožto útvar, instituci
dosavad málo všímanou a vsunuje ji do rozvoje, jímž cechy vznikly, jakožto
podstatný kus. Inama-Sternegg III., 1, 124 jí tuze neváží, prý velkého významu
na půdě némec. neměla, ač jinač přiznává, že pán gruntův jakožto vrchnost
městská měl mocný vliv na úpravu řemeslníků v městě.

=) Eberstadt 1. c. 67.

') Prý je ten spolek sílil, měli z něho výhody, »im wirtschaítlichen Leben
Schutz u. Kraft«. Tak dí Mummenhoff v Monograph. zur deutsch. Kulturgesch.
VIII., 20. Nedovedeme si představiti těch výhod; snad přeceňujeme význam
tehdejší svobody.

54 Kniha I. 3. Práce svobodná v městech.

Od polovice XIII. veku nikde v Němcích magisleria se již ne-
zřizují, a leckde pozoruje se zápas osamostatnělého řemesla s mocí
veřejnou.^) Magisleria, jakožto institut k rozvoji cechovnímu schopný,
nebyla všude. Ze znamenitějších měst, kde upraveno to ono řemeslo
v magisterskou správu, byla Basilej, Magdeburk, Lipsko; ve Francii
přede všemi Paříž ^) a některá jiná města římského původu. To
nutí k myšlence,^) že magisleria měla svůj původ aneb aspoň vzor
v starodávných římských kotlej ích řemeslnických, praeposita nebo
magistra na čele majících/)

Nadevšecko jiné nejbezpečnější cesta k cechovnímu zřízení byla
prý v řemeslných bratrstvech. Církev vedla řemeslníky a stejně tak
též jiné věřící k bratrskému spolčování. Vznikala bratrstva jako
soukromé spolky,^) rázu náboženského a hdumilného. Mohla ostatně
býti bratrstva už mezi dělníky nevolnými před zřízením měst ; ^)
v nových městech svobodní řemeslníci vstupovali v takové spolky.
Bratrstvo byla nejsnadnější forma spolku, stačilo několik lidí, aby
úloha spolku se vykonávala.

Ve XIII. věku bratrstva byla již všude. Ve Francii jim říkali
caritates, v Němcích horních jim vzniklo jméno v obecném hovoru
zunft („coniraternitas, quod vulgari dicitur zhunft"), což značí pouze
schůzku, spolek, spojení. Proto také zase zpět překládán „zunft"
na „conventio".'') Naznačuje se jménem tedy jen forma. Dává se
bratrstvu také jméno czecha, cech, bud" po znamení, po štítě, po
praporci, s nímž chodili v processích a pod nímž v hospodě se

') Eberstadt 1. c. 126.

^) Tamž 95. V Paříži Ijyhi řemesla odvislá na prefektovi královském, ten
dosazoval magistry, sám jsa presidentem čestným a vrchním soudcem. Admini-
strace řemesla svěřována vedle magistra dvěma i čtyřem radám, kteří sluli na
jihu consules, na severu prudentes homines, rozšafní muži, prud. homme. Lavisse'
Histoire generále II., 527, 529.

*) Meyer, Deutsch-franz. Verfassungsgesch. I., .327. Pioscher, Nalion.-Oekon.
III., 588.

") To tvrdí na základě pramenů Fagniez, Etudes sur i' industrie 3, 4.
O řemeslných korporacích v Cařihradě v IX. a X. stol. Le livre du Préfet sur
les corporations de Constantinople, Nicole, r. 1894. Cechů 25 se jmenuje tu.

^) Keutgen v Aemter u. ZUnfte 174 popírá že bratrstva byla soukromé spolky;
mělaf povinnosti ke kostelu a mohla při nedbč býti k nim nucena.

^) Jsou o nich stopy už v XI. věku. Eberstadt 1. c. 23.

') Eberstadt 1. c. 19. Zunft vykládá od zieinen jako latinské conventio od
convenire zz Zusammenkunft, Ubereinkunft, Vertrng. Jiným jo ziemend, gezie-
mend jako Regel, čímž by slovo Zunft mělo již poněkud kvalifikovaný význam.

Vznik organisací v Němcích. 55

scházeli členové. ') Příkladem šlechty, jež začala si znamení neb erby
přikládati, v XIII. stol. měšfané, řemeslníci užili mody té svým způ-
sobem asi brzo.^) Byl v tom výraz spolkový, členové tovaryšstva
dávají na jevo příslušnost k sobě.

Rozumí se zajisté, že bratrstvo, slovoucí cecha nebo zunft,
vždy ještě není cechem, to jest, samosprávnou organisovanou korpo-
rací. Bratrstvo, jež slově „cech", jest neorganisovaný soukromý
spolek. Ze soukromých zbožných spolků pravé cechy mohly vyvi-
nouti se; cesta k tomu otevírala se přirozeně.

Dobročinné a zbožné bratrstvo musilo se na kostelní povinnosti
(svíce a j.) skládati, někdo vybíral příspěvky a choval je, vydával;
bratrstvo má tedy nějaký důchod; odkazem, koupí může nabývati
jmění stálého ; bratrstvo se schází s vědomím městských správců
a zajisté že nejedná jen o příspěvcích na oltář a pohřeb a o cír-
kevních slavnostech, alebrž chtíc nechtíc nemůže nezavaditi o hospo-
dářské a živnostenské zájmy, zvláště byly-li kým zkracovány. Ne-
může býti pochyby o tom, že v bratrstvě sesilovala se sohdarita
členstva hospodářská i sociální. Byly tu třídní zájmy řemeslníků,
hlavní ten, aby měli v obci živnost pojištěnu a chráněnu, třeba
i proti těm řemeslníkům, kteří v bratrstvě nejsou. Ty zájmy za-
jisté záhy staly se předmětem úvahy a jednání ve spolku bratrském
i jednání se správou městské obce.

Že se třídní zájmy nejlépe ochraňují ve spolku, tu zkušenost
řemeslníci mohli dobře pozorovati při kupeckých gildách (gilden,
amicitiae), francouzských, nizozemských, severoněmeckých jež byly
autonomní associace, bratrstva, zřízená pro společné cesty obchodní ^)
a starší nežli fraternit ates řemeslníkův. Gildy obchodníků dobře
mohly býti vzory řemeslníkům, kterak se skupit a hájiti svých zájmů.

Bylo-li bratrstvo hojno také jinými členy než řemeslníky stej-
ného oboru, jest přirozeno, že právě na obhájenou třídních zájmů
slučovali se řemeslníci dotčení v užší hromadu v bratrstvě ; jimi
bratrstvo dostalo se rychleji a rázněji ve světský ráz. O francouz-

') Zeche prý jo vlastně Trinkstube; jméno zvlášť na Jihu německém obli-
bované.

^) Ze XTV. století už jest známo množství řemeslnických znaků. Alfred
Grensen, Zunftwappen 16. Martina Koláře Heraldika 19.

') Byly to spolky, od nich most k cechům, privilegované autonomní asso-
ciace, některé (Rouen, Arras) i s monopolem obchodu. Lavisse, Histoire généi'ale
II., 507.

56 Kaiha I. 3. Práce svobodná v městech.

ských bratrstvech to víme jistě. ^) Vyvinuly se i v německých bratr-
stvech asi ony Innungen — - uniones — jež zaměňují se zhusta
s cechy. Ovšem cechy pravé to vždy ještě nejsou, třebas v nich
jaká taká správa vnitřní se objevuje ; nejsou tu ještě cechovní pří-
sežné orgány s jurisdikcí, pořád jsou to s právního hlediska spolky
jednotlivých řemeslníků, a žádná korporace.

Co se dlením doby v bratrstvě vyvinulo, nestačilo dodati mu
ráz a povahu veřejnoprávního společenstva autonomního. Tu mohl
pomoci jen držitel veřejné moci, pramen veřejného práva; jen ten
mohl dáti bratrstvu to, co mu scházelo, aby z něho stala se nová
instituce veřejnoprávní. Jako město obdrželo v začátcích svých hned
také větší, menší živnostenskoprávní kompetenci od pána, na jeliož
gruntech vzniklo, stejně tak mohla městská rada, městští správcové,
z toho svého práva díly přenésti na bratrstva.^) Řemeslníci nemohli
městskou radu k tomu nutiti. První i druhá generace řemeslných
lidí v zánovních městech v Němcích byla ještě příliš mdlá, aby
mohla vládnoucí měšťany k něčemu nutiti. Proti držitelům domů,
hlavně obchodníkům, byli řemeslníci, vzniklí z nesvobody, většinou
asi podruhové se skrovným nebo i žádným kapitálem odkázaní na
práci rukou svých. Není potřebí v nových městech v říši Německé
ty řemeslníky představovati sobě s počátku jakožto skvělý mohutný
nějaký stav. Nedovedli asi svoji nedávnou nesvobodu hned a plně
se sebe setřásti.^)

Tedy úřad městský, držící autonomii městskou, v Němcích jen
zvolna částky autonomie oddával řemeslům. Věc přirozeně a sama
sebou vyvinula se asi takto. Řemeslníci v bratrstvě sdružení, po-
jednavše o svých hospodářských a sociálních zájmech, přání svá,
potřeby, formou usnesení zajisté donášeli tam, kde se náleželo :
k držitelům moci, ti aby věděli, aby pomohli, aby schválili. Uzná-
vala-li městská správa za svou povinnost dohledati k řemeslným
práčem, na trhy přineseným, nemohla nevzniknouti myšlenka v bratr-
stvě, že si správcové bratrstva pro čest bratrstva dohlédnou k pro-
dukci spolumistrů sami a dřív, aby předešli výtku. Konec pak je

') Fagniez, Études sur T industrie 4*2. Tu čteme, že administrace zlatni-
ckého bratrstva lišila se od správy řemeslného sboru téhož bratrstva : »custodes
operis seu ministerii aurifabrorum — ac magistři seu gubernatores confratriae
sti Eligii ad auriíabros«.

«) Inama-Sternegg 1. c. III., 2, 38. Eberstadt 1. c. 186.

») Týž 111., 2, 79.

Vznik organisací v Němcích. 57

stejný, af nabídlo se bratrstvo, že sejme se správců městských tu
dohledavou úlohu, nebo af správcové městští, poznávajíce, že
k účinnému dohledání přec potřebí odborné znalosti, skládali živno-
st enskopolicej ní tuto práci veřejnou na bratrstvo. Tím už soukromé
dosud bratrstvo stalo se činitelem veřejným v městském životě.

Z této úlohy (dohledati k produkci) vyvinula se myšlenka, že
bratrstvo může ručiti jen za práci svých členů, nikoli však za práci
lidí sobě cizích. Z těch myšlenek a snah sama sebou zásada vznikla,
kdo není v spolku, nesmí dělati, nebo mírnější její forma, že jen
ten bude při své práci a živnosti chráněn a podporován, kdo jest
v bratrstvě. Je to zásada prímusu nebo hájemství,') podporovaná
právem míle. Bratrstvo stávalo se tím již veřejným spolkem; spol-
čeným členům i monopol živnostenský připadl, tu mírnější, onde
tužší. Jisto také, že rostoucím trhem, rostoucí populací, větším pe-
něžitým hospodářstvím, zlepšovanou technikou pracovní, větší dělbou
práce vzrůstaly snahy bratrstev po svobodě korporativní.-)

Také uvnitř vývoj bral se k samostatnosti. Aby řemeslníci ne-
musiti s každým sporem na radní pány městské, vyžádali si a pře-
vzali ředitelé bratrstva jurisdikci, třeba ve věcech malých, domácích;
všaktě městští správcové časem potomním také odevzdali bratrstvu
i jurisdikce živnostenské podíl.

Když všelikterakými způsoby a cestami bratrstvo stalo se sub-
jektem práv a ovšem také povinností, když dopracovalo se k samo-
statnější existenci společenstevní, když mu od rychtáře a z městské
rady přiznána korporativní působnost právní, přestalo býti bratrstvo
bratrstvem, stalo se cechem v novém slova smyslu, přes to, že
jméno bratrstva mu zůstávalo ještě na časy.

Nevadí, že rychtář a městská rada drží u sebe volbu předsta-
vených v bratrstvě, nebo že aspoň chtějí ve volbu tu působiti :
vždyť kusy svého práva přenášejí na zvolené mistry. Cech pak roz-
vinuje se dál: usnáší se v hromadách o rozmanitých potřebách,
zvláště také v živnostenskoprávních příčinách ; shromažďuje pravidla,

') Z »prímusu«, z hájemství samotného, mnozí vykládají vznik cechů.
Hegel, Entsteh. d. deutsch. Stádtewes. 123. 2. Nejstarší známé privilegium toho
rázu je z r. 1152, dal je arcib. magdeburský krejčím a kramářům, aby nikdo
cizí na trh nechodil se zbožím jejich.

^) Schonberg, Handli, der polit. Oekon. II., 475, 476.

58 Kniha I. 3, Práce svobodná v městech.

zvyky : dosti dlouho řídí se těmi zvyky, než si je dá stvrditi od
držitelů veřejné moci. Tak vznikají cechovní statuta.')

Obojí svrchu líčené výklady o tom, kterak v říši Německé ce-
chovní organisace vznikaly, v mnohých věcech shodují se: kdyby
první theorie nepodceňovala \^'-znam bratrstev a vlivů cizích, a
druhá theorie kdyby nenadceňovala magisterií, ze starodávného
dvorového hospodářství pocházejících, byla by shoda dokonalá.
Jisto, že vznik a rozvoj cechů v Němcích nemohl se díti všude
cestou stejnou. Byl rozvoj těch věcí všude jinačí, složitý, prostým
vzorcem, prostou theorií, jež by se všude hodila, \^světliti ho nelze.
Rozmanité vlivy působily, nestejné v jednotlivých zemích německých,
nestejné v městech jednotlivých.^) Velice badatelé někteří přemršfují,
když vznik a rozvoj cechů přičítají samostatné myšlence germán-
ského ducha.^) Naproti tomu správněji vědí jiní, že začátky cechů
v Němcích staly se později nežli v Itálii a ve Francii,^) v jižní
Francii v Toulouse, v španělské Barceloně, kdež organisace řemesel
kvetly, nebude zajisté nikdo hledati německých vlivů. ^) Tu byly jen

') Biícher, Mit Gunst. 63. Dí, že soupis cechovních pravidel vznikl teprv,
když nastaly hádky o ně mezi mistry, nebo cechy jinými.

^) Hiillmann (Stádtewesen) vykládá vznik cechů jen z výlučnosti obchodní,
trhové, z podílu v kotcích, z něhož cizí vyloučeni. Inama-Sternegg (Deutsche
Wirtschaftsgeschichte III.) bera z každé theorie něco, jest celkem nerozhodný.
Působila prý magisteria i bratrstva jakožto zárodky k organisaci cechovní, kteráž
pojišťovala jednotlivci zdar jeho sociálních a hospodářských zájmů a celému
řemeslu zabezpečovala jistou míru autonomie s veřejnoprávní působností; rozvoj
cechovnictva byl ovládán nejvíc myšlenkou výlučnosti a prímusu (Zv\^angsrecht).
Str. 81, 82. Schonberg v národ, hospodářství správně drží se myšlenky, že
v první době městské řemeslo bylo svobodno, ale k tomu připíná neudržitelný
výklad, že cechy vznikly k obmezení oné prvotní svobody. Stieda (Handvvórt.
Staatswissen. 879 — 881) míní, že vznik cechů přes všecky theorie nevysvětlen,
ale věří že z dvorového hospodářství nějaké vlivy přešly v hospodářství městské
k řemeslníkům, kloní se také k myšlence, že bratrské gildy přispěly k vzniku
cechovního zřízení, a na konec shrnuje svoje přesvědčení u větu, že cechy
z jednoho pramene nejsou, ve všecko také vlivy lokální piisobily.

») Inama-Sternegg III., 2, 498. Nacionalisticky dí, že působil tu jen »Ge-
danke des germanisch-genossenschaftlichen Geistes« a »Rechtsordnung«, ply-
noucí z charakteru německ. národa,

•") Schonberg, Handbuch d. polit. Oekon. 476.

*) »Wer sich von der Bedeutung des german. Elements im Mittelalter die
nberschwánglichsten Vorstellungen macht, wird im Ernst nicht annehmen, dass
die Handwerkerverháltnisse von Toulouse u. Barcelona durch Germanentum
nur berilhrt worden sind.« Mayer, 1. c. I., 328.

Cechy ve Francii, v Némcích. 59

popudy z kultury římské a přirozený rozvoj, živený snahou po
emancipaci a monopolu.

Ve Francii nejstarší řemeslné sdružení, pokud známo, pocliází
z r. 1061. Sdružili se to svícníci (chandelier).^) V Němcích vědí
o nejstarším sdružení z r. 1106 ve Wormsu, ale není to sdružení
řemeslníků než živnostníků, rybářů, k ^'ýhradnému prodeji ryb.^)
Z r. 1128 povědom první spolek řemeslný. Týče se tkadlců cíchařů
v Kolíně n. R. (textores culcitarum pulvinarium) r. 1149.

Rozvoj cechů v Némcích byl několikrát násilně přetržen, takže
všecko, čeho do té chvíle řemeslníci k své emancipaci a autonomii
dobyli nebo získaU, na ráz smeteno. Shořena stavba, základy však
zůstávaly. Hlavní příčinou rušení řemeslných organisací byl strach
vládnoucích, aby řemesla ze svého sociálního postavení podružného
jakožto živel demokratický nedostala se k vládě v městech. Vrchnosti
městské, zvláště biskupové, časem velmi horlivě naváděli císaře
proti řemeslům. Fridrich 11. r. 1219, veden jsa tou politikou, za-
kázal v Goslaru všecky spolky a gildy; když r. 1232 biskup worm-
ský témuž císaři žaloval, že řemeslníci jeho konají rady a soudy,
povrhujíce soudem biskupo\^^m, vydány jsou snad všem biskupským
vrchnostem privileje, jimiž zastavují se řemeslné organisace.^)

Byly však příčiny zákazů vrchnostenských také jiné. R. 1264
•Drganisace řezníkův a pekařů v Erfurtě zrušena městskou radou
pro neplechy a šidby, jichž dopouštělo se sdružení na konsumentech.
Je velmi význačno, že spolky řemeslné již ve svých mladých počát-
cích neuměly na uzdě držeti lakomstva a egoismu svých členů.
Z příčiny takové r. 1279 ve Wůrzburce biskup zrušil řemeslnické
společnosti, nebof obec byla všecka proti nim vzliůru ; prodávalitě
zboží zlé, vyháněh cizí trhovníky z trhu, příchozí dělníky hnali od
díla.^) Na ochranu konsumentů r. 1276 Otakar a po něm r. 1278
Rudolf Habsburský zrušiU spolky (uniones) vídeňské. 1 Albrecht,
syn Rudolfův, r. 1288 zákaz spolkův obnovil.-'')

K vládě na radní dům řemeslníci dostávali se tou cestou, že,
získavše grunt a dům, ve všem patriciům se připodobnih, čehož

') Lavisse, Histoire generále II., 512.

-) Mumnienhoff, Monograph. zur deut. Kuliurgesch. VIII., 27.
') Stieda 1. c. 881. Inama-Sternegg 1. c. tvrdí, že před r. 1149 není pově-
domého pořádku řemeslnického. Mummenhoff 1. c. 41.
*) Keutgen, Aemier 244, 245, 247.
') Inama-Sternegg III., 2, 60. Mummenhoff 1. c. 41.

60 ■ Kniha I. 3. Práce svobodná v městech.

příklad v Brunšvicku. Tu r. 1292 pokus řemeslníků dostati se do
rady selhal. Ale pak se tam jednotlivci dostali jměním.') Jinde
vzplanuly z těch pokusů v i krvavé bouře v městech, jako na př.
r. 1301 v Magdeburce, r. 1308 ve Štrasburce. V onom městě ví-
tězní patriciové kázali deset náčelníků řemeslnických upáliti na
rynku. ^ )

Než ať byly podněty k rušení řemeslných associací jakékoli,
v bratrských těch družinách bylo tolik mladé krve a síly, že do-
konce ubíti se nedaly a v malých časech vždy zase znova oživovaly.
Jen jediné město v Němcích nedalo cechovní organisaci rozvinouti
se. Byl to Norimberk. V tom městě řemesla stanula a strnula na
prvním stupni společenstevního rozvoje.'^) Dlouho do XVI. věku
v Norimberce byla řemesla neorganisovanými, svobodnými živnostmi :
kdo přišel a radě městské hodil se, usedl a pracoval. Městská rada
tak pevně držela si vládu, že cechy nemohly vzniknouti ; vznikly
časem spolky, ale uvízly v začátcích a na časy zůstávaly tou měrou
na radě závislý, že po autonomii v nich není ani stopy. Kdežto
jinde cechy zmocněly činností vlastní a silnou organisaci, norim-
berské družiny řemeslné neměly ani volného práva shromažďova-
cího, nesměly si s cizími cechy dopisovati, došel-li jich dopis, purk-
mistr otevíral, a začasté rada odpovídala za své řemeslníky přes-
polním sama; spolky norimberské neměly pečeti, později byla jim
pouze půjčována, aby ji k listům přitiskli. Policejní a soudní správu
řemesel norimberských deputovaní z rady (rugsamt) vedli, dávajíce
o každém hnutí zprávu do rady městské. Tento dozorčí orgán
městské rady, sestavoval řády, jednak znaje potřeby řemesel, jednak
dávaje si od mistrů v tom raditi.

Toto zřízení prý řemeslům nic nevadilo po stránce živnostenské,
prý dusilo egoismus jednotlivcův a snahy odstředivé. V koncích
XIV. věku řemesla norimberská došla toho, že osm mistrů dostalo
se do městské rady, aby tam zastupovali zájmy ostatních. Ale osm
proti 34 radním pánům ostatním mnoho není.^)

Zastavili jsme se schválně při Norimberce, neboť odtud přišlo
Starému městu pražskému městské právo, a nemohly tudy ani ře-

') Stádtechroniken XXV., VI.
'^) Mummenhoff 1. c. 45.

') Asi tak jako řemesla v Benátkách, proti nimž vždy i-ada městská byla
tuze mocna. Schonberg, Handb. d. polit. Oekon. II., 569.
*) Mummenhoff 42—46.

Německá kolonisace řemeslnická. 61

meslné poměry norimberské u nás býti zhola nepovědomy a bez
vlivu.

Ze všeho již s dostatek patrno, že do polou XIII. století, kdy
se kolonisování u nás rozproudilo, a němečtí řemeslníci k nám
se stěhovali, nebylo u nich doma mimo krajiny rýnské při
francouzské hranici nic cele hotového. Bratrstva v Němcích dospí-
vají k cechovnictví právě až v koncích XIII. věku.*) Také nesmíme
si představovati ani čelnější německá města příliš lidnatými, aby
v nich bylo řemeslných lidí do set, kteří, dospěvše k vědomí své
síly, byli by se sociálně a hospodářsky organisovali. Frankfurt nad
Mohanem, Hamburk, Norimberk v XIV. věku neměly asi víc než
po 10.000 obyvatelích ; Drážďany měly ještě v XV. věku kolem
5000 obyvatelův, a v touž dobu Norimberk, Štrasburk asi po 20.000.^)
Vůbec ani na konci středověku největší počet mést německých
neměl nad 5000 lidí. Proto také není nikterak potřebí v kolonistech,
z Němec k nám přicházejících, viděti ohromné přívaly populace a
zvláště řemeslnictva. Cím skrovnější představy, tím as pravdě bližší.
Kdyby byli řemeslníci do našich nových měst přicházeli valně a
s mocným kapitálem, byli iDy zajisté ihned nebo brzy zavedli si tu
samostatnou cechovní organisaci, které si musiti doma jen zvolna
krok za krokem na městských pánech dobývati. Arci u nás, když
sem přicházeli jako kolonisté, byl jim nový svět, a jest na snadě,
že tu nevystupovali se svými snahami tak skromně jako doma
v Němcích. Však o tom, žeby brzy se byli autonomně organisovali,
nevíme nic. A chudými mnozí zůstávali napořád, vímef, že r. 1263
pro drahotu a hlad rozliční řemeslníci pražští chodili žebrat dům
od domu.^)

S větší potencí hospodářskou obchodníci, zvláště suken kroječi,
stěhovali se do našich novotných měst (to budou asi oni „ho-
nestiores" našich pramenů),'') avšak ani o těch neví se, že by byli
kde do lucemburské doby utvořili organisovanou cechovní gilclu ;
v Praze obchodníkům patrně stačilo starodávné kupecké právo ně-
mecké, a v městech venkovských nebylo jich na cech dostatečný
počet. Zdá se, že příchozí z Němec řemeslníci (aspoň některých

') Ba ještě v XIV. věku. Ševci v Lipsku stali se cechem v XIV. stol. od-
štěpením od »amtu«. Eberstadt 1. c. 122.

') Bucher, Die Entstehung der Volkswirtschaft III., 1, 24, 25, 26.
') Fontes rer. bohem. II., 298.
*) Erben, Reg. 1 , 510.

62 Kniha I. 3. Práce svobodná v městech.

odborů) právě na těch velkých obchodnících byh hospodářsky zá-
visH snad pro dovoz surovin a pracovného materiálu ; nicméně to
u nás bude proti Německu rozdílem přirozeným, že ta závislost
nevedla k protivám sociálním tak příkrým, jako byly mezi řemesl-
níky a velkoobchodníky v Němcích. Sem přicházeli kolonisté obojí
ruku v ruce za společným cílem, a proto si už nějak vyhovovali,
kdežto v říši německé generace míjely, nežli řemeslníci domohli se
stejného postavení s velkoobchodníky.^) U nás měšťanský řemeslník,
měl-li domovité zakoupení, dostal se mezi městské konšely asi hned
na počátku měst (aspoň již v nejstarších zmínkách o měšťanech
řemeslníky nacházíš), kdežto na odpor tomu v Němcích docházejí
spolu vlády v městě ve XIV., ba někde teprve v XV. století.^)

V jakou organisaci tedy řemeslníci městští vešli u nás? Bohužel
do vymření Přemyslovců prameny jsou v těch věcech nedostatečný.
Ale i z kusých zpráv to vysvítá přec, že i u nás rozvoj k cechovní
organisaci chystal se tak zvolna a týmiž některými cestami jako
v sousedních Němcích. ^)

Kolonisací stalo se u nás nejprve to rázem, co v Němcích se
vy\inovati musilo, totiž, město již samou zakládací listinou učiněno
trhovou vrchností, král oddal aspoň některé krámy k městu, dovolil
stavěti nové, stejně tak činil šlechtic i vrchnost duchovní, zakláda-
jíce město. Právem míle hnáni do města řemeslníci z okolí, neboť
jen tu monopol piáce. Rychtář, maje zde k užitku svému některý krám
řemeslníkův, byl bezpochyby dohližitelem trhův a tudy i řemeslníků.
Když se rychtáři konšelé postavili po bok, všecek hospodářský řád
městský byl v jich rukou: rychtář a konšelé, řídíce trh i řemesla,
pospolu vydávají nařízení o měrách a váhách a bdí nad řemesly
pohcejními řády, vydávanými „pro obecné dobré městské". *)? Kde
jaký dělník byl přijímán do města s počátku ochotně, aby město
vzrůstalo, ani snad tuze nevybírali, nikoho nezkoušeli. Řemesla
všecka všudy byla svobodná, to jest neorganisovaná ; o nějaké smlu-

') Inama-Sternegg III, 1, 78.

-) V flezně teprv r. 1362. Týž 134. Mummenhoff, Handwer. Monograph,
z. Kulturgesch. VIII., 45. >Vor den XIV. Jahrhund. sitzen in der Regel in dem
Stadtrat keine Handwerker als Vertreter ihrer Zunft.«

^) Stejně tak bylo v Polště, v Krakově, kamž Boleslav Stydlivý r. 1257 při
vedl Němce. Steslowicz (v Kvartál n. Historyczn. VI., 2, 277) praví, že pro Polsko
jest otázka o ceších jen formální, cechovní zřízení přineseno spolu s německým
právem (?), a potom se tu vyvinovalo jako instituce německ. práva.

*) Hád jihlavský z r. 1349. Rukop. musej. V. E. 41. X. 9.

Organisace řemesel u nás. 63

vené unii (innung). kterouž by domácí řemeslníci trhovce cizí vylu-
čovali, s počátku není řeči. a délo-li se nějaké stížení, bylo to jen
ve způsobe poplatku k obci.

Jediné mohlo obmezení trhovců býti v obmezeném poctě krámů
postavených, k nimž řemeslníci byli prodejem svých A^ýrobků vázáni,
ale i tu možná věc, že na počátku měst při volnějším stavu rychtář,
obec nebo pán města mohli některý krám vždy ještě přistavovati,
nežli vznikl numerus clausus: vždyť mnohem později zajisté týmž
způsobem česká populace a její řemeslnici vo vynucovalo si od správy
městské „české krámy" vedle starších „německých".

Takž bez organisace na svobodě řemeslnictvo nových měst
trvalo zajisté za desetiletí : některých řemeslníků vůbec bylo málo
k organisaci, a kterých bylo hojně, těm městská správa nedopouštěla
uzavírati se pro vzrůst města. Zvláště ne v hlavním městě, řídícím
se právními zvyky města Norimberka, jež, jak svrchu položeno, ne-
dopouštělo ještě ani v pozdějších dobách „přísežných" řemeslných
spolků, nedopouštělo obmezování práce ani trhův. Kdo u nás
z městského trhu mohli býti vylučováni, byli, jakož dotknuto svrchu,
nevolní lidé vrchnostenští. A na tom přestáno na časy.

Ale k organisaci naposled přece došlo. Že by u nás byly zá-
rodky k řemeslné organisaci již z dvorového hospodářství, není
možno, nevidíme mezi starou organisaci dvorskou a novější městskou
nižádného spojení ani přechodu. Sic i u nás zvláště při dvoře kní-
žecím byla už v předešlé době zmíněná magisteria. Uvádíf se r. 1055
mistr dosazený nad pekaři a kuchaři ^), ale nevěříme, že by měl
magister tolik práva, aby bylo magisterium jeho schopno vymaniti
se z dvorského práva a rozvinouti se v organisaci samostatnou.
Byla-li magisteria jakožto zvláštní instituce v samých Němcích málo
kde, tím spíše můžeme v Cechách při rozvoji řemeslné organisace
jich zhola pominouti.

Na rozvoj k organisaci byla u nás asi jen bratrstva, byf o nich
v periodě přemyslovské málo zapsáno. Že u nás bratrstva předchá-
zela cechovní organisace a byla jich základem, to \^"svítá jasně
z výčitky brněnským bratrstvům kdysi od krále Václava II, učiněné
a v následující potom době opakované : A^yčítá se jim, že měli mistři

') Fontes rer. boh. II. 15. Sem náleží naposled i onen perkmagister (rychtář),
od biskupa t Kroméhži r. 1266 dosazený nad vinaři, aby je rozhodoval v jich
sporech.

64 Kniha I. 3. Práce svobodná v městech.

in cechis et capitulis jednati o spásu duší (bratrstvo zbožné!),
a oni že jednali o soukromých výhodách.^)

Bratrské spolky byly řemeslníkům od správy městské propu-
štěny zajisté nejdřív a nejsnadněji. Církev již pečovala o to, aby
se řemeslníci pro kostelní účely sbratřili záhy. Sbratřování, spolčo-
vání v středověku bylo tak obyčejným, že vypadalo naposled jako
sociální nezbytnost. Víme, že nebylo k bratrstvu na počátku ani
mnoho potřebí : stačilo prostorové spolubydlení, příslušnost ke ko-
stelu, poznání stejných snah a stejného cítění, vůle pomáhati si po
křesťansku vzájemně. Nevadí, že o počtu a o způsobe fraternit ne-
máme do začátku XIV. století zřejmých zpráv; měla-li Vídeň, nad
niž královská Praha nepoměrně vysoko vynikala, r. 1288 dokonce
už i bratrstvo hudců, ^) nemohla býti Praha bez bratrstev. V Praze
spolky bratrstev řemeslných byly. Slavný xiezá krále Václava II.
r. 1283 očekávalo obyvatelstvo pražské „dle rozličných řemesel"
skupené, ^) kteráž zpráva dobře ukazuje k skupinám bratrským.
Možnáj že v neklidných dobách posledních králů přemyslovských
i městské správy samy podporovaly zřizování bratrstev, poněvadž
na ně snáze dala se vložiti a mezi ně rozděliti povinnost městské
obrany.'*) R. 1308 při vjezdu Jindřicha Korutanského do Prahy tančih
řezníci, kožešníci a pekaři, kteráž řemesla pro hojnost svých mistrů
již dobře mohla býti sdružena. '") Také svědčí a nějakých sborech
řemeslných, káže-li nejstarší pražský řád o ohni, psaný před r. 1314,
aby každé řemeslo — artificium manuále — běželo s háky hasit,
a zanedbá-h toho, nechť „řemeslo" platí deset hřiven k obci.*') To
vše předpokládá již nějaké vnitřní řízení; vzniklo-h bratrstvo me-
chanicky prostě, tu již musí býti začátek nějaké organisace.

Pak lze dále souditi, že v bratrstvech, založených k účelům
církve a humanity, tlačily se časem na povrch zájmy řemeslníkům
vlastní, zájmy hospodářskopolitické, které chtěj nechtěj na řemesl-
níky naléhaly; byly tu na prvém místě městské trhy, v kterých
řemeslní trhovci zajisté chtěli míti přednosti před cizími řemeslníky ;

') Rossler, Stadtrechte, BrUnn. 218.
*) Monograph. zur deutsch. Kulturgesch. X. 88.
») Tomek d. Pr. L, 212, 346.

*) Povinnost řemeslných spolků hájiti města ve Francii viz v Fagniez, Études
sur rindiistrie 47.

*) Fontes r. boh. IV., 114.

«) Arch. praž. č. 986. De igne. Rossler, Altprag. Stadtrecht. 4.

Organisace řemesel. 65

časem pokročili, solidami jsouce v cílech svých, k tomu, že chtěli
obsáhnouti trh sami, ale již ne všickni řemeslníci, kteří v městě
sedí, nýbrž jen ti, kteří jsou v bratrstvě. Na ten konec i u nás, jako
v Němcích, vznikaly v bratrstvech užší kruhy stejných řemeslníků —
uniones, jednoty, v kterých se zásady monopolu rodily a jiné roz-
manité snahy mistrů nabývaly formu usnesení.

To úhrnem jsou ony „soukromé výhody" (privata commoda),
jimiž se bratrstva brněnská, olomoucká, znojemská a jiná dle vý-
čitky svrchu řečené zabývala místo péče o spásu duší. Pekaři prý
nechtěli péci než třikrát v témdni, řezníci nechtěli dřív porážet, až
staré maso prodali, koželuzi s řezníky prý zvláště se na to spojili
(speciales habent uniones), že nepřipustí nikoho k dílu svého ře-
mesla, kdo sobě nezakoupí u nich právo a cech, nebo nepojme
dceru misterskou za ženu : koželuzi prý překáželi cizím ve vozbě
kozí do města, ševci prý mnohé jiné ševče, kteří v městě bytují
a k městu platí, ale v spolku nejsou, nechtěli připustiti k trhům,
všickni řemeslníci prý se shodli, že nepřijmou učedlníka na učení,
leč rodiče jeho koupí právo tolika a tolika hřivnami, kterýchž peněz,
když učedlník uteče nebo umře, sobě ponechávali, krejčí prý ne-
dopouštěli mistrům, kteří nejsou v unii, aby u nich příchozí krejčíř
pracoval. Na konec prý až i o tom se snesh (inter se statuunt),
kdyby nově příchozí řemeslník nechtěl vstoupiti do jich spolků, že
ho může kterýkoli člen bratrstva zabíti, pokutu za to že zaplatí
spolek.

Dejme tomu, že toto poslední snesení jest pomluva (commu-
niter dicitur), v ostatním však, co tu z výčitek uvedeno, jsou snahy
tehdejších mistrů v bratrstvě a ve spolku sdružených, zajisté správně
vystiženy, a jakkoli pochází znamenitý jich soupis z nepo vědomého
roku panování markraba Karla na Moravě, ^) neváháme tvrditi, že
to byly tytéž snahy, pro něž na Moravě již r. 1292 král Václav
,,schůzky a spiknutí" (conventiculas et conspirationes) zakázal. ^)
Také stanoviště, s něhož zákaz Karlův pohlížel na svobodné řemeslo
proti řemeslu spolkem vázanému, plně odpovídá situaci a hospo-
dářské politice zánovních měst všech, nejen moravských a českých.
Dí se totiž v zákaze, že jest zdrávo a užitečno, aby každý člověk
jakého řemesla koli směl bez číkoli překážky v městech usaditi se
a práci, kterou umí. provozovati.

') Vytištěno v Rosslerových Stadtrechte v. Brilnn. 218., 219.
') Celakovský, C. Mus. 1879. 103.

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XTV. a v XV. věku.

6tí ' Kniha. I. 3. Práce svobodná v městech.

Než af městům na počátku svědčila svoboda řemesla a živnosti,
konšelé časem přece musiti uznávati povinnost chrániti živnostníků
svých, zvláště těch, kteří si zaplatili právo měšťanské, a dbáti, aby
měli materiálně dostatečný příjem, sociální povinnost to, které
v dnešní době žádný úřad by na sebe nevzal. ^) Také řemeslníci
potřebami městského obyvatelstva rostouce a pokrokem se rozvinu-
jíce, mohutněli a obhajovali se sami a nedávali si snadně ve sna-
hách svých a v „spiknutích" překážeti. Naposled i samy městské
rady mohly uznati některou výbornou stránku nepříjemných řemesl-
nických sdružování ; kdyby se jim zřejmě povolila organisace, byl
by mezi mistry a dělníky nějaký dobrý řád a správa, vítaná zvláště
tu, kde některého řemesla bylo hojně. Správa odborníků řemeslných
mohla míti vliv na práci řemeslnou prospěšný.

Takž naposled potkaly a sloučily se zájmy městské správy se
snahou řemeslníků, „uniones" — spolky — nechány při životě, ba
propouštěno jim na konec „hájemství" nebo prímus, nucený totiž
přístup k spolku, zvláště, jestli že z přístupného platu obec měla
nějaký podíl. ^)

Ten prímus nebo hájemství jest koncem prvotní nezřízenosti ře-
meslnické a již dodává bratrstvu ráz cechu. Družině řemeslné do-
sazeni pak mistři za správce a soudce, vznikají pravidla již také od
konšelů uznávaná. Řemeslníci městští, pracujíce i pro okolí, dobý-
vah si monopolem produkce blahobytu a ten časem snažili se po-
jistiti i svým rodinám; již v nejprvnějších, v nejstarších řádech
řemeslných, tato péče a snaha všude obecná ^) v zákon upravena
se vyskytuje.

Kolik se u nás za posledních Přemyslovců z toho všeho
v bratrstvech vyvinulo, za nebytí pramenů nemožno říci. Ale nějaké
podstatné začátky cechovní organisace se staly, neboť v XIV. věku
vyskytují se hotové řády řemeshié; zajisté i u nás dlouho zvyk,
právo i organisace žila, nežli o tom zapsali řád. Možná dost, že

*) Stieda. Handworterb. d. Staaiswissensch. 885. Tento podnět k řemeslné
Organisaci ozývá se z řádů cechovních ještě v XVI. století nejednou. Pekarům
ve Vožici Michal Španovský z Lisova a na Pacově r. 1591 dovoluje organisaci.
»aby od jin5'ch, kteří v řemesle jich nejsou, v živnostech překážka se jim ne-
dala.« Opis u dra Čelakovského v pražs. archive.

*) Jako shledali jsme r. 1273 v slezské Vratislavi. Konšelé propustili ře-
meslníkům, aby prodávali >innung'< za tři věrdunky, z nichž dva připadnou obci.
Keutgen. Aemter. 216.

*) Ve Francii jako jinde. Lavisse. Histoire generále. II., 513.

Organisace řemesel. 67

V Xin. věku řezníci pražští měli fraternitu s řemeslným rázem,
r. 1339 podkomořímu Oldřichovi Pflugovi z Rabštejna řezníci staro-
městští pod přísahou vyznali, že mají práva od krále Otakara,
hlavně to, že kolem Prahy na mih nikdo mimo ně nesmí maso bíti
a prodávati. ^) Také zdá se, že zlatníci za Otokara II. byli už ně-
kterak srozuměni. Dovolujef král zlatníkům pražským , kteří do svých
škod stěžovah si. aby ze sebe čtyry vohli, kteří by v huti (či v slé-
várně) na to zřízené, zkoušeh čistotu stříbra a přijímah peníze, aby
sléváním jich odváděli čisté stříbro do mincovny; za to zkoušení
aby z hřivny brah, koUk mincmistr a přísežní konšelé ustanoví,
a ten plat aby šel na užitek všech zlatníků. ^) Berou tedy zlatníci
tím privilegiem na sebe veřejnou práci, volí k ní čtyři mistry, a
berou užitky všickni jako celek. To už mohh býti sdruženi.^) Jsou-li
zlatníci ve Vídni již r. 1288 nějakým bratrstvem, nevíme, proč by
touž dobou neměh v Praze býti sdružením, aspoň poněkud organi-
sovaným. *) Možná, že také jiná bratrstva ke konci XIII. věku byla
samosprávná, vždyf \-yskytují se tou dobou hotové cechy už i v Slezsku
(ve Svídnici barchetníci 1292). 5)

Ať do A-ymření Přemyslovců některá bratrstva u nás brala na
se ráz cechovní čili nic, podněty k takové organisaci tu byly. Městský
život do konce XIII. věku rozvinul se tou měrou, že bratrstva ne-
mohla nechtíti býti faktorem veřejného života ; městská ústava zpev-
nila se a obsáhla tolik veřejných práv, že dobře a ochotně mohla

') Strnad. Listář plzeňs. 49. Emler, Reg. IV., č. 717.

') Teigovy opisy z formuláře z nejstarš. knihy starom. 986, 4.

^) V Kroměříži r. 1290 Otakar dává to právo zkoušky na užitek městu
(Emler, Reg. II., 646). Zdá se, že také v Praze konšelé zlatníkům nepřáli toho
práva a užitku a že po něm sháněli se sami. Aspoň to jisto, že nástupce Ota-
karův listinou (bez datum. Emler, Reg. II., str. 1017), oddal zkoušku stříbra
pražským měšťanům, kteří tu práci ovšem bez zlatníků, jakožto znalců, nemohli
asi prováděti.

*) Arci cechovní artikule vídeňské jsou teprv ze století XIY. Také jinde
vystupují cechovně později; v Magdeburce 1330, v Štrasburce 1862; ale v Aug-
špurce již 1276, v Kolíně Rýnském 1259. Inama-Sternegg. III., 2, 137. Srov.
Tomek, D. Pr. I., 348.

^) Jen mimochodem připomínám, že opis cechovního řádu mlynářského
a pekařského řemesla v Chrudimi, jehož od r. 1576 užívali v Skutči (K. V. Adámek,
Skuč 10) praví o sobě, že pochází z r. 1300; to by byl nejstarší náš povědomý
řád, kdyby nebylo datum zhola falešné. Opis nedobře čtený, v museum zemsk.
V. E. 17. V Chrudimi dle osobní zprávy p. dra K. V. Adámka žádného řádu
z XIV. věku neznají a nemají.

68 Kniha I. 3. Práce svobodná v městech.

bratrstvům některá od sebe oddati a nechati sobě jen vrchní do-
hledy a soudy.

Pro svou organisaci bratrstvo, snažíc se býti cechem, také ne-
musilo jíti daleko ; vzor byl ve správě městské, tu byl rychtář, pří-
sežní rada, obec ; cech jakožto korporace mohl to všecko v malém
okrsku svého působení opakovati a nápodobiti; šlo tu o přísežné
cechmistry, o autonomní obec všech mistrů. A jako město bylo
privilegovaná korporace proti venkovu, takž podobně cech mohl už
teď býti privilegovanou korporací proti těm, kteří stáli mimo něj.
Konečně i báňská města v Cechách (Jihlava, Hora), majíce v sobě
organisovaná družstva hornická hned od počátku, nemohla býti bez
vlivu v organisační snahy řemeslníků aspoň v okolí svém. V těch
městech již za Přemyslovců posledních v XIII. věku horníci pracov-
níci i kapitalisté organisovali se jakožto družstva na výtěžek z práce
a z podílů horních s povinností k vrchnosti hornického regálu, tedy
ke králi a jeho úředníkům. ^) Za Václava 11. i uhlíři, kteří kupovali
les a vozili z milířů uhlí k horám, měli svoji upravenou associaci
s privilejem královským. ^) Také když r. 1300 král začal raziti gro-
šovou minci novou, ihned vyskytují se na Horách organisovaná
konsorcia mincířů a pregéřů s konšely svými. Na Horách všecko
svědčí o korporativních organisacích, i protož soudíme, že řemesl-
níci nemohli takových vzorů neviděti.

Dopustili-li jim městští konšelé k organisaci tolik, jako král
lidem hornickým, toho ovšem nevíme.

Skoro všecka naše nejstarší statuta řemeslná v století XIV. jsou
vydána a tvrzena ne od krále, než od konšelů královských měst,
rozvoj řemeslných spolků tedy bral se pod dohledem a svolením
městské správy. V městech poddanských statuta i řády stvrzovala
vrchnost panská. Že za takového poměru řemesla u nás nemohla
té veliké a samostatné úlohy hráti jako na příklad silné korporace
řemeslnické v městech rýnských, to pochopitelno. Proto také tak
dlouho po začátku měst u nás nejsou projevy cechovní autonomie
nikde světle patrný ; i při nedostatku pramenů musily by přec nějak
zřejměji pronikati na den, kdyby byly silný bývaly.

') Později nastaly sociální rozdíly mezi dělníky najímanými, kteří už ne-
měli podílův, a mezi horníky (měšťany) nebo kverky, kteří už osobně v horách
nepracovali, ale pořád měli organisaci svou jako cechovní.

*) Ve stvrzení krále Jana. Celakovský, Codex II , 244. Ještě v XVI. stol. se
na Janovo privilegium odvolávají. Arch. kutnohor. č. 91. R. 1509. Opis
v zemsk arch.

Oťganisace řemesel. 69

Po vší této úvaze nezbývá než vyznati, že do konce doby pře-
myslovské (r. 1306) v královských městech neznáme bezpečně ni-
žádného cechu jakožto organisovanou korporaci; jenom po všelikte-
rakých znameních soudíme, že tu byly zárodky, podněty, vzory a
začátky.

V městech panských bezpochyby rozvoj k cechům byl ještě
mdlejší než v královských. Vadilo již to, že počet mistrů k jednomu
řemeslu nebyl valný, čehož přec na obhájenou třídních zájmů nutno :
nad to víme, že městská správa poddanských měst nedosáhla té
samostatnosti jako konšelé měst královských, natož tedy řemeslníci.
Vždy tu byla na zámku se s^Tm nadprávím bhzká vrchnost, která
hlídala, nakládala břemena ') a držela autonomii na uzdě.

') Připomínáme, že v Městci Heřmanové byli řemeslníci robotami povinni
až clo r. 1594. Potom se vykoupili. Klaus. Městec. 103.

IV.
Rozmanitost řemeslníků za posledních Přemyslovcův.

Rozmanitých řemesel a živností v zánovních městech českých
do Arymření Přemyslovců shledáváme při nejmenším čtyřicatero.

Na prvním místě povšimnutí zasluhuje řemeslo souke-
nické, poněvadž jest v jistém smysle nové a přišlo v té novotě
spolu s městy. Sic již na dvorech za naturálního hospodářství cho-
vali ovce, brali jim vlnu a robili z ní látky. Ale ty nemohly než
hrubé býti. Zakládaje města Otakar 11. volal do Čech a na Moravu
flanderské soukenníky, kteří z převýtečné vlny domácí a anglické
uměli robiti sukna tak pokročilou technikou, že je od Flandrů nizo-
zemských Francouzi i Němci brali ^) a od nich se učili. ^)

Odtudž tedy z dolního Rýna, jako k Němcům tak i do Cech
soukenictví, rozvinutou technikou provozované, přišlo a usadilo se
v městech hned při jejich počátku.^) Města ten průmysl vlnařský
rozvíjela ; nejedno české město jím vlastně živnostensky mohutnělo,
neboť výrobek suknářů v Cechách stal se schopným vývozu velmi
záhy; vímef, že již r. 1304 českým obchodníkům se sukny barev-
nými i nebarevnými vévoda brunšvický stanoví celné podmínky.*)

') SchmoUer, Tucherzunft in Strassbrg. 77 a násl. Quicherat, Hist. d.
costuiii. 231.

*) Inama-Sternegg. Wirtschaftsgesch. III., 2, 121.

') Rychtář a konšelé v Budějovicích r. 1344 praví, že soukenuíci tu byli
>a fundatione civitatis« a neplatili z rámů. Kopl, tJrkundenbuch d. St. Budvťeis
43. Také počátky rychnovského suknářství kladou se do Otakarovy doby. Arch.
Pam. II., 212.

*) Emler, Reges. II., 870.

Soukenníci. 71

Cizinci nizozemští sem donesli sic 4;echniku lepší, vlna však,
kterou tu pracovali, nestačila na tak jemné výrobky jako Flandři
dělali doma, i protož dovoz cizích suken flanderských ani potom
nikdy nepřestal: syn Otakara II. král Václav stejně se sháněl po
suknech, z Gentu vožených, jako otec jeho ^) a všickni nástupci
po něm.

Suknářstvím vznikl v Cechách široký městský obor živnostenský.
S počátku byli v popředí jeho ti suknáři, kteří krájeli sukna na
lokte k prodeji a proto sluli suknakro ječí, pannicidae, ge-
w a n t s n e i d e r, nebyli řemeslo, ale obchod, i protož jméno „mistrů"
v Němcích dlouho u nich nevyskytuje se. Krájeli sukna cizí, drahá,
krájeli i domácí, která buď od zdejších řemeslníků kupovali hotová,
anebo si ze své suroviny sdělati dávali.

V suknářském oboru byla hned od počátku znamenitá dělba
práce: byli nejprv lanifices, vinaři, kteří vlnu dodanou nebo
skoupenou upravovali v přízi, v polotvar. Pomáhaly jim v tom,
jakož víme z pozdějších dokladů, i ženské předlice mimo město
bytující na vsích. Byli tu dále textores. tkadlci vlny, val-
cháři, barvíři a ti. kteří sukno konečně upravovali (appret ováli)
v jemnější výrobek. Ti sluli suken p o s t ř i h a č i, p a n n i r a s o r e s.
Jméno soukenníků dáváno buď těm vinařům, kteří si sami kupovali
vlnu a upravovah na stav, anebo těm řemeslníkům, kteří výrobek
tkadlců na valše a v barvírně upravovali do konce.

Jest tu patrně řetěz rozdělené produkce, k jednomu cíli mířící.
Všecky jmenované oddíly mohly býti rovnocennými živnostmi každá
o sobě, v Němcích leckde i cechy z jednotlivých staly se už
v XIIL věku,-) ale že práce jednoho oddílu vlnařského průmyslu
závisela na práci oddílu druhého, spíš se stávalo, že závislost tech-
nická přivodila odvislost hospodářskou ; ten, kdo měl v rukou větší
kapitál, kdo objednával a dodával surovinu, af to byl kroječ anebo
svým časem soukenník, ten zajisté předlice, tkadlce, valcháře, bar-
víře i postřihače jakožto pomocná řemesla zavázati si mohl k služ-
bám : ^) ba tam, kde nebyla celková produkce veliká, soukenník
opatřil všecku práci námezdním tovaryšem tkadlcovským, valchář-
ským, barvířským.

') Emler, Reges. II., 1049, 1011.
^) Inama-Sternegg I. c. 132
*) Týž 122—130.

72 - Kniha I. 4. Rozmanitost řemeslníků.

V Praze v XIII. věku .v pramenech, co do času nestejných, vy-
skytují se v průmyslu vlnařském lanifices, pannifices, pannirasores
a textores. Scházejí tu patrně valcháři a barvíri. kteří asi nejdřív
byli v službácli soukenníků, poněvadž byli teclmicky nejméně samo-
statní. Zdá se, že kroječi suken jakožto kapitalistický živel obchodní
až přes počátek XIV. století ovládali u nás všecky odbory produkce
vlnařské, af samostatné, ať podružné. Těm obchodníkům protivníci
a zápasníci vznikali v soukennících, neboť těch bylo nejvíc, a měli
v rukou předposlední stadium výroby soukenné; oni měli v rukou
sukno, výrobek sic ještě obhroublý, ale už trhu schopný. Zbývalo
jen, aby rasores, postřihači, ho zjemnili a učinili cennějším.

Soukenníci tedy představovali řemeslně technický živel proti
obchodníkům. Přirozeně přišli na myšlenku, že si také sami pro-
dají, co si narobili, že budou sukna krájeti také. A proč by
nemohl soukenník odborník krájeti i cizí jemná sukna podle
svých lirubších, českých? Postavil se tedy soukenník kroječ proti
kroječi obchodníku. Proto když na počátku XIV. věku prameny
naše zmiňují se o zápase mezi soukenníky a kroječi, jeví se
boj ten na první pohledění býti bojem o trh, ale bedlivější pozor
budí v nás přesvědčení, že byl před tím zápas o jednotUvá po-
mocná řemesla v průmyslu vlnařském, a výsledek jeho ten, že sou-
kenníci hrubou výrobu sukna českého již ovládali všecku, jenom
ještě postřihačská zjemňující práce byla od nich oddalována. Ten
výklad dáváme rozkazu konšelů Staroměstských r. 1330, jímž sou-
kenník na dále směl prodávati sukna vlastní práce a nepostřižená ;
taková nedokonalá sukna mohl prodávati v malém i velkém komu-
koli ; naproti tomu sukna postřižená směl prodávati drobně jen na
lokty a u větší míře měl je nabídnouti kroječům.^) Tím provedena
obrana proti výlučným snahám kroječů obsáhnouti trh všecek.

Se soukenníky zřejmě vyskytuje se řemeslo krejčířské.
Odíval-li se obyčejný člověk český plátnem a kožemi,^) čímž mu
zvláště posluhovali „sešívači" nebo ševci, po založení měst měl hoj-
nější a lacinější možnost poříditi si sukno, třeba šerku hrubou.
A šaty ze sukna krájené sešívali krejčí. Bezpochyby krejčí ze sukna
i sukně ženské ših.^) Od těch dob pak sešívači nebo ševci se-

') Arch. města Prahy č. 986, íol. 15.
'-') Lipperl, Socialgesch. II., 148, 361.

') »Sartor puellae Elisaheih,« Tomkem v D. P. 1 , 344 uvedený, svřdčí
o ženském krejčím.

Krejčí, ševci, řemeslníci kovodělní. 73

sívají kůže vydělané a šijí hlavně obuv, ale dlouho si vydělávají
kůže sami, nežli od nich koželuzi se specialisují. To v Němcích
stalo se kdys koncem XIII. věku.')

Dosti brzo vyskytují se v novýcli městech voštníci (vos-
káři), a mezi kovodělnými řemeslníky pozorujeme kováře a kot-
láře. Vzkvět konvářstva souvisí asi s cínem, objeveným v Cechách
severních kolem polovice XIII. věku. ^) Že zlatníci hojnější měrou
v městech Pražských usadili se. to svrchu zmíněno ; snad také
v Hoře zasedli počtem některým. Železem pracují v městech ko-
váři, platnéři, helméři, nožíři, ostrožníci. V Praze jsou
všecka ta řemesla, v městech venkovských mohlo to ono řemeslo
ještě dlouho scházeti. Zvonaři v pramenech neuvádějí se, snad byli
mezi konváři. Vyskytují se štítaři, kteří strojili a malovali štíty, a
balistarii. ti totiž, kteří robili střelbu, zvláště luky, samostříly.

Malíře světského, v prvních dobách městských v pramenech
zapsaného, jsme nenalezli, ale to víme, že malovalo se u nás hojně,
tedy byli tu. Mnoho lidí zajisté přibylo k zedníkům, kamen-
níkům, vápenníkům a tesařům, nebo! při zakládání měst
stavělo se mnoho a všude. Také hrnčíři v městech měli teď víc
práce než nevolničtí jich předchůdcové v podhradích.

S městy novými také nová živnost vozků (vectores) se vy-
skytuje, což souviselo s ruchem stavebním i s obchodem.

K pohodlí měšťanů v nových městech zakládány od správy
městské lázně, zvláště parní (stubae balneales),^) protož vyskytuje
se záhy městský lazebník s čeledí lazebnickou. Tím není řečeno,
že by lázně byly v Čechách něco nového. Slované ode dávna lázně
oblibovali.'*) Lazebníci se záhy specialisují v bradýře.

V živnostech a řemeslech, pečujících o potřeby potravní, vy-
skytují se vedle starých známých pekařů, mlynářů, sladovníkův a
pivovarníků hojně řezníci, jako noví odborníci, V hospodářství

') V Mnichově r. 1290. Inama-Sternegg, Wirtschaftsgesch. III., 2, str. 69.

■■) Inama-Sternegg III., 2, 142. Stannum foditur in Grupa 1305. Eniler,
Reg. II., 882.

') V Brně o nich zpráva z r. 1244. Erben, Reg. 522; v Hoře brzo po za-
ložení r. 1291. Eraler, Reg. II, 663 a řada jiných v létech následujících. O parní
lázni v Praze, v níž vodu lili na horké kamení, připomíná Henricus de Isernia,
v XIII. věku; prý tu siuzi metlami šlehali a holičové holili kněžím pleše do
okolku. Jireček, C. C. Mus. 1870, 147.

*) Zná je v X. stol. Nestor. Arch. Pam. XIV., 62.

74 - Kniha I. 4. Rozmanitost řemeslníků.

dvorovéra starodávném dobytek porážel bezpochyby kdokoli z čeledi,
jemuž uložili : v městech záhy pozorovati jest řemeslo řeznické.
K přísnému monopolu práce však řezníci nedošli ani za dlouhé
časy; zvláště mlynáři, pekaři i sládci z odpadků své výroby vždy
chovali počet dobytků větších i drobnějších, také byly v městech
dvory panské a klášterské s chovem dobytka, ba každý měšťan
mohl si chovati dobytče k své potřebě, a ti všickni poráželi je
bez překážky řezníkův. Pro bezpečné zaopatření města masem měst-
ské rady. v prvních dobách ochotně i venkovany s masem do měst-
ského trhu připouštěli, Z těch všech věcí, monopolu řezníků pře-
kážejících, v pozdějších dobách zápasy a nesnázky se vyvinuly.

V nových městech přibylo pekařů. I těm se nápodobně vedlo
jako řezníkům. Měšfanky, pekouce chleby a housky doma, překá-
žely řemeslu, a zdá se, že konšelé na počátku ani venkovanů ne-
vyháněli, když chleby dováželi do trhu městského. I z toho po-
zději boje.

Řemeslo mlynářské vstupuje domést za poměrů zvláštních.
Mlýny byly a zůstávaly pro svou nákladnost i v městech dlouho
ještě podnikem vrchnostenským. Královská města ovšem také zí-
skala mlýny k obci nebo obdržela právo postaviti sobě mlýny,
kteréž pak dávány jednotlivým mlynářům v nájem dočasný nebo
dědičný.^) Mlynář byl zřízencem vrchnosti nebo obce. Tudíž řemeslo
mlynářské bývalo dlouho nejméně samostatno, čímž vykládá se ne-
vážnost k tomu řemeslu v starší době v Němcích jevená stejně tak
jako k tkalcům plátna, po venkově v nesvobodě ještě za dlouhá
léta trvající.^) Někde k organisaci cechovní mlynáři nedošli za
dlouhé časy, ani k městu se nepočítajíce. Vadil tu arci také malý
počet mlynářských mistrů při jednotlivých městech. Pozorujeme po
časech, že mlynáři přivtěiují se k bratrstvu a potom k cechům
pekařským. Pekařů bylo vždy víc. A jako pekaři a řezníci nezjednali
sobě v městech úplného monopolu prodeje, stejně tak mlynáři.
Nemohlo od městských mlynářů zabráněno býti, aby panský, klá-
šterský mlynář nemlel v městě na vrchnostenském mlýně.

Sladovnické a pivovarské řemeslo v nových městech
záhy hlásí se k životu. V předešlé době naturální vrchnosti osobily
si právo vaření stejně tak, jako právo mlecí. Ovšem i právo pro-

') Nájem neznámého mlýna biskupského r. 1284 byl v 35 denárech. Novák,
Formul. biskupa Tobiáše 259.

'■') Mummenhoťf, Monogr. zur Kulturgesch. Vlil., 54.

Mlynáři, sladovníci. 75

děje piva i medoviny bylo jejich,^) ony držely právo propinační.
Běželo tedy o to, kolik vrchnost, město zakládající, ze svého práva
chce měšťanům propustiti. Jest bez hádky, že v panských městech
vrchnosti propouštěly méně a pomaleji, a propustila-li která vařiti
k prodeji, soutěžila s měšťany pivovarem panským, konečným pak
privilegiem, jehož se měšfanům panských měst dostalo, vrchnost
se vzdala soutěže.

Za to v královských městech neznamenati obmezení měšťanstva
v piv vaření ; nejvýše že vrchnost, odevzdávajíc své dosavadní sla-
dovny do rukou no\^ch měšťanů, vyhradila si z nich úroční platy, ^)
jichž ovšem byl prost ten měšťan, jenž si sladoval doma sám.

Měšťan zprvu každý vaření piva se dotýká týmž právem, jako
pékal svůj chléb. Sladoval a vařil k potřebě své i cizí. Všickni
„usedlí" brali si právo pivo vařiti. Každý dům mohl míti na to
dílo svoji pánvičku pivovarskou a nějakou místnost k sladování.
Arci nemohlo takové domácí vaření piv díti se hned s počátku již
po živnostensku.

To právo k vaření zůstávalo potom vždy právem měštěnína, dům
držícího, třebať že pro nutný technický pokrok a snahu, aby pivo
bylo k prodeji lepší a bytedlnější, vstěhovalo se sladovnictví a pivo-
varství větší produkcí svou jen do těch domů, jichž držitelé pod-
nikli nákladnější technické zřízení hvozdové a varné ; kde soused
nebo i obec zřídila velikou sladovni, kde pořídila velikou pánev
pivovarskou, sem ostatní sousedé docházeli se svým obilím a se
svými slady, nechtějíce nebo nemohouce těch prací podnikati doma.
Nemáme z první městské doby dokladů, žeby měšťané právo vařiti
uzavírali novým příchozím a domům nově přistavovaným.

Z těchto vylíčených poměrů časem všecky formy živnostenské
a řemeslné vznikaly. Majíce právo vařiti, byli pravovárečníky, ná-
kladníky, a prodávajíce svoje pivo navařené, byli obchodníky, proto
položíme o nich v následujících dobách vždy při obchodě. Náklad-
nici měšťanští mívali zapotřebí pomoci odborných sladovníků
(brasearii) a pivovarníků mistrů nebo sládků (braxa-
tores); ti sladování a vaření provozovali jako řemeslo, sloužíce
v tom měšťanům. Dřív asi vyvinuli se sladovníci k samostatnému

') R. 1167 Vladislav II. praemoiistratům v Litomyšli dává člyn krčmáře.
Erben. Reg. I., 140. Vacek, Aleth. II., 380.

") J. Honza, O pivovarstvi v Nov. Bydžově 8. Při založení města bylo sta-
noveno tři hřivny za úroční sladovnu dáti.

76 ' Kniha I. 4. Rozmanitost řemeslníků.

mistrství, poněvadž robení sladů žádalo více zkušenosti a zruč-
nosti než vaření z něho, I protož sousedé, kteří zůstali při domácím
dělání sladů, nemohli než na to najímati, ne-li mistry, to aspoň
odbornou čeleď sladovnickou.

Mezi měšťany, kteří měli právo vařiti, ovšem mohl býti ne-
jeden odborný sladovník a pivovarník; ti skládali se časem v spo-
lečnosti rázu naposled i cechovního, ale byla to společenstva ob-
chodní, náldadnická a ne řemeslná. Pokládánof pivovaření vždy
za „obchod",^) který obzvláště právem míle v městech brzo zkvétal.
Pivo bylo a zůstalo obchodem, všem měšťanům přístupným. Pivo
také dříve než jiné městské výrobky dožilo se obchodního vývozu
u nás i v Němcích, kdežto ostatních řemesel práce většinou zůstá-
valy v lokálném obmezení.

Při vaření piv svým časem potom konšelé mívali vrchní do-
hledy, vedení, hlídání, sazby určovali a mzdy. Jest patrno již, že
nade všemi řemesly potravin se týkajícími, městská správa zosobila
si od počátku rozhodující moc jakožto dědictví předešlých vrchností
z hospodářství naturálního. Řeznické, pekařské a pivovarské ře-
meslo nikdy se nevybavilo z toho vrchnostenského působení docela.

Další řemeslo, v první době městské uváděné, jest bečvářské:
jeho rozhojnění souvisí jednak zajisté s rozhojněním pivovárstva
městského, jednak s rostoucím obchodem městským, neboť všecko
zboží se vozilo v sudech.

S větší produkcí piva městského souvisí také rozšířenější živnost
šenkéřů nebo krčmářů (t abernarii). Podle pivních šenkéřů
vyskytují se také šenkéři medu a viímí.

Z ostatních řemesel, v nových městech se vyskytujících, bylo
by ještě uvésti koželuhy, sedláře, koláře, řemenáře a
uzdaře. Pohřešujeme mydláře, tkadlce pláten a ony číšaře a jiné
dělníky dřevěného díla, kteří v dvorovém hospodářství svým specia-
lisováním byli napadni. Příčina při prvních dvou bude ta, že vařiti
mýdlo a tkáti dlouhoještě zůstávalo prací domácí, prací hospodyň ; ženy
měšťanské v Němcích leckde vařívaly po domácku mýdlo ještě koncem
XVII. století!^) Podobně mnoho žen tkalo sobě plátna.^) V pražských
inventářích ještě v XVI. století často čítáš o nmožstvě plátna.

') Archiv pražs. č 343. 35.

^) Weigel, Abbildung d. Hauptstiindo 465. >Manche Hausniutter ia den
Stádten ihre benothigte Seife selbst zu sieden wisse.«
*) Schmoller, Strassh. Tucherzunft 359.

flemeslnici dvorští. 77

které hospodyně „spředla sama".^) Dělníci dřeA^ěného díla drobného,
tušíme, že zů stá vah se svým dílem i na dále na venkově ; dřevěné
nádobí ob čas pak vozívali do města. Takž venkované „horáci"
ubírávali se s hořejší Vltavy a Berounky, ještě v XVI. století
s dřevěným zbožím na trhy pražské.

S řemeslníky při k r á 1 o v s k é m dvoře změna stala se za přemy-
slovských králů ta, že zvolna přestávali býti nevolníky. Dostávali se
teď při stkvělém dvoře českém hojněji do služeb dvorských svo-
bodní řemeslníci měšťanští, domácí i cizí mistři ; jich přítomnost
a obecná snaha po svobodné práci a živnosti přivedla to, že i dvor-
ský řemeslník, dotud nesvobodný, osvobozen byl a sloužil dvoru
dále. I šlechta přijímala druhdy do svých služeb měšfanské řemesl-
níky svobodné.^) Za králů Přemysla II. a Václava II. bylo při
dvoře nepochybně řemeslníků mnoho, zvlášť těch, jichž živnost a
práce posluhovala přepychu. Víme z kronik,^) kterak nádherný byl
dvůr za oněch králů, čteme, že na stříbrných a zlatých mísách
umělé práce jídalo se na dvoře, že množství poct a darů ze štěd-
rých rukou královských na všecky strany se rozdávalo. Tím domácí
a dvorské zlatnictví a jiná řemesla s tím souvisící nemohla než
zkvétati, byť se i připustilo, že skvostné věci i z ciziny dováženy.
Také doba válečně yjohnutá a rytířství do Čech uvozované ze zá-
padu zajisté dávala podněty průmyslu, jenž vojně a rytěřování
sloužil, a měl své zástupce v městech i u dvora.

Na konec dotknuto budiž i toho, že vždy ještě při dvoře krá-
lovském paní zabývaly se jako za starodávna v gynaeceum pracemi
rukou svých, šitím, umělým vyšíváním a krumplováním. Vypisujeť
Petr Žitavský, že Eliška, poslední Přemyslovna, sama si vyšila sva-
tební šaty r. 1310; jindy prý vyšívaly zlatem, stříbrem, perlami a
kameny i roucha chrámová.^)

Znajíce řemesla první městské periody, sháníme se po jich
práč ech. Nemůže býti o tom pochybnosti, když všude jinde začal
se vzkvět průmyslu zřízením měst, že u nás nebylo jinače. Řemesla

') Na př. arch. pražs. č. 1217. C. 17 r. 1584.

") Příklady ze XIV. věku u Tomka D. P. I., 346.

') Contin. Cosm. 428. Chron. Franc. 24. ve Fontes rer. boh.

*) Fonies rer. boh. IV., 130. V invenlářích chrámu sv. Víla Eliška zane-
chala po sobě nejednu pamáiku. Vyšila praetextu perlami na plášti, dvě mitry
perlami vyšité darovala, a j. Cti Podlahy a Šittlera Chrámový poklad str. 12.
a inventáře tu otištěné. II., 265, VI., 152.

78 - Kniha I. 4. Rozmanitost řemeslníků.

snažila se svými výrobky uhrazovali místní spotřebu věcí existen-
čních. Umělecký průmysl v XlII. stol. zvolna stával se zaměstnáním
městských řemeslníků, ačkoli vždy ještě sloužil nejvíc kostelu a
držel se na dobu ještě dlouhou za zdmi klášterů.^) Opat břevnov-
ský Bavarus staví ještě na hraně k XIV. stol. (1296 — 1306) ,.fabri-
cam artificum in claustro".^) Ženský klášter sv. Jiří v Praze měl
svoji textilní školu uměleckou na staletí dále. A týž právě psaný
opat Bavarus kupuje oděvy hturgické od klášterských sester v Dou-
bravníce u Olomouce.^)

Od církve, z kostelů, umělecké vzory, umělecká činnost teď
rychle přecházela v dílny řemeslníků městských a z nich drobné
kusy práce dostávaly se do měšťanských domů. Arci našim dobám
dochovalo se málo toho drobného umění. O zlatnících tehdej-
ších víme, že pracovali velmi dovedně také smaltem jamkovým a
z prací jich do té chvíle zachovány některé kusy břevnovského
rehkviáře, „český kříž" Otakara II. ze zlata a z křišťálu, zdobený
rubíny, granátky a smaltovými obrázky, bezpochyby zástavou krále
Jana zašantročený do Řezna,^) dále stříbrná berla abatyše svato-
jirské, pořízená nákladem Václava II. r. 1303, a drahým kamením
ozdobená hojně. ^) Onen kříž a berla, ať robeny byly od zlatníka
klášterského nebo dvorského či naposled již od městského, vydávají
za všecky jiné ztracené skvosty o tehdejším zlatnictví výborné svě-
dectví.

Při pracích v kovu oné doby nelze nevšimnouti si českého
mincířství. Přemysl I. zavedl tu tenkou minci formy německé,
phšky to prohýbané (brakteaty), minci chatrnou; naproti tomu
Václav II. podnikl v tom změnu epochální ; zavedl ražbu grošů ko-
pových, význačnou to minci království českého, kteráž potom způ-
sobila převraty mincovnické i v jiných zemích.^) Povolal si na to
do Kutné Hory mincíře z Vlach, jindeť v bližším sousedstvu toho
bezpochyby nikde tak dovedně neuměh jako Vlaši. Zajisté že pak

') Bacher, Gesch. d. techn. Kunste III.

^) Emier, Reg. II., 1203. Nevadí, že v té dílné jsou také krejčí ; jsouť vedle
nich i »alii«.

*) »In Dubrawnik albam cum stolis íactam«. Tamž.

*) Kostelu daroval ho biskup řezenský Mikuláš ze Stachovic »ex thesauro
regis Bohemiae* v létech 1313—1340. Tadra, Styky Cech. 175.

^) Obrázek v Bránišových Děj. umění 105.

^) Fiala, Arch. Památk. XV., 439. a násl.

Zlatnici, miiicíri, kováři. 79

Vlachové, do Hory volaní od krále Václava, ve svém umění byli
učiteli domácích rytců a zlatníků. Veliká pečeť Václava 11.,^) nej-
starší pečeti šlechty české, ^) peče! Starého Města Pražského vesměs
ukazují dobrou, ostrou kresbu, jemný hluboký řez a sličnou kom-
posici. Zajímavo arci v ryjeckém umění to, že již před příchodem
Vlachů (před r. 1300) měl král Přemysl II. při dvoře svém nějakého
rytce Gottfrieda (fabricator sigillorum).^) Pochází-li povědomá
pečef toho krále od něho nebo byla-li vůbec pořízena v Praze,
svědčilo by to o nemalé zdejší dovednosti řemeslné již před rokem
1300.

Vlašské vhvy z Cech braly se na východ. Florencký mincíř
Reinhart byl r. 1305 od krále Václava poslán do Krakova.*)

Zvonařská díla měli v městech při všech kostelích. Známotě,
že bývalo nutno zvonění zastavovati, když král Václav I. někam
přijel, poněvadž těch zvuků nesnesl; známo, že r. 1249 klatbou
biskupskou zastaveno všecko zvonění v dioecesi. Týž r. 1249 na
Hradě veliké zvony se připomínají.^)

I umělých prací ze železa ^ bylo tou dobou asi dost a dost.
Kovář románské doby svářel k mřížím železné pruty ve svazky,
a co nemělo býti svářeno, to spojoval svazkem prstenovým. V době
gotické za posledních Přemyslovců udržuje se sváření, ale kováři
už začínají také nýtovati ozdoby na hlavní pruty, čtyřhranné tyče
skrucují v závitky, užívají plechu, jejž robí kováním, k sličným
ozdobám listnatým, bohatějším, nežli bývalo v dobách předešlých.
Ozdobné zámky železné náležejí v dobu teprv následující, kdy už
gotika plně kvetla. Zámky této doby, pokud kde který zachován,
nebývají ještě ve všech kusech železné; poutka u klíčů také ještě
po zdobách netouží. Za to závěsy nebo železné rukávy na dveřích
domovitých i u jarmar a truhel, majíce úkol prkna dveřní pospolu
zdržovati pevně a sprostředkovati otáčení dveří, vynikaly už v ro-

') Obraz její v Zíbrtových Děj. kroje 184. Povědomá krásná pečeť Pře-
mysla I. bude bezpochyby práce z ciziny.

') Rožmberskou viz tamtéž 141.

') Emler, Reg. III., 1018.

*) Rocznik Krakow. VI., 265.

*) Fontes rer. boh. II., 286. Tomek, D. P. I., 187. Dle Bergnera (Glocken-
kunde IV., 235. Deut. Geschich.tsblátt.) románské zvony byly prvotně nízké, ale
široké, v XII. věku jako homole cukru; v XIII. stol. vyskytují se zvony již go-
tické podoby.

*) Nové nálezy rudy železné r. 1269. Emler, Reg, II., 261.

80 - Kniha I. 4. Rozmanitost řemeslníků.

manské době tvary sličnými, ]isto\^'mi rýhovanými odbočkami od
hlavního pásu, teď v XIII. věku stávají se tím bohatějšími a roz-
manitějšími, že kovář teď hlavní pás roztepává po stranách v plech
a z toho plechu robí gotické listoví a spirály.')

V příčině zbroje a zbraní dotknouti dlužno, že právě v době
zánovního měšťanstva v XIII. věku působením králův a panstva
uvozováno ze západu k nám rytířství a turnaje a tím i nebývalá
nádhera a pestrost zbroje a zbraní. Brníři (lorifices) ^) robili
tehda ještě pořád brně drátěné nebo pancíře (lorica, panczeria),^)
hotovili brněné háce a obojky, ale pancíře, před tím dlouhé až po
kolena, skracují se v XIII. stol., na těle rytířově a vojínově ob-
jevují se čím dál tím víc pláty, třeba ne ještě veliké kusy tepaného
plechu, než zatím jen menší plechy na nohách, na ramenou a ko-
nečně na prsech (thorax).*) Ty plátky, pláty dělali platnéři
(thorifices).

Jiní řemeslníci robili brněné rukavice kozí prošívané, jiní
ostrohy, helméři (galeator) vytepávali přilby a železné klo-
bouky. Přilby tehdáž obdržely místo úzkého nánosku chránivé hledí,
a pro kolbu rytířskou helméř nucen byl vymysliti sobě novou
formu, kolčí helm, při čemž víc dbal ochranné úlohy nežli vkusu:
jet kolčí helm jako nemotorný hrnec.

Umělečtí helméři, zdá se, že byli v XIII. stol. ještě vzácné
řemeslo a zprvu jen při dvoře králově. Známe z dvora Otakara II.
hehiiéře Gunthera z Lokte, jenž sloužil ještě následujícímu králi
Václavovi 11. ; ten ^uvedl helméře Jindřicha z Vídně do Prahy a,
aby ho tu udržel, zaslíbil mu a jeho dědicům roční podporu de-
seti hřiven. Král chtěl dle vlastních slov město Prahu naplniti pří-
chodem „užitečných osob"'.^)

Rytířské způsoby specialisovaly též práci mečířskou; meče
se zdloužily velmi a naopak také zkrátily se v kordiska. Dlouhé

') Haněl, Práce umři. zámeé. 6 — 11, 32, 44, 49. Upozorňujeme na truhlu
z té doby vystavenou v museum mésta Prahy. Železné rukávy mají plechové
listy, ale přibité velikými knoflíkovitými hřeby k hlavnímu závěsu. Truhla přes
svoji sprostnost velmi vkusná.

') První osobní jména těch řemeslníků jsou teprv z poč. XIV. století po-
vědomá (Emler, Reg. III., 97), ale kdo by pochyboval, že nebyli dřív?

') Jméno ve Fontes rer. boh. IV., 127, 543. O těch věcech obšírně Zíbrt
v Děj. kroj. 133 a násl.

*) Rucher, Gescb. d. techn. Kiinst. III., 14.

') Emler, Reges. II., 1027, 2369.

Práce a díla řemeslná. 8Í

meče zdloužily a zveličily rukověf; braly na se rozmanitou formu
k nošení obyčejnému, k sedání turnajskému. To vše vedlo k hoj-
nějšímu zaměstnání a vzkvětu řemesla mečířského.

Kováři nebo jiní specialisté vyráběli sudlice, oštěpy, kopí
rozmanitých podob. I štítaři rozdělovali se dle nových forem
svého výrobku. Vyskytuje se nové jméno štítů pu klérů (kulatých
štítů \7^puklých). Řemeslníci, kteří speciálně dělají pukléře, (cly-
pearii, puchler), jsou zřejmě zapsáni v počátcích XIV. věku.')

S rytířstvem zajisté rozmnožilo se i řemeslo ostrožníků,
kteří pořizovali tehdejší ostruhy o velikých hvězdách bodavých.
S meči a vůbec s rytířstvem souviselo rozmnožení řemesla p a s í ř-
ského, nebof pás, na němž meč visel, býval rytířským znamením.
Též řemeslo krejčířské, v městech zánovní, přiživilo se při ry-
tířských módách, do Cech vnášených : krejčíři šili ony barvité nád-
herné „vafnroky", varkoče, jimiž rytířové pokrývali svoje brně, šili
z drahých suken a jiných látek cizích a vzácných pokrývky na koně,
šili praporce třepetavé. A na těch cizích látkách zdejší výší vačky
a vyšívači,'^) asi už živnostenští, vyšívali hedvábnými nitěmi ozla-
cenými a perlami i kamínky drahými ony růže rožmberské, lvy
české, kříže, ptáky a jinou zdobu, klášterským pannám zanecháva-
jíce uměle vyšívati „tkanice" nebo kříže na ornátech a jiná chrá-
mová paramenta.^) Krejčíři svou prací se také o to přičiňovali,
aby dle mody rytířské změnih a jinač upravili bývalé domácí
kroje.*)

Stavěním domů a kostelů v nových městech i umělecké tru-
hla ř s t v í beze vší pochyby provozováno bylo : a kdyby nešlo
o nic jiného nežli o pulpity,^) o stohce v kůru vyřezávané, o jar-
mary na kostelní paramenta a poklady.

Z týchž popudů při stavbách kostelních prostí sklenáři
v městech, práci nacházeh; podle nich i ti, kteří uměU barevná
skla a obrazové mosaiky skládati. O prostých sklech v oknech
chrámu svatovítského víme z roku 1264, tenkrát vítr je vytloukl;

') Arch. més. Prahy é. 986, na prvém listé.

^) Krumpéři objevují se v pražských pramenech teprv za Lucemburků, ale
to jistě jest jen opozdilá náhoda.

') Šittler a Podlaha v Methodu XXI , 12.

*) Obšírněji Zíbrt, Děj. kroj. 202.

^) Pulpity » skvostného díla« nově pořízeny do chrámu sv. Víta r. 1276.
Fontes ror. boh. II., 302. ^"^ ■■''-^^-- '

VVinter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. věku. 6

82 . Kniha I. 4. Rozmanitost řemeslníků.

biskup Jan z Dražíce pak r. 1276 dal dáti do oken kostelních skla
malovaná, představující obrazy Starého i Nového Zákona.^) Soukro-
mých domů okna — snad mimo dům králův a některé okno domu
panského — bývala těmi dobami vždy ještě beze skel; stačily mázdry
pergamenové. Sklo bylo asi drahé. Do panského pokoje na Nových
Hradech kupují se do oken membrány od malíře z Benešova ještě
r. 1390.^) Zdali sklo všecko vozili odjinud, či užíváno již českého
skla, nesnadno říci. Sklárny šumavské a krkonošské zřejmé se při-
pomínají teprv v století následujícím (XIV.). ^)

Zachovaly se z té doby i práce keramické. Míníme pově-
domé dlažičky zvíkovské z doby Václava II. Mají německé nápisy
a jsou téhož způsobu jako jiné cizinské soudobé.

Slohový ráz drobného umění — pokud vzácné zbytky svědčí —
zachoval se dlouho v XIII. století po starém způsobe románském,
takže gotika, v architektuře městské již vítězná, tu v malých věcech
jen zvolna se ujímá některým motivem a vítězí teprve počátkem
XIV. věku. Svrchu řečená berla abatyše Svatojirské z r. 1303 jest
už rozhodně gotická všecka.*) Také zvíkovské dlažice z konce XIII.
věku a české mince od r. 1300 mají už ráz gotický plný.^)

Zmínku zasluhuje, že od r. 1255 v kostele sv. Víta nové var-
hany postaveny za 26 hřiven stříbra ; ^) tedy i takovou práci, byť
ještě snad velmi primitivnou, zdejší lidé dovedli.'') Kolik a kterou
z drobných prací uměleckých zdejší řemeslníci dělali, a kolik bylo
z ciziny dovezeno, toho bezpečně říci nelze; také se nerozhodne
nikdy, kterakým dílem Cechové přirození v tom měli účast ; umění
bylo základem svým církevní, slohy dosavadní byly k nám z Itálie

') Fontes rer. boh. II., 302.

*) Neuwirth, Gesch. d. bild. KOnst. 586.

*) Mareš, České sklo. Rozprav Akad. II., 1, 10.

*) Srov. v Soupise Památ. Akadem. Praha II. Podlaha, Šittler 60, 66. V Pokladě
shledává se ranní gotika na relikviári sv. pěti bratří, z konce XIII. stol. (str.
216) a na relikviári sv. Mikuláše (str. 223).

*) Chytil, Uměl. průmysl na Retrospek. výstavě 12.

") Fontes rer. boh. II., 293. Že byly prostičké a udávaly jen tón k litur-
gickému zpěvu, to píše Nejedlý v Děj. předhusit. zpěvu 20. Na svědectví nej-
starší obrázek varhan v breviáři křížovnickém. Klávesy na celou ruku, a píšfal
jen několik. Nejedlý 1. c. 91.

') Za opata Bavara, jenž r. 1294 nastoupil, v Polici varhany opravovány
(Emler, Reg. II., 1202), to také svědčí, že to tu někdo uměl. Třetí pamět o var-
hanách na Zbraslavi r. 1297.

Goiický sloh. 83

a z Francie doneseny přímo či nepřímo, učili se zajisté na cizích
vzorech Němci i Cechové podle okolností a příležitosti stejně chutě.
Z ciziny arci dovážely se věci uměleckého průmyslu pořád.
Připomínáme jen onoho textilního kousku — tapetům graecum — ,
kaple v Olomouci z r. 1268,^) nebo těch zajímavých věcí, kteiých
opat břevno vský Bavarus (Bavor) (1294 — 1306) nakoupil v Itálii
pro své kostely: kromě jiného koupil v Benátkách monstranci kři-
šťálovou, za sedm hřiven, kalichy po 2 — 12 hřivnách, zvonek stříbrný
k poslednímu zaopatření (nolam viaticam), poháry stříbrné k stolu
opatskému, ornáty, jeden červený ,.řeckým dílem", také baldachýn
či snad kus paldekynu (látky hedvábné) se vzorkem granátového
jablka,^) kterýžto vzorek za tři sta let dále panuje; slonovou sochu
koupil v Římě, kdesi (snad doma) zjednal veliký obraz dřevěný
(plastiku) pro kostel v Polici.

Z umění monumentálního architektura v XIII. století
dožila se podstatné slohové proměny. Již od polou XII. věku ve
Francii vznikal nový sloli, gotickým přezvaný. Půdoiys a
všecka stavba změniti se musily důsledným užíváním lomeného
oblouku, klenby křížové na zebrách a zvláště no\^m systémem
opěracích pilířů, čím dál tím víc rozvinovaných.

V těch konstruktivních myšlenkách jest nový sloh. Vzniklo
rozčlenění stavby, místo lišen románských pilíře opěrací zaujaly
místo, zmizela těžká hmotnost zdí, zdi stenčily se a spěly časem
do nebývalé \'ýše, okna hrotem lomená, \^soká, kružbami kamen-
nými zdobená, rozprostřela se po velikých plochách, linie svisné
převahu obdržely nad směry vodorovnými, a všecko spělo do výšky
symbolicky i mysticky.

Ten sloh nový dostal se k nám z Francie přímo i prostřed-
nictvím sousedních zemí a vlivů; přicházel k nám s novotnými
městy, ale nezavládl tu hned cele; bylo mu zápasiti se starými
tvary a živly ; dosavadní sloh románský byl pěkně rozvinut a stavi-
telé, v čem došli řemeslné mistrnosti, toho nezbavovali se ochotně
ani hned.

Tudy se stalo, že vznikl přechod, přerod jednoho slohu v druhý.
Mnichové premonstrátští, cistercienští přímo z Francie, z původní
vlasti své, donášeli do Cech zatím jednotlivé motivy gotické, jež

') Emler, Reg. II., sir. 1202—1204. Lehner v Method. SXVIII. 63.
') Tamž >bal(ikinus de granato< pro 3 marc. arg.

84 - Kniha I. 4. Rozmanitost řemeslníků.

se tu ujímaly. V tom jim pomáhali benediktini a jiní řádové, zvláště
chudí (minoritě, augustini, dominikáni), v tom věku vzniklí a do měst
se stěhující pro kázání a duchovní správu nových měšťanů. Nebyli
však mnichové jediní, kteří šířili známost nového slohu ; v té době,
kdy se zakládají města, brzy a patrně i světští mistři vystupují a
stavební práci v městech podnikají, a to tak, že kněžští klášterští
stavitelé těm laikům na konec ustoupili docela. Lze tedy říci, že
s městy vystupuje zároveň živnost a řemeslo stavitelské.
V stavební „huti" pracují laikové.

Ti řemeslníci naši i příchozí arci nejprv stavěli při farních
kostelech městských a špitálských, ale naposled i klášter užívá jich
práce. ^) Není pochyby, že první stavby městských kostelů zdejší
řemeslníci nepořizovah tak nádherně, jako vídáme na stavbách
klášterských z těch dob. Měšťané asi hned v první době nebyli
s veliké náklady.^) Ale řemeslníci zdejší při tom naučili se brzo
zvláště rozmanitým drobným motivům nového slohu a důvtipně,
často domácím rázem, co vypůjčili sobě, přepracovali bez sprostného
nápodobení. Ký také div! Kamenníci uměli na dosavadních stav-
bách románských, v plastikách kamenných řezajíce rostliny a živo-
čichy, hojně hýřiti, jakby nedovedli pracovati v novém slohu, za-
líbil-li se jim? Také se nám vidí býti přirozeno, že zdejší řemesl-
níci zprvu k románským stavbám uváděli pouze zevnější prvky,
drobnosti nového slohu gotického nežli se odvážili uvésti v život
všecky všudy myšlenky nové konstrukce gotické, která zatím ve
své francouzské vlasti již byla v plném květu.

Tou příčinou rozeznávají se dvě doby stavebních prací.
Od poslední čtvrti XII. věku až skoro do polou XIII. věku v starší
tvary románské vnikají gotické. Ze změn do oka nejvíc bijících vy-
skytuje se klenba křížová o silných žebrech, a vedle románského
půlkruhu v oknech a v dveřích oblouk lomený. A kde vyskytne se
v té době stavba celá, novým slohem provedená, tu jest sestrojena
architektonickou jednoduchostí ranní gotiky.

Toť tedy doba přechodu, doba panování Přemysla 1. Románský
sloh, když byl co nejpěkněji rozvinut, zarazil se v rozvoji, nedožil

*)■ Opatu brevnovskému Bavarovi 1306 staví při kJášteře v Polici mistři
kamenníci Petr a Mikuláš. Postavili tisíc loket zdi za 70 hřiven a 6 hochů sýra,
ceněných' v 6 hřiv-nách. Emler, Reg. II. 12Ů3.- •

-) Bráníš, Dčj. umění 98. - ■. > . f . ;

• Architektura přechodního slohu. 85

se úpadku.^) Sloh nový zdolal ho. Vítězství jeho již zříti v tom, že
proběhem času někde základní forma stavby všecka je gotická a
jen ozdoby jsou románské, ba už konečně jenom jich reminiscence
se objevují.

Za krále Přemysla II. druhá doba kvete, doba vítězné ranné
gotiky. Rozhraní obou dob nelze nikterak přesně stanoviti na rok.
•Jednotlivosti přechodného slohu jsou na kostele benediktinském
v Kladrubech. Znamenitý chrám v Teplé, založený českým velmo-
žem Hroznatou na počátku XIII. věku, jest velikolepý vzor přechod-
ního slohu ; ^) v cistercienském chrámě milevském věže a tři lodi
jsou ještě románské, málo zdobené, loď příčná a presbyteř jest již
gotická; zdobami gotickými jsou přes tvrdý žulový materiál velmi
pěkně řezané listy jetelové, javorové a jiné.^) Podvojné okno a
ostění gotické na věži v Sedlčanech také ukazuje k přechodní době,
ač chrám sám jest již přesně gotický (ze XIV. věku). Chrám v Ko-
líně z doby přechodu má hlavice sloupů, svorníky, portály hojně
profilované ; zvláště talířovité paty sloupů a přípor jsou znamení
doby první gotiky, ale věže ještě po způsobe románském ze čtverce
v osmihran vybíhají z průčelí.^) Nápodobně v Prčici na věži a
v lodi jsou románské stopy, na konsolách listy a jiný dekor náleží
k ranní gotice.^) Také některá částečka kostela sv. Vavřince v Bran-
dýse nese se formou přechodní ^) jakož i nejstarší část chrámu
svatojanského v Jindřichově Hradci '') i dvoulodní farní kostel v Be-
chyni ; z přechodního slohu jest děkanský kostel v Kouřimi. Chrám
ten mimo čtyři opěráky při presbytáři jiných pilířů opěracích ještě
nemá; zdi po románsku silné nepotřebovaly jich; kněžiště je vy-
soké a pod ním kiypta s paprskovitou klenbou a s románskými
okénky. Postranní portál se sloupky i hlavice a krakorce s přeroz-
manitým ornamentem listovým jsou románský dar gotickému ko-
stelu trojlodnímu, křížově klenutému.*^)

') Lehner, Déj. umění I. 108.

') Method. XV., 79 Lehner.

') Milevsko. Soupis Podlaha a šittler 93.

*) Soupis pain. Akad. I. Mádl, Kolín; Method XXVI.. 50.

') Soupis Sedlčan III. Podlaha a šittler 81.

*) Soupis pam. hist. Akadem. XV.

') V pravé boční lodi klenba. Soupis pam. hist. XIV. Obrázek na str. l.').S.

*) Zevrubně Lehner v Method. XXVI., 26. Též Soupis, Kolín L, .58. Menší
měrou chrám arciděk. v Chrudimi přes mnohá přestavování má některé kusy
první gotiky (žebra hruškovitého profilu v choru, okno některé, konsolu a j.).

86 Kniha I. 4. Rozmanitost řemeslníků.

V dobu ranní gotiky náležely stavby, které slovutný děkan
kapituly pražské Vít (f 1271) pořizoval. Dal stavěti dům kněžský
na Hradě, ozdobil ambit tamž prací kamennickou v klenbách i na
sloupech, pořídil dvojpatrovou sakristii, na oltáře v kostele vstaviti
dal baldachýny podivuhodného díla kamennického, bezpochyby již
gotického. *)

Celistvé chrámy přechodného slohu starobou a přestavbami
většinou zmizely. Z nejpovědomějších staveb, k ranní gotice ná-
ležitých, jest sbor kostelů u sv. Anežky v Praze, k nimž kdys
po roce 1230 dán základ.''') Při jednom z těch chrámů (sv. Bar-
bory) pilíře hrubé a silně vystupující na první popatření svědčí
o velikém stáří a o gotice ještě velmi nesmělé.^) Od těchto křesťan-
ských památek stavitelských časovým původem svým ne příliš asi

Soupis XI. Chrudim. Chytil 38. Z vesských chrámů nejzajímavější z té doby
jest slavětinský, hlavní jeho loď románská, kaple k lodi přistavená má v oknech
lomený oblouk vedle půlkruhového, je tedy z přechodu, ostatek však gotika.
Soupis II. Louny 71. Obšírně Štědrý v Method. XXIV., 99. Z doby přechodné
jest i některá část kostela v Plaňanech, jehož věž a loď ještě jest románská
(Soupis, Kolín I., 82) ; mnoho kostelíků z doby přechodné najdeš k Šumavě
směrem, zvláště na Sušičku: v Albrechticích, v Buděticích, v Nezamyslicích,
v Petrovicích, ve Zbynicích, ve Vzdounech (ten kostelík jediná stavba zbylá ze
vší osady; kružby a portál jeho gotický, věž s románskými okny). Soupis XII.
Sušice, Hostaš, Vaněk 4, 5, 8, 70, 90, 169, 178. Ani na Sedlčansku nejsou ko-
stelíky přechodné doby vzácný. Jsou v Šlapánově, v Bedřichovicích, v Martini-
nicích, v Neustupové (obrazy viz v Methodu XV.), v Ouběnicích. Soupis Sedlčan,
III. Podlaha, Šittler ?, 4, 49, 62, 72, 92, 118. Z Domažlická sem náleží kostel
v Srbici, románský má portál s obloukovým vlysem, mohutná žebra v choru
jsou gotická. Soupis Domažl. XVII., 110. Též Method XXL, l^. XXIL, 128. V Kla-
tovště jest z doby přechodní kostel v Janovicích; v samých Klatovech na ko-
stele západní portál a dvě kobky jsou z oné doby; sakristie v Kolinci u Klatov
je z první gotiky, kostelík v Strážově a v Týnci už prostá gotika přesná, hotová
(Soupis VIL Klatovy, Hostaš, Vaněk, Borovský 36, 43, 104, 146). V Třeboňště
jest bošilecký chrámek z doby přechodu, též kostel v Dráhově, v Bukovsku
Dolním, portály v flečici Kardašově (srov. Neuwirth, Gesch. I., 541), částky ko-
stela v Šovětíně (Soupis, Třeboň X., 1, 15, 42, 50, Mareš, Sedláček); u Milevska
je z té doby v Kostelci žebroví, klenba, hranolové konsoly v chrámě (Soupis,
Milevsko V., 77).

') Brániš, Děj. umění 81. Fontes rer. boh. IL, 293.

^) Jsou to kostel sv. Františka, sv. Barbory, kaple sv. Michala a kaple
sv. Máří.

•) Tomek a Mocker vypsali klášter sv. Anežky ve zvláštní monografii.
Lehner v Methodu několikrát vzácným lěm zbytkům věnoval pozornost pilnou.
(Obzvláště v XXV., 9".) Také Neuwirth v Gesch. d. bild. Ktlnste L. 475.

stavby chrámové. 87

vzdálena jest dvojlodní židovská synagoga v Praze, vynikající složitou
klenbou a sličně řezanými lupenatými hlavicemi na příporách.^)

Na jeden zjev jihočeských chrámů z té doby znalci upozorňují.
Nejeden kostel jihočeský měl již v době románské věž zdviženu
mezi presbytářem a kostelní lodí. Teď v době přechodní strhována
skrovná a tmavá presbytář a stavěna nová, gotická, světlá. Loď a
věž zůstaly. Poučný a vysoce zajímavý vzor toho známe v Stropnici
u Nových Hradů. Toto umístění věže mezi loď a presbytář, dědictví
doby románské, stavitelé jihočeští oblibují v době následující tak,
že již do původní disposice chrámu ryze gotického leckdy staví na
jeden nebo na dva triumfálně oblouky před kněžiště. Stane se to
jedním ze znaků jihočeské gotiky.^)

Od nastoupení krále Otakara U. panuje již gotika ryzí, ač
znalec tu i tam postřehuje přec ještě některou reminiscenci román-
skou, byf už slabou a čím dál vzácnější. Bohužel i z této periody,
v níž gotika vítěznou, stářím a přestavbami množství památek
časem proměněno, ba některé stojí zříceny a některé zhola zmizely
se země. Do té doby znalci kladou především trojlodní horažďo-
vický kostel, založený kdys před r, 1260; v pobočních lodích jeho
jest klenba bez žeber, za to jsou v lodi hlavní a v presbytáři žebra
ze žuly pracně stesaná o dvou mělkých žlábcích. Vůbec je v chrámě
tom málo kamennických okras, svorníky jsou hladké, přípory oblé,
pihře čtyřhranné snad pro drahotu práce při nepoddajném mate-
riálu. Okna mají kružbu tří kruhů, vzácný to zbytek nejstarší naší
gotiky. 3)

Do téže doby náleží stejnolodní chrám vyšebrodský, Vokem
Rožmberským roku 1259 založený, ale v XIV, věku ještě dlouho
stavěný, s překrásným portálem, zdobeným v tympanu a okrajích
rostlinným ornamentem, patrně z přírody vzatým.*)

Do přesné gotiky náleží chrám v Zlaté Koruně, r. 1263 zalo-
žený, ale teprve za krále Jana dostavěný, v jehož tvarech, pokud
se v původnosti který zachoval, zřejmě pozorují se vzory francouz-
ské. Rozhodně gotická jest z doby Otakarovy stavba dominikán-
ského chrámu v Budějovicích (1265) s lodí příčnou, zdobená na
konsolách lidskými hlavami tesanými rázovitě, mezi nimiž i hlava

') Neuwirth 1. c. 537 klade stavbu tu do Jano\y doby.

*) Bráníš, Method. XII., 97.

') Lehner, Method XXIX., 41.

*) Obraz v Bránišovi 1. c. 91, Neuwirth 1. c. 446.

88 Kniha I. 4. Rozmanitost řemeslníků.

Přemysla II. a Kunhuty,^) z doby té pocházejí chrám v Humpolci
(asi z r. 1257, podobný želivskému),^) chrám v Polici, z jehož pů-
vodní stavby zbylo kněžiště a lodi postranní,^) žalostící zřícenina
chrámová v Benešově, nádherný portál v Hradišti nad Jizerou, plný
plastických zdob z rostlinné přírody, nejstarší částky některých
chrámů pražských (tomášského,*) anenského, bývalého to chrámu
templářského, jehož dekor gotický před málo léty surově otlučen).^)

V době Václava II. založen nad jiné znamenitější chrám sed-
lecký, pětilodní, neobyčejně veliký, dle vzorů francouzských zbudo-
vaný, ale přestavbami pokažený. Gistercienští mnichové držíce se
vůbec typů, jež viděli ve své vlasti francouzské, založili tu v Sedlci
stavbu, která zove se kathedrální: kolem kůru kněžského veden
jest půlkruhem ochoz, a v ochoze jakoby u věnci postaveny jsou
mezi pilíři kaple. Na francouzských kathedrálách klenbu opírá
z věnčí celý systém opěráků, pilířů, fiál. Toho v Sedlci ještě ne-
bylo. Nápodobný byl prý chrám zbraslavský o čtyřech či pěti loděch,
z něhož nezbyl ani kámen na kameni.^) Z té doby jest i františ-
kánský chrám i kůr arciděkanského chrámu v Plzni,'^) zdivo a klenba
kostela P. Marie v Písku, ^) zbytek dominikánského kostela tamž,
nejstarší částky chrámu vysokomýtského ^) a bydžovského, presbytář
v Deštné, honosící se skružím v oknech podivuhodné rozmanitosti.^")

Za zmínku na konec stojí, že z rozhraní k XIV. století shle-
dána i u nás gotická stavba z cihel neomítaných, způsob to u nás
neobvyklý. Je to děkanský kostel v Nymburce, ^M a z r. 1303 chrám
sv. Ducha v Hradci Králové, založený královnou Eliškou Rejčkou,^^)
a tamtéž zbytky kostela klimentského.

■) Soupis Akad. Vili. Brániš 26.

') Method XXVIII., 102. Lehner, Method XXX., 52. Dnes velmi znešvařenjr
přestavbou, zvláště z XVIII. věku.

») Method XXVIII., 86. Lehner.

*) Choř svěcen tu r. 1315. Neuwirth, Gesch. d. bild. Kunst 480.

") Herain v Ottově Slovn. 397. (Čechy.)

") Neuwirth, Gesch. d. bild. Kunst 416.

') Týž 509. Strnad v Melhodu XXIX., 61. Františkáni (Šeří mniši) uvedeni
do Plzně r. l-<i92. Popis stavení od Lehnera v Meth. XIX., 82 s obrazy.

«) Lehner, Method XXIX., 2.

') Soupis památ. histor. XVI., Wirth 115.
*") Soukup, Soupis, Pelhřimov, okres 38.

") Po ohni r. 1348 asi dostavován. Neuwirth, Gesch. d. bild, Kunst 507.
") Spiess, Příspěvky k místopis. Hradce v Pojednání musea tamtéž 7. Ob-
šírný výpis ve spise Kalasově: Kathed. kostel sv. Ducha atd. vyd. 1896. Též

Siavby svčtské. . 89

Kteří mistrové zedničtí nebo líameničtí pracovali v přechodné
a v ranní gotice za onoho času u nás, toho se nedovíš. Řídko se
vyskytne křestní jméno v pramenech, a to samo mnoho nevyloží. ^)

Mimo kostely v době zakládání měst stavělo se velmi mnoho
na světských stavbách. Vznikaly podle domů dosavád dřevě-
ných domy kamenné, nejspíš na trhu hlavním; dřevěných arci byla
i na dále většina ^). Na náměstí vznikaly podsíně nebo loubí vzorem
italským, aby i za nepohody mohlo se tržiti. Netrvalo dlouho, mě-
šťané také dali se do staveb radních domů kamenných. Největší
zaměstnání zedníci a kamenníci měli v době zakládání měst s po-
řizováním hradeb, věží a bran, jakž to Václav míti chtěl, donu-
cuje prý i duchovní, aby přispívali k stavění hradeb a příkopů ať
ze dřeva, ať z kamene. ^) Potom stavělo se zvláště, když král
Otakar 11. hrazení přímo nařizoval, klada za vzor hradby města
Kolína. Kolik umění vtělilo se v ty stavby praktické, nesnadno říci ;
nejstarší formy zmizely dávno až na malé zbytky. *)

Že právě v době zakládání měst u nás šlechta opouštěla dvory
hospodářské, při nichž dotud bytovala, a dávala sobě stavěti „ry-
tířské" hrady na vyvýšených, nepřístupných místech, toho budiž jen
mimochodem dotčeno. Také králové nově stavěli hrady nebo staré
přestavovali. Za Otakara II. již v prvních létech jeho vlády Hrad
pražský novými pevnými zdmi a věžemi přestavován.

Z doby té, o níž jednáme, či hned z počátku doby lucem-
burské zachoval se jakožto převzácná památka stavitelská v Písku
most kamenný žulo\7^, 91 metrů dlouhý, o sedmi obloucích: nej-

Cechner, Soupis XIX. Hradec. Prokop (Máhren in Kunstgesch. Bdtng. 351.)
míní, že Eliška Polská volala na to mistra ze severu.

*) Na př. čteš-li, že r. 1250 v Hradci Jindřichově kamennik Jindřich stavěl
některou část na kostele sv. Jakuba. Soupis pam. hist. XIV., 37. Novák.

*) Vždyť ještě v století následujícím v Praze kamenný diim uvozuje se
v pramenech jakoby s pochlubou. Tomek D. P. I., 234.

») Fontes rer. bohem. II., 303.

*) Z hradeb kolínských z XIII. stol. jen na východní straně města zbylo
něco málo, z hradeb kouřimsk^ých, jež klásti jest též do XIII. věku, zbylo víc:
dvě zdi 14 metrů od sebe rovnoběžně vzdálené, vyšší vnitřní má cimbuří a střílny,
v zdi zevnější byly bašty, nejblíž na 50 metrů od sebe. Mezi zdmi byl parkán,
před nimi příkop. Soupis. Kolín. I., 58. O hradbách a hrazení města Vysokého
Mýta, jež stalo se za Přemysla II., viz H. Jireček, Mj^to a Lehner, Method,
XXIX., 99.

90 Kniha I. 4. Rozmanitost řemeslníků.

starší ten most v Cechách měl dvě věže, ale po těch již není pa-
mátky. ^)

O výbornosti plastických prací u nás ze XIII. věku polo-
ženo již při chrámových stavbách. Ale plastika dotýkala se tu hlavně
jen dekorace. Ze figurální plastika na stavbách tou dobou u nás
byla oblibována, o tom málo stop. Nejspíš ještě hlavy lidské si
řemeslný kamenník A^ytesal, ale jen na hlavici sloupové, na tympanu,
vždy tedy zase jen podřízenou dekoraci. Reliéf opukový z malo-
stranské mostní věže v Praze, představující postavu sedící jako na
trůně a druhou klečící, klade se do doby Václava L, jenž most Ju-
ditin onou věží opevnil.

Několik náhrobníků zachovalo se s figurami, ale ne plastickými
nýbrž vrytými. Sem náleží zmínka o zlomcích náhrobníků naleze-
ných u sv. Anežky v Praze. Byly nad hrobem dcery Otakarovy
a královny Kunhuty; jsou z opuky, s figurálními kresbami viytými
gotického rázu, ale s dekorací románskou. ^) Sem náleží v Drobo-
vicích nalezený náhrobník bezpochyby Eberharda, jednoho z ná-
jemců mincovny jihlavské. ^) Z týchž časů jest náhrobek Hrona
z Pacova, často obrázky reprodukovaný *) a k dějinám krojů vele-
důležitý, ale ukazuje figuru skreslenou šeredně. Nápis náhrobní ta-
bule jest už gotisující. Zajímavo, že na polském Vavelu jest v ko-
stele sv. Michala náhrobník, českému velmi podobný, kladou ho
však do půh XIV. věku.

Vzácnější z té doby jsou sanktuaria plastická, jedno pro příklad
z Xin. století jest v Kouřimi, je to kamenný rám s lidskými a bý-
čími hlavami, a nad ním lomeni ce gotická s kružbou. ^)

Monumentální malířství i v gotické nové době úlohu svou
mělo hlavně v chrámech a při nich v ambitech a snad i v refek-
tářích kněžských. Tu všude ornamenty kamenné zhusta polychro-
movány, zdi nástěnnými malbami pokládány. Na freskách koncem
XIII. věku do oka padá silná konturová kresba stejně taková, jako
tou dobou zříti v miniaturách; malíř ustupuje kreslíři, poněvadž

') Matzner. Písek, 172.
*) Vlačiha v Arch. Pam. XX., Qf^.

*) Čermák a Sedláček v XIII. zprávě Včely Čáslavské, kdež i obrázek.
*) Zíbrt. Děj. kroje, 57, 180. Braniš. Děj. uměn. 102. Soukup. Soupis. Pel-
hřimov. 136.

') Soupis památek. I. Kolín. Mádl.

Malířství. 91

spis jen illustruje. Malovalo se asi mnoho, ^) aspoň zbytky dosud
zachované bohužel nemnohé, ^) podle své polohy a komposice svědčí,
že na zdi bylo pomalováno všecko všudy. I historické scény obšírné
voleny k malbě. U sv. Víta na zdech „rajského dvora" neb ambitu
byla r. 1244 vojna Neklanová s Vlaslavem namalována nákladem
děkana Víta, jenž dal i sakristii a dům kapitulní vymalovati. ^)

Gotickou konstrukcí zdí však malby proti době románské po-
někud obmezeny; vímef, že zdem ubráno a oknům nastaveno. Za
to tedy, co freskované malbě ploch ujato, nahrazeno malbami
na skle, gotikou vznikla barevná okna, nový způsob malování,
jenž spoléhal na zručnosti kreslířské i komposičním vtipu.

Z tabulových obrazů z oné doby nezachovalo se nic. Ale
byly tu ; stačí vzpomenouti opata Bavora, jenž na hraně XIII. sto-
letí do svého opatství v Polici kupuje tabulové obrazy a zajisté ne
všecky v cizině. ^)

Malířství koncem XIII. věku gotikou vchází do nové fáse.
Nejlépe to znáti v malířství drobném, miniaturním. Tof pak
působilo v malířství veliké tak, že nástěnné malby jsou jako zveli-
čené obrazy z knih. Stejná podoba, stejný ráz. Změna, jevící se
v miniaturách z konce XIII. věku, jest pokrok. V románské periodě
malování ustrnulo v tradicionalní formy, bez valné invence obmě-
ňovalo skoro vždy totéž, krycí barvy určitým a všude stejným způ-
sobem pokládány, k plastice figur zůstal na pomoc sice stín a světlo,
jako jinač není, ale málo přirozenosti v tom všem bylo. ^)

Ve Francii, vlasti slohu gotického, znáti přechody k novým
způsobům malování již v koncích XII. stol. ^) Vzniká illustrace samo-
statného rázu, kreslíř s konturami vstoupí v popředí, kresba je ostrá,

') Pokračovatelé Kosmovi při nových chrámech zhusta mluví o malbách.
Fontes rer. boh. II. 285 na př. o malování v klášteře sv. Jakuba v Praze.

*) Mimo Budějovice aj. velmi rázovitá freska, bohužel tuze porušená, jsou
u sv. Vavřince v Brandýse, konec XIIÍ. stol. Je tu z Madonna, Nejsv. Trojice, apošto-
lově, nějaké výjevy světských lidí se sv. Kateřinou; větší figury mají rázné kon-
tury. Soupis pam. Karlín. XV., 136—139.

») Tomek. D. P. I., 241.

♦) Emler, Beges. II., 1202.

®) Dr. M. Dvořák, Die Illuminatoren des Joh. v Neumarkt (Jahrbuch d.
kunsthis. Samml. d. allerhoch. Kaiserh. XXII. 3.5 a násL). Obšírnou zprávu o sta-
novisku Dvořákově Šusta v Čes. Čas. Hist. VIII., 303.

*). Bucher. Gesch. d. těch. Kiinst. I., v stati o malířství.

92 Kniha I. 4. Rozmanitost řemeslníků.

obrazy jsou živé, výkresy kolorované ; '.) jde o posta^^, jich životné
a duševní projádření a pohyb nenucený : malíř nechá krycích barev
a užívá lehkých, tenkých vodových; není pozadí do hloubky, stačí
v zadu plocha zlatá nebo jiná barevná.

Ze severní Francie, doma se vždy rozvíjejíc, nové umění svoje
malované knihy posílalo na východ do Němec i dál, ^) domácí ma-
líři nápodobovali, byf obhrouble. V koncích XIII. věku také od jihu
z Itálie no\^" způsob mahřského umění hlásí se. ^) V Itálii nikdy
docela nepretrhali spojení s antikou; vzory tu byly stále na očích.
A ty oči právě v konec XIII. stol. otevřely se a chápaly víc než
jindy. Malíři začali uváděti naturalism do svých výtvorů, figury
i ornamenty stávaly se plastickými malířovou technikou, při níž
barva přemohla kontury, komponování stalo se přirozenějším, vzne-
šenost boží a nebes dostala formy daleko lidštější nežli bývalo; a
všecko to malování, city vyjadřujíc, působilo tolikéž na cit divákův.

Oba proudy nové, italský a francouzský, sešly se v Avignone
papežském, a odtud přijde v době lucemburské přímý popud i k nám,
kterýmž tu vznikne nová česká škola domácí. Do té doby zatím se
u nás jako v Němcích způsob francouzský a poněkud též italský
jen nápodobuje.

Na přechode od románských prací ke gotickým jest z nejpo-
vědomějších miniatur žaltář ostrovský, česká práce z první polovice
XIII. století. Ráz většiny obrázků je románský ještě, gothika jakoby
vložka. Kresba zvířat, figur, rostlinných ornamentů, draků uznává
se vesměs výbornou, tváře však jsou schematické. Ale nová doba
již se z toho hlásí. *) Na západní vzory ukazují malby v musejním
Mater verborum, ale zvláště „bible Velislavova" z hrany XIII. a XIV.
věku, jejíž obrázky lehce barvou položené mají obrysy pevné,
inkoustem bystře kreslené; ty obrázky již \n^nikají oním novým
živým způsobem vyjadřování, jako svrchu vyloženo o francouzském
umění. •■) K týmž fracouzským vlivům aspoň co do techniky jest

') Chytit. Arch. Pam. XIII., 3. Dvořák zove to Zeichenstil. L. c 40.

*) R. 1292 Václav král dal zbraslavským mnichům peníze na posvátné
knihy, a ti jich mnoho nakoupili v Paříži. Fontes IV. 55.

*) Dvořák 1. c. 64.

*) Soupis pam. Praha II. Podlaha, Sittler, Kapitulní knihovna 104. Též
v Pokladě 283, Emler, Věstník nauk 1878.

') Němečtí badatelé tvrdí, jakoby v biblí Velislavově byly nějaké vlivy ])a-
vorské. O té biblí, jež jest v knihov. Lobkovic, nejprv znalecky psal Vocel
v Arch. Pam. IX.

Malířství. 93

počítati obrazy passionálu abatyše Kunhuty (v univ, knih.) ostře
kreslené, zbarvené však hutněji nežli práce v knize předešlé; pro-
vedením jsou však ty obrazy originálné, živé neobyčejně. ^) S chloubou
lze uvésti, že to práce česká, že dělal ji český mistr Beneš, kanovník
svatojirský (r. 1312—1314).

Do téže doby první gotiky, jakkoli pochází z r. 1317, jest po-
ložiti ještě breviář králové Elišky (v Ptajhradě), na němž znáti vzory
francouzské zvlášť v humoristických přídavcích a ozdobách : odhšuje
se od knihy svatojirské abatyše Kunhuty, v níž jsou obrazy jen
textovou illustrací, tím znamenitě, že obrazy a výzdoba pronikají
text, z iniciály rozvádí se ozdoba u větve, jež rozbíhají se po okrajku
a chovají ve svém listoví a prutoví figurky lidské i zvířecí a všeli-
kteraké i veselé genry. ^)

Spíš do kr asopisect va nežli do malířství náleží umění,
v XIII. století již bujně rozvinuté, ozdobovati iniciály také rozma-
nitými čarami všehjak rozvlněnými, točenými i přímými různo
v ornament nitkový skládanými. To umění písaři začali a \^"vi-
novali. ^)

Otázka na konec, kteraký podíl Cechové měli v umělecké práci
a kteiý Němci, do českých měst vstěhovalí, musí zůstati nezodpo-
věděna. Není určitých zpráv. V tom však jsou si všickni umělci
středoevropští — tedy němečtí i čeští — rovni, že se na francouz-
ských a vlašských vzorech učili stejně. Naši lidé čeští dokonce i v ci-
zině se zdarem umělecky pracovali, o tom svědčí miniatury graduálu
ve Světlé (Zwettl), jež maloval Bohumír z Jindřichova Hradce,
Cech. *)

') Vocel, Ai-ch. Pam. IV. Lihylil, Arch. Pam. XIII.

*) Chytil, Umělec, průmys. na retrosp. výst. 15.

^) V Plenariura kapitoly svatovítské. Dobré příklady toho z r. 1253. Soupis.
Praha II., knihav. kapitul. 88. Od notaria a písaře Jana, syna Bebtanova od
bubnů (Beptan de Timpanis. Soupis. 191), jsou tu zajímavé ornamenty z prutů,
stonků; rozvilin v knize lustiniani corpus z konce XIII. věku.
• *) Tadra, Styky Cech. 203.

Obchod v první době městské.

Města pořídila nové hospodářství peněžně proti starému natu-
rálníma. Ona rozmnožila oběh peněz ražených, shrnovala do svých
zdí výrobu průmyslnou, lákala dovoz surovin z venkovského velko-
statku, a tím obchod městský vyvinul se, a byl brzy aktivním.
Obchod lokální, drobný, jenž byl v době slovanské v tržištích,
zakládáním měst rozhojnil se, rozšířil se. Z míst trhových města
vznikala a místy trhovými zůstávala, ^) arciže příchodem kolonistů,
větším stokem lidí, usazením svobodného řemeslnictva, jež snažilo
se o odbyt své produkce, obchod lokální nemohl než zkvétati daleko
nad bývalý stav. Ovšem, když řemeslník prodává konsumentovi vý-
robek svůj přímo, nelze tu mluviti o obchodě v národohospodář-
ském smysle, ^) ale větší populace, valnější přítomnost řemeslníků,
větší produkce v zánovních městech měla za následek živější trhy
lokální a dala snadno vzniknouti obchodníkům, kupcům, kteří se
jen obchodem obírali.

Z předních obchodníků byli, jakož svrchu praveno, kroje či
suken, pannicidae, jichž bývalo od prvopočátku nejvíc v městech
Pražských. ^) Podle jména svého měh by v rukou obchod pouze

*) Bucher. D. Entsteh. der Volkswirtsch. 46. »Mit der Zunahme des Ge-
Averbes wurde die ganze Stadt zum Markte.« Beneš z Vartenberka obdržel r. 1302
právo od krále, aby Židinaves (Jičín) bylo »městem« nebo »místem trhovým*.
Menčík. Děj. Jičína I., 61.

*) Lexis v Schónbergově Handbuch der polit. Oekonom. II., 811.

") Není správno představovati sobě počet velkých obchodníků městských
jakožto příliš valný. Ve Frankfurtě n. M., když obchod kvetl, nebylo více než
20 — 30 obchodnických rodin. BUcher, Die Entstehung d. Yolkswirtschaft. 230.

Kroječi, kramáři, kupci. 95

soukenický, ale oni krájeli nejen cizí sukna a domácí, než i všeli-
kteraké jiné cizí drahé látky, kteréž si po kupecku z Flander a z Po-
rýnska dováželi nebo dovážeti dávali; byli to kapitalisté (pokud
se v té době o kapitalistech mluviti smí), kteří bez pochyby nepře-
stávali jenom na kroji látek. Kroječi mají za starých dob vůbec
podivné postavení : obchodníky jsou vždy, kroječství vždycky za
obchod kladeno, jakožto kapitalisté zajisté jsou činni v obchodě ve-
likém, vývoz a dovoz látek opanovali, krájejíce však na lokte v drob-
ném prodeji jsou jako kramáři. ^)

Jiný druh obchodníků byli kramáři pravé dotčení. Ti vlastně
kupectvo začali. Byli to menší kupci, kteří časem a místem pro-
dávali všecko, ale pravidlem nebylo, že smějí prodávati všecko :
aspoň v pokročilejší době poznáme, že rozmanití řemeslníci místní
velmi horlivé a s účinkem překáželi svobodnému obchodu kramář-
skému, nedopouštějíce mu monopolu ; řemeslník městský chtíval,
co urobil, konsumentům prodati přímo sám bez obchodníkova pro-
střednictví, a městská politika obchodní, z radního domu řízená, ho
v tom za všecken čas podporovala. Stalo se pak pravidlem, že
kramář prodával to, co se doma neurobilo, prodával tedy obyčejně
koření, jižní ovoce, kožešiny, cizí plátno, vzácnější dřeva, olej, se-
mena a jinou takovou míchaninu.

Kramářům a jiným konsumentům cizí zboží všelikteraké dová-
želi kupci. To byli vlastní „velkoobchodníci", jichž velkoobchod
byl ovšem daleko prošlejšího rázu nežli dnešní. ^) Byli to — jako
za starodávna — vždy ještě cizinci, ale podle nich už také domácí
lidé jezdívali za obchodem sami nebo vysílali služebné pomocníky
své. Vyvinuli se z kramářů odvážnějších, kteří měli dosti peněz do
velikého kupectva. Mezi takovými velkokupci byli i svrchu psaní
kroječi. Některý kupec oddával se též drobnému prodeji svého do-
vezeného zboží a byl zároveň kupcem i kramářem.

Je patrno, že nebylo v těch věcech obchodních nikde určitých
hranic, a lze nadíti se, že různé zájmy se později srazí.

K obchodníkům nutno přičísti též železníky, solaře (sali-
narii), tarmarečníky, i apotekáře, kteří všickni vyskytují se

') Stejné v Němcích. Inama-Sternegg. Wirtschaftsgescb. III., 2. 68.

*) Tehdejší ^velkoobchodník* jest kupec, jenž sám nebo pospolu s jinými
naloží vůz zbožím; to s nemalou prací a útratou veze nebo vézti dává do ústřed-
ního tržiště některého s kalkulaci prostičkou, že je tam s prospěchem odbude.

96 - Kniha I. 5. Obchod v první době městské.

V pramenech pražských sic teprve v prvních létech XIV. věku, ale
nepochybně v městech našich, zvláště v Praze, bývali dávno dřív.

Drobný prodej provozován v krámech, na veliký obchod
byly „sklepy", skladiště a v Praze především Týn kupecký. Krámy
k prodeji potravin byly dřív, než města zakládána. Scampna, banči,
huttae, mensae, tuguria, apothekae — lavice chlebné, šráky, kotce,
krámy řeznické — uvádějí se v zakládacích listinách městských jako
věci hotové. ^)

Poněvadž živnosti potravin se dotýkající vzešly a upravily se
již za správy vrchnostenské v dobách předešlých, krámy leckde zů-
staly i po založení měst v svazku s vrchností, na jejíž půdě město
vysazeno. Některá vrchnost — af král af jiný pán — dává, jakož již
dotčeno, rychtáři hned při založení v dědičné držení ten onen krám,
dva i víc, aby z něho rychtář měl důchod jakožto odměnu své
práce ; ^) mělitě rychtáři tržní policii i obchodní soud na sobě ^).
Rychtář i měšťané mohli sobě krámy kupovati právem zákupným
a dědičně;*) platívali z držení takového krámu pak již jen roční
plat králově nebo jiné panské komoře. Bavor, opat břevnovský
(1294 — 1306), koupil kdes čtyři masné krámy za sto hřiven stříbra!
Krám tedy drahý dost. ^) Některý měšťan shromáždil si v držení ně-
kolikero bývalých vrchnostenských podniků, z nichž bral platy bez-
pochyby nájmem od řemeslníkův a živnostníků; za příklad posluž
jen onen v Klatovech Kunrát, jenž odkazuje r. 1288 špitálu sv. Ducha
dva krámy masné, mlýn, lázeň, pivovar. ^)

Arci také městská správa, konšelé, zakupovali krámy k obci
nebo vyžadovali od krále, od vrchnosti dovolenou, aby směli krámy,
kotce stavěti. Někde fraternita řemeslná neb obchodní dbala, aby
měla krámy sobě povolené. Takové obchodnické societě v Praze, jíž

') Celakovský. Codex II., 138, 143, 327 (při Čáslavi, Brodě C, Bydžově) a j.
za Otokara II. a Václava II.

') Dokladů přemnoho. Na př. při založení Chrudimi 1278 Přemysl II. dává
rychtáři duas mensas panis atd. Celakovský. Codex II., 82. R. 1307 při založ.
Ronova Ulricus de Luchtenburch dává k rychtě 2 macella, panis unam atd.
Archiv ronov. Opis v zemském.

'■') R. 1265 král Přemysl ustanovuje, že v Žatci rychtář soudil na míli
v době, kdy jsou trhy. Celakovský. Codex II., 50.

*) Celakovský, Cod. II., 145. Václav II. (1306) Kouřimskému rychtáři čtyři
masné krámy prodal.

=) Emler, Reges. II., 1203.

*) Celakovskýj Codex II., 105.

Trhy. 9?

stál v čele povědomý Eberhart, král Otakar r, 1265 dovolil stavěti
kotce u sv. Havla. ')

Af již původcem kdokoli, v Praze do konce XIII, věku jsou
dvoje kroječské krámy (huttae pannicidarum), dřevěné a kamenné, ^)
krámy uzdářské, o krámech masných a pekařských ani nemluvě.
Připomínají se v XIII. věku i krámy ševcovské v malém městečku
slezském. ^) Není pochyby, že všecky takové krámy byly i u nás
touž první dobou městskou.

Krámy stejného zboží stávaly od prvních dob městských podle
sebe, v kotcích byly pod jednou střechou. Začíná se tu, co později
platilo pravidlem, že každé řemeslo neb obchod má pohromadě
státi s trhy svými. Vrchnost, městská rada, řídíce trhové právo
a reglementaci tržní, měly zásadu při tom, aby všecko se kupovalo
a prodávalo veřejně, aby domácí produkce řemeslná kupujícím do-
stávala se do rukou přímo bez prostředníků, aby usnadněn byl do-
hled, zdali jest dostatek zboží, dobré-li, kteraká cena jeho, aby
konsumenti nebyli šizeni po žádné stránce, a mimo to aby děl se
v krámech, v kotcích, v hutích veřejný závod stejných živnostníkův
a řemeslníků, což mohlo míti dobré následky v mnohých směrech
jako soutěž kde jaká od jakživa.

To právě bylo asi hlavní příčinou, že konšelé bezpochyby už
v této první městské době usazovali stejně řemeslníky do téže ulice,
nebof řemeslnická díla bývala vždy spolu krámem tržným.

Na hromadnější prodej řemeslných výrobků i zemědělské pro-
dukce byly trhy. Města si bývalé trhy podhradské účinněji v roz-
manité formy zorganisovala. Opírajíce se o své právo míle, města
shrnula u sebe trh celého okolí, měšťané zosobili si v něm mo-
nopol. '^) Venkovan zemědělec vozil a donášel do města produkty
své, suroviny, a na trhu nakoupil sobě výrobků městských, kterých
nedovedl sám urobiti. Pro ony suroviny venkované byli v městě
rádi viděni; obyvatelé městští, zvláště řemeslník, potřebovah jich,
nákup surovin nutíval městskou obchodní pohtiku, aby trh byl po
té stránce co možná svobodný. Venkovan zase držíval se města

') »Sa]as concedimus«. Celakovský, Cod. I., 720. Srov. o variantu scholae
místo salae v Čelakovského »0 začat, lístav. déj. Star. mést.« 12.

*) Tomek D. P. I., 336.

*) R. 1263. Emler, Reg. II., 167.

*) Všude platila středověká zásada : Obchod patří městům a v městě jenom
měšťanům. Inama-Sternegg. Wirtschaftsgesch. III., 247.

Winter, Dějiny řemesla a obchoda v Čechách v XFV. a v XV. věku. 7

98 Kniha I. 5. Obchod v první době městské.

svého proto, že tu nalézal bezpečný odbyl svých zeiiiédélských pře-
bytků. Vyvinula se vzájemná závislost a tudy i zájem oboustranný.
Každé město utvořilo příčinou produkce, odbytu a nákupu hospo-
dářský okruh. ^) Cizího řemeslníka do toho okiuhu domácí řemesl-
níci nepouštěli snadno ; řemeslník městský chtěl výhradného práva
odbytu, město uznávalo za svou povinnost zabezpečiti mu odbyt,
a cizí soutěž z pravidla nepřipouštěna.

Trhy týdenní byly na věci, které dlouho nevydrží, na věci
k dennínm živobytu. Na prodej masa oblibována záhy sobota jako
k neděli příležitá. Na jiné zboží i pondělní den býval k trhu obírán. -)
Již v této době týdenní trhy byly přespolním trhovcům přístupny
volně, a tím aspoň jednou v témdni protržen monopol domácích,
Zasáhlo-li v trhový okruh jednoho města blízké město druhé, bylo
zle a sousedská hádka. Kdys před r. 1291 král Václav II. na prosbu
s obou stran nucen přeložiti trh města Chomutova na jiný den
nežli , byl v Mostě ^). Šlo patrně o vesnické trhovce a bezpečnou
zásobu města.

Které město bylo valnějším střediskem populace, tu v témdni
i několikrát trh býval konán ; v Praze obvykly konečně i denní
trhy pro potřeby stálé a pilné. Snad již v první době městské leckde
podmínky se vyvinovaly k trhům speciálným, v nichž nabízeno
zboží jednoho jen způsobu.

Nejvolnější trh byl výroční (f o r u m a n n u a 1 e), j a r m a r k.*)
Za plné svobody tohoto trhu neplatilo městských řemeslníků vý-
hradné právo odbytu^ cizí výrobce řemeslný směl na trh přijíti, na
trhy výroční dojížděli přespolní měšťané po daleku, ^) ba i hranice
zemská překračována vzájenmě. Jarmarky konány do roka jednou
i vícekrát. Trvaly za kolik dní : až i dvě neděle. ^) Výroční trhy

■) Bdcher (Die Entstehng d. Volkswirtsch. 46.) počítá, že sedláci okolo měst
skupili se tak, aby i nejvzdálenější mohl býti v tómž dni z trhu zase doma.

^) Menčík. Děj. Jičína I., 61.

Ó Celakovský. Cod. II., 120. Emler, Reg. II., 2414.

*) Ve Francii v XII. stol. Lavisse ot Rambaud, Hist. generále II., 501 — 504.

■') Litomyšlští na př. obdrželi r. 1298 právo jezdit na trhy královských měst.
Nejedlý. Litom. I., 321. O Benešovských víme jistě, že r. 1289 jeli do Prahy na
trh. Novák. Formulář bisk. Tobiáše, č. 189.

") O čtrnáctidenních jarmarcích zpráva ze XIV. věku. Arch. plzeň. Lib, div.
sent. 4, 339. Ve Francii trhy po 48 dnech, na př. v Troyes. Lavisse, 1. c. 504:
první dni se vykládalo, pak prodej nastal jen některých věcí, potom šlo na řadu
zboží jiné, třetí, čtvrté.

Trhy výrotiní. 99

svobodné Němci poznali od Francouzův, oblíbili si je. ') U nás
jako v Polště ^) ten způsob trhu svobodného vyskytuje se již při
zakládání měst ; bezpečně za panování Otakara II. Od iiěho Most
měl výsadu na takový trh. ^) Zřejmě čteš o těch trzích r. 1291
v Brně, 1290 v Kroměříži, 1306 v Ghebě, 1307 v Hradci Kr. a j. *)
„Annuale forum'' dvěma městům posléze řečeným dáno privilegiem
Albrechta, krále římského.

Za všecek pozdější čas vrchnosti a města sama prosívala krále
za vysazení jarmarku prvního nebo i kolikátého. Bylotě záhy po-
chopeno, že se vnášejí do města peníze, že zboží v městě nedělané
dováží se sem, povědomého zboží že o jarmark přibývá na větší
výběr, a řemeslník domácí, mrzel-li ho volný závod s přespolním,
mohl těšiti se aspoň tím, že na druhou stranu zase získá větším
výběrem surovin z daleka dovážených. Obchodní snahy městské
o jarmark vystupovaly z místního okruhu hospodářského a roze-
pjaly se po větším nebo menším okrese zemském. Známo též, že
výroční trhy staly se jako slavnostmi, souvislými s lidovým životem.

Hlavní cesty k vnitrozemskému i k průvoznímu velkoobchodu,
po zemi české rozběhlé, zůstávaly větším dílem při starodávných
směrech, přirozenou polohou Cech na čtyři strany světa paprsko-
vitě rozvětvených k „bránám" zemským: středem byla města Pražská.
Ty cesty vedly prve tržišti slovanskými, leď královskými a panskými
městy, která z nich právě čekala svého vzrostu.

Ale při zakládání měst některá cesta stará zanechána stranou.
Tu změnu král několikrát podnikl pro větší užitek svůj. Na příklad
že všecek okolek trstenické cesty, která vedla z východu českého
do Moravy, byl před založením měst od panovníků rozdán, založena
r. 1265 od krále cesta nová přes Mýto. Na ní vznikla Polička,
město nové, jemuž jakoby do vínku dává Otakar II. mimo právo
míle i tu cestu, směřující z Mýta do Brna. •^) Podobně r. 1269
Otakar přeložil hlavní cestu obchodní z Brodu Něm. do Jihlavy,
když Brod dostal se Hronům. ^) Nová dráha založena na českém

') To přiznává i Inaina-Sternegg, jmenuje určitě champagneskou Francii,
z níž se Němci učili, 1. c. 280. Výroční trh, svobodný od platfi, původu řím-
ského (?) dle Mayera, Deutsche u. franz. Verfassngsgesch. II., 220.

") Kutrzeba, Rozprawv Akad. Umiejet. II., XIX., 186.

') Celakovský, Cod. II., 172.

*) Emler Regest. II., 901, 665, 646. — Celakovský, Codex lí., 117, 150.

') Celakovský. Codex II., 43. Lippcrt, Socialgesch. I., 76, IT., 169.

') Lippert. 1. c. I. 76.

lUO Kniha 1. 5. Obchod v první době méstské.

severu spojující Zatec s Kamenicí Saskou, když ze vsi Kadaně rodilo
se město. ')

Zřízením měst veřejné obchodní dráhy už na staletí se utvrdily,
sloužíce pak obchodu vždy čilejšímu. Ty cesty byly nucené. Pa-
novník nucenou, určitou cestou, z níž se obchodník nesměl uchy-
lovati, pojistil si finanční cla; o víc než o ten transit zboží mu
vlastně nešlo ; město však, vidouc obchodníkovu nucenou při městě
zastávku, snažilo se o to, aby obchodník, výplně svoji fiskální po-
vinnost, zboží tu složil aspoň na tři dni, rozvázal, rozbednil ze sudů,
nabídl nejprv měšťanům ke koupi. Tak vznikl nucený sklad
(jus emporii, depositio mercium,) při nucené cestě. Zájem panov-
níkův se tu sloučil se zájmem městským, město hlídalo, aby králi
neušlo clo a královým privilegiem docházelo k vítanému soustředění
rozmanitého zboží a k znamenitějšímu trhu.

V takových privilegovaných městech pak vznikly jakožto pomoc
nuceného skladu a cla domy skladné (Kaufhaus, huti, un-
gelty) a jakožto zosobnění tržního práva sloupy nebo sochy Ro-
landovy na znamenitějším místě po vzoru z Němec postavené, aby
obchodník nezapomněl slaviti se a poplatiti. -')

Nucený sklad časem a místem bral na sebe ráz obchodního
monopolu. Litoměřičtí, když město jich vzniklo ze vsi a z podhradí,
snažih se o monopol labského obchodu, chtěli býti jeho prostřed-
kovateli; na to jim mohlo posloužiti jen právo nucené zastávky
obchodních lodí, po Labi plovoucích, a právo nuceného skladu. To
právo od Václava L obdrželi, ^) a obchodníci nuceni „ve velkém" na-
bízeti hostinné zboží měšťanům zdejším. Byla to zejména sůl, obilí,
víno, kůže, med, vosk, chmel, sukno, kovy rozličné, mastnoty, smůla,
sýry, hrnce. Kolínští, zařídivše si hlavně obchod plaveným dřívím,
obdrželi r. 1261 skladné právo slanečků, vína, soli, ryb. Budějovičtí
od svého začátku těšili se třídennímu skládání soli, železa a j. věcí
z Rakous vožených. *) Mostečtí měli sklad obilí, suken a soli od
r. 1273. Kupci do Míšně jedoucí po cestách až dvě míle cesty od

');Týž II., 222.

*) »Král je soudce, a Roh^iid jeho zástupce*. Mayer. Deutsche u. franz. Ver-
fassngsgesch. II., 257. O původe a význame Rolandů jest spor. Začátky se kladou
do Sas, v dobu Karla Vel. V Brémách nalezen Roland nejstarší. Nová stanoviska
v sporu o Rolandech v Deutsche Geschichtsblátt. II.. 1 — 12 a odpor tamž
v IV., 126.

') Celakovský, Codex II., 229. Datum nepovčdomo.

*) Celakovský, Codex II., 458.

Cesty a sklady nucené. 101

města vzdálených, nuceni byli rozkazem Otakara II. v městě za dva
dni zboží vykládati. ^) Hradečtí nad Labem také měli záhy sklad
zboží. ^) I panské město Brod Německý r. 1 278 obdrželo od Otty
z Branibor, nehodného poručníka Václavova, právo kupeckého skladu.^)
Také malé město Bělá (Bezdězi) r. 1304 vyprosilo si od krále sklad
zboží tunného. ■*) A takž jiní jinde.

Vznikaly z takových privilegií nesnázky a žárlivosti zajisté již
v první době městské, neboť jednak výsada jednoho města potýkala
se s výsadou města druhého, jednak města bez výsady sldadu byla
šťastnějším privilegovaným sousedem po stránce obchodní tísněna.
V takovém položení byli na příklad Ústečtí nad Labem. Byli zalo-
ženi Přemyslem II. a hned při založení nadáni nějakým právem
obchodním po Labi. Bylo toho práva snad nemnoho, neboť nejsou
zprávy, že by Litoměřičtí byli se mu bránili. Za krále Jana však
nastal tuhý zápas. ^)

Poněkud podobně Mělnickým se vedlo. Obdrželi r. 1274 od
Otakara II. právo na čtyřech lodích voziti z Čech obilí a jiné země-
dělské produkty a vraceli se s jiným kupectvem, zvláště se solí
a slanečky. ^) Toto právo zajisté překáželo výlučnému skladu lito-
měřickému, ale boj žárlivý teprv Karel IV. mocně rozhodl.

Již patrno, že nucená zastávka a sklad byly městskému ob-
chodu původně velmi prospěšná zařízení nejen ve smyslu obchodním,
což patrno, ale i po stránce průmyslu, neboť domácí řemeslo asi
nutilo se vyráběti zboží nad místní potřebu, aby host měl co na-
koupiti na vývoz. Ale darováním takových výsad na prospěch vět-
šího počtu měst vznikaly zápasy obchodní politiky, a obchodu sa-
mému, zvláště velkému, bylo to všecko těžkým zdržováním a obme-
zováním. Nastaly také hádky o nucené silnice : místní privilegované
sklady naváděly měšťany, aby překáželi cestám novým, byť byly
sebe účelnějšího a rozumnějšího směru. Ještě že jarmarky, jichž
obchodníci nepodléhali zastávce nucené, místní malichernou sobeckost
měšťanskou poněkud oslabovaly. O hádkách stran cest a skladů

') Emler, Reg. II., 472. Čelakovský, Codex II., 57.

^) »In mercimoniis et aliis rébus, quae dicitur niederlage.* Tak stojí ve
stvrzení privilegia r. 1307. Celakovskj'. Codex II.. 149.

*) Čelakovský, Cod. II., 92.

*) Týž. Cod. I., 378.

°) Týž. II., 220, 229.

«) Čelakovský, Codex II , 59. Emler, Reg. II., 382.

102 Kniha I. 5. Obchod v první dol)^ městské.

zevrubněji víme teprv z doby následující, ale zárodky a podpaly
byly už v první dobé uchystány. ^)

V Praze bylo hlavní právo obchodní zastávky a skladu. Pa-
novník tu měl v Týně svou starodávnou ústřední celnici hostinského
zboží, a konšelé městští snažili se svým kupcům, svému domácímu
obchodu získati výsady proli obchodníkům cizím nebo hostem. Tím
rozumem konšelé s obcí učinili nejedno snesení, a r. 1304 podařilo
Staroměstským i Malostranským, že jim král Václav II. ona snesení
stvrdil formou privilegia. Podle něho host byl nucen v Pražských
městech rozbaliti a pod úředními dohledy prodávati, leč chtěl se
tu pouze zastaviti a poplatě clo, v pěti dnech jeti dál. Však-li v té
zastávce do pěti dnů rozvázal, nesměl již dál, bylo po průvoze,
musil pak hleděti, kterak by se zboží zbavil buď jak buď. To jest
patrně obmezení a sklad v nejpřísnějším způsobe, když k radosti
domácích obchodníků cizí zboží nesmí sem ani tam. Obchodní zájmy
arci vynucovaly začasté výjimky; již první doby povědom vlašský
kupec Reinher z Florencie, jenž se svým obchodním družstvem
vyňat z toho přísného skladu. -)

Clení hostinného zboží a zhusta i rozvazování k prodeji dělo
se v Týně jako za stará před založením města. Zdá se, že právě
při vysazení městském král důchody a správu týnskou navrátil
sobě, kapitule zanechav z důchodů celných a od váhy podíl, aby
staré darování Bořivojovo nebylo zmařeno cele. Důkazu na to není,
ale že králové Týn zastavují jakožto svůj, to hned na prahu příští
periody uvidíme.

V Týně ])yla nn'ra a váha na veliké koupě, u míry a váhy
byl střed trhu, k ní musil velkoobchod: l^yla tu registra, úředníci,
služebníci, pomocníci. Jest z pozdějších zpráv patrno, že hostům
začasté mileji bylo míti sklad na hospodě, u hospodáře, nežli v týn-
ském Ungelte.

Kupci domácí nebo kramáři kupujíce či prodávajíce zboží měrou
skrovnější, vážili a dávali si odvažovati u váhy městské, obci ná-
ležité, která stála u krámů na rynku. Tu také bývaly úřední osoby
a všelicí pomocníci menšího obchodu, přede všemi vážný kramářský.

') Ve Francii v Xll. a XIII. stol. směr cesty i od soukromníků vynucován;
zlosti z toho. Lavisse. Histoire generále. II., 491. »Przymus drog znaný jest
w calej Europie wieków árednich.« Kutrzeba, Handel Krakowa. 19,

') Arch. pražs. městs. č. 986, 62. Tomek, D. P. I., 331.

Obchodníci hosté. 103

I na zvláštní zboží byli tu měřiči pláten, chmele, soli, koštéři vína
a snad ještě jiní.

Stran organisace obchodu vysvítá ze skrovných pramenu oné
první doby městské, že velký obchod byl podnikán nejspíš od jed-
notlivých podnikatelů cizích čili hostí a též od domácích; řidčeji
zavadíš o nějaké domácí družstvo obchodní. Snad se družstva sklá-
dala na jeden podnik, na jednu obchodní cestu a po vykonaném
obchodě rozcházela se, jakž toho příklady jinde. M Možná, že čle-
nové jednotlivých rodin podnikali obchody jakožto družstva. Takové
rodiny obchodnické, usedlé a pozemskými statky bohaté, byly v Praze
počtem značnějším. ^) Vzpomínáme jen z doby Otakarox-y Welflo-
vicův a Olbramoviců, které Dalemilova kronika zná. Štuků a Junošů.
( Itrnácte rodin, v nichž už v té době dvě české, uvádějí se. ^) Některá
z nich byla v družstvu při založení obce Havelské v Praze, někteří
z měšťanů byli královskými peněžníky a věřiteli, král jim byl dlužen
za zboží, zvláště za cizí sukna: někteří drželi na čas sobě zastavené
clo královo, zasedali v radách městských, rozmnožovah své bohatstvo
obchody a zakupováním městských, vesnických pozemků i zámků,
a v bězích politických nejeden člen těch předních rodin měl úča-
stenství. Piozumí se, že s Kutnou Horou pro její cenný kov měli
spojení nejužší.

Členové takových rodin, sedíce v radách městských, asi nejvíc
dbali toho. aby městská správa brala za úlohu svou pilně podpo-
rovati domácí obchod. Jich ponuknutím zajisté v Pražských městech
usnesení vznikala proti o b c h o d n í k ů m hostů m na prospěch kupců
domácích, ovšem usnesení taková, aby host se nezarazil docela:
řádů a zásad, na drobný obchod se hodících, nemohli užiti proti
hostům, těch nemohli hnáti se zbožím do nepohodlných kotců,
musiti jim dopřávati soukromých sklepů, v nichž kupec na čas roz-
vázal, nebo jeho faktor trvale vlehl — tedy ležák ; nic nesměli na-
mítati proti cizinským družstvům, ^) vůbec obmezení nesmělo býti
nesnesitelné. Ale snahu stálou stopovati lze, aby cizí soutěž byla

') Na př. v Krakově Kutrzeba: Handel Krakowa w wiekach šrednich. 156.

^) Bacber, Die Enisleh. d. Volkswirtschaft 56 dí, že v Němcích v iněsi
většině až do konce středověku nebylo usedljxh velkokupců. »Der Grosshandel
war ausschliesslich Wander-markt handel. «

') Tomek. D. P. I., 305 a násl.

■*) V XIII. stol. ve větších městech všude vyskytují se družstva italská,
v obchodě transitním známá jménem lombardů : ti užívali již směnek a měli
obchody bankovní. Lavisse. Histoire generále. II., 508.

10 i Kniha I. 5. Obchod v první dobč račstské.

V mezích a na udidlech, ale jen takových, aby obchodní politika
cizích měst, kamž naši dojížděli, nebrala bolestné odvety. To platilo
bez výhrady, že měšťan má proti hosti vždy přednost. I v Němcích,
v Polště a jinde všude tak. ')

Hosti bráněno, aby získal právo městské, pod jehož záštitou
by měl výhody měšťanské při svém obchodě; jedním kusem privi-
legia, které král Václav II. dal r. 1304 oběma městům Pražským,
zakazuje se, aby domácí neměl s hostem v koupi a prodeji nižád-
ných spolků zvláště ne hospodář, u něhož leželi; byl to jednak
následek místní měšťanské uzavřenosti, snad v tom také závora, aby
jeden nezbohatl na útraty druhých, ale zajisté hlavní účel zákazu
dotčeného byl ten, aby host pomocí domácího člověka neobcházel
cizinecká obchodní obmezování prodejem jen na oko.

Rád z r. 1304 po vzorech, v cizině vůbec platných, také zaka-
zoval, aby neprodával host hosti ; nabídka měla se státi jen měšťanu,
a byť byl z kteréhokoli města českého nebo moravského. Tím se
dalo pražským obchodníkům právo prostředkovati mezi cizími ať
přímo či nepřímo. V Němcích leckde hostům dovolovali kupčiti
i mezi sebou, ale jen na velko. ^) U nás, jak viděti, obmezení cizích
přísnější. Z drobného obchodu hosté a ležáci byli u nás naprosto
vyloučeni. V dobách mladších poznáme, kterak nepříjemný ten zákaz
protrhovali.

Nedůvěra k hostem po stránce obchodní jeví se již v této době
starší a nepomíjí. Řád Václava II. (1304) stanoví, kdyby kupec roz-
vazoval, aby při tom byli s písařem úředníci k tomu zřízení. Byli
to litkupníci přísežní (unterkaufel, maklér). Těch povinnost byla
nejprv zboží poznamenati dáti a pak hleděti, aby obchodněpolitická
nařízení zachovávala se. Tou příčinou byli pomocnými orgány města
nebo vlády, střehoucími zájem fiskálný. Byli však zároveň prostřed-
kovateli obchodu, bez nich tržiti nemožno.

V Praze byli htkupníci k suknářskému obchodu; těch bývalo
nejvíc (patrno, že dovoz toho zboží převládal nad jiný); byli ht-
kupníci nad kramářskými věcmi, jiní spostředkovali koupě drahých
kovů, jiní kůže a kdož ví, jací byh ještě všelijací v Ungelte týnském
i před radním domem v krámích a ostatních trzích. Litkupník

') Kutrzeba. Rozprawy Akad. Umiejetn. 1. c. 181. Inama-Sternegg, 1. c. III.,
239, 257 a j.

-) Inama-Sternegg, 1. c. III.. 239 míní, že tak bylo v Praze r. 126S+. Není
dťikazu.

Dovoz do Cech. 105

nesměl sám obchodovati tím zbožím, jehož trh řídil. Také musiti
za sebe vydati rukojmí, aby se obchodník mohl při ztrátě své na
nich hojiti.')

Nelze ještě nevzpomenouti důležitého obchodu dřevařského.
V Praze byl i v této době cUouho provozován technicky i kupecky
tak prostičce, jako bývalo v době slovanské. Venkované horáci do-
váželi vory po Vltavě až k Podskalí, a tu sousedé podskalští skou-
pili drva a opanovali trh. Někteří podnikavější z Podskalí chodih
si nahoru na lesy sami kupovat ; pálí sváželi dolů. Podskalští, oso-
bujíce si při tom i monopol plavby po vodě dolů, byli na bez-
pečné cestě organisovati se v cech. Talíé Kolínští obsáhli sklad a
trh dřev po Labi dolů k nim splavovaných.

Vývoz a dovoz zboží obstarávali najatí v o z a t a j o v é, f o r m a n é,
kteří pobývali ve všech čelnějších městech, zvláště v Pražských;
byli však také samostatní podnikatelé vozby, na kupcích nezávislí,
ale těm nebylo dovoleno, jakž víme z mladších pramenů, za kupce
obchodovati.^) Kupci měli také své vozy, s nimž jezdili do ciziny
sami nebo za ně služebníci (servi).

O tom, že by kupci a kramáři domácí již v první době se
byli snažili o nějaké bratrstvo, není ani v Praze žádné stopy.
Organisaci domácího kupectva teprv později závod s hosty vynutil.

Ohledáme co do zboží obchodní dovoz, průvoz a vývoz
podle světových stran. Na sever obchod z Cech a do Cech týkal
se nejdále Flander, Porýní a Baltu, Prus. Z Flander vožena vzácná,
drahá (nobiles) sukna. Zřejmě se uvádějí v pramenech sukna iper-
ská (de Ypra),^) gentská (de Gent); ta zvláště obliboval sobě král
Václav II. za poplatek komorní,'') z doby blízké uvozují se sukna
tournayská a lovanská.^) Ten dovoz, zdá se, měl velikou životní
sílu, neboť proniká i řídkými lou dobou prameny dosti často.

Od Baltu voženy hlavně ryby slané.") Jest však zajímavo, že
mimo toto zboží, krajům oněm severním vlastní a ne přepychu

') Tomek, D. P. I. 339. Význam maklérů: Inama-Sternegg, Wirtschaftsgesch.
III., 259 a násl. Buclier, Entsteh. d. Volkswirtsch. .55. O francouzských Lavisse,
Histoire generále II., 486.

^) Arci pán pro zboží najednané vozku poslati mohl. Palacký, Formelbilch. I., 258.

*) EmIer, Reg. II., 976 a j. tamž.

*) Tamž II., 1049.

=) Palacký, Formelbiicli. I., 260, 262.

*) Slanečky vozili z Baltu, nikoli již ze Severního moře. Lavisse, Histoire
generále II., 498.

106 ' Kniha I. 5. Obchod v první době méstské.

než potřebám živobytným sloužící, od severu dovážena k nám nejen
francouzská a rýnská vína, ale i věci italské a snad všecko orientní
zboží. Patrně přicházelo to po moři do Nízkých zemí a odtudž
obloukem voženo až do Polska. Z toho oblouku nejedná cesta smě-
řovala s tím zbožím k nám a průvozem ještě dále zvlášf na jiho-
východ do Uher.

Které zboží voženo k nám od severu, to zevrubněji známe
ze skladového privilegia v městě Perně, (město koupeno roku 1300
k Čechám,) a ovšem známe jen, pokud se týče labské cesty. Skla-
dové to privilegium jest povědomo sic z obnovy své r. 1325,^) ale
jisto, že bylo původně asi kolem polovice století předchozího vy-
dáno a zboží že obsahovalo na léta stejné. Nejprv sul. Nejvíc jí
voženo z Halle, kde i severoněmecká hansa měla svou jižní stanici
jednu. Až sem bezpochyby z našich dojížděli, kdož chtěli koupiti
u pramene a laciněji. Pohodlnější kupovali v Perně. Sůl vozila se
v hlávkách nebo v prosticích.

Druhé zboží, ,,u velkém" do Čech nakládané, byli slanečci:
naši i cizí nakládali je v Perně na vozy i na lodi, v bečkách nebo
tunách, a pokud byly ryby sušené, v břemenech pytlových. Též
tak dělo se s jinými rybami, zvláště s vyzinou a hňupem.

Třetí zboží cizinské do Cech byla svrchu dotčená vzácná sukna,
balená (balík -~ Saum) a prodávaná na postavy, které však neměly
vždy stejně loket v sobě. Výslovně uvádějí se v privileji pernském
sukna rýnská a poprinská (de Popring);^) tato šlovou krátká; za-
jisté jen proto, že postav nedržel mnoho loket. Také to znáti po
cle; oněch clil se postav 4 denáry, těchto postav clen denáry třemi.
Privilegium pernské hovoří také o suknech v Míšni, v Drážďanech
robených a do Cech vožených, jichž postav byl clen po dvou neb
i po jediném denáru. V tom viděti jich sprostnější cenu.^) Z ostat-
ního průmyslu textilního uvádí se v dovozu do Čech barchan
(látka o lněné osnově bavlněná) a plátno jerišské. Parchent clen
tak jako sprostná sukna míšeňská, měl tedy asi touž cenu. V Pernu

') Emler, Reg. III., 416. Celakovský, Codex II., 213.

") Arch. pražs. č. 98«, 3. Belgick. Poperingho.

^) Málo mést německých zmohlo se v textilním průmyslu na vývoz. Inama-
Sternegg, Wirtschaftsgesch. III,, 128. Zajisté tím, že zboží nebylo vývozu schopno
pro malou produkci a mdlou kvalitu. Ještě nejspíš od Žitavy a Zhořelce vožena
sukna do Slovan, poněvadž v těch městech naučili se suknářstvu od Flámů
přímo.

Vývoz a priivoz. 107

k dovozu do Cech nakládán na vozy med a niedoYina, výroba to
jmenovitě od Budišína a od Drážďan.

Vývoz z české země, pokud o něm liovoří privilegium pernské,
týkal se především dřev. Vyváželo se dřevo surové i otesané a
spracované. Jmenují se prahy (limina), trámy a veliká břevna
(trabes), šindele a válce, a všecky ty věci počítají se ke clu na
kopy: při šindelích nejmenší celná jednotka je 60 kop. To svědčí

0 velikém vývozu. \)

Druhý hlavní předmět vývozu českého oněch dob i v stoletích
potomních byl dobytek veliký i drobný a kůže s něho surová i vy-
dělaná. V privilegii skladném v Perně uvozují se mezi dobytkem
i oslové (clo na osla veliké, 30 denárů, z kozla jen Vs d., z vepře

1 denár). Připomínají se kůže volí a koňské o dosti velikém clu
(ze 150 půl hřivny platí host), uvozují se dále kozletiny, jehnětiny,
vlna a všelikteraké tuky zvířecí (arvina).

Třetí zboží jest na onu dobu velmi zajímavé : jest to české
víno (vinum bohemicale). Kdo čte o vinicích českých zprávy
v nejstarších pramenech, nepodiví se vývozu českého vína před
Karlem IV. ^) Vyměnil-li český vývozu ík své víno v Perně za sůl,
neplatil cla, prodal-h je za peníze, clem byl povinen. Z Cech vy-
vozován vosk, bezpochyby tedy také med, nože veliké i malé (z šesti
velikých 1 denár cla, z kopy malých 5 denárů), a konečné i kameny,
mezi nimiž připomíná se jmenovitě kámen bruso^T^. Zdá se, že i cín
náležel k vývozu.

Z věcí, jež voženy do Čech i z flech průvozem, uvádějí se
vína uherská, rakouská (austrahcum), francouzská i alsaská, koření
orientní (specie, z centnéře lol cla), hedbávné látky, zvláště pal-
dekyn ^) a rozličné nachy hedbávné, olovo, jež projedši Čechami,
mělo stanici v Jihlavě ; měď, zvláště z Uher : ocel, pánve pivovarské,
kosy, meče, chmel v pytlích, mák, řepkové a jiné semeno, luštěniny,
proso, slady, cibule, česnek, příze, zaječiny, popelice, liščiny, mýdlo.

') Uvádí se ve vývozu dřevnÍJii také >J)eclierLiolcz«, což zajisté není dražší
některé dřevo, z kterého by poháry robili, ale obyčejný materiál bečvářský ne-
dobře psaný a čtený (Bottcher).

^) V Regestech Emlerových II. připomíná se (zajisté jen nahodilými zprá-
vami) víno u Litoměřic r. J230, Voděrad 1264, Doksan 1273, na Petříně v Praze
1285, na Újezdě v Praze 1285, u Přelouče 1285, n Mostu a Dolan 1290, na Bo-
jišti v Praze 1293. V době následující uvozují se vinice u Vršovic (1323), Miře-
jovic (13-2/), v TTstí (1328), u Ovčár (1331), n Psář (1332). Emler, Reg. III.

') Baldachýn, paldekin. Emler, Reg. II., 1015.

IfiS ' Kniha. I. 5. Obchod v první době městské.

Jmenuje se v obchodě pernském také obilí, jež vycházelo spíš asi
z Čech, než aby se do nich vozilo, ale poněvadž obilní obchod
dlouho se pohyboval v Cechách jen mezi městy po vnitrozemsku,
tedy jen místně, a že vývoz obilí vždy byl stěžován k vůli domácí
potřebě, domníváme se, že v tomto případě mohlo to býti jen asi
obilí při Labi rostlé, blízké hranici, a labská dráha pomohla k i-ych-
lému i snadnému \^vozu.

Stejně tak asi bylo s rybami říčnými a s masem čerstvým, jež
privilegium pernské uvádí mezi jiným zbožím. Bylo s obojím jen
při české hranici na obě strany obchodováno. Z masa v Perně cle-
ného nejdelší cestu sem i tam vydrželo jen maso solené, slaniny
neb uzeniny (pernae).

Že obchod po Labi provozován na lodích velikých, malých, na
prámech (prom neb archa) a na vorech, to budiž dotčeno jen mimo-
chodem.

Od západu zase v dovoze na předním místě sukna cizí jsou
a sůl. Sůl donášena a dovážena po starodávných šumavských cestách
ze Solné komory. Plavbu soli po Salici arcibiskup solnohradský
měl v rukou, odtud po Innu do Pasová pracovala společnost, dosti
záhy organisovaná, a sem dojížděli naši, vezouce obilí a jiné vý-
vozní zboží, za něž nakládali sůl. ') Sukna, od západu do Čech při-
vážená, byla zase z Flander, ale i z Cách ^) a odjinud z Porýní.
Naši jezdili k prameni: známotě, že r. 1304 brunšvický vévoda Otto
českým kupcům, kteří se Brunšvickem vraceli, zvláště upravoval clo
ze suken barevných i nebarevných a určoval, kolik platiti mají za
ochranný provod. ^)

Z kupců hostinských, kteří k nám od západu dojížděli, uvozují
se řezeilští a řídko norimberští. ^) I ti vozili sukna, barchenty, jemná
tkaniva (šlojíře) ale též vlašská vína a všelikteraké jižní zboží, specie.
Z látek dosti záhy dováželi oni kupci též bavorské plátno a galské
(z Nizozemí). Nechtějíce vpraviti se v pražský obchodní řád, kupci
řezenští, kdys r. 1324 propadli všecko přivezené zboží, což sobě Pra-
žané věrně do knihy zapsali. ^) Z toho vzácného zápisu poznáváme

') Mercatores bohémi se soumary do Pasová, Emler, Reg. II., 47.

') Palacký, Formelbuch. I., 262,

») Emler, Reg. II., 870.

*) Palacký, Formelb. I., 258.

*) Emler, Reg. III., 375. Arch. pražs. č. 986, 54. Což se časy proměnily!

V době slovanské host nestěžován, teď Němci pražští utiskují bavorské Němce.

Obchod s Benátkami. 109

aspoň část bavorského dovozu co do zboží i váhy. Soupis sebraného
zboží drží v sobe hlavně šafrán celkem deset pytlů, průměrně po
30 librách pytel. Osm pytlů je zevrubně odváženo 301 ^'3 librou.
Dále zaznamenáno 16 slojím (sloger), 3 bílé koltry, 2 balíky par-
chanu, ') 40 postavů sukna (von Yper), 12 štuk jemného plátna
(bucramus nebo czeter), 2 sudy vlašského vína, nějaké stříbro, pás,
tabuli. Ze skoníiskovaných loktů a váh soudíme, čím se řezenští
kupci provinili : chtěli asi prodávati na drobno, čehož pražští hostům
netrpěli.

Při samé západní hranici české Chebští měli od Otakara II.
svobodu obchodní do Čech. Vozili sem zvláště medovinu. Český
vývoz na tu stranu dotýkal se týchž věcí jako na sever a vlastně
na všecky jiné strany : vždy na předním místě dobytek a produkty
z něho. Jen české víno nebralo se k západní ani k jižní hranici,
poněvadž ho od středu země k těm končinám vždy bývalo málo.

Obchod s jihem dosahoval do Benátek. Proběhem křížových
vojen transit obchodní z orientu směr bral k Benátkám, a zvolna
přestávaly pouti kupecké po Dunaji a Uherskem. Naši králové —
zvláště Otakar II. — měli spojení s obchodníky benátskými a s flo-
rentskými, jimž i dlužni zůstávah. Král Václav s Janovskými kupci
měl spojení obchodní;^) kupci z těch měst i pevně usazovali se
v Praze, což ukazuje na stálost velikého obchodu; naši kupci sami
vypravovah se do obchodní repubhky sv. Marka přes všecku nesnáz
cesty velehorami znesnadněné. Pražští kupci získali si r. 1303 pro
svou benátskou cestu Rudolfa rakouského a štýrského ochranu a prů-
vody, ^) což také svědčí o stálém obchodě na tu stranu.

Ale též český měšťan Bárta Kokot pomáhal, jakž ze zápisu znáti. Také znáti, že
to nebyli samí flezenští; jsou mezi nimi z Ingolstadtu, z Niedertheimu — tedy
byla to nějaká společnost, compagnie. Jeden měl u Seidla v Písku dluh za sukna
176 kop.

') Je zajimavo, že ještě v XVI. století flezenští vozí do Prahy barchany
pořád. R. 1567 lapen tu řezenský Amon, že dal do sudu kameny místo barchanů.
Arch. praž. č. 1237, 63.

") O tom obšírněji Tadra, Styky Cech 37. Ale tu vloudila se chyba, že by
obchodní spojení Cech bylo i s Dubrovníkem; sic v prameni stojí, že opat
Bavarus koupil kostelní alby a štoly v Dubravníce, ale to není Ragusa, toť panen-
ský klášter na Moravě.

') Palacký, Formelbtlch. I., 323. Pražští kupci do Benátek cca 1303 Emler,
Reg. II., 857.

110 ' Kniha I. 5. Obchod v první dobr mřstské.

V Benátkách se shromažďovalo v XII. a XIII. věku zboží z Le-
vanty (Asie) : bylo to jmenovitě aloe, cukr, ^) kafr, laudanum, ka-
didlo, cinobří, indigo, koření, hedbáví, koberce, zlaté niti, bavlna
egyptská, sklo z Tyru a z Damašku, čínský porculán, perly cey-
lonské a slonovina. -) Není pochyby, že většina přepychových těch
věcí z Benátek vožena k nám. Určitě víme, že cizí kupci i naši
vozívali z Benátek sukna vzácná a tkaniny hedbávné ^) : odtudž
a zároveň z Tirol vožena vína sladká ; jmenuje se tehdáž a po tři
století následující vždy víno Rivoli a bolzanské; v Benátkách na-
kládáno rozmanité jižní ovoce, zvláště daktyly (datle), mandle, cukr,
hrozny ; také koření a rýže, tedy něco plody italské, něco zámořské.
Někdy kolem r. 1280 přivezeni z Benátek královně Kunhutě do
Clech i lvi, za kteréž váhala zaplatiti. ^)

Rakouská vína a sůl z Horních Rakous měla od jihu bezpo-
chyby dovoz zvláštní.

Na východ cílem obchodní cesty z Čech bývala v těch i v po-
zdějších dobách Vratislav a Krakov. Obou těch měst obchod měl
ráz transitní. V Opavě byla nucená zastávka. '''} Z Krakova do Slez
i do Čech především dovážena sůl polská, též med, olovo ; od jihu
přiváželi uherskou měď do Krakova a odtud pak k nám. Z Vrati-
slavi a z jiných i menších měst, také z Krakova, dováželi k nám
polská sukna rázu hruljšího bezpochyby už v této první městské
době, nebof v době hned následující tvoří polanisch tuech, panni
polonici, dovoz již obvyklý. '^)

Od Vratislavě dováženy transito k nám také slané ryby, sla-
nečci. Odtudž asi též docházely kožešiny z Rus. Sem vedla staro-
dávná povědomá cesta, jež se Lvovem spojovala černomořské kolonie
janovské. Do těch čínské hedbáví a indické koření s vyhnutím moře
středozemského a Benátek dováženo. ^) Jak dalece naši se po „ta-

') V Evropě nejstarší výroba cukru prý zavedena Fridrichem II. (t 125C)
na Sicílii. Lavisse. Histoire generále. II., 483.

') Týž Lavisse 497.

') Zíbrt. Děj. kroj. I., 217.

*) Tadra, Styky. 34.

*) Král Václav r. 1296 dal Opavskj^m >nidrlák« »plunibi, viní, pannoram,
salis et aliarum mercium«, deposice nel)0 sklad měl tu kupcům trvati vždy za
tři dni. Mus. knih. v Opavě, Copialb. 106. fol. 147. Opis v muscj. diplomat,
v Praze.

«) Emler, Reg. III., 259, 355. Rossler, Altprag. Stadtrecht. 39.

') Kutrzeba, Rozprawy Krakow. Akad. II., XIX., 109 a násl.

Praha obchodní střpd. 1 1 1

tarské cestě" odvažovali, nelze říci, ale do Krakova a Vratislavě,
kdež byly skládány výsledky oné východní cesty, chodívali.

Z celního řádu. jenž platil ve Svitavce na cestě litomyšlské lze
pochytiti cípek toho východního obchodu: připomínají se v něm při
dovozu slanečkové, vyziny. med, sprostá sukna, železo, sukna drahá :
vývozu snad týkalo se dříví, dobytek veliký i drobný (též vepři),
vlna, konopí. len, plátno, obilí. víno. chmel, mák. ^)

Všecko zboží, jež uvedli jsme z míst pohraničných, nacházíme
v Praze, v hlavním místě dovozu a středišti průvozu. Uvádí se tu
dobytek všeliký a suroviny hospodářské, z masa obchodního kýty
uzené, ryby domácí i cizí. koření orientu i z českých zahrad a polí:
jižní ovoce a cukr, rýže, sůl s kolika stran dovezená, vína cizí i do-
mácí, též tak tkaniny vzácné i sprostné, obilí a chmel, obojí bez-
pochyby jen obchodem vnitrozemským, krajinským dopravované. Mimo
sprostné kovy také dovoz i prodej drahých kovů se připomíná.
Zlato sem vozih cizí (později zlato též arabské), ^) ale bylo po ruce
i doma cí. ^)

Prodej a koupi zlata a stříbra zkouška předcházela. Zmíněno
již. že zkoušení těch kovů od Václava II. sňato se zlatníků praž-
ských, králem Otakarem pod dohledem mincmistra k tomu zříze-
ných, a svěřeno čtyřem měšťanům, po smrti pak Václava II. obec
ujala se zkoušení stříbra sama a v své huti konala je pomocí čtyř
zlatníků jakožto zřízenců svých. Zkoušky zlata zůstaly pod mincmi-
strovým, tedy zeměpanským dohledem. I zlata a stříbra prodej
děl se pomocí litkupníků obecních."^)

V soupisech celných této první doby městské pohřešujeme
pivo cizí. Žitavská piva prý \^vážena již od r. 1270, zhořelická
též. ^) Snad ještě ne do Čech. Ale v době následující už jich dovoz
Pražané zakazují.

Složila výměna nejrozmanitějších mincí obchod stěžovala
všude, ^) nad to u nás. Do mincovní nápra^'y krále Václava II. (1300)
obchodu překážela mince česká ročně měněná, tedy nestálá a lehká.
Václav, jakož svrchu podotknuto, pomocí společnosti (Reinhera

') Erben, Reg. 1002, 465. Yacek. Aleth. TU., 132.
*) Fonles rer. boh. 111.. 239.

') Připomínáme, že k starším nalezištěm zlata v XIII. stol. přibyla nová
osada báňská v Cechách. Je to Rejštejn (Hory Kašperské).

*) Neví se, kterak obec toho došla. Tomek. D. P. I., 343.
") Inama-Sternegg. Wirtschaftsgesch. III., 106.
*) Lavisse, Histoire generále. II., 496.

112 - Kniha 1. 5. Obchod v první dobo městské.

Z Florencie) a dvou nově utvořených tovaryšstev mincím a pregéřů
na „Vlašském dvoře" v Hoře zřídil, lepší kurantní minci se stálejší
měnou; jsou to povědomé kopové groše, 60 kusů z hřivny čisté;
k tomu pak pořídil menší peníz, denáry, parvi, haléře, jichž šlo 12
na groš. Hospodářský užitek, ku kterému mince jako měnidlo a pla-
tidlo směřuje, teprv teď mohl se skutkem stávati ; nebylo ani hostům
potřebí, aby peníze vyměňovali, dobrá česká mince brána ochotně
i za hranicí. ') Nesnázky arci zase nastaly, když od r. 1303 raženo
z hřivny 64 grošů, a pak když začali počítati na hřivny těžké a
lehké, v nichž stříbro s větší či menší přísadou. ^)

Horší nesnázkou v obchodě tehhejším i pozdějším bývala ne-
stejná míra a váha v zemi. Roztříštění měr a váh v cizině i u nás
vyvinulo se vlivy samosprávy městské, místních vrchností, něco též
starodávným zvykem. I města tak sobě blízká jako Chrudim a Li-
tomyšl mají v těch dobách (r. 1276 a 1265) nestejné míry. ^) A což
byli při váze technicky neohrabaní ! Brávali k vážení většího počtu
liber skutečný kámen, jehož váha konečně ustrnula v 20 librách,
takže pak dvaceti librám říkali potom vždy „kámen". Nařizovati
míry a váhy, tento obor veřejné moci, král Otakar II. si zajistil
mocným rozkazem r. 1268; obnoviltě všecky míry a váhy, po vší
zemi a nařídil jich vzory po městech cejchovati královským zna-
mením. ^) Ovšem rozmanitost měr tím neodstranil.

I v celnic tví bylo a zůstalo lecco na překážce obchodu.
Byla cla při hranici, na křižovatkách obchodních, na nejrozmani-
tějších místech. Tu rozhodovala cesta vodní, tu silnice, tam most.
Tu byla cla regálem státním, tam zase osobil si je soukromník.
Celkem byla rázu finančního a bez patrného principu. Byla nařizo-
vána dle prostředků a cest dopravních, dle vozů, lodí, jejich veh-
koslí: někde hleděli na kusy, jinde na cenu zboží, obecné sazby
celné nebylo, každý úřad celní měl sazbu zvláštní, jež více méně
ve shodě byla se zbožím a sotva se zcela podobala sazbě nejbližší
celnice.

') Smolík. Arch. Pam. XIX., 206.

') Tomek. D. P. I. 342.

") Emler. Regest. II., 419, 192. Tamž na str. Iřjg uvádí se míra litoméřlcká.

*) Fonles rer. boh. II., 300. »Praecepit renovari pondera et mensuras et
insigniri signo suo, quod antea non fuerat.« V severním Německu hansa pečo-
vala o to, aby tůny k herynkům byly všude velikosti stejné. Inama-Sternegg,
1. c. 307.

Nesnáze obchodní. Židé. 113

V sazbách celných ne^dá se nám plat býti příliš veliký; také
nesměl býti veliký, sic byl by obchod zdusil. V celní sazbě ve Svi-
tavce čtyři denáry nebo haléře z vozu sprostného, osm s vozu dra-
hého sukna, dva denáry z tůny medu, není snad z míry mnoho ;
platilo-li se dle pernského řádu ze sta přivezených prostic soli
36 denárů, a když ji obrátili do Čech, bylo-li zase dáti 2 groše, to
již poměrně větší clo, ale snad přece nikoli nesnesitelné. Cla mohla
státi se velice obtížnými, nepohodlnými, ba nesnesitelnými právě jen
svou mnohostí. Vybírána bývala bez zřetele, kam transport směřuje.
Platiti bylo sem i tam.

Z doby Otakara II. náhodou se dovídáme, kterak pro země-
panské clo finanční cesta nucená byla hlídaná. Nařizuje se totiž,
aby úředník čelný měl stanoviště před městem a nikoHv v něm,
od obchodníkův aby bral znamení (signa) ze stanice předchozí a
ovšem signum svého stanoviště aby jim dal na cestu další. ^)

Znamenitější osvobozování cel náleží době následující, kdy ob-
chodní politika státní poněkud prohlédla. Celkem lze říci, že městská
politika obchodní byla v oněch prvních dobách daleko účelnější
a čipernější nežli politika státní.

Jeden druh obchodníků byl již v první městské periodě v ob-
chodě obmezen. Byli to židé. Příčina na snadě. Novými městy ob-
chodnický stav domácí vznikl a ten nesnášel židovských obchodníků
tak trpělivě a vlídně jako před tím obyvatelé slovanských tržišť.
Nastalo odstrkování, ba i hustší pronásledování židů. Jsouce z veli-
kého obchodu vytiskováni, dávali se v obchody drobné s úsilím tím
větším, oblibovali zvláště obchody peněžité, obchody o krátkých
lhůtách se snahou, aby při nebezpečenství, v kterémž byli pak za
všecken čas postaveni, kapitál jejich byl co možná mobilní. Nejvíc
oddávali se tomu, že půjčovali na úrok nebo lichvu, kteiýžto způsob
produkce kapitálu křesťanům býval církví přísně zakazován jakožto
odporný lásce křesťanské. ^) Tu byl židů nejvlastnější obor, bohatli
monopolem lichevným. To také bylo jednou z příčin, proč židé kli-

') Emler, Reg. 11., 193.

') Právníci bolognští nebyli proti ourokům. Lavisse. Histoire generále II.,
494. Bankéři italští brávali lichvu jako židé. Nejpověstnější lichevnici vlašští
shrnováni v XUI. a XIV. století pod jméno »caorcini, corgini, cawarsini.« Již
franc. král Ludvík r. 1268 hněval se, že mu »lombardi« a »caorsini< ochuzují
království. Du Cange II. 109.

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XJV. a v XV. věku. °

114 - Kniha I. 5. ObchoH v první rlobř mřstske''.

dili opovržení. Už v této době křesťanské vlády po příkladě moha-
medánů ^) vnucovaly židům žluté znamení hanby.

Za krále Václava pražští židé upravili se v politickou náboženskou
a cizonárodní obec. Otakar II. jim nevalnou autonomii stvrdil r. 1254,
dal jim mimo jiné výsady privilegium na lichvu, dovolil, aby stejně
volně jako křesťané jeho zeměmi směli choditi s obchody, a zá-
roveň prohlásil je za služebníky komory, které byli za svou ochranu
platy povinni. ^) Tedy fiskální užitek byl otcem židovských práv.
Od králů naučili se pánové těžiti z židů. Na příklad r. 1294 Oldřich
z Hradce získal si od krále právo držeti v Hradci Jindřichově osm
židovských rodin na svůj zisk. ^) Židé pak provozujíce pokoutně
svoje obchody, jež nemožno kontrolovati, byli společnosti spíš na
škodu než na užitek. *)

Na konec není snad ani potřebí široce dokazovati, že český
obchod první periody městské měl následkem veřejných dějin svoje
vysoké vlny i úpady: veliká říše Otakara II. přinesla s sebou to,
že český obchod lehounce rozprostřel se až do Itálie, jejíchž prahů
říše Otakarova se dotýkala. Za hanebné vlády Oty braniborského
spřetrhány všecky svazky a styky s cizinou, oběh zboží se zúžil,
obchod upadl, nejedni obchodníci schudh, města vylidněna. Za Vá-
clava II. zase bylo lépe. Tu zajisté, když Polané si vzali Václava za
krále, usnadněn obchod s východem. Po smrti toho krále zvedlo se
obchodu zase zle za zmatku domácích, jež po vymření Přemyslova
rodu dlouho se nespokojily.

') Scherer. Rechtsverháltn. d. Jud. I., 29.

*) Celakovský, Codex, L, 5. Erben, Reg. I., 161, 179, Emler Reg. II., 7.
Kopl, Urkundenbuch. v. Rudweis (I. 65) klade přivil, židů spíš v 1. 1261 — 1264.

^) Emler, Regest. II., 711. Osm židů s rodinami, »Qui mihi solvant et fa-
ciant servitia et jura, quae alii judei domino (regi) faciiint.« Za to měli dovolení
hráti lích vy.

■*) Inama-Sternegg, Wirtschaftsgesch. III., 477 dí, že ochranou velmožnou
obchod židovský zdivočil, žid pod úkrytem hřešil a staly se jeho činy »Frevel
an der Gesellschaft<.

KNIHA DRUHA.

Průmysl a obchod v době lucemburské.

(1310—1420.)

Průmyslníci a živnostníci v době lucennburské.

Doba lucemburská u nás jest rozkvětem všeho života hospo-
dářského, průmyshiého, uměleckého. To způsobil vlastně teprve
druhý z Lucemburků velký Karel. Otec jeho Jan má o rozvoj český
zásluhy spíš jen bezděčné; jednu tu, že svým nastoupením zdusil
pohtické zmatky vymřením Přemyslova rodu vzniklé, a pak tu, že
příbuzenskými styky s královským rodem francouzským sesíleny a
rozšířeny byly vlivy západní veliké kultury do Čech. Teprve od
r. 1333, kdy syn jeho Karel v Praze sídlo a správu koruny ujal
za otce svého, pozorovati skutečné účelné začátky k pokroku ve
všech směrech. Do té chvíle přes všecky škody, jež Jan koruně zdě-
lá val svou drahou slávou, vyvinovalo se všecko bez jeho zvláštní
podpory přirozeně samo vzrostem populace a jejích zvýšených i roz-
manitějších potřeb. Hustšími styky s Francií tlačí se za Jana do
Cech cizí způsoby, mody, a zvolna tudy přeměňují se zevnější formy
živobytné. Ty vnější formy i podstatu vniterného života dosavadního
nemohly než přeměňovati.

Do tehdejších proměn módních kronisté Petr Žitavský, Fran-
tišek Pražský naříkají. ') Jim, tvrdým starosvětům, nelíbí se, že muži
mají dlouhé a kadeřené vlasy po žensku, kabátky krátké, úzké,
s cípy na loktích, kápě s ocasy dlouhými, špičaté klobouky na místo
staročeských čepic, pásy široké s kováním ; ženy že nosí drahé šlo-
jíře hedbávné, na sukních široká lemování a jiné, jiné věci. Tehda
také začali obecněji zbraně nositi všickni stavové, i kněží. Bujné
mody svědčí celkem o hospodářském pokroku doby.

') Fontes. V., 301, 404.

118 Kniha II. 1. Průmyslníci v dobé lucemburské.

Populace městská patrně rostla, ale že by král Jan byl vydatně
k tomu přičinil a nově města zakládal, o tom málo povědomo.
Víme jen, že Bechyně za jeho panování z podhradí za město vy-
sazena. potATdil r. 1323 vysazení městečka Prachatic, příslušného
kostelu vyšehradskému, brzo po r. 1337 pozdvihl Vodňany za město
královské. Také Německému Brodu udělil r. 1333 právo měst krá-
lovských. Za Jana Chebské město a kraj, r. 1315 poprvé Čechám
od říše zastavený, ^) r. 1341 k společnosti obyvatel království Če-
ského jest připojen.

Spíše tu a tam panstvo za doby Janovy vysadilo město. Ba
Berka z Dube r. 1337 převésti dal město Starý Bezděz „ad litus aquae",
k břehu Bělé. ^) A stejně tak Mladá Boleslav „na hůru" přeložena
ze svého dosavadního místa r. 1334 rozkazem Ješka z Michalovic. ^)

Dal-li Jan některým městům na podporu průmyslu právo míle
neb obnovil-li některým to právo, bezpochyby nebyla v tom péče
o města, spíš snaha, aby králi, peněz vždy potřebnému a bernému,
dostalo se zaplacení za privilegium. Ale že mnohým městům právo
míle dal či obnovil, a tím monopol jich ztvrdil, to uvésti dlužno.
Takž chlubili se právem míle od krále Jana Staroměstští, Čáslavští,
Hradečtí, Klatovští, Kadaňští, Litoměřičtí, Lounští, Mostečtí, Nym-
burští. Písečtí, Vodňanští : ^) právo míle od Jana obdržel i Slaný.
Kouřim, Kolín, Sušice, Zatec a Ústí. ■^) Kouřimským měšťanům mar-
krabě Karel (jménem otcovým) r. 1334 dovoluje netrpěti „mecha-
nicos" (řemeslníky) na míli cesty, a v privilegii Ústeckém (z r. 1325)
král Jan obšírněji vykládá právo míle: „Chtíc, aby řemesla a ob-
chody města mohly zrůsti anebo množiti se, přikazujeme, aby
v jedné míli vokrsku vůkol, jak od starodávna bylo, ani pivovar-
níci, sladovníci, ani šenkýři, krčmáři nebo pekaři, řezníci, ševci nebo
kováři žádných řemesel neprovozovali, než v tom městě v Ústí, a
dáváme Ústským, aljy ty všecky z před jmenovaného vokrsku vy-
hnati moc plnou měli." ^) Patrně tito jmenovaní řemeslníci do té

') Celakovský, Codex II., 204, 171, 279.

'') Emier, Reg. IV., 169.

^) Celakovský, Cod. II., 282.

*) Arch. města Prahy. Rukop. č. 343. 58.

*) Celakovský, Godei II., 166—302 od r. 1310-1335. I., 35. Emler, Reg.
IV., 9. Arch. Čes. VI., 252 a násl.

^) Tento překlad ze XVI. veku čte se v litoměř. rukopise tamějš. archiv:
má datum 1324. Originál váak v arch. Ústí má r. 1325. Otisk u Čelakovského,
Cod. II., 219.

Obecný stav. . 119

doby byli na vsích kolem Ústí. Touž příčinou jest zajímavo, které
řemeslníky Jan dává vyháněti z okrsku Litoměřického města privi-
legiem r. 1325: sladovníky. řezníky, pekaře, suknakrojiče, ševče,
krejčí a kováře, ') Z nymburského okolku městského právem míle
vyhánějí se r, 1327 mimo řemeslníky svrchupsané poprvé také ko-
žešníci. ^)

Malostranští nemohli obdržeti právo mile formou obyčejnou,
nebo! byli před samými branami dosti hustě obstoupeni obyvateli
a řemeslníky předměstskými: z té příčiny od krále Jana r. 1330
privilegiem nařízeno, aby obyvatelé před branami — na Újezdě,
v Oboře sv. Jana, na Maltézském — trpěli k obci berněmi; tím jsou
řemeslníci spolu s jiným obyvatelstvem poněkud úžeji přitaženi
k městu, a jsouce beze vší pochybnosti českého rodu, začali napra-
vovati vinu Otakarovu, jenž z Malé Strany vyhnal své a dosadil
cizí. Pak r. 1361 Karel petřínskou zdí malostranská předměstí objav
postranní jich práva ještě tužeji k městu přirazil.

Počítá se za krále Jana do třiceti královských měst v Cechách ^)
mimo dvě města Pražská a Horu, spravovanou královským minc-
mistrem. To musíme na konec králi Janovi přičísti k zásluze, že
r. 1337 přichránil královských měst od vydírání podkomořích svých
zástupců, kteří chtívah od nich nemírné pocty nákladným hostěním
a darováním suken yperských a jiných drahých věcí. To mělo na
dále přestati. "^I

Karlem vešla lucemburská doba do své nejskvělejší fáse.
Král český stal se císařem římským, králem německým, Praha sto-
hcí říše veliké. Všecko své vzdělání, svoje zkušenosti, ve Francij
nabyté od věku dětského, svůj vtip, starosti a práce, všecko Karel
věnoval hospodářskému a kulturnímu zdaru těch zemí, jimž vládl.
Nezanedbával žádné, ani té rozhárané říše -německé; pochopitelno
však, věnoval-li, opíraje se o zdravou sílu Českého království, České
zemi péči největší.

*) Celakovský, Codex II., 233. Arci nevadilo tomu králi jinde vesnické ře-
meslníky zřizovati; na př. r. 1340 dal klášteru Zbraslavskému právo stavěti dvory,
vesnice s řemeslníky. Tadra, Listy klást. Zbraslav. 42.

=) Celakovský, Codex II., 262.

^) I s Perném bylo jich 31, r. 1335 jmenuje se mést podkomořím králo-
vým spravovaných 30; po roce 1337 brzo Vodňany staly se městem královským,
tedy 31. Perno ztraceno r. 1404 zástavou k Míšeňsku.

*) Listiny u Celakovského, Cod. II., 323—326.

120 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

Do Prahy uvedl po vzorech francouzských a vlašských vědy
ve vysokou školu, tu zdvižena stolice nového arcibiskupství, Praha
stala se najednou středem pohtického života, ideí vědeckých a umě-
leckých, nad jiná veliká centra evropské kultury. Byla největším,
nejskvělejším městem střední Evropy, ^) ruch její nabyl rázu takřka
světového, a s Prahou celé Čechy staly se velikým okrskem středo-
věké vzdělanosti.

Kultura ta, jako v Evropě každá jiná, byla výslednicí rozma-
nitých samorostlých domácích prvků i vlivů a proudů cizích. Za
Karla valily se k nám vlivy románské, nejvíc francouzské. Francie
jakoby se byla přiblížila na samou hranici Cech. Naši lidé zaměst-
nání kulturnějšího, nežli byli rytíři krále Jana, provázejíce Karla
na jeho cestách nebo chodíce sami po jeho stopách, osvojovali si
vlašské a francouzské zvyky a způsoby, přiná^jell s sebou věci vy-
tříbenějšího vkusu, brali k sobě cizí pokroky.

Druhé ohnisko, odkudž francouzské vlivy se prostíraly do všech
vrstev společenských, byl dvůr Karlův. Tu nebyla jen jediná králová
Blanka (od r. 1334), jejíž francouzský kroj ^) stal se vzorem českým
paním, bylo to dvořaninstvo jejího národa, pobývali při dvoře na-
pořád umělci cizinští, a což lidí z Itálie, Francie a odleckud jinud
přicházelo přes tu chvíli k císařské stolici do Prahy.

Při tom ovšem nedivno, že tehdejší lidé nejochotněji a nejdříve
chytali se zevnějších stránek nové kultury. Ty stránky zevní také
nejdříve bijí do očí dnešnímu historikovi kulturnímu. Z pramenů
vidí, že ode dvora Karlova, jenž sám byl miloven prostoty, ^) vy-
cházela nakažlivá nádhera. Nescházeli kritikové, jimž se toho nic
nelíbilo. Beneš z Veitmile r. 13H7 naříká, jako před ním Petr Ži-
tavský, do šatů mužských krátkých, úzkých a vycpávaných do zobá-
kovitých a nosatých, úzkých, dlouhých střevíců. *) Při ženském po-
hlaví nelibu vzbuzovaly strojby hlav se šlojíři a zvlášt úpravné
drahé měšce a nožnice na pásech drahých. ^) Zčeštělá jména fran-

') Sic tendenčně, ale jádrem pravdivě biskup vratislavský Rudolf v dobé
Jiřího připomínal, že nebylo tehda města rovného Praze v mnoha národech, ani
Norimberk, ani Vídeň, ani Vratislav, ba ani slavný Kolín nemohl se s ní srov-
návat. Nejedlý v Č. Časop. Hist. XI., 50.

') Fontes rer. bob. IV., 320.

') Kalousek, Karel IV., 169.

*) Fontes IV., 536.

') Hradecký rukop. Vyd. Patera 287 — polovice XIV. věku.

Francouzské vlivy. 121

couzských módních věcí neomylně svědčí, jak tu cizí způsob zdo-
mácněl: mluvíf prameny o pláštích, jež šlovou klok (cloque),
o svrchních všelijakých šatech, jimž Češi říkají karnáče (garnache)
a čapruny (chaperon) ; ke staročeským škorním přicházejí západ-
nické boty (botte), obuv vysoká, těžká vedle nějakého lehkého ci-
zinského letního obalu na nohy, jemuž Čechové přezděli sčibal
(éstival). ^)

Štítný ^) a po něm duchovenští karatelé tehdejších způsobů
cizích dávají výtkám svým ráz morálný, pýcha prý v tom všem.
Nám se zdá, že v té pýše jeví se také pokrok hospodářský, pokrok
obchodu a průmyslu, živobytný vzrůst. Ovšem tvrdí-li Sfítný, ^) že
mnozí pro hrdé roucho v dluhy zacházejí, plete se do hospodář-
ského pokroku při jednotlivcích, jakož obyčejno, přepych nezdravý.

K proměnám tehdejšího živobytí a k onomu hospodářskému
vzrostu lze přičísti od doby Karlovy hustější a obecnější nošení
zlata, stříbra a drahého kamení v prstenech, pásech, řetězech, zá-
ušnicích, přezkách, záponách a jiných rozmanitých klenotech, nač
toužili všickni kazatelé reformát orští od Milice po Husa.

Za Karla vzrostla populace mést. Jest to znáti na Praze. Vida
vzrost obyvatelstva všelikého a čekaje ještě přírůstku, '^) Karel k dvěma
Pražským městům nově založil třetí město Pražské. Založil je, shrnuv
do něho předměstí Staré Prahy. A to město Nové aby se množilo,
Karel přikázal některým řemeslníkům zvláště sladovníkům, pivovar-
níkům a řemeslům hlučícím, aby se ze Starého města vstěhovali do
Nového. ^) Ale to tak doslovně neprovedeno ; Staré město nemohlo
propustiti svých průmyslníků již ze žárlivosti k Novému městu.
Aby pominuly žárhvosti, i také z jiných příčin vzniklé, Karel učinil
r. 1367 pokus spojiti obě sousedící města Pražská v obec jednu, ale
spojení rozdvojilo se zase r. 1377. ^)

') O těch věcech zevrubněji u Zíbrta, Děj. kroj. 278, 282, 330. Kroj cizí
byl od zdejších upravován »po jejich« a uzpů.soben na česko. Dostával se jakožto
český pak zase za hranici.

^) Erben-Štítný. 171.

») Tamž. 222.

*) Divný díl vod k založení čte se v budyšínském rukopise ^Politica* 123;
Cis. Karel maje velikou milost k Českému království a maje také naučení od
mistra Havla hvězdáře nejdospělejšího, že Staré město Pražské po časích bude
hynouti a potopou se kaziti pro vodné planety, kteréž nad ním vzejdou a město
Malá Strana bude zkaženo a vypáleno, založil jest Nové Město.

O Strahovský rukopis. 463. Čelakovského Cod. I., 72, 83.

«) Fontes. IV., 536. Tomek. D. Pr. II., 59.

122 ' Kniha 11. 1. Průmyslníci v dobr lucemburské.

Za panování Karlova počítá se v Pražských městech úhrnkem
nad 4000 domů a kolem 100.000 lidí. ^) Na venkově, zdá se, že
v době Karlově vzkvetla nad svůj předešlý stav Litomyšl založením
biskupství (r. 1344). I papež Kliment VI. snažil se privilegiem
„slavné město biskupské" ^) pozdvihnouti r. 1345. Také vdovské
sídlo českých královen, Hradec, i ostatní věnná města, zvláště Mělník,
chotí císaře Karla, Ehškou, zvelebena nadáním některých práv, ^)
třeba že z fiskálních úmyslů, aby totiž mohla z nich víc berní
dosíci. ^)

Za Karla nově vysazeny za město Vary r. 1370. ^) Počítá se
na konec panování Karlova v číechách sto měst, mezi nimiž 35 krá-
lovských, nad tři sta městýsů, 13 vesnic, což svědčí o rozkvětu a lid-
natosti. Potom za Václava již jen několik málo osad stalo se mě-
stečky, z nich na př. r. 1392 Hlinsko.

Karel IV. i Václav po něm snažili so živnosti i řemesla městská
posíhti, právem míle podle způsobu předešlého. Takž r. 1348 Písečtí
obdrželi právo, že na míli kolem nesmí živnost provozovati řezník,
pekař, kovář, krejčí, suken kroječ, švec a — penězoměnci (auricam-
psores). ^) Budějovickým vydáno to právo r. 1351,^) dřív či později
ještě jiná města obdařena, ^) přede všemi také město Nové a Menší
v Praze; r. 1376 Karel naposled také obnovil právo míle Kadani,
Žatci, Lounům a Mostu.

Po svém otci král Václav ochotně stvrzoval městům právo na
monopol živnostenský a průmyslový ; ^) k prosbě panstva i městům

') Tak počítá Tomek, D. Pr. II., 59.

') Slova Stránského (Tonner vyd,). 19.

') Celakovský, Cod. II., r. 1382, str. 741, 742, 746, Domečka. Památky po
král. Elišce. 10.

*) Vysvítá to z listu Václava IV., r. 1395 věnným méstům Hradci. Mýtu,
Poličce, Chrudimi a Jaroměři daného. Celakovský, ibid. 863.

°) Celakovský, Cod. II., 630.

«) Celakovský, Cod. II., 406.

■>) Kopl. Urkudbuch. I., 57. Celakovský, Codex, II. 693.

^) V stavovských hádkách za Vladislava krále i Slaný, Kouřim, Ústí měly
I^rlovy listy. Arch. praž. č. 343, 58.

") R. 1385 Kadaňským stvrzeno, r. 1387 Ostrovským (Schlachenwerth), 1389
Kouřimanům, 1391 Kolínským (Knih. kolín. pamět. L, 44), 1395 Domažlickým,
1406 Žatci, Mostu, Kadani, Lounům, Chomutovu, 1408 Slanému, 1411 Mělníku,
Celakovský Codex II., 764, 797, »10, 830, 861, 1028, 1135. Kn. arch. praž. č. 343,
58 uvádí ještě Budějovice a Mělník jakožto obdarované. O buděj. právu míle
z r. 1410 zapsáno též v arch. prachatick. v knize pamět., fol. 38,

šlechta proti právu mílo. 123

poddanským oba Lucembuikové právo to udělovali, jakož toho příklad
při městě Krmiilově r. 1347 a r. 1415 při Bydžově. ^)

Za panování Václavova ponejprv v pramenech vyskytují se od-
pory vrchností duchovních a světských proti městskému právu míle,
nebof ten městský monopol směřoval proti vrchnostem a jich pod-
daným, v okrsku městském bydlícím a živnosti, byť jen prostě a po
selsku, provozujícím. R. 1 382 nucena císařovna a královna Alžběta
napomínati vrchnosti okolo Mělníku, aby nerušily měšťanům mono-
pol vaření piva:^) r. 1398 nucen markrabí Prokop jménem krále
Václava volati vrchnosti kolem Litoměřic k soudním dnům do
Prahy, ^) aby, dosadivše na svých statcích řezníky, ševče, krejčíře
a sladovníky, prokázali před ním, že mají k tonm právo. Patrno,
že vrchnosti, jež dosavad právu míle ustupovaly či raději odprodejem
svého práva měšťanům hověly, *) nyní strojí se leckde k účinné
reakci.

Ta hromadně vypukla nejdřív v Žatecku. Všecka tamější šlechta
dala se do sporu o právo míle s Žateckými, Mosteckými, Kadaň-
skými, Lounskými a Chomutovskými. Kancléř Václav Králík z Bu-
řenic a podkomoří Kunrát z Vechty srovnávali a smiřovali. Jejich
výpověď r. 1406 král stvrdil. Tenkrát poprvé byla míle pořádně změ-
řena, od hradeb městských ve 365 provázcích (provazec :=. 42 lokte).
Na tu vzdálenost kolem dotčených měst vrchnosti nesměly sladů
dáti dělati ani vařiti z nich, leč pro svoji potřebu, řemeslník nikde
nesměl v témž okruhu seděti, leč vesský kovář; sůl, obilí a jiné
věci smějí prodávati se jenom v městě a ne po vsích. ^)

Než i všecka ta reakce panstva proti městům svědčí, že města
v době lucemburské zkvétala nad bývalou míru a po všech stra-
nách. I také po stránce zevnější. Karel byl věru král stavitel, ^)
a jeho přímými příklady města i panstvo dávají se vésti, staví jako

') Gross. Arch. Pani. XVII., 310. Celakovský, Cod. II., 1162.

-) Celakovský, Codex II., 746.

') Tamž, 903.

*) Na příklad Bolek Opolský stvrzuje r. 1377, že bratří Niklas von Keln
a Wolfhart von Kotwic před ním vyznali, že jich předkové právo šenku a »die
krečira« (krčmu) i řemesla ve vsi Kotvici prodali městu Hostinnému (Arnau).
Arch. v Host. Opis v zemsk. arch.

') Celakovský, Cod. U., 1081.

*) Neujímá zásluhám Karlovým, že na své monumentálné podniky stavitelské
kázal konati sbírky po Cechách. Tadra, Světozor XIIL, 546. Sbíráno i na chrám
sv. Víta. Nemvirth, Wcchenrechnung. 383.

124 ' Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

O závod. Rožmberkové, Hasenburkové, Žerotínové, Kolovratové staví
kostely a kláštery, jako měšťané staví svoje hradby, chrámy, kaple
a domy. Jest dojímavo čísli v kšaftovních knihách oné doby, kterak
měšťané a jich ženy pamatují hustými odkazy na věci drobného
i velikého umění. ^)

Za Karla skutečně dostávají města značnější vzhled, staví se
více kamenem, začíná se dlážení měst (v Praze r. 1329), okna
v domech nádhernějších v té době už spíše než prve vyplňují se
skly. ^) Do měst vstěhovalo se monumentální umění měrou větší než
dřív. Z ciziny voláni umělci stavitelé a malíři, vznikají tu veliká
umělecká díla, vzniká nová česká domácí škola malířská; Karel,
první to sběratel na českém trůně, přináší do svého království přes
tu chvíli ostatky svatých, ozdobené vzácnými kusy drobného prů-
myslu zlatnického ; z toho zase má vzor a užitek drobný průmysl
domácí, neboť král sám dává doma podobné klenoty robiti. Tehdáž
právě také se začíná světový obchod s knihami, skvostně miniatu-
rami zdobenými; měšťané kupují je svým kostelům, dávají podobné
knihy psáti a malovati doma, slovem, v době lucemburské roste
veliké i drobné umění u nás, zkvétá průmysl i obchod, a pomníme-li
že přičiněním Karlovým i zemědělství (vinařství, chmelařství, rybni-
kářství, štěpařství) nebývalým způsobem zvelebeno, musíme přiznati,
že všecky vrstvy sociální oné doby byly na dráze pokroku, a tělo
státu českého že bylo plno zdravé mízy, do všech částí rozváděné.

Přihlédneme-li k řemeslu a k živnostem doby lucem-
burské zevrubněji, pozorujeme, že jako prve i na dále řemesla
nejsou žádnými podniky znamenitějších kapitálů, forma provozovací
vždy jest malovýroba. Zároveň poznáváme, že všecka města česká
nejsou stejně průmyslová. Pozemky, městům na počátku přidělené,
zabavovaly mnoho měšťanů zemědělským hospodářstvím, a řemesla
v takových městech byla jen k nejnutnějším potřebám všedním.
Ostatně taková zemědělská města s malým průmyslem v svém stavu
zůstávala za kolik století následujících pořád.

Naproti těm jsou některá města královská, města lidnatější,
přede všemi města Pražská, jež vynikají průmyslem a živnostmi

') Některé odkazy uvádí Neuwirth v Gesch. d. bild. Kunst. 285, 286.

^) V rukop. arch. pražs. č. 988 je zapsáno roku 1376, že mezi Niclasem
Queisserem sklářem moravským (von Hohenstadt) a pražským měšťanem Hanušem
z Hlohova stala se smlouva o dodávku 3200 skel na dvou vozech. Horčička
v Mittheil. XXIX.. 244, na to upozornil.

flemesla potravin a nápojův. 125

velmi hojnými a nad míru pestrými. Rozmanitost živností a řemesel,
štěpení hmotných výkonův a práce umělecké, v tu dobu věru podivu-
hodné, jest úkaz přirozeného a kulturního rozvoje. ^) Zajisté že
dlouho v zánovních městech mnohé práce příbuzné zůstávaly v jed-
něch rukou, nejeden soukenník obstarával sám všecken process vý-
roby soukenné od předení až do konečného postřihování : najednou
vystupuje postřihač jakožto řemeslo samostatné; švec nejeden vy-
ráběl si kůži sám, hotovil z ní obuv, řezal pásy a řemeny, sešíval
tašky: tu najednou vyskytl se koželuh, řemenář, a tašky robí váčkář
nebo taškař. Budí se nové existence. Co dřív dělal jeden, teď tři.
Tím technika se lepší, i nástroje zdokonalují, a výrobek zdokonaluje
se. Ze snahy konsumentův a výrobců, aby rostoucím potřebám vy-
hovělo se dostatečným počtem ^^'^robků, a sháíika obecenstva po
lepším a dokonalejším výrobku vynutily, že se odbory práce ře-
meslné dělily a rozštěpovaly u větve a větvičky prací příbuzných. ^)
Hranice mezi pracemi zůstávala, jakož uvidíme, velmi pohyblivá,
tenká, snadno míjící. ^) Také jisto, že pro další vývoj ještě nejedná
práce řemeslná zůstává nerozdělena. Jinač i to vždy shledáš, že ně-
kteiý člověk umí i práci trojí, takž na příklad o nejednom mlynáři
čítá se v pramenech, že jest tesařem i trubařem, jenž dřevěné
roury vrtá.

Obhlédneme řemesla a živnosti po odborech.

V odboru produkce potravin a nápojů, řemeslně a živnostensky
připravovaných, počítá se patero hlavních řemesel; jsou to mlynáři,
pekaři, řezníci, sladovníci a pivovarníci. Řemeslo mlynářské
zdvihá se — aspoň v Pražských městech — k větší samostatnosti.
Jakás nesamostatnost byla, jakož svrchu řečeno, v tom, že mly-
nářský mistr s čeledí byl vlastně v službě obecní či vrchnostenské.
Teď v knihách častěji zaznamenány jsou mimo smlouvy nájemné
i prodeje mlýnů mistrům mlynářům k držení dědičnému, přes to
však první mlynář mezi staroměstskými měšťany zapsán teprv

') Inama-Sternegg (Wirtschaftsgesch. III. 2, sir. 87) vidí v specialisaci
úmyslnou tendenci průmyslové politiky, aby provozování jednotlivého řemesla
zůstávalo v úzkých mezích; den Betrieb in engen Grenzen zu halten. Hořejší
výklad, že totiž kulturní pokrok oné specialisace příčinou, jest tuším přirozenější.

') Srovnej Bacher, D. Entsteh. d. Volkswirtsch. 233. Roscher, Nat. Oek. III.,
590. Bráf. Národohosp. přednášky.

') I v Polsku tak. V Krakově měli r. 1365 dvojí řemeslo pasířů; jedni dě-
lali pásy z mosazi a jiní pracovali pásy z cínu. Codex picturatus, Buchner, 43.
Podobně ve Francii, Lavisse. Histoire generále II., 52á.

126 ' Kniha II. 1. Průmyslnici v době lucemburské.

r. 1348. ^) Potom až do konce XIV. století na Starém městě přijat
jen jediný mlynář za měšfana. V ostatních Pražských městech do-
stali se k domům a tudy k měšťanství jistě větším počtem, vždyť
pražským mlynářům obec a vláda ukládá r. 1340 dokonce důležitou
živnostensko-policejní a technickou funkci, kteráž se nájemníkům
a podruhům snadno neukládá. Ustanovena totiž tehda mlýnům míra
a cejch, jak vysoce který mlýn smí vodu míti, aby mlynář dolejší
nehynul se svou prací, a čtyři přísežní z mistrů mlynářů měli míry
ty určiti, pak ohledávati a spory o ně rozsuzovati. ^)

V době lucemburské obecných a jiných mlýnů patrně přibývá
Český Brod měl r. 1406 mlýny dva, ^) to tak bude počet nejmenší,
Praha všecka měla jich dohromady touž dobou nad dvacet. Obci
staroměstské Václav král r. 1384 dovolil, aby postavila si ještě také
i malé mlýnce, jež by splývaly na lodech. Sluly škrtáky nebo
škrtnice;*) dostaly se časem v držení těch, „kteří na prodej roháčky
a bělné chleby dobře dělati umějí," ^) tedy pekařům, aby si tu na-
mleli mouky, kolik potřebují k řemeslu. Obecní mlýnky lodní byly
pod mlýny Šítkovskými ve dvou řadách pod sebou, později jiné
pořízeny na Poříčí u mlýna Helmová. ^) Bylo tedy v Pražských
městech mlýnů pospolu nejvíc.

Od mlynářů odštěpili se krupníci (pultifices), kteří jsou též
v Hradci Králové zaznamenáni,'') a krupičníci, tito však jsou
řídci. ^)

Pekařů bylo v některém městě dost, příkladem budiž uvedeno,
že v Boleslavi Mladé, v městě prostředně velikém (v XVI. stol. nad
300 domů) měli r. 1334 dvacet čtyři chlebné krámy, ^) mnoho pe-

') Z arch. pražs. rukop. 986 vydal seznamy dr. Teige v Alman. Prahy 1902.
Stephanus molendinator uvádí se na str. 47. V novoměst. kn. č. 2095 několik
mlynářů (od v. 138») kupuji domy.

') Celakovský, Codex I, 60. R. 1340. Jireček, Cod. III., 3, 309.

«) Celakovský, Cod. II., 1046.

*) Škrtnice (od slova škrtiti a zastavovati, brzditi) je mlýnec na dvou lodích
tvaru pramic pospolu spojených trámy; mezi oběma otáčí se kolo, na lodi menší
jest lůžko pro hřídel mlýnského kola, na lodi větší jest lůžko druhé a mlýnice.
Zprávu a výkres moravských škrtnic podal mi student Neugebauer.

^) Rukop. budišínský, Politica. 102. Celakovský, Cod. I., 172.

*) Arch. pražs. č. 1236, 5í29, 6.

') Rejstřík Domečkův.

'j V Rejstříku Tomkově, sestaveném od r. 1348 — 1419, jsou jen dva za vši
dobu tu. Tomek, D. P. lí., 383.

") Emler, Reg. IV., 9.

fiornesla ])0iravin a ná]io.jfi. 127

karů bylo v Netolicích, v Hradci K., v Landškroimě připomínají se
r. 1332 krámy jejich;^) v rejstřících obyvatel Pražských od r. 1348
až 1419 Tomek zapsáno má 157 mistrii pekařů s domy. Kolik nad
to bylo podruhů pekařských, jimž živnost přána ! Ale na Starém
městě pekaři nedocházeli k měšťanství v těch dobách často. V de-
sítce let 1334 — 1343 shledah jsme pekaře jediného, jenž přijat v mě-
šťany, v následujících létech pak již žádného. ^)

Specialisté mezi pekaři již tou dobou vyskytují se mazaneč-
níci a koláčníci (také v Hradci Král.). Jedinkrát za všecku dobu
zapsáno o kobližníkovi. ^) Nové řemeslo té doby jsou p er ni-
ka ři nebo ca letnící (libetarii, pernicatores), dle nichž v Praze
kdys před r. 1348 nazvána ulice jedna celetnou. Prý caletníci přišli
do Prahy z Norimberka. Však kdo ví, zvána-li ulice caletná po nich.
Pekaři vždy pekli také calty, ovšem jen z mouky, kdežto pernikáři
mouku zadělávali medem. První tuším zmínka u nás o perníku je
r. 1335: pernikáři ho prodávají v Turnově při svátku a posvícení.*)
Stalo-h se nějaké hojnější usazení pernikářů v Praze, musilo se to státi
před r. 1324, od kteréhož roku jdou staroměstské zápisy měšťanské,
neboť po tom roce do konce století v seznamech nenajdeš ni jediného
pernikáře, ač v jiných knihách městských některý se přece naskýtá. ^)
Na počátku XV. století vyskytují se na Novém městě pernikáři če-
ských jmen (Řehák a j.) ®) Spočítáno do r. 1419 v Praze 18 perni-
kářův.

Vzrostlou populací městskou přirozeně vzrostlo řemeslo řez-
nické. Dvě stě masných krámů na Starém a Novém městě a 14
krámů malostranských svědčí o velikosti toho řemesla v hlavním
městě. '') Při tom žel nevíme, kolik krámů měly Hradčany (městečko

') Emler, Reg. IV., 747.

*) Viz seznamy Dra Teigeho v AJman. Též Osvětu 1902, 960.

') V Kolíně n. Rýnem počítají tou dobou šestero odvětví pekařských; mezi
nimi factor tortarum (tort), pistor paštik a pekař hostií (panifex Dei). Lau,
Entwickel. d. Verfass. Koln 207.

*) Emler v Reg. IV., 47. Kdo ho prodával, měl rychtáři dáti za 3 peníze
perníku. Šimák, Turnov. I., 35.

^) Arch. praž. č. 9«7. 242. Jeden vyskytuje se jako rukojmě v lét. 1344—53
Osvěta. 1902, 962.

') Arch. praž. č. 2100, 309. R. 1411.

') Přivil eg. Karlovo na sto krámů in Nova civitate dieta Karlstad inter
ecclesiam st. Lazaři et cimiterium Judaeorum z r. 1359 v Miscell. č. 11, fol. D 1.
Teď v arch. pražs. č. 2079. Též v rukop. Gerštorfském budyšín. knih. č. 56,

128 Kniha II. ]. Průmyslníci v době lucemburské.

purkrabské, založené v době Jana krále), ale ani tu nebylo jich
málo, když sáhaly z jednoho konce rynku na druhý. ^)

Přiměřeně mocně řemeslo to zastoupeno v městech venkovských ;
v Litoměřicích r. 1329 mají 40 masných krámů, ^) v Mladé Bole-
slavi r. 1334 prodává vrchnost (Ješek z Michalovic) řezníkům
30 krámů, ^) neveliký Brod Český má r, 1406 dvacet krámů mas-
ných,'^) i Polná r. 1365 má 10 krámů; řezníci obdrželi je od Ješka
z Pirkšlejna k dědičnému držení. ^) Množství řezníků bylo v Budě-
jovicích, v Plzni, v Litomyšli, v Klatovech a ve Vodňanech, nobof
z těch měst ohlašují se již organisace toho řemesla. I v nevalném
tehdaž Krumlově uvozují se r. 1347 masné krámy. ^)

Jako při pekařích i tu nápadno, že v Starém městě Pražském
od r. 1324 až po r. 1393, tedy téměř za celé století, jen tři řezníci
dostali se v měšťanské právo. ') Nevím jinače vyložiti, nežh že sto
řeznických měšfanů již v první předešlé době obsáhli krámy i ře-
meslo a utvořili tím uzavřitou společnost, která příchozího řezníka
mezi sebe za rovnoprávného nepustila, leč uprázdnil-li se který krám,
jsa na prodej.

K řezníkům přičísti jest huntéře, huntlíře, kteří se již
v této době vyskytují. Vznikli z řezníků přespolních, kterým konšelé
dopouštěli prodej v městě o trhu. Když se přespolní řezník v městě
usadil za obyvatele, zůstával vždy huntýřem, po stránce řemeslné a
komerční od plnoprávných řezníků z konkurenční snahy velmi ob-
mezovaným. Poměr obou smluvami a řády městskými stanoven te-
prve v následující periodě. Jméno měli od káry (huntu), na němž
vozívali své zboží.

Od řezníků odštěpili se k samostatné práci ti, kteří dotýkali se jen
sádla (sá dělníci), loje (lojovníci), též ti, kdož pracovali jen
o drobech zvířecích, tedy drobnici, a kteří strojili maso slaninové.

pag. 411. Z téch krámů mají ročně platit klášteru Slovanskému 100 hřiven,
hřivnu po 56 groších. Opis v zemsk. arch.

') Tomek. D. Pr. II., 44, 101, 109, 148, 205, 225, 231.

') Celakovský, Cod. II., 257.

') Týž, 282. Emler, Reg. IV., 9.

*) f:elakovský, Cod. II., 1046.

'■") Archiv musejní. List. pergam.

») Gross. Arch. Pam. XIX. 195.

') Viz seznamy Teigovy 1. c.

živnosti s potravinami. 129

uzené, uzenáři (arvinarii), ') Několikrát vyskytnou se v pramenech
také paznohetníci, kteří snad obchodovali jen paznehty. ^) V Praze
bylo takových řemeslníků víc, jeden „arvinarius" dostal se mezi
měšťany staropražské r. 1333. ^)

K těm, kdo strojili potravu, ale produkcí prvotnou, dále při-
čísti jest rybáře, kteří ryby lovili, chovah, prodávah. V Pražských
městech shledáno od r. 1348 — 1419 rybářů s domy 46, mezi nimiž
dva s u m e č n í c i, tedy specialisté. *) Že by rybář hlásil se k mě-
šťanství staropražskému, toho nenalezh jsme, až teprv v 1. 1374 —
1383; tu najednou pět rybářů v měšťany přijato.

Z měst venkovských nejvíc rybářů měl asi Hradec Králové,
svými lososy již v době této slavný. Rybáři tu měli pod městem
svou ulici. ^) V pramenech připomínají se rybáři větším počtem
i v Žatci^) a v Plzni. '^ Není pochyby, kde voda, že byli všude.

R. 1365 nalezli jsme mezi pražskými měšťany také jednoho sý-
raře, o němž domníváme se, že sýiy strojil a ne snad jen jimi
obchodoval. ^)

Staročeskému stolu a kuchyni sloužila též zahradnická
živnost (ortulanus), jejíž příslušníci štěpiU se v Praze v z e 1 n í k y,
cibulníky a dýnaře nebo melouníky. ^) Valeš zelník stal se
r. 1421 na Novém Městě purkmistrem.^^) Jest zajímavo, že jsme v Staré
Praze v druhé půli XIV. věku mezi měšťany nalezli i dva chmelaře
(humulator), kteří u Prahy pěstovali tu rostlinu pro obchod.*^)

') Vyskytují se i po venkově : v Hradci Král. jsou takoví uzenáři v létech
1390—1403. Spiess. Příspěvky k místopisu Hrade. 21. V Klatovech rychtář r. 1373
stanoví rád k prodeji masa vepřov. slaného a dobře uzeného. Arch. minist. vnitř.
IV., D. 7. Kopie v arch. zemsk.

') Arch. praž. č. 2100. 18. Rok 1400.

') Hylwinus »arrunarius«, jakž nejasně psáno v rukop. arch. pražs. 986
(seznam dra Teiga v Almanachu IV., 242) je dojista arvinarius.

*) Tomek. D. P. II., 383.

*) Spiess, Příspěvky k místop. 21.

*) Celakovský, Cod. H., 564. R. 1360.

') Strnadův Listář plzeňský uvádí je mezi živnostníky od r. 1300 — 1420

«) Seznam Teigův. 42. Osvěta. 1902. 965.

') Hortus peponum, melounová zahrada, jedna z mnohých, byla už za krále
Jana nedaleko ulice Spálené. Tomek, D. P. I., 251. Zahradníci v Budějovicích
poplatní kostelu. Celakovský, Cod. II., 756, r. 1383. Zahradník v Plzni v Strna-
dově Listáři.

'•) Tomek, D. P. V., 84.

") Jeden sluje Waczlaw humulator r. 1381.

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. věku. 9

130 ' Kniha IT. 1. Průmyslnici v dobé lucemburské.

Konečně byli kuchynníci na to, aby svařovali a strojili po-
travný materiál. Vařili a prodávali v kuchyňkách veřejných, jež
byly hlavně k posloužení lidu obecnému v Praze a časem potomním
i v městech venkovských lidnatějších, *) na příklad v Hradci Krá-
lové. ^) Mistrovi kuchařskému prameny dávají jméno archicocus. ^)

Rostoucí populací a obchodem pivným rostlo řemeslo sladov-
nické a pivovarské. V Praze napočítáno od r. 1348 — 1419 sla-
dovníků 287, pivovárníků však jen 36. *) Mistři těch řemesel s velkou
část byli pořád v službách měšťanů pravovárečných, ale do konce
století XIV. v Praze druhdy se některý z nich dostal k samostat-
nosti (9 sládků jen v Starém městě dostalo se k domu a k mě-
šťanství v 1. 1324—1393). 5)

Od doby Karlovy víc než před tím pěstovalo se v Cechách
víno. Na to byli vinaři, lid dělný, jenž houfně bydlil při Praž-
ských městech a při některých venkovských (Louny, Mělník, Beroun).
Prý již za krále Jana u nás vypalován líh, ^) ale v pramenech
našich není tou dobou ani jediný palič vína (vinopal) shledán.

Na vaření medu byli medníci, jimž materiál sháněli brtníci.
Zřejmě z pramenů víme o brtníci ch chebských (sluli německy
czeidler); r. 1348 od krále Karla lesmistru jsou poddáni.'')

V oddělení řemesel a živností, jež v této době s tuky zachá-
zely, shledáváme jakožto nové řemeslo my diáře. Byli od doby
Karla IV. bezpochyby jen v Praze, a i tu jich bylo málo. Do konce
století shledáno jich jen sedm. ^) Znáti z toho, že ještě pořád hospo-
dyně si vařily mýdlo samy. Také svíčky z loje si lily, ale již vy-
skytuje se řemeslo s v í c n í k ů, které bezpochyby robilo svíčky
z vosku. V Praze Staré po roce 1354 čtyři svícníci dostali se v mě-
šťanství; do r. 1419 jich ve všech pražských městech shledáno 13.

Nehojné řemeslo byli voštníci (voskáři, cerae fusores) ;
mezi měšťany staroměstskými nalezli jsme jediného r. 1383. Ze
všech Pražských měst do r. 1419 shledáno jich šest, tedy řemeslo

') V léto době o kuchyňkách v pramenech málo; ví se jen, že jedna byla
před staroměstskou radnicí; však v stoletích následujících bylo jich mnoho.
^) Dle seznamu Domečkova kuchař na Pražském podměstí byl.
^) Arch. praž. č. 2079. E. 11.
*) Tomek, D. P. II., 383.

*) Měšťanské seznamy Teigovy v Almanachu Prahy. IV. Osvěta. 1902.
«) Hubsch, Gesch. d. Handels 180. Má vůbec mnoho nezaručených zpráv.
') Čelakovský, Codex II., 893.
*) Tomek, D. P. ÍI., 384.

Odbor textilní. 131

řídké, jehož mistři jsouce spolu obchodníky, sháněh vosk, přepou-
štěli ho a prodávaU svícníkům či sami z něho robih voskové
svíce. Prvotně pracovalo se u nás voskem surovým ; bílý vosk pěkně
upravený vožen z Itálie k nám. Za krále Jana prý uměli už vosk
i u nás běliti; král r. 1342 uděhl pražskému měšťanu Janu Bavo-
rovi úřad lití vosku (officium fusoriae cerae), Karel r. 1350 tu vý-
sadu stvrdil ^) a ta slévárna spolu byla bělidlem. ^)

Víc než voskářů bylo v Praze ^) a vůbec po Čechách*) olej-
ní ků (slují též olejovníci), neboť olejem se svítilo, mazalo, i za lék
sloužil. Vyskytují se také smolaři (picariator) ^) i v Praze některým
počtem. Jeden jest i staroměstským měšťanem, měl dům, byl tedy
zámožný. Jim příbuzní kolomazníci a vařiči kleje, uvedení v po-
vědomém popise řemesel v Historii Trojanské, sluší též poněkud do
toho odboru práce.

V odboru textilném na předním místě soukenníci.
V té době technický tento živel emancipovati se snažil od sukna
kroječů, kteříž byli obchodníky. Mezi kroječi i soukenníky, kteří
obchodovali s vlastním suknem, bylo po stránce obchodní vždy
ještě dotykův a třenic dost ^) a při větším kapitále kroječů, kteří
u soukenníků objednávali, i leckterá odvislost zůstávala.

V hlavním městě bylo soukenníků mnoho, na Novém městě měli
svou ulici soukennickou, jednu z hlavních dlouhých ulic. Na rynku
Staroměstském měli do r. 1362 vedle kroječů krámy nebo kotce; potom
zřízeny jim nové kotce u sv. Havla. '') Soukenníci zakupovali se v ty
nové krámy právem zákupným, až naplnili počet ; víc než sto jich ne-
smělo býti. Krámy měli na Františku a jinde při zdech. Jiné krámy
byly na Malé Straně v domcích k Oboře jdouc, tu také byly malo-
stranské soukennické krámy při zdi městské. V knihách pražských do
r. 1419 zapsáno 139 soukenníků (jeden r. 1414 slul podivně Hanuš

•) Tomek. D. P. II., 474.

'') Habsch, Gesch. d. boh. Handels. 179.

») V Tomkově rejstříku jich 19. D. Pr. II., 384.

*) Rejstřík Domečkův uvádí oleatores, též olsleher na předměstí v Hradci
Král. 1390-1403.

*) Rejstřík Domečkův. Možná, že vylévali sudy smolou.

*) R. 1330 rada poroučí kroječům a soukenníkům, aby v trhu (v krámech
soukenicích) se podporovali »sincere, sine dolo se invicem.« Arch. pražs. i. 986, 15.

') Tomek. D. P. 11., 138.

132 ' Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

Slaměný rytíř) ; ^) od r. 1324 — 1393 nalezli jsme však jen 9 soukenníků
mezi měšťany přijatých. Hořejší uzavřitý a obmezený počet to snad
vykládá. Zajímavo, že jest mezi nimi r. 1327 také jeden z klassické
země suknářské, Christophorus de Ypra. R. 1392 vede řemeslo
i žena, Kuna, textrix pannorum. ^)

O soukenní cích měst venkovských jsou v té době zprávy sic
hustější než prve, ale přec jen nahodilé ; soukenníci byli zajisté i tu,
kde o nich prameny nemluví. Souvěké zápisy znají soukenníky
v Hradci Králové, kdež zvala se po nich uhce ; ^) r. 1352 vyskytují
se „hradecká" sukna jako domácí specialita. *) Touž dobu také
„chrudimská" sukna dostávají se na trhy, ^) krámy suknářské jsou
r. 1325 v Litoměřicích, v Lounech; r. 1326 uvádějí se suknáři
v Litomyšli, r. 1335 připomíná se tamž ulice soukenicí, ^) a v prvním
zachovaném zápise o konšelech jest soukenník Jenlín v radě. V Plzni
jsou r. 1380 soukenníci už sdruženi, a nedlouho potom (1387) sou-
seda Pabiánka odkazuje mnichům „bílé sukno plzeňské;" tedy také
domácí výrobek. '^) Též v Hoře, v Pardubicích, v Berouně, v Rych-
nově byla sídla suknářstva, v Boleslavi Mladé r. 1334 prodává pán
(Ješek z Michalovic) 15 krámů soukennických. ^) V Žatci bére r. 1391
král Václav suknářům právo, kteréž jim byl kdys před tím dal, ^)
v Prachaticích mají r. 1379 krámy suken kroječi, v čemž zajisté
zahrnuti jsou i soukenníci;'*') stejně tak rozuměti jest stříhán
suken, jehož r. 1378 dostává se Pelhřimově. '') V Jičíně od r. 1376
soukenníci jsou v radě městské napořád. '2) R. 1333 a 1384 při-
cházejí soukenníci z Benešova v pražské měšťanství; ba r. 1388
i z malých Královic. '2) R. 1396 mezi konšely v Stříbře jest sou-

') Arch. pražs. č. 317, 68; a dle rejstříku Tomkova. (Jsou však u něho
soukenníci spolu s kroječi.)

^) Soupis Teigův v Almanachu I. c.

^) Spiess, Přispěv, kjmístop. 22. Rejstřík Domečkův (pannifex, textor).

*) Celakovský, Cod. II. 473.

') Tamž. 474.

*) Sic sluje platea textorum, co pravděpodobně hodí se k soukenníkům,
Emler, Reg. III., 423, 429, 486. Reg. IV., 55, Nejedlý, Litomyšl I., 316, 329.

') Strnad, Listář Plzně. 139, 170.

*) Celakovský, Cod. II., 282. Stopa berouns. suknářství v arch. mus. Beroun.

«) Celakovský, Cod. II., 831.

'») Tamž. 727.

'Ó Tamž. 724.

•*) Menčík, Jičín. 67.

'') Seznamy Teigovy při těch letech.

Obor textilní. 133

kenník Jindřich. ') Takž bylo by lze přivésti ještě některá jiná jména
měst za důkaz, že v nich bylo soiikennictví. I začátky libereckého
suknářství kladou se aspoň v konec lucemburské periody. ^)

Znamenitou dělbu práce v suknářství poznali jsme už v první
městské době. Někteří z těch pomocníků soukennických mizí v službě
soukenníkově, někteří však drží se samostatně. Tak zmizel v po-
družné práci tkadlec vlny ; stal se tovaryšem mistrovým ; proti tomu
samostatně vystupují valcháři; sedm valchářů dobyli sobě na
Starém městě měšťanství do r. 1393,^) zapsáno jich až do husitské
vojny ve všech Pražských městech 70. Dále získali a udržují sobě
samostatnost při soukennickém řemesle barvíři suken, z nichž
jsme nalezh mezi staroměstskými měšťany jen dva (do r. 1393), a
to teprv za panování Václavova. ^) Stejně tak přivedli k platnosti
svou práci postřihači suken, k nimž vyskytuje se v Praze
za celou dobu také jeden příbuzný prací rajféř suken, jenž vy-
škubával zvláštním nástrojem uzly v sukně, při tkaní povstalé. ^)

Postřihači sukno z valchy přišlé ze čtyř vod vypírali, napínali,
stříhali a vůbec upravovali. Stříhali také barchent a srstnaté kůže. ^)
V pražských městech spočteno jich, pokud náhodami v knihách se
objevují, 32; k měšťanství staropražskému první postřihač došel
teprv po r. 1353, ale pak do r. 1393 spočítali jsme jich mezi mě-
šťany 13. Tedy v Praze řemeslo to rostlo.

V městech větších venkovských touž dobou byli již postřihači
též; připomínáme příkladem, že byli v Plzni, r. 1385 v Tachově,
z r. 1417 jest znám postřihač Grlík v Stříbře, '^) postřihači v Jičíně,

') Strnad, Listář m. Plzně.

*) Prý z r. 1410 jsou o něm zprávy zřetedlné. Hallwich, Reichenberg. 29.
Mittheilungen. I., 136.

*) Soupis Teigův, na němž počítal jsem v Osvětě 1902. Tím opravuje se
počet 3, tam uvedený, v 7. Je zajímavo, že valcháři r. 1373 jsou samí Cechové :
Ješek, Krsten, Macek, Pastucha, Pavel, Vavřinec, Mikeš.

*) V Tomkových Základech uvádí se r. 1377 barvíř Šárovník.

*) Rejfíři, rejfléři od slova riffen a riffeln, což značí škrábati, drhnouti;
vyškubávány uzly ze sukna nástrojem, zvaným noppeisen (jako pinceta, kleštičky
se sídlem) ; slovo to je vlastně z Francouz : nope nr uzlík. Tyto technické zprávy
podal mi laskavě p. magistr, rada Fux.

*) Rukopis knih. Lobkovic, v Praze, č. 72, a v něm rád řemesl. č. 49. Že
také postrihují barchan, čti v kn. arch. praž. č. 2119. N. 10.

') Dle Strnadova Listáře,

134 Kniha lí. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

a byli asi hojnějším počtem v Hradci Králové. ^) Nelze pochybovati,
že v menších městech v skrovných poměrech průmyslových sou-
kenník všecko všudy i postřihování dělal si sám, vždyť ani pražští
soukenníci při vylíčené dělbě práce nikdy nedali si střih docela
vzíti, tvrdíce, že „nuže k jich řemeslu jest přivlastněna a přirozená,
aby oni dílo řemesla mohli nůží strojiti a připravovati, šlaky za-
střihujíce a až do gruntu stříci mohouce." ^)

Samostatně vystupují v Pražských městech vinaři a kramp-
léři, kteří suknářům vlnu strojili, jedni čistíce, druzí česajíce.
Nalezli jsme jednoho vinaře mezi měšfany staroměstskými ; ve všech
městech Pražských do r. 1419 spočítáno jich 19. a krampléři 4.^)
K soukenníkům náleželi také z rukavičníků ti, kteří robili ruka-
vice ze sukna, z vlny, ač nutno přiznati, že i krejčíři šili rukavice.

Vlna jakožto surovina přivádí do tohoto průmyslného odvětví
kloboučníky, vedle nichž osamostatněli svou prací čepičníci
(a zhotovitelé karkulí) a biretníci, kteří z aksamitu a hedbáví
robili birety učeným lidem, kněžím, žákům, bakalářům, mistrům
a doktorům. Při r. 1407 nalezli jsme na Novém městě Pražském
měšťana Mikuláše, jehož živnost naznačena nejasným jménem colo-
rator biretorum. Asi sotva maloval birety, spíš snad je zdobil
„barvami", vyšíváním nebo barevnými stuhami.

Kloboučníci měh v Praze na Starém městě u radnice svoje
krámy již v této době. *) Kloboučníků shledáno v Pražských městech
do konce doby lucemburské 25, čepičníků 6,^) biretník nahodil se
jeden. Na venkově byli kloboučníci leckde ; o Hradci Král. to víme
jistě, ^) též tak o Litomyšli, kdež r. 1339 sedí jeden z nich v radě. '')

V té době již vyskytují se v městech pláten ní ci, ale ještě
řídko. Jest to řemeslo textilně, které do měst vstěhovalo se i v Něm-
cích nejpozději, vždy se držíc jen některých okresů. ^) Tkadlci,
v Plzni a v Hradci Králové uvozovaní, jsou už jistě plátenníci

') Dle seznamu řemes. v Přispévcích Spiessových ; též v Rejstříku Domeč-
kově; Menčík, Jiřin 79.

*) Arch. pražs. č. 1129 65.

°) Soupis Tomkův 1. c.

♦) Tomek. D. P. II., 139.

') Na Novém městě čepičník Hanuš r. 1409 má dům. Arch. praž. č. 2100, 221.

®) Rejstřík Domečkův uvádí je na podméstí (pileator, piliator); ovšem dle
ztraceného seznamu, Bienenberk (Gesch. Koniggr. 191) i v městě.

') Nejedlý, Litomyšl. I., 329.

*) Inama-Sternegg III., 2. str. 121.

Obor textilní. 135

(linifex, linitextor) ; v Hradci připomínají se také běliči (bleicher),
téhož řemesla se dotýkající. ^) Jinače však tkadlci drželi se vždy
ještě venkova, hor, kde jim rostl len, a do měst vozili hotový vý-
robek. V Staré Praze nalezli jsme do r. 1393 dva plátenníky, kteří
získali měšťanství, ale to byli snad spíš obchodníci nežU řemeslo.
Tomek napočetl v třech městech Pražských do r. 1419 32 tkadlce
a jednu přádlí, jenže nedopátráš se ze jména „textor", tkali-li ti
technikové len či vlnu; jinač arci, psáno-li „textor telae".

V Praze objevuje se odvětví tkadlců, kteří osnují len s bavlnou,
sluli barchaníci podle výrobku, jemuž jméno barchan (parchan).
Bavlna sama o sobě netkána. V Němcích barchentnictví na kup-
cích závislé, začíná se teprv počátkem XIV. věku. ^) U nás do konce
doby, o niž jde, spočítáno barcheníků po vší Praze 14. Barchanista
touž dobou v Hradci Králové zapsán v berním rejstříku. ^) Vysky-
tuje se r. 1382 mezi staroměstskými měšťany jeden niťař (cwirner),
ale to nepoznáš, je-li technik či obchodník.

Řemeslo hojné byli tkaní ční ci (bortner, snorer), jichž v Praze
spočítáno do konce doby této 18. Ale jen jediný tkaničník ucházel se,
a to teprv v době Václavově, o staroměstské měšťanství. Tkaničníci
robih pi^my, pletenice k tehdejší parádě módní. Jejich specialisté byli
drástníci; ti hotovili střapce. R. 1412 král měl svého drástníka
Jánka. Krajky, třepení, ožidlí ke krku a závoje tkali a \7sivali š 1 o-
jířníci i šlojířnice, však jen 7 jich nalezeno do konce doby
v městských knihách při rozličných příležitostech zapsaných.^) Patrno,
že šlojíře, v nichž tehdejší móda přemršťovala, robily kromě paní
měšťanských hlavně ženské podružné, služebné, které při nemajet-
nosti a neplatnosti své ku knihám nebyly volány. Za Karla IV. prý
uvedeni do Prahy na Petřín tkadlci koberců z východu, a tím učiněn
(asi bezvýsledný) pokus, aby tu zdomácnělo toho způsobu textilní
umění. ^)

Dobu Karlovu uměleckou označují hojné zmínky o řemesle
krumplířů (seidenneter) nebo vyšívačů hedbávím,^) zlatem a

') Rejstřík Domečkíiv.

^) Inama-Sternegg III., 2, 127. Kupci, importujíce surovinu, opanovali pro-
dukci. Střed její byl Augšpurk, Ulm, ale dlouho zaměstknávali dělníky prací do-
máckou po vsích, aby výroba byla větší.

') Rejstřík Domečkův.

*) Tomek. D. P. II., 383.

O Pelzel, Karl IV. II. 827.

*j V plzeňské soudní knize (výpis prof. Strnada) jest r. 1410 zápis >unam

136 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

stříbrem. Těch shledáno v Praze za tu dobu 13; dva jsme našli,
ani přijali staroměstské právo měšťanské. Také jednou vyskytuje se
specialista o rn á t n i k, který buď prošíval drahé látky k rouchům
liturgickým zlatem a perlami, nebo byl to spíše specialista krej-
čovský, který živil se šitím těch rouch.

Vyšívačům blízcí byli aspoň ti koltráři, kteří upravovaU
koltry, závěsy ozdobné kobercového rázu, vyšívané. V Pražských
městech vyskytují se do r. 1419 tři. Jinač ovšem koltra může býti
sprostná prošívanice, pokrývka na lože.

Na podiv v době lucemburské vzrostlo řemeslo krejčířské.
Bylo ve všech městech čelnějších, krejčí značnějším počtem uvádějí
se v Plzni (jeden r. 1386 slově Truhlička), v Hradci, v Kolíně,
v Hoře, v Jičíně, v Budějovicích, v Nymburce, v Žatci, a to hned
od počátku doby Janovy. ^) R. 1356 jest v Litomyšh krejčí Hodiš
konšelem; r. 1387 je krejčí v Žatci purkmistrem.^) Do Staré Prahy
usazují se krejčí z Litomyšle (r. 1336), z Benešova, Chomutova (1368),
Klatov (r. 1347 Ješek), z Bíliny a z Berouna (1346), z Prachatic
(1366), Prčic (1348), ze Soběslave (1349), z Trutnova (1343), ze
Stříbra (Čistota, krejčí r. 1381), z Mnichova Hradiště (r. 1383),
z Oustí (Ješko 1341, Jaroslaus 1363), ze Sedlčan (1361), z Říčan
(Václav 1369), z Tachova (Bemisch r. 1386) a z některých ještě
jiných měst, ^) což svědčí o řemesle krejčířském v těch městech.

Byla to doba nových mod a tudy doba výdělku. Při tom nutno
dotknouti, že šaty šili také suknáři (jako krejčí také prodávali sukno)
a že i kde kdo v městě mohl sobě ušiti na sebe, co libo. Tou pří-
činou význačno i pro naše poměry, že r. 1392 v Krakově krejčířská
společnost rozpuštěna a dovoleno, aby si každý měšťan a měšťanka
krejčovaU zase sami.'*) Přes tu volnost soukromého šití rostlo ře-
meslo krejčířské, neboť přepych doby žádal šatů umělejších.

Jest zajímavo ohledávati, kterak v Starém městě v tu dobu
krejčí přibývalo mezi měšťany. V letech 1324 — 1333 zapsán jediný,
v následující desítce let čtrnáct, od r. 1344 — 1353 dokonce 42!^)

osnovám de bombice et duos spindl de bombice«, z něhož tuším jde, že byly
u nás i tkadlci hedbáví.

■) Listář Plzeň. Strnad ; Spiess, Příspěvky, Čelakovský ; Cod. II., 240, 564 ;
Emler Reg. IV., 550.

«) Celakovský, Cod. II., 565. Nejedlý, Litomyšl I., 329.

') Seznamy Teigovy v Almanachu IV., 1. c.

*) Bucher, Codex picturat. Anhang V. To krejčí chtěli patrně monopol práce.

*) Počítáno na seznam, Teigových ode mne v Osvětě 1903.

Odévníci. 137

To neznamená jen holý počet krejčím ! Tof značí zároveň těch
řemeslníků mocnost hospodářskou, t. j. v třiceti letech 57 mistrů
krejčovských, do Starého města přibylých, měli domy. Jeden z nich,
krejčí Lev, r. 1351 dostal se i mezi konšely staroměstské. V letech
následujících (od r. 1354 — 1393) obdrželo měšťanství krejčí 92; uka-
zuje se mezi nimi dělba práce, jeden z nich označován jako krej čí
kalhot (sartor caligarum) a jiný sluje kabátník.^) Mezi krej-
čími jest bohatý Lev, který pořizuje oltáře do Týna. ^) Mezi ruko-
jměmi za nové měšťany r. 1370 zapsán krejčí paní císařové Nicolaus
a r. 1379 jiný z císařovniných krejčířů jménem Adam. ^) Ve všech
městech Pražských až do r. 1419 spočítáno 159 krejčířů, nad což
jen sladovníci a ševci měli počet větší.

Z krejčířských specialistů mimo svrchupsané kabátníky (joppa-
toxas, jopulatores) a kalhotníky neboli h a c n í k y (caligatores) vy-
skytují se ještě kytléři, pláštníci (palliatores) ^) a vetešníci
(fullones seu renovatores vestium, kteří po němečku se také zovou
mentler) ; ti opravovali šaty staré. Vetešníků spočítáno v Praze do
r. 1419 47. ^) Nebyli to samí chuďasové: vždyť 24 obdržeh do r. 1393
měšťanství na Starém městě. ^) Též v Hradci Králové uvádějí se
fullones. '')

Přes to dělení práce nutno oznámiti, že krejčí šili nejen šaty
oběma pohlavím, oni šili všecko všudy, co z látek textilního prů-
myslu ušiti bylo potřebí.

Naposled budiž propuštěno do tohoto odboru práce přiřaditi
i provazníky, řemeslo, o němž z venkovských měst za onoho
času skrovně zpráv. ^) V Pražských městech do konce lucemburské
doby v 71 létech nalezeno provazníků 28; měšťanské právo na
Starém městě obdrželo šest mistrů do r. 1393.^) V Novém městě

') V Osvětě 1903 spočetl jsem 5 kabátníků, ubrav valchářům nedopatřením.

») Tomek, D. P. II,, 145.

') Tomek, D. P. V , 50 a 53 neuvádí těchto dvorských krejčířů ; má sedm
jiných, mezi nimi Kwek 1355, krejčí krále Janův, Hlušek 1388, čtyři s jmény
křestnými, a císařovnin krejčí Kunc r. 1406.

*) KópI. tJrkund. Budvreis. 51.

*) Počítán k nim každý »renovator«, však ševci měli také své renovatory,
takže tu jsme na nejistotách.

*) Stejně tak počítali jsme renovatory k mentlerům.

') Rejstřík Domečkův.

*) V Hradci Král. se uvádějí. Tamž.

') Počítám vždy do r. 1393, nebof tu liber vetustissimus archivu pražs.
přestává; následující kniha městská je z r. 1424.

138 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

sedělo jich asi nejvíc v dolejší části ulice Štěpánské, jež proto zvána
provaznickou. I v tom řemesle vyskytuje se v Praze specialista —
popružník — ale, pokud víme jediný (r. 1407 Tomík).*) Jiní
odborníci řemesla provaznického byli síťaři, jichž napočteno
v Praze do též doby šest. Jméno nevodářů (co robili nevody
na lovení ryb) a t e n e t á ř ů, kteří vinuli tenata, ukazovalo by na
dělbu ještě větší. ^) Na konec sem by náleželi ještě dráte v nic i,
kteří ševcům z konopí hotovili dratve, ale těch vyskytuje se holé
jméno jen. Sevci dělali si a smolili dratve obyčejně sami.

V industrii, kozí se dotýkající, na prvém místě i v této době
vždy jsou starodávní kožešníci. Řemeslo hojné i živné, neboť
kožešiny nosily se v zimě, v létě, v zimě z nutnosti, v létě aspoň
jimi sukně mužské i ženské, čepce a birety lemovali. V městech
venkovských větších byli všude; nahodilými zmínkami uvádějí se
v Hradci Král., v Žatci, na Mělníce, v Hoře, v Brodě Německém,
v Lounech, v Budějovicích, v Ústí n. Orlicí (Wilhelmswerde), v Lito-
myšli (poč, XV. stol.), v Nymburce, v Plzni. ^) V Staré Praze měli
se svým zbožím stání v rathouze, ulice jedna byla jimi plna a slula
po nich. V měšťanství staroměstské přihlásilo se jich do r. 1393
61 osoba! Nejvíc (21) přibylo jich v 1. 1374 — 1383. Na Novém městě
jich bylo též asi mnoho, hlásí se do konce století k organisaci. Po
vší Praze spočítáno jich do konce periody 136.

Specialisté mezi nimi byli černokožišníci*) a červen o-
k o ž i š n í c i. ^)

V této periodě vznik a veliký vzrost mělo řemeslo kože-
lužské fcerdones, smraďaři), které upravovalo noži a rostlinným
tříslem volovice, býkovice, kraviny, koniny, ostarky, hříbětiny, kozlo-
vice a teletiny. Koželuzi vyskytují se v Plzni, v Hradci Králové,
v Žatci a j. V Prachaticích měli krámy stálé. ^) V Praze o krámech
jich nevíme, ale koželuhů bylo tu mnoho, zvláště na Novém městě;
v měšťanství města Starého do r. 1393 vstoupilo jen šest mistrův.
První psán r. 1349, slul Pešek.

') Arch. praž. č. 2100, 135.

^) Jména ta jsou v Historii Trojanské, odkudž v Tomkovi, D. P. II., 384.

') Eraler, Reg. III., 57)0 r. 1327 a seznamy Teigovy měšťanů pražských,
odkudž který kožešník se přistěhoval. Nejedlý, Litomyšl I., 318

*) Ty nalezl Tomek D. P. II., 375.

*) Toho nalezli jsme v měšťanských seznamech Teigových při r. 1372. Ten
rotkursner slul Ditlinus.

") Celakovský, Cod. II., 727.

Obor kozí. 139

Osamotnelý druh koželuhů byli j i r c h á ř i, kteří pracovali
o kožich „alúnem", tříslein solnim, hotovíce kůže na bělo, odkudž
i jméno (albicerdones, bělokožci). O ten alún nebo kamenec
byla starost; mistr musil míti pojištěnu „alúničí studnici," a protož
v tom řemesle bylo spíš než jinde potřebí, aby bylo všecko řemeslo
pospolu, a najímalo kamencové zdroje na spolek. V Praze byli jir-
cháři většinou pohromadě v Novém městě v okolí sv. Vojtěcha. ^)
První jirchář (Jindřich) dostal se tu mezi konšely r. 1353 a v konec
periody (1419) už se hádají s koželuhy o trh koží.^) Prý vlašské
koželuhy a jircháře z Kaláb rie do Prahy Karel IV. uvedl. ^) Jircháři
byli též po venkově, ale snad řídci. *)

V té době vzniklo podivným rozdílem řemeslo štumfařů,
totiž těch, kteří louhovali a hotovili kůže jako jiný koželuh, ale ne-
směli jich pro lesk mazati tuky. Do r. 1419 v Praze spočítáno
štumfařů 21.

Koželužské dílo dále barvou strojili barvíři kozí (coloratores),
mezi nimiž ke konci doby vyskytují se zámišníci (semischferber),
barvící jemné kůže na žluto, a tříslníci, kteří strojili tříslo, ačli
si toho všeho nedělal koželuh sám.

S výrobkem koželuhů nejvíc měli co činiti ševci. Jest jisto,
že švec původně robil si kůži sám, a koželužství že se od ševcovství
odvětvilo a usamostatnilo. Sevci dělali nejen obuv, ale všecko, co
se z kozí sešívalo; vždyf dvě stě let později (1651) pražským ševcům
se úředně dovoluje, aby šili pytle kožené jako za starodávna, a šití
tlumokův aby nechah. ^)

Z nahodilých zpráv se vidí, že značný počet ševců byl v periodě
lucemburské v Písku, v Mostě, kdež v polovici XIV. století ohlašuje
se jich organisace, v Hoře a v Litomyšli, kde měli svoji ševcovskou
ulici®) a v Landškrouně, kdež připomínají se r. 1332 krámy šev-

') Mezi měšťany Starého města nenalezli jsme ni jednoho jircháře v té
periodě.

') Arch. praž. č. 2079. J. 25. Tehda obec uznala právo, aby obojí kupovali
koniny a ostarky (vetustates), kdo kdy z nich na trh přijde.

") Schottky, Prag II., 415. Schaller IV., 134. Tomek, D P. VlIL, 162 zdá se
tomu odporovati.

*) Domečkův Rejstřík (1390—1403) zná je v Hradci Král.

*) Arch. pražs. č. 1238, 253.

•) Nejedlý, Litomyšl I., 319.

140 Kniha II. I. Průmyslníci v době lucemburské.

covské, ^) v BoleslaAŤ Mladé, kde r. 1334 počítá se 20 krámů
(scampna sulorum). ^)

V pražských knihách \^skytuje se od r. 1348 — 1419 238 ševců
zapsaných. ^) V knize staroměstského měšťanství pozorujeme podobný
nával ševců, jakož postřehli jsme při krejčířích. V první desítce let
zápisů (1324 — 1333) sic jen tři mistři stah se měšťany, ale v desíti-
letí hned potom již zapsáno 14, v třetí desítce 11; r. 1351 dostal
se první švec mezi konšely staroměstské; potom (1354 — 1363) zjed-
nalo si měšťanství 20 ševců; v desítce následující 36, z nichž jeden
r. 1365 uvozuje se jakožto švec císaře Karla IV. Slul Ješek. Před
ním r. 1359 byl psán Wolflinus jakožto švec císařský.*) Od r. 1374
do 1383 přijalo měšťanství dokonce 49 ševců! Toť počet nejvyšší
a znamenitý. Pak do r. 1393 už jen 10 ševců se hlásí; rukojmím
při jednom měšťanství byl Smil, švec krále Václava IV. Tedy za
69 let v Staré Praze 143 ševců nabyli měšťanství.-^) Že tu měli
svou uhci ševcovskou, rozumí se.

Toť vzrůst řemesla podivu hodný. Kdo ví, kohk jich bylo na
Novém městě ! Z kusých zpráv víme jen, že tu byli hojní a některý
i bohatý; vzpomínáme jen onoho ševče Bláhy Švika, jenž darem
královým tak vehké městiště měl, že na něm 18 domků nastavěno. ®)

Jako při krejčovském řemesle i tu bylo odvětví ševců, kteří se
zabývali jen správkou obuvi staré; říkali jim renovatores sotularium,
sutores antiquorum calceorum (rew^ler). Později obvyklo jim jméno
ševců vetešníků, na rozdíl pak toho sluh ševci svrchu psaní
ševci novinníci, novětníci. Vyskytuje se také jméno prtákův
a flekýřů. V Němcích první zpráva, že vetešníci odděleni jsou od
ševců, pochází z r. 1284. '')

Vetešníci jakožto samostatné řemeslo mohh býti jen v lidných
městech, kde byl dostatek výdělku, ^j V městech malých švec no-

0 Emler, Reg. IV., 7i7.

*) Tamž. IV., 9. Čelakovský, Cod. U., 282.

*) Jenže v tom Cisle Tomek zahrnuje také ševče, kteří spravovali starou
obuv. D. P. n., 383.

*) Tím doplňuje se poněkud seznam Tomkův v D. P. V., 50.

') Vždy počítáme na seznamech Teigových 1. c. Srovn. obšírn. práci moji
v Osvětě. 1902.

•) Tomek, D. P. II., 253.

') Inama-Sternegg, Wirtschaflsgesch. III., 2, str. 69.

^) R. 1360 jest o nich zmínka ze Žatce. Čelakovský, Cod. II., 564 Jsou též
psáni v Rejstříku Domečkově v Hradci Král. (1390—1403).

Obor kozí. 141

vinník prtačil sám. Mezi měšťany na Starém městě tři vetešníky
ševcovské, zřejmě označené, jsme spočítali za všecku dobu, o níž jed-
náme.

K ševcům lze přidati ony trepkáře (calopedifex), kteří ro-
bili dřevěné a kožené podkladky pod obuv dlouhou, nosatou nebo
špičatou. ^) Specialisací ševců ze starší doby byli sčibalníci,
kteří se ještě v XIV. věku uvádějí. ^) Do oboru industrie kožní
buďtež dále přičteni rukavičníci (cirothecarii, hantschuster). Pra-
covali kozí i vlnou, bylytě rukavice proti zimě i pro parádu. Ně-
které rukavice byly hned z obojí látky: povrch byl ze sukna, podšití
bylo kožené, či snad kožešinné. ^) Rukavičníků spočítáno v pražských
městech za všecku periodu 27 ; mezi měšťany staroměstskými, nově
přijatými v též době, shledali jsme jich 29. Připomíná se rukavičník
příchozí z Chebu, z Hory. ^) V Hradci Král. byli též. ■ )

Sem slušejí dále měšečníci, váčkáři (bursifices, peytler)
a tobolečníci nebo taškáři (peratores, taschner, nyní brašnáři),
kterážto řemesla se odhšovala již v té době, ač není mezi nimi
pevné hranice. Měšečníků v Pražských městech do r. 1419 spočí-
táno nahodilými zmínkami 61, váčkář jeden, tu tedy kdo ví, byl-li
mezi nimi rozdíl. Kteří robih tlumoky na skládání šatů i mošny malé
na nošení a skládání věcí drobných, kromě toho později též holstra
nebo visáky kožené, do nichž ukládala se střelná zbraň, ti stuh
tobolečníci a těch spočítáno ve všech Pražských městech 39. K mě-
šťanství na Starém městě přihlásilo se do r. 1393 měšečníků 7,
tobolečníků 21. Na Novém městě obsadili tobolečníci a měšečníci
spolu s pasíři ulici při klášteře Panny Marie Sněžné, kdež první jich
krámy byly, otkud r. 1397 přeneseny na Koňský trh. ^) V krámech
na Koňském trhu zasedlo r. 1412 po rozhodnutí městské rady
21 měšečníků a 23 tobolečníků. '')

Měšce a tobolky za pasem mužům a ženám visící, sloužily sic
potřebě, ale též nádheře; proto nebude správno všech měšečníků

') Tomek, D. P. II., 373. — Zíbrt, D. kroje 333.

") Patera, Rukop. Hradecký 335. Emler, Reg. II., 1043 při r. 1288.

') O rukavicích této doby viz v Zíbrtových děj. kroje, 337.

*) Seznamy Teigovy v Alman. Prahy, 1. c. r. 1353, 1381.

*) Rejstřík Domečkův.

«) Arch. pražs. č. 2079, fol. G. 1.

') V knize arch. pražs. č. 2079, B. 8. zapsáno jen 13 taškářů (peratores);
snad omylem 23 jich má Tomek, D. P. 11., 390. Arch. pražs. č. 2100, 284 r. 1410
zasedlo v krámu jen 18 měšečníků.

142 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

přičísti k řemeslům, která pracovala kozí. Zajisté paním měšečník
šil z aksamitu a z hedbáví váčky nádherné.

Vzácnější řemeslo sem náležité byli pouzdraři nebo pouzdr-
níci a pochváři (vaginator). Jejich odvětvím jsou jahelnič-
k á ř i (nadelfasser), kteří robili jahelníčky z kůže i ze dřeva. V Praze
Tomek nalezl pouzderníka jediného (do r. 1419), my nalezli jedi-
ného pochváře mezi měšťany staropražskými r. 1376; jahelničkáři
shledáni ve všech Pražských městech do r. 1419 čtyři, mezi staro-
dražskými měšťany dva.

Ř e m e n á ř i (coriarius), do kožního průmyslu náležití, byli
hojní. V městech venkovských sic ještě sotva kde jich najdeš, ') tu
koželuh či švec nařezali řemenů a namazali i nabarvili, kolik kdo
potřeboval ; na odpor tomu v Pražských městech této periody spo-
čítáno řemenářů 51 ; v měšťanech staropražských bylo jich do r. 1393
osm. V Starém městě měli ulici, k Židům jdouc. Remenářům blízci
jsou u z d á ř i (frenifices), jichž vyskytuje se v Pražských městech
do r. 1419 54 a mezi měšťany v Starém městě 16. Tu měli u sv.
Linharta krámy své. Jich odvětví byli střemenáři (ferunca-
tores). ^)

Sedláři (sellatores) byli ve větších městech venkovských
(víme o Plzni, o Jičíně a Hradci Král.); v Praze jich do r. 1419
Spočítáno 26; mezi staroměstskými měšťany 9; jeden už r. 1329,
tedy hned při začátku měšťanských seznamů. Sem poněkud náleží
i řemeslo t o u 1 a ř ů, kteří robili kožené túly, touly, toulce (pha-
retra), nádoby to nebo tašvice na chování šípův. V Pražských mě-
stech nahodilo se túlařů do r. 1419 šest. Toulařům pletli se do
řemeslného díla a prodeje uzdáři tak tuze, že na Starém městě
r. 1417 musili býti smlouváni. Od té doby uzdář směl prodávati
jen ty touly, které koupil u pražského toulaře, jinač ho čekala kopa
grošů pokuty. ^)

K řemeslům, která pracovala o kožich, přičísti dlužno též p e r-
gameníky (permeter, pergamentista), kteří bývali jen ve větších
městech (Hradec Král.) a v Praze. Seděli většinou na Novém městě
na příkopě k Široké uUci. Dva pergameníci dostali se na Novém
městě mezi konšely, Mikuláš r. 1411 a Krištof 1419. Do r. 1419
nahodilo se jich po vší Praze v zápisech 17, mezi měšťany staro-

') Jsou v sezname Spiessově z Hradce Král. v Přispévc. k místopisu, 22.
*) V sezname Tomkově, D. P. II., 384. v Základ, místopisu.
') Arch. pražs. č. 2099, 106.

Obor dřeva. 143

městskými spočítali jsme do r. 1393 pouze tři. Rasor Pesoldus
v starém sezname bratrstva malířského (z konce panování Karlova)
jest škrabák pergamenu.

Na konec budiž propuštěno do tohoto odboru i k n i h a ř e vzíti.
Vázah knihy v desky dřevěné, kozí (kterou druhdy i umělecky upra-
vovali) potažené. V Starém městě nalezen jediný mezi měšťany, byl
to r. 1372 Paulus, ligator librorum. Po vší Praze do r. 1419 shle-
dalo se jich 11.^) Na počátku XV. věku jeden z knihařů prodává
knihy před kolejí Karlovou. ^) Na venkově sotva byli.

V následujícím odboru průmyslném, při němž hlavně pracováno
dřevem, na prvém místě jsou truhláři v onom širokém
smysle, jakž mu dnes rozumíme. V oněch dobách jim říkali spíš
stolaři: bral se stůl za hlavní jich práci. Stolařů (qui mensas
parant, mensifices, mensarum formatores, mensatores) v Pražských
městech nahodile spočítáno do r. 1419 18. Truhlář, jenž jako od-
borník robil truhly, nalezen jediný. Pouze dva stolaře shledali jsme
v staropražském měšťanství (1324 — 1393). Stolaři byli též v městech
venkovských, ^) ač tu ještě vždy mnoho je zastal tesař.

V truhlářském řemesle vyskytuje se neobyčejné dělení v specia-
hsty: z těch jsou stolic ní ci (stolice) stejní snad s lavičníky;
kolebečníci, postelníci. *) Též vyskytla se jména stolec-
níků^) a pokladníků, jako těch, kteří robili stolečky a dře-
věné pokladnice.

Prkna řezali, strouhali, hladih těm truhlářům všehkerým s t r h a ř i
nebo struhaři, také p r k n á ř i. Těch spočteno v Praze do
r. 1419 13. Byli také v městech venkovských. ^) Hrubými drvy pra-
covali tesaři, kteří se připomínají ve všech městech; v Praze na-
počteno jich 71. Ti as většinou seděli na Novém městě pro dřevný
trh. Na Starém nalezli jsme z nich jen jediného mistra, jenž hlásil
se k měšťanství r. 1364.

V tom řemesle byli specialisty rour ní ci (rúraři, trubači, tru-
baři), kteří vrtali trouby k vedení vody, a m o s t n í c i, kteří hoto-

') Podle Tomka. K nim přidán budiž Jiří ligator z r. 1415 (arch. in-až.
č. 2079. E. 15) a Mikuláš Sluka ligator, uvedený v Tadrovýcb Soud. Akt. I, 99.

') Tomek, D. P U., 162.

') Rejstřík Domečkův; jeden mensator na podměstí Hradce Král., Bienen-
berk v sezname uvádí je v městě též.

*) Jakub postelník v Nov. městě r. 1420.

*) StoleCník Jakub r. 1405 v Nov. městě. Arch. praž. č. 2100, 107.

®) V Hradci je uvádí z té doby Spiess. Příspěvky, 1. c. 22.

144 Kniha II. 1. Průmyslníci v dobé lucemburské.

vili a spravovali mosty. O jednom takovém připomíná se r, 1374
v Hradci Král. Císařovna Alžběta dala správu mostů tesaři Markovi,
a ten prodal své právo i povinnost obci za 35 kop grošů pražs.,
aby si pak mostníka dosazovala sama. ^) Odborníky tesařskými byli
také oni s t a v n í c i (co robili stavy), kotečníci a búdnaři
(kteří stavěli krámy a kotce) i 1 o d n á ř i, kteří strojili lodice a
prámy.

Jemnou práci ze dřeva provozovali soustružníci, řemeslo
na tu dobu vzácné, Tomek do r. 1419 spočítal v Praze jen pět
takových „struhařů". ^) Byli také v Hradci Král. ^) Speciálnými pra-
cemi v tom odboru zabývali se přesličníci, vřetenáři,
paterníci, dělající růžence nebo páteře (paternoster), jichž v Praž-
ských městech pobývalo do r. 1419 27. Svědčí o dobré živnosti
toho řemesla, když od r. 1370 — 1393 pět paterníků shledáno mezi
měšťany staroměstskými. Jeden přišel z Police r. 1383, slul Jan,
jiný z Nymburka r. 1386. •*) Dva paterníci dostali se mezi konšely
novohiěstské, Fricek r. 1409, Václav 1418. Růžence byly nejen na
modlení, než posluhovaly také ženské módě po vší západní Evropě,
jenže na parádu aby páteřík měl zrna z dražší látky nežh ze dřeva,
„rozkošné" páteříky byly z koralů, jantarové, stříbrné, pozlatité;^)
a ty zlatník pořizoval.

K soustružníkům příslušejí též kalamářníci, řemeslo ne-
boj né. Tomek nalezl ve vší Praze do r. 1419 dva, my nalezli mezi
staropražskými měšťany jednoho r. 1393;^) dále k nim patří lou-
t e č n í c i (pupparii, puppa =i loutka) ; ^) 1 ž i č n í c i nebo Ižičíři
(coclearii), kteří robili lžíce dřevěné, ty často pak kovány; tvoři-
dlníci, kteří hotovili dřevěná pouzdra (tvořídka), ratištníci,
kteří zdobně vyřezávah ratiště (tyče) k praporcům a kopím, č í š í ř i,
kteří dělali a snad i řezali číše ze dřeva ; těch nalezeno v Pražských
městech do konce periody 11; sem dále slušejí okřináři, kteří
se co do práce nehší od misařů, jichž v Praze spočteno do
r. 1419 12, ač v tom počte mohli býti též misaři hrnčířští.

•) Celakovský, Cod. II., 683.

*) V kn. arch. pražs. č. 2079, H. 21, nalezli jsme Alberta, drechsler de
Freiberg, že r. 1418 kupuje dům v Praze.
*) Rejstřík Domečkův 1390—1403.
*) Seznam Teigův r. 1383.
») Zíbrt. Děj. kroje 373.

*) Vincentius, calemaria faciens. Seznamy Teigovy. R. 1393.
') Dle slovníka Bohemáře.

Odbor dřeva. 145

Do oboru jemné práce dřevem hlásí se v oněch dobách hoto-
vitelé hudebních nástrojů, huslaři a loutníci, kterýchž v době
lucemburské v Praze přec aspoň 6 napočítáno, pak pištělníci
(mistr Mikuláš 1397) a bubnáři, kteří pracovali o svých bubnech
dřevem i kozí, k nim sluší i Ješek novopražský kvinterník
(kytara), r. 1382 a v a r h a n á ř. ^) Na Malé Straně shledáváme
r. 1352 Mikuláše varhaníka mezi konšely. V Kolíně jmenuje se Pavel,
jenž tam r. 1395 postavil varhany. ^)

Z uměleckého řemesla jsou řezáči (řezbáři, sculptores), zho-
tovitelé dřevěných plastik; sluli též obrazní c i. ^) Těch shledalo
se do r. 1419 v Praze devět, v měšťanství staroměstské r, 1391
vstoupil jeden pildsniczer, slul Kuncz ; v knize bratrstva malířského
psán asi v téže době řezák Mikeš a mistr Václav, Češi ; jinače jsou
v každém seznamu již z doby Karlovy řezáči, ale pouhých jmen
křest ných.

Zde hodí se také uvésti střelce nebo lukaře a kušaře,
též klu káře (kluk zicatapulta, samostříl) (arcuíices, balistarii), kteří
robili rozličné luky, kuše nebo samostříly (balista), střelbu ze dřeva,
kůže a železa, tehdáž velmi obecnou.^) O lukařích se r. 1410 do-
vídáme, že svou práci prodávali sedlářům ke konečné úpravě. ^)
Lukařů v Pražských městech spočítáno do konce periody 7, ku-
šařů 13; z obojích jen dva nalezU jsme, že přijali měšfanství staro-
městské. Než zajisté, že kušařů nebo střelců bývalo v Praze drahně.
Karel IV. osadil jimi bašty a hradby pražské na Novém městě i při
Malé Straně r. 1360, aby jich ostříhah a tu sloužih svým řemeslem.
Za to byh berní osvobozeni. Král Václav IV. r. 1390 dal těm, kteří
kuše a samostříly rukama svýma dělati umějí, v nově právo, aby
při zdech městských k obydlí svému domy a zahrady sobě dělali ; ^)
stvrzuje zase jich svobodu berní, vyjma, kdyby střelec chtěl v domě
svém pivo prodávati. Tušíme tedy, že byli vždy znamenitějším

') Seznam Tomkův, D. P. II., 385.

*) Soupis Památ. I., Kolín. Mádl. 20.

») Ant. Truhlář, Esop. Fabul. 164.

*) Emler, Reg. III., 734. Arch. pražs. v rukop. č. 987 na mnohých místech
se balista připomíná. Obrázek v Biblí Velislavově. Reproduk. v Zíbrtových Děj.
kroje 190.

*) Arch. praž. č. 2100, 264.

•) Celakovský, Cod. I., Arch. pražs. č. 411, 195. Též č. 2083, 98. Tomek,
D. P. II., 222. Arcufex Hanúšek na věži brány Svinské r. 1419 zapisuje věno ženy
své na věž a laboratorium alias werkštatt. Arch. praž. č. 2079, K. 2.

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. věku. 10

146 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

])očtem, než kusé paměti praví. Střelce a lučištníka znají z počátku
KV. věku také paměti v Litomyšli, oba byli bohatí lidé. ^) Zajisté
bylo to řemeslo v jiných, větších městech tím spíš.

Hrubší řemeslo příbuzné byh prakaři, pračníci, kteří robili
z trámů vehké praky válečné.

Z oboru průmyslu dřevného dále uvésti jest bečváře a bed-
náře (doliatores), řemeslo hojné a v každém městě zastoupené.^)
Bečvářů v Pražských městech spočítáno 52 v 71 létech. O mě-
šťanství na Starém městě v touž dobu 17 se jich přihlásilo. Dále
k odboru tomu příslušejí koláři nebo kol o děj i (také ná-
pravníci), ^) kterých nalezneš tou dobou také ve všech lidnějších
městech venkovských. V Pražských městech 43 napočítáni, ale o mě-
šťanství staropražské hlásili se jen dva na konci periody. Z jiných
však pramenů víme, že tu měli proti kotcům postřihačským hro-
mádku domů, kde říkáno v Kolářích. Asi víc jich pobývalo v městě
Novém bezpochyby pro dřevný trh. R. 1391 byl v měšťany Starého
města přijat mistr, jehož řemeslo označeno wagenmacher. ^) Po něm
přibylo takových víc, a říkali jim po česku vozáci (curriíices). Ti
hotovili celý vůz, proti nim byli by koláři spéci ahsté, robící kola
(rotifices). Vozáci v sousedních zemích se skutečně vyskytují s koláři
vedle sebe. ^)

Sbíjením latí a prken nebo vysoustruhováním dřev a celých
kmenů zabývali se n e c k á ř i (v Jičíně b r d a ř i), k o r y t n í c i,
d ř e v á k á ř i, jichž i v Praze nalezeno tré mezi sousedy zámož-
nějšími, dále řebříkáři, kletnáři nebo p o s a d n í c i (klece
a posady hotovící).

Zvláštní skupinou, do tohoto odboru poněkud náležitou, byli
košíkáři, metláři, řešetáři, rohožníci, kteří své spe-
ciálně produkty robili z proutí a též ze slámy. Košířů nebo koší-
kářů bylo v Pražských městech shledáno z nahodilých zmínek deset,
rohožníků šest.

') Nejedlý, Litomyšl. I., 320.

-) V Hradci Král. zapsáni (1390—1403) vedle bečvářů a >butner«. Tof bed-
náři, speciál isace. Rejstřík Domečků v. V Praze r. 1396 i pintéř (Váček).

') To jméno v právech jihlavských v rukop. mus. zems. V. E. 41, fol. X. 9.

*) Seznamy Teigovy, str. 57.

*) Na př. v Polště, v Krakově, dle zpráv v Cod. picturat.

Odbor všelikých surovin ze zvířat. 147

Sem by slušeli též h o u ž v a ř i, dělali-li houžve z dřev nebo
z proutí ; ^) jinač by húžvař slušel k provazníkům.

Uvedli-li jsme v tomto odboru práce kalamářníky, na konec
představeni buďtež tu také inkoustníci jakožto řemeslo vzácné
(v Praze za všecku dobu jen dva nalezeni). Inkoust si písaři obyčejně
dělali sami; receptů na to ode dávna hojně.

V oboru práce, jež za surovinu brala rozmanité částky těl
zvířecích — rohy, kosti, štětiny, peří, střeva — uvádějí se tou
dobou hřebenáři (pectiniflces), ale nehojně a, pokud víme, jen
v Praze. Tu jich spočítáno do r. 1419 devět; o měšťanství na
Starém městě hlásil se teprv v době Václava IV. jediný. Ale svou
uličku v Praze v Podžidí meh (r. 1363).^) Patrně robívali hřebeny
— zvlášť na venkově — jiní řemeslníci, asi ze dřeva spíš nežli
z kosti. Do této skupiny slušejí kostečníci nebo k o s t k á ř i
(taxillator), z nichž jeden došel v Staré Praze měšťanství. ^) Příbuzné
řemeslo jsou vrhcábníci (šachovníci). V XIV. stol. byla hra
v šachy u nás již tak rozšířena, že z té doby jsou už české ná-
vody k ní. '^)

Štětkářů neuvozuje se mnoho; v Praze do r. 1419 tři. ^)
Víc strunařů se připomíná (v Praze do r. 1419 10).

S peřím zacházeh několikteří. Uvádějí se p e ř i n e č n í c i a
polštářníci, kteří čistili peří a vycpávali „ložní šaty", zvláště
kožené polštáře, jaké nalézáme v inventářích měšťanských; sem
také slušejí ohánečníci, kteří strojili ženskému pohlaví oháňky
z per a ovšem i z jiných látek. Oháňky byly vlastně na zahánění
much, ^) druhá úloha teprve byla vějířová, k níž připojovala se
i parádní a honosná. Ohánečníků daleci nebyli ti, kteří strojih
ženám zdobu na hlavu. V té době jmenují se širokým smyslem
v ě n e č n í c i, anoť věncem rozuměla se všelikterá rozmanitá ozdoba
ženské hlavy. ^) Některý věnečník přibližoval se krumpéřům, neboť
robil věnce perlovce, jiný k zlatníkům, anť pracoval dracounem

') O houžvích z proutí zmínka v Esopových Fabulích, vyd. Ant. Truhláře
v Sbírce Prám., III. tříd. II., 3, 138.

') Tomek, D. P. II., 219.

') V seznamech Teigových 1. c. mezi rukojměmi r. 1376.

*) Zíbrt, Děj. hry šach. 13.

') V Slov. Nauč. Ottově uvedeno, že prý první kartáčník v Praze byl r. 1350
Herman, pocházející z Norimberka.

") Ant. Truhlář, Ezop. Fabule. Sbírk. Pramen. III. tříd. Ces. Akad. II., 3, 88.

') Winter. Děj. kroje, 374 a j.

10*

148 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

a zlatnickými titěrami a cetkami. V Pražských městech spočítáno
věnečníků v této periodě osm, což ovšem na tehdejší povědomou
velikou parádu bylo by málo, kdybychom netušili, že pohlaví ženské
hotovilo takové zdoby soukromou živností i po domácku služebně.

V průmyslu, jenž pracuje o kovech, nejprv uvésti jest kováře,
v oboru železa řemeslo nejstarší, z něhož zrodila se většina živností
ostatních, železa se dotýkajících.

Kováři byli všude, byU i na vsích, vyňati jsouce z práva míle
pro potřebu obecnou. V Pražských městech spočteno jich v této
periodě 128, byli tedy hojni; mezi měšfany staroměstské psáni za
onen čas jen šestkrát. Nejbližší jim specialisté byli pilaři, lopat-
níci, zhotovitelé kos, srpů, nebozezů, vidlí, pluhů, vochlí, kotev,
hřebíků, jehel, sídel a drátů, kteří všickni jméno mají po těchto
svých výrobcích. D r á t n í k a (drotciher) měli též v Hradci Král.
v 1. 1390 — 1403.^) V Praze vyskytlo se v pramenech do r. 1419
j e h 1 á ř ů neb jehelníků (acufex) 17,^) pilařů sedm, h ř e-
b i č n í k ů 5, ostatních již daleko méně, některého známe jen
pouhé jméno z Historie Trojanské dokazující, že byli. Plotnáři
a š i n a ř i, ^) kteří bezpochyby kovali železné holi a lili tlusté
plechy (tušíme, že byli jen v hamrech a v hutích venku) vedou
nás k flašnéřům (ílassner, ílaškarius),*) jimž dnes říkáme klem-
píři. Ti z plechu robili flaše, nádoby a všelico k domovité potřebě.
Hojni tuze nebyli; v Praze pobývali spíš na Novém městě, v ulici
kovářů, kteráž po nich slula také pak flašnéřskou (vicus ílassne-
riorum, nyní Spálená). V Starém městě k měšťanství přihlásil se
za všecku dobu lucemburskou, pokud víme, jediný : celkem po všech
městech Pražských v zápisech shledáno jich 15.

Někteří specialisté robili váhy ze železa a dřeva -vážnici.
Nevědouce sobě jinač pomoci, v předešlé periodě nazvali jsme toho
řemeslníka^ jenž robil zámky a mříže, uměleckým kovářem. V této
periodě ^^stupují zámečníci (serifices, serator), jakožto řemeslo,
jež odlouplo se od kovářů k samostatnosti. V městech venkovských
je zastupoval namnoze ještě dovednější kovář. Shledali jsme je
v Hradci Králové v létech r. 1390 — 1403: uvádějí se i v Lito-

') Rejstřík Domečkův.

«) V rejstříku Domečkové (1390-1403) je acufex v Hradci Král.

•) Tomek, D. P. II., 384. Soznain řcmese].

*) Arch. pražs. č. '2079. A. 15. E. 1.

Odbor železářský. 149

mysli, ^) ba jeden — dle jména Němec — zapsán i v malém městě
Příbrami r. 1379.-^) V Praze spočítáno zámečníků do r. 1419 49,
v staropražské méšfanství do r. 1393 vešli čtyři. Nicméně opravdu
jich bylo mnohem víc, neboť r. 1396 se v Praze organisují.

Ze zámečníků \^vinul se hodinář neb orloj nik. Tento
mechanik a ve své způsobe umělec jest v době lucemburské ještě
velmi vzácný. V soukromí si lidé posluhovali hodinami, při nichž
písek vyprchal ze sklenice do sklenice proběhem hodiny ; takové ho-
diny zdělávali soustružníci nebo některý kovodělník. Veřejnosti slou-
žily hodiny sluneční a \ytrubování na věži ; a první, jenž konečně
urobil hodiny jako stroj, byl kovář nebo zámečník. Orlojník (horo-
logista) jest již pracovník jemnější, znalý bezpochyby astronomie.
K nám uveden asi Karlem IV. z ciziny, nebof při dvoře toho krále
první orlojník se uvádí. V soupisech měšťanských jako rukojmové
zapsáni orologista Martin, hodinář císařský, r. 1376; ručí za kohosi
z Kadaně příchozího;^) druhý Albertus ručí r. 1381.*) V létech
1405 — 1415 byl správcem orloje staroměstského při radním domě.^)
Mimo tyto hodináře ještě jiní dva jsou jmenovitě povědomí do
konce periody lucemburské, z kterýchž zase jeden hodinářem dvor-
ským. To patrno ukazuje na vzácnost řemeslného odboru toho.

Hojné řemeslo byli v té době n o ž í ř i (cultellatores, cultelli-
fabri) ; i ty zastupoval v městech menších, kovář, v čelnějších však
byli na mnoze. Do Prahy k měšťanství přišli nožíři z Hory (1346),
z Ostrova (Slakenwerde r. 1347), z Chomutova (r. 1354), z Lokte
(1358), z Mělníka (1359), z Jindřich. Hradce (Tomáš r. 1362),
z Písku (r. 1366 Václav), z Rakovníka (1372), z Kadaně (1373),
z Kladrub (1379); v těch městech tedy byh. Větším počtem byli
asi v Hradci Král. ^) V Pražských obcích spočteno jich do konce
periody 110; k staroměstskému měšťanství 86 se jich přihlásilo do
r. 1393, a což počtem znamenitým pospolu! Na příklad v období
1354—1364 21 nožíř přijat a v desátku let 1374—1384 23! Roku

') Bienenberg, Kóniggr. 192 dle berního rejstříku. Nejedlý, Litomyšl. I.,
320. Ale i v Litomyšli r. 1418 dělá klíče k raduici kovář.

') Emler. Urbáře.

*) Martina orlojníka má také Tadra v Soudn. Akt. L, 220, r. 1377. Snad
to týž.

*) Seznamy Teigovy. 54. Našli jsme o tom muži zmínku ještě r. 1415 v kn.
arch. pražs. č. 2102, fol. 86.

*) Dle Tomka, D. P. II., 137.'

') Spiess v Příspěvcích; seznamy Teigovy při svrchupsaných létech.

150 Kniha II. 1. Průmyslníci v dobé lucemburské.

1407 Blažek, jeden z nich, jest konšelem. Do toho r. 1407 jsou
novoměstští nožíři již pevně zorganisováni. Staroměstští nožíři uUci
měli (nynější Karlovou) blíž mostu. Tu seděli s ěevci v 26 domech. ^)

Dělbou práce od nich odštěpili se nožíkáři nebo nůžkaři
(lapsator forficum), ^) b ř i t v a ř i : jsou však obojí v Praze nalezeni
počtem malým. R. 1358 naskytuje se v Praze také jeden kudlák
(jehož jméno patrně z cultellator). ^) Příbuzní nožírům byli h rol-
níci a šípaři, kteří robili hroty ke kopím a k šípům. Samostat-
nější příbuzenstvo, z nožířů přímo vzniklé, dále byli m e č í ř i (gla-
diatores). Specialisty mezi nimi byli č e p e 1 n í c i (clingensmid),
řemeslo vzácnější. Mečířů přihlásilo se k měšťanství v Staré Praze
od r. 1324 — 1393 úhrnem 15, nejvíc ku konci panování Karlova.*)
V městech venkovských uvádějí se řídko kdy. ^)

V obor o železe pracujících dále náležejí p 1 a t n é ř i (thori-
flces), jichž řemeslo rychle zkvétalo v Xr\^. století tím, že z plátů
nebo plechů, na prsou, na nohou a rukou již v předešlé periodě
nošených, důsledně vyvinoval se plný kyrys plátový, nikoli již z ma-
lých plechů svazovaný než z vehkých skládaný a celistvý (thorax).^)
Ale pod prsními pláty a mimo ně ještě na dlouhou dobu nošeno
drátěné brnění nebo pancíř (lorica), proto také b r n í ř i vedle plat-
néřů ještě na léta se drží řemeslem svým. Platnéřů bylo v Praze
od počátku století XIV. tolik, že již r. 1328 mohli utvořiti korpo-
raci. V Staroměstské měšťanství jeden vstupuje r. 1329, tedy brzy
při začátku měšťanské knihy zachované (z r. 1324), sluje Klebel,
asi Němec, po něm ještě 24 mistři do r. 1393 se přihlásili. ^) Jeden
z nich (Henricus) přišel z vlašského Goma (r. 1354); jiný z Týnce,
z Kolína, z Berouna, z Chrudimi. Bezpochyby tedy i v těch i v jiných
českých městech tou dobou byli. R. 1351 je Rudl první platnéř
mezi konšely na Starém městě. Brniře mezi měšťany pražskými na-

') Tomek, D. P. V,. 66, II., 188.

*) Arch. praž. č. 2079. B 1. r. 1412.

*) Základy Tomkovy.

*) Winter v Osvětě, 1902. 965. Seznamy Teigovy v Almanachu 44 a násl.
Tomek, D. P. II., 385 všech všudy mečířů spočítal do r. 1419 pouze 11.

*) Spiess v Příspěvcích k místopis. Hradce Kr. je zaznamenal; jeden mečíř
— Mikuláš — r. 1365, měšťan pražský, z Horaždějovic přišel.

*) Bucher, Gesch. d. techn. Kunste. III., 14. Obšírně Winter, Děj. kroje 241
a násl.

') Počet platnéřů v Pražských městecli všech v seznamu Tomkové jest
pouze 18. To bude nějaké tiskové nedopatření. Toť příliš málo.

Odbor železářský. 151

lezli jsme jediného, což věc podivná. Slul Pešek (r. 1354), byl z Bo-
leslave. V Plzni uvádí se jeden r. 1420, v Hradci Kr. vyskytl se
tou dobou také nějaký. ^)

Těm řemeslníkům blízcí byli h e 1 m e ř i (galeatores). V městech
Pražských shledáni do r. 1419 jen tři, v měšťanech staropražských
nalezeni dva; jeden r. 1343 byl z Rezna. Sloužili především ry-
tířům ; nebo! helm, jméno německé, značilo přilbici nádhernější,
rytířskou ; robili asi též kolčí helmy k rytířským hrám, ocelivé klo-
bouky nebo kapalíny vojenské (capellus), šišáky a jiné krytí hlavy
všelijaké.

Byli také zhotovitelé železných rukavic (jeden v Praze jmenuje
se), ač obyčejně platnéři nebo brníři rukavice takové robívali sami.
Také vyskytují se někdy v pramenech ostrožníci (calcariatores),
z nichž čtyři snažili se do r. 1393 o staropražské měšťanství. ^) Tu
také měli svou ulici ostrožnickou, ^) kteréž dostalo se jména plat-
néřské. To drží do té chvíle. Ostrožníci byli i v městech venkov-
ských. O budějovickém měšťanu Václavovi z r. 1388 to víme zajisté,
že byl sporar. *) Celkem lze říci, že řemeslníků zbroj a zbraně
dělajících čím dál tím víc přibývalo, neboť již v době lucemburské
hojněji než před tím města byla povinna králům stavěti žoldnéře
a jiné městské vojáky k rozmanitým výpravám, a na tu službu vzni-
kaly na radnicích zbrojnice. Míti mnoho zbraní byla obce čest. ^)

V XIV. století vyskytuje se v Praze nové a za některý čas
vzácné řemeslo p u š k a ř ů, robících pušky k střelbě prachem ; v XIV.
století právě začíná se lití železa vedle lití bronzu tím způsobem
a rázem, že mohla vzniknouti nová industrie kovová. První puchsen-
meister (pixidarius, bombardista) mezi měšťany staropražské vstu-
puje r. 1373, je to magister Heinricus; vstupuje týž rok, kdy bratří
z Glussenburka (z nichž jeden sluje také Heinricus) slili sochu
sv. Jiří v Hradě. Druhý puškař v pramenech nalezen r. 1383; byl to
puškař krále Václava, slul Konrád, ^ a po něm třetí r. 1 394 Hayman,

') Strnad, Listár. Spiess, Příspěvky 1. c. Rejstřík Domečkův i na předměstí
má loricatora.

') V Tomkově seznamu pražském jsou jen 3.

') Emler, Reg. IV. 185 r. 1337.

*) Kopl, Urkundb. Budweis. 239. Calcariator též v Hradci Krái v Rejstříku
Domečkově.

*) Tomek, D. P. U., 372.

*) V knize měšťanské (arch. pražs. 986) — v sezname Teigově 240 vyskjiuje

152 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

a r. 1396 Beneš; úhrnem objevilo se jich v pramenech pražských do
r. 1419 šest. Bylo puškařů snad víc, v konec periody lucemburské
(1419) byh zajisté tu a tam i v městech venkovských, v Jičíně r. 1378
Blažek a ve Stříbře r. 1396 Konrád, oba puškaři, i mezi konšely
jsou; ale vždy pak, jakož víme z pozdějších zkušeností, pušky střelné
robili také jiní řemeslníci (zámečník, konvář, kotlář, zvonař). K puš-
kařům nutně byli prachaři k dělání střelného prachu. K těm, kdož
pracovali o materiále železném, počítati jest na konec Ondřeje, jenž
v Praze na Bojišti r. 1402 dělal „strigiha" neboli „hřebelčí". ^) Gi
se tu míní hřebelčím obyčejný kartáč?

O cínu pracovali ciníři (cínaři) a konvář i, jichž jména
a práci uvedli jsme již v dobách předešlých. Teď rostou. Co do
jména děh se obojí (stannifusores a canulatores), cíníře nazývá
starý slovník (Bohemář) „studeným kovářem", práce však — aspoň
z pozdější doby to víme jistě — dělah stejné; i to bylo při nich
stejno, že obojí druhdy dali se v lití křtitedlnic a zvonů. ^) Konváři
byli v Mostě, v Hoře, v Hradci, ^) v Žatci ; *) byli zajisté leckde
jinde. V měšťanech Starého města Pražského zapsáno od r. 1324
do 1393 osm cínařů, tré konvářů. ^)

Zvonař na Starém městě jmenovitě nalezen do r. 1419 je-
diný. Na zvoně v Zhoři jest psán novoměstský zvonař Bartoloměj
r. 1408.^) Již v polovici XIV. věku mají zvonaře Rakovničtí; slul
Martin.'') Zajímavo, že i pražský mistr kotlář Petr lil zvon do
Ondřejova r. 1416 a do Velí mi. ^) V Praze nalezen jeden, jenž dělal
malé zvonce, tedy zvonečník, ^) a také vyskytují se specialisté
rolničkáři.

se již r. 1341 jakýs Chunczlinus, gener Gonradi »fusoris« in Laeta curia. Kdo
ví, není-li to týž Konrád. Někteří pušk. v kn. arch. praž. č. 2095. 83. 90. 110.

») Arch. praž. č. 2096. O. 3.

*) Tomek, D. P. II., 379 uvádí konváře Hanuše Šimka kolem 1419, že lil
zvony.

') Seznam Bienenberka (Koniggrátz) 191.

*) Ze Žatce r. 1411 canulator Hanúšek vstěhoval se do Nov. města Prahy.
Arch. praž. č. 2100, 290.

*) Lib. civ. v arch. pražs. 986. Seznamy Teigovy. Tomek, D. P. II., 384 spo-
čítal po vší Praze do r. 1419 jen 2 cínaře, za to 7 konvářů. Ať tak, či jinak,
řemeslo roste, ale je pořád ještě nehojné.

*) Soupis, XVIII., 305. Pelhřimov (Soukup Jan).

') Libri erection. ÍII., 285.

«) Vlasák, Pam. III., 265, Method XIV., 17. Nechvíle, Arch. Pam. III., 265.

") Tomek, D. P. II, 384.

Odbor cínu, bronzu. 153

Gínařům a konvářům plynul v době lucemburské i kovový
materiál hojněji nežli dřív. Zkvétá dolování na cín na příklad
i v krajině podhorské na Bečovsku, a ves Šenfeld (Schónfeld), ob-
drževši r. 1355 od bratří Borše a Slávka z Biesenburka doly cínové
tu v okolí, povýšena r. 1380 za město horní nebo báňské. *) Doly
cínové v Krupce r. 1305 vyskytují se v pramenech, a olovo u Stříbra
uvádí se r. 1410. ^) V Praze v Týně měli cínaři huf, slévárnu, jejíž
příjem náležel obci.

Z mědi pracovali kotláři (caldariatores), jimž obvyklo i po
česku nepěkně dávati jméno r o t š m i d ů, ti prací svou asi nebyli
daleci těch, kteří v pramenech zovou se c u p r i f a b r i, kováři
mědi (též aeripercussores, cupripercussores) ; ^) k nim příslušejí
m o s a z n i c i (messinkslaher), jichž speciální odvětví byli s v í c-
n a ř i. Kotlářův a mědikovářů v Praze spočítáno do r. 1419
úhrnem 26 ; řemeslo tedy z nejhojnějších. Bylo v těch dobách již
také v městech venkovských (v Plzni, v Hradci Kr., jeden „rotšmid"
do Prahy vstěhoval se r. 1382 z Bělé).*)

Jim co do spracovaného materiálu kovového příbuzní byli ti,
kteří hotovili hudebné trouby a snad i jiné dechové stroje k hudbě.
Věříme zprávě souvěkého svědka Francouze Machauta, jenž viděl
v Praze na dvoře Karlově množství francouzských nástrojů hudeb-
ních, ^) ale že i u nás takové nástroje dělány, a větší měrou, to
soudíme nepřímo z povědomého zákazu (r. 1348) arcibiskupa
Arnošta, aby nebylo instrumentní hudby v kostelích ; měly zvučeti
jen varhany. Nemělif zajisté kostelní a jiní prostí hudci drahých
nástrojů francouzských.

O drahých kovech zlatníci pracovali ; vyráběli umělecké
kousky ze stříbra a zlata; sázejíce kameny drahé v kovová ložiska
byli spolu klenotníky, ryjíce v kov obrazy a písmena, byh spolu
rytci, hotovíce si skelné emaily a zdobíce jimi díla svá, byli zároveň
šmelcíři nebo šmelcníky. Pracovali však zlatníci také o kovech ne-
drahých ; byli to slovem umělci drobné plastiky zdobné a honosné. ^)

') Arch. zemsk. Opis perg. origin. v arch. měst. Schonfeldu.
*) Metallifodinae u Jirečka, Cod. jur. boh. II., pars 3., 13 -5 a násl.
') Tomek je zove mědnáři 1. c.

*) Seznam Teigův. R. 1382. V rejstříku Domečkově jest psán cuprifaber.
*) Jireček, Casop. C. Mus. 1878. 82-88.

*) Všude tak v těch dobách. Fagniez, Études sur Tindustrie 267. Byli pla-
stiky, uinC'li figurky »exculpere et formare«.

154 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

K zlatníkům doby předešlé v Praze přibývalo nových mnoho
asi hned od počátku doby lucembm^ské, neboť pozorujeme r. 1324
již jakés jich sdružení. V té době kostel žádal větší měrou nežli
před tím jejich prací klenotných. Přepych v klenotech začal býti
obecným také mimo kostel, a darování drahých věcí zlatnických
stalo se obyčejem vzájemným. Králi, královně, pánům obec Pražská
rok co rok v rozličné příležitosti darem podávala klenoty, panstvo
a dvůr zase mezi sebou se takovými věcmi dařily. *) Na tu službu
byli domácí a dvorští zlatníci. Z císařových zlatníků budiž uveden
onen Hanuš z Kolína, jenž r. 1373 kupuje si na Hradčanech dům.
Byl Čech a mistr výborný. ^) Zlatníci nejvíc v Praze přibývah : do
r. 1393 v Pražském městě Starém 51 mistr došel měšťanství;
v letech 1324 — 1333 přibyl k měšťanům pražským sic jen jediný,
Jeklín z Jílového (1329), však v následující desítce let (1334—1343)
zapsáno zlatníků deset ; přibyli z Němec, ale též z Domažlic, z Čá-
slavě a z Mýta. V potomních dvaceti letech (1344 — 1363) třináct
mistrů měšťanství přijali. V desátku následujícím ke konci panování
Karlova (1364 — 1373) čtyři zlatníci zapsáni; mezi nimiž český mistr
Ješek z Plzně. V následujícím období (1374 — 1383), kdy Václav na-
stupuje, přihlásil se do Starého města největší dosavad počet zlat-
níků, 18 mistrů. Většinou byh z ciziny příchozí (z Lehnice, Vídně,
ze Salcburka a j.) jeden též z Cheba, jiný z Čáslavě (Sturczer
Mikuláš 1381) jeden, slul Petr, byl z Kohna (1383), jiný, Ješek, byl
ze Slaného (1381), zlatník Vítek z Velče (1383). Pak do r. 1393 již
jen pět mistrů přijato. ^)

Po vší Praze za 61 let (do r. 1419) spočítáno nahodilých zlat-
níků 71, počet to také dosti znamenitý. V tom poctě jest i onen
zlatník Václav Grich (Graecus r. 1 363), za Řeka pokládaný, *) a snad
i onen Petr Rosmir, jenž r. 1337 dopustil se falešného lití zlata. ^)
Někteří mistři řemesla zlatnického dostah se mezi konšely pražské.
Na Starém městě r. 1406 jest to zlatník Jindřich z Míšně; na No-
vém městě r. 1368 mistr Johl, r. 1364 Ješek, r. 1384 Vilém; na
Malé Straně r. 1361 zlatník Fridl.

') Emler, Reg. III., od r. 1313 zápisy roční; sir. 49 atd.

») Dle Neuwirtha (Mittheilngn. XXXIV., 104).

*) Chytil psal o zlatn. dle knih měšťansk. v Sbor, Histor. III., 50.

*) Tomek, Základy. I., 71.

') Emler, Reg. IV., 185.

Odbor zlatnický. 155

Z hořejšího soupisu pražského se poznává, že i v městech
našich venkovských zlatníci byU ; byh v Jílovém, v Slaném, v Plzni, ^)
Hradci Král., Čáslavi, v Mýtě, v Kolíně, ^) v Domažlicích, v Jičíně, •')
v Chebu. Zajisté že byli zlatníci také větším počtem v Hoře, tu
zlatník Bartoš r. 1401 dostal se mezi konšely,^) též v Budějovicích
r. 1389 uvádí se zlatník Thoma ^) a Hanuš Kolnar (1406), za če-
ského mistra pokládaný;^) ze Žatce z r. 1387 známe zlatníka Li-
polda. '^)

Se zlatem a stříbrem dále měli také co činiti zlatotepci
(auripercussores, goldslaher) ; umělci plastiky, jak někteří tvrdí,
nebyli, byli řemeslo, jehož práci jméno dobře označuje, tepali stříbro
a zlato v tenké lístky, jež skládali v knížky a prodávali pozlaco-
vačům, ačli nepozlacovali též sami. ^) Mimo to robili jen cetky ještě.
Podivno, že v seznamech bratrstva mahřského Pražského hned od
doby Karlovy pořád vyskytují se zlatotepci, ale zlatník (goltsmid)
teprve v prvních létech XV. stol.

K zlatníkům přičteni by mohli býti zlatotepci a stříbr-
níci (aurifusores a argentifusores), kteří oba drahé kovy rozpou-
štěli v tavírnách a přepalovali za určité sazby a pod dohledy úřed-
ními, ale ti slévači posluhovali obchodu, zvláště tím, že měnili
tehdejší minci zlatou a stříbrnou. V Praze zlatotepců do r. 1419
spočítáno 10, zlatolej jeden, stříbrníci (silberprener) dva.

Drahocenný materiál zlatníkům a stříbrníkům doby lucemburské
hojněji než před tím české báně podávaly ; aspoň v té době v pra-

') Strnad v Listáři města Plzně zná zlatníka z r. 1433 ; Neuwirth (Gesch.
d. bild. Kanste L, 252) uvádí v Plzni Hanuše zlatníka r. 1401.

^) V Kolíně uvádí se r. 1414 zlatník Hana. Arch. č. II., 478.

') Petr zlatník konšelem v Jičíně r. 1381. Menčík, Jičín, 68.

*) Arch. horsk. č. 12. Opis v zemském arch. Neuwirth 1. c. 252.

*) Kopl. Urkundenbuch v. Budweis 265.

*) Neuwirth, 1. c. 252. Na str. 244 jmenuje ještě čtyři zlatníky německých
jmen (1390 — 1400) a jednoho, jenž se dostal 1384 mezi konšely, jména neutrál-
ního, Simona.

') Celakovský. Cod. II., 566.

*) Důkaz o tom máme pozdější. R. 1473 zanechává pražský zlatotepec
Jaroš po sobě v dluzích: »patery knihy stříbra, dvuoje knihy stříbra, knihy leh-
kého czwišgoltu, na které dostal zlatý uherský, 200 listii fayngoltu, devatery
knihy dobrého czwišgoltu, na které dostal 4 zlaté uherské« (ty patrně roztepal).
Arch. pražs. č. 2119, fol. R. 13. A zlatotepci Ambrožovi (r. 1479) jsou mnozí
lidé dlužni za »cetky a kováníčka«. Tamž. T. 1. O tom, že by vytepávali figury,
nádoby, nikde nic.

156 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

menech se uvozuje více báňských míst než prve, teď častěji připo-
míná se Příbram, doly u Sušice (1326), Jílové (Eylau), Knín (tu
urbura r. 1339), ^) nově vyskytuje se Pomuk (1338), Ghotěšov,
Teplá (aurifodina in silva Háj), Všechlapy, u Budějovic (u Vesce)
doly stříbrné, kdež vrch slově Monstrance (1385), ^) Záblatí, Kamberk,
Sedlčany, Lestnice, Bělčice, Újezd, Záhořany, Zákoutí, Hartmanice,
Kamýk, Slapy (1336) doly u Písku (1336) a leckde jinde ještě, ^j
Všude tu stříbro nebo zlato. Zlato arci nestačilo potřebě, bylo vždy
nutno dovážeti je z Uher, ze Sedmihrad nebo roztavovati uherské
a jiné dukáty.

Za krále Janovy slabé vlády vrchnosti začaly se v horní regál
králův plésti s účinkem sobě příznivým, v Hoře úřad městský stavěl
se mocně vedle úřadu horského králova, ale za pevného Karla IV.
moc králova přitužena; král r. 1356 i na všecky ostatní kovy vy-
hradil sobě právo. A tak zkvétala produkce drahých minerálů, štoly
se prohlubovaly, technika českých hor stala se pověstnou, neboť
český mistr to byl, Jan Čechoslav z Prahy, jenž volán r. 1379 do
Freiberka, aby míšeňským markrabům hory odvodnil strojem. *)

K stříbrníkům bude přičísti v oněch dobách dále také aspoň
některé zrcadelníky, nebof , jakkoli právě teprve v století XIV.
vznikala zrcadla skelná, ^) přes to ještě napořád držela se zrcadla
kovová, kteráž robil specialista o kovech pracující. Při tom však věrně
vyznáváme, že seznam řemesel v Norimberce z r. 1363 shrnuje už
zrcadelníky v jednu společnost se sklenáři a paterníky. ^) Možná
tedy, že i naši zrcadlníci, kladouce kov pod sklo, již tehda většinou
patří k sklenářům.'^) Po vší Praze nalezeno do r. J419 7 zrcadl-
níků; ^) jednoho jsme shledali, že se hlásil o měšťanství staroměstské
r. 1381 ; byl to Hanuš Saxo (spigler). ^)

') Emler, Reg. IV., 226. Celakovský, Cod. II., 210.

O Celakovský, Cod. II., 763.

^) Seznamy v Jirečkově, Cod. J. boh. II., pars 3., 138. Emler, Reg. IV., 178,
179, 226, 266, 481.

*) Obšírné v Celakovského Povšechných dějin, právních 275, 277.

^) Winter, Děj. kroje 110. První zprávy o zrcadlech u nás jsou z konce
XIV. veku teprv; ale kazatelé hnutí opravného. Milic, pak Hus, mluví o nich
jako o hříšném nástroji velmi obecném. Zíbrt Děj. kroje 360.

«) Chroniken d. deut. Stádte II., 607.

') Dle Balbina Hubsch (Gesch. d. behm Handels 234) vidí již na Karl-
štejně v kapli sv. Kříže sklo zrcadlové.

«) Tomek, D. P. II., 385.

*) Seznamy Teigovy r. 1381.

Odbor keramický. 157

K zlatníkům dále sluší přičísti mincíře a pregéře min-
covní a vůbec řezáče kovů nebo rytce. Starodávný slovník
Bohemář zove tyto umělce také obrazníky. Že řezáči pečetí
náleželi přímo k zlatníkům, toho důkaz vtom, že r. 1417 v Staré
Praze konšelé jen s vědomím mistrů řemesla zlatnického povolují
Vavřinci z Olomouce pečeti řezati až do konce života. ^)

V tom odboru kovodělném dále nutno ještě představiti z teh-
dejší doby přezkáře nebo r i n k é ř e (feruncatores, rinkengiser,
ringler), kteří dělah kroužky a přezky, a plíškaře (lamellatores,
lamella =: malý plíšek). Přezkářů, kteří robili přezky ze všech kovů,
vyskytuje se v pražských pramenech po různu do r. 1419 12.

Naposled sem náležejí také p a s í ř i (cingulatores), řemeslo
velmi hojné, robící všem stavům a obojímu pohlaví pásy. Upravivše
z kovů drahých i sprostných vděčné formy a okrasy, přišívali je
na látky kožené i hedbávné a aksamitové v úplný pás. Není dle
toho pochyby, že původně zlatník to řemeslo provozoval a dotýkal
se toho vždy i potom, zvlášť když šlo o zhotovení nádherného pásu.

V Praze dle privilegia Karlova pasíři měli býti jen na Novém
městě, ale byli ve všech třech městech Pražských, kdež jich do
r. 1419 spočteno 107; proto nedivno, že pasířských ulic v Praze
v XIV. věku bylo čtvero (po dvou v Novém a v Star. městě), ^)
r. 1412 sedělo na Koňském trhu v pasířských krámech 45 mistrů.^)
Mezi měšťany Starého města od r. 1324 — 1393 nalezli jsme nově
přijatých pasířů 42. Nejvíc jich přišlo do města mezi r. 1344 až
1353, totiž 14, a v desátku let hned následujícím jich přibylo 20,
všecko většinou lidé cizí. Z venkovských měst málo o nich zpráv.
Připomínají se v Hradci, v Mostě,"*) ale bezpochyby též jinde byli
ža panování mody všudy tak obecné.

Obor řemesla, jež dotýkalo se hlíny, skla, užitkového a
polodrahého kamení, držel v sobě v době lucemburské třináctero
zaměstnání. V keramice nejprv to byli hrnčíři (figuli, oUatores),
kteří robili všecko hliněné nádobí a mimo to i kamna. V Praze,

') »Magistri de artificio aurifabrorum ad hoc suum praebuerunt consensum
pariter et assensum, quod Laurentius d. Olomucz sigilla sculpere potest.« Arch.
pražs. č. 2099, 81.

") U Tomka, D. P. II., 139, 219, 227, 234, 383.

') Arch. pražs., č. 2079, B. 8.

*) Spiess, Příspěvky k místopis. Hradce; Rejstřík Domečkův zná pasíře
také na podměstí, z Mostu jeden přibyl do Prahy r. 1383; viz při tom roce
Seznam Teigův.

158 Kniha ÍI. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

kdež dvě ulice po nich zvány, ^) v nahodilých zmínkách spočítáno
jich do r. 1419 36. K staroměstskému měšťanství hlásil se do
r. 1393 (kdež kniha měšťanů na několik let přestává) jediný hrnčíř
(toppler) r, 1382. Asi většina byli v městě Novém. V městech ven-
kovských byh všude; brzy jimi zvláště Beroun^) slynul a Geská
Lípa. Hojnější asi byli také v Landškrouně ; uvádí se tu r. 1332
hrnčířů povinnost rychtáři odváděti hrnce k jeho důchodu, ^)

Specialisté hrnčířů byli kamna ři (lutifiguli, qui fornaces la-
borant), misaři a rendlíkári.

Z hlíny pracovali cihláři (lateristae), kteří hotovili cihly
k stavbám ; od těch odštěpovali se k zvláštní produkci ti, kteří ro-
bili jen tašky, kůrky, „jeptišky", „mnichy" na krytí střech; sluli
cihláři krycí, v Praze shledáni do r. 1419 čtyři, oněch 8. Tof
jsou však lidé majetní, s domy. Jinače zajisté byli všude i mistrové
služební, nesamostatní. Celkem bylo cihlářů asi velmi hojně, neboť
v době lucemburské z míry mnoho se stavělo. V Praze již třetí
nejstarší zachovaný statut (brzy po r, 1310) stanoví cihlářům a vá-
penníkům sazbu, *) to svědčí o ruchu stavebném. V té době cihelny
se zakládají všude, ^) města s dovolením vrchností zřizují si obecné
cihelny, kteréž pak drží ve své správě nebo je emfyteuticky prodá-
vají měšťanům.*^) Mistry vápen niky (cementarii) kusé prameny
pražské uvozují do r, 1419 tři, ale vápenic samých bylo mnohem
více. Byly shromážděny spolu s cihelnami hlavně v tom prostranství,
kde dnes divadlo Národní a odtud k Jirchářům na jedné straně,
a k domu policejnímu na druhé. Náležely dílem osobám soukromým,
díl poplaten klášterům; i slovanští mnichové do r. 1350 postavili
si v Podskalí vápenici velikou. '')

Hlínu připravovali i zdi lepili h li naci, jichž v Praze napo-

•) Tomek, D. P. II., 206, 255.

2) Beckovský, Posel k. I., 968.

•) Emler, Reg. III., 747.

*) Rossler, Altprager Stadtrecht, z kodexu arch. praž. 986.

^) Neuwirih, Gesch. d. bild. KUnste 346. V nich i vápno strojeno.

«) Příklad ze 2atce r. 1380 v Celakovského Cod. II., 729. Nejvyšší komorník
Vítek z Landštejna dovoluje zřídit cihelnu, r. 1400 prodává ji obec i s vápenicí
za 18 kop gr. měšťanu Alexeji. Schlesinger, Urkundb , č. 261.

') Dvě vápenice a cihelny slušely měšťanu Mikul. Praseti, jemuž je za pro-
vinění r. 1393 král vzal; jednu vrátil mu brzy, druhou prodal 1404 v držení
soukromé zase. Tomek, D. P. II., 235, 240.

Skalníci. dlažici. 159

čítáno do r. 1419 deset; bylotě v XIV. věku hlíny užíváno k le-
pení stavebního materiálu stejné jako vápna. ^)

Kámen lámali skalníci. Těch zapsáno v pražských pramenech
do r. 1419 27. Bydlili hlavně na Novém městě, ale i při Hradě,
bylytě u Hradčan staré lomy. Dlažiči jsou v době lucemburské
řemeslo nové. Paříž začali dlážditi r. 1186, v Němcích však stejně
jako u nás žádné město před XTV. věkem nebylo dlážděno. ^) Ani
Norimberk do krále Jana nebyl dlážděn. ^) Králům Janovi a Karlovi
přísluší zásluha, že naše města se dláždila. Lounským nabízí Jan r. 1 325
privilegium ungeltní, aby dlažih. *) Z r. 1354 připomíná se dláždění
Hradce Král. ; týž rok v Mostě jest znamenitější část vydlážděna,
r. 1360 i v Pohčce tvrzeny ulice kamenem, rok potom zmínka
o dláždění v Německém Brodě, r. 1364 dlážděny Budějovice, r. 1370
Domažlice. ^) Karel ochotně poskytoval A^^hody těm obcím, jež po-
lepšily si město dlažbou a zapudily „smrady z bláta" v cestách.
Již znáti, že řemeslo dlažičů při tom ruchu musilo vzniknouti a
růsti. Toho arci není, aby všecka města za onoho času byla vy-
dlážděna; mnoho jich teprve v XTL, ba v XVII. věku dočkalo se
toho. Ani v městech svrchu jmenovaných nebyly v době lucem-
Imrské všecky ulice vydlážděny, než asi jen náměstí a nejbhžší
okolek.

Staré město začali dlážditi krátce před r. 1331, snad 1329.
Z onoho roku je privilegium Janovo, jímž se má náklad obce usnad-
niti. ^) Nové město dláždili asi hned po založení, ale zdá se, že ne-
pospíchali, aspoň zprávy o dláždění trousí se až do konce periody
pořád, a přes to rynk a Koňský trh ani v stoletích následujících
nebyly všecky kamenem položeny. Malá Strana obdržela právo dla-
žebného sic také r. 1338, ale uhce od mostu vydlážděna teprve
v XVI. věku. ')

') Neuwirth, I. a. 351.

*) Arnold, Verfassungsgesch. II., 219. Schulz, Hof. Leben 120. Gengler,
Stadtrechtsalterthum. 82.

*) Tadra, Summa Cancell. 5.

*) Celakovský, Cod. II., 300. R. 1335 obdrželi clo dlažebné. Emler, Reg.
IV, 94.

') Celakovský, Cod. II, 546, 547, 560, 634. Dlažič v Hradci Král. Spiess.,
1. c. 18. Solar, Hradec 17. Schlesinger. Brux 37. Neuwirth, GescL. d. bild.
Kunste 291.

') Emler, Reg. UI., 687. Celakovský, Cod. I., č. 20.

') Kn. komor, soud č. 14. G., fol. 392.

160 Kniha. II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

Dlažičů (pavimentores) v Praze shledáno do r, 1419 pouze
sedm, ovšem z pramenů neúplných. V měšťanech staroměstských
jako rukojmové dva první dlažiči zapsáni r. 1341 sluli Johannes a
Seydhn. ^)

S kameny drahými a polodrahými zacházeli puléři, řemeslo
zavedené v Praze bezpochyby Karlem IV., neboť ten obliboval vnitřní
zdi monumentálních staveb pokládati hlazenými karneoly a jinými
kameny toho rázu. Spočítáno jest puléřů v Praze do r. 1419 osm;
mezi zánovními měšťany Starého města od r. 1373 — 1393 shledali
jsme tři mistry puléře (polarer, polirer). K nim bezpochyby náležel
také některý z řezáčů, jež jsme uvedli mezi plastiky dřevem pra-
cujícími. Možná, že některý řezáč pracoval v glyptice, tvoře umělecky
drobnou plastiku v kameni.

O velikém pokroku doby svědčí řemeslo sklenářů; do dva-
ceti mistrů v pramenech pražských nahodile spočítáno do r. 1419,
sedni nalezli jsme jich v měšťanství v Starém městě, prvního r. 1343,
Hainczlina, bydlícího u sv. Valentina. Se sklenáři však jsou od
prvopočátku v pramenech rozpaky; slují „glaser" potom sklenáři,
po jméně nepoznáš, dělal-li sklenář sklo (sklář), či upravoval-li sklo
do oken, či maloval-li sklo, či dokonce-li skla jen prodával. S latin-
ským pojmenováním — vitreator, vitrofex — táž potíž ; vitreator má
tak neurčitý význam jako „sklenář", proti tomu vitrofex, kdyby
badatel směl držeti se etymologie, mohlo by značiti skláře. Sklárny
byly ovšem na lesích nebo blízko velikých lesů, od XIV. století po-
vědomý jsou u Vimperka, na Rožmbersku, byly v Krkonoších ^) a
množily se všude po české hranici, ale není bláhovo domnívati se,
že i některý ze sklenářů městských sklo dělal a byl sklářem. Z doby
následující to víme spíše. Pražští konšelé o sklenáře, ať již byl jaký
byl, stáU velmi. Soudíme tak, z případu, že r. 1391 obec pražská
přijala „glasera" Mikuláše mezi měšťany beze všech obyčejných for-
malit ^), beze všeho stěžování. O sklenářích v městech venkovských
málo víme. Připomínají se v tom věku v Hradci Král.*); r. 1386

') Seznam Teigův, Almanach. 246.

*) Mareš, České sklo. Rozprav. Akati. II. 1. 10, 11. Slezské sklo začíná se
^aké XIV. stoletím. Czihak, Schlesische Glaser. R. 1317 řeč o skle tom v artikul,
rhových Bolesl. III.

') Seznamy Teigovy, Almanach. 57. V Soudních Aktech konsist. I., 135
(Tadra) jest zapsán Claus sklenář r. 1375, že se chtěl zabíti.

*) Spiess, Příspěvky 1. c. Bienenberg, Kčniggrátz. 192.

Malíři, šiítaři. 161

mají jednoho v Budějovicích. ^) Za to častěji se připomínají skla
v oknech kostehiích, klášterských a na rathouzích.

K sklenářům přičtěmež také na konec šmelcníka, jenž chystal
zlatníkům ze skla email nebo šmelc, a zajisté od zlatníků k speciální
práci své se odštěpil. V Praze nalezen do r. 1419 jediný. Hotovil-li
některý zrcadelník zrcadla tou dobou již také ze skla, budiž sem
připočten.

Stkvěle vyplněn jest v době lucemburské odbor řemesla
malířského. Tomkovi naskytlo se v pramenech od r. 1348 do
1419 devadesát osm malířů v Praze! Arci mnoho mistrů z toho
počtu konah práce nynějších lakýrníků, natírali, malovali, ťerme-
žovali hšty, všehké domácí i vojenské nářadí, vůbec kde co bylo
barvou položiti, ale z velikého onoho počtu přece nejedni byli ma-
líři umělci. Pro své umění pražští malíři byli vyňati z vojenské po-
vinnosti i poplatků městských, za to měli ročně dávati městu tři
štíty nebo pláště branné stojaté, veliké, kdy potřebí, malovati také
korouhve k městu a vydávati devět oděnců k bránám.^) Neznámo
kdy, proměnih dávku plášťů za deset malých štítů či pavéz.

Od malířů řemeslem nižším odštěpili se k samostatnosti I i š f a ř i
řezající a malující lišty a všecko táflování v pokojích ; na přechode od
nich k umělcům byli štítaři, kteří nejen že hotovih štíty vojenské
a štíty na domech a krámech, ale také malovali je, nad to malovali
i zbraně ke klání, sedla a jiné rytířské ústrojí a nádobí na koně. ^)
Za Karla IV. usadili se šfítaři mnozí při zdech novoměstských snad
s úlohou, aby pomáhali vojensky na zavolání královo nebo mar-
šálkovo nápodobně, jako tím povinni byli střelci (kušaři a lučišt-
níci), r. 1360 na hradby uvedení od téhož krále. Král dal štítařům
živnostenské právo malovati a pod věžemi prodávati štíty a tarče
(1365). Toto zakládací privilegium, potom r. 1380 a 1392 obnovené*).
chránilo štítařů proti malířům svatých obrazů nebo, jak tehdy se
psalo, geistlich malér, niaUřům duchovním. Z privilegia onoho plyne,

*) Kopl, Urkundbch v. Budw. 220. Hanuš Poloner sluje.

*) Lib. vetustiss. arch. praž. p. 225. Diplomat, mus. opis.

^) Proto Woltmann a Pangerl (v Malerzeche, 14) omylem měli za to, že
štítaři jsou nejprv sedláři. V knize bratrstva (v Krasoumné Jednotě) vyskytuje se
r. 1445 také »labor thasskarum«, že tedy malovali také nějaké tašky; ale vy-
kládají, že by taškami mínily se štíty, jež slují také tarče.

*) Orig. v univ. knih Neuwirth, Mittheil. XXIX. 65. Rieggers, Archiv I.
41, Patera, Tadra knih. bratrs. malíř. 43.

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čecliácli v XIV. a v XV. věku. 11

162 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

Že malíři umělci pro obživu svou nevyhýbali se pracím štítařským
ani natěračským.

Umělci malíři malovali obrazy tabulové a obrazy na omítce.
Jest zajímavo stopovati, kterak v Praze Staré těch malířů k mě-
šťanství přibývalo, z ostatních Pražských měst není z té doby knih
o měšťanství. První malíř mezi měšťany staroměstskými vyskytuje
se v letech 1355 — 56, slově Herdoegor, Herdeg, pictor, ale nehlásí
se k měšťanství, nýbrž ručí za novotné měšťany dva, oba krejčíře
Němce. Snad už tedy měšťanem byl, či náležel k malířům dvorským.
R. 1365 vstupuje v měšťanství malíř Bernherus, o němž se neví,
odkud přišel, a r. 1370 Henshnus, jenž byl s Augšpurka. Onoho
konšelé připustili k městskému právu bezplatně „liberaliter". Po
nich již za vlády krále Václava r. 1379 přibyl v obec měšťanskou
Johannes Rogel z Halberstadtu, dal 30 grošů, a ručil za něho Václav
z Litomyšle, asi Čech; po něm r. 1383 Henricus Pistor přibyl z Pa-
sová, malíř. Od r. 1387 — 1391 se přihrnulo k měšťanství malířů
dvanáct. Byli to r. 1387 Rubein, pictor do Montibus (Rubín z Hory) ;
r. 1390 přibyl Václav z Klatov, jenž sluje sklenář i malíř, ručí za
něho zlatník Mathes. Roku pak následujícího obdrželi právo měšťanské
Mikuláš (Glaus) z Erfurtu, o němž ochotní konšelé zapsali, že přijat
bez rukojmů, poněvadž je malíř. ') Týž rok (1391) přijati zase bez
rukojmův se stejným odůvodněním malíř Petrus Regenpogen, jehož
rodiště neudáno, Georgius Poloner z Minsterberka a Petrus de Plas.
Naproti tomu ještě toho roku 1391 přijali měšťanství, ale se za-
ručením, že do určité lhůty budou s městem trpěti, malíři Tomáš,
Mikuláš z Chotěboře (de Ghotwors), jiný Mikuláš pictor, Michal
z Prahy rodák, Francz sklenář a malíř, syn Vítkův, a naposled Jan
z Vosné. V těch šesti umělcích, že měli přístup od německých kon-
šelů stíženější, tušíme Čechy.

Na Novém městě r. 1391 Mikeš malíř kupuje dům, prvního
malíře mezi konšely postřehujeme r. 1389; sluje Bohunek; po něm
r. 1393 malíř Jan; obě jména vyskytují se před tím r. 1382 na
Hradčanech mezi jmény konšelů.^)

') »Sine fideiussione, quia pictor.« Teige, Alman. 1. c. 67. Snad je to jiný
Nicolaus Claus de Pniga, jenž r. 1377 s ručitelem svým malířem Martinem
smlouvá se o 4 okna v klášteře kartouzském za 8 kop. Tadra, Soudní Akta I., 193-

O Tomek, D. P. V. Arch. praž, č. 2905. 42.

Malíři, illuminatoři. 163

Jeden z pověděných malířů Mikolášů maluje r. 1413 na radnici
novoměstské obrazy (ymagines), začež se mu platí půl kopou grošův.^)
Touž dobou uvádí se v Praze malíř Albert. ^) Kdyby nebyly pra-
meny tak nedostatečné, není pochyby, že by vyskytlo se jmen víc.

Z dvorských malířů Karlových jsou slavně povědomí Dětřich
Pražský, Šlrasburčan Wurmser a Tomáš z Modeny; při dvoře byl
snad i onen Johannes Galicus (Francouz), jehož uvádí druhý nej-
starší seznam bratrstva malířského. Povědom je z Václavových malířů
dvorských Ješek, mistr Václav z Hradu (člen bratrstva) a Kunz;
Ješek s pyšným přívlastkem: Johannes pictor regis Romanorum
et Bohemiae. K dvoru bezpochyby také v konec periody až do hu-
sitských bouří náležeh „Panicové" Petr, Janek, Václav, kteří byli
malíři i stavitelé. ^)

Zvláštní odvětví malířů obrazových byli oni Benátčané, které
Karel si pozval, aby mu zhotovili obrazovou mosaiku na kostele
Svatovítském. Jeden z nich asi bude onen „malíř do kamene" (pictor
lapidis), jenž nalezen v pamětech.'*) Tito malíři byli tu patrně hosty
a umění jejich bylo tu exotickým a nemá s domácím rozvojem nic
činiti.

Z venkovských měst o Plzni, o Hradci Kr. a Jindřichově víme
zajisté, že v periodě lucemburské měla své malíře;^) dva přišli do
Prahy z Klatov, a malíři, byť ne umělci, byli asi leckde jinde. Tou
dobou také ještě kněží byli účastni monumentálního malířství ;
vzpomínáme onoho mistra třeboňského Michala, professa klášterského,
jenž maloval kdys v konec XIV. stol. tabulové obrazy a tempera. ^)

K samostatnému a samorostlému odvětví malířskému náleželi
již z předešlých dob povědomí illuminatoři, kteří pracovali
o malbách drobných v knihách, obyčejně také sami psali knihy
a byli písaři. V pražských pramenech městských zapsáno do

') Arch. praž. č. 989. A 11.

») Arch. praž. č. 1200. 241.

') Dokázal Chytil v díle O Junkerech pražských. Rozpravy Akad. XI. 2.
str. 62. Jest vůbec jméno, činnost i původ Junkerů, které už Vocel správně sto-
tožnil s Panici, v pramenech českých uvozovanými, záhadný. Co dosud známo,
všecko snesl a kriticky probral Chytil 1. c, ale k bezpečným koncům ještě nedošel.

*) Tomek, D. R, II. 389.

*) Rejstřík Domečkův má »pictora« i na podměstí hradeckém. Soupis. Akad.
XIV., 172.

*) Soupis Památ. X. Mareš-Sedláček. Třeboň. Str. 15, 88. Obraz v Domaníně,
v Třeboni

11*

1G4 Kniha II. 1. Průmyslníci v dobé lucemburské.

r, 1420 illuminatorů deset; jmenovitě z nejstarších uveden budiž
illuminator Šimon r. 1357, a z konce periody Duchek (r. 1412). ^)
Není pochyby, že jich bylo víc, leckterý malíř svrchu pravený mohl
také býti illuminatorem ; zajisté, že v tehdejší kanceláři královské,
při dvoře, v klášteřích, ba mezi světskými knězi bylo úhrnem
mnoho malířů miniatur, o kterých není zřejmých a jmenovitých
zpráv. Šťastnou jen náhodou tu a tam jméno se pochytí.

Uvádíme příkladem Mikuláše z Kroměříže, kněze, jenž byl bez-
pochyby představeným dílny illuminatorské, takto protonotář v kan-
celáři Karlově -) ; z klášterských iUuminatorů a písařů po vědom jest
břevnovský bratr Ondřej r. 1337, jehož práce se však mnoho ne-
chválí ^), v pomuckém klášteře cistercienském byl Gotzwin, jenž illu-
minoval r. 1385 graduál dosud zachovaný*), ze světských kněží
povědom Jan z Opavy, plebán v Landškrouně z doby Karlovy, ba
ještě z r. 1403 klerik Matěj z Prahy dává se k mistru Štěpánovi
v Praze na učení v umění illuminatorském. ^) Mezi illuminatory
světského stavu v konec panování Karlova vyskytuje se Hodík, jenž
maloval knihu pontiíikální biskupu litomyšlskému r. 1376; Martin
písař, jenž pořídil biblí nostickou (pro Kunše oltářníka) r. 1385 byl
z malířů světských; do XV. věku zasahuje Vavřinec z Klatov, jenž
maloval mšál Zbyňkovi Hasenburskému r. 1409, z té doby povědom
Matiáš, syn Jakubův z Prahy, jenž zhotovil biblí litoměřickou.
V Plzni měli r. 1410 iUuminatora Petra. ^)

Z dvorských illuminatorů krále Václava povědomo jest několik,
ale holými křestnými jmény (Nicolaus, Venceslaus, Janek, Johannes
[1419]); jeden z nich Jan r 1410 stal se na Malé Straně konšelem,
říkali mu illuminator králův jinak písař; prací zachovanou znám
jest Fráňa a Kuthner, oba z počátku XV. věku.^)

') Základy. Tomek. 247. Jeden Šimon psán r. 1366 v kapitul, archiv. XÍII., 26.
Na Nov. mést. illumin. Petr, syn Velislavův r. 1396 kupuje dům. Arch. praž.
č. 2095. 122.

') Chytil, Věstn. Akad. 1898.

') Regula sti Benedicti v kapitul, knihov. Soupis Památ. Praha II.

*) Ale ne v Čechách. Čti Zahradníka v Časop. Č. Mus. 1903. 180.

*) Tadi-a, Arch. Pam. XVII. 266. Néjaký illum. uvádí se jménem Štěpánek
na Star. més. r. 1411—1429.

*) Strnad, Listár. Plzeň.

') Frúila obdržel od krále r. 1404 dům v Židech. Tomek, D. P. II. 218.
B. 1414 psán v novoměstské knize č. 21C0. fol. 376.

Zedníci, kamenníci. 165

Nepochybujeme, že mistři drobného mahřství u nás také ma-
lovali na pergamene i na papíře karty hrací jako jinde tou dobou.
Af karty mají původ v orientě či v Itálii, všude po Evropě zhoto-
vovali je na stejném základě čtyř barev a malovali na ně figuiy
císařů, králů, královen, svatých, čertů, šašků a znamení početní
všeliká. Nejstarší karty zachované jsou italské z r. 1299, francouzské
z r. 1361.^) Dle nezaručené zprávy dvořané krále Jana naučili se
hrát v karty ve Francii, a r. 1354 první kartář u nás vyskytuje se.
Prý přišel z Norimberka. ^)

Vypravuje se též, jakoby v době Karlově pomocí Vlachů u nás
zřizovány byly papírny, nejstarší v Chebe ^), ale přesvědčivého dů-
kazu není. Jen to jisto, že nejstarší městská kniha, na papíře psaná,
je staroměstská z r. 1310. Papír jest tvrdý, tuhý, jistě nebyl laciný,
ale odkud jest, to nesnadno říci.

V oboru stavebním zedníci a kamenníci (muratores,
lapicidae) vyskytují se počtem, epochální dobu značícím. Co do
jména a díla arci je mezi oběma rozdíl, jedni staví zdi, druzí jsou
plastikové, kteří hotoví ornamenty kamenné k stavbám, ale zhusta
obojí řemeslo vykonává se od mistra téhož, jenž jednou zove se
kamenníkem, podruhé zedníkem.'^) To však také zajisté, že kamenníci
oceňováni výše, práce jich umělecká vážena, čiperní z nich vybí-
ráni za ředitele staveb, nejeden slul jakožto speciaHsta „constructor
ecclesiarum" (stavitel kostelů).

V Pražských městech jich bylo asi již na začátku lucemburské
periody mnoho, týkáf se stavitelské živnosti již jeden z prvních
statutů nejstarší knihy městské. ^) Jmenovitě uvádí se do r. 1419
kamenníků 46, zedníků 59^); podivno jen, že k měšťanství staro-
městskému od r. 1324 — 1393 nehlásil se žádný z nich mimo slav-
ného mistra Parléře. Ten „magister Petrus, operis in castro artifex"
přistoupil k měšťanství r. 1379; na Hradčanech byl sousedem a
konšelem už r. 1360. Na Novém městě dostal se r. 1360 zedník

') Literaturu a výklad toho předmětu viz v Bucherovi, Gosch. d. těch.
Kiinste. I., 365. U nás něco toho v C. Mus. 1874, 637.

") Hubsch, Gesch. d. bóhm. Handels. 242. Hilbsch míní, že karty mohli ma-
lovat štítaři.

') Hubsch, 1. c. 240.

') Neuwirth, Gesch. d. bild. Kiinste 327.

*) Arch. praž. kn., č. 986, str. 242. Rossler, Altprag. Stadtrecht. 5.

*) Tomek v D. P. II., 385. V Základech místopisu pražského od Tomka
jesl jich ještě víc.

166 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

Hanuš mezi konšely; r. 1390 konšelem tamž kamenník Hanzl; na
Hradčanech s Paiiéřem pospolu konšeluje r. 1360 zedník Pavel a
r. 1388 mezi konšely zedník Křtěn.

Bohužel, že o málo kterém domácím mistrovi pražském po-
znamenáno, co stavěl. Podle některých zachovaných smluv o stavbu^)
víme to jen o mistru Oldřichovi Lútkovi nebo Loutkoví (1381 až
1394) a bratřích jeho Petrovi a Janovi. Oldřich jmenuje se zřejmě
stavitelem kostelů (constructor ecclesiarum). Petr stavěl u Maltéza
v Praze věž (1389), kostel v Medonosích a v Skutči (1391) a snad
i kostel na Libíši. R. 1384 smluvena kostelní stavba v Újezdě
s Janem, zedníkem pražským ; stavba asi nevalná, nebof mistr má
vzíti jen 24 kop za práci. Na Pískách v Malé Straně dům opatský
zedník Máček (Maczko) r. 1375 stavěl, o stavbu jiného domu téhož
času (1376) smlouvá se zedník Leva, na Újezdě v Praze bytující.
Při kostele v Královicích staví r. 1408 nějakou zeď pražský mistr
zedník Václav Uzydil.^) O mistru Mikuláši Plikovi se ví, že r. 1407
stavěl na Orlice, o mistru kamenníkovi Křížkovi, že r. 1408 stavěl
na králově hradě v Kundraticích, r. 1411 tutéž pracovali pražští
mistři zedníci bratří Řehoř a Mařík Otrole. Jinač se v knihách
pražských uvádějí holá jména mistrů domy kupujících nebo za ně-
koho ručících, jména křtěná, na podiv často česká, někdy arci také
německá. Připomínáme z konce periody mistra kamenníka Ondřeje
(1394), kamenníka Bartoška (1409), Janka^) syna kamenníka Petra
z Hradu (1415),*) mistra Pavla, jemuž říkali též Karel, kamenníka
(r. 1405 — 1411); mistra Petra Kuchtu (r. 1417); novoměstské ka-
menníky Vačka a Duchka, německého stavitele kostelů Markvarta,
staroměstského kamenníka Jánka Bílého (1420). ^) A takž bylo by
lze přivésti ještě kolik jiných jmen. Tu dlužno také zase vzpome-
nouti i pražských tří Paniců (Junkerů), kteří bezpochyby byli také

') Ty smlouvy uvedeny pořadem v Neuwiiihově Gesch. d. bild. Knnst. I.
266—275. Některé jsou v arch. praž., č. 2100.

') Tadra, Soud. akta konsis. I., 123, 152, II., 275, 279. VIL 212.

') Knih. arch. pražs. č. 317, fol. 29, 39, 52. Tadra, Soudn. Akt. VII. 180.

*) Jakožto syn Petra Parléře do rozrodu Parléřova, jak ho Tomek vypra-
coval, tento Janek se s r. 1415 nehodí; snad to vnuk. Možná, že to jeden z Pa-
niců. Arci stejné jméno není důkazem. Že Panicové jsou z rodiny Parléřovy, jest
hypothesa pravděpodobná. Chytil (O Junkerech, str. 66.) ukazuje její možnost,
ale na konec mu přec problematickou zůstává.

') Arch. praž. č. 1202, fol. 90, 158; č. 2100, 217, 261. Viz též Tomkovy
Základy.

Zedníci, kamenní ci. 167

staviteli neb aspoň byli rádci při stavbách a původci plánů. Po
vypuknutí bouří husitských Panicové odešli do Němec, vyskytují se
při stavbě věže štrasburské, na níž znáti některou reminiscenci ze
stavby svatovítské. ^)

Několik jmen zedníků vyskytuje se v Hradci Král. ; v Budějo-
vicích měli r. 1387 zedníka Oldřicha Seydenswanza^), r. 1392 Pa-
blíka a mistra Filipa.^) Ve Vodňanech dle smlouvy z r. 1415 kůr
staví mistr Jaklík (Jakub) a syn jeho Václav.*) Na Krumlově v konec
XIV. stol. stavitelská rodina Staňků proslavila se. O mistru Staň-
kovi se ví, že stavěl se synovcem Janem na Krumlově na děkan-
ském chrámě sv. Víta (1390 — 1410); r. 1407 s Janem smluveno
zvlášť, aby kostel ten sklenul, kdyby nedožil konce stavby, že do-
stavěti povinen bratr Janův, Kříž, stavitel vyšehradského probošta ;
starý mistr se syny pracoval před tím na chrámě v Milevsku : není
pochyby, že čeští tito architektové krumlovští stavěli na mnoze také
jinde v českém jihu; takž skoro s jistotou přičítají se jim stavby
v Jindř. Hradci, v Soběslavi. V témž městě Hradci klášterskou
chodbu křížovou r. 1369 staví mistři kamenníci Mikuláš a Ondřej.
O něco později tam mají mistra Hanuše na stavbách. V Klatovech
opevnění a kůr velikého kostela „per modům crucifixi" stavěl mistr
Linhart z Aldeberka (cca 1402), jemuž se přičítá, že do r. 1422
dokončil i kostel sv. Víta v Krumlově.^) V Kolíně r. 1398 dosta-
vuje chrám kamenník Myrklaus.^) V Litomyšli měli mistra Jakuba,
který r. 1358 stavěl tam klášter a kostel, a mistra Kyliána, jenž
r. 1318 stavěl radní dům.')

V době lucemburské byli k nám voláni také mistři z ciziny.
Nejprvnější z nich přišli z Francie, z Avignona. Francouzi byli
v gotice učiteli Němcův i našich a jiných. Za panování Jana krále

') Neuwirth (Die Junker v. Prag), popírá, že mOli účasť v stavbě věže
šlrasburské. Důkaz jeho Chytil zove nepřirozeným (O Junkerech, str. 29). Při
lomeném oblouku, spojujícím kostel sv. Víta s věží, gallerie, hlemýžďové schůdky
ve věžičce jsou týchž motivů a téhož uspořádání jako na věži mUnsteru štrasbur-
ského. Chytil, 1. c. 35.

') Kopl, Urkundbch. v. Budweis 237.

') V prameni je Pablino i Pabliconi. Neuwirth, 1. c. 326.

*) Archiv vodňan. nejstarší kniha 13. Opis v zemsk. arch. Též Arch. Pam.
XIV, 106.

') Mareš v Arch. Pam. XIX., 338.

") Mádl, Soupis Pam. I., 20.

') Nejedlý, Litomyšl I., 320.

168 Kniha ]I. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

biskup Jan z Dražíce povolal r. 1333 z Avignona mistra Viléma,
aby mu postavil v Roudnici most, zajisté že v Němcích toho tenkrát
ještě žádný neuměl. *) Mistr Vilém se třemi druhy svými přišel,
postaral oblouk, dva pilíře a ukázav, jak most kamenný se buduje, šel
zase, a naši stavitelé (artifices gentis nostrae) dostavěli most sami.''*)

Druhý mistr z Avignona r. 1344 příchozí byl Matiáš z Arrasu,
povolaný stavěti chrám svatovítský v hlavním městě a hrad Karlův
Týn. Za něho vznikla při chrámě huť kamennická a v ní čilý život
cizích i našich lidí a škola architektury, z níž časem vycházeli i čeští
mistři do ciziny stavět. Matiáš z Arrasu zemřel r. 1352, po něm
pokračuje v stavbě kathedrály na Hradě Petr Parléř od r. 1356.

Přišel do Prahy maje dvacet tři roky, tedy velmi mlád. Ale
svému řemeslu rozuměl výborně, prošed se svým otcem, Jindřichem
Parléřem, rodákem polským, kdo ví kolik hutí. Po otci zajisté po-
depsán jest v triforiu svatovítském na poprsí svém, jež sám urobil,
že jest ,.de Polonia". ^) Říkali mu též Parter de Gemundia (Gmimd
ve Švábích), odkudž přímo do Prahy přišel. V Gmůndu také od
něho kostel. Němečtí historikové mají za to, že se v Gmůndu na-
rodil; vykládají ho za Němce a personifikují v něm všecko německé
architektonické umění.

Na Hradčanech usadil se mistr dokonale, r. 1359 již tu sou-
sedem a majitelem dvou domů, svrchu jsme podotkh, že r. 1379
stal se i dole v Staré Praze měšťanem, zdomácněl zde a bezpo-
chyby, af byl Polán či Němec, zčeštil se, bylatě jedna z jeho man-
želek Ludmila, po jméně zajisté žena česká, mezi syny, af vlastními,
af nevlastními, nacházíme jednoho Václava, kamenníka, kteréž jméno
němečtí lidé nedávali sobě rádi; a nejmladší syn Mikuláš, jsa kně-
zem r. 1389 v Týně, nemohl neuměti dobře česky. S rýnským Ko-

') Aspoň hledán jsa, nenalezen tam žádný. ^Magistros ad tale opus in
regno Bohemiae nec in vicinis provinciis potuit reperire.« Chron. Francisci ve
Fontes IV., 385. Z toho hledání šroubovaný důsledek čti v Neuwirthové Gesch.
d. bild. Kunste I., 217. Prý to svědčí, že pomoc umělecká hledána v Němcích
vždycky před tím a nalézána, jen prý tentokrát selhalo. Důsledek ten odmítl už
Tadra v Stycích 216.

-) O mostě a staviteli z Avign. Chytil, Arch. Pam XI. 479, XII. 415, VII.
415. O větším či menším vlivu a činnosti onoho francouzského mistra při českých
stavbách spor. Neuwirth dokazuje (1. c. 218), že pracoval jen v Roudnici a za
rok svého pobytu mnoho vlivu nezpůsobil.

') Přidávám se k Bránišovi, že se v tom Parléř nemjiil. Arch. Pam. XIV.
37. CIhytil míní, že lze čísli také de Bononia. Tamž 45. Čtou také »DeColonia«.

Osobní služby živnostenské. 169

línem a s hutí jeho mistr Parléř měl spojení, tam se v ovzduší
gotiky francouzské') bezpochyby nejvíc učil; v Kolíně pobýval tchán
Parléřův, bezpochyby též kamenník, za mistra Michala, z Kolína
kamenníka, jenž byl v Praze r. 1383, Parléř provdal jednu z dcer
s\7^ch ^) ; odtudž, bylo-li třeba, snad též dělníky do Prahy zval.

Za Petrem Parléřem vstěhovali se do Prahy i bratr jeho, ka-
menník Michal Parléř, jenž r. 1359 něco staví v Zlaté Koruně ^j,
a sestřenci Mikuláš a Jakub.

Parléř Petr, stavitel monumentálních budov, prostičce zvaný
lapicida de Castro, kamenník z Hradu, byl také řezbář kamene
i dřeva, vyřezaltě stolice u sv. Víta. Jeví se v něm sloučení několi-
kerého umění, jako jsme nalezli při Panicích. Umělecká mnoho-
strannost, které se podivujeme při velikých mistrech renesančních,
objevuje se tedy už při umělcích gotické doby. Petr Parléř umřel
před r. 1397. Stavbu svatovítskou vedl dále syn jeho Václav a
s ním a po něm bratr Jan do své smrti r. 140tí. "*) Na konec řídil
stavbu až do bouří Petrlík, bezpochyby z rodu Parléřova.

Specialisté mezi zedníky byli dynchéři, tunchéři, kteří
lepili zdi a obmršfovali je. Naposled buďtež k stavební kategorii
přivtěleni pokrývači (tectores, architectores), jichž v Pražských
městech do r. 1419 napočítáno 14. Byli mezi nimi, kteří kryli skřidlou,
skřidlaři (syferdeker). Jeden z nich na Malé Straně r. 1401 sluje
v pramenech střídavě skalník i skřidlař neb architector. Jakožto specia-
listé v užitkových stavbách uvozují se stavitelé studní ( 937)
staroměstský zedník Václav a (1401) Matiáš Šilhéř, oba v Praze. ^)
Stavitelé vodní byli rybnikáři, i v Praze shledán jeden mezi
sousedy, ^j

V oboru osobních služeb živnostenských abychom nejprv
uvedli lazebníky a bradýře (balneatores, barbirasores). Jedni

') I Neuwirth uznává v huti kolínské francouzské základy. Geschichte 229.

^) O rodině Parléřově zevrubné zprávy v Tomkovi, D. P. II. 482 a násl.
O Parléři Chytil v Si)írce přednášek III. č. 5. Týž »Petr Parléř < 5 — 11.

') Nelze říci, co. Neuwirth, 1. c 446.

*) Chytil, Arch. Pam. XVII. 441. Nový doklad o té osobě v Pokladě sv.
Víta u Šittlera a Podlahy, sv. 70.

O Tadra, Soudní Akta I., 340. Tu je datum 1379. Neuwirth v Gesch. d. bild.
Kílnst I., 266 má datum jiné. S oním zedníkem Václavem notarius pánů vikářů
na Hradě smluvil udělání studny za půl páté kopy grošů ; vymíněno bylo. aby
studna měla tolik vody, by denně se mohlo pivo vařit.

') Tomek, D. P. II., 385.

170 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské,

drželi lázně studené i teplé, v nichž i páru vyvozovali rozpálenými
kameny, myli hlavy, druzí holili brady a hojili rány. Takové práce
měli všude, nejen u nás. Pařížský statut z r. 1395 praví o lazeb-
nících, že jsou pro zachování lidských těl, a o bradýřích^ že jich
řemeslo, jich služba jest jakás čásf umění medického a ranhojič-
ského.*j Lazebnické řemeslo u vážnosti nebylo. Německé „Zrcadlo
švábské" zove je „pokolením lehkého svědomí". Znáti nevážnost
jich z privilegia Janova, r. 1330 Starému městu daného, jímž se
zapovídá konšelem učiniti lazebníka, barbíře, pištce nebo hudce.
Ti všickni byli tedy v obci městské zadnějšími, podlejšími.

Lázně byly v držení vrchností všelikých i v rukou soukromých
lazebníků. Vrchnosti je oddávaly obcím, nebo je emfyteuticky pro-
dávaly. Tak i kláštery se zbavovaly svých lázní. ^)

Od polovice XIV. stol. do r. 1419 spočítáno v Pražských
městech 47 lazebníků, ne snad jen čeledi služebné, ale samostat-
ných živnostníků : to samo svědčí o čistotnosti a kultuře Pražanů.
Také ženská, Vítka, jest v Praze samostatnou lazebnicí r. 1318.
Bradýřů v téže době shledáno 20. O měšťanství staropražské jen
dva lazebníci a dva bradýři za tu dobu se hlásih. Mezi dvorskými
služebníky vyskytuje se r. 1395 lazebník králův Jakub Holba. ^)
Z měst venkovských jsou zprávy o lázních hojné; r. 1312 připo-
mínají se v Hoře, r. 1320 na Mělníce, kdež obec obdržela lázeň od
královny Alžběty; r. 1325 v Lounech, r. 1332 v Landškrouně r. 1334
v Boleslavi Mladé ^) a jinde ještě v létech následujících. Ovšem
mohou to býti vesměs lázně staré z dob předešlých. A byly zajisté
lázně již ve všech městech, kde k tomu příležitost.

K bradýřům by mohli přičteni býti lidé obojího pohlaví, kteří
živnost hledali hojením lidí, ale neměli na to vzdělání medického
z university. Takž se vyskytuje r. 1346 jeden mezi měšťany staro-
městskými, slově Rudlin z Benešova, medicus; r. 1370 zapsán v mě-
šťanech Henslinus, medik z Plzně; r. 1380 Pesík Briger medik,
o němž stojí psáno v knize zápisné, že za měšťanství nedal nic, ale

') »Quaedam pars et porcio artium raedicinae et cirurgie « Fagniez, Etud.
sur Tindustrie. 141.

^) Přikladeni r. 1358 klášter sv. Tomáše za roční plat 5 kop grošů. List.
orig. v klášteře sv. Tom. v Praze.

') Arch. praž. č. 2100, 54. R. 1402 Holba poroučí dědicům, aby v lázni na
Poříčí vždy o suchých dnech koupati dávali 7 chudých.

*) Emler, Reg. III., 25, 256, 425, 746, IV., 9.

Lazebníci, chirurgové, šrotéři. iTl

páni že byli spokojeni; r. 1364 obdržela měšfanství Anna medica;
ručil za ni švec. 'j To byli zámožnější, když mohli zjednati si mě-
šfanství; není však pochyby, že větší počet bylo takových jalových
lékařů a lékařek bez mesiánského práva; i oční lékařka Kateřina
v Praze uvádí se v konec panování Karlova. ^) Těch mediků a „phi-
siků", při nichž shledává se jméno „magister" (mistr), nepočítáme
sem. Ti byli graduováni, učení doktorové.

Samostatnější odvětví bradýřů byli cirologové (chirolog) ;
byli to chirurgové. ^) V knihách měšťanů pražských čtyři zapsáni
jsou r. 1380 a 1381. Jeden cirolog sluje Hermann z Erfurtu, jiný
Herbordus Pyk z Ingelheimu, za kteréhož ručí člen přední pražské
rodiny Čottr; třetí cirolog uveden pouze jménem Jakub, čtvrtý byl
z Vejdy, slul Mikuláš, a ručil za něho mistr Jan medik. ^) K živ-
nostníkům lékařským nutno připojiti v té době také ženy, které
pomáhaly při porodech.

V obor živnostenských služeb dále náležejí šrotéři nebo
s k 1 a d č í, na Moravě postihači (vasatores), kteří vozili a spouštěli
sudy do sklepů na líhách, odkudž sluli též ližníci. Jinače vozili
také dříví k pivovárům a slady. Byli šrotéři dvojí, pivní a vinní.
Jest sic podezřelý doklad, že král oddal užitek šrotéřský, jako vý-
sadu i jednotlivci, ^) ale na mnoze úřad městský obdržel šrotéřství
a vedl je na prospěch svých financí a pro kontrolu dovozní svými
zřízenci, šrotéři, v obecné správě, nebo živnost tu pronajímal za roční
plat několika šrotéřům mistrům, kteří na to měli čeleď. Pražané
obdrželi vinné šrotéřství r. 1341 od krále Jana. ^j V Pražských
městech od r. 1348 do r. 1417 napočítáno 37 šrotéřů možnějších,
samostatných živnostníků.

Když šrotéř víno dovezl, asi hned za ním přicházel koštéř
vína (examinatores vini, gustatores, extractores), měřič sudů a vy-
běrač poplatku k obci nebo k vrchnosti za načetí sudu (náčinné).

') V Seznamech Teigových I., 249, II., 33, 42, 45.

») Tomek, D. P. II, 393.

*) V Osvčtě r. 1902 v článku Pražští měšťané v XIV. věku, jsme tomu jménu
rozuměli jinač, nesprávně.

*) Seznamy Teigovy, str. 50, 54.

*) Příklad z doby předešlé. R. 1268 Otakar dává Scephano, civi Oloinu-
censi, officium vasorum trahendorum vulgo schrotambt seu ližné. Dává mu to
dědičně, ale jen v mužích. Emler, Reg. II., 232. (Z Bočka, proto podezřelé.)

*) Celakovský, Cod I., 39.

172 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

Koštéři byli tedy vrchnostenští nebo městští zřízenci finanční a ne
živnostníci. Bylo-li potřebí do pivováru voziti vodu, konali to vo-
da c i. Do oboru služeb náležejí vozatajové, vozkové (vec-
tores), jichž byl při obchodních městech vždy některý počet ; *) mezi
sousedy, kteří majíce dům zjednali si staropražské měšťanství, na-
lezli jsme do r. 1393 dva, a r. 1400 byl na Novém městě purk-
mistrem Mařík „vozataj". Jich sprostší druh byli kárníci a ko-
le č n í c i (trakařníci), kteří stávali na ryncích k službám hotovi.
Ale kárník Tomáš, jenž r. 1350 dostal se mezi konšely v Novém
městě, nebyl zajisté kárník jen ledajaký. ^)

Nejníže stáli nosiči (portatores), kteří šlovou též t r á k a ř i
(z němec, traeger) nebo ustrákaři (austráger).

K osobním službám několika řemeslům o železe pracujícím
byli šlejféři nebo brusiči, kteří pracovali v šlejférnách —
brusnicích — na točitých kamenných brusech obyčejně při mlýnech,
na vodě. V Pražských městech nahodilé zprávy počítají do r. 1419
deset brusičů. Do kategorie služebných živností slušejí dále
plavci dřev na Vltavě a na Labi, z nichž mnozí v městech
byli usazeni. V Praze měli domky své na břehu podskalském. Jed-
noho jsme nalezli i mezi měšťany Starého města. Byl to Mika
z Plzně r. 1 383. Také převozníky, pokud na loďkách' a prámech
obstarávali při městech převoz přes řeku, nutno počítati k měst-
ským živnostníkům.

Dříví štípali drvoštěpové (sertores), kterých byl všude v mě-
stech některý počet, neboť topilo se dřevem, a veliká kamna a pece
ani nepřipouštěly šetření palivem. Užíváno též hojně uhlí dřevěného,
to pálili na lesích uhlíři; ti uhlíři, kteří se objevují jakožto městští
usedlíci, nejsou paliči dřev než spíše prodavači, obchodníci uhlím.

Tu také náleží uvésti šenkéře a šenkéřky, dále živnost
hudců, trubačů a pište ů, kteří houdh na všeliké nástroje.
Spočítáno do r. 1419 z nahodilých zmínek v Praze hudců 15, tru-
bači 2, pištců 16. V skutečnosti jich bylo daleko víc. Vždyť rat-
houzké věže tří Pražských měst samotný současně musily míti ně-
kolik trubačů. Byli též dvorští pištci a trubači. Na dvoře Karlově
r. 1352 uvádí se pištec Swach nebo Zlatá Ruka a bratr jeho

') Vector (forman) v Hradci Král. v městé i na předměstí. Rejstřík Do-
mečkův.

"') Tomek, 1). P. V., 77.

Apolečníci. 173

Mařík. ^) živnost hudební tuze vážena nebyla ani v následujících
stoletích. Přes to dva pištci (fistulatores) zapsáni jakožto ručitelé
za měšťany nově přijaté do Starého města. Jeden r. 1372 slul Pro-
vod, druhý r. 1343 Mach, oba Cechové.

Fistulatores uvozují se mezi živnostníky i v městech venkov-
ských. ^) Též uvésti jest mezi živnostníky služebnými ty písaře,
kteří sedíce leckde při kostelích posluhovali obecenstvu neumělému
psaním.

Mezi nádenníky speciální živnost zastávaly pradleny (lotrices),
a ti, jimž bylo uloženo čistiti strouhy v ulicích městských a zá-
chody, pokud ta práce neukládána městským zřízencům, rasům.
Bylo jim posměšné jméno králů stružkových nebo záchodových (rex
cloacarum). ^) Vymetačů domovních komínů — kominíků živnosten-
ských — v této periodě nenalezli jsme; v Němcích tu a tam byli.^)

Ojedinělá zpráva zachovala se o šermíři Jodkovi při dvoře
r. 1399 a o tanečním mistru v Praze r. 1377. Byl tu na Novém
městě usedlý a slul Hanuš. Jiní tanečníci toulali se světem a ná-
leželi k žertéřům a kejklířům. Stejně tak neváženi byli šermíři. Mezi
zřízenci městskými živnost a službu měli hrobníci, rasové a v ně-
kterých městech kat.

Jednu živnost zanechali jsme nakonec. Jsou to apolečníci.
Pokud hotovili a prodávali všelikteraké léky a byli pomocníky lé-
kařů, nenáleželo by o nich pojednati v této knize. Oni však sem
příslušejí potud, že upravovali všeliké koření v cukry a dělali ovocné
vařeniny, konfekty a jiné mlsnoty; byli tedy místo dnešních cukrářů;
kromě toho časem potomním ^) robili mimo jiné věci i svíce smolné
a voskové na držadlech (fakule) a tím pletli se v řemeslo voskářů
a svícníků. Proto jich tu nelze pominouti.

Prvotně si lékaři pořizovali léky sami; v Němcích snad již
v XIII. věku zastali je v tom apolečníci, kteří na dlouhé časy bý-
vali spíš kořennými kramáři nežli učeným stavem naší doby. Živ-

') Tomek, D. P. V., 49.

*) Rejstřík Domečkův o Hradci Král.

») Tomek, D. P. II. 209, 392.

*) Purgator piropum r. 1372 v Kolíně n. R. Lau. Entwickl. d. Verfass. d.
St. Kóln 208.

®) Arch. pražs., č. 1239, 27. r. 1564. Rudolf apotečník novoměstský r. 1411
obdržel 4 kopy grošů od konšelů pro radicibus et confectibus, pro herbis et
speciebus regi oblatis. Arch. praž., č. 989. A. 1.

174 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

nost jich byla volnou, o nějakém oprávnění zvláštním nikde stopy.
Jen o vídeňské universí víme z r. 1405, že si osobila právo povo-
lovati obchod lékárnický ; to tedy teprve v konec naší periody. ')

V konec předešlé doby v Praze posluhovali apotečníci Konrád
(r. 1275), Richardus (r. 1296), snad cizinci. V této době vyskytují
se v letech panování Janova Bandinus z Arezza (1320) ; Henricus,
apotečník současný, Leonard (roku 1332), Nicolaus apothecarius
r. 1320). ^) Pak jich přibývá hojně. V Pražských městech spočítáno
jich od r. 1348—1419 dvacet.

První apatykář v měšťanství staropražském zapsaný jest r. 1353
Augustin z Florencie, jenž tu velmi zbohatnul, měl domy a mlýny
ve třech městech Pražských, vinice i ostrov (potom střelecký) ; za
ním do Prahy příbuzný Matěj z Florencie přišel, asi stejně apote-
čník, a r. 1381 zjednal si městské právo. Snad dřív, snad touž dobou
do Prahy přibyl za dvorského apatykáře vůbec povědomý Anděl
z Florencie (Angelus), jenž na Novém městě založil velikou zahradu
botanickou ; tu měl dům, jiné domy získal na Starém městě, roku
1379 přijal městské právo i tu, zaplativ 32 groše ; ^) za ním r. 1384
přišli do Prahy a přijali sousedství bratr Jan, kteréhož Němci pražští
přezvali Štukíuchsem a sestřenec Andělův Loys (Lojsa, Ludvík),
apotečník z Florencie. ^) Ten stal se dědicem bohatstva Andělova
a dvorským apatekářem krále Václava, žil ještě r. 1483. R. 1360
jakýs mistr Hugwicius, apotecarius přijímá sousedství v Starém
městě, dva roky potom Petr z Vratislavě; konečně roku 1393
apotečník Jan z Lípy vstěhoval se do Prahy. Z místa, odkudž tento
Jan přišel, snad souditi lze, že v té době apotečníci byli už i v mě-
stech venkovských. R. 1404 nalézáme apotečníka Purkarta z Aldem-
burka mezi konšely staroměstskými, a týž rok objevuje se u dvora
apotečník krále Václavův Kuneš. Na hraně k XV. věku množí se
mezi apotečníky pražskými také jména česká ; připomínáme jen staro-
městského Haška (1400) a novoměstského Jánka (1382). Na venkově
v této periodě sotva kde lékárny byly. Litoměřice prý měly svého
apotečníka a lékárnu v XIV. věku.

Tím soupis řemesel a živnostenských zaměstknání doby lucem-
burské skončen. Bude nám základem pro doby následující. Čtoucí

') Weisz, Wien I. 367. Srov. Gengler, Stadtrechte. 160.

") Emler, Regesta. III., 260. 742, 259, IV., 733.

•) Seznam Teigův, 1. c. 49.

*) Tamž. 52. ,

Drobení práce. 175

i
postřeh], že jmen, označujících řemeslnou činnost, jest nade všecko
očekávání mnoho. Tomek ve svém sezname uvádí jich 225; náš
seznam, jakž jsme ho tu rozvinuh, má ještě o někohk zaměstknání
víc. Tento vehký počet řemesel a živností, jenž se ovšem hlavně
a na mnoze týče Prahy, jest neomylným znamením vysoké kulturní
dospělosti tehdejších městských lidí. Arci, co tu vypočteno, není
dělba práce, je to drobení práce. Ani stín tu není moderního prů-
myslu, jenž je kapitahstický. Konsument — jakož prirozeno — vy-
bíral si řemeslníky, kteří měli práci lepší. A to, myslíme, byla mimo
kulturní rozvoj a pokrok jedna z předních příčin, že od hlavních
odborů průmyslných odštěpovalo se tolik zaměstknání speciálních.
Některé odštěpení má patrný význam nahodilosti, nebof nejedná
speciální práce časem zase z pramenů mizí. Tím pak naše hořejší
seznamy jmen nabývají rázu středmějšího a skrovnějšího. Totiž tak :
o dřevě na příklad pracovalo tenkrát jako dnes hlavních patero
řemesel stálých : truhlář, tesař, bečvář, kolář a soustružník — a
z oněch třiceti v sezname uvedených specialistů, o dřevě pracujících,
\7^skytá se druhdy ten, druhdy onen, druhdy žádný; jednou lavi-
čník, jindy kolebečník. jindy budnař, jindy řebríkář, a nechať se
vyskyth, či ne\^skytli : truhláři vždy dělali podle truhel a stolů
také lavice a kolébky, tesaři vždy robili boudy a řebříky.

Jadrný pokrok v době lucemburské vidíme tedy ne v drobení
práce, ale v osamostatnění průmyslu, pokud se štěpil v hlavních
odborech a udržel se pak v tom odštěpení na časy dlouhé.

Drobení práce bylo i všude na západě zvykem ; hojně objevují
se specialisté v práci a uvízla jich jména v pramenech. Takž Paříž
má v seznamech z r. 1292 a z r. 1300 od uhce k uhci 447 roz-
manitých pojmenování řemeslných a živnostenských! Některých
jmen neumějí badatelé ani rozluštiti. Když pozorně v seznamech
těch čteš, snadno vybereš sobě hlavní a stálá řemesla; pomáhat
při tom také znamenitější počet mistrů, jenž k jménu řemesla jest
připojen. Nalezneš těch hlavních ne víc než asi 25 — 30. ') Celkem

') Les roles des tailles levées a Paris ve Fagniezov5'Ch Études sur ťindu-
strie. Nejvíc v Paříži ševců 2^6; pak jdou počtem za sebou kožišníci (214),
krejčí (124), vetešníci (řemeslničtí, fei*piers 121), zlatníci (116), zedníci (lí^4),
tesaři (95), kamnáři (fourniers 94), tkadlci (tisserands 82), kotláři (74), štítaři
(73), svíčníci (71), řezníci (70), paštikáři (pataiers 68), bečváři (70), talemeliers
(62), hrnčíři (54), gaisniers (52), taškáři (45), kloboučníci (47), cavetiers (40),
sládci (37), malíři (33), sochaři (24), sklenáři (17). Ostatní řemeslníci zastou-

17G Kniha II. 1. Průmyslníci v dobu lucemhurské.

zapsáno v Paříži r. 1300 5844 osob řemeslných, daň platících, tedy
samostatných bez čeledi. Abychom přirovnali ten počet k pražskému,
na to nemáme čísla, jež by shrnovalo ty lidi k jednomu roku;
spočítáme-li v sezname Tomkově živnostníky, shledáme znamenité
číslo 3971, ale to se rozprostírá od r. 1348 — 1419, takže z něho
lze o síle pražského průmyslu jen hádati.

Tak stejně pohlížeti jest na nejstarší seznam řemeslných za-
městknání v Praze. Na prvním listě nejstarší knihy pražské (z roku
1310) jest totiž zapsáno, nevíme proč, řemesel patnáctero a čtverá
zaměstknání obchodní. ') Ten seznam nikterak není úplný, leč by
značil řemeslné spolky, při nichž pod jedním jménem tají se ře-
mesel kolik.

Nechal zůstává průmyslná Praha za Paříží, věru neztrácí se
Praha XIV. věku u přirovnání s městy bližšími a zvlášť německými.
Frankfurt nad Mohanem měl r. 1355 pouze 14 řemesel a živností;
r. 1387 vzrostl počet jich na 20. V Kolíně rýnském uvádí se koncem
XIV. věku 46 hlavních řemesel, v nichž obsaženo 118 živnosten-
ských zaměstnání.^) V Norimberce r. 1363 uvádí se jmenovitě jen
57 řemeslných zaměstnání, mezi nimiž — mimochodem upozor-
něno — význačně malý počet truhlářů a stavitelů, za to veliký
počet nožířů a kovářů zbrojířských. ^) Z toho se soudívá. nač prý

pěni počtem stále menším. Dohromady jest r. 1300 5844 osob řemeslnických a
živnostníků; před tím r. 1292 bylo jich 4159; tak rostli rychle. Fagniez, str. 7.
Srovn. Lavisse et Rambaud, Histoire generále II , 512.

') Arch. pražs., č. 986. Jsou to: kroječi, kramáři, řezníci, krejčí, sladovníci,
ševci, sedláři, tkadlci či soukenníci, kováři, kožišníci, pekaři, nožíři, zlatníci,
zbrojíři, slanaři, pícníci (pabularii), štítaři, tesaři, kamenníci. Nepravíme, že ten
seznam, bez data psaný, jest z r. 1310! Spíš je pozdější o něco.

^) Zajímavější jsou Goldspinnerinen, Decklakenweber, Garnmacherinen,
Kistenmacher, Waffensticker, zvláštní krejčí kasali, krejčí štol kněžských, krejčí
miter, factor tortarum, Laternenmacher, Kesselschlager. Inama-Sternegg, Deutsche
Wirtschaftsgesch. III. Beilage, Zunftverzeichnisse. Ůplněji a důkladněji Lau,
Entwickel. d. Verfass d. Stadt Koln. 199 a násl.

*) Tamž. Pro Norimberk význačná řemesla jsou v tom sezname Blechhand-
schuster, Haubenschmiede; mezi kováři veliké dělení: Dratschmied, Messing
schmied, Zigenschmied (Zeugsch.?), Flachschmied, Kunstschmied, Hufschmied,
Pfannenschmied, Goldschmied, Klingenschmied (Inama-Sternegg 1. c. [113] uvádí
také Knauíschmied, Kesselschmied). Vetešníkům a ševcům říká se v onom se-
zname Reuzzen. Veliké pozdější dělení v oborech kovu čti v Mummenhoífových
Hanrlwerker (Monogr. z. d. Kulturg.) VIII.. .33. Jiný seznam norimb. řemesel jest
v díle Die Chronik, d. deutsch. Stádte. II. 507 z r. 1363, obsahuje 50 řemesel,

Kolikerá řemesla pospolu. 177

V oné době kladla se hlavní váha: byt a jeho úprava že jest ještě
ledajaká, ale zbraň hojná a dobrá.

Podivno i u nás v Praze týž poměr mezi řemeslem, nářadí
dom ovité pořizujícím, a mezi těmi, kdo zbraně a všelijakou zbroj
robili; těchto jest v sezname Tomkově 584 osob, oněch, když spo-
čítáme všecky stolaře, truhláře, stolečníky, postelníky a kolebečníky,
pouze 26. Jenže neomylné soudy z toho činiti, jest věc choulostivá,
ještě nejspíš z velikého počtu sladovníků našich — 287 — a z hru-
bého počtu krejčí a kožešníků — 295 — lze souditi, že se mnoho
pilo a v šatech přemršfovalo, nebof ten úsudek opírá se zároveň
o výtky tehdejších mravokárců.

Arci ani to není specialita česká ; z kusých statistických zpráv
vysvítá, že i v sousedních Němcích s pravidla největší počet řeme-
slníků a živnostníků držely v sobě obory nápojův a potravin, po
nich obory šatné (krejčí, ševci, kožišníci), pak kovodělný obor. Nej-
méně lidí v oboru stavebném bývalo. ^)

Jest ještě otázka, kohkeré řemeslo bylo v době lucemburské
pospolu v městech venkovských. Bohužel není z té doby dostateč-
ných pramenů. Podle poměrů pozdějších a povědomějších lze tvrditi,
že města a městečka zemědělské povahy mívala ve svých zdech
obyčejně jen řezníky, pekaře, sládky, krejčí, ševče, kováře, mlynáře
při vodě. Z ostatních řemeslníků někde byl ten, jinde onen, podle
příležitosti i náhody. V městech lidnatých arci shlučilo se všech
řemeslníků víc. Na základě kusých zpráv v Hradci Králové jmenuje
se od r. 390 — 1403 osmdesátero řemeslných a živnostenských za-
městnání. ^) Z toho patrno, že byl Hradec za onoho času zname-

nejvjc ševců (81) pak krejčí (76), pekařů (75), nožiřů (73), řezníků (71), kože-
luhů (60), bednářů (34), mosazníky počítá seznam pospolu s pasíři, cínaři a
klempíři v 33 osobách, též tak zrcadlníky se sklenáři a paterníky, dohromady
'23; jehlářů 2?, kolářů 20, ílašnýřů 15, truhlářů (schreiner) 10, kamenníků 9,
malířů 6. Ostatních všech je počtem méně.

') Inama-Sternegg. 1. c. 93.

^) Jsou tito: Angulator, aurifaber, acufex, allecarius (heringer), arvinarius,
barchanista. balneator, braseator, braxiator, bleicher, caicariator, canulator, car-
nifex, carpentarius, cordones, cerdo, cingulator, coquus, cuprifaber, cutellilaber,
cyrothekator, doleator (butner), drechsler, drotciher, faber, figellator (hlinák),
fellator, figulus, fistulator, fullo (renovator, mentler,) funifex, gladiator, institor
(kramář), kutler (krejčí, kytlař?), krupník, kesler, kolačer, linitextor (linifex),
lotrix, loricator, mango (koníř), medicus, mercator, mensator, molitor, murator,
oleator, ortulanus, pannifex, pellifex, penisticus (hokynář), pastor, perator, per-
Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Cechách v XIV. a v XV. věku 1"^

178 Kniha II. 1. Průmyslníci v době lucemburské.

nitě průmyslné město ; byltě co do počtu domů (a tedy co do lid-
natosti) první město po Praze. ^)

V Plzni podle nahodilých listinných zpráv bývalo v XIV. sto-
letí až pak do husitského převratu (1420) pospolu 28 řemesel. '')
V Jičíně spočítáno v létech 1361 — 1407 36 řemesel.^)

Proti těmto nemalým počtům staví se nám r. 1360 Zatec se
svým malým počtem řemesel. Toho roku totiž vyvstala řemesla
proti soukenníkům stran soukenného prodeje na lokty, jejž chtěli
míti bezpochyby suken kroječi na drobno sami. Podkomoří věc
smiřuje v refektáři minoritu, kamž si byl přizval vyslance a zá-
stupce řemesel městských ; byli tu zastoupeni řezníci, pekaři, ševci,
koželuzi, krejčí, kožešníci, vetešníci krejčovští, prtáci (renovatores
calceorum), kováři, rybáci a sladovníci, (z obchodníků kramáři a
šenkéři).

Bylo by tedy v Žatci r. 1360 pospolu jen třináctero řemesel?
Nepodobno k víře; byltě Zatec počtem domů a tudíž i lidí hned
po Hradci Král., třetí město v Čechách, Možná, že oni vyslaní za-
stupovali ne řemeslo, ale bratrstvo řemeslné, a v něm ovšem mohli
zahrnuti býti též jiní řemeslníci všelijací. Na všecken způsob v ža-

gamenista, picariator, pictor, pistor, piscator, pileator, rasor, rasor pannorum,
renovator calceorum, rotifex, rugatrix (snad švadlí), saliator, saliíer, sellator,
schroter, stellmacher, sutor, serator, tabernator, telator, teksmid (? snad beck-
schmied či zweckschmied), tendeler, textor, tortulanus (?), tritulator (triturator?j.
vector, vitreator. Rejstřík Domečkův; Spiess v Pojednání Hist. Prům. Musea
v Hradci, č. 2., str. 21. Bienenberg, Gesch. d. Stadt Kóniggrátz.

') Arci soudíme z čísel teprv ze XVI. století. R. 1562 Hradec jiiěl 781 domů
osedlých (domky, chalupy nečítajíc), Praha 3000 — 4000 domů.

^) Bednáři, brníři (teprv po r. 1420), illuminator, koláři, kotláři, kováři,
koželuzi, kožešníci, krejčí, lazebníci, malíři, (r. 1395 Oldřich), mlatci, mlynáři,
pekaři, pivovarníci, pláíenníci, postřihači, rybáci, řezníci, sedláři, sladovníci, sou-
kenníci, spělači, stolaři, ševci, tkadlci, zahradníci, zlatníci (první v listině teprv
1433). Dle Strnadova Plzeňsk. Listáře. Že ten seznam je kusý, to patrno, ne-
bylatě Plzeň jistě bez bradýře, hrnčíře, tesaře, nožíře nebo mečíře atd.

') Menčik, Jičín 78. Čísla v závoře značí počet mistrů, jak ho udává Menčík.
Jsou to: bečváři (4), brdaři nebo neckáři (nedí kolik), češíři, hudci (2), koláři
(6), kováři (12), koželuzi (?), kotlář (1), kožešníci (16), krejčí (21), kuchaři, la-
zebníci (lázně tu dvě), mečíři (2), mlynáři (17), nožíř, pekaři, platnéř (21), po-
střihači (2), provazníci (2), řezníci (20), sádelnice, sedlář (1), sládci (3), slado-
vníci (?), soukenníci (20), střelci nebo kušaři (ballistarii 5), ševci (30). tesaři (9).
tkalci (2), trákař, valcháři, vinaři (2), vozkové, vodovoz, zedníci (2), zlalníci (2).
Menčík si spočetl živností 31, ale uvádí jich bez obchodníků 36.

Kolikerá řemesla pospolu. 179

teckém sezname máme před sebou řemesla a živnosti čelné, bez
nichž asi žádné město nemohlo dobře státi.

V Litomyšli uvádí se v době lucemburské 27 řemesel. ') V mě-
stečkách zemědělského rázu scházeli mohlo i to ono z řemesel čel-
nějších, jen když tu byl řezník, pekař, švec, krejčí a kovář.

V Příbrami, městečku arcibiskupském, měli r. 1379 jedenáctero
řemeslo; 19 řezníků, pekařů 9, krejčíře 4, soukenníků 7, ševců IJ,
koláře 2, lazebníka, kotláře a zámečníka po jednom, bečváře (pi-
carius smolař) dva ; také několik mlynářů k městu počítali. ^)

•) Nejedlý, Litomyšl I., 320.
") Z iiťbárů Emlerovýcli.

12*

II.

První cechy.

V městech, v předešlém XIII. století i potom zakládaných od
rozmanitých vrchností, obecní autonomie vyvinovala se u nás k své
plnosti rychleji nežli v Němcích. Rychtář, závislý na vrchnosti, jež
město založila, měl záhy podle sebe zástupce měšťanstva „juratos"
„přísežné" k správě městské volené a přísahající obci i vrchnosti.
Městská vrchnost přísežným musila ze svého vrchpráví propouštěti
čím dále víc práv až do autonomie, v královských městech plnější,
v poddanských, panských městech skrovnější. Z jurátů stali se kon-
šelé, jichž jméno již značí vládu městskou dosti samostatnou, až
konečně vyskytl se „purkmistr", jenž zatlačil vrchnostenského zá-
stupce stranou. ^)

Řemeslníci a živnostníci, o nichž v prvních městských privi-
legiích zmínky se dějí vzácné a chudičké, byli pod správou rych-
táře a přísežných konšelů. Ti řídili jich výrobu a tržbu. Města ja-
kožto korporace zosobila si živnostenské právo, a to právo oddá-
vala svým řemeslníkům. Representace městského práva, rychtář a
přísežní (judex et jurati) byli řemeslníků nejbližší vrchností, kteráž,
řídíc se svojí živnostenskou politikou, nařizovala za mnohé potomní
časy živnostníkům městským rozmanité řády.

Svrchu vyloženo, že asi brzo vznikala v městech bratrstva ře-
meslníků. Obce proti bratrstvům nic nenamítala. Zajisté že nejeden
z předních měšťanů byl v bratrstvě, byť ani nebyl z řemesla. Vy-
loženo již, že stejní řemeslníci v bratrstvě, puzeni jsouce třídními

') ,0 středověk, radn. zřízeni v Němek., v Cechách, na Moravě viz Oelakov-
ského práce.

Základy k cechům českým. 181

zájmy, smlouvali se k účelům živnostenským, chystajíce tím zvolna
jinou organisaci nežli jest bratrstvo. Usilovali o autonomii i o kor-
poraci stavovskou. Možná, že i mimo bratrstvo stejní řemeslníci na
ten konec spolčovali se, ale cesta k cíli byla bratrstvem snadnější,
neboť snahy řemeslníků pod pláštěm bratrským nedráždily obec tak
zjevně. Ale rozvoj k autonomii řemeslné, k samostatnosti společen-
stva řemeslného, pokulhával daleko za rozvojem autonomie obecní,
neboť zásady obce v živnostenských příčinách potýkaly se se sna-
hami řemeslníků, dvojíce se hlavně v tom, že obec pro svůj vzrost,
pro pohodlí konsumentů a pro svůj finanční prospěch přáti musila
svobodnému trhu a volnému provozování řemesla; přijímala
tedy bez valných nesnází možnější řemeslníky za měšťany, chudší
za obyvatele, a přála všem živnosti, kdežto řemeslníci, toužíce po
úplném zabezpečení svém hospodářském i po větším zisku, snažili
se přirozeně o monopol své výroby a výlučnost odbytu
tržného. Chtěli právo produkce a prodeje dopřávati jen těm, kdož
budou ve spolku. V tom se tedy městští správcové, jakož svrchu
dotčeno, nesrovnávah s řemesly dobře.

Ale nebyli důslední v odporu svém. Nemohli býti důslední.
Dávajíce právo živnostenské jednotlivcům, nemohli časem neuzná-
vati za svou povinnost chrániti těch živnostníků proti cizím pro-
duktům, cizí tržbě. Také nemohli neviděti těch snah řemeslníků,
které mířily k lepšímu mezi nimi pořádku, jenž mohl býti ve všech
příčinách na dobro veškeré obce. Však správcové měst nebyli v těch
věcech vždy ochotni, proto rozvoj řemeslných organisaci pokulhával,
ale nicméně, byť pokulhával, bral se přece v před. Rychtář a pří-
sežní tu dřív, tam později propouštěli lecco k vnitřní samosprávě
řemeslnických družstev. Kde řemeslníků stejných mnoho, obecní
správa, posléze vzdávajíc se principu svého, že totiž nabývati práva
k živnosti v městě jest věc svobodná, dopouštěla nucený vstup do
spolku řemeslného, jenž se cechovně upravoval. Spolek přijímal
od rychtáře a přísežných své správce, z řemeslníků vybírané, ve
spolku vznikala z praktických potřeb a příhod rozmanitá pravidla,
s počátku jen vnitřního života se týkající ; ta pravidla, skromné
prvotiny cechovní legislace, stávala se zvykem, časem bývala zapi-
sována jakožto statut, jímž se řídili bratří v spolku ; naposled se-
brali zvyky a statuta, po domácku usnesená a kdo ví už kolik let
poslouchaná, a donesli je na radní dům, aby je uznala i obec a
stvrdila vrchní městská instance zákonodárná — judex et jurati,

1 82 Kniha II. 2. První cechy.

držitelé moci veřejné. A ti vskutku začínají nejedná řemeslná sta-
tuta svým jménem a slovem: „Pro lege statuimus" — zákonem
stanovíme. Stvrzením řemeslných usnesení již přiznán značný kus
autonomie a iniciativa v zákonodárstvě řemeslníkův.

V poddanských městech řemeslníci donesh si statuta na stvr-
zenou na zámek k vrchnosti.

Konšelé, zastupujíce konsumenty, nikdy nezříkali se práva na-
řizovati řemeslníkům rozmanité řády, nejčastěji rázu živnostensko-
policejního, v příčině odbytu, kontroly a zvláště sazby za práce a
produkty. ^) I taková nařízení a řády řemeslníci vpisovali nebo
vpisovati donuceni ve svá statuta a dávali si všecko jako celek
stvrzovati. Některý článek řemeslníci opsali sobě sami ze základních
práv městských a pojali ho v statuta ^) dlením doby.

Konšelé, osvojivše si účelnou politiku živnostenskou, nepřestá-
vali na pouhém stvrzení přinesených statut, ale oni statuta zkou-
majíce, vylučovali, co se jim nezdálo („qui [articuli] displicebant
nobis"), ^) sami nové kusy přidávali, staré dle novějších poměrů
rozšiřovali a měnili. Proto také není všecko, co se vyskytuje v ho-
tových statutech, na prospěch řemeslníkův. ■*)

Začasté řemeslníci jednoho města vypůjčili si statut řemeslníků
města druhého, u vývoji cechovních organisací pokročilejšího, ^) a
ty články cizí a hotové donesli na radní dům k stvrzení. I vrch-
nosti na místě svých řemeslníků vypůjčovaly si řády z měst jiných,
aby dle nich upravily cechy domácí.

A vedle statut stvrzených vždy bývala některá usnesení členská
v bratrstvě, některé právní zvyky, jež platily v soukromí a k stvr-
zení nepředkládány.

') Z nejstarších sazeb je kamennická, tesařská, cihlářská a vápenická v Praze ;
jest brzo po r. 1310 nařízena; mistr kamenník a tesař aby bral denné 2 groše;
kdo vezme víc, ztratí »suam substanciam« a musí z města. Arch. pražs., č. 986.
Rossler, Altprag Stadtrecht. 5.

") Na př. ze základních práv jihlavských a pak odtud v kutnohorských článek
z r. 1249, že kovář pro falešné klíče ztratí ruku nebo zaplatí 10 hřiven, Cela-
kovský. Codex. II. 11.

") Městské museum. Statut kožišníků z r. 1410.

*) Séances et travaux de TAcadémie des sciences. Compte rendu. Février.
1905. 218.

*) Stejně tak v Němcích. Augšpurk, Norimberk, Kolín, Štrasburk, Lilbcck
a j. každé pro jinou stranu bylo pramenem, z něhož se dély výpůjčky do měst
menších. Stiede. Zunftwes. 878.

Základy cochovní. 183

Rychtář, konšelé a vrchnostenské komory panské z vrchního
práva svého nad řemesly také nepomíjeli vpraviti sdružení řemeslná
ve svou finanční pohtiku, nařizujíce, kolik platiti náleží z krámů,
z trhu. kterou část cech má odváděti z peněz za přijetí nových
členů, kterou část z pokut prohřešilých členů. I to si psali řeme-
slníci ve svá statuta.

Z řemeslníků mnozí časem dostávali se v rady městské ') a ti
asi nejspíš s účinkem působili v to, aby řemeslo, pokud bylo lze,
došlo širší autonomie : jejich zajisté přičiněním usnadnilo se pře-
nášení práv a povinností s městské rady na sdružení řemeslnická,
což asi od počátku naráželo na odpor starousedlíků. ^) domácích
pánů stavu obchodnického a zemědělského, kteří na řemeslníky
vždy hleděli jako na živel pohyblivý a nestálý. Pres nechuť staro-
usedlých stali se mistři někteří časem pomocnými orgány městské
správy. Byla-li totiž povinnost konšelů bdíti nad dobrotou výrobků
řemeslných k prospěchu měšťanstva kupujícího, správcové bratrstva
řemeslného ochotně převzali tu práci ve větším nebo menším roz-
sahu a ustanovení o tom. kdy a jak se díti mají prohlídky výrobků,
dostala se pak také do statut.

Ghodil-h řemeslník jakožto měšťan k soudním lavicím konšelů
nebo jiných městských soudců prvotně ve všech všudy věcech,
časem obvyklo, že u věcech řemesla a živnosti konšelé přepustili
rozhodovati správcům řemeslného bratrstva, zanechávajíce jim soudné
právo první nejnižší instance. I tato soudní pravomoc jest v sta-
tutech upevněna. A onou přenesenou působností a přiznanou juris-
dikcí dokonána proměna bratrstva v korporaci cechovní. Jen to ne-
jednomu cechu k plnosti scházelo, aby mu konšelé propustili svo-
bodnou volbu představenstva. To obdržel i pražský cech některý
teprve v XV. století.

Snadno spozorujeme, že při vší konservativnosti, která jest po-
vahou středověku, řemeslnická statuta nikoli nejsou mrtvá, zkame-
nělá, ale že za celé XIV. století rozvinují se k životu, arci že přízeň

') V radé Starého města Pražského první zřejmě označený řemeshiík byl
Jan, kožešník r. 1296; druhý kožišník Merklín 1306, r. 1313 pekař, r. 1318 pekař,
krejčí, kožišník atd. Na Malé Straně první zřejmě psaný řemeslník mezi konšely
je r. 1306 řezník; r. 1333 je tu Ješek, krejčí, purkmistrem. Tomek. D. P. I.,
608 a násl.

-) Celakovský, Casop. Č. Mus. 1879, 103.

18 1 Kniha II. 2. První cechy.

Či nepřízeň vrchností městských jejich finanční ohledy ^) největší
vhv měly ve vznik, formu, obsah i rozvoj statut řemeslných, na
dobré A^ili jejich závisel objem práv a povinností řemesla toho kte-
rého. Při tom nelze nepozorovati, že neochotnou vrchnost panskou
ke koncessím řemeslníkům poháněly ochotnější vzory v městech
královských; chtěla-li vrchnost řemeslníky onačejší udržeti v obci,
musila jakou takou samosprávu pustiti jim chtíc nechtíc.

Podotýkáme však ještě jednou a s důrazem, že všecek vylíčený
rozvoj k cechovnímu zřízení mohl se před se bráti, bylo-li řemesl-
níků stejného nebo příbuzného řemesla větší počet v městě. Přišel-li
řemeslník do města, kdež nenalezl svého cechu a nechtěl-li se při-
dati k cechu některému příbuznému, závisel cele na rychtáři a na
radě; ti přijali příchozího nejen v sousedství, ale výslovně při
tom přiřekli mu právo k provozování řemesla, uznavše ho mistrem.
Důkaz o tom v pražské měšťanské knize při r. 1350.^) Tu přijdou
čtyři rukavičníci do rady se svými rukojměmi, a písař zapisuje při
mesiánském jich právě, že „receperunt magistrátům in arte sua."
Tedy rada přiznává jim mistrství, ^) ano tu není cechu. Ba stejně
tak týž rok zapsáno při třech pasířích, jejichž řemeslo tenkrát již
mělo bratrstvo, ale nikoli ještě cechu. I tu rada udělila ono právo.
„Andreas Gurtler recepit in arte qua magistrátům et factus est in
fraternitate eorum confrater."

Vláda česká se obyčejně nepletla ve vznik a rozvoj, v středo-
věku nebylo živnostenské politiky státní, jež by vše se širokého sta-
noviště řídila, to zanecháváno politice měst. Města vyvinula se
v samostatné hospodářské organismy, upravovala si tedy své po-
měry hospodářské sama. Ovšem platila královským městům od po-
čátku právní skutečnost, že nad řemesly organisovanými třetí nej-
vyšší instance jest král, a tudíž proběhem času stávalo se, že ře-
mesla nepřestávala na stvrzení svých statut instancí druhou, měst-
skou radou, než domáhala se stvrzení krále samého. Ostatně byla
k tomu i fiskální politikou českých králů donucována. V prvních
dobách vláda nechávala městské radě a řemeslům vůli, ať si věci

') Berka z Dubě r. 1335 »z milosti* dává, pánve pivovarské měšťanům
bélským pro vzrost obce; vysazení a plat z krámů řeznických, ševcovských a
pekařů nechává si. Emler, Reges. IV., 47.

') Teigovy rejstříky v Almanachu měs. Prahy. 251.

') Dle Du Cange jeden z významů slova magistratus jest též »ad magistři
gradům ascensus.«

Cechy a vláda. 185

spořádají, jak spořádají; pletla se do poměrů svými příkazy a zá-
kazy jen tehdy, když konšelé z jakýchkoli příčin nedovedli se s ře-
mesly porovnati a nemohli jich sami zmoci. Tu od vlády druhdy
došlo napomenutí, někdy však spolky zakázány na ráz.

Poměiy však byly silnější nežli zákazy a sdružení řemeslnická
obnovována a stvrzována pak zase. Naši Lucemburkové, zvláště
praktický Karel IV., bral popudy k rozmanité činnosti své ve Francii,
a nelze pochybovati, že také o francouzských řemeslech dobře věděl.
Ale tou tuhou měrou jako ve Francii (i poněkud v Angličtě ^) ne-
bylo naší vládě možno řemesla sobě poddati. Ve Francii, v Paříži,
kde které čelnější řemeslo mělo královského představeného, jenž
udílel misterské právo, provozoval policii, bral poplatky. Ludvík IX.,
(f 1270) jakous autonomii řemeslům připustil, ale vždy zůstávaly
některé živnosti pod senešalem královým, jiné pod komořím, bar-
bíři pod barbířem královským (du roi), maršálek vždy prodával
listy na mistrství v řemeslech hutnických, kovářském a nožířském,
při čemž je zavazoval sloužiti řemeslem králi, a takž jiní řemesl-
níci byli pod jinými dvorskými úředníky, kteří byli jich správci,
soudci a dohlížiteli vedle mistrů cechovních.^) Král Fihp r. 1319
nařídil dokonce, kdykoli se chce bratrstvo sejíti, že jost mu požá-
dati dovolení od praeposita Pařížského, aby tím vyhnulo se pode-
zření a pohoršení. ^) Ve Francii vláda určovala řemeslníkům práva,
králové si vedli tak, jako by právo živnostenské plynulo z nich,
proto ohledávali, stvrzovah statuta, majíce ovšem při tom pořád
také na mysli cíle fiskální; z konfiskací trestných, z pokut vždy
část měla pokladnice králova nebo bral je některý z královských
úředníků. Celkem však byla živnostenská politika králů francouz-
ských v XIV. století proti organisování bratrstev v autonomní
cechy.

Tuhou závislost řemesel na vládě ve Francii vykládají obyčejně
tím, *) že moc královská tu byla silnější nežli v Němcích a u nás;
ale slušno uvážiti i to, že ve Francii přechod z nesvobodného ře-
mesla ve svobodné nebyl tak prudký, rázný jako u nás cizí kolo-
nisací městskou. U nás sebe mocnější král v prvních dobách měst-
ských nemohl řemeslníkům překážeti v organisaci, jestliže městská

') Roscher v Nationalokon. III., 592 doklady uvádí.

') Fagniez, Études sur rindustrie, 121—131, 139, 141.

') >Pro quacunque suspicione amovenda et evitando scandaIo.« Fagniez 292.

*) Schonberg, Gewerbe u. Volkswirtschaftslehre. II., 520, 521.

186 Kniha II. ?. První cechy.

obec sama proti tomu se nevzpírala. Vyznati však dlužno, že ani
ve Francii králové nevedli si proti cechům vždy stejně ; když měst
a cechů potřebovali proti šlechtě nebo do vojny proti Angličanům,
to byli k nim shovívavější.

U nás proti těmto francouzským poměrům řemesla zase byla
v tužší poddanosti a závislosti na městských radách. Jen při řezní-
cích měst královských pozorujeme, že spíš a dřív než jiná řemesla
berou práva svoje z rukou králových, ale při zevrubnějším ohledání
vidíme, že ta práva týkají se monopolního prodeje masa v právu
míle a že někdy bezprostřednější tento poměr ku králi souvisel
s krámy, na půdě králově postavenými, a k jeho komoře platem
náležitými.

Zřejmě vysvítá to z privileje Václavova, r. 1417 řezníkům sta-
roměstským daného a stará práva stvrzujícího. ^) Tu čteme, že každý
řezník musí do královy komory ročně platiti hřivnu grošů (56) a
aby takový úrok do komory plynul bezpečně, král prý nedovoluje
na újmu řezníků žádného trhu svobodného, než sobotní jediný. Tají
se v tom ještě pořád tradice zeměpanská ze starého dvorového
hospodářství, řezníci byli i teď povinni zbožím svým opatřovati
hrad a královo město hlavní, odtud jich ochrana přímo z ruky krá-
lovy, odtud monopol a jiné výhody.

Shrneme-li všecko, co dosud vyloženo, vidíme, že v statutech
jsou kusy trojího původu: jsou to autonomní snesení mistrů, měst-
ská nařízení a královské výsady.

Po těchto úvodech, k porozumění následujících cechovních řádů
nutných, lze vyčítati, která to řemesla v době lucemburské utvořila
cechovní organisaci či která aspoň k tomu podnikla kroky rozhodné.
Zprávy o těch věcech jsou jen nahodilé, a proto obraz nebude
úplný.

První, o nichž jistě se ví, že se v době krále Jana přihlásih
u rychtáře a městské rady staropražské o stvrzení svého společen-
stva organisovaného, byli r. 1318 krejčí. Kusů v statuta upra-
vených nepřinesli nmoho; ^) kusy obsahují: měšťanské právo,
jakožto podmínku k řemesla provozování, se zaručením čtyř kop
grošů pražských; dále ustanovuje vstupný plat nebo „příjemné"
(anlait) sumou půl kopy (ne málo!), z čehož půlka konšelům, půlka

') liogistr. Signuind. VI. v roudnickém arch. kníž. Opis dra (lelakovskóho.
") Arch. pražs. č. 986, 26. Jircček, Codex. 304.

Cech krejčí a zlatníkův. 187

krejčím ; určuje hranici mezi prací vetešnickou a krejčířskou k za-
mezení soutěže;^) pak jsou dva články, jimiž se upravuje soutěž
mezi členy cechu samého, určeno totiž, kolik každý mistr šatu smí
k prodeji míti na hotově (pouze dvě roucha!), a že mají prodávat
jen ve svém domě a pracovati spíše na zakázku, (to vše patrně
proto, aby měl každý řemeslem živnost co možná stejnou); dále
stanoví se pokuta na přestupek artikulův, o kterouž pokutu třetinou
dělí se cech, konšelé, rychtář městský. Naposled týče se jeden
artikul tovaryšů, jimž jest tu jméno Genecht, pacholek; drží však
v sobě jenom zákaz tovaryšské práce u krejčí dvorských (hoťsneider),
lidí to poddanských a nesvobodných. Toť tedy doposavad nejstarší
povědomá cechovní pravidla; viděti, že obsahují pramálo, není
v nich ani slůvka o správě cechovní, o jurisdikci, o podmínkách
cechovního a živnostenského práva. Nelze pochybovati, že v těch
všech příčinách něco toho krejčíři mezi sebou nařízeno měli, ale na
pergamen uvedli bezpochyby jen to, co bylo snad sporno a se jim
zdálo býti na ten čas nejdůležitější. Ale celek patrně se týče již
cechu a ne bratrstva; o bratrských zásadách není tu ani zmínky.

Druhá povědomá statuta jsou pražských zlatníků. U nich
jsme nuceni pozdržeti se. Vykládá se totiž, že pocházejí z r. 1324.
Rukopis, v němž statuta jsou psána, ^) začíná se rokem 1324, ale
první klam by byl klásti vzácný ten rukopis do toho roku, a druhý
těžší klam by byl pokládati, že všecky jeho články, stejnou rukou
psané a rokem 1324 začínající, pocházejí z dotčeného roku a že
vznikly najednou. Tvrdíme, že r. 1324 stvrzeno bylo pouze bratr-
stvo zlatníků se statuty bratrskými, prostičkými, kdo ví, jak už
starými, a teprv proběhem let, když se v něm tvořil cech, přidá-
vána statuta nová a nová, kteráž na konec zlatníci dali shrnouti
z pamětí a zápisků do řečené knížky v jeden celek. Proto jsou
statuta psána kalhgraíícky a stejnou rukou, ačkoli při úvaze, jen
poněkud kritické, nesou na sobě ráz nestejného původu. Kdy se
ten opis stal, nesnadno říci: přípisky jinou rukou začínají se r. 1368,
tedy sebrání statut zlatnických bylo před tím rokem hotovo.

Nejprvnější statuta, k r. 1324 náležitá, jsou, jakož řečeno, bra-
trská. Hovoří o příspěvku členském (chotember, čtvrtročně pfenig),

') Konkurenční hádky mezi korporacemi veTrancii o století starší. Lavisse.
Histoire generále. II., 523, 524.

") Rukop. vid. dvorn. knih., č. 15016. Menčík uveřejnil obsah jeho ve
Véstn. Uč. Společ. 1891, 273.

J88 Kniha II. 2, První cechy.

O pohřbu; všickni se ho mají účastniti, a kdo vyzván, musí mrtvého
nésti; stanoví, že větší příkrov náleží členům a jich dětem, jimž
jest nad 12 let; příkrov menší, že přísluší čeledi. Do statutu o če-
ledi dostalo se i slovo pankart, jež svědčí, že v první době nebyli
z řemesla toho vylučováni, kdož nepošh z lože řádného. O některou
stránku dál ruší se toto liberální ustanovení, a to samo by stačilo
za důkaz, že statuta pověděná jsou z různé doby. V bratrských
statutech je také zmínka o schůzi spolkové (kdo zmešká čtení, ^)
platí pokuty půl groše) a o bratrské správě, kterou má bratrský
mistr (brudermeister) se třemi mistry. Až sem pokládáme nejprv-
nější statuta z r. 1324.

Po tom roce vyvinul se při bratrstvě užší spolek zlatnických
mistrů s tendencemi cechovními. Jeho prací vznikla statuta ná-
sledující, jež jednají o jurisdikci bratrského mistra a tří starších.
Ti měh rozhodovati, stěžoval-li sobě mistr na některého soudruha.
Žalobu bylo podati skrze jednoho ze starších. Za nadávku lži sta-
novena pokuta 4 grošů. Z tohoto jediného trestného paragrafu vi-
děti, že soud cechovní byl zatím jen ve věcech nepatrných. O ně-
kohk stránek za tím čte se ustanovení o misterské rvačce (von dem
krig), kterak má při ní správa zakročiti. Tím agenda trestního
soudu cechovního arci není příliš rozšířena.

Jeden z nejprvnějších statutů dovoluje mistrům v cechu za pe-
níze pracovati pro mistra cizího; to svědčí, že monopol cechovní
v tu dobu nebyl tak tuhý. Přijetí za mistra týkají se troje ustano-
vení, požadavky stupňující a od sebe všelikými jinými statuty od-
dělená, což také důkazem naší hypothesy, že artikule, začínající se
r. 1324 nemohou všecky býti z toho roku, než že vznikly rozvojem
a za sebou. Nejprv káže se, aby kandidát přinesl vysvědčení z mě-
sta, kde pracoval, kterak se tam zachoval. Po čase statut jiný chce,
aby kandidát dokázal, že zplozen v řádném manželství a že má
řádnou manželku, ^) chce také, aby prve nabyl měšťanství; v posléze
třetí statut, již hodně stížný a tudíž nejmladší, žádá, aby tři léta

') Zajisté, že čtení j m e n.

*) V Němcích o poctivém loži stanoví sobě, pokud známo, r. 1355 ševci
ve Frankfurte. Mummenholí, 1. c. 52. Ve Francii na manželský původ prý ne-
hleděli. Lavisse, Histoire generále II., 513. Tvrzení Tomkovo (D. P. II., 387),
že prtáci pražští jsou první, kteří chtějí listů narození poctivého, nutno opraviti,
ale bohužel neuhodneme, kdy zlatníci sobě tak uložili.

Cech zlatníků. 189

V Praze pracoval, kdo chce dostati se do cechu. ^) Při tom stanoví
jeden z článků, že syn mistrův, když se nevyučil řemeslu, smi zů-
stávati v bratrstvě. V tom vidíme důkaz, že řemeslný cech zlat-
nický byl v bratrstvě či vedle bratrstva ; syn mistrův nejsa zlat-
níkem, do cechu nepřijímá se, než do bratrstva. Ale spojení obou
spolků bylo pevné, nebof do statut rázu řemeslného a cechovního
zase připlétají se nová ustanovení o příkrově, o kostelních oférách,
což by vlastně mělo se týkati jen bratrstva.

Některými statuty utvrzují se výhody manželských dětí mistro-
vých ; těm že náleží právo po otci : s^ýhoda je také tomu, kdo pojme
dceru mistrovskou nebo vdovu. ^) Takový ženich nemusí tři roky
pracovati před přijetím v cech, stačí rok, a dá do cechu jen dvě
libry vosku. Vdova smí držeti dílnu; kdyby se vdala za muže ne-
cechovního, ztratí právo. Jeden statut určuje plat vstupný. Ten
plat je tak veliký, že nemohl pocházeti z r. 1324. Vstupující nový
mistr měl dáti mistrům 4 groše a celou kopu do cechu. Nad to
čtvrtletně byl povinen přispívati věrduňkem (vierdung). R. 1324
byl příspěvek pfenig; teď 15 grošů (vierdung). to přec jasně uka-
zuje, že od prvního ustanovení již proběhla léta, nežli stalo se
tak znamenité zvýšení ustanovením novým.

Několik statutů týče se tovaryšů. Upravuje se přijímání
tovaryšů v dílny, mistr přijímaje dělníka, měl za něho položiti do
pokladnice cechovní věrduňk. Nepoctivého tovaryše neměl držeti,
peněz aby mu nepůjčoval; bez vědomí mistrova nesměl tovaryš
stříbra páliti, ^) aniž co pracovati sobě na prodej. Novým statutem
znova zapovídá se tovaryšům dílo na prodej, a přidává se (patrně
proti soutěži mistrů mezi sebou), aby nikdo neplatil tovaryšům víc
nežli právo (snesení). A opět jiný (zajisté no\7- pozdější) článek káže,
aby chováni byli jen pacholci ctní a přidává, že tovaryši mají
schůzky míti jen tu, kde jim ukáže mistr bratrský. Tento statut
o schůzkách tovaryšských jest nejmladší, proběhlo v řemeslech
mnoho času, nežli mistři povolovali dělníkům schůze.

') Později se výminky ty mezi statuty opakují zase, jakoby jich před tím
nebylo. Byla zajisté příčina, proč cech znovu připomínal, ale písař je vtělil mezi
statuta po druhé zajisté zbytečné.

') Ve Francii stejné tak. Fagniez, Études sur Tindustr. 56.

*) Ke konci statut se opakuje tento kus jen s tím rozdílem, že tovaryš
nemá páliti stříbra ani zJata a nemá těch kovů slévati pod pokutou 15 grošů.
Toť zas důkaz, že statuta v knížce shromážděná jsou z nestejných let.

100 Kniha II. 2. První cechy.

Mluví se v statutech o „knecht und dirn"; tedy byly v zlat-
nickém řemesle nějaké dělnice nebo pomahačky. Byla by to první
zpráva o ženské práci. Když začala býti soutěž mezi mistry zlá,
vznikl statut, že mistr, dostána od druhého práci, nesmí nové práce
přijmouti, až prvou vykoná. Touž dobou asi dostalo se do statut
usnesení o sazbách za díla zlatnická. Tu a tam v statuta vtrou-
šeno ustanovení, kterak se v cechu chovati. Na pronesení cechu
pokutou věrduňk stanoven.

Tof přehled statut zlatnických, jak se vyvinula od r. 1324 až
po rok nám nepovědomý, v němž všecka v jeden svazeček sebrána.
Ráz písma ukazuje k polovici XIV. věku.

Zlatníci vídeňští obdrželi řád teprv r. 1366, ^) a což prostičký !
Nelze ho k našemu ani dobře přirovnati. Zlatníci vídenští jsou pod-
dáni mincmistrovi, a všecky artikule týkají se jen materiálu a pro-
deje díla zlatnického. Takž stanoví se, aby zlato bylo dvacetikará-
tové, v stříbře jen lot přísady; zlatník nesmí bez vědomí mincmistra
kupovat obřezky mincí, nesmí zlatit ani stříbřit kovy nedrahé, fa-
lešných kamenů nesmí vsazovati, pečetí podezřelých řezati, tajně
nic prodávati ; dva mistři povinni cizí zboží zlatnické ohledávati.
Všecko tedy míří proti falši díla a prodeje. Touž teprv dobou (1368)
i v Augšpurce zlatníci utvořili s malíři a sochaři společnost bratr-
skou, ne cech. Pod „mincí" byli už v století před tím. ^)

Městská rada staroměstská r. 1328 stanoví za řád, že bez práva
měšťanského nesmí tu pracovati žádný platnéř, štítař ani hel-
méř (plalner, puchler, helmer). ^) Bezpochyby že měh ti řemeslníci
svoje bratrstvo již před tím, ale statuta donesli si platnéři sa-
motni na radnici k stvrzení za kolik let později (roku snad 1336)
a donesli si pouze artikule, týkající se učedníkův a tovaryšů.
Z úvodu, jejž k statutům rychtář a jurati pragenses přidávají, světle
jde, že otázka učednická a tovaryšská platnéře bolela nade všecky
jiné. ^) V stanovách určeno, že učedník musí platit od učení mistrovi
2 kopy (což velmi mnoho!) a bratrstvu 16 grošů; že čtyři roky

') Otištěny v Hormayr., Wien V., CVIII.

*) Bucher, Gesch. d. těch. Kunste II., 259.

») Arch. pražs, č. 986, 16.

*) »Nos judex et jurati testamur, quod ad instanciam magistrorum torificum
et in relevamen ipsorum a defectibus corani nobis rationalňliter propositis per
eosdem ipsis pro lege staluimus observanda« atd. Suinma (íerhardi. Formelbuch
Ta dra 511.

První cech na venkově. 191

musí v službě (in servitio) trvati u mistra a že musí dvěma ko-
pama býti zaručen, že neuteče. Kdyby utekl a do osmi dní se ne-
vrátil, ze Zcáruky propadne po půl kopě rychtáři a cechu a kopa
konšelům. Jakkoli učedníci bezpochyby již za hospodářství země-
dělského bývali, přec v zánovních městech asi nikdo se řemeslníka
neptal, učil-li se: učení nebylo ještě podmínkou k řemeslu: tu je
první zmínka o nuceném učení. Stran tovaryšů (famulus) řád
platnéřský vyhrožuje, kdyby proti smlouvě před časem z práce se-
běhli. Takoví nemají od žádného mistra býti do práce přijímáni.
To je tedy výluka z řemesla, aspoň z pražského zajisté. Ale řád
jest ještě dosti liberálný. Ušlý tovaryš do čtyř neděl může se vrátit
a dosloužiti. Z řemesla pražského měl i ten tovaryš býti vyloučen,
jenž na mistra zdvihl zbraň, třebas ho neranil.

Z r. 1330 povědomo nařízení rady staroměstské, že slado-
vníci, chtějíce dělati slady, musí býti měšťany, a slady aby dělali
dobré. ^) To tedy dva kusy do příštích cechovních statut. O kvalitě
výrobku zmínka první dosavad.

Z rozhodnutí městské rady staroměstské r. 1330, kterak mají
soukenníci a suken kroječi sukna prodávati v obchodě velkém
a drobném a že nemají proti sobě činiti spiknutí ^) (unire nec conspi-
rare), jest patrno, že tou dobou obojí už snažili se o družstvo nějaké.

Sedm let potom (1337) řezníci budějovičtí obdrželi k své
prosbě od krále Jana „práva řezníků pražských", k čemuž
připojen řád, kterak a kde smějí prodávati řezníci přespolní. ^) Z toho
jde, že řezníci pražští již před tím byli associací '^), a řezníci v Bu-
dějovicích aspoň toho roku stali se společenstvem, některak orga-
nisovaným. Karel IV. jim privilej Janovu stvrdil r. 1348. Tuf pa-
mátno, že i budějovických řezníků řád (ordinatio) vydán jest od
krále, a ne od konšelů.

Z roku 1338 známe první statuta řemeslná z města venkov-
ského. Jsou to artikule cechu pekařského v Net olicích.^)
Pekaři si články sami zdělali ^), a opat cistercienský v Zlaté Koruně,

') Arch. pražs. č. 986, 40. Jireéek, Codex. II., 3, 308.
*) Arch. pražs. lib. vetustiss., č. 98tí, foJ. 15.
^) Emler, Reg. IV., 174, Kopl, Urkundenbuch d. St. Budw. 34.
") Seniores carniflces jsou z dosavadních pramenů povédomi teprve r. 1339.
Emler. Reg. IV., 280.

") Emler, Reg. IV., 237; Antl. Arch. Para. XVII., 597.

^) Dle slov úvodních soudíme: »Každý chtě s námi přebývati a dělati. <

192 Kniha II. 2. První cechy.

vrchnost netolická, jim je stvrdil „skrze milost a přízeň". Ale arti-
kule týkají se zatím jen podmínek připuštění k řemeslu a výhod
synků městských při tom. Je velmi zajímavo, že synkové ti mají
v řemeslo přijímáni býti nálezem konšelským a zadarmo. Cizí pekař
musí platiti konšelům, kostelu, rychtáři a všem pekařům džber piva
„na paměť pevnější". První to zmínka o svačině vstupné, která
v pozdější době bývala břemenem zlým.

Z r. 1340 jsou dvojí nařízení, dva řády rady staroměstské,
jeden mlynářům, druhý soukenní kům. Obě řemesla mají své
starší a oběma městská rada oddává funkci veřejnoprávní, totiž
technický a policejní dohled jednak k výrobku, jednak k strojům
vyráběcím, k mlýnům. Z toho soudíme, že obojí byli již organiso-
váni. Soukennickým čtyřem přísežným mistrům (gesworn maister)
totiž nařizuje se i právo dává ohledávati bez číkoli překážky sukna
v dílnách a naleznou-li neřádné dílo (walsch oder unflat), aby dali
pobrat poslem rychtářským (biřicem) anebo aby pobrali sami a do-
nesli rychtáři a konšelům. ^)

A stran dohledu k mlýnům nařízeno především od městské
rady, aby zvoleni byli čtyři páni z konšelů nebo z obce, kteří by
přibrali čtyři mlynáře, ty aby zavázali přísahou a pomocí a radou
jejich jakožto znalců aby stalo se vyměření a ocejchování vody na
mlýnech, cejchy potomními časy aby mlynáři přísežní ohledávali
a spory o ně rozsuzovali. ^)

K tomu rozkazu vedlo konšely mrzuté poznání, že mlýny
u města od největších po nejmenší nemají míry a tudy že chudý
nemůže obživovati se jako bohatý; prý už král (Jan) i markrabí
(Karel) často upomínali předešlých konšelův, aby tu chybu opravili.
Tak tedy zřízena mlynářská komise technická a soud, což snadno
vede k úsudku, že mlynáři Pražských měst mezi sebou již přece
nějaké zdražení měli, takže tím spíš konšelé mohli k ní se obrátiti
s úlohou tak důležitou. ') Zřizování cechů mlynářských arci byla
věc velmi těžká. Mlýny, jakož svrchu vyloženo, byly namnoze
v panské a městské správě, a tím se stalo, že mlynáři leckde
i v Němcích až do XVI. věku stávali mimo městské cechy. *) Ze

•) Arch. pražs. č. 986, 150. Emler, Reg. IV., 333.
'') Arch. pražs. č. 986, 280.

') Róssler, Altprag. Stadtrechte XCI. mysh', že ze správy cechovní přímo
vyvinul se onen soud mlynářský.

*) Inama-Sternegg. Wirtschaftsgesch. III., 2, 97.

flezníci plzeňští. 193

znění dotčeného nařízení (molendinatorum ordinatio), plyne, že oni
přísežní mlynáři byli pak vlastně úřadem městským a pro města
Pražská zřízeným; také pokuty z jich soudu plynouti měly městské
pokladnici. ^) Proběhem času z pražského soudu mlynářského stala
se komise a soud mlynářů zemských ; konšelé pražští vždy potom
volívali několik mlynářů ze tří měst Pražských, ale mohli také vo-
liti mistry odkudkoli ; ^) takž mistři pražští doplňovali se mistry ven-
kovskými a spravovali věci "mlýnského práva po všem království.
To Í3yli oni mlynáři, kteří naposled o sobě psáti směli, že „na jich
soudích a rozeznání stav panský i rytířský, ano i Jeho milost krá-
lovská sama přestávati ráčí. ^)

Rok před tím, než mlynářům a suknářům pražským uložena
funkce veřejného práva, řezníci plzeňští odhodlali se prositi
krále Jana, aby jim propůjčil práva řezníků pražských. Budějovičtí
je v tom předběhli o dvě léta. Opřeli řezníci plzeňští svou prosbu
o to, že Plzeň vysazena právem týmž jako Staré město Pražské.
Ale než požádali krále, poučili se o řeznickém právě pražském.
Podkomoří Oldřich Pflug z Rabštejna roku 1339 Plzeňanům dává
zprávu o řezníků právě, jež byli kdys ol)drželi od Otakara. Starší
řezníci pražští podkomořímu přísahali, že užívají těch práv Otaka-
rových. Znáti, že list s pečetí královskou na to neměli, když musiti
ústně vyznávati a přísahati. O těch privilegiích stala se zmínka již
svrchu. Týkají se práva míle, v níž nesmí nikdo prodávati než oni,
pak určeno, že maso syrové a nesolené vůbec nesmí do města,
solené že smí sobě kterýkoli měšťan přivážeti, ale jen k své po-
třebě, určeno, kde prodávati jest solené maso veřejně, a trest sta-
noven, kdo by tajně v svém domě prodával. Jde tu patrně o mo-
nopol obchodu řeznického proti měšťanům i proti venkovu. Rada
města Plzně r. 1339 doslovný text práv, jak je sdělil Pílug, řezní-
kům svým za právo schválila, ar. 1341 král Jan vydal na to stvr-
zovací listinu pergamenovou, kterou řezníci plzeňští chovají do té
chvíle. *)

*) Od 10 kop grošů pražských stoupají pokuty do třiceti kop a zastavení
mlýna na rok.

*) V kn. arch. pražs. č. 993, 66 při r. 1364, že konšelé mají čtyři mistry
mlynářské voliti »von wannen sie woUen;* ti nechať přísahají zu den heyligen,
že dají každému mlýnu míru.

•) Arch. pražs. č. 1239, 32. Rok 1564.

*) Strnad, Listář města Plzně; 49, 51, 53. Strnad-Plachý, Pamětní kniha
Plzeň. 12. Emler, Reg. IV^., č. 1030. Arch. mus. zemsk. Listiny plzeň.

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. věkn. 13

194 Kniha II. 2. První cechy.

Nejsou to tedy statuta cechovní, než řád, privilegium mono-
polu, které předpokládá, že řezníci plzeňští tou dobou již byli orga-
nisováni.

Téhož roku 1341 podruhé krejčíři staropražští obdrželi
od veškeré rady stvrzení cechovních artikulů. Jsou to články nové,
z nichž jasné vysvítá, že vznikly kompromissem mezi cechem a
radou. Rada po své povinnosti vzala konsumenty v ochranu, a
z toho vznikla řada ustanovení ; proti tomu cechovní mistrové zase
chtěli býti chráněni, soutěžících vetešníků a zvůle tovaryšské, také
snažili se dětem svým získati výhody, a z toho vzešla druhá řada
artikulů.

Proti článkům z r. 1318 svrchu zmíněným, je tu valné sesla-
bení bývalé svobody živnostenské. To také v úvodě naznačeno, prý
lecjaký neumělý a nejistý pacholek posadí se za mistra z vlastní
moci, nabéře lidských statků (látek na šití) a pak uteče, z toho
krejčí obviňují se potom všickni vůbec. ') Také prý krejčí mnozí
šijí z kradených odpadků roucha falešná, i to se pak svádí na
všecky; z těch příčin tedy prvým článkem ustanovují se čtyři pří-
sežní mistři, od konšelů ročně volení, kteří by dbali o pořádek
v cechu a o dobrotu díla. Na ně konšelé přenášejí povinnost svou
a slibují následujícím artikulem pomoc svou i rychtářskou při té
práci dohlédací. Aby se předešel podvod v práci, každý příští mistr
měl přísahati, že bude pracovat věrně a poctivě, nynější mistři měli
přísahati najednou. Dále ustanoveno předložiti šat, neuměním zka-
žený, mistrům na posouzenou a trestanou. Na zpronevěru půl lokte
sukna a na všecky jiné viny určeny tresty nemalé. Do cechu vede
měšťanské právo, ale zaručení zvýšeno na 10 kop, aby krejčí, zpro-
nevěře šat, snadno neutekl z města. Dětem dáno právo řemesla;
výhody řemeslné se vztahují také na ženicha dcery mistrské. Krejčím
vetešníkům artikule hrozí tresty pro nové šití a též tak tovaryšům,
kteří by pracovali u dvorských krejčí nebo vyvstali z díla v nečas,
čtrnácte dní před svatbou, kdy je nejvíc šití.

R. 1343 řezníci staropražští dali sobě od krále Jana po-
tvrditi za řád dávnější svůj zvyk; totiž že cechovní právo mají jen
mistrovští synové a ti, kteří se k dcerám řeznickým nebo vdovám

') Arch. pražs. č. 986, 43. Jireček, Codex III., 3, 310.

Huť kamennická 195

přižení. ^) I tento kus do svých statut plzeňští řezníci kdys v po-
zdějších létech (cca 1413 — 1416) vyžádaH si z Prahy. ^)

Téhož svrchu praveného roku 1343 král Jan dává ta vírům
nebo prenářům, kteří pálili a čistili stříbro v Hoře, právo kor-
porace : proti jich vůli totiž nesmí nikdo býti do tovaryšstva za
knapa ani za robence přijímán; počet jich v tovaryšstvě stanoven
na deset osob s dědičným právem; tovaryšstvo smí se v nutném
případě dopbiovati samo, činíc z robenců (dělníků) knapy (členy
tovaryšstva), kdyby se robenec mezi ně samoděk tlačil, toho mohli
vyvésti z dílen a vyhnati. ^) Uvádíme tu ono podnikatelské tova-
ryšstvo kutnohorské, aby bylo patrno, že již tou dobou spělo se
k organisaci korporační všude a ve všech oborech.

Do té doby beze vší pochybnosti připadá nová v Čechách
organisace řemeslná, umělecká. Karel markrabí r. 1342 přivedl sta-
vitele Matiáše z Arrasu, aby stavěl chrám Svatovítský, před tím
r. 1335 volal nějakého Francouze na stavbu hradu Pražského ; tu
na Hradě při staveništi zajisté že tenkrát .vznikla buf kamen-
ní k ů. ^)

Huti, jsouce starší nežli cechy, měly svá pravidla, cechovním
podobná ; stavitel chrámu (magister operis) byl mistrem prvým,
řídícím ; jeho myšlence umělecké všem bylo tuze podříditi se ; tech-
ničtí zástupcové jeho při stavbě byli parléři, členové huti byli mistři,
tovaryši i učedníci ; k huti náleželi bezpochyby i kreslíři theoreti-
kové, kteří hotovili rysy jednotlivých kusův i celku. Tovaryšské
mzdy byly dle smlouvy a od kusu placeny, a kusy znameními tova-
ryšskými označovány asi pro kontrolu díla; přijetí mistra a tova-
ryše v huť bylo bezpochyby co do umění přísnější, nežli dosavad
jsme poznali při jiných bratrstvech řemeslných ; tovaryš při svém
doučení býval zavázán chovati tajemství svého umění, obdržel zna-
mení své, jehož původ a konstrukci z elementární geometrie při
svém vstupu do cizí huti musil umět vyložiti dle klíče v hutích

') Emler v Regest IV., 487 uvádí dle Schallera ten řád při r. 1343.

*) Zapsáno v zem. Mus. v Lib. přivil. Plznae pod stár. sign. 3. D. 25, fol.
C 2. Strnad v Listáři otiskl informaci pražs. na str. 280 pod datem 1416.

3) Celakovský, God. II , 378. Emler, Reg. IV., 513. Jireček, Cod. II., 3., 312.

*) Zednici prý v hutích gotické doby nebyli; při gotických stavbách ka-
menická práce převládala, zedníci měli úlohu podřízenější. Rrániš, Method. XXIX.,
74. Neuwirth; Gesch. d. bild. Kunst. 338. Prokop. Markgraf. Máhren in kunsth.
Bezieh. 287 uvádí v hutích freie Maurer u. Steinmetzen.

13*

196 Kniha 11. 2. První cechy.

povědomého, neodborným tajeného. ') Do schůze (kapitoly) mistři
chodívah i tovaryši. Spory mezi členy rozsuzoval magister operis,
ač v případě nespokojenosti s jeho rozsouzením není nemožná, že
na vyšší rozhodnutí volán byl magister fabricae, zástupce králův,
vrchní inspektor nebo administrátor stavby po stránce hospodářské
a pokladník mzdy vyplácející, nebo, byla-li huf při kostelní stavbě
městské, „kostelníci" (vitrici) zástupcové města, jež kostel dalo
stavěti.

Huf na Hradčanech byla přední v Cechách; nevíme ani ještě
v století následujícím, že by byla měla nějaký svazek s hufmi
cizími, za to, když vznikly huti jiné při kostelních stavbách českých
monumentalných, které na dlouho zaměstnávaly velký počet lidí,
byl svazek s hutí pražskou aspoň potud, že rozhodovala v sporech
jednotMvých hutí jakožto vrchní rozhodčí, ^)

O bratrstvu či cechu zednickém nebo kamennickém dole v mě-
stech Pražských v době lucemburské není stopy. I v cizině kamen-
níci a zedníci docházeli cechů dosti pozdě. V Němcích teprve po-
čátkem XVI. věku.^) Bezpochyby nedoháněla jich k tomu soutěž;
jiná řemesla pudil k cechovnímu uzavření tržní monopol, čehož při
stavebnících není. Proto také i organisace hutí má jiný ráz nežli
obyčejný řemeslný cech.

R. 1 348 malíři a štítaři Pražských měst založili si
bratrstvo. Pořídili bratrství ke cti a chvále boží. Mateře boží i sva-
tého Lukáše, ke cti všem svatým a všem věrným křesťanským dušem
k utěšení a sobě k věčnému spasení. Sdružili se tu malíři „du-
chovní" a malíři štítů bezpochyby ze všech tří Pražských měst "*)
a přibírali v bratrstvo i sklenáře, knihvazače, řezbáře, pergameníky,
zlatotepce, illuminatory a jiné příbuzné řemeslníky. ^) S počátku

') Zajímavý výklad těch tajností i obrázkové doklady uvádí Prokop v Máhren
in kunsth. Bezieh. 292.

') Mádl, Arch. Pam. XVI., 639 a násl. Neuwirth, die Wochenrechnung.
Týž v Gesch d. bild. Kunst. 189, 309.

') Monograph. z. deut. Kulturgesch. VIII., 29.

*) Pangerl a Woltmann, Buch der Malerzeche, 14, popírají to. Prý to bylo
jen bratrstvo staroměstských. Arci Nové město založeno teprve rok před vznikem
bratrstva, tedy odtud v prvních létech mistři nehrnuli se návalem. Ale už v nej-
starším sezname (asi z r. 1860) čteme tři mistry novoměstské a Détricha, na
Hradčanech domácího pána.

*) Že by illuminátorové záviseli u věcech řemesla na universitě, Neuwirth
v Gesch. der bild. Kunst I., 197 tuším správné popírá.

statuta malířů z r. 1348. 197

XV. věku zapsán i jeden „rinker", příbuzný pasířům kroužkař. Není
po ruce listina, jíž by od městské rady stvrzeno bylo bratrstvo nebo
jeho statuta. Co máme před rukama, jest věc daleko vzácnější,
svého způsobu a stářím daleko široko jediná.

Je to kniha, do níž bratrstvo dávalo si zapisovati usnesení svá,
jež dlením doby vznikala, a z těch usnesení badatel jasně vidí
bratrstva život a zvláště dobře může stopovati rozvoj bratrstva
v cech. ^) Ze XVI. století leckterý cech zachoval si podobnou knihu,
však ze století XIV. nejsou než zlatnická, svrchu pravená, a tato
malířská. V knize zapsáno s počátku dvacet osm statut jazykem
německým, ale nepoznáš, kolik z nich na poprvé bylo základem
bratrstva, co usneseno později. Obyčejně ze všech 28 artikulů bére
za celek z r. 1348 ; neboť jsou psány jednou rukou, krasopisně, a
všecky pospolu stejně. Jsou psány patrně slavnostně, jako by po
nějakém úředním potvrzení. Pochybujeme však, že r. 1348 byly
už všecky hotovy. Spíš se zdá, že byly do knihy z jiných zápisů
a pamětí, které se ovšem začaly r. 1348, opsány a vepsány všecky
pospolu za kolik let po r. 1348, až když už jich byla taková cel-
ková hromada ; míníme, že se to stalo ku konci let padesátých. ^)
Z té doby jsou také první seznamy členů v knize.

Ohledáváme-li dotčené artikule všecky jako celek, poznáváme
v nich na první pohled patero kusů. První o devíti článcích týče
se bratrské pobožnosti a kostela, oltáře, svící a pohřbu bratrského.
Tylo články činily bratrstvo bratrstvem. Jsou první a jistě nejstarší.
Druhý oddíl jest řada článků, týkajících se správy bratrské. Na
čele je brudermeister (mistr bratrský), „a ti tri, kteří klíče mají"
(od pokladnice) ^) v článku jiném, doleji následujícím, jmenuje se
správa bratrská „brudermeister und die vier",^) tedy už pět mistrů
na čele (v českém pozdějším texte : cechmistr a čtyři starší). Viděti
v tom časové změny, a nezdá se nám, že by skladatel roku 1348
v týchž statutech jednou psal „die drei", po druhé „die vier". Opi-
sovač a shrnovatel článků po sobě vzniklých mohl tak učiniti, jsa
věren původním textům. ^)

') Rukopis chová v archive svém Krasoumná Jednota v Praze.

^) Písmo rukopisu tomu neodporuje; nám zdá se, že shrnutí statut mah'ř-
ských do knížky stalo se současně se sebráním statut zlatnických. Dobou ne-
budou daleko od sebe.

') Rukop. str. 9, na str. 14 je zase die drei.

*) Rukop. str. 24.

") Také to význačno, že některý článek dolejší má patrně ráz nově usne-

198 Kniha II. 2. První cechy.

Jedním z článků (podle našeho počítání 22tým) ustanovuje se,
že za mistra bratrského, tedy za správce bratrstva všeho musí býti
vždy z malířů jeden volen, jeden z řemesla toho klíč musí chovati.
To patrně proto, kdyby jiní řemeslníci v bratrstvě zmohli se proti
malířům počtem, aby nemohli jich vytlačiti ze správy.

Patnáctý článek obsahuje o jurisdikci a exekutivě mistra bra-
trského a starších jemu přidaných; stojíť tu „o vádě, byla-li by
mistróm v ruce dána", a kdo by nechtěl mistrů, jakž rozhodli, po-
slouchati, takoArý sám se cechu odsuzuje, vylučuje. Také stanoven
trest peněžitý (věrduňk =15 grošů) tomu, kdo by haněl misterská
ustanovení.

Třetí oddíl jedná o přijetí v bratrstvo, o vstupném, o příspěv-
cích, o právě synů a dcer mistrovských jakož i o úlevě k tomu,
jenž pojal mistrovskou dceru, a chtěl dostati se do řemesla „dříve
roku". V posledních slovech hlásí se bezpochyby „zkušebný rok"
kandidáta misterství. O mistrovské zkoušce však vždy ještě není
zřejmé řeči.

Čtvrtá část artikulů týče se řádu v schůzích bratrských. Schůze
má právo zákonodárné; „chceme jednosvorně", „v^^ir wolln all ge-
maynleych" svědčí o tom, že usnášeli se a hlasovali. Ustanoveny
pokuty těm, kdo zmeškají schůzi, kdo pronese tajnost. Poslední od-
díl, obsahující pouze dva články, týče se tovaryšů; kdyby tovaryš
od mistra odešel s hádkou, že nemá býti od druhých mistrů při-
jímán a spor s mistrem že náleží rozsuzovati správě cechovní.

Na konec dotknouti jest, že v dotčených článcích jméno bra-
trstva se střídá se slovem cech, arci že z té okolnosti nic nepo-
padneme k rozluštění otázky, bylo-li bratrstvo malířské již skutečně
cechem čili nic. Ale články samy, vzniklé časem a dle potřeby a
tudíž v originále nelogicky rozházené, námi však v patero kusů
srovnané, svědčí zcela světle tomu, že v tu dobu, kdy vepsány byly
všecky pospolu do knihy, bylo v Pražských městech široké bratr-
stvo malířské, a v tom bratrstvě, jehož účely připínaly se k chrámu
a k pohřebu, byl už cech s vyvinutou organisací korporační, do
něhož náleželi řemeslem svým malíři obojí a jiní příbuzní řemesl-
níci, kteří malým počtem svým ještě nestačili, aby zřídili sdružení

seného doph^iku k článkům hořejším, na příklad \ článku 18, když bylo již sta-
noveno o rozmanitých jiných věcech, najednou svoluje se, že svíce pohřebné
slušno propůjčovati i čeledi; toť jistě nový pozdější statut, vzniklý bezpochyby
ze sporu.

Cechy kutnohorské. 199

své cechy zvláštní. Správcové bratrstva, bratrský mistr a starší, af
jsou tři nebo čtyři, mají nad členy jurisdikci, vykonávají trestní
moc, v artikulích jsou patrná ustanovení živnostenského rázu, po
nichž by pouhému bratrstvu vlastně nic nebylo. Články ovšem ne-
dělí bratrstvo od cechu výslovně, nejstarší středověké artikule bý-
vají také příliš stručný, málomluvny a nevykládají toho, co každý
člen ví.

Sic také možná, že v životě pražském se bratrstvo od cechu
zjevně nedělilo, ale my dobře tušíme, když na příklad nezbedného
tovaryše pro opuštěnou práci mistr pohnal před soudnou stolici
mistrů starších, a ti ho odsoudili k pokutě nebo poslali do panské
kázně na rathouz, že tu jistě jednah a rozhodovali mistři jako
funkcionáři cechu a ne jako představení bratrstva, jemuž
přísluší se starati jen o kostel a pohřeb. Hádka sotva jest možná
o tom, stačí-li uvedené artikule za kriterion organisované korporace
čili nic. ') Ale i kdyby nestačily, začátky cechovního zřízení v nich
jsou rozhodně. ^)

Téhož asi času, co v Pražských městech začalo se bratrstvo
malířské, pozorovati jest řemeslný ruch organisační v Hoře. Stopy
jeho jsou v sentencích jihlavských, odkudž Kutnohorští svá právní
poučení brali. Tu čteme, kterak asi roku 1348 Jihlavští do Hory
vzkazují řád krejčí, na nějž se zajisté bud krejčí horští nebo kon-
šelé ptah. Neobsahuje však víc než článek o tom, kolik a komu
platili za přistoupení v cech. ^)

Hned za tím jsou v sentencích statuta vinařů nebo sou-
kenníků jihlavských, do Hory propůjčená. Ty sentence jsou v měst-
ském právě jihlavském psány r. 1349. Téhož roku dostaly se do
Hory, a tu cech zřízen na jich základě. Obsahují čtyři kusy; jeden

') Woltman a Pangerl v Buch der Malerzeche míní, že organisace v cech
dokonána r. 1454, tedy v půlce XV. století. Tomek v D. P II., 387 mini, že
bezpochyby r. 1365 privilegiem Karlovým obrátilo se bratrstvo v pořádek ce-
chovní; Tadra-Patera v Knize bratrstva malirs. míní, že malířské bratrstvo zůstá-
valo až do XVIII. stol. bratrstvem a neproměnilo se nikdy v cech. Neuwirth
(v Gesch. d. bild. Kunst, 191) míní, že malíři byli bratrstvem, a právě ta vol-
nější forma spolková že podporovala vývoj uměleckých individualit. Cpi trochu
moderně.

^) V Krakově cech malířů vznikl. Byli v něm sdruženi štítaři, malující
rytířské příbory, šnicéři, zlotarze, klepiaczy zlota do powlekania tel obrazow.
Rocznik Krakow. VI., 206.

') Jireček, Codex, II., 4. 361.

200 Kniha II. 2. První cechy.

O vstupu do bratrstva a mistrství (fraternitas et magisterium),
v něm káže se, mislr dobuď sobě městského práva, jakož obyčej
jest, a rychtáři s dvěma groši a písaři „s jedním zjev se k dání.*'
Kus druhý čelí proti nezřízené soutěži mistrů při kupování vlny:
ta měla býti kupována jen na trhu, veřejně ; třetí drží v sobě
o jurisdikci mistrův a čtvrtý, poněkud nejasný, že nikdo nesmí býti
zároveň tovaryšem a mistrem. ')

Úvodem ke čtyřem těm kusům stojí, že staly se nařízením
rychtáře a přísežných konšelů pro obecné dobré.

Před tímto řádem, ale bohužel bez roku (však před r. 1349)
zapsán v sentencích jihlavských řád spojeného řemesla kovářů,
sedlářů, kolářů (currifex), ostrožníkůvabrnířů. Obsahuje
zase jenom článek o „příjemném", kolik totiž platili za přijetí v cech
(bylo dáti rychtáři a písaři, jako svrchu dotčeno, a mistrům dvě
libry vosku), a pak o poslušnosti k cechu. 1 ten řád snad byl po-
slán do Hory. Jiný řád, stejně bez datum (také před r. 1349)
ukládá ševcům zvlášť, aby z místa, odkud přibyli, donášeli vy-
svědčení, jak se tam chovali. -) Tof druhá zmínka o takových li-
stech.

R. 1350 nahodilá zmínka se vyskytuje o pasířském bratr-
stvě v Staré Praze. ^)

Roku 1351 řezníci budějovičtí vyprosili si stvrzení svého
privilegia od krále Karla IV. ^) a týž rok krejčí téhož města po-
řídili si cechovní statuta. ^) Jejich artikule jsou v některých kusech
stejné s pražskými z r. 1341. Je v nich také nedůvěra k poctivosti
krejčovské. Deseti hřivnami (v Praze 10 kopami) musí se mistr za-
ručiti za škodu, kterou by při šití způsobil, a tresty určeny na fa-
lešnou práci. Některé články týkají se schůzí cechovních, jiné určují,
co krejčí nesmí prodávat pro soutěž s jinými řemesly; v jiném
článku se jmenují svátky, v nichž pracovati se nesmí. Jest mezi

') »Quod nullus simul sit famulus et magister.* Snad že nemá mistr pra-
covati v dílné druhého pro zvýšení produkce jeho. Je v tom soutěž. Jireček,
Cod. II., 3, 318, 4, 361. Ten řád je též v arch. zemsk. v opisech kutnohorsk.
z knihy č. 40. a v rukop. musejním č. V. E. 41, íbl. X., 10 český překlad
z r. 1490.

') Jiroček, Codex II., 4, 360. .

') V knize mčšfanské č. 986 a v seznamech Teigovj^ch, Almanach města
Prahy IV., 251.

'; V arch. Iřohoň. V. A. 2. N. 1.

") Kopl, Urkundnbch. Budw. 51.

Nepokojná hnutí cechů. 201

nimi také Fenczlabtag (sv. Václav). První to zmínka o svátcích ve
statutech. Konečně některý počet článků týče se tovaryšů, že mají
býti zachovalí, a trest stanoven na zdržení mzdy.

V těch právě dobách nepokoje cechovní v Němcích i na Mo-
ravě ozvěnou ohlašovaly se i v Čechách. V Německé říši v XIV.
století cechy zažily krisi povážlivou ; v lom věku pokusily se tu a
tam, s větším účinkem než před tím, o vliv politický v městech,
proto vzešel jim boj tuhý, v němž šlo o bytí. Řemesla, cítíce svou
hospodářskou sílu a znajíce svůj význam pro život městský, chtěla
na radním domě vládnouti jako rodové patricijští. Také na Moravě
od r. 1341 v čelných městech cechy snažily se o to, aby byly za-
stoupeny v správě městské jako živel s konšely rovnoprávný. Celkem
však nedobyly mnoho ani nic stálého. ') V Němcích boj neskončil
se všude stejně: někde řemesla dobyla si práv větších, jinde nu-
cena přestati na mále. V Kolíně nad Rýnem r. 1348 zrušen řezní-
kům „Einunge" pro vzpouru proti radě, a prodej masa učiněn všem
svobodný. ^) Tu tedy řemeslo ztratilo monopol. V Norimberce r. 1348
řemeslníci v první ránu vyhnah patricije, jali se vládnouti sami
a zřídili si cechy autonomní, jako byly jinde. Rodové však mocně
se vrátili, a nastalo trestání. Karel IV. stlačil řemesla norimberská
v předešlé závislé postavení. ^) Než konec konců přece osmero ře-
mesel dostalo se do malé rady městské a tudy k účasti na vládě."*)

U nás řemeslníci spokojovali se dlouho tím, že ten onen z nich
volen byl mezi konšely. Hnutí se však již ohlašuje ; zprvu jen znáti
jakýsi vzdor řemeslníků, kterýž předpokládá, že se jim nějaké snahy
nedařily. Vykazuje! r. 1340 král Jan kovářům a pivovarníkům v Do-
mažlicích, že nemají míti k nikomu jinému zření než k obci. '■')
Stejným rozumem i v poddanském městě Relé roku 1337 Rerka

') Viz o tom zevrubné pojednáni Celakovského »0 středověk, radnim zří-
zeni v král. mést. moravských. « Otisk Matice Morav. XXIX. V létech 1341 — 46
markrabí Karel zakazoval v Olomouci, v Brně, v Znojmě pekařům, řezníkům,
koželuhům, ševcům a krejčím uniones. Zákazy se opakují, neboť spolky pořád
déjí se z politických příčin contra judicem et juratos, a mimo to řemeslníci těžce
nesou všeliká obmezeni po stránce živnostenské i to také, že cechmistři od
obecní správy dosazení jsou jejími nástroji (11, 25, 35).

O Keutgen, Zanfte 205.

*) Mummenhoff. Monog. zur d. Kulturgesch. Vlil.. 4?.

*) Die Chronik, d. deutsch. Stádte. I., XXV., XXVI. Byii to řezníci, pekaři,
koželuzi, kováři, krejčí, kožešníci, suknáři a sladovníci.

°) Emler. Regesta IV., 335.

202 Kniha II. 2. První cechy.

Z Dubé chce, aby všickni řemeslníci se svými právy, pracemi a
přemi obci a konšelům byli věčně poddáni. ^) Není arci z málo-
mluvných zápisů jasno, proč řemeslníci činili obci vzdory. Ale brzo
odjinud se dovídáme, že právě v této době něco toho bylo pokou-
šeno, aby zástupcové pořádků nebo cechů k radám byli přibíráni.
Pokud víme, v Ghebě toho dosáhli, snad po příkladech v Němcích,
nejdříve. Tu r. 1 348 čteme v holdovací listině Karlu IV. ^) na prvém
místě městskou radu a hned při ní „handwerkmeister" a pak mě-
šťany.

A Chebských také nejdřív došel Karlův zákaz cechů. R. 1351
v březnu měsíci Karel IV. jakožto římský a český král pro pokoj
a zlepšení města poroučí městské radě, aby netrpěla cechů řemesl-
nických, ani jednot a spolků lidí obecných na věčné časy, ^) a které
jsou dosavad zřejmě nebo tajně zřízeny, ty že ruší mocí královskou.
Ten zákaz r. 1355 opakován zase.*) Možná, že městská rada sama
přičinila se o ty zákazy proti nepohodlným cechmistrům a také
i to možná, že některak přispělo k tomu vraždění židů, služebníků
to komory královy, jež od obecného lidu provedeno r. 1350, málo
měsíců před zákazem prvním.

Silný ohlas svrchu psaného chebského zákazu tušíme v tom,
že král r. 1352 vzkazuje rychtáři a radě v Hradci nad Labem, aby
netrpěli soukenníkům ani jiným řemeslníkům tajných spolků, schů-
zek ani tajných statat na monopolisování řemesla; chce, aby byli
řemeslníci poddáni konšelům jako jiní. ^) Stejně tak týž den a rok
(6. července 1352) král píše do Chrudimě, „tajných řemesla schá-
zení i všelijakých schoduov nedopúštějte, nedadúce jim mezi sebú
ustanovení míti proti svobodnému jich řemesla dílu ani žádného
spojení. Také všeckna a všelijaká řemesla, chceme, aby vaší obecní
radě byli poslušní a poddáni." ^)

') Emler, Regesla IV., 170.

*) Celakovský, Cod. II., 391.

') »Daz in derselben stát furbaz nymmer mer khein zuenfte . . . einunge
under den hantwerkern und gemeinen leueten gemacht werde.«

*) Celakovský, Cod. II., 510. Bienenberg, Koniggrátz I., 139.

°) »Monopolia et secrete artiíicum conventiones et occulta conventicula et
inter se statuta.* Celakovský, Cod. II., 473, 474. Arch. musejní listina pergam.
6. července 1352,

*) Český překlad z XV. sto], v pamětní knize chrudims. Celakovský
Cod. II., 475.

ftád sladovniků. 203

V těch slovech tají se jedna z příčin zákazu. Cechové nechtěli
býti tuze poddáni, chtěli býti při vládě městské. Tomu se vzpírali
usedlíci bohatí, a těm král skrze své podkomoří, vybírané z praž-
ských Němců, přál patrně. Druhou příčinou, jasně naznačenou, byl
povědomý zápas svobody živnostenské s monopolem cechovním:
obec chtěla svobodě a soutěži volné, řemeslníci chtěli monopolu.

Uvedeno již, že pro tento zápas Karel již jako markrabí rušil
cechy na Moravě. Třetí příčina spéci álná, ale s monopolními sna-
hami souvislá, zřejmě uvádí se ta, že totiž nechtěli řemeslníci,
zvláště soukenníci, k učení připouštěti synků městských, jichž otcové
nebyli z řemesla. Udělali si o tom statut v schůzi, a to všecko
městská rada, která asi žalovala do těch věcí v Praze sama, měla
zrušiti.

Karel IV. snad ještě na jiných místech zastavil rozvoj cechů ře-
meslných, jenže ty i jiné zákazy netrvaly na dlouho. Již r. 1352
Karel spolky řemeslné zas obnovuje. V obnově práva ševcovského
v Mostě roku praveného král se téměř omlouvá; píše, že na jeho
vysokou vznešenost před tím donesly se některé příčiny, proč ře-
meslům vzal práva, ale teď že přijal jiné poučení, jež oněm zprávám
předešlým odporuje, při tom že také uvážil prosby činěné, a proto
že předešlá práva, jako mají litoměřičtí řemeslníci a jiní od staro-
dávna, že jim vrací. Vrátil jim právo míle, monopol práce v měst-
ském okrsku. ' )

Z r. 1.353 známe první živnostensko-policejní řád sladovní-
kův a pivovarníků, ale netýče se města českého než morav-
ského Brna, a bezpochyby to není řád nejstarší. ^) Obsahuje městské
nařízení, kolik měřic obilí se musí vzíti na slad a kolik sudů z toho
sladu se smí navařiti. Stanoveny pokuty, kdo vyvaří víc. Tu se
tedy městská rada stará o dobrotu městského výrobku. Než naří-
zení vydala, zavolala všecky sladovníky a sládky (brasiatores et
braxatores) na poradu. Snad jen domácí pány. Vímef, že sladovat
i vařiti vlastně mohli všickni držitelé domů, a z nich a vedle nich
vyvíjeli se speciální sladovníci a sládkové bez privilegií zvláštních,
jsouce větším dílem jen příručí („manualis") a v službě měšťana

*) Statthaltereiarch. Innsbruck Ferdin. 195/145. Opis v zemském arch. Též
Schlesinger. Stadtb. v. BrUx. 34.

') Jireček, Cod. II., 3, 318. Starší zajisté jest ustanovení v právě jihlav
ském, aby sladovníci donášeli svůj strych před konšely a tu ho zkoušeli (cej-
chovali). Rukop. mus. V. E. 41, fbl. X„ 9.

204

Kniha II. 2. První cechy. f

pravovárečného, „domini cerevisiae". Z těch příčin obojí řemeslo
poměrně pozdě domohlo se organisace cechovní. |

V polou XIV. století již zajisté pražských řemesel znamenitější
část byla zorganisována, neboť pozoruje se od r. 1357, že cechovní
mistři (magistři mechanicorum) voláni bývají k poradám na radní
dům. ^) I

V týchž časech, co v Praze organisace hlavních řemesel se
upravuje, dostalo se třem předním řemeslům v Litomyšli ce-
chovního úslrojí, a to přízní biskupa Jana ze Středy, vrchnosti
městské. Řezníci, pekaři a soukenní ci vypůj čili si (možná
že na popud biskupův) „za mnoho peněz" artikule řemeslníků
z Hradce Králové a z Mýta, v kterýchž městech zatím již organi-
sace byly hotovy, a požádali biskupa, aby „právo, ustavení a obyčej
podobný a rovný jiných měst královských" jim potvrdil.

Takž tedy r. 1357 řezníci obdrželi artikule (německý ham-
fešt), obsahující šestero ustanovení, jedno o vstupném, druhé o juris-
dikci dvou mistrů zvolených a neposlušnosti k nim, třetí o slušném
chování řezníkův a trestech za nestydatost k ženským, jeden oddíl
týká se monopolu prodeje proti měšťanům, kteří nejsou řezníky,
proti řezníkům, kteří nejsou v spolubratrstvě, a proti židům; a zase
jiný oddíl čeH proti soutěži mezi mistry samými, zvláště při kou-
pích ; naposled jsou v artikulích ustanovení o dobré jakosti masa
a tresty za maso nečisté a vlkohryzené. ^)

Pekařské artikule (též hamfešt německý)^) drží v sobě sic
některý kus, týkající se zřízení cechovního, ale hlavní část jedna
dotýká se zase jednak monopolu řemesla proti měšťanům, jimž
pečení na prodej zakázáno, a prodej na základě sazby dovolen jen
v krámech ; část druhá týče se soutěže mistrů mezi sebou ; kterouž
příčinou ustanoveno, jak veliká smí býti pec; patrno, aby některý
pekař proti druhým nedopustil se větší výroby.

Tu také ponejprv čteme o mistru „novém'* nebo „mladém",
jenž právě přijat do cechu jako nováček: stanoví se, že ten nový
mistr má celý rok pekařství držeti sám. To je první případ, kde

') R. 1857 byli poprvé voláni seniores řemeslníků stran prodeje potravin,
aby nebyly zkažené. Arch. pražs. č. 986, l.W.

') Archiv litomyšl., č. 115, 10. Výpis prof. Štěpánka. Též u Nejedlého,
Litomyšl I., 314.

») Archiv litomyšl., č. 115. Zápis z r. 1457. Opis Štépánkův. Týž v Progr.
gymn. litom., str. 10, Nejedlý. Litomyšl I, 312.

Cechy v Litomyšli. 205

starší cechovní oudové utlačují mladého, aby s nimi nemohl aspoň
rok účinně závoditi ; oni pracují totiž s tovaryši a napekou víc, on
nucen péci bez tovaryše, sám; peče tedy méně. Tento článek roz-
vine se časem v jednu ze šeredných stránek cechovnictví řemesl-
ného. Snaha, aby mezi mistry byla ekonomická stejnost, jeví se ve
Francii. Záhy v XllI. věku ') vymýšleny zákazy, aby nevynikl druh
nad druha, ale nerovnoprávnost „mladého mistra" přinesena k nám
tuším z Němec. ^)

Dále dotčené stanovy pekařské hranici mezi pekaři a koláčníky
obsahují, určujíce, co kteří smějí péci a zač prodávati. Koláčníci,
mající v Litomyšli postavení jako jinde pecnáři, jsou ve všem ome-
zeni, zejména nesmějí prodávati s okna, musí vynášeti na trh. Na-
posled budiž zvlášť vytčeno, že v litomyšlských artikulích pekař-
ských ponejprv zřejmě čte se o mistr ovském kuse jakožto pod-
mínce a zkoušce k mistrovství.

Soukennické artikule litomyšlské drží v sobě hlavně rozkazy
cechmistrům o dohlídce nad dobrotou suken; cechmistři měli ohle-
dávati dílo nehodné, z floků (krátké vlny), z odpadků, z popelné
vlny dělané ; nad takovým dílem mělo býti popraveno, a mistr tre-
stán. Také měli stihati dílo neupřímné, na šlaku (na okrajku) jinač
tkané a barvené než uvnitř. Jiná ustanovení týkala se věrnosti
mistrů, kolik se přinese k přízi, tolik aby vraceli, přízi a vlnu aby
nezastavovali, suken aby neukracovali. Několika kusy nařizuje se
kázeň v cechu, při čemž, jakož i ve všech jiných provinách, biskup
si vyhrazuje z pokut třetí díl. Některá jsou ustanovení stran drob-
ného prodeje na lokty, což krejčím zapověděno ; na konec v sta-
novách ukládá se, kdo chce v cech vstoupiti, aby donesl hsty do-
brého svědomí a zrození. ^) Tof byla by třetí zmínka o listech
takových, ukazující, že bývalá svoboda přístupu se zužuje. V měst-
ských privilegiích r. 1360 ukládá se litomyšlským soukenníkům
(tkalcům), aby městské děti dobře učili řemeslu, a poněvadž v městě
bylo spracování vlny výsadou každého souseda, stal se tkalcům

') Lavisse. Histoire generále II., 530.

-) Mummenhoff. Monograph. Kulturgescli. VIÍI., 104.

') Vypisuji z Jelínkovy Historie ničst. Litomyš. I., 152. V arch. zemském
je opis origin. statutu biskupova, a ten má datum 1360. Opis prof. Štépánka
z arch. litom. čís. 115, 15 má datum 1378, které Nejedlý prohlašuje za chybné.
Nejedlý (Litomyšl L, 316) klade vznik cechu soukenického v r. 1357. Dle nčho
náleželi do toho cechu tkalci (textores), kteří sukna dělali, ale y prodeji nekrá-
jeli, než prodávali v celku. Tamž 316.

206 Kniha 11. 2. První cechy.

zákaz (r. 1360) bez konšelů svolení činiti si nějaká statuta (patrně
směru výlučného). ')

Z r, 1359 jest Karlovo privilegium řezníkům novoměst-
ským na jich masné krámy. Určeno, kolik platiti z nich komoře.
Byli asi řezníci novoměstští tenkráte již hotový cech.

Rok potom (1360) zhotovitelé samostřílů (střelci) na věžích
Nového a Menšího města Prahy od Karla krále obdrželi za stráž-
nické a střelecké povinnosti monopol práce a prodeje samostřílů
nových. ^) Staré mohl kde kdo na tarmarce a jinde prodávati.

Z r. 1361 pochází statut nožířů v Brně, jejž pro význačný
úvod a původ sem aspoň zmínkou klademe. Vydává ho markrabě
moravský Jan, jenž v úvodě vyznává, proč ho vydává. Aby prý
hotovíce nože, nožíři mohli pohodlněji konati povinnosti své pla-
tební, jimiž jsou spolu s jinými jemu vázáni. Za to jim monopol
práce pojišťuje, ale chce, aby každý mistr měl prve měšťanské právo,
aby byl v cechu. '■^)

Vůbec tento markrabí držel na Moravě řemeslná zdražení moc-
něji a bezprostředněji na uzdě nežli bratr jeho, Karel IV., v Čechách.
Asi vyhovoval v tom městským patriciům, kteří dusili cechovní
hnutí, bera sobě v tom za vzor snad Rudolfa IV., souseda svého
v Rakousích, jenž právě r. 1361 a pak po druhé r. 1364 všecky
cechy, jakožto obcem škodlivé, zrušil, nakázav, aby k řemeslu při-
puštěn byl každý odkudkoli příchozí, jen když chce trpěti s městem,
a městská rada sama ať řemesla řídí. *) Kázal tedy svobodu živnosti ^)
nemiluje cechů, které jevily snahu živnosti uzavírati. Někteří vyklá-
dají, že Rudolf následkem vyhdnění morem (černou smrtí) byl nucen
takovou svobodu připustiti. ^) Karel IV. toho roku dvakrát byl po-
spolu s Rudolfem, ten i do Prahy přijel, a není pochyby, že i při
velikých otázkách politických měli pokdy uvažovati o vzrostu a
snahách řemeslných cechů ve svých zemích, zvláště když v tu dobu

') Nejedlý, 1. c, 317. Jehnek, 1. c , má věc spletenu,

*) Arch. praž. č. 2083, 98. Tomek, D. P. II., 386.

^) »Quod nullus praesumat cultellos vendere alicui, prout et alii cultelli-
fices czecham habentes ipsos vendunt, nisi prius civium civitatis jus et aliorum
cultellificum jus acquiret.« Jireček, Cod. II., 3, 319.

*) Mummenhoff. Monograph. Kulturgesch. VIII., 41. Inama-Sternegg, Wirt-
schaftsgesch. III., 2, str. 60.

*) Již před tím r. 1340 Albrecht nařídil, aby maso a pečivo kdokoli za
celý rok prodával. Inama, ibid. 61. Toť stanovisko zemčpanské.

«) Weisz, Wien, I., 435.

Privilegia od krále. 207

na Moravě a v Němcích cechy na mnohých místech zase prudčeji,
ba i násilím hleděly domoci se práv širších a vyšších.

Toto silné hnutí v Němcích Karel mohl i sám pozorovati bez-
prostředně z blízka, neboť r. 1362 tam pobýval; právě toho roku
v Norimberce narodil se jeho nástupce Václav. A hnutí proti cechům
bylo na kolik let trvalé. ^) Do Čech však se nepřeneslo. K zákazům
cechů Karel IV. se v Čechách neodhodlal. Naproti tomu to jisto,
že bouřlivé cechy v Jihlavě, v Brně, v Olomouci r. 1363 městské
rady rozpouštěly. ^)

U nás rozvoj kráčel dál, ba již shledáváme, že král stvrzuje
také jiným řemeslníkům práva mimo řezníky, kteří dosavad byli
jediní králem obdarovaní. Z té právě doby, z r. 1364, pochází pri-
vilegium mistrů pasířských a s nimi spřízněných m ě š e č n í k ův
a t obole ční ků pražských. Dává jim král monopol práce a pro-
deje zboží na Novém městě, kdež jediné měli býti usazeni ; v ostat-
ních dvou městech Pražských neměl nikdo přespolní zdobených ani
prostých pásů, měšců, tobolek prodávati, kdo jich neuměl rukama
svýma zdělati. Takový mohl se zbožím jenom na trh výroční, jenž
byl svobodný. Při tom král oddal těm řemeslným mistrům právo
dohlídky nad zbožím a právo exekuce proti zboží falešnému (mer-
ces falsas et zophisticas). Pokuty měly připadnouti třetinou rychtáři,
s část na opravu věží a ulic. ^)

Že mistrům dostalo se veřejné funkce, to svědčí již o jich orga-
nisaci. Není pochyby, že dotčeného roku pasíři byli již cechem;
bratrstvem byli, jakož svrchu praveno, již r. 1350.

Roku 1365 malíři pražští obdrželi královské privilegium,
jehož zevrubný obsah není povědom. '') Bezpochyby, žer. 1365 král
potvrdil malířům cechovní organisaci, stvrdiv statuta do té doby
A^inutá.

Tehda také š t í f a ř i, dosavad s malíři v bratrstvě spojení, ob-
drželi od krále privilegium, a to proti malířům obrazů, na něž byli
žalovali, že se jim pletou v dílo. Král zakazuje malířům (geistlich
malern), kteří nechtí se štífaři trpěti (t. j. nésti jich k městu po-

') Mummenhoff, I. c, 42.

") DTlvert, Iglau. 65. Čelakovský v Oasop. Mat. Morav. XXIX. V otisku
str. 18.

') Miscell. z desk č. 15. P. 12 teď v arch. městském č. 2083.

*) Jen odvolání k tomu jest v přivil. Ludvíka krále 1523. Arch. pražský,
č. 556.

208 Kniha II. 2. První cechy.

vinnosti a platiti pavézami hotovými), aby malovali štíty; zároveň
stanoví, kdo se chce mezi štífaře na věže městské usaditi z města
cizího, že musí podniknouti mistrovský kus, totiž všecko rytířské
náčiní ke kolbé barvami ozdobiti. ') Karel je chtěl míti připoutány
k věžím, jen tu měli tarče, pavézy a štíty prodávati; kdo bez vůle
mistrů by se odstěhoval a zase vrátil, pokládán buď za cizího a
podnikni mistrský kus.

Toto štífařské privilegium lze vyložiti tak, že r. 1366 štíťaři
odtrhli se od malířů, způsobili si samostatnou organisaci vázanou
i chráněnou královským právem. A možná, že tito štíťaři, bydlející
nejvíc na Novém městě, časem přibravše malíře novoměstské k sobě,
dali podnět k cechu „malířů a štífařů" na Novém městě, kterýž
cech však objevuje se teprve v periodě následující. ^)

Ne tak radikálný výklad byl by ten, že Karel IV., schváliv
společné bratrstvo cechovní, určil pouze hranici mezi prací a ob-
chodem malířů a štífařů pro zadržení soutěže. Pro první výklad
zdá se svědčiti to, že štífaře v nejstarším seznamu, jejž kladu do
r. 1359 — 60, nalezneš dva, pak v létech následujících dlouho není
žádného v seznamech. Proto také mizejí štífaři z titule bratrského,
a král Václav r. 1380 a 1392 potvrzuje statuta malířům a „skle-
nářům", kteří (na Starém městě) nastoupili v místo štífařů. A ští-
faře r. 1392 znova srovnává s malíři, kteří se pouštěli do malo-
vání štítů. ^) To nevadí, že po létech mnohých v počátcích XV.
věku přece zase najdeš v sezname staroměstského cechu malířského
některého štífaře; také onen Mikeš, jenž v téže době dle zápisu
v knize zůstal dlužen dvě pavézy, *) nebyl než štífař.

V těch létech zase venkovská města ohlašují se svými cechy
právě hotovými. Takž r. 1363 konšelé v Litomyšli na rozkaz biskupa
Jana stvrzují artikule cechovní svým krejčím.^) Jsou to artikule
již obyčejné; obsahují podmínky přístupu v cech, právo měšťanské,
plat, listy, zkoušku. Obnovuje se v nich právo míle proti selským

') Z orig. v univ. knihov. otiskl Neuwirth v Mittheil. XXIX , 65.

') Arch. pražs., č. 2084, H. 38.

°) Neuwirth, Gesch. d. Kunst. 189.

■*) V rukopise na tom místě porušeném psána nějaká číslice jakoby teh-
dejší u; vytiskl tedy PangerI, že Mikeš ostává dlužen »u pawesy« a vyznal, že
mu to nevysvětlitclno (unerflndlich) ; Patera-Tadra vytiskli stejně tak u pavezy,
což nedá smyslu dobrého.

') Arch. litomyšl. č. 115, 13. Výpis prof. Štěpánka. Nejedlý, Litom. 317.

štitařská výsada. 209

krejčířům, stanoví se právo výhradné živnosti proti vetešníkům, za-
kazuje se dílo falešné a přespolní: kdyby mistr jen přes most se
vystěhoval z města, ztratiti měl právo.

Jen to se nám vidí býti novým stížením, že kandidát mistrství
musí donésti zachovací list nejen o sobě, než i o svých rodičích,
kromě toho na potlačení nerovnosti hospodářské poprvé se čte, aby
mistr neměl živností dvou. Stanoveno totiž, chtěl-h by mistr krejčí
sukno prodávati, má řemesla přestati té chvíle.

Roku 1365 vznikl cech suknářský v Žatci (universitas pan-
nificum^) a téhož roku řezní ci v Polné, bylo jich jen deset, tvoří
již korporaci, která nabývá od vrchnosti městské, Ješka z Pirken-
štejna, práva ..plného" k deseti krámům, které si svým nákladem
vystavěli; vrchnost stanoví, kolik loje mají platiti na zámek, kolik
faráři a slibuje, že víc krámů nenastaví. Tedy počet řezníků ob-
mezený, uzavřený. ^)

R. 1367 objevuje se ve statutech soukenní ku v Brně zase
zkouška mistrovská : af prý nikdo nepřipravuje postavů soukenných
než ten, kdo umí rukama svýma. Ostatek řádu toho týče se jakosti
díla, koupě vlny a prodeje na lokty. Řád ten nařízen svrchu psa-
ným markrabím.^)

Toho času zase bouře cechů proti patriciům v říši německé
tu a tam propukly; zvláště krutá bouř byla r. 1371 v Kolíně nad
R., kde konšelé dali 33 tkadlce odpraviti; prudké pohnutí řemesel
bylo v Augšpurce r. 1368, jím se mistři dostali konečně k vládě,*)
za to potom r. 1369 cechy po všem Bavorště od vojvody zrušeny,
ale vznikaly brzo zase. ^) Ty bouře neměly hned, jak se zdá, u nás
nižádných ozvěn.

Rozvoj šel vždy ještě u nás cestou klidnou ; na Moravě mar-
krabí držel řemeslné cechy takřka v hrsti, v Čechách Karel IV. vždy
ještě přenechával hlídku městským radám, které se s cechy jak tak
dohodovaly o pravomoc, berouce za svou ochotu platy při potvr-
zování statut a podíly z pokut řemeslných. Nějaká hnutí ohlašují

') Miltheil. Gesch. d. Deutsch. XI.. 5.

^) Originál přivil, v soukrom. rukou ; opis u prof. dra Čelakovského.

=•) Jireček, Cod. II., 3, 320.

') Die Chroniken d. Stád. III., XXXIV.

°) Neboť r. 1384 vojvoda popuzen mCstskou radou ruší spolky znova;
zvláště má namířeno na sládky a řezníky, kteří, zapuzujíce cizí soutěž, ceny
přemršfovali, Mummenhoíf, Monogr. Kulturgesch. VIII., 42, 44.

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. věku 14

210 Kniha II. 2. První cechy.

se teprve po čase. R. 1371 konváři obou pražských měst, Sta-
rého a Nového, přišH do rady s řádem, o který se usnesli sami
mezi sebou. Neobsahuje jiného nic, nežli specifické ustanovení tech-
nické, že má býti při dílech konvářských k deseti librám cínu při-
dávána libra olova, jako to v Norimberce a ve Vídni. S tím pak sou-
visí druhý kus, aby dva mistři ohledávah všem všudy hotové zboží,
má-li onu pravou míchaninu. ^) Patrno, že konváři tehdáž už byh
cech organisovaný.

Brzy potom r. 1375 (či 1378?) cech pražských zlatníků po-
výšen darem Karla IV. Dalte mu král prsten, mitru a ostatky sv.
Eligia, patrona zlatníků francouzských. Potěšení zlatníci urobili si
na ten dar relikviář ve způsobe infule. ^)

Na konci panování Karlova, právě když nebyl v Praze, konšelé
novoměstští měli se svými řemeslníky nějakou zlou nesnáz. Vůdcem
byl Zub, uzdář, podnikli jakési společenstvo (societatem), jež kon-
šelé prohlásili šibalstvem, poněvadž prý mířilo proti nim a staro-
městským. Nesnázka skončila se A^hnáním 14 osob z města. ^) Roz-
voj cechů nebouřlivých tím nezařazen.

Zatím také na venkově statut cechovních přibývá. Z r. 1373
mimo jiné i řezníci klatovští dostávají od konšelů a rychtáře
řád, týkající se monopolního prodeje masa; žádnému člověku ani
městskému ani předměstskému, sedláku ani cizokrajenínu není do-
voleno prodávati maso, leč na větší kusy (až na čtvrt hochu) a
jen maso slané a vepřové dobře udlé (uzené). Naproti tomu řezníci
měšťanští mohou prodávati maso všeliké. ^)

Z r. 1378 jsou zajímavé artikule soukenníků města Rych-
nova. Z nich patrná nejprv příliš tuhá závislost cechu na vrch-
nosti panské. Ta bére polovici pokut z cechu. Správu vedou čtyři
cechmistři, volení „pro obecné dobré a čest panskú". Do cechu
vstup snadný, nedrahý, jen když žadatel člověk věrný, ale, kdo chce
živnost a práci míti, do cechu musí. Mistrům soukenníkům poddáni
jsou techničtí pomahači, šlahařové; ponejprv řeč tu o tovaryších
ženatých a jejich naturální mzdě, při kteréž činí se rozdíl mezi

') Arch. pražs. č. 986, 165.

*) Dodnes majetek grémia zlatnického, vystavený v česk. zems. mus. Hájek,
Kron. 349.

*) Lib. proscript. v arch. pražs. fol. 2. Tomek D. P. II., 71.

*) Listina z r. 1488. Opis mi půjčil dr. Celakovský. Též v arch. minist.
vnitra IV^. D. 7, viz v lístcích arch. zems.

Zákaz cechů. 211

tovaryšem ženatým a neženatým. Onomu větší výhoda se propůj-
čuje. Rada článků týče se dobroty zboží. Stvrzení listinou českou
pochází od Jetřicha a Albrechta bratří z Rychnova. ')

Jakož svrchu připomenuto, malíři a sklenáři pražští obdrželi
od krále Václava r. 1380 nové stvrzení a snad i rozhojnění svých
statut a výsad. Zdá se, že tenkrát zase zpevněn monopol jejich
práce, a to tak, že, kdo není v cechu, nemá malovati, cizí malíř ať
prodává s vědomím pražských mistrů. Možná, že také tehda právě
malíři do kostela Týnského, jak tak hotového, přenesli si oltář
bratrský z nepatrného chrámečku Panny Marie na Louži. '■^) Potom
r. 1392 nově od krále stvrzena statuta malířů v Praze.

Po r. 1380 jest v rozvoji řemeslných cechů za deset let mdloba
v pramenech patrná, ale nevysvětlená. R, 1383 sic král ještě p a-
sířům novoměstským stvrdil list, který jim dal Karel, ani
slůvka nepřičiniv k jeho rozhojnění,^) ale hned potom r. 1385 král
Václav zakazuje v Klatovech do čtrnácti dnů všecky spolky (socie-
tates, foedera, colligationes et ligas) veřejné i tajné, kdo neposlechne,
aby ho zavřeli. Ale řemeslníků zřejmě nejmenuje, ač v tom patrně
jsou, a nedovídáš se z listiny, proč tak učinil;^) praví jen, že ne-
chce dále trpěti škod království a poddaných svých a že poručil
svfni úředníkům rušiti ty spolky, což by svědčilo, že také jinde
než v Klatovech cechům ouraz hrozil. Tak jistě v Žatci r. 1387
přísežní konšelé a všecka obec u přítomností podkomořího králova
prohlásila „Gonnodaciones, innung dicte, congregationes personales,
composiciones pecuniales, fraternitales, candelarum habitudo et alia
statuta singulorum mechanicorum" (spolky řečené innung, sdružení
osobní, skládání peněžitá, bratrstva, práva k svícím (k pohřbu) a
jiná statuta řemeslníků) za škodná obci (rozuměj konsumentům).'^)

Možná, že zákaz spolků někde také souvisí s tehdejším hnutím
národnostním. V universitě začal se roku 1384 za nepřítomnosti
královy v zemi tuhý boj mezi Čechy a Němci, v boji pokračovalo
se i r. 1385; Cechové asi ve všech městech rázněji pohnuli se proti

') Arch. mus. král. Cesk. pergam. origin. Otiskl Hanka v ('.. Č. Mus. 1860,
L, 22. Sedláček, Rychnov, str. 6.

^) Srovnej Barvitius, Prvních 25 let spolku sv. Lukáše.

') Arch. pražs. č. 2083. P. 12.

*) Celakovský, Cocl II., 766. Zajímavo, že už pět let potom (1390) týž král
dávaje malířům ve Vratislavi privilegium, káže, aby městská rada jim na ně ne-
sahala. Schultz. Gesch. d. breslau. Malerinnung. 18.

*) Schlesinger, Urkdb. Saaz, 172. Čelakovský. Cod., II., 565.

212 Kniha II. 2. První cechy.

německým vládnoucím menšinám, a snad tedy odtud také zákazy.
Zápasy neustaly ani potom, ale rozvoje řemeslných spolků nebylo
lze držeti.

Roku 1391 trojí řemeslo pražské — uzdáři, sedláři a ševci
novoměstští — dávají sobě artikule od městské rady tvrditi.
Ševci slují v tom stvrzení artifices sutorum operarii no vor um sotu-
larium, po česku krátce ševci novinníci; artikuly stanoví se při-
jímání do cechu s podmínkami, v těch dobách již vůbec platnými;
jsou to: jus civile (právo měšťanské), listy původu a chování, exa-
men práce a příjemné (plat). Zajímavo v statutě, nač příjemné
peníze býti mají: prý na zákup zbraní, obci nutných v čas okazo-
vání ostatkův a též jindy. Jiná část těch artikulů ševcovských na-
řizuje kupovati kůže jen na trhu (proti tajné soutěži lukotných
mistrů), zakazuje hotovou obuv prodávati pod tajem (pro snadnější
dozor nad dobrotou zboží); jiný kus naznačuje hranici mezi novin-
níky a vetešníky a posléz některým článkem ustanovují se cech-
mistři za správce a dohlížitele. Ale cechmistry rada městská sama
voh. ')

R. 1396 kožešníci novoměstští vystupují jako cech.
Artikule z toho roku stanoví řád o přijetí do společenstva; ale
mistrského kusu není tu vzpomenuto ; stran prodeje zboží zakázáno
nositi nové kožešiny mezi tandléře; dovoleno, aby mistr přepouštěl
tovaryši nápomoc mzdy půlročně jednu kožešinu, ne víc. ^) Nad sta-
tuty aby čtyři cechmistři bděli, dva z plných měšťanů, dva z oby-
vatel (bez domů), ale všickni v cechu volení. ^)

Roku 1397 měšec nic i pražští dávají si tvrditi statuta ce-
chovní. ^) Zámečníci obou větších měst Pražských měli do konce
století zajisté také cech, neboť r. 1399 vystupují jako společenstvo
organisované proti svým tovaryšům, a rozhodčí (ubrmané) na radním
domě smiřují obě rozvaděné strany.^) Z r. 1399 či 1400 pochází
cech postřihačů soukennických na Starém městě.
Donesli si statuta na radní dům, a konšelé jim je „milostivě" po-
tvrdili (begnadet). V nich zase zřejmě klade se podmínkou, kdo
řemeslo chce dělati, aby předložil listy dosvědčující, kde se rodil,

') Miscell. při desk., č. 15., D. 20. Teď v arch. pražs. Ve stvrzení z r. 1442.
^) Tento způsob naturáhií mzdy býval v Nčmcich zapovídán již v XIV. věku,
Mummenhoťf, Monogr. Kulturgesch. VIII., 72.
*) Ve sbírkách Musea městského v Praze.
*) Tomek, DP. II. 385.
*) Arch. pražs., č. 986, f. 184.

Cechy na hraně věku XIV. 213

zdali z lože poctivého, a kterak se choval dosavad v řemesle. Kdo
chce v městě pracovati a býti mistrem, ten povinen řemeslo ukázati
rukou svou před mistry přísežnými dvěma; musí půl nebo celé
sukno brusselské postříhati. Jeden kus nařizuje, když postřihačské
nůžky do města se přivezou, aby mistři jich nepřekupovali do spolka,
leč prve každý jednotlivý mistr se opatřil. Kdo se proviní, platí
pokutu, z níž třetina připadne cechu na „harnasch" (na zbroj a
zbraň). Přísežným oběma konšelé také ukládají, aby dohledali k bru-
sičům, dobře-li brousí.

Ze statut neomylně vysvítá důležitá věc, že totiž řemeslo to
bylo svobodné, to jest, kdo nechtěl, nemusit v cech vstoupiti.^)
Není však pochyby, že dohledy přísežných cechmistrův a všelijaké
výhody mistrů cechovních nutily mistra, aby se do spolka přivtélil.
Přicházejí teď řemeslníci v konec století nejedni k radě, aby jim
stvrdila změny v cechovním zřízení. Některou změnu starší organi-
sace konšelé nařizují sami.

Roku 1401 uzákoněna pasířům pražským změna v ústavě
ta, že k soudné stoUci čtyř mistrů přidáno osm obecních mistrů za
přísedící, a soud ten cechovní posílen autoritou konšelův a vší obce,
čehož bylo nutno, neboť členové cechu dělali prý „scandala". -)
Hádali se hlavně o nákup suroviny (kovu, fora in cupro seu ere) a
protož oni čtyři přísežní s osmi obecnými mistry měli na dále i těm
nákupům dohledati a je děliti.

Téhož roku stalo se v Hoře rozhodnutím konšelským narovnání
mezi ševci a koželuhy stran koupě kozí, a obojí shrnuti v jedno spo-
lečenstvo cechovní, při čemž konšelé ustanovili, aby „ševci svůj
cech drželi", čemuž rozumíme doslovně tak, že ševcovské znamení
(zeichen, cech) má býti na korouhvi toho společného cechu, A to
pochopitelno, bylotě ševců daleko víc než koželuhů ; viděti to z usta-
novení o dohlédce a soudě cechmistrském ; každý rok z ševců
měh býti na to voleni tři, z koželuhů jeden. Tito cechmistři k svému
úřadu měli přísahu od konšelů.

Z artikulů ostatních některé týkají se přijetí v cech; jeden
usuzuje, že nemá k dobrému mistru přirovnati se ten, který by
tajně se vystěhoval, utekl, vezma s sebou „zástavy lidí" ; jiný kus

') »WiI er aber die czeche nicht rnit den meistern hahen, noch gewynnen
denně so mag er das woi ledig sein, wan sie nyniand darczu cwingen(?) suUen,
dasz man die czeche von yn gewinue.« Arch. pražs., č. 986. 185.

■') Arch. pražs, č. 2075, ťol. G. 3.

214 Kniha II. 2. První cechy.

zakazuje vetešníkům přišívati nové kůže k starým střevícům ; jeden
kus má ráz místní, totiž zakazuje se místním novinníkům i veteš-
níkům kupovati kradené kůže z dolů. kterýžto zákaz již pak z řádů
cechovních ne\'y mizel nikdy. Příspěvky v cech jsou po dvou halé-
řích měsíčně, a o pokuty sdělují se třetinou rychtář, konšelé a cech*
Na konec zapsán v artikulích jeden, jenž zdá se míti širší podklad
než místní : aby totiž mistři „žádných smluv nebo závazků mezi
sebou nečinili v svém řemesle, kteréžby králi, rychtáři, konšelům
neb obci k škodě byly". ')

Ozývá se v těch slovech nepokojná doba: panské bouře proti
králi sic začínají se již r. 1393, ale právě teď dostupují vrchole.
Nad to Němci Mišňané zle tisknou se do Prahy, bratr králův
Zikmund nebratrské strojí pikle. A Kutná Hora věrně drží s Vá-
clavem. Král od bratra zajat, a Praha i královská města vzdávají
se Zikmundovi. Ohlas těch dějů tušíme v slovech hořejších.

Z téhož roku 1402 ^) snad pochází nahodilá zpráva o tom,
kterak cechovnictví v Netolicích pokročilo v novou fási. Opat
zlatokorunský a s ním už i konšelé na prosbu pekařů stvrzují
staré jich artikule z r. 1338 a dodávají nové články některé, z nichž
pro rozvoj cechu význačný hned prvý, že totiž mistrům bude ná-
ležeti do cechu přijímati nové oudy, ale přijatý aby byl přiveden
před rychtáře a přísežné konšely, by ho přijali také. Před tím při-
jímaU konšelé sami. Dalšími články upraven obchod a trh pekařský,
při čemž necechovní pekaři obmezeni v prodeji. Cechmistrům ulo-
žena prohlídka zboží, měli je rozkrajovati na přesvědčenou. ^)

Když byl Václav král ušel ze zajeti, a v Praze nastal klid,
r. 1404 kožešníci novoměstští opět dostavili se na hradní
dům s prosbou, aby jim nové artikule byly stvrzeny. Rada městská
za purkmistra Staňka Němce vyhověla, úvodem v listině oznamujíc,
že členové cechu, mladí i staří, dostatečně se uradili o těch kusech
na obecné dobro a rozmnožení řemesla.

Pr\'ý článek týče se přístupu do řemesla a jest obsahem stejný
s článkem z r. 1 396. Jen o požadavek mistrovského kusu
tady víc. Druhým kusem upravuje se nákup kožešin, ten aby byl
veřejný, ne pokoutní : zakazuje se překup (praeemptio) po vsích,
neboť mají živnost míti chudí i bohatí : jedním článkem zakazuje

') Arch. horský, č. 12. Opis v zemsk. arch. R. 1401.

''j V Arch. Panuit. XX., 365 zavrhuje se toto datum. Správno prý 1451.

') Antl, Arch. Pani. XYII. 597.

Cechy z počátku věku XV. 215

se pomáhati kloboučníkům, lof patrně na potlačení soutěže, a na-
posled nařizuje se poslouchati cechmistrů. ^) Pohřešujeme tu arti-
kule o tandlétě a o tovaryšské pomoci : oba byly v statutech
z r. 1396. A též podivno, že šest let potom (1410) přišU kožešníci
zas a dali sobě potvrditi prošlejší, kratší statuta z r. 1396. Vtom
stvrzení úvodem dotčeno, že se pánům v předešlém privilegii ně-
které artikule nelíbily. -) Snadno nalezne se, které články to asi
byly (úprava nákupu, mistrovský kus a nařízení proti kloboučníkům),
ale nesnadno vyložiti, proč se nelíbily.

R. 1404 vetešníci novoměstští (prtáci) nebo sutores
veterum indumentorum došli stvrzení článků, které většinou
mají ráz nařízení konšelského, menšinou usnesení mistrů. Přístup
do společenstva ševců vetešníků byl ustanoven jako u kožešníků ;
o kuse mistrovském nic. Nařízeny dny. v kterých smělo se prodá-
vati a jen na trhu; o svátcích nic. Určeno, že má každý vetešný
švec jen po dvou škorních na krám vykládati, naproti tomuto ob-
mezení vetešníci byli vzati v ochranu proti tandléřům, jimž prodej
staré obuvi zakázán. Konečně také ustanoveno, co jest prtáků práce :
dávati nové nárty a podešvy k staré obuvi. ^) To na rozdíl od
ševců nováků.

Téhož roku, co pražští vetešní ševci získali řád (1404), za-
psáno v pamětech, že řezníci ve Vodňanech králem Václa-
vem IV. nadáni právem řezníků staroměstských. '*) Jest jim tu dán
monopol prodeje, jak ho jiná města získala už před tím dávno.

Nožíři novoměstští r. 1407 obdrželi za purkmistro vství
Václava Patriarchy dovolení zříditi bratrstvo. Už před tím k správě
nožířů bezpochyby obou Pražských větších měst byli od rady volíváni
někteří z nožířů, takže tu byl zárodek cechu. V listině, bratrstvo
na mše a pohřby povolující, uvádějí se z předních nožířů Cechové
i Němci, kteří za ono dovolení cechu či bratrstva (pro czecha seu
fraternitate facienda) zaručili se sedmnácti kopami grošů městskou
radu novoměstskou zastoupiti u nožířů staroměstských, jimž rada
bezpochyby ten peníz zůstala dlužná. Jinače se o artikulích nic

') Listina v městském Museum pražském.

^) Listina v městském Museum. Opis zapůjčil Dr. Teige.

') Arch. pražs., č. 2083, fol. P. 6.

*) Schon, Gesch. Wodňan. Mus. zemsk. stará signat. 3. F. 32, str. 60.

216 Kniha II. 2. První cechy.

nepraví zevrubného, prý af jsou, jako v jiných spolcích řemeslných
obvyklo. ')

Tu jesl především pamětihodný doklad, že si řemeslníci své
artikule, af bratrské af cechovní, u městské rady nejen vyprošovali,
ale i platili. Snad to bylo již od počátku pravidlem. Toho roku
1407 konečně i sladovníci pražští počtem tak hojné řemeslo byli,
že se upravili v pořádek.

R. 1408 vznikla blízko české hranice bouře řemeslníků v Bu-
děšíně. Přišed do města, král Václav násilně trestal. Posadiv se na
místo purkmistrovo, slyšel při mezi soukenníky a konšely. Souken-
níci před tím zrotivše se s jinými řemeslníky zbouřili obec proti
radním pánům a smetavše je s ouřadu, jiné na místa jejich nasá-
zeli. Vyrozuměv, kdo původové bouřky by h. král do 18 jich stínali
rozkázal, jinýrn na přímluvu králové životů nechal. ^)

Z roku toho a následujícího nevíme, žeby někde v Cechách
vznikl cech. Potom léta 1410 v Liberci soukenníci došli ně-
jakého sdružení, jež potvrzeno Janem II. z Biberštejna. ^)

V Pražských městech téhož času, kdy náboženské i národní
hnutí vysokým proudem spělo, Hus do klatby dán, nebylo již
hrubě klidu k hospodářskému rozvoji. Jediní provazníci zapsáni
jsou v pamětech, že se ustrojili v cech za těch spletků bouřných.
Jan Humpolecký, tehdy burgmaystr, a konšelé Nového města po-
tvrdili mistrům a měšfanům provazníkům kusy jich a nálezy „pro
obecné dobré a pro jich užitek" a také proto, že prosba provazníků
jest počestná, rozumná a „obci neškodná''. Z českých artikulů pro-
vaznických dovídáme se poprvé, kterak tovaryši nemilého sobě
mistra trestali : stalo se to prý už obyčejem : že tovaryši zavazovali
se mezi sebou, u mistra, s nímž se jeden málo pohněval, vůbec
nedělati. Artikule takový obyčej daly pod trest cechovní i panský
na rathouze. V týchž artikulích čte se také ponejprv zákaz tova-
ryšům světiti pondělek (později řečený: modrý pondělek) v ten
týden, kdy mimo neděli připadá ještě svátek. *) Byl to patrně již

') Bedřich (jenž Ijyl mezi konšely novoměstskými), Jakeš, Petr, Hencl,
Niclas Bligenseyn a Henricus de Wayda. Miscell. při dskách, č. 7, fol. B. 20.
Teď v arch. pražs. č. 2075.

') O tom Veleslavín v Předmluvě k Aen. Sylviovi. Ale v roce se mýlí.
Klade bouř cechů v Budišíně k r. 1407 a ona r. 1408. Onoho roku král z Cech
nevyjel. Viz Tomek, D. P. V., 16.

') Hnhsch, (Ťesch. d. bohm. Handels. 117.

'') Něinečli badatelé, Ivrdíce, že se modré pondělí (der gute, iusiige, l)laue

Cechy z počátku vOku XV. 217

zvyk, že v pondělí od nešporu (od 3^4 našich hodin odpoledne)
tovaryši buď pracovali sobě, buď zaháleli na pilkách. To jim teď
mistři snažili se obmeziti. Také ponejprv (pokud víme) čte se statut,
aby mistr (ze soutěže nekalé) mistrovi neodluzoval dělníka, a na-
skytuje se též poprvé kus o boykotu obecenstva neplatícího správně.
Stojíf psáno, který mistr měl dluhy na klášteřích nebo kde jinde
a to ohlásil jiným mistrům, tehdy aby druhý mistr svého díla tudíž
nedával, dokavad prvému nebude zaplaceno — „ale nepohoršujíc
v tom městskému právu", tak zní opatrný dodatek.^) O tom, aby
mistr mistrovi neodluzoval čeleď, stejně také n o ž í ř i pražští tehda
(1410) usnesli se.-)

Naposled nutno zmíniti se, že téhož r. 1410 v nahodilém zá-
pisu novoměstském řeč se děje o cechu měšec níků ( czecha
artificii bursificum), jenž mohl arci býti dávno starší původem
s\Tm. ^) R. 1413 ševci v LitomyšU od konšelů obdrželi stvrzení
cechu. Ze zápisu patrno, že už dávno drželi se nějakých řádův a
zv^kuv. Artikule cechovní vyprosili si z Hradce, a konšelé litomyšlští
úvodem k nim pyšně praví, že ..nedávají žádnému nic z práva než
z dobré vůle".*) Ale od ševců úroční plat přijali. Statuta řečená
drží v sobě všecky již obyčejné způsoby, kterak dostati se do cechu;
s důrazem tu stanoveno, že žadatel musí býti „dobře přišlý od otce
a mateře" : uložen tu mistrovský kus, a to poprvé (pokud víme)
zevrubně \-y psaný. ^) Nařizuje se čtverou obuv zhotoviti, při tom dí se.
že tak od starodávna jest mezi nimi obyčej a řád. Synům mistrov-
ským úleva poskytuje se při vstupu ; nemusí míti ani listu zacho-
vacího. Statut dále obsahuje předpis technického rázu, kterak šíti
obuv (na prospěch konsumentů), pak ustanoveno o veřejném ná-
kupu kozí a kolik obuvi na trh lze přinášeti (pro rovnoměrné roz-
dělení živnosti mezi všecky ševče). O tovaryších není řeči, za to
obšírněji položen řád o učednících, o jich přijetí k učení, což mělo

Montag) vyvinulo kolem poloviny XV, století, mýlí se patrně, nebof nevěříme,
že Ijy v Čechách ten zvyk tovaryši méll dřív. Mummenhof (Monograph. Kulturg.
VIII., 70) jen to přičítá XIV. století, že tovaryši si zasvěcovali ten onen den, j;ik
se jim hodil.

') Arch. pražs. č. 2100. Fol. 267. Tomek, D. P. II., 388. 389.

") Arch. pražs., č. 2100, 252.

') Arch. pražs., č. 2100, 284.

") Arch. litomyšl. kniha zápisů, č. 115. Opis prof. Štěpánka. Jelínek, Lito-
myšl. I., 258. Nejedlý, Litom. I., 318.

') Škorně příčné, z teletiny boty dvoje, nártě a střevíce s náševky.

218 K niha II. 2. První cechy.

se díti s vědomím všeho cechu, o platech do cechu a za učení.
I učedník měl „býti dobře přišlý urozením" : měl přinésti sobě
prostěradla dvě, podušku a polštář, kteráž výbava zůstala na konec
mistrovi.

Některý kus ševcovského pořádku týče se slušného chování
v schůzích; konšelé přidali své rozhodnutí, kdo žije v neřádném
manželství, aby cech ztratil; jiný artikul stanoví, že pokuty mají
býti kostelu a zchudlým mistrům; jiný nařizuje — a to pro dobu
význačno — že z cechmistrů jeden musí býti Čech, druhý Němec.
Viděti, kterak již před husitskou vojnou v Litomyšli i v Hradci
(odkudž artikule ševcovské pocházejí) a zajisté i v jiných městech
německého vysazení roste živel český, mizí německý. Naposled statut
jeden, jejž si ševci vyprosili v Mýtě, týče se kozí, že na umrlých
dobytčatech nemají býti kupovány dřív, než byly odřeny. Ten kus
prý ševci mýtští „drží tvrdě".

Biskup Jan Železný r. 1415 stvrdil cech svým si ad o vnikům
v Litomyšli. I jejich artikule byly pořízeny dle hradeckých. Ob-
sahují články již obyčejné o přijetí v cech, o listech zacho vacích,
o vstupném platě; speciálně tu rozdíl stanoven mezi sladovníkem
bez vlastního domu a s domem. Onen nesměl sladů dělat sobě,
než jiným; také stanoven plat za práci sladovnickou; některý kus
týká se jakosti sladů a posléz nařizuje se řád v schůzích. Právo
statuta měniti zanechává biskup sobě. ^) V Praze týmž časem
(r. 1413) cech obdrželi jircháři. ^)

Zatím hnutí náboženské již roku 1412 zdvihalo vlny čím dál
prudší, bouřlivější ; tři mladí řemeslníci od konšelů hrdla odsouzeni,
že odmlouvali kazatelům nemilým ; vše se hrne na kázání
Husova, Hus r. 1414 jde do Kostnice, začíná se přijímání pod
obojí; Hus podstoupí za své přesvědčení smrt ukrutnou, Cechové
většinou o to vzhůru, vypovídají poslušenství církvi, pražský lid
bouří se proti duchovenstvu, koncil hrozí, káže upáliti českého
mistra Jeronýma r. 1416. Pochopit elno, že v takovém nekhdu a
rozechvění, jímž všecek národ zachvácen, hospodářský rozvoj staven
docela.

R. 1417, kdy zápas chvíli obmezoval se na universitu, řez-
níci staroměstští uznali za užitečno sobě požádati od krále

') Štěpánkův z arch. litomyš výpis. č. 115. Nejedlý, Litomyšl. I, 315. Český
překlad artikulů Tomíček vydal ve Věstníku Litomyš. okres. 1900.
') Dle Tomka D. P. II.. 385.

Clechy v konec periody. 219

Václava IV. stvrzení svého privilegia, jež jim shořelo. Z privilegia
toho, o němž jsme svrchu na jiném místě položiti musili, zevrub-
něji poznáváme, že králi při řeznících šlo o platy z krámů a proto
že jim dal monopol řemesla i prodeje. Král při tom zakazuje krám
masný nad komorní plat čili úrok stížiti jinými povinnostmi plateb-
nými. Chce. aby užívali řemesla ti, kteří je umějí svou rukou, jich sy-
nové též, a ti nechtějí-li sami dělati, že mohou míti tovaryše. ^)

Téhož roku (1417) řemeslo měšečníků, mistři i tovaryši,
usedlí sousedé i pouzí obyvatelé bez domů (mechanici artis bursi-
ficum magistři et famuli, sessionati et non sessionati) usnesli se
o některých kusech mravného chování. Viděli v tom již husitskou
reformaci mravů. Svolali se a zavázah, že nebudou hráti v kostky,
koule, karty; tovaryšům zakázali bez dovolení dávati se v pití a
odcházeti z díla. Zajímavo, že usnesení své cechovní .měšečníci dá-
vají si zapsati do městské knihy. ^) R. 141<S také kováři pražští,
pořídivše si cech, zapsah se vespolek, že budou pod pokutou jedné
libry vosku světiti svátky bez práce, v čemž také znáti vliv zbož-
nostních snah husitských. Ta pokuta měla připadnouti cechmistrům
(magistris cechae). ^)

Posléz kožešníci staroměstští donesli si (r. 1418) arti-
kule cechovní na radní dům. Purkmistr, věhlasný Reček, s konšely
jim je stvrdil. Artikule jsou německé a mnohomluvné, delší nade
všecky předchozí. Obsahují obyčejné kusy stran přístupu do cechu.
Nové usnesení je tu o mistrech, kteří pro chudobu nemohou hned
dojíti cechu a měšťanství. Těm přeje se lhůta dvou let, nezmohou-li
se do lhůty, ať pracují za tovaryše. Řada kusů týče se koupě ko-
žešin a prodeje výrobků, všecko s úmysly nahoře již dotčenými,
aby nebylo nezřízené soutěže mezi mistry, a obecenstvo aby nebylo
šizeno prací. V první příčině to význačno, že starým mistrům,
kteří na kotce kožešnické kdysi dali peníze, těmito statuty přednost
se dává při losování o místa krámská v kotcích proti mistrům
mladším. Jiné kusy jsou proti tandléřům a některé směřují na ob-
mezení tovaryšů. ^)

') Registra Sigism. VI. v Roudnic, archiv, knížecím. Opis u prof. Cela-
kovského

') Arch. pražs., č. 2079. fol. H. 14.

') Arch. pražs.. Miscell. č. 11. (č. 2079) fol. J. 17. Též č. 992, 32.

*) V knize kožešníkii v méstsk. museum. Tu i český překlad.

220 Kniha II. 2. První cechy.

Zatím téhož roku zápas řemeslníků s patricii o městskou vládu
ve Vratislavi zvrhl se v hroznou a krvavou bouři. Řemeslníci
tamější, zjednavše si r. 1389 jaké také zastoupení v radě městské,
byli r, 1418 z rady vytištěni. I dobyli v zlosti radnice a konšely
pobiH. Pak zavedli vládu cechovní.') V Praze vypukla bouře krvavá
také, ale z příčin náboženských.

Roku 1419 konšelé novoměstští zabiti a s oken svrženi. Tou
defenestrací začíná se krvavá bouře husitská, a jí v zápětí jde vojna,
v níž český národ byl nucen hájiti svého života. V hospodářství
zastávka. Konec doby lucemburské. ^)

Z přehledu, v této stati vyloženého, jasně vysvitá, že XIV. sto-
letí jest u nás doba obecného zakládání cechů orga-
nisovaných. Neorganisována zůstávají jen řemesla vzácná,
nehojná mistry ; ale i o bečvářích skoro jisto, že neorganisovali se,
ač jich bylo asi všude dosti pro obchod a vaření piva. Příčina
zajisté ta, že nákladníci piv i obchodníci snažili se bečváře za-
městknati u sebe doma v podružné práci. Tedy snadno nestali se
samostatným cechem. Také o mlynářích nebude lze dokázati, že
v době lucemburské dospěli k plnému cechu.

Shrňme zkušenosti z předchozích statut čerpané. Nejprv jména
si všimněme. Bratrstvo i cech, jakož svrchu vyloženo, prvotně značí
společnost téměř soukromou s účelem náboženským a podpůrným.
I když cech hotov jakožto korporace, jméno se nemění, jménem
se ona proměna právní neoznačuje. Zůstává nová korporace vždy
ještě cecha seu fraternitas; například r. 1408 kupují pražská
fraternitas sartorum (bratrstvo krejčí) a fraternitas aurifabrorum
(zlatníků), platy na domech a obojí byly korporace cechovní;^)
v řádě malířů obě jména se střídají; u ševců pražských se obě
jména dokonce slučují, kupujíf r. 1415 mistři dům pro „cecha
íraternitatis".*) Někdy se vyskytuje řemeslné korporaci jméno fra-
ternitas communis (bratrstvo obecné u platnéřů), jindy ,, co m-
munitas artificum (u kožešníků), též cecha artificii, a zase
i „fraternitas et magister i um". Někdy též čte se congre-

') Zikmund císař r. 1420 trestal vratislavské cechy, zvláštč řezníky a sou-
kenníky, kteří vedli bouři ; odpraviti jich dal 24. Celakovský, Povš. Děj. práv. 553
-') Krátká a nechvalná vláda Zikmundova (1436 — 37) jest episoda bez vlivu.
') Arch. pražs., C. 2101. Fol. 140, 182.
■*) Arch. pražs., č. 2102, 65.

Konečný přehled. 221

gatio, r. 1430 dokonce i universitas carniíicum, (řezníků), M
po němečku eynung, innimg, czunft, později se \yskytne také slovo
,,ampt" ; ^) v českém jazyce ustálilo se v době mladší cech, po-
řádek, ba někdy v XVI. století zove se řemeslná korporace prostě
spolek.^)

Se slovcem „cech a"' jest v starých pramenech vůbec potíž,
poněvadž jest mnohoznačné; volá-li se „ad cecham seu fraterni-
tatem'' v statutech kožešníků novoměstských (r. 1404), nebo usta-
novuj í-li malíři, kterak se má mluvit „in der czech", znamená tu
cech schůzku, hromadu, hospodu ; říkají-li, že věnují svíci „aus der
czech"', jest to společenská pokladnice; hlásí-li se někdo „in die
czech'', míní se tím bratrstvo nebo cech v pravém smysle. Přečasto
vyskytuje se slovo cech v prostém původním význame, značíc zna-
mení (zeichen, latinsky signum).

Ale jako „czech"' takž i po latinsku „signum" bývá významu
nestejného. Někdy to slovo zastupuje obyčejnější jméno cech, czecha
ve smyslu spolkovém. Gteme-li však na příklad, že komusi dáno
právo potiri „artificii executionem ac usům sign i"',*) může to zna-
menati jednak, že řemeslník smí vykonávati řemeslo a užívati cechu,
jednak nutno připustiti, že signum tu jest řemeslníkova značka,
kterou si označuje svoje zboží. O nožířských značkách ze začátku
XV. století víme jistě. ^) Také kamenníci měli už své značky.

Z cechovních statut vysvítá veliká, tuhá závislost řemeslného
sdružení na konšelech a ještě tužší v městech poddanských na
vrchnosti; poručníkování obojích prokmitá z nejednoho řádu, ale
není v každé době stejné ; v starších řádech čteme druhdy i při
věcech vniterného rázu, že konšelé a rychtář sami je ustavili zá-
konem (u platnéřů r. 1328), jinač konšelé stvrzují, co si řemeslníci
přinesli, usnesše se o to sami.

Na čele bratrstev objevuje se „bratrský mistr" s třemi, čtyřmi
staršími ; když z bratrstva cech se vyvinul, vidíme na čele „cech-

') Arch. pražs.. č. 2099, 215.

*; v potvrzení priv. řeznického od Zikmunda r. 1437. Registr. Sigm. VI.
v Roudnici. Opis u Dra Celakovského.

') Arch. pražs., č. 1237, 2.5. R. 1567.

*) Arch, pražs., č. 2099, 140.

^) Neuwirth, Gesch. d. bild. Kunst. 190, 191, na to upozornil. Jeden pražskj-
cultellator Nicolaus r. 1406 má signum médie sagitte a to znamení drží si dě-

222 Kniha II. 2. První cechy.

mistry". ') Bratrského mistra, cechmistry prvotně konšelé volili ja-
kožto své delegáty, ^) naproti tomu tu dřív, tu později (na příklad
ševcům novoměstským teprv r. 1442 !) ^) konšelé a vrchnosti oddá-
vají volbu cechmistrů korporaci samé.

Jurisdikce jeví se býti v XIV. věku namnoze ještě nevalnou.
Živnostenské nesvobody jest v statutech svrchu uvedených již od
počátku dost složeno a roste. Živnostenské právo stává se závislo
na měšťanství (již v artikulích nejstarších r. 1318), ale připouštěni
i obyvatelé, kteří byli pouze v ochraně konšelské. Aby rnusil být
řemeslník v cechu, nebo aby cech mu živnostenské právo dával či
popíral, o tom ještě nic pevného ani obecně platného nečteš, ačkoli
začátky k tomu již tu a tam patrný. V statutech postřihačů staro-
městských r. 1399 — 1400 čteš, že mistr nemůže býti nucen, aby
vstoupil do cechu, a z artikulů soukenníka rychnovských z r. 1378
dovídáš se, kdo není v cechu, nesmí provozovati řemeslo. Tedy né-
st ej no skoro v stejný čas.

Přístup do cechu vidí se býti na časy při většině řemesel dosti
volný, snadný, protože obec ráda řemeslníky ve své zdi přijímá, a
cechovní bratrstvo se jim zavírati nesmí; čím víc mistrů tím lépe.
Pravíf statut soukenníků vožických r. 1378, že „příchodný host
věrný a všude dobře zachovalý, chtěl-liby přijíti mistrovství, má
přijat býti od mistrů beze vší omluvy, dada jich právo", totiž
4 libry vosku. Však dlením doby, když počet řemeslníků vzrostl a
tím živnost řemesla se umenšila, vstup se do cechu stěžuje; cech
se snaží uzavříti se. Plat za vstup v penězích a vosku není ještě
přemrštěný, ale roste; kožešníci staroměstští r. 1418 chtějí už půl
kopy, a kdo jsa chůd nedá do dvou let, af slouží mistrům a je
štukverkníkem (stúckwerker). Štukverk je tu na pohled skoro
moderní forma domácí práce — řemeslník obdrží objednávku a není
v cechu — ale skutečnosti svoboda byla daleka. Štukverkník byl
od kusu placený dělník, jenž beze vší pochyby nucen pracovati
mistrům a ne konsumentům. Již také objevuje se (r. 1338) poža-

dičně ; druhý nožíř Vačko r. 1419 odkazuje ženě signum suum, quod in artificio
. . . imponitur, videlicet furca vulgariter vidlice. To znamení aby prý měla pro svůj
užitek.

') U mahřů zřejzno dva přísežní cechmistři zapsáni r. 1413, ale mohli býti
dřív na místě starého brudermeistra.

*) V Starém městě konšelé volí cechmistry pasířům, řezníkťim, vetešníkům
ještě r. 1368. Důkaz v kniz. arch. pražs., ě. 986. 164.

•) Arch. pražs., c. 2083. d. 20.

Konečnj' přehled. 223

dávek svačiny vstupné, ale ta jest ještě skrovná; kvalifikace ře-
meslného mistra příchozího původně nezkouší se, o technické vý-
chově v statutech dlouho nic není stanoveno, ale nechtěl-li cech
míti pohanu špatného díla, musit i tou příčinou statuta rozmnožiti
časem kde který; dlouho jen jednotlivě čteš, že mistr může dělati,
jen co umí rukou svou, r. 1348 vyskytuje se zkušební rok poprvé,
r. 1357 zmínka o mistrovském kuse, tedy o zkoušce pořádné.
O misterské zkoušce zprávy potom se množí, a zkouška obvykne
a stane se vůbec platnou. Řemesla po technické stránce zajisté
pokračovala a vymoženosti a způsoby technické nalezly svého vý-
razu v mistrovském kuse. To by byla lepší jeho stránka. Ale
nemůže býti pochybnosti, že se tu také idea sobecká hlásí k životu,
jde o to, aby vstup do cechu byl stížen, aby novými příchozími
nebyl důchod jednotlivců zmenšován.^) Ve Francii zkouška misterská
vyskytuje se již v XIII. věku, ^) v Němcích o ní nejstarší zmínka
u pekařů v Berlíně r. 1272, v Polsku u kloboučníků krakovských
r. 1377,^) ale obecněji ve Francii i v Němcích zavedena teprve
v XIV. věku.

Listy o poctivém chování a původě jakožto podmínky přijetí
v cech nařízeny brzo; naše první zpráva jest z doby po r. 1324.
Rozkazy o hstech poctivého splození neb obráceně, kdo je neman-
želsky pošlý, že není schopen řemesla, množí se ; ku konci periody
mají už platnost obecnou. Podstatným stížením jest, když cech žádá
od kandidáta i vysvědčení o poctivém původě jeho rodičů (první
zmínka r. 1363). Je v tom všem sic snaha po morálnosti členů ce-
chovních, ale hospodářský egoism také.

Synové, dcery a vdovy řemeslníků mají výhody proti jiným,
do řemesla vstupujícím, již asi od počátku organisací, a zdá se že
ve všech všudy řemeslech. Vzniká tím přednost cechovního příbu-
zenstva, cechovní právo stává se dědičným právem jako cenný ma-
jetek. R. 1352 objevuje se u nás, ale jen ojediněle snaha obmeziti
řemeslo na syny mistrů (soukenníci v Chrudimi), však snaha ta-
řemeslo uzavříti, potlačena moudrým zákazem. Nejspíš a nejdřív
uzavírá se cech řeznický, to však má příčinu věcněprávní : obme,
zený počet krámův.

') Inama-Sternegg. Wirtscliaftsgesch. III., 2. 71.
*) Lavisse et Rambaud. Histoire generále. II., 519.

^) Stieda, Zuř Entsteh. d. d. Zunftwesens. 113. Steslowicz. Kwartalnik
Histor. VI.. 2. 1892. 281.

224 Kniha II. 2. První cechy.

Ze statut zřejmě pozorujeme již od počátku zásadu demokra-
tickou, aby řemeslo bylo všem mistrům stejný pramen živobytný,
aby každému mistru cechovnímu pojištěn byl výnos práce; proto
nejeden článek upravuje soutěž, aby nebyla nekalá a na ujmu
chudších, obmezuje provozování živnosti (již první nejstarší artikule
z r. 1318), netrpí větší výroby, neřku-li velkovýrobu, nařizuje vehkost
pece, poroučí kolik zboží nositi na trh, zapovídá překupovati po
straně, vycházeti pro surovinu na překup do vsí (r. 1404 statut
kožišníků pražských), odluzovati tovaryše (r. 1410), držeti řemeslo
dvojí (krejčí nesmí prodávati sukno r. 1352). ^) Patrno, že tou zá-
sadou v hospodářském smyslu cech velmi překážel vůli individuálně.

Zásada rovnosti hospodářské mezi mistry stejného cechu ve
své celosti netrvá dlouho ; již v XÍV. věku pozorujeme v statutech
některý kus sobecký na její protržení; na příklad ten, jímž mladší
mistrové proti starším odstrkováni od větší výroby (poprvé r. 1357)
a také od krámů (r. 1409). ^),

Hranice mezi jednotli\'ými cechy co do díla není pevná, ale
v statutech a řádech vidíme snahu upraviti hranici tu, aby každý
cech na zdusení soutěže měl svůj obor produkce (již v prvním cechu
krejčovském r. 1318). Ten obor pak chrání se proti domácím, ale
také proti přespolním monopolem městské práce. Přespolní řemeslo
smí jen k svobodnému trhu. Forum liberum, trh svobodný, jest
protržení monopolu městských řemeslníků aspoň na některý den.

Zvláště zajímavo, že Staré a Nové město v mnohých věcech
byla sobě cizími, přespolními, nepřátelskými. Kterak to nepřátelství
v řemeslech se jeví, to lze posouditi na příklad ze statutu měšeč-
níků z r. 1410, v němž se mistru novoměstskému zakazuje přijímati
tovaryše, který pracoval mistrům staroměstským, a mistru, jenž by
ustoupil do města Starého jenom na půl roku, hrozí se, že zpět
se nepřijme, leč znova dobyl si práva mesiánského a zadosti učinil
cechu svému. ^)

') Mýh se Inama-Sternegg (Witschaftsgesch. III., 2. sir. 95), praví-li, že
v Němcích mohl bjii v starší době mistr členem dvou cechů. Dvou bratrstev
snad, ale dvou cechů, chyba lávky. Uvádí za doklad hamburské zedníky, kteří
na zimu byli svicníky. Robil-U zedník svíčky, to jistě bylo svícníctvo svobodná
věc a žádný cech.

^) Edictum de cingulator. Novae civit. Prag. z r. 1409. Arch. pražs.,
č. 2100, 239.

') Arch. pražs., č. 2100. 284.

Konečný přehled. 225

Mezi tovaryši (famulus, servilor) a mistry, zdá se, že v prvních
dobách nebylo příkrého sociálního dělení: spíš sluli mistrové mezi
sebou tovaryši, ^) jen představený jich slul mistr nebo bratrský
mistr : dělník (tovaryš) slul bez urážky pacholek a náležel k čeládce
domácí. Jevila se v tom snad tradice staré nesvobody dělnické
z doby před zřízením měst, ale byla silně změněna tím, že dělní-
kovi služebnému platiti bylo mzdu.

V prvotním nedostatku peněz i to mistrové propouštěli dělní-
kům, aby pro zvětšení mzdy spracovali sami k svému užitku
surovinu a výrobek si prodali. Tím je aspoň po té stránce činili
sobě rovnými. Ale jakmile začalo se cechovnictví vyvíjeti a mistrům
rostla práva a stávali se uzavřitým stavem, vzešlo i tovaryšům vě-
domí sociálního rozdílu čím dál tím většího. V statutech některých,
jež svrchu jsme položili, jest ono vědomí tovaryšů dosti patrno,
ale nad to patrnější jest z týchž artikulů snaha mistrů tovaryše
držeti v podruzi sociálním. Mistři kladou si do statut, že mzdy musí
býti všude stejné (r. 1324), pevné a na léta trvalé;^) obmezuje se
pomocníků produkce na zlepšení mzdy jim poskytovaná: kožešník
novoměstský nesmí „suo íámulo" propustiti k spracování a k jeho
užitku do roku víc než dvě kůže pod pokutou kopy grošů pražských
(1410); činí při té milosti rozdíly: který z knapů (v Rychnově 1378)
pojal by ženu, ten má z práva k své potřebě do roka 50 loket
sukna učiniti, ale kterýž nemá ženy, ten pouze 32 lokty, posléze
r. 1418 u staroměstských kožišníků zakazuje se taková tovaryšská
výhoda docela; zajisté proto, že nesrovnává se s cechovním prin-
cipem, jenž káže výlučnost misterské práce a odbytu.

Také jde mistrům v artikulích o nezkrácený pracovní čas, jenž
býval proti poměrům dnešním všude nad míru dlouhý, drželtě ve
Francii, v Němcích i u nás až i 14 hodin denně. ^) Tovaryšům, aby
si neulevovali, obmezuje se svémocné prázdno v témdni (v pondělí
1410). Úlevou byly tovaryšům sváteční dni, ale že se dostaly do
artikulů \7-slovne (r. 1351), to vykládáme jen tak, že některý lakomý
mistr chtěl i v takový den aspoň ranní práci.

V uvedených svrchu statutech cechovních znáti také stopu
práce ženské (u zlatníků 1324, u malířů 1348).^) V této starší době

') V Němcích, Schmoller, Strassburger Tucherznft. 451.
'') Kopl, Urkundbch. Budweis, 52. Sazba r. 1351.
^) Lavisse, Histoire II, 518. Mummenhoff. Monograph., VIII. 6y.
*) V pořádku malířů pražských v českém pozdějším texte sic stojí »dívky
Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. věku. 15

226 Kniha II. 2. První cechy.

práce ženská v privilegovaném řemesle spíš byla možná nežli později.
V Paříži v XIII. a XIV. stol. tkadlice hedvábí měly dokonce i svůj
cech ; v Němcích do XIV. věku není zákazu ženské práce v cechu ; ^)
v Kolíně nad Rýnem byla bratrstva předhček a těch žen, které
tkaly zlaté niti. U nás nejdéle a nejhojněji cechy soukennické a
tkadlcovské zaměstnávaly ženy předhčky a mykačky, byť o tom
v statutech zatím nebylo zmínky. Spíš podivno, že byly u zlatníků
pomocnice. Ale kdožby se dlouho podivoval, znaje zákaz v norim-
berském cechu platnéřském r. 1349, aby v tom řemesle ženská
nepracovala kladivem žádná, leč manželka mistrova nebo dcera. ^)
V statutech svrchu vykládaných zhruba upravují se dále také
učedlnické poměry (r. 1328), ke konci periody i zevrubná pravidla
o učení vznikají (r. 1413).

Vyvinutou se býti jeví v statutech a řádech policie živnostenská ;
všaktě statuta policejního rázu byla nejprvnější, nejstarší; měli-li
řemeslníci ochranu živnostenskou od vrchnosti, od konšelů, pocho-
povali, že za to musí dopustiti nad sebou dohledy a na sebe vzíti
povinnost dobré výroby. Vrchnostem šlo o konsumenty. Konsumenti
od konšelů v statutech cechovních v ochranu bráni, a cech, nucen
jsa jíti za touž myšlénkou, stanovil tou příčinou také lecco sám.
Tak vzniklo už v XIV. věku nařízení stran kvality výrobků, stran
jich ceny, uložena míchanina kovů, stanoveny tresty na falešné
zboží, ukládány prohlídky, vymýšleny ohrady, aby řemeslník ne-
zpronevěřil svěřeného sobě materiálu.

Ze by mistři povinni byli na svůj výrobek dávati znamení,
aby se vědělo ku komu jíti, kdyby byl nepravý, o tom v statutech
zatím nic. Ve Francii a v Angličtě (v Londýně) tou dobou pekaři
už své značky na chlebích míti musili. ^) Že naši nožíři jakés zna-
mení měli tehdáž, o tom svrchu zmíněno.

Z přehledu svrchu podaného jde, že cech také bránil se proti
obecenstvu, když dluhovalo, nechtíc platiti za práci ; dokudž prvému
mistru nebude zaplaceno, druhý mistr (provazník) aby tudíž díla
nedával. Takž v statutech novoměstských provazníků r. 1410.

bratrské«, což by snadno mohlo se vztahovati k dcerám mistrovským, ale v ně-
meckém originále čte se »teglich gesind«, tož jsou to tedy děvčata služebná
v bratrstvé.

') Stieda, Zunftwes. (Handworterb.) 883.

') Mummenhoff. Monograph. zur d. Kulturg. VIII., 48, 50.

') Fagniez, Études sur rindustrie. 173.

Konečný přehled. 227

V Němcích, to znali dřív; též v Basileji prý takové ustanovení
tkadlci drželi už roku 1271. ^)

Úhrnem vysvítá, že cechy doby lucemburské jsou užitečné
instituce hospodářské pokroku i veřejnému dobru sloužící, s mno-
hými stránkami dobrými a s některými zárodky příštích chyb. Jest
viděti, že to byla společenstva na ochranu zájmů jednotlivců, vzniklá
z přesvědčení, že v sloučení, v spojenstvě, v bratrstvě jest spíše
možno všem existenci hospodářskou pojistiti, než aby u volnosti
chudý řemeslník se zámožnějším o kus chleba se mezi sebou tahali
v zápase nerovném. Z cechů této doby na vrch^ proniká bratrský
charakter dusící sobectvo, ale tím i soutěž. Bratrství velelo péči míti
o schudlé, nemocné členy, i na konec počestně pochovávati je a jejich
vdovám a dětem zjednávati ve spolku místo k živobytí. Vedle
bratrské tlačí se v popředí statut stránka hospodářská. Politická
stránka málo dotčena v statutech.

Město vtáhlo cechy do svých služeb nejen po stránce řemesla,
ale zajisté také tím, že cech, jsa povinen s městem trpěti, byl i vázán
města hájiti, hlídky vojenské konati. Také k městským slavnostem
cechy musily přičiňovati. Tou příčinou prý Karel IV. nebo Václav IV., -j
vydal pražským cechům pokyn, kterými praporci a jakým pořádkem
vycházeti mají. ^) Zajisté, že zúčastňovaly se rády, korporace středo-
věké rády chlubily se. O účastenství řemesel s prapory víme bez-
pečně teprv při korunování Žofie, choti Václava IV., r. 1400. *)

Celkem jest všecko v začátcích, a lepší stránky na vrchu, horší
pospodu a neveliké. Ale na den už také pronikaly. Z bratrské péče
cechův o rodiny členů, aby měly větší právo, než příchozí nový
řemeslník, líhlo se již v XIV. století jakési kastovnictví, které ne-
mohlo než drážditi lidi odstrkované. Konkurenční hádky se vysky-
tují ke konci té doby začasté, ale týkají se zatím jen nepevné hra-
nice mezi příbuznými řemesly. Takž na příklad r. 1382 císařovna

') Inama-Sternegg, Wirtschaftsgesch. III., 2. str. 68.

-) Dle Hájka učinil tak Karel IV. r. 1357. Možná, že Hájek v tom pravdu
má. Řemesla již v době Karlově nějaká znamení měla. Nejstarší znak malířsky
(tri štítky), nejstarší povědomý znak řemeslný vůbec, u sv. Anežky v Praze ob-
jevený, pochází z polou XIV. století. Chjiil, O Junkerech, 25.

') Třináct skupin a praporíi v Právech řečených Soběslavských z doby
Zikmundovy. Rukop. Neuberkův. Fol. 15 — 17. Hájek v Kronice 330 uvádí 17 ře-
meslných korouhví a skupin, ale jmenuje i řemesla, kterých v době Karlově ne-
bylo, tím arci poráží všecku svou zprávu. Tomek, D. P. VIII., 390.

') Pelzel, AVenzeslaus. IV., H., U. B. 59.

15*

228 Kniha II. 2. První cechy.

Alžběta rozhoduje mezi koláčníky a pekaři v Hradci Králové o pe-
čení chlebů: r. 1403 znova bylo nutno srovnávati je. ^) R. 1401
byli ševci a koželuzi v Hoře porovnáváni stran nákupu kozí; při
tom vetešníci ševci velmi obmezeni.^) R. 1410 v Praze novoměstští
sedláři smluvili se s malostranskými proti uzdářům a tandlé-
řům: který sedlář by těm něco svého prodal, tomu složí se
čeleď; jmenovitě lukaři mu nemají dílo dělati, ^j

Ale přede vším jiným v popředí tisknou se již v periodě lucem-
burské věci tovaryšské; buď že opravdu byly zatím nejslabší
stránkou zánovních cechů tehdejších, anebo že tovai^yši, živel stále
z ciziny přicházející, odtudž vždy s sebou přinášeli popudy k zlepšení
svého postavení.

Svrchu o tom napověděli jsme. Ze života i ze statut cechov-
ních a z jich tendence tovaryš poznával, že se zájmy sociálně a
soukromoprávně u mistrů v nejednom kuse potýkají se zájmy jeho.
Vyvinovala se tudíž už v XIV. věku sociální protiva mezi oběma
stavy, byf nebyla ještě tak hluboká a prudká jako v stoletích potom.
Nevím, aby u nás již ve XIV. věku bylo došlo k spolkům tovaryš-
ským, jako byly tou dobou jinde. *) Ale že tovaryši začali se u nás
již brániti, o tom něco zapsáno v pramenech. R. 1351 konšelé budě-
jovičtí nuceni smiřovati mistry soukenníky s tovaryši jejich (knapy)
stran mzdy, ^) a jistě to není případ jediný. Zajímavo, že právě
z toho roku jest v Němcích povědomá první stávka tovaryšská. To
ve Špýru tovaryši tkadlcovští utekli mistrům pro malou mzdu.*')

R. 1399 rozhodčí, od městské rady staroměstské a novoměstské
volení, smiřovali mistry zámečnické obou měst s tovaryši stran
způsobu, který tehdáž sobě tovaryši začali při zaopatřování práce.
Příchozí tovaryš, host, totiž ohlašoval se v některé dílně, a mistři
byli povinni pohostiti ho („šenkovati"). Ale poněvadž sbíhali se
k tomu vítání a hostění tovaryšové všickni, dílo ostavivše, mistři
zámečníci jim to zakázali, a z toho r. 1399 vznikla stávka, první
nám povědomá stávka všech tovaryšů. Odešli z díla naprosto. Rylo

') Celakovský, Cod. II., 742.
") Archiv horský, č. 12. Opis v zemském arch.
') Arch. pražs., č. 2100, fol. 264.

*) Inama-Sternegg, Wirischaftsgesch. III., 1, str. 98. Města némec. při moři
v.nají řády tovaryšské aspoň v řemesle bečvářském již z r. 1321.
') Kopl, Urkundnbch. v. Budweis. 52.
^) Muninienhoff, Monograph. Kultiirgesch. Vílí., 89.

Bratrstva. 228

to pak smířeno tak, že uloženo šenkování jen jednomu tovaryši,
kterého by sobě host zavolal, či do jehož dílny by vešel; tovary-
šové ostatní af si jdou spolu jen v svátek, když se nedělá. ^)

Pražským provazníkům tovaryši i pro jiné neshody provozovali
stávky, obsílajíce se proti mistrům, což mistry tak hněvalo, že si
o tom usta\áli zákaz do statut (r. 1410), zovouce takový ..obyčej''
„šibalstvem" nepočestným, za kteréž vinník měl býti poprvé „po-
kucen" pěti groši, po druhé desíti, po třetí panskou pokutou
(žalář v rathouze), a čtvrté aby nebyl na řemesle a v městě trpěn,
leč by chtěl těch obyčejův protivných ostati. ^)

V Němcích tou dobou již odevšad ohlašují se takové tovaryšské
zápasy: v Gdaňsku r. 1385 městský úřad tak byl rozezlen, že po-
hrozil tovaryšům pro stávku uši řezati. ^) Ve Francii první hnutí
tovaryšská dějí se již v Xlll. věku. ^)

Vznikem cechů jakožto korporací průmyslových nezanikla
bratrstva jakožto spolky k pobožnostem a k pohřbům. Lišila se
bratrstva od cechovních pořádků mimo právní rozdíly, jakož svrchu
vyloženo, i tím, že přijímala za členy lidi nejrozmanitějšího zaměstnání.
To asi nejspíš udrželo ty associace při životě u nás i v cizině ^)
Možná, že z téže příčiny i některý cech dal podnět k vzniku bratrstva
nového, ^)

Některá bratrstva bývala hojná a také bohatá. Z největších
bylo bratrstvo měšťanské v Kutné Hoře. jež r. 1388 zakládá kapli
Božího Těla a sv. Barbory. '^) Slulo podivně ťraternitas de czecha
a drželo v sobě všech zaměstnání přední osoby městské.

Když z pouhého bratrstva utvořil se řemeslný cech a ten cech
podržel si v statutech účely bratrské (kostel a pohřeb), stalo se
bratrstvo cechem a cech bratrstvem. Tak si představuji bratrstvo
malířské, zlatnické, když se byly v korporace rozvinuly ; mají v sta-
tutech kusy živnostenské vedle kusů bratrských.

Pro ty kusy „bratrské" v pozdější době i do cechu přijímáni
bývali lidé řemeslu cizí. Nejeden měšťan nebo měšťanka dávali se

') Arch. pražs., č. 986, 184.
*) Arcti. pražs., č. 2100, 267.

^) O téch věcech oI)šírně Schanz, Zur Gesch. d Gesellenverbánde.
■*) Lavisse et Rambaud. Histoire génér. II , 517.
^) Týž, 533 o franc. bratrstvech.

*) V Némcich mají příklad toho v Kolíně nad Rýnem. Staedtechroniken.
XIV., LXXXI.

') V Privileg. Celakovského II., od str. 822.

230 Kniha II. 2. První cechy.

právě pro přední bratrský kus, pro slavný pohřeb, zapisovati k ře-
meslným cechům, s nimiž jinače, jsouce zhola jiného zaměstnání,
neměli nic činiti. To pak správcové cechovní zapisovali v knihy
své tím slovem, že toho neb onoho za vstupné a příspěvky přijí-
mají v „bratrstvo"; to jest: slíbili, že v pláštích a se svícemi půjde
na pohřeb všecek cech.

Někdy však z bratrstva se cech řemeslný vyloupl a osamostatněl
i jakožto živnostenské sdružení vedle bratrstva. Tak si představu-
jeme, že vznikl cech krejčířů pražských r. 1318. Ti nemají v arti-
kulích cechovních nic o pohřbu a zbožnosti. I protož pak na snadě
domněnka, když r. 1354 stane se v pražských knihách náhodou
zmínka o „bratrstvě" krejčí, že krejčíři vedle cechu svého byli zá-
roveň členy širokého bratrstva, v němž nacházíme i stolaře, rybáře,
sladovníky. A poněvadž bylo v bratrstvě asi nejvíc krejčí, vzal
zbožný spolek na se jméno „krejčovského bratrstva". Tu tedy sou-
časně něco jiného jest „cech krejčířův" a „bratrstvo krejčířův".

O krejčířském bratrstvě na Novém městě dovídáme se jen tou
náhodou, že se ostatní členové bratrští pohádali s krejčími o zna-
mení na korouhvi a na svících. Krejčí jakožto členové zakládající
dali bratrstvu své signum, nůžky. R. 1397 purkmistr a konšelé
novoměstští musili smiřovati, když ostatní členové řemeslníci jiných
řemesel nebyli s nůžkami spokojeni. Krejčí byli nuceni upustiti od
svého znaku, a na korouhev dáno umučení Páně, a na svíce na-
vrženo dáti sv. Václava nebo jiné znamení, jakž by se p tom všem
usnesli většinou hlasů. Trest za vzdor stanoven v pěti kopách grošův.

Ze smíru, v knihách městských zapsaného, dovídáme se také
o druhém sporu mezi spoluoudy bratrstva. Šlo o volbu správců
bratrstva, cechmagistrů. Dosud v tom krejčíři rozhodovali; konšelé
věc porovnali tak, aby voleni byli čtyři, či víc, většinou hlasů bez
vzdorování jiných pod pokutou svrchu pravenou. ^) Z té hádky
v bratrstvě krejčířském bezděčně dovídáme se, že na čele sprá\7'
byli cechmistři počtem čtyř osob ; cechmistrů hlavní a snad jediná
povinnost byla shromažďovati příspěvky a věrně jev pokladnici cho-
vati. V Praze uvozuje se mimo krejčířské bratrstvo ještě pasířské,
bečvářské a pekařské ; r. 1 407 děje se zmínka o německém bratrstvě
sladovníků ; ^) v jich představenstvě jsou dva kováři a dva jiní
řemeslníci.

*) Arch. pražs., i. 2075, fol. A. 17. (Miscell. při deskách č. 7 )
■) Arch. pražs., č. 2101, 140.

III.

Dvojí národ při práci.

Jest otázka, kterým podílem obojí národ, v Cechách bytující,
zúčastnil se spolků, právě vypsaných, a všelikteraké řemeslné neb
umělecké práce. Od vysazení měst Němci měli, jakož samozřejmo,
zvlášť v obcích královských v rukou svých správu a vládu, jazyk
jejich vedle úřední latiny byl napřed. Ale v době lucemburské,
o níž jednáme, jest sílu Cechů v městech i v okolku městském
záhy a dobře znáti ; vládnoucí Němci nedovedli na dlouze odolati
návalu českých lidí počtem daleko hojnějších a opírajících se o při-
rozené právo svého v zemi prvenství proti hostům nedávno usedlým
a privilegovaným. Situaci národnostní v Praze r. 1310 před na-
stoupením Lucemburků výborně osvětluje veršování kronikářovo,
vypisující, kterak Němci za bouřky proti korutanskému Jindřichovi
ve svých domech ustrašeni seděli, a Cechové v z á s t u p í c h po
městě chodili a lepali Němce, jak se který kde naskytl. ^) Minorita
německá tu patrná.

Ale vnější poměr na dlouze vždy ještě zůstával týž: Němci
všude v menšině, ale vládli ; vládli na radnici, vládli v spolcích
řemeslných a ve všech oborech městského života, a řeč jejich na
vrchu, zvlášť v úředních a representačních příležitostech. I protož
zajisté pravdivá jest zpráva opata zbraslavského z r. 1334, že skoro
ve všech obcích a v přítomnosti králově hovoří se spíš po němečku
nežli česky. Tudy také vykládá se, že statuta řemeslnická, nebyla-li
psána latinou, vyskytují se jen po němečku, neboť podávána byla

O Obšírné vylíčení u Tomka v D. P. I , 502.

232 Kniha lí. 3. Dvojí národ při práci.

německým konšelům a od nich stvrzována. Z téže příčiny jest
choulostivo, souditi z německých statut o německé činnosti a práci.*)

Němci posilovali se stálou imigrací z Němec, ale ani tou ne-
stačili na dlouze odolati Cechům do všech oborů se tisknoucím a
cizí nadvládu těžce nesoucím. Od polovice XIV. stol. jest uvědomění
národní v hořejších vrstvách českého národa velmi patrné a silné*)
a to uvědomění vniká i do vrstev českého obyvatelstva městského.
Mnoho dělo se cestou přirozenou, klidnou. Nejeden český obyvatel
městský zmocněl hospodářsky a dostal se konečně i na radní dům
k vládě mezi Němce. Možná, že první takoví lidé svou povýšenost
zaplatili ústupky německému nadpráví a snad i nedbou svého ja-
zyka. Stoupajícím nvědoměním národním a rostoucí hospodářskou
silou Cechové dostávali se však na vrch cestami už rovnějšími. Již
za krále Jana vidíme mezi německými boháči pražskými, obchod-
níky, kroječi, peněžníky nejednoho Čecha hodně bohatého; připo-
mínáme jen sukna kroječe Budka z r. 1314, Konráda Junošů, pří-
sežného konšela (1316 — 1334) a rychtáře staroměstského Bořutu
(1346), majitele vesnice Chval. ^) Takových lidí v knihách městských,
kamž majetek se zapisoval, přibývá patrně.

Z jmen měšťanů pražských také patrno, že národnostním po-
krokem českým nejeden člen německého rodu zčeštil se stejně tak,
jako do XV, věku tlakem národa polského mnozí Němci, do Polska
přistěhovalí, poslovanili se."*)

Městské rady a sdružení řemeslná byly bašty německého ná-
roda v českých městech, a těch bašt Cechové dobývají sice zvolna,
ale jistě. Němci bohatí a vládnoucí nemohou Cechům odpírati plat-
nosti; má při egoismu živnostenském důtklivý význam, nemohou-li
Němci zabrániti, aby přes uzavřený počet nebyla postavena nová
řada krámů řemeslníkům českým. Čteš v pramenech o masných
krámech českých vedle německých již za krále Jana; novoměstské
mlýny na Poříčí v Praze dělí se v řadu českou a německou,^) roku
1407 čteme o německém bratrstvě sladovníků v Praze vedle bratr-

*) Neuwirth v Gesch. d. bild. Kunst. 236. Po nřm i Prokop, Die Markgraf.
Máhren in kunstgesch. Bezieh. 346. Jemu jest dokonce pražské bratrstvo malíř-
ské die erste Kúnstlergenossensch. Deutschlands.

') Tadra, Styky Cech. 328. Winter, Kult. obr. měst. I., 138.

') Tomek. D. Pr. II.. 475, I., 316.

*) Wuttke, Stádtebuch v. Posen. 208—214.

=) Tomek, D. P. II., 25.^.

Čechové a Němci na venkove. 233

stva českého. ^) I v řemesle zadnějším, lazebnickém, začali leckde
v městech venkovských děliti lázně v české a německé. ^)

Němci ztrácejí půdu ; umdlévají v zápase, zvláště v městech
venkovských. V Žatci vyskytují se ryze česká jména v konšelech
od r. 1348; ku konci století XIV. jeví se v listinách žateckých již
hotová rovnoprávnost jazyků, ^) jména českých konšelů houstnou.
Ústí v době krále Václava zčeštilo se dokonce, "*) v Plzni vyskytují
se mezi konšely jména česká od r. 1334 jednotlivě, r. 1377 jsou
čtyři Cechové konšely, r. 1407 již deset Čechů v radě vedle 2 Němců. ^)
R. 1369 mají tu českého radního písaře Jana ze Sepekova. Věříme,
že od počátku XV. věku bylo v Plzni 81% Cechů, 15% Němců,
dle jmen počítaných. V Litomyšli mezi konšely zapsán roku 1349
první nepochybný řemeslník český. Macek švec, a padesát let potom
Cechové mají v městě většinu ve všem. ^)

V Budějovicích čtou se česká jména konšelů od r. 1330 napo-
řád. Fundaci na chudé lidi špitální činí tu r. 1391 bohatý řezník
Luňák, jistě Cech. '') O českosti města Hradce Králové r. 1397 vy-
dávají svědectví jména konšelů Peška, Alšíka, Varmuše, Hanúška
a jiných po nich. ®) Louny před koncem XIV. století měly většinu
slovanskou.^) V Kolíně r. 1397 český soused Mrzák půjčuje kon-
šelům a obci peníze; ^^) Karel IV. v privilegium Berounském klade
Cechy s Němci v rovné právo; však Čechy napřed jmenuje. *^) V Ra-
kovníce r. 1374 jest sedm Čechů mezi konšely, r. 1399 devět. ^^)
I v Kutné Hoře konšelé r. 1401 musili smlouvati řemeslníky po
česku, jakož svrchu jinde dotčeno. V Jičíně po r. 1371 nenajdeš
mezi konšely Němce. ^^)

') Arch. pražs.. é. 2101, 140.

') Menčík, Jičín 78.

'■') Cte se v Schlesingrově Stadtbuch von Saaz místní názvisko trávník alias
anger« a j. viz Lippert, Sozialgesch. 215,216. Schlesinger, Mittheilungen XXVII. , 104.

*) Tadra, Styky 337.

') Strnad, Ai-ch. Pam. XIV., 195.

") Nejedlý. Litomyšl. I., 324.

') Bohemus, Pehem jsou Češi; 1346 Přibík, 1363 Ješek, Skřivánek a j.
Kopl. Urkundenb. Budw. 45, 47, 78, 296.

*) Spies, Příspěvky k místopisu Hradce 18.

*) Lippert, Sozialgesch. II., 211.
'») Winter, Obraz kult. I., 138.
") Celakovský, Cod. II., 439.
■") Winter, Obraz I., 137.
•'; Menčík, Jičín, 67—72.

234 Kniha. II. 3. Dvojí národ při práci.

Tím způsobem lze ještě déle pokračovati u vyčítání všelikých
znamení, svědčících, že dávno před koncem lucemburské periody
města se zcestovala. Patrno, že by i bez bouře husitské Cechové
— ovšem zvolna — byli přišli k svému právu v městech.

Ta věc by nenáležela do této knihy, kdybychom nebyli přesvěd-
čeni, že Čechové touž měrou, jako vnikali v rady, ba měrou větší
měli účast v práci průmyslové i umělecké a vnikali v sdružení ře-
meslná, v cechy i v bratrstva.

V hlavním městě, v Praze, pokládati lze Nové město od po-
čátku za české valnou většinou, byť v prvních dvou seznamech
konšelských větší počet německých jmen se čte. ^) R. 1350 totiž
jen čtyři jména z dvanácti ukazují k Čechům, páté jméno nejisté;
v sezname r. 1353 již pět Čechů jistých a nad to několik nejistých;
v třetím sezname z r. 1356 již Čechové mají v radě sedm lidí, tedy
většinu. Latinský jazyk panuje ovšem dál, první český zápis v knize
jest z r. 1401. ^)

Na Malé Straně objevují se Čechové od prvního seznamu rady
r. 1306, ale jen po několika málo; r. 1347 jsou zapsáni v kon-
šelech 4 Češi, 4 Němci, z ostatních jmen nelze nic souditi; r. 1349
již mají Čechové většinu. ^) Město Hradčanské bylo od počátku osa-
zeno lidem českým; jména německá jsou v něm vzácnější.

Jinače jsou poměry na Starém městě, kdež byli Němci velmi
pevně zasedělí ode dávna; tu jich bylo poměrně nejvíc a bránili
se proti (lechům nejhouževnatěji a nejdéle. Od počátku lucembur-
ské periody (1310) dlouho nenajdeš v konšelech českého jména, leč
byl-li některý z Kokotů Čech.*) Do r. 1350 řídko zavadíš o některé
české jméno ojedinělé (Junoš, Bolek, Křišfan, Ješek). Roku 1350
tři konšelé mají česká jména; roku 1352 zase tři, r. 1395 čtyři,
r. 1362 sedm, r. 1363 zas jen tři.

Tedy český živel patrně roste, ale ne valně. Pouhou episodou
jest, když r. 1364 vůlí královskou Staré a Nové město se spojí a
objeví se v 29 osobách konšelských najednou 12 Čechů a v po-
slední rok dotčeného spojení (1376) v 30 osobách opět Čechů 12.
Ti Čechové přibyH v konšelstvu z města Nového a proto po od-

') Tomek, D P. V., 77.

') Arch. pražs. č. 2100, 26.

') Tomek, D. P. V., 88, I., 611.

*) Se/namy má Tomek v D. P. Y., 55.

dechové a Němci v Praze. 235

tržce obou měst mezi konšely staroměstskými zase ani jediného
Čecha nenajdeš za kohk let.

Až r. 1383 objevuje se v městské radě český uvědomělý bo-
hatec Kříž kramář s dvěma jinými českými sousedy. Od té doby
vyskytují se česká jména po jednom, po dvou. Viděti, že Němci
svou državu drží naložením sil. R. 1390 nějak oslábh, sedm Čechů
je v radě; ale potom zase jen dva, tři. Roku 1408 obrat: devět
jistých Čechů je v radě, a když Němci odstěhovali se z university
pražské, čteme v radě staroměstské deset českých jmen. Xa tom
poctě pak zůstává skoro stejně až do roku 1418, posledního před
bouří husitskou. Tenkrát v radě už jen čtyři nejistá jména německá-
Držela tedy třetina *) německá v Staré Praze až do počátku XV. stol,
většinu českou v podruží,

Geské měšťany nejen v Praze Staré než i v městech venkov-
ských Karel IV. kdysi (snad r. 1367) posilnil nařízením, jež Staro-
městským vydal, aby soudy konaly se po česku, a pouzí Němci,
česky neumějící, aby nebyli konšely, ^) To nařízení německé kon-
šely staroměstské tak málo potěšilo, že jeho ani nezapsali v knihy
a bezpochyby se jím také tuze neřídili, neboť, kdežto na venkově
konšelů českých přibývá, v Praze zůstává vláda Němců stejná;
zdejší hstiny a cechovní řády, nejsou-li latinské, jsou německé,

I Václav král dlouho zanechával vládu Němcům, Až ho pro-
budil ruch národní a náboženský, R, 1413 vydal povědomý rozkaz,
aby v Starém městě v radě zasedalo polovice Čechů s polovicí
německou. Tím výhradné panství němčiny zlomeno dokonale, ač
ne docela klidně. Nějaké krveprolití mstivé při tom bylo, ^)

Rylo by pro naši úlohu vysoce důležito stopovati v knihách
měšťanských, kterak Cechové rostou a ovšem při tom pátrati, kterak
se chápali řemesel a umění. Žel, že v XIV, věku lze to provésti
jen v Starém městě Pražském, v němž zápisy měšťanské od r, 1324
až po r, 1393 zachovány celé, ^) V jiných městech českých nemají
knih takových. Žel tím větší, že poměry v Starém městě, kdež

') Tomek, D. P. IL, 518 míní, že ani ta třetina nebyla celá,

*) Týž, II., 521 a násl. Tu viděti, že někteří kronikáři — zvlášť spisovatel
»Krátkého sebrání z kronik« z r. 1438 — Karlovi IV. ubližují, vykládajíce, že všecko
činil pro Němce a Čechy že chtěl vypleniti. Yěstn. Spol. Nauk. 1904, III.
Polák, 14

^) Ale průběh události nejasný. Čti u Tomka D. P. III., 549.

■*) Zápisy měšťanů vydal Dr. Teige v Alman. města Prahy r. 1901, 1902,
1903. Obšírně jsme v nich počítali a výsledek uveřej. v Osvětě 1902.

236 Kniha II. 3. Dvoji národ při práci.

Němci seděli nejpevněji a nejdéle, nemohou sloužiti za pravidlo,
jsouce výjimkou. Mohou poučiti však potud, že jinde všude Cechové
v měšfanstvě i v řemesle rostli dřív a šíř nežli v Staré Praze, kdež
odpor proti nim byl nejtužší.

V prvé desítce let (1324—1333) v 89 měšťanech, do Staré
Prahy nově přijatých, shledali jsme 20 nepochybných Cechů, 45
Němců, ostatek národnosti nejisté. Tedy 22% proti 48%. Zaměst-
nání živnostenské a řemeslné psáno při málo kom. -Je tu po jednom
psán železník (obchodník), zlatník, sedlář, platnéř, krejčí, soukenník,
kráječ suken (obchodník), kramář; po dvou nožíři, sládci, po třech
kožešníci a ševci. Devět z nich jsou Němci, tři Cechové (koželuh,
sládek a kramář), ostatní mají holá jména křtěná, z nichž se nic
nepozná.

V druhém desítiletí (1334 — 1343) ze 118 měšťanů nových bylo
27 (23%) Cechů, 69 (SS^/q) Němců. Ostatní nejisti. Vzrůst Čechů
nepatrný. Z řemesla uvádí se tré bečvářů, z nichž jeden Cech, dva
helméři, uzdář, pět kožešníků, 14 krejčí (2 Cechové), kramář, 4 no-
žíři (všickni Němci) plátenník, pekař, platnéř (Churczweil), ře-
menář, 14 ševců (4 Češi, ostatní většinou co do národa nejistí);
2 šenkéři a 10 zlatníků, z nichž pět nepochybných Němcův.

Zlatníci přišli z Řezná, z Norimberka i odjinud z Němec, ale
také jeden Wolflin z Domažlic, jiný, Oldřich, z Mýta, třetí, Jeklín
z Čáslavě; za jednoho zlatníka norimberského ručí Václav Trubač,
Čech za Němce, za jiného ručí zlatník Pešek Weis, jehož jméno je
české i německé. V rukojmích uveden německý sklenář (Hainczlinus),
dlažič (jména nerozhodujícího Johannes).

V třetím desítiletí (1344 — 1353) zapsáno 187 nových měšťanů;
v nich Vlach z Florencie, apotekář Augustin. Osob, při nichž lze
o národnost hádati se, spočetli jsme 49 (260/,,), Cechů 50 (27%),
ostatek 87 (47%) jistí Němci. Cechů tedy přirostlo. Nastoupil pa-
nování král Karel IV.; vzešla Cechům doba příznivější.

Řemeslem zastoupen obojí národ takto. Uvozují se tři bečváři,
z nichž jeden Čech, tři cínaři nebo ciníři, z nichž „Hanuš" z Mostu
mohl býti Čech; dva jehelničkáři, oba Němci, jeden koželuh, Čech
Pešek (r. 1349), kožešníků devět, v nich šest Němcův, ostatní ne-
jistí, kovář jeden, dle jména nejistý (Nicolaus). Krejčí zapsáni čty-
řicet dva. Osm z nich jsou nepopiratelní Čechové. Kroječ suken
psán jeden jména nerozhodujícího (Martinus de Bílena). Mezi rukoj-
měmi shledali jsme také kroječe Čecha, Přibíka jménem. To stojí

Cechové a Némci v Praze. 237

za řeč, neboť kroječi byli zámožní obchodníci a tu se objevuje Cech
mezi nimi. Kupec uveden jeden, Němec z Pasová. Mlynář též jeden,
slul Hurer a přišel z Hory. Dvanáct nožířů, v nich Cech Jindra ;
pasířů čtrnáct, z nichž dva bezpeční Cechové ; plátenníci psáni dva,
jeden z nich Čech. Platnéřů přijato do Staré Prahy sedm, z nichž
jeden, Mareš z Týnce, Clech, ostatní většinou nerozhodujících lířest-
ných jmen. Prlák vyskytuje se jeden, sluje Gallus, a ručí zaň prták
Krabice (r. 1346). Rukavičníků šest (dva nejisté národnosti, ostatní
Němci) ; řemenář a sádelník (arvinarius) po jednom, onen Němec,
tento bezpochyby Čech (Mikuláš z Benešova). Pv. 1348 psán jeden
sklenář. Němec ; jeden kušař (ballistarius) nejisté národnosti ; ševců
zapsáno jedenáct, z nich dva Cechové jistí, váčkáři tři, z nichž
Zdislaus bude Čech, tobolečníci tři, z nich jeden Čech. Zlatníků,
řemesla uměleckého, přijato šest; většinou jsou to Němci z Řezná,
z Vídně, ze Znojma. Jeden z nich, Dětřich z Hradce r. 1345, po-
kládá se za Čecha. ^) V rukojmích pozorujeme zlatníka Peška, zetě
Sedlákova, jenž bez hádky Čech. V ]"ukojmích vystupuje r. 1346
také jeden pernikář (libetarius), Henslinus, asi Němec.

Tu již patrně vidíme, že Praha v prvních létech panování
Karlova prilmyslem roste, usazuje se tu průmysl umělecký měrou
hojnější, nežli před tím (zlatníci, nožíři, platnéři, pasíři a j.) a těší
nás, že mezi mistry měšťany nacházíme Čechy; česká práce přes
nepříznivé poměry staroměstské, tlačí se tu na povrch; nelze jí ne-
viděti, popírati.

V desítce let následujících (1354 — 1363) jest boj národnostní
v číslech patrn. Měšťanů přijato 246 osob, v nich 46 s jmény ne-
utrálnými (17%), Čechů 62, což činí již jen 25%, a ostatek až na
jednoho Vlacha, platnéře z Koma, a jednoho Uhra, jménem Jur-
giejna, jsou Němci. Tedy 136 (55%). Tuje Čechům úbytek, příboj
jich menší, odraz německý silnější.

Co do zaměstnání jsou v oněch počtech dva apotečníci (jeden
jistě Němec), sedm bečvářů, z nichž jeden nepochybný Čech; brníř
jeden, Čech (Pešek r. 1354). Valchář psán jeden, krejčí patnáct,
tři z nich rodilí Čechové. K nim přidali jsme pět krejčovských ve-
tešníků. Kroječ suken jeden, Čech (Wencezslaus de Budína r. 1353).
Koželuzi přijati dva (jeden Čech) ; kožešníků sedm, vesměs Němců;
kramáři dva (jeden Němec), kupec jediný, slul Ulricus a byl z Plzně

') I v díle Neuwirthové. Gesch. d. bild. Kunst. I., 251.

238 Kniha II. 3. Dvojí národ při práci.

(r. 1360); lučištník Jaroslav, Cech; mečíři dva, oba Němci; měšeč-
níci tři, Němci; nožířů dvacet jeden. Dva z nich Čechové beze
sporu, sedm bezpochyby dechů, ostatek Němci. Pasířů psáno dvacet,
dva čeští, sedm nerozhodných, ostatek Němci. Platnéřů sedm, v nich
Vlach Henricus, dva jmen nerozhodujících, ostatek Němci; provaz-
níků šest, polovic Cechů ; postřihači suken dva (jeden Němec, druhý
sluje Petrus, tedy nevíš, jaký rodák), Rukavičníků zapsáno pět,
z nichž jeden bezpochyby Cech ; řezník jeden národnosti neznámé,
sedláři tři, všickni Němci, jeden ze Salzburka; sladovník jeden. Cech,
svícník jeden, asi Cech ; ševců dvacet šest, mezi nimiž dvanáct
Cechů ; prtáci dva, oba Čechové. Měšťanství si tehda zakoupil také
císaře Karla švec Wolflinus, (r. 1359) dle jména Němec. Toboleč-
níků zapsáno v měšťanství deset, z nichž dva Čechové a tři podle
jména nejistí. Zlatníků přijato sedm, z nich jeden Cech, Pešek,
jemuž bezpochyby Němci dali přezdívku Machschant (r. 1363), tři
mají jména prázdná, tři jistí Němci. V živnostech toho období
zapsán též jeden chmelař, sluje Molle.

Od r. 1364 — 1373 nových měšťanů psáno 381, z nich 77
(20%) mají jména oběma národnostem stejně svědčící. Němců jest
193 (500/,,), Čechů nepochybných v tom poctě 108, což činí 28%),
číslo posavad největší. Toť doba, kdy Karel vydal svrchu
řečené nařízení, aby pouzí Němci konšely nebyli, a kteří tu chtějí
obývati, aby děti své dávali učiti česky.

V tom desetiletí nalezli jsme mezi novými měšťany čtyři cínaře,
dva z nich jsou Němci, dva nejisti; dva drůbežníky a jednu drů-
bežnici (puUator, puUatrix), všickni jsou Češi, kotlář psán jeden
(r. 1368 Stephanus, jméno nerozhodující), nápodobně i koželuh jeden,
kováři dva, jeden Čech, druhý Němec, pět kožešníků, z nichž tři
bezpeční Němci, jeden označen „rotkurschner" (r. 1372). Krejčí za-
psáno 25, jeden zove se odborně kalhotník (sartor cahgarum), jiný
zove se kabátníkem. Z těch krejčí 12 jest českých, tedy málem
polovice. Poprvé vyskytuje se mezi měšťany mistr řemesla knihař-
ského, Pavel, r. 1372; pouhé jméno křtěné, tedy bez barvy národ-
nostní. Kramáři psáni dva, oba Němci, krumpéř jeden, slul Fricek,
což zní po česku (r. 1370). Kupec vstěhoval se mezi pražské mě-
šťany jeden, pocházel z Bremerhavenu (r. 1365); lazebník uveden
jeden. Němec : malíři dva, oba Němci, již svrchu v sezname řemesel
dotčení. Mečířů psáno osm, většina jsou co do národa nejisti, jeden
slově Kuneš, snad Čech. Měšečník přijat jeden, Čech; nožířů sedm-

Čechové a Němci v Praze. 239

náct, z nichž tři Cechové jistí a čtyři po jméně neurčití. Sedm spo-
čítali jsme pasířů, mezi nimiž jsou čtyři Čechové, a jeden nejistý.
Zapsán jedenkrát r. 1373 polarer, jménem Nytz, tušíme, že to po-
hrer, hladič kamenů drahých (puléř). Dále psán jeden platnéř, Jan
z Kolína (Golonia, r. 1367), ale nevíme, z kterého Kolína. Postři-
hači suken psáni tři, jeden z nich Cech, puškař uveden jediný,
mistr Henricus, r. 1373, národnosti nejasné. Rukavičníků přihlášeno
osm, s polovici Němci, s polovici jmen nerozhodných; řezník jeden,
Čech; sedláři tři, z nichž jen jeden jest bezpečně Němec; sklenář
jeden (r. 1367), po jméně Herlinus, asi Němec, sladovník jeden,
Čech; šenkéř vína (pincerna viní). Clech, sýrař též jediný, Čech.
Sevců zapsáno 36, mezi nimi 15 Cechů; tesař psán jeden národ-
nosti nejisté, taškářů nebo tobolečníků pět, z nichž jeden Čech, tři
Němci, pátý nejistý. Uzdáři čtyři přijali právo měšťanské, jeden
z nich Cech; vetešníků se uvádí pět, ale z pouhého jména reno-
vator nevypátráš, byli-li to vetešníci ševci či krejčí. Jeden Cech
mezi nimi. K vetešníkům jest připojiti pět „mentlerů", které asi je
klásti za krejčíře: čtyři z nich Cechové. Valchářů uvedeno do města
sedm, všecko Cechů, vinaři tři, z nichž dva Němci, třetí nejistý.
Vozka uveden jeden. Němec z Chebu, zlatníci čtyři, z nichž jeden
Čech. Obchodník železem psán jeden jména bezbarvého, Lucas,
r. 1373.

V následujícím desetiletí (1374 — ^1383), v němž král Karel se
světem se rozžehnal, přijato do Starého města 520 měšEanů nových ;
z nich 80 mají jména pouze křtěná. Němců jest 324 (620/„), Cechů
HO (21 /o), číslo to v percentech proti předešlým časům pokleslé.
Němci se přivolávají z ciziny a zápasí, tof patrno ze zápisů. V tom
období také vyskytuje se některý Vlach, Nizozeman, slovanský Lu-
žičan a Slovinec.

Co do zaměstnání a řemesel je tu apotečník Angelus Vlach,
r. 1379 v měšťany přijatý, čtyři chirurgové, z nichž tři jistí Němci ;
dále uvádějí se po jednom barbíř (jména nerozhodujícího Peter),
hřebenář (Němec), chmelař Čech, hrnčíř, kamenník (Petr Parléř);
dva konváři Němci, čtyři rotšmidové (kotláři), z nichž jeden Cech,
dva kováři národnosti nejisté, koželuh Němec, kožešníků 21, z nichž
jeden Čech a dva nejistí, kramářů 16, z nichž asi dva Čechové, a
pět osob pochybných. Krejčí zapsáno 47, z nichž 17 Cechů roz-
hodných; kroj eč suken jeden. Cech; krumpléř též jeden, J esek (roku
1374), rodák český, kupci psáni dva (jeden Cech, druhý nejistý);

240 Kniha II. 3. Dvojí národ při práci.

malíři dva, oba Němci; mečíři tři. z nichž jeden Čech, mlynář jeden
(Štěpán), nifař Cech, Petr Knyskonis z Loun (r. 1383); nožířů se
uvádí 23, v nich tři Cechové a několik pochybných ; ostrožníci dvai
jeden Cech, druhý nejistý; pasíř jeden, Němec: paterníci (růženeč-
káři) dva,, oba Čechové ; pergameníci tři, dva z nich Němci, třetí
nejistého národa; platnéřů šest, tři z nich Němci, tři jmen neroz-
hodujících. Postřihačů suken zapsáno sedm, z nichž tři Cechové;
plavec (Čech) a pouzdrař (Němec), puléř a řezník (Němec) psáni po
jednom; puléř mohl by býti Čech, jmenuje se Václav. Řemenářů
pět uvedeno v měšťany, dva z nich Čechové, rukavičníka osm, v nich
jeden Polák, dva Češi, dva Němci, ostatek nejisti. Rybářů zapsáno
pět, jeden Cech, sladovníci tři, z nichž dva Cechové; soukenníci
tři (jeden Čech), šenkéřů 10 (polovic Cechové), ševců 49, z nichž
17 Čechů. Jeden ze Švihová slul Žižka. Dva živnostníci zapsáni
jménem mango, totiž koníři, oba jsou rodáci nejistí ; tanléř psán
jeden, a ten Čech; tobolečníci dva, oba Němci; uzdářů šest uve-
deno, jeden Čech, valchář jeden, snad Čech, vetešníků (nedí se
jakých) osm, z nichž dva Čechové, voskář jeden (Cech), vozataj též
tak. Prvně se v měšfanech vyskytuje r. 1381 zrcadelník (Hanuš
Saxo, asi Němec): zámečníci tři (jeden Cech), zlatníků zapsáno
osmnáct, z nichž čtyři Čechové. V živnostech také uveden jeden
železník národnosti nepovědomé.

Poslední období knihy měšťanské v XIV. věku obsahuje již jen
9 let (1384 — 1393). V tom období nových měšťanů spočítáno 242,
v nich 40 (16%) co do národa nejistých; (lechů rodilých stejně
tolik. Odpočítáme-li jednoho Polána, dva Nizozemce, dva Vlachy a
Francouze z Remeše, zbude Němcům počet 15G (66%). V zápase
národnostním zase jednou vysoká vlna německá.

V živnostech a řemeslech zastoupen apotekář národnosti ne-
jisté, čtyři bečváři (jeden Čech), cínař (Henricus z Vídně), specia-
lista, jenž robil číše (pechrer), původu nejistého ; ílašnýř a hřebenář,
onen Němec, tento nejistý; dva koláři nerozhodujících jmen, tři
kramáři (2 Němci, 1 Čech), deset krejčí, z nichž 4 Čechové ; konvář
jeden z Vídně, kolář a kovář (oba Čechové), kupec (Mikuláš z Telče,
snad Čech), kožešníků jedenáct, vesměs Němci; lazebník jeden, (.'.ech;
mahřů dvanáct, z nichž osm českých. Mečíři stah se měšťany dva,
oba Němci; nožířů psáno sedm, z nichž dva Čechové, ostrožník
jeden, národnosti nejisté, platnéři dva, oba Němci (jeden z Norim-
berka), puléř kamení jeden (r. 1385 jménem Wenceslaus politor);

Výsledky ze statistiky. 211

řezáč (pildsniczer) jeden (Němec), rukavičníci dva (jeden Němec),
sedláři dva 'jeden jistě Němec), sklenář jeden, jménem Nicolaus,
z kteréhož neuhodneš národnost. Soukennické řemeslo zastoupeno
třemi osobami, z nichž jeden Cech, druhý Němec; třetí — Kuna
textrix paniii — žena vedoucí řemeslo, jest také Češka (r. 1392).
Svícník přijat jeden národnosti nejisté, šenkéři tři (dva Němci) :
ševců 10, z nichž tři Cechové : vinaři dva (jeden Cech), uzdáři čtyři,
z nichž dva Cechové ; valchář (Němec) a zámečník po jednom uve-
deni. Zámečník slově pouze Martin (r. 1392). Zlatníků psáno pět
(4 Němci, jeden nejistý'.

Rokem 1393 přestávají zápisy v knize; přestávají tu, kde by
mohly poučiti nejvíc, neboť právě v letech následujících protivy
národnostní v Praze Staré zostřily se měrou nebývalou, boj stal
se tužším, r^echové rostli, začali vítěziti ve všech oborech již před
vypuknutím bouře, ^) a když na konec český národ vzepnul se silou
živelnou, ohromnou, drtící, smeteno jest německé panování všude
dočista a jedním rázem. Zmizelo i v Starém městě, kde bylo nej-
tvrdší.

Z předchozího kusého soupisu, jejž proti utkvělé myšlence ně-
kterých badatelů, vidoucích v Praze jen práci německou, bylo nutno
tak zevrubně předložiti, vysvítá zřetelně toto dvé : nejprve, že čeští
řemeslníci měli v XIV. věku samostatné účastenství ve všech ře-
meslech prostých i uměleckých, zadnějších i nejpřednějších. Čtoucí
postřehl české mistry stejně mezi ševci, sladovníky, tesaři, krejčími,
jako mezi mečíři, kamenníky, krumpéři, zlatníky, malíři a jinými,
jichž práce jest způsobu uměleckého. Což dobře svědčí o práci české
vedle německé nahodilá zpráva, že o věcech pokladu svatovítského
r. 1371 pracuje zlatník Henryk a zlatník Kubín.'"*) Čech a Němec
vedle sebe.

Druhé pak vysvítá toto : jestliže čeští mistrové dobyli sobě
účastenství v práci průmyslné a umělecké v poměrech staroměst-
ských, v nejstarším a nejpevnějším sídlišti Němectva v Cechách,
to zajisté, že v jiných městech království Českého bylo účastenství
Čechů v průmysle a umění za příznivějších okolností poměrně da-
leko větší.

') I v obchodč této doby česká jména tisknou se v popředí. Jeť význačno,
jestliže r. 1377 ke krámům soukennických obchodníků v Praze hlásí se 16 Němců
a 35 Cechů (a 15 jmen co do národa pochybných).

'') Podlaha a Šittler, Poklad. 66. ,

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. věku. 16

242 Kniha II. 3. Dvojí národ při práci.

Počítali jsme na knihách měšťanských ; v nich jsou psáni hdé
zámožnější, majitelé domů. Kdybychom mohli účastenství Cechů
ohledávati v knihách řemeslnických, nepochybujeme, že by český
podíl nad německý daleko větším se objevil, neboť tu by zapsáni
byli i řemeslní obyvatelé, podruzi, a těch bylo jistě víc než do-
mácích pánů. Jediná vzácná kniha ze XIV. věku jest k našemu po-
učení dochována. Je to kniha bratrstva malířského, a v té spočí-
táno ') do r. 1420 asi 104 jmen bratrských řemeslníků, z nichž
šedesát českých a jen třicet Němcům svědčících; o třinácti
jménech nelze říci, značí-li 'Čecha či Němce. Je tu tedy — snad
ne náhodou — týž poměr národnostní, jak ho Tomek shledal
v Praze vůbec, shledaltě Němců sotva třetinu.

Naposled i v řemeslu kuchařském, ohledávajíce jména dvor-
ských kuchařů, vidíme, že to umění obsáhli Cechové docela. Jeť
z kuchařů krále Václavových povědomo osm osob, z nichž jediný
Němec Jorgi r. 1401. Ostatní všickni Čechové: Pesík, Franěk, Ješín,
Hanuš, Tryzna, Panoška, Strýc. ^) Jakoby kuchařství české stalo se
již specialitou.

O něco méně příznivý poměr Cechům jeví se jen tu, kde běží
o starší držbu řemeslných krámů, ale i v tom Cechové časem mají
většinu, jakož to vidíme při novoměstských měšečnících, jichž 18
krámů r. 1410 drží sedm Němců (dle jmen), a jedenáct Cechů.
A ještě příznivější jeví se poměr Cechů při krámech pasířských na
Novém městě r. 1412. Mezi 45 pasíři, u Panny Marie na krámech
vykládajícími, jest Němců jen 8, ale Čechů 26. (Ostatní jména jsou
křestní.) Počet krámů měšečnických uvádí se roku 1412 o tři
větší nežli prve r. 1410, ale tu jsou Čechové o dvě osoby proti
Němcům v menšině, ačli pod pěti prázdnými jmény křestnými ne-
tají se mistři z českého národa, kteří by poměr napravili. ^)

Lze konečně uznati, že tu, kde mluví čísla a jména česká,
i němečtí badatelé přiznávají českým řemeslníkům doby lucemburské
stejné účastenství v práci s lidmi německými; připouštějí stejný
význam Cechů, zvláště v oboru uměleckého průmyslu ; skoro nepřou
již ani v umění malířském drobném zvláštní individuálně školy
české. *) Jen v umění velikém upírá se význam české práce ; Čechové

') Počítal dr. Kalousek v Osvétě, 1877, 335.
^) Tomek, D. P. V., 51.
') Arch. pražs., č. 2100, 284, č, 2079, B. 8.
*) Neuwirth, Gesch. d. bild. Kunsl. 251, 253.

Výsledky ze statistiky. 243

byli v těch i v jiných věcech prý jen receptivnými. Mah'ři čeští prý
učili se (?) v cechu německém. ^)

Nejtvrdší se popírá individuálná česká práce v architektuře.
Práce českých mistrů, nelze-li jí popříti, vykládá se za řemeslnickou,
nebo německými idejemi proniklou ; ^) vůbec co jest uměleckého,
všecko gotická práce německá. I v kamenném mostě pražském ně-
mecký směr se jeví, ale nedí se jak. Ke všem znamenitějším pod-
nikům musil býti cizinec volán, v sezname dělnictva při hlavním
chrámě na Hradě (z r. 1372 — 78) většina lidí německých zapsána.
Obojí sic pravda, ale zapomíná se v první příčině, že v dobách po-
kročilejších, povolá-li se k nákladné, neobyčejné stavbě podnikatel cizí,
jsou k tomu vždy jiné důvody nežli ten, že by zde živá duše těm věcem
nerozuměla, a v příčině druhé přec nutno míti na paměti, že prostí
dělníci se hrnou odevšad k vehké práci tam, kde je, takže při tom
o dovednosti či neschopnosti domácích lidí spravedlivě mluviti nelze.
Také nelze v neprospěch a za nepůvodnost české práce vykládati,
užívají-li čeští mistři některých technických názvů v architektuře
na staletí po němečku (krakštejn, šnek, pokštel), kolik zjištěné české
práce i v jiných řemeslech tají se pod německým názvislvem ! Ostatně
jakmile vyskytnou se zednické smlouvy české, ihned v nich také
obsaženy české názvy technické (r. 1407 v smlouvě mistra Staňka:
závorník, na závorníky křížové, mezi sloupy v těle [sáulenscháfie]).

Uzavíráme stať tuto okolností tou, že Karel IV. za kolik let
před svým koncem nevolal již k velikým pracem nikoho z ciziny,
stejně tak Václav. Neviděti, že by Němci, Vlachové, Francouzi, Nizo-
zemci ani jiní cizí, kteří v Praze pobývali, byli měh nějaké vůdčí
postavení; zdejší lidé již na všecko, čeho bylo potřebí, se odvažo-
vali, ba i přebytek byl lidí dovedných českých, kteří mohli sloužiti
i cizině; připomínáme onoho mistra Václava, mistra českého, jenž
r. 1407 pracuje na kostele Vídeňském, onoho mistra Wenzla, jenž
touž asi dobou (1411 — 16) stavěl na kathedrále řezenské, oněch
českých Paniců, Jana, Václava, Michala, kteří byli účastni při stavbě
chrámu štrassburského. A jest bohudík ještě víc lidí povědomo, kteří
českou prací ozdobili cizinu. ^) Z malířské samostatné české školy

■) Mitlheilung. XIX., 58.

^) Neuwirth, 1. c-, 249, 231, příloha. R. 1411 vyskytuje se v pramenech
jizba »česká« , »stuba bohemicalis« (Tomek, Základy. I., 223). Kam s tou?

') Tadra, Styky Cech, 379. Adámek, Čeští stavitelé v cizině. Osvěta 1874,
847. Chytil, Parlér, 29.

16*

244 Kniha II. 3. Dvojí národ při práci.

miniatur učili se malíři rakouští, ') vlivy tabulových obrazil českých
jsou patrný v Německu na dvou stranách, v Norimberce i v Bran-
deburce. ^) Geský zlatník Mariin r. 1395 dělá klenotné věci u pol-
ského krále, český barvíř barví sukně královy;^) kolem r. 1406 huf-
mistři skláren na Spessarté, majíce jméno Wenzlů, bezpochyby
Geši byli, ^j a což znamenitý počet Pehemů (Cechů) vyskytuje se
v předních řemeslech města Norimberka ode dávna. ^)

') Chytil, Pam. Arch., XIII., 215.

'') Tadra, Styky, 379.

') Bidlo, Č. č. Mus., 1895, 238.

*) Tadra, Styky, 182.

^) Chytil, O Junkerech, 57.

IV.
Díla průmyslná i umělecká v době lucemburské.

Uvázán jsa články cechovními, řemeslník nemohl, nesměl užiti
plného práva živnostenského k velkovýrobě: měl pojištěnu samo-
statnou hospodářskou existenci, ale zhotovovati výrobek a odbývati
ho tou sobeckou měrou, aby druhému z toho byla ujma, to nebylo
dovoleno, řemeslo bylo pramenem pro všecky stejně, vždyf byli
bratři cechovní.

I protož mělo-li býti v těch poměrech přece nějaké pokrokové
závodění, mistr musil snahu svou obrátiti k lepší kvalitě materiálu
a práce své. snažiti se o vkusnější její ozdoby, o větší praktičnost,
o sličnější formu ; a proto lze souditi, že právě při obmezení v*ýroby
nutil se i jednotlivý prostý řemeslník býti poněkud umělcem a snažil
se pořizovati práci po všech stránkách obyčejně dobrou. Kdo pra-
coval zle, neměl ani při obmezované produkci žádoucího odbytu,
a nad to správcové cechovní již dbali toho, aby jednotlivec nekazil
dobré pověsti všeho řemesla. V prvních dobách cechovních mistři
sami v cechovní hromadě ochotně uvažovali o lepší jakosti svých
výrobků na prospěch konsumentů. Stačí o tom čisti zápis z r. 1410,
jímž na příklad se usnášejí sedláři malostranští s novoměstskými,
..že vstupují v počestnou věc, aby dobře bylo děláno, aby nebylo
děláno v zajícové kůži ani v jirchové, také aby kozí podkladkových
nekladli nahotě dřevo." ^) Výtky oněch dob a satiry dotýkají pouze
řemeslníky, o potřeby živobytné pečující, pekaře, krejčí, ševče,
řezníky.

') Arch pražs.. č. 2100, 264.

246 Kniha II. 4. DíJa průmyslná. i umOlecká.

Nemůžeme opět nevšimnouti sobě v této stati vedle všednějších
produktův a drobných kusů práce umělecké vysokého umění, jehož
přes zlost časů a lidí dosti mnoho památek zůstává. I to umění
musíme zase v úvahu vzíti, neboť neuznáváme esthetického pravidla
o podstatném rozdíle velkého a drobného umění, jakoby dílo umě-
leckého průmyslu sloužilo nějakým účelům zevním, dekorativním,
a umění vysoké jakoby sloužilo sobě: všecko "Šloužívalo a slouží
i k dekoraci ; také nemůžeme si nevšímati vysokého umění již proto,
že v oněch dobách řemeslník nelišil se od umělce; týž malíř, jenž
Mater boží maloval, natíral štíty na domě a dřeva vojenská.

O pracích řemeslníkův, sloužících potřebě živobytné
i přepychu, poučují nás staré souvěké obrázky. Na nich lze ohle-
dávati, co krejčíři šili, kterak měšťany a urozence oblékali, kterak
ševci je obouvali, co kloboučník tehdejším lidem na hlavu vstavoval,
kterak kožešníci zúčastňovali se té oděvnické práce, a kterak jiní
a jiní svým dílem posluhovali.

V prácech naších krejčířů vidíme modu francouzskou, která
v době lucemburské bujela. Karel IV. sám obliboval prostý šat, ')
ale dvořeníné, šlechta, měšťanstvo, zvláště ženy (příkladem králové
Blanky od r. 1334) dávaly sobě šíti a strojily se nádherně. Tehdejší
krejčíř městský i dvorský šil dlouhé pláště (kloky), šil čap runy
nebo pláště krátké s kapuci nebo kápí (cappa, caputium), šil také
kápě nebo kukly a kuklice o sobě, a čím dále, tím po módě
menší, ^) užší a delší, i kukhce s cípy a knoflíky (caputia nodu-
lata, cum leripipiis) ^) tak dlouhé, že je muži ovíjeli kolem hlavy.*)
Vůbec pozorujeme, že krejčíři modu francouzskou vyvinují po té
stránce dál, že zužují všecko, co zúžiti lze. I sukně ženská, jež
měla v XIII. stol. parukávy (pachy) dolů visuté a byla řásná, stává
se teď velmi k tělu přiléhavou a parukávy jsou' úzké jako stuhy.
Také mužské nohavice módní již užšími ani býti nemohly, nad
to bujnost doby, která před tím vymyslila si nohavice šachované,
teď kázala, aby každá noha měla jinou barvu látky (miparti).

Od let šedesátých XIV. stol. '') rozšiřuje se u nás západnická
móda kabátců (joppa), kratičkého to oděvu mužského i žen-

\) Kalousek, Karel IV. 169.
') Winter, Déj. kroje. 36.
*) Menčík, Nčkol. statut. 14.

*) V knize arch. pražs., č. 987 v odkazech mnoho zápisů o tom. Obrázky
u Zíbrta v Déj. kroje. 295.

') Winter, Déj. kroje. 28.

Práce krejčířův. 247

ského, jenž kryl prsa a sahal k pasu. Při kabátci krejčíři největší
dovednost osvědčovali, neboť kabátec měl vyjadřovati plastiku těla,
a čí tělo nebylo pěkně plastické, krejčíř musil pomáhati vycpáním,
zvláště mužům, kteří chtívali vypadati prsatí a silni, což se Husovi
nic nelíbilo ani jiným mravokárcům. ^) Štítný pro ty věci vinil přímo
krejčí, že jsou hrdí a obracejí řemeslo své ne ku potřebě lidské,
ale ku přílišné „chlípe".-) K těsným kabátkům krejčí také přišívali
pachy od rukávů, a k hrdlu našívali vysoké obojky ; ke konci doby
řezali kabátce, roztřepovali je v cípy a cípky.

Ku kabátkům hodila se paráda knoflíků, v jichž poctě pře-
mršfováno. Knoflíky robil zlatník, pasíř, soustružník, a kdo ví, kdo
ještě jiný. Všecky všudy šaty byly podšívány lehčími látkami; ko-
žešinou podšívány kožichy a namnoze kožešinou lemovány i šaty
lehké, letní.

Zajisté, že krejčíři šili také podle nádherných šatů sprostnému
lidu kytle akytlice, ač i to možno, že sprostná roucha ženy
šily svým rodinám samy po domácku.

Mimo šat módní krejčí sívali také kroj starodávnější, jehož
zevnější ráz byl v dlouhosti a širokosti. Byl to kroj domácí, český,
jenž držel se u vážných lidí vedle nových mod. Víme to z nařízení
krejčovského řádu, aby totiž na prodej krejčí vykládal sukni
(wambais) jednu českou, druhou švábskou. ^)

Ze tehdejší krejčí sívali důkladně, to jisto z toho, že šatné věci
se v inventářích oné doby odkazují dědicům; nestálý hadr se ne-
odkazuje a do městských knih jako klenot nezapisuje.

Šití prádla zanecháváno v domácnosti ženám jako za staro-
dávna, ale vyskytuje se v Pražských městech nejedná švadlí, jež
šije řemeslně košile, háce mužské, ženské rubáše neboli čechle,
oplecka a kasanky zástěrné týchž podob, jako dotud vídati
v lidových krojích.

Šilo se z nejrozmanitějších látek. Hedbávné k nám byly do-
váženy; sukna, plátna, barchany dělány tu, ač jemnější vlněné
zboží, vzniklé z jemnější suroviny, bylo též dováženo z ciziny. Dobré
jméno měla sukna domácí broumovská, chrudimská, kolínská,
rychnovská a hradecká. Při hranici české, v Jihlavě, Flandři zavedli

') Erben, vyd. I.. 68, 240.

') Erben, 171. Zíbrt, Děje. kroj 279.

') Srovn. Lippert, Wirtschaftsgesch. II., 148.

248 Kniha II. 4. Díla průmysl ná i umělecká.

výrobu sukna pokročilou technikou své vlasti. Jadrnost tehdejších
suken přičiňovala k trvanlivosti tehdejšího šatu.

Kterak kloboučník a čepičník pečovali o ústroj mužské
hlavy, to zříti z obrázků souvěkých. Nad míru mnoho je forem klo-
boukův a čepic ; čepice jsou z všelijakých látek, klobouky hlavně
plstěné, někdy i pletené. Stavům intelligentním, kněžím, žákům a
mistrům, biretníci robih placaté mitry nebo birety z aksamitu
či také z hedbáví. Ženskému pohlaví šlojířnice robily na hlavu
zavití, rouchy, šlojíře z látek rozmanitých od hrubšího plátna
až po jemné paučníky hedbávné. Některý šlojíř parádní složen byl
z několika nad sebou vrstev, že vypadal jako krajkový čepec naka-
deřený. Šlojířnice dělaly asi také ona o židlí a třepená okruží,
jež pozorujeme na hrdle žen, všecko forem sličných.

O strojbu hlavy ženské také věnec nice i kranečníci pe-
čovala Rozmanitá díla jejich zříme v miniaturách i na freskách.
Vídáme dívčí pentlíky, vínky (crinale) ; některý vínek a pentlík
holá stužka přes čelo a vlasy, jiný však jest perlami vystrojen nád-
herně a tak hojně, že bére na sebe formu perlové okrouhlíce, která
ne každé panně sluší. Takové perlo vce jsou i ze skelného šmelce,
z kamínků drahých. ^) Vdané paní všecky vlasy druhdy zavíjely
v sítě perlové.

Věnečníci a věnečnice bezpochyby dělávali také ony podivné
ženské pokrývky a zdoby na hlavu, jež povědomý jsou jménem
chomoutů, rohů. Byly to čepice s dvěma růžky anebo kužel
časem rostoucí, čím dál delší, podstatou ze dřeva, ale hedbávím
ovinutý a šlojířem druhdy ozdobený. Za Karla IV. ty věci začaly
se, roby ženské však přenesly se do XV. věku a tu vládly víc než
před tím. Kazatel Mihč se na ně hněval. ^)

Při tehdejším kroji výživu dobrou nalézali svou prací t ká-
ni ční ci. Tkanice, šnory byly velmi obhbovány od žen. A byly
tkanice ze všech látek stříhány, z rozmanitého materiálu tkány,
i zlatem vyšívány.

Také měšce a tašvice náležely k tehdejšímu kroji. Práce
měšečniků a tobolečníků při sprostných lidech mívají formu primi-
tivní, jsou to stahovací pytlíky, jsou to kožené kapsáře s příklopem ;
měšce vzácnějším lidem jsou z kůže i z jiných látek, a pasíř k nim
dělal řetízky a kování. Tři měšce skutečně zachovaly se z oněch

*) Arch. pražs., č. 987, 382 a j. již z r. 1365.
'') Zibrt, Df-j. kroje. 354.

Práce kožešníků, ševců. 249

dob v Hradci Králové: dle podání náležely králové Elišce; jeden
kožený na okrajku lemovaný zeleným aksamitem a stahovaný ze-
lenou hedbávnou šňůrou, pokrytý kroužky mosaznými ; druhý je
čtverhranná tobolka hedbávná, růžové barvy, s třásněmi a s rů-
žovou stuhou ; třetí měšec je kožený, sametem rudým pošitý, stříbrem
lemovaný. Stahovací šňůry dvou těch měšců mají na koncích knoflíky
kulaté, třetí končí se třásněmi. Zdá se, že onen kožený méšec jest
ze XIV. věku, druhé dva z XV. ^)

Kožešník byl prací svou při tehdejším kroji tuze zaměstknán.
Když nebylo na šatech kožešinné podšití, aspoň na lemu začasté
kožešina bývala i při rouchu lehounkém. Kožešinami beránčími,
kuními, popelicemi, běhznami, vlčinami, liščinami, hranostajem, so-
bolem i levhartem ^) podšívány kožichy, sukně mužské i ženské,
pláště a krzna ; na všecko byly blány kožešinné. Ty kožešiny srostly
s oděvem tak, že jeden druh dlouhého pláště ikrzno) neslul ani
jinač než-li blány. ^ i Konec XIV. věku doneseny k nám z východu
dlouhé kožichy otevřené tak volně jako letní mužské sukně ; říkali
jim šuby. "^) Čepice i rukavice mívaly na sobě kožešinu.

O ty práce kožešinou dělívali se krejčovští řemeslníci s kožeš-
níky, ale byly z toho podšívání „chlupatými věcmi" svým časem
zlé a nekonečné hádky.

Ševcovská práce dělila se ve dví : bylo dílo ..dlouhé"
a protiva jeho bylo „střeví" nebo střevíce. Z „dlouhého" ševel
ših mimo starodávnou obuv, jež vyskytuje se jménem škorní,
novější obuv, jíž říkali boty (z latinsk. botta, z franc. bolte).
Škorně byly v holyňkách širší než-li boty, rády shrnovaly se. Ně-
jakým škorním říkali ,,př í čné". -^j Boty byly v holyňkách úzké a
jako trouby. Dělány nejčastěji z teletiny. Časem mizelo jméno škorní,
a botami zvána obuv obojí.'') Ke krátkému dílu náležely především
starodávné sprostné škarbály (krpce, opánky), jež vždy ještě
obouvali venkované; dále sem slušely všelijaké střevíce (calcei)
mužské, ženské i „dětinské", některé z nich označují se v pramenech
zevrubněji jakožto střevíce „knoflíkové", „střevíce snáševky'.

') Domečka, Pojedn. musea v Hradci, é. 1., str. 14. (lechner, Soupis.
Hradec XIX., 78.

«) Doklady v arch. pražs., č. 988, 986 z let 1373—1410.

'") Winter, Děj. kroje. 4tí.

*) Týž, 53. R. 1380 poprvé záznam o tom.

*) Arch. litomyšl., Kniha zápisů, č. 115; rok 1413. Výpis Štěpánkův.

*) Zíbrt, Dój. kroje 329. Rozdíly škorní viz obšírně u Wintra, Déj. kroje. 55.

250 Kniha II. 4. Díla průmyslná i umělecká.

Jiným lehounkým na léto říkali š či valy (z aestivale), a ty šči-
balníci robili.

Střevíce pánův a parádníkův obojího pohlaví jevily už ode
dávna snahu prodlužovati se do špice. Karel IV. na obrazech má
střevíce dosti dlouhé. Však právě v době jeho nemoudrou módou
západnickou i u nás nataženy střevíce tak, že jim dáváno posměšné
jméno zobáků, nosů, čípků, špicí (calcei rostrati). Štítný svádí na
ševče, že vymyslili tu „škodnou dvornost". ^) Naši ševci arci nevy-
myshli té dvornosti.

Zobáky do konce doby lucemburské byly všude po střední a
západní Evropě tak dlouhý, že musily býti podkládány dřevěnými
nebo koženými trepkami (calopedium), jejichž zhotovováním
zvláštní řemeslníci (calopedifex) zabývali se. ^)

Materiál ševcům. řemenářům, měšečníkům, uzdářům, sedlářům
dodávali koželuzi, jircháři a zámišníci, o jichž pracech v této době
nic zevrubnějšího nevíme. O sedlářích pražských vzpomenuto
svrchu, že nebudou dělati v zajícové kůži ani v jirchové a že ne-
budou kozí podkladkových klásti na holé dřevo. Z pramene téhož
dovídáme se, že i lukaři pracovali pro sedláře, pracovali bezpochyby
dřevěné podklady, jež sedlář pak potahoval kozí. Jinače robili sedláři
i tašky, navlačovali houžvice, protivný k sedlům přibíjeli, robili
střemeniště; řemeny si řezali sami, z čehož časem pak mívali
mrzutosti s řemenáři.^) R. 1391 pohádkách srovnali se novopražští
uzdáři se sedláři o díla svá tak, že uzdáři nového dřeva k starým
sedlům nebudou přičiňovati a vůbec nových sedel nebudou dělati,
však k starým sedlům, která si koupí, že nová střemeniště přiklá-
dati smějí; proti tomu zase sedláři zavázali se nedělati nových uzd,
pásů (cingulum dictum gurt , vše pod pokutou 15 grošů konšelům,
rychtáři a cechmistrům. *)

Práce a díla řemesel, potraviny a nápoje upravujících, na
onu dobu nejsou s žádoucí zevrubností nám povědomá. Pekařská
díla chléb, žemle, calty, svitky tu a tam postřehneš na obrazech
večeře Páně ; v pramenech uvádí se chléb bílý, režný, roháčky. ^)
O řeznících dovídáš se z pramenů, že spolu byli poněkud ku-

') Erben-Štítný, 170.

') Tomek, D. P. II., 372. Zíbrt, Déj. kr. 333. Winter, D. kroje. 34.

') Arch. pražs., lib. vetustiss, č. 993. 217.

*) Arch. pražs., 2070. 50.

*) Celakovský, Cod. 172.

Práce zlatníků. 251

chaři, nebof dělali a prodávali také jitrnice. ^) O p i v u víme jen,
že v městech vařeno bylo dvojí: bílé. jež vařili z pšenice, to bylo
silné a jako ležák. Druhé slulo staré, z ječmene dělané. Odvar
nový, po várce starého a bílého piva pořizovaný, slul pivem
mladým, říkali mu též patoky. To bylo jakési pivo třetí. Sud
patok byl málo pod polovici lacinější než-li sud piva starého. -)

V uměleckém průmyslu práce zlatníkův a stříbrníků
stojí v době lucemburské v popředí svou mnohostí, pestrostí i kva-
litou. Pestrost už v tom založena, že zlatník nepracoval jen o kovech
drahých, tepaltě svoje výtvory z mědi, ba i z olova, dále že dotýkal
se i prací, při nichž kov měl úlohu podřízenou, byltě zlatník
emailerem, klenotníkem, ryl pečeti.

Hlavní práce zlatníků lze rozděliti v díla buď kostelu sloužící,
buď přepychu světskému. Na rozhraní obojího jako nejznamenitější
produkt oné doby stkví se symbol našeho království koruna
svatováclavská, kterou Karel IV. r. 1347 dal zhotoviti bezpochyby
dle vlastního vkusu, francouzskou zkušeností vytříbeného. Rázovitým
ornamentem koruny té jsou lilie, jichž forma dostala se i na polskou
korunu krále Kazimíra. ^)

Zlatnictví chrámovému, jež ovládala církev, faktor ve vývoji
uměleckém tehdáž nejrozhodnější, král Karel nad míru pomáhal
svými četnými koupěmi ; nanosil do Čech odevšad ostatků svatých ;
těm zajisté naši zlatníci musiti vymýšleti důstojné, umělecké schránky,
relikviáře, ač některé ostatky sem doneseny již v relikviářích
práce cizí; obojích koliks zachovalo se v pokladě královského kostela
svatovítského.

Zlatníci a stříbrníci robili mimo to rozmanitá liturgická
nářadí a nádoby od monstrancí a berly biskupské až po konvičky
na vodu a víno, většinou ze stříbra, ale obyčejně pozlacené. Z ně-
kolika zachovaných inventářů chrámových lze souditi, že tehdejší
chrámy nadbytek těch klenotných věcí mívaly odkazem a pořízením
lidí měšťanských i urozených. Inventář kostela zámeckého na Hradě
z r. 1355 daleko nad půl druhého sta kusů takových uvádí ^) ;
v klášterském inventáři u sv. Tomáše v Malé Straně z r. 1360

') Slujeť jeden řezník v Praze r. 1398 Jitrnička. Tomkovy Základy.
*) Vas (sudj pro duabus sexagenis grossorum cum 37 grossis, vas juvenis
cerevisiae pro una sexag. cum 7 gross. Tomek, D. P. II., 533.
•') Rocznik Krakow. VI,, 265. Lilie andegavské.
*) Podlaha, Sittler, Poklad. Inventáře na konci knihy.

252 Kniha II. 4. Díla průmyslná i umělecká.

spočítali jsme 10 křížů stříbrných, šest relikviářů na způsob hlav
a rukou, sedm monstrancí, z nichž nejedná sloužila za relikviář.
Jedna z r. 1356 byla dar Karla IV., z čehož patrno. že král dařil
drahými věcmi nejen chrám sv. Víta. Jiného nádobí zapsáno v inven-
táři právě dotčeném valně mnoho. ' )

Zlatníci některá díla svá lili po částkách do písku, v němž
model byl otištěn, částky pak letovali a hladili, jiná díla tepali
kladívky na pevném modelu. Znalci pochvalují práce doby lucem-
burské, že jsou jemně tepané a ryté. Pěknou jim ozdobou bývá
leckdy email průhledný i neprůsvitný, červený i černý na stříbrné
podloze : stříbrné a zlacené věci však prosté obarviti zlatník nesměl,
to již dle nejstaršího řádu pražského pokutováno. Oblíbený dekor
zlatníkových prací bývají drahé i polodrahé kameny, jež do nich
vsazovány začasté až barokním způsobem a množstvím. Ty kameny
scbystával brusič, ale zlatník musil kamenu i řezbě rozuměti, aby
věděl, s kterým kusem kam.

Stran formy zlatnické práce chrámové budiž dotčeno, že re-
likviáře té doby mají podobu pušek, křížů, poprsí (hermy) a hlav
lidských, vážných, poněkud strnulých, jednotlivých vztyčených
rukou, tepaných nebo litých ; ^) relikviář pražských zlatníků má
podobu biskupské mitry. Začasté zlatník k ostatkům užil řezaných
a hlazených nádob z křišťálu, jež vpravil v architektonickou stavbu
monstranci podobnou. Byly relikviáře také jako desky zdobené
formami z gotických staveb. ^)

Relikviáře doby Václavovy ještě vždy jsou podoby stejné, ale
hlavy jsou hrubší, živější, energičtější. '') Za typický vzor kladou se
dva relikviáře (v domě arcibiskupském nalezené), měděné, tepané,
pozlacené, mající podobu hlav sv. Petra a Pavla; plášf Petrův
kryt na obrubě emailem, plášf Pavlův nese ornament ražený. Kdys
dělat je dal Albik z Unčova, arcibiskup. ^)

Nádherný deskový relikviář jest v klášteře benediktinů
v Břevnově u Prahy; jest rozčleněn ve tři oddíly, v prostředním

') Vytištčn v Tomkových Základech. II., 40.

'') V statute zlatníků pražsk. stojí, že se platí »vor ermel gegossen als
s\ver« (od lité ruky dle váhy) Menčík, Vóst. Spol. nauk 1891, 278.

*) O rozmanitých relikviářích čti v Podlahovů a Šittlerové Poklade. Robeny
také ze dřeva cypřišového a jiného, ze slonoviny.

*) Chytil, Umel. priim. na Retrosp. výstave. 17.

") Týž, 1. c. První o téch kusech zprávu dal Lehner v Methodu XII.

Práce zlatníků. . 253

jsou dva baldachýny gotické architektury, postranní části mají vý-
klenky s řezbami perleťovými, zdobené emailem. R. 1406 ])yl ten
relikviář dle nápisu nělderak nově upraven, však af jsou na něm
drobnosti starší či mladší, celek hlásí se v dobu lucemburskou. ')
Kromě toho skvostného vzoru deskového relikviáře jsou ještě dvě
takové desky na knihách v pokladě Sv. Víta.

Při monstrancích, které vznikly k processí Božího Těla, svátku
r. 1264 založeného, a u nás právě v století XIV. se teprv rozšířily,
zlatník býval architektem i plastikem gotickým, užíval fiál, růžic,
pihřů. baldachýnků. kružeb, sošek a všech těch motivů, jež činí
gotický sloh tak svérázným. Kterak si zlatník dovedně vedl, viděti
i na monstranci bronzové, kterou v naší době u Mělníku v Labi
nalezh. Má válcovitý střed pro liostii, ukončený gotickou věžicí, a
po stranách rozvinut celý systém opěráků sličnýcli s fialami. -) Za
typus z konce XIV. věku lze pokládati monstranci v Mýtě (u Ro-
kycan). Je z bronzu litá, křišťálový válec, vroubený ornamentem
nahoře i dole. končí se gotickou věží a pyramidou s křížem, po
stranách jsou lomenité kružby. íiály a dvě okénka s klečícími
anděly. ^)

Shrnoval-li zlatník při monstrancích většinu svého umění v ho-
řejší části, při kalichu ozdobován za to naopak podstavec ; kali-
chová číše majíc býti přikládána k ústům, nejlépe aby byla hladká.
Typ kalicha z oné doby je na zámku ve Vraném.*) Xa patce toho
kahcha ušlechtilé formy gotické je- znak biskupa Jana z Dražic
v modrém emailu, na ořechu (tof prostředek podstavce, nodus, vy-
stupující pro pevnější držení) zlatník vylil a upravil zeleným prů-
svitným emailem čtyřlistý. Z řádu zlatníků pražských z r. 1324 do-
vídáme se, že tehda byly také kalichy bílé (stříbrné), při nichž jen
ořech byl pozlatitý. Od díla takového kalicha zlatník měl bráti
40 grošů (bezpochyby od spracované jedné hřivny). ^)

Jest zajímavo zvěděti, že zlatníci častokráte bývali zváni svou
prací ozdobiti i kostelní práce malířské. Xa obrazech tabulových
české Madony mívají korunky a sponky zlatem plasticky vyznačené

') Chytil, Uměl. prům. na Retrosp. výst. 17.

') Obrázek v Soupise Pam. Akadem. VI. Podlaha. Též zpráva v Arch.
Pam XIV.

') Obraz, popis v Method. XXII., 5. Šittler a Podlaha.

-) Fáhnrich, Method. XXVIL, 57.

') Rukop. dvoř. knih. 15.016. Menčík/ Véstn. Spol. nauk 1891. 278.

254 Kniha II. 4. Dila průmyslná i umělecká.

a kameny obložené. Podobně tak zlatník tepanými plechy a kameny
v lůžka vsazenými zdobil i desky posvátných knih chrámových,
jakož některý kus dotud zachován na Hradě v pokladě i v knihovně
kapitulní, o čemž příklad doleji.

Rozmanitá byla díla, jimiž zlatníci posluhovali světskému
přepychu. A hojná byla díla ta, neboť městští lidé tehdejší obojího
pohlaví po příkladě stavů vyšších šperkovali se nad míru. Vyčítajíf
to Pražanům mravokárci tehdejší, německý Waldhauser, český Milic,
Štítný, Hus. Vyčítají zvláště ženským, že nosí zlatíte zaušky, řetězy,
pásy, spony, vínky, přesky, prsteny, knoflíky — všecko věci z ruky
zlatníkovy. Zlatníci hotovih řetězy na krk nebo halže, k nim dělali
křížky; robili spony a spínadla a prokládali je kameny drahými,
polévali emailem; prsteny jsou i při řídkosti pramenů zapsány
v knihách dosti často, jsou málo kdy zlaté, obyčejně stříbrné a po-
zlacené, vyrývané, někdy s nápisem, někdy bez kamení, holé, a
jindy s rubíny vsazenými, granáty, karneoly, ametysty, safíry, „sma-
raky" a diamanty. ^)

O formě prstenů z pramenů ničeho nezvíš, jediné zajímavá po-
známka jest v řádě pražských zlatníků ze XIV. stol. o prstene totiž,
jímž dva v jedno uzavřeny jsou. ^) Zjistil jsem před léty dvojité
prsteny, jimž říkali v XVI. věku „ruka v ruku;" skládaly se dva
v jeden k nepoznání ; není-li onen prsten řádu zlatnického ze XIV.
věku již náš dvojitý „ruka v ruku", zajisté jest k němu zárodkem.
Kterak skutečně prsteny gotické doby lucemburské vypadaly, o tom
některým pravzácným kusem poučuje sbírka prstenů v zemském
museum. Oblouček prstenný zůstane asi vždy stejný, na sevření
však lze oceniti plastickou dovednost mistrovu. Chlouba musejní
sbírky jest prsten gotický ze XIV. věku, nalezený u Karlštejna,
s minuskulním svrchu nápisem : „bůh dá" a uvnitř: „děvečka dobrá
bude lepší." ^)

Ze zlatnických statut pražských XIV. století dovídáme se o mzdě
za dílo. Od zhotovení prostého prstenu zlatého holého či také s ka-
mínkem zlatník měl bráti 3 groše ; od dvojitého 8 grošů, od prstenu
rytého 6 grošů.

*) Arch. pražs. v knihách č. 987, 988. Diamant zapsán roku 1365 v knize
č. 987, 380. Zíbrt, Method XXV., 79.

'') »Do zwen in einander geschlossen sint«. Rukopis dvors. knih. 15016.
Menčík, Vést. Spol. nauk. 1891, 278.

') Koula. Arch. Pam. XYIIL, 408.

Práce zlatníků. 255

Dražší růžence, v nichž koraly nebo jantarové kulky spojeny
řetízky zlatými nebo stříbrnými, byly také prací zlatníkovou. Jen
asi prosté páteře nechány paterníkům.

Zlatými a stříbrnými přezkami, knoflíky, plátky tepanými a
rytými i emailovanými zlatník spojoval se s pasířem na pořízení
pásů nádhernějších a nákladnějších. Kterakou taková nádherná
zlatnická a pasířská práce podobu měla, o tom po tu dobu poučuje
pravzácná památka hradecká po královně Elišce (f 393). Jest to
znamenitý pás, jejž Karel IV. darem podal choti svojí. Je to práce
česká, často vypisovaná a zobrazovaná. ^) Podkladem jest černá
hedvábná sluha s barevným proužkem uprostřed; stuha pobita
třiceti pláty stříbrnými, v nichž vytepány žaludy se stylisovanými
gotickými listy. Některý plát jest zdoben uprostřed českým gra-
nátem. Na koncích pásu jsou stříbrná kování, jedno se sponou lvíky
drženou; menší částka obojího kování vyplněna gotickou kružbou
sličně tepanou, druhá větší část plna kamení posazeného v emailo-
vanou půdu. Z kamenů dosud zachované jsou karneoly, rubíny,
safír, granát český a tyrolský, smaragd, ametyst a chrysopras. Na
kování tom, které se dolů převěšovalo, z modrého emailu proniká
nápis „na tom světě žádná jiná;*' na spodní ploše toho převěsu
vryto šest milostných veršíků.

V statutech pražských zlatníků (po roku 1324) jest řeč také
o pásech bílých (t. j. stříbrných), jejichž dílo mělo býti placeno
dle váhy, od hřivny 40 grošů; bylo-h dílo vysoko tepané, 50 grošů.

K domácímu přepychu zlatníci pořizovali všelikteraké nádobí ;
v statutech zlatnických z té doby uvozují se jmenovitě číše, šály a
lžíce. O číších nedovídáme se ze statutu nic jiného, nežli že platiti
jest od spracované hřivny stříbra tři kopy grošů. O mísách šá-
lešních stojí zevrubněji, že platí se od hřivny kopa gr., je-li dílo
„vnitř tepané" a zlacené; 50 grošů za hřivnu váhy, je-li šálešná
mísa bílá, na dně a na rozích zlacená; není-li pozlatitá, polovic.^)
Bývaly tou dobou od zlatníků upravovány nádoby také z křišťálů
řezané i z polodrahokamenů vyhloubené. Připravovali ten kámen
zlatníkům puléři zdejší, kteří s dobou lucemburskou na časy pak
zmizeli.

') Obšírně od Domečky v Pojedn. průmysl, musea v Hradci Král., č. 1, 11
a násl. Též u Zibrta v Děj. kroje 340. Koula, Uměl. prům. památ. Vyobrazení
též v Prokopově Máhren in kunstgesch. Bezieling. 75.

O Rukop. dvoř. knih. 15016. Menčik. Véstn. Spol. nauk. 1891, 278.

256 Kniha II. 4. Díla průmyslná i umělecká.

O lžících stříbrných v zlatnickém statutu čteme, že bývají
částečně pozlaceny ; při takových práce zlatnická platí se od hřivny
na váze půl kopou grošů. A zase Hradec Králové jest majetníkem
Ižic z oné doby. památky to vzácné, jediné. Jsou to lžíce královny
Elišky; jest jich čtyřiadvacet. Misky těch Ižic (7 — 8 cm. dlouhé)
jsou z jalovce, držadla, proti nynějším krátká (8 — 9 cm.), jsou stří-
brná, začínají se při samých miskách trojdílnými gotickými listy,
pokračují v užší konec způsobem rybích šupin, přes něž u některých
Ižic otočen závitek s nápisem rytým, u některých emailovaným, tu
zeleným, tu fialovým, tu modrým. Nápisy jsou až na tři všecko
české, zbožné. ^) Konec Ižic jsou buď korunky, nebo kámen s emai-
lovaným podkladem, v němž písmena.

Pečeti zlatníci řezali stříbrné, mosazné a olověné. Nejlacinější
(2 groše) byla řezba pečeti olověné. Statut zlatníků pražských praví,
že na pečetích řezány znaky a helmice.

V mincovně zlatníci asi také měli účastenství ; zlatník jako do-
vedný rytec a plastik robil matrice, stance. Pv. 1325 král Jan dal
od florenckých mincířů raziti v Praze zlatou minci „floreny, flo-
rindory," domácím tedy nedůvěřoval.

Konečně náleželo k zlatníkovým práčem pozlacovati. Přepych
doby charakterisuje se tím. že na Hradě Pražském i dvě věže měly
krytí pozlacené.

Svrchu řečeno, že stříbrné a vypracované zdoby k pásům zlat-
níci dodávali pasířům, ze statut zlatnických jde zřejmě, že pásy
z drahých kovů zlatníci dělali také sami celé. Pasířům specia-
listům zbylo dělati pásy z kovů prostších ; důkaz naskytuje se roku
1401, kdy v Praze zle pasíři hádají se o koupě mědi mezi sebou. ^)
Té mědi potřebovali k pasům. Nebylo by však správno domnívati
se, že dělali pásy bez ozdob uměleckých : z privilegia Karlova (roku
1364) jde, že robih také ,.cingulos fibulatos seu ornatos^' — tedy
ozdobné pásy se sponami. ^) Ke konci doby, o níž jednáme, dělali
pasy nového rázu se zvonci, s rolničkami, což bylo módou u nás
jako jinde. ^)

V době rozvinuté gotiky pokročily také práce uměleckého k o-
V á ř e, pruty k mřížím a pásy nebo rukávy závěsné sic musil sobě

') Viz je v Domečky v Pojedn. prům. musea v Hrade. č. I., 16.

») Arch., pražs. č. 2075, fol. G. 3.

") Arch. pražs. č. 2083, fol. P. 12.

*) Zibrt, Děj. kroj. 343. Winter, Déj. kroj. 31.

Práce kovářské 257

ze surového železa vykovati, ale k ozdobám již měl plech válcovaný
po ruce. Pracemi kovář sloužil hlavně kostelu; ze zdatnosti a slič-
nosti zachovaných kousků soudí se, že objednávek pro cvik kovářů
bylo velmi mnoho. ') Pruty mřížové, kladivem pořizované, bývají
čtyřhranné, někdy stáčené ve formu šroubovou ; na ně navařeny
nebo nýtovány bývají vysekané z plechu zátočiny, listy, obzvláště
oblíbené trojlisté lilie gotické, ale i hlavy zvířat ; později přibývají
geometrické a architektonické motivy. Mřížemi kovář sloužil hlavně
kostelu : zachovalo se jich však z oné doby málo. Nejznamenitější
mříž z té doby jest v kapli sv. Kříže na Karlštejně.

Záhadná svým účelem, ale umělecky výborná jest železná ko-
vaná věžice gotická, chovaná v chrámě sv. Víta. Inventář kostelní
svědčí, že to byla schránka na okovy sv. Klimenta, r. 1355 zhoto-
vená. ^) Věž ta kovaná (výš. 210 cm.) jeví architektonické formy
parléřovské, tak že není pochyby, že huť Parléřova kováři dodala
nákres k práci. Věž složena vlastně ze čtyř okenních mřeží s kruž-
bami gotickými ; nad okna pnou se pruty a fialy, a konec je hrot,
jehož dolejší část pilíři se opírá o oblouky, všecko velmi sličnými.

Mimo mříže kovář robil jako v době předchozí závěsy nebo
rukávy na dvéře chrámové i domovní, na jarmary a truhly. Znalci
pozorují vesměs při prácech těch lehčí formy, bohatější invenci,
vkusnější úpravu. Tepají a kovají kováři k ozdobám závěsů plech
v lišty laločné; tepají je do výše, což činí zvláštní plastický dojem,
a často kresbu svoji rýhují a prolamují, a prolámanou podkládají
barevnými látkami, ^) což, bylo-li železo pozlaceno, zajisté na po-
hled bylo jako veliká nádherná práce zlatnická.

Gotické dv éře v postranním portále hlavního chrámu v Kolíně
jsou za vzor dveří tehdejšího rázu a práce výborná. Jsou na nich
tři vodorovné pásy ukončené liliemi a srdci; z každého pásu vy-
cházejí tři páry vlnitých větvic též liliemi skončených. Všecko je
hřeby přibito. Uprostřed dveří volská hlava s kruhem. *) Pozoru-
hodné dvéře jsou též při kapli svatováclavské na Hradě.

') Viz o těch věcech zevrubněji Hanělovy »Práce uměl. zameč, a kováře
v Pojedn. musea v Hradci Kr, č. 4. V přič. technic. též Bucher Gesch. der těch.
Kiinste m., 28—29.

') Podlaha, Šittler, Poklad 208. Obrázek 22. Též v Chytilově a Borovského
Výběru výstavy. 65. I v Methodu III.

') Obrázky a odborné výklady u Haněla str. 9.

*) Soupis Archaeol. Akad. I., 25. Mádl.

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. věku 1 '

258 Kniha II. 4. Díla průmyslná a umělecká.

Nepohyblivé přítuhy, jimiž těžké dvéře se přitahovaly, kruhy
a klepáky pohyblivé, jimiž tloukl domů, kdo neměl klíče, bývaly
také často prací uměleckou. Někteiý kus byl z drátů stočen, jiný
byl dutý z plechu, jiný hmotný, ale často plastický nebo prolamo-
vaný, listovím zdobený, rýhovaný.

Umělecký zámečník svoje umění dokazoval na zámku dveřním.
Zámek té doby ještě vždy byl přibíjen na zevnější stranu dveří,
ale už byl všecek železný. ') Péra sic ještě neměl, ale mechanism
překážeti lehkému otevření už tu byl dosti vyvinutý. Zámečník
ozdoboval plechové krytí zámkové skříně; na to kiytí dostal se
dekor nejprv rostlinný, později motivy z architektury, často barevně
podložené. Ale ten dekor v XIV. věku zaujímal ještě střízUvé po-
stranní místo. Také štítek klíčový už byl zdoben. Význačně pro-
veden býval na zámku svod ke klíčové dírce. Byla to také zdoba,
obyčejně dvě větvice, dva listy stylisované, které k sobě se přibh-
žovaly až se u štítku klíčového sešly. Měly tedy dvojí úkol, zdobiti
a vésti prakticky klíč, kam náleží.

Klíče gotické jsou duté, zámečník na ně přivařuje prsten pod
poutko, a kruhové poutko bývá zdobeno. Kruhová jeho podoba
nutila časem zámečníka, aby užil architektonické kružby kostelních
oken. Některý kovář nebo ílašnéři také pořizovali železné nádobí;
v inventáři břevnovském z r. 1393 jsou uvedeny železné láhve (due
ílasce íérree).^)

Do uměleckých prací železných náležely nože a nožíky nožířovy,
zvlášť snažil-li se při tehdejší obecné módě nožům, v ozdobných
nožnicích při pásech nošeným, přidávati pěkná držadla. Co do formy
již tehdáž byly nože také zavírací nebo kudly (z cultella), poznahf
jsme svrchu (při r. 1358) v Praze kudláka řemeslníka.

K uměleckému způsobu náleží práce me čiř o v a. Křížová forma
mečům vždy zůstává, ale meče některé zdlouží se do konce XIV.
věku tou měrou, že stanou se dvojručními. Rukojeti i drahým ka-
mením ozdobovány. Podoby nožů, mečíků, sekyřic, na dřeva vsta-
vovaných za zbraň, rozmnožují se; ale vše nosí jméno starodávné
sudlice, cizinské jméno halapartny sekyřicím se ještě nedává.

Nejeden kus uměleckého průmyslu byl v pracích platnéřových
a starších jeho předchůdců brnířů i mladších příbuzných helméřů

') Haněl, 1. c. 32.

") Arch. kapitol. XYIIL. 18.

Práce platnéřské. 259

Ti pečovali o vojenský a rytířský úbor zbrojný. Helméri robili malé
Ibi, klobouky ocelivé, (kapaliny, kapalce), kulaté lebky šišaté.
Ochranné hledí, jež nýtovali k přilbám, bylo však vždy skrovné,
takže chrániti zbýralo ještě dosti mnoho na hlavě a na krku. Přilba
docela uzavřitá jest teprv z XV. věku. I protož, co nekryto plechem,
to kryl,a brněná kukla, vedle níž byly obojky a oboječky drá-
těné či kožené samostatnými kusy. Také na tělo brníři hotovili
brně nebo pancíře, košile to z pletiva řetízkového. Takové pan-
cíře Alžběta královna umívala rukama trhati.

Platnéři robili pláty z plechu, jež připínány na prsa na pan-
céře brněné; také kožené krytí, podle formy prsou sešívané, kla-
deno na pancéř. Ta kožená sešívanice stala se bezpochyby popudem
platnéřům, že si buď v konec XIV. věku či v počátcích věku ná-
sledujícího vymyslili celou krytbu prsou skládati, nýtovati z několika
plátů a naposled vybíjeti celý kyrys z jednoho kusu železa. ') Prý
to začali v Itálii. Čtoucí všiml sobě, že svého času mezi měšfany
pražské dostal se platnéř z Coma; snad znal nový pokrok a nebyl
z Vlach jediný k nám příchozí s novou věcí. Náramky železné a
pláty na nohy platnéři umívali dělati dřív.

Od polou XIV, věku dostaly se na brněné rukavice dva že-
lezné pláty, jeden na krytí palce, druhý širší pro prsty ostatní.
Vedle těch plechovic ještě vždy držely se rukavice kožené, plíšky
pošité. Platnéř z plechu formoval také škorně nosaté, dle mody
dlouhé a špičaté.

Drobných uměleckých kusů kovolijeckých, měděných, bronzových
i z mosazi kroužených bylo od našich r o d š m i d ů děláno asi velmi
mnoho ; žádalyf kostely hojně svícnů a jiného nářadí liturgického.
Bohužel, že na málo zbytcích lze tu práci oceňovati. V Mýtě a
v Proseči mají z té doby gotické svícny, v Pošné a v Pelhřimově
chovají svícny mosazné a lité, jež by mohly náležeti konci periody
lucemburské. Svícen pelhřimovský vypadá jako podstavec gotické
monstrance nebo kalicha. I nodus (ořech) je na něm. V Mýtě za-
chovala se kaditelnice bronzová, jejíž podoba jest oblá nádobka,
krytá jehlanem jako krytí gotické věže špičaté. ^)

K větším kovolijeckým dílům plastickým, zdá se, že bývaly k nám
i v době lucemburské cizinci voláni, ačkoli nevím, stačí-li k tomu

') Winter, Děj.kroj. 241.

O Reprodukce lěch věci viz v Soupise Památek Archaeol. vyd. Akad. Jos.
Soukup, Pelhřimov 192. 229. Soupis XVI., 154.

17*

260 Kniha II. 4. Dila průmyslná a umělecká.

Úsudku pouhé dva případy povědomé; první ten, že r. 1330 cister-
ciaté zbraslavští dali kovový památník Václava II. líti od mistra
Jana z Drabantu, ^) a druhý, že znamenitou jezdeckou sochu
sv. Jiří na Hradě lili r. 1373 Jiří a Martin z Glussenbercha. ^)
Socha sv. Jiří jest umělecký kus svého způsobu jediný. Již v tom
znamenitost, že je to socha, kdežto dosavadní díla z kovů litá byla
(pokud kde zachováno) relieiy. Však i jako socha jest znamenitě
modelována, živá a s fantasií komponována. Sv. Jiří, všecek v brni
a v plátech bez přilby, tváře poněkud dětské, vráží dřevce do tlamy
ještěra, jenž ohonem uchopil koně za nohu. Scéna jest na skále,
celek asi na dva metry vysoký.

Vehké zvony uměli naši konváři líti, jakož o tom svědčí
zpráva o lití velikého zvonu u sv. Tomáše. ^) Lil ho r. 1405 Jan,
konvář z Týna, z 52 centnéřů. Stál 116 kop grošů. Jinače po tu
chvíli zachovaly se tu a tam v zastrčených koutech vlasti naší
zvony menšího způsobu. '^) Ozdob, nápisů, reliéfů, jež dodávají
zvonům českým uměleckou cenu jest na zvonech XIV. věku ještě
málo. Je tu jen pěkná forma zvonová, ornament ací jest střídmý
na zvoně proužek, nápisy jsou majuskulní a kratičké — jako pří-
kladem pouhá jména čtyř evangelistů, nebo Ave Maria — a nic
víc. Jméno auktorovo nebývá, ^) ba někdy ani datum neshledáš.
Zvon s nejstarším nápisem českým mají v Přelici. Jest z r. 1386,
neveliký (průměr 0'8l m., výška 0*65 m.); nápis praví, aby Bůh
zdařil tento zvon. Minuskule gotické jsou ostré, čtou se snadno,
ale nápis není ukončen. Na zvoně jest rehef sv. Petra. České to dílo
jest tedy nad 500 let staré a zvoní dosud. ^)

Z cínařských prací doby lucemburské málo zachováno. Z do-
mácího nádobí cínového nic a z předmětů chrámových některá

') Tadra, Styky. 369.

') Klausenburg (Kolos)? Bráníš v Děj. umění (66) pokládá bratří z Ko-
lose za umělce pocestné, má je za syny malíře Mikuláše z Kolose.

") Tomek, D. Pr. II., 119 a týž Základy II., 35.

*) Na př. v Nicové, v Rejštejné na Šumavsku, v Tožici u Sušice. Soupis
Památ. Akad. XII., 89, 100; III., 122.

*) Zvon kláštera benešovského z r. 1322 (nalezený v rumech) má jméno
na sobě Rudgerovo, v čemž Neuwirth (Gesch. d. bild. Kust 1 , 245.) vidí důkaz,
že všecko zvonařství u nás bylo na vlivech německých. O zvoně v Ondřejové
z r. 1416 víme, že ho lil Petr, pražský kotlář, týž také lil r. 1413 zvon ve Velími.

*) Soupis Slánský, Vele, XX., 197. R. 1886 obec slavila pětistyietou pamět
svého zvonu.

Práce konvářské a keramiclcé. 261

křtitelnice. Ze znamenitějších jest křtitelnice v Hradci Král., uro-
bená r. 1406 pro klášter Podlažický. Je na třech nohách o lvích
tlapách, s hlavami a mnišskými figurami. Dokola zdobena reliéfy
apoštolů, Kristovým a Panny Marie. ^) Druhá cínová křtitelnice
z r. 1414 jest v chrámě týnském v Praze. Má tvar zvonový, rázo-
vitě český, na třech nohách, zdobených nahoře vousáči. ^)

Možná, že leckterý cínař nebo konvář lil i veliké pušky vá-
lečné z bronzu, ač zdá se, že užívána v těch dobách byla obyčej-
něji puška ze železných fošen kovaná a prsteny sevřená. Byla to
střelba hrubá, kusy oblehací, kdežto malá puška, ač začátky její
uvádějí v Itálii r. 1364, u nás teprv ve vojště Žižkově stala se
obecnou zbraní. ^) Na oněch velikých puškách pro jich primitivnost
uměleckého nebylo asi nic.

Práce z hlíny, vlhkem plastické a ohněm stvrdlé, z doby
lucemburské zachovaly se pro křehkost materiálu po řídku. Při
výzkumu hrnčířských chat v Čáslavi, u zdi městské zasutých, na-
lezeny — zajisté vzácnost — mimo jiné kusy i prostičké nádoby,
hrnce, baňky, jichž na hraně XIV. a XV. stol. po domácku uží-
váno. Vryté obroučky na některém hrnci svědčí, že hrnčíř i tyto
prosaické kusy snažil se ozdobovati, což není ovšem nic zvláštního,
to již praehistorický hrnčíř dělával. Nalezeny tu však i kusy umě-
leckého rázu : jsou to nepolívané kachle s rehefy. Na jednom je
král, sedící na trůně v plném majestáte. *)

K práčem keramickým příslušejí dlažice s povy danými
obrázky, figurné i rostlinné. Z nejstarších v této době jsou asi dlážky
z hradu dražického; neboť kladou se v rok 1318. Jsou to gotické
štíty s révou, kořáním, lístky svlačcovými, dosti dovedně pořízené.
Byly zhotoveny v kadlubech, na jichž dně jako negativ ulita byla
deska obrázku od konváře. ^)

Prací ze dřeva mimo truhláře a soustružníky, jakož víme,
zúčastnili se všelicí specialisté, ale z prací jich době naší nezacho-
valo se skoro nic. Z pramenů patrno, že tou dobou vzniklo všude
množství oltářů, uměleckých arch ; jarmary vehké i malé zhotovo-

') Kalas, Kostel sv. Ducha v Hradci. Pojednání hradec. musea č. 4, 12.
*) Chytil, O Junkerech 37.
*) Koula, Světozor XXXII.

*) Klim. Čermák, XIII. Zpráva Včely Cásl. s obrázky. Týž v Pam. Arch.
XVII., 213, XXIII.

*) Bayer, Casop. Spol. přát. staro*.. X., 80.

262 Kniha II. 4. Díla průmyslná a umělecká.

vány na liturgické nádoby a roucha, jichž valem přibývalo nad
dobu předešlou. Do chrámů pořizovány stolice kněžské.

V bytech měšťanských a panských tehda už byly zastoupeny
všecky tři druhy nábytkové, skříně stojací, nábytek sedací a kusy
k ležení, ale jak který kus byl pořízen, o tom prameny nehovoří,
uvádějíce v zápisech pouze jména těch věcí: truhly (cistae), skříně
(scrinia, archae), almaří (almaria), stoly, lavice (scampna) a stolice
(sedes). Řídko čteš poněkud určitěji a jako nahodile, že ten onen
kus zhotoven ze dřeva sosnového, jablečího či jiného. To jisto —
bylo tak všude jinde — že truhly posluhovaly zároveň za sedadla,
na kterýž konec je pokládali polštářem či nějakou koltrou, kobercem;
také lavice při zdi stojící mívaly druhou úlohu tu, že sloužily za
lože.

K ozdobě nábytku časem mnoho způsobů se rozvinulo, ve
XIV. století však víme pouze o pěkném a barevně podkládaném
kování truhel a jarmar, což jim bylo za ozdobu, a dále to, že
almaiy i truhly bývaly malovány ; ^) plastickými zdobami archi-
tektonického způsobu nejspíš krášleny bývaly stolice v kostelním
presbytáři ; gotická kostelní architektura a skulptura, rámoví, kružby,
íiály nemohly býti bez mocných vlivů. Na architekturu při jarma-
rách upomíná římsa a ozubí, jimiž se nahoře končívají. ^) Z prací
bednářských, jež byly dnešním podobny, stojí za zmínku ,.studve"
(štoudve), do nichž dávali r. 1393 v Nezamyslicích pivo. Vprácech
kolářských buďtež vedle vozů s koly železnými (železem kovanými)
jako zvláštnost uvedeny r. 1414 vozy s koly zhola dřevěnými bez
želez. ^)

Hudební nástroje v době lucemburské, dovážené z ciziny i zde
dělané, byly rozmanitosti překvapující. Ze dřeva a z kovů robeny
nástroje všech kategorií dnes užívaných. Podle obrázků v knihách
i na freskách soudobých víme namnoze, kterakou měly podobu,
ale v pramenech se rojí tolik jmen, že není všecko všudy jasno,
neboť jména nástrojů nejsou v touž dobu ustálena.*) Z nástrojů
dechových vyskytují se píšťaly, flétny, trubky a trouby, dlouhé,

') Bucher, Gesch. d. těch. Ktlnst. II., 226.

') Jednu almaru toho rázu má pražské městské museum.

^) Arch. kapitul. XVIII., 18, XXII., 31.

*) O nástrojích z oné doby viz C. Č. Mus. 1878. Zíbrt, Jak se kdy v Ce-
chách tancov. 21—38; Nejedlý, Děj. předhus. zpěvu ; 119 a násl. Obrázky jsou
u Zíbrta 1. c.

Práce ze dřeva a z kůže. 263

krátké, rovné, kroucené. Složitější nástroj foukací byly varhany,
sestavené z nemnoha pišfal dřevěných i cínových rozmanité veli-
kosti, proti nynějším velmi malé a prostičké. Xěkteré varhánky byly
také jen do ruky a nosily se. Ze struněných nástrojů byly to housle
podoby podstatně nynější, ale s tělem i širším a okrouhlejším, také
ne všecky o čtyřech strunách (i jen o dvou); z drnkacích ná-
strojů jsou povědomý loutny, lýry nebo lučce, cithary (po česku
i ručnice), kobzy, mající podobu houslí, ale s krkem velice širokým,^)
kvinterny (kytary), kolovratce a jiné drnkačky rozmanitých podob.
Také dělali harfy struněné, dnešním podobné, nestejných velikostí;
malá nějaká harfa o deseti strunách slula žaltář a jiná, asi též
skrovná, zvána křídlem, i „českým křídlem"', což by svědčilo
o její české rázovitosti. Bicí nástroj nejstarší byl buben; všech
velikostí bubny byly dělány a bezpochyby mnoho jich pořizováno,
nebylotě tance bez píšfaly a bubnu, jenž udával skočným pohybům
rytmus. Tlouklo se i do dvou bubnů najednou. K bicím nástrojům
kovovým náležely zvonce a strmeny, trojce to, do nichž se bilo
tyčinkou jako dnes k vyluzování zvonivých zvuků.

Z prací, k nimž kozí užíváno, v umělecký obor náležejí
vazby knih. Rukopisy oné doby byly věc vzácná, nedivno, chtěl-li
majitel věc vzácnou míti uchráněnu v pevném, chránivém obale
příhodném, jenž by svou vlastní cenou hodil se k vzácné knize.
Kdyžknihař hřbety jednotlivých kvaternů v jedno svázal, tak je k des-
kám dřevěným obratně přilípl, že. kde se kniha otevřela, tu ote-
vřené listy ležeti zůstávaly. Šlo pak o desk těch ozdobu. Desky
obaleny kozí. Okrasu desk v starší době na vzácných knihách zlatník
provozoval svou tepanou prací a drahým kamením. Příklad takové
vazby ze XIV. věku jest v knihovně kapituly sv. Víta starodávný
evangeliář (z IX. stol.). Kol obdélníkové desky ze sloni (starého pů-
vodu) jest z měděného pozlaceného plechu obruba, zdobená rytými
patrony českými a položená drahokamy a křišťálem. Deska proto
tak nádherná, že byla spolu relikviářem. ^j V téže knihovně druhá
taková vazba starého evangeliáře. Rukopis je z XI. věku, vazba
z doby Karla IV. Je to měděná deska, pozlatitá, rytá zdobně: na

') Na Šiimavsku a jinde robí se kobza ze džbánu s vodou, potaženého kozí,
pres niž smýká se žíněmi, což vydává zvuk bručivý.

*) Soupis Archaeol. Praha II., 19, Ch}iil, Děj. čes. knihy 5. Týž, Uměl.
prům. n£ výstav. 18. Poklad 215.

264 Kniha II. 4. Díla průmyslná a umělecká.

ní Bůh Otec a postavy světců v arkádách o kružbě gotické; na
okraji drahé kamení. ^)

Takové vazby snad přece byly jen vzácnými výjimkami, které
s Karlem IV. rázem přestaly, a kožená vazba potom panuje sama ;
aby desku kozí potaženou ochránil zvlášť na rozích, pasíř či rinkéř
nebo jiný kovolijec pomáhá puklami, zoubkovanými pláty proseká-
vanými často formy kosočtvereční nebo jen knoflíky mosaznými,
na desky přibitými. Úprava a zdoba starších kožených knih XIV.
věku bývá dlouho prosta ; v kůži hnědou, bílou nebo růžovou čáry
podél a napříč jsou vtlačeny, v rozích a uprostřed knoflík mosazný,
ba i jen dřevěný bývá, a řídko kování mosazné tepané nebo
ražené.

Ale od konce století XIV. znáti na kůži samé rozmanité zdoby
vtlačované i reliéfem vystupující ; objevují se růžičky malé v řádkách
(žaltář roudnický v kapitulní knih.), objevují se stylisované květy,
figury zvířat, kování prosekávané neschází. Příklad takové vazby
z r. 1400 jest v městském archive pražském na jedné z knih smluv-
ných ; ^) od ražené půdy reliéfem vyzdvihují se orlice a pták led-
ňáček v závoji , práce ta od ruky, bez pomoci forem a kolků. ^)
Jiným příkladem jest česká vazba, zabloudilá až do polské kathe-
drály plocké, pochází též z r. 1400. Je to vazba knihy rukopisné
s obrázky, jež slově Liber revelationum coelestium; vazba kožená,
veskrz řezaná a ražená; figurky na ní jsou ve čtyřech medailonech
mezi ornamenty vkusnými umístěné. Práce to nad pochybu česká,
práce Jana z Klobůka řečeného Kropáče. *) Pozdější knihaři také
na ořízce snažívali se knihu některak zdobiti, ale v této době ořízky
jsou velmi vzácný ; nevíme jistě, Ize-li klásti sem jako výjimku ořízku
svrchu řečené smluvní knihy pražské ; ta ořízka má na sobě květi-
nový ornament barvy černé a červené.

Co dovedl pouzdrař pražský z řezané kůže, to po tu chvíli
jest spatřiti na koženém pouzdře, v němž chová se Karla IV. ko-
runa svatováclavská. To pouzdro jest řezaná a polychromovaná

') Soupis, Praha II., 29, 31. Poklad 280 (i s vyobraz.) Vyobrazení v Chy-
tilově a Borovského Výbér. uměl. prům. na výst. retrosp. 28.
^) Liber contractuum č. 996.
^) Chytil, Uměl. priim. na výstav. 18.
*) Týž v Časopise přát. starožit. IX,, 142.

Architektura za Jana. 265

práce umělecká. Základem jejím kruh, přikrývka jako kupole, na ní
lev, opál, listoví, goticky vše stylisováno. *)

Doba lucemburská zvlášť jest požehnána pracemi architek-
tonickými nebo prostě řečeno pracemi zedníkův a kamenníků,
jenže první Lucemburk Jan k rozvoji nepřičiňoval se, ten měl pro
náklonnost k toulkám rytířským starosti jiné nežli umění. Praha a
dvůr královský přestaly býti ohniskem vysokého umění v Cechách
až do r. 1333, kdy Karel k sobě bére účast ve vládě.

Architektura co do slohu tedy brala se na čas cestou dosa-
vadní, ale již již rozbíhala se od cesty hlavní v cestičky postranní :
v stavbách chrámových znalci pozorují z té doby tu a tam kon-
struktivní noviny, nové způsoby v okrasách, což při tvořivosti umě-
lecké věc nedivná, a kladou sem zárodky pozdějších význačných
druhů české gotiky. ^) Celkem však vždy ještě stavělo se rázem
první dospělé gotiky, slohu přísného, střídmého, jakoby úzkostlivě
vypočítaného a tudíž nesmělého, jakž do té chvíle zdomácněl. Klá-
šterníci, zvlášť cistercienští, donášeli sem vhvy francouzské do sta-
vitelství a koncem doby předešlé, jakož svrchu oznámeno, začali
a za Jana krále pokračovali v stavbě ohromného stejnolodního
chrámu sedleckého, již dočista po vzoru francouzských
kathedrál (typ v Pontigny) s ochozem kol presbytáře a kaplemi
v něm, jenže ještě bez systému opěrných pilířů, které z věnčí do-
dávají takovým kathedrálám malebný vzhled. Ghor sedlecký do-
končen r. 1340.^)

V době krále Jana přímý, bezprostřední vliv francouzský k nám
se dostává také biskupem Janem IV. z Dražic. *) To byl biskup
stavitel, jenž svou uměleckou snahou krále dobře zahanboval. V něm
ujaly se snahy, pocházející z téhož pramene, z něhož později Karel IV.
čerpal. Byl to papežský Avignon, byla to Francie, v níž oba drahně
let pobývah. Biskup, maje se hájiti proti německému udavači, žil
v Avignone od r. 1318 — 1329 a tu mnohému se přiučil. Čtvrtý

') Ta práce má i v cizině u znalců slovo. Čti Bucher, Gesch. der bild.
Kunst. II., 205.

^) Braniš, Děj. umění III., 2.

') Neuwirth. Gesch. d. bild. Kanst. 417. Dnes zůstalo ze všeho jen staré
původní rozdělení. Kružby, okna, podpory kleneb, vše pryč.

*) Mádl v Lumíru 1890. Šittler a Podlaha v Pokladě sv. Víta, 12., líčí ho
jakožto mecéna neobyčejného.

266 Kniha II. 4. Díla prumyslná a umělecká.

rok po svém návrate do Čech povolal z Avignona mistra Viléma,')
aby mu postavil v biskupském městé Roudnickém kamenný most.
Francouzi přišli, prostřed řeky položili r. 1333 základ, ukázali mi-
strům zdejším zhotovením dvou pilířů a oblouku, kterak se v te-
koucí vodě staví, a pak odešli ; ^) mistři naši dostavěli.

Je pravdě podobno, že Vilém či jiný francouzský mistr před
ním myšlenkou a radou byl při stavbě augustinského chrámu Panny
Marie v Roudnici, jehož kůr byl s mostem v stejný čas (r. 1338)
dostaven, začat byv o rok dřív nežli most. ^) Jinač stavěli kostel
asi čeští lidé, kteří po návodě Francouzů most dostavěli. Německé
práce tu není. Biskup, jakož známo. Němců nemiloval, do kláštera
mu nesměli. "*)

Chrám jest o dvou pobočních krátkých lodích, pouze v nich,
pak v sakristii, v ambite přilehlém a v kapitulní síni zachovaly
se původní křížové klenby, jichž žebroví vyrůstá přímo z podpor
sličně tesaných ; také svorníky, na nichž listoví a písmena vytesána,
oko poutají. Ostatek vše po ohních přestaveno. ^) Z kružeb, jichž
obdivem kronikář pln, ^) nezbylo skoro nic. V Praze dal biskup
podnět k stavbě kostela sv. Jiljí, na jehož vysokých prostorách, ač
chrám docela přeměněn, smělost konstrukce dodnes patrná. Biskup
Jan dle zpráv souvěkých dal postaviti ještě leckde jinde kostely a
jiné budovy; přestavěl dům biskupský na Malé Straně u mostu a
přidal k němu věž nákladnou, kamennickou prací ozdobenou.

Do téže doby, kdy biskup stál na čele ruchu uměleckého v Če-
chách, mimo jeho působení stavěny chrámy domácími mistry na
několika místech. Přestavovala se basihka Božetěchova na Sázavě
v stejnolodní chrám gotický (dnes zřícenina); ^) havéři kutnohorští

') Vilémovo jméno Chjiil v Pam. Arch. XII., 9, důvodně doplňuje »de
Cucurone«.

O Fontes rer. boh. IV., 385.

') Z mostu, od Švédů rozbitého, stojí oblouk. Soupis Arch. Akad. IV.
Roudnic.

') Emler, Reg. III.. 781.

*) Reprodukce v Bránišovj^ch děj. uměn. III., 14., \5. a v Soupise Arch.
Akadem. IV , 157—173 ; jednotlivosti u Neuwirtha v Gesch. der biid. Konste 462.

*) Píšef, že biskup založil chrám lapidibus quadris et dolatis, muros in
altům erigendo . . . lenestras muris et artificiosis celaturis celte sculptis . . . de-
coravit. Fontes IV., '385.

') Arch. Pam. IX., 609.

Architektura za Jana. 267

nakládali si (kol. r. 1310)') na stavbu kostela sv. Jakuba, který
jako sázavský konstruován o třech lodích, stejně vysokých, jest
o dvou věžích při portále (jedna nedokončena). Vysoká okna mají
kružbu listových forem, pilíře uvnitř kostela jsou žlábkovány mělce
a nahoře bez přerušení, bez hlavice, vyrůstají ke klenbě pásy a
žebra jako větvoví, způsob to, jehož po časech pozdní gotičtí mi-
strové rádi užívali. ^) Plastická ozdoba tohoto hornického chrámu
nebohatá, jen hlavní portál je bohatě členěn a profilován a kružbou
na místě tympanonu okrášlen.

Kutnohorští postavili si stejnou dobou ještě druhý chrám po-
dobný Svatojakubskému dole na Náměti. Idea konstrukce obou
chrámů patrně stejná, jen za rozdíl jest na Náměti vysoká věž na
portále a že celek o něco světlejší, vzdušnější a lehčí. ^)

Do té doby kladou také vznik kostela na Horách Kašperských,
postaveného z kamene hrubého šumavského bez ozdobných tvarů
kamenických, jen o prosté křížové klenbě v presbytáři. *) Prostotu
zavinuje tu, jakož v době předešlé, vždy stejně nepodajný materiál
kamenný. Z téže doby jest hřbitovní kostel domažlický, jenž má
aspoň pěknou kružbu oken; ^) jinač je prostý jako předešlý. Také
vznik chrámu v Pelhřimově, z jehož původní gotiky málo pozůstalo.
spadá sem ^) i chrám v Tachově, hotový r. 1329 a typem podobný
kašperskému. ^)

Z pražských chrámů Svatotomášský dospěl k dostavení
kůru (1316) a pak zvolna pokračoval za panování Janova; Svato-
jakubský po ohni r. 1316 znova bohatéji budován a nákladný chrám
kartuzianský, slohem francouzským pořízený, vznikl ku konci Janovy
vlády r. 1342. Do dneška z něho nic nezbylo.

Ještě za živobytí krále Jana dal Oldřich v Jindřichově Hradci
počátek k stavbě kláštera a kostela minoritu ; ^) tehda dokončeny
klášterské a kostelní stavby v Panenské Týnici: možná že v za-

') Neuwirth (1. c. 502) bére dle Veselského r. 1310 jakožto začátek. Prokop
(Mahr. in kunstgesch. Bez.) r. 1316. Dokončen 1358.

') Bráníš. Děj. um. 8, 9 vidí v tom první kroky zvláštní školy kutno-
horské.

^) Obrázek v Bráníšovi 1. c. 8.

*) Zevrubně u Brániše, i. c. 3. Neuwirth, 1. c. 503.

*) Soupis Arch. akad. XVII., 50.

•) Soupis Arch. akad.. Pelhřimov, Soukup.

') Neuwirth, 1. c. 504.

«) Týž, 470.

268 Kniha II. 4. Díla průmysl ná a umělecká.

čátcích XIV. věku také nějak přestavována stará basilika týnská
v Praze;*) pokračováno v stavbě kostela hlavního v Plzni, a vznik
vzal chrám sv. Víta v Krumlově. Z posledních let krále Jana jest
chrám maltánský blíže mostu v Praze. Ten paměti hoden jest
dvěma konstruktivními zvláštnostmi; zbytek bývalého portálu mezi
oběma věžemi podnes má oblouk půlkruhový, v gotice vzácný, a
kromě toho na špici kůru postaven pilíř opěrný v ose chrámové,
zvláštnost druhá. ^)

To tak všecko, co víme o práci architektonické z doby Janovy,
o kterouž práci král přímo se tuze nestaral, vyjma snad jen, že
pořídil onen kostel kartuziánům na Oujezdě před Smíchovem, ^)
že r. 1336 Žateckým propůjčil clo na stavbu kostela,'*) a když
syn začal stavěti na Hradě, že neodepřel příspěvku ze stříbrných hor.

Král Jan spíš podporoval fortifikační stavby městské. Ochotně
poskytuje dříví, vápno, kámen na opravu zdí a věží městských, ^)
ulevuje dani na kolik let na týž konec. ^) Za Jana hradby stavěny
v Brodě Německém (r. 1314), ^) v Sušici (r. 1322), na královské
město pozdvižené, ^) v Pelhřimově, kdež vrstvené zdivo z těch dob
až dotud zachováno. ^)

Za krále Jana naposled také Pražské město získalo vzhlednější
zevnějšek. Následkem dláždění totiž musily býti cesty před domy
urovnány, podsíně vyzdívány, šije sklepní z ulice překládány do
vnitř domů. ^^) Aby se stavělo chutě, král Jan Pražanům dal svo-
bodu lámati kámen vápenný i zděcí a kopati hlínu a písek v míli
kolem města na číchkoh gruntech (1328). '^)

') Neuwirth, 501 míní, že stavěn docela nový gotický kostel, který r. 1380
ustoupil zase novému, nynéjšímu.

^) Herain, Děj. archit. v Ottově Slovn. Zajímavé zbytky původní románské
stavby, římsu, sloupky pod dlažbou vypsali Fiala a Podlaha v Arch. Pam.XX., 178.

') Kartouzy všecky zmizely, nevíme, jak ty kláštery dle regule kartuzián-
ské stavěny. Neuwirth, 489.

*) Celakovský, Cod. II., 312. Emler, Reg. IV., 119.

') Příklad v Hradci Král., Emler, Reg. III., 281., rok 1321.

") Takž Lounským 1317, Emler, Reg. III., 162., Mosteckým po ohni r. 1334.
Budějovickým 1339. Emler, Reg. IV., 265., 37.

') Emler, III., 90.

*) Soupis Arch. Akad. XII., 109.

*) Soupis Arch. Akad. Pelhřimov, Jos. Soukup, str. 154 jest obrázek.

•") Tomek, D. P. I., 555,

") Opis v rukop. arch. měst. Prahy č. 3. fol, 52.

Architektura za Karla IV. 269

Nastoupením Karla krále viče v správcovství země (r. 1333) na-
stává v umění stavitelském epocha, v níž Karlova činnost zvlášť po
nastoupení jeho na trůn český a německý až do konce velikého
krále (1378) nikdy neumdlévá. Ve vnímavého jinocha, dokud byl ve
Francouzích, nádherné a velikolepé kathedrály vrcholné gotiky, mo-
hutné hrady s lesklými kaplemi působily dojmem tak silným, že
nedivno, když moci nabyl, že takové stavby chtěl míti doma, ve
svém. Tou jeho snahou přímý vliv francouzský u nás rozšířen,
sesílen.

Roku 1335 dal stavěti královský zámek na Hradě, před tím
vyhořelý; stavba děla se po francouzsku (módo gallico). ^) Toho
zámku dvě věže později (r. 1370) dal pokrýti olovem pozlaceným,
aby z daleka zářily. ^) Gím víc zdvihal se zámek do výše, tím nížeji
krčil se románský dosavadní kostel podle něho. Ta románská ro-
tunda po vkusu Karlově musila ustoupiti francouzské kathedrále. Na
stavbu její Karel povolal z Avignona Matěje, rodáka A r r a s-
ského. Ten přišel (nepovědomo roku kterého), a vypracoval plán
gotické kathedrály, příčné lodi se systémem opěrných pilířů, s kaplemi
v ochoze kol choru kněžského a s kaplemi i po stranách lodí bočních.
Kostel dosavadní odstraněn, a r, 1344 položen základ k novému.
Stavěti začal se choř, ale kaple sv. Václava zdá se, že byla začata
dřív, snad již r. 1341, kdy král Jan oddává k stavbám desátek
hor. ^) V osmém roce stavby (r. 1 352) mistr zemřel, postaviv kaple
a choř až nad kaple v ochoze; kaple Svatováclavská nedostala se
ještě ku klenbě, s ostatní stavbou zůstávajíc nespojena.

Dílo Arrasovo znalci pokládají za střízlivé, ^) tvarů prostých,
málo ozdobné, ale důkladné. Slovo znalců platiž. Ale nám přece
zdá se, že v tuto kritiku poněkud mocněji, nežli spravedlivo, působí
bohatý a pestrý ráz prací následujícího stavitele, jemuž uloženo sta-
věti hořejší části kathedrály; i nejhonosnější chrámy gotické mají

') Neuwirth, Gesch. d. bild. Kunst 220 pravděpodobně vykládá, že Karel,
maje čerstvé upomínky z Paříže, dal pražský hrad stavěti dle starého Louvrů.

») Tomek, D. P. 63, 74.

') Zdá se nám to, když pozorně čteme, že král dává ten desátek »pro
fabrica et aediflciis suis novis« »et primo pro decore et exaltacione seu
structura sepulchrorum beatorum Wenceslai et Adalberti.* »Secundo pro nova
fabrica novi chori et pro structura nova et factura insigni et magniííci totius
ecclesie.« Tuť snad patrno, že mu šlo nejprv o hrob a kapli sv. Václava a pak
o kostel nový. (Orig. v arch. kapitulním, opis v diplom, musejn.)

*) Neuwirth, Gesch. d. bild. Kunst. 587.

270 Kniha ÍI. 4. Díla průmyslná a umělecká.

dolejší část (mimo portál) střízlivou a málo ozdobnou, jakoby mistři
všecku gotickou nádheru a fantasii schystávali si pro hořejšek.
Arras nebyl bez fantasie, klásti ho dlužno již mezi stavitele volnější
(dle Chytila) ; nedrží se docela staré přísné školy francouzské, která
od pevné logiky gotické se neodvažuje úchylek, ale arci není na
druhou stranu také ještě novotářem smělým.

V dobu pražské činnosti Arrasovy náleží chrámová stavba,
svého způsobu jediná. Je to kostel naKarlově, znamenitý svým
hvězdovitým klenutím, jež jest nad osmihranou lodí směle zdviženo
a rozepjato jako kuple tak velikolepým rozměrem, že člověk ihned
pochopí přirozený vznik pověsti o velikém strachu architektově, že
mu gotická klenba spadne, budouc podpor zbavena. Odvážlivostí
konstrukce neznámý stavitel (af to byl náš domácí, či Arras, či
některý jeho francouzský pomocník z huti zámecké) vyběhl daleko
z dosavadní klassické školy architektonické. Zebra toho kostela,
z konsol vyrůstající, ráz konsol samých, lupenný dekor hlavic jsou
po způsobe starších staveb českých a ukazovaly by k domácímu
staviteli. ')

Chrám Karlovský stavěn zvolna ještě ve třech desítkách let
následujících, takže se časem mohly v něm ocitnouti vedle původního
plánu vlivy huti svatovítské a jejího nového mistra.

V době Arrasova pobytu v Praze z vůle královy vznik bere
r. 1348 slovanský chrám emauzský, dostavěný i s ambitem
křížově klenutým r. 1372. Jest o třech lodích skoro stejně vysokých,
prostými pilíři oddělených a skromným presbytářem polygonálním
ukončených. Stavba pokládá se za práci domácího mistra. ^)

Touž dobou (r. 1347) založen Karlem IV. karmelitský kostel
Panny Marie Sněžné, v Praze dotud nejvyšší chrám. ^) Co dnes stojí,

') Chytil ve Vést. Akad. X., 3, ISíí, uznává ten ráz, ale rozhodnutí o české
práci nečiní. Ovšem on i Herain (v Ottově Slovn., Cechy 399) právem prou, že
by autorem kostela byl Parléř; vždyť kostel začat, a Parléře ještě v Cechách ne-
bylo. Bráníš v Dčj. uměn. 41 dokazuje, že Karlov je práce školy domácí. Neu-
wirlh, 1. c, 454, míní, že všecku stavbu Parléř provedl, prý by toho jiný nedo-
vedl (458), prý nevadí, že základ položen 1351, a Parléř přišel do Prahy 1353.
Na str. 461 jest nakloněn uznati za stavitele některého mistra od Rýna ; Karlov
stavěn dle cášské kaple, a podobné vlivy rýnské jsou prý v půdorysu kostela
v Sadské, nikým nepopírané. V Zíbrtově Bibliogr. II., 1065 jest hojná literatura
o Karlovu,

*) Brániš, D. uměn. III., 40. Neuwirth, 1. c, vidi v tom práci německou
a mistra německého nepovčdoniého.

^) Neuwirth, I. c, 491. Teprve r. 1385 hotov snad choř.

Architektura za Karla IV. 271

jest jen choř kněžský, v drobnostech dosti proměněný; stavělo se
dlouho ; ^) co vystavěno v lodích, to v rozbrojích náboženských
potom zbořeno i s věží. Dvě léta po smrti Arrasově (1354) stavěn
italským mnichům v Praze chrám sv. Ambrože, a roku následujícího
klášterským pannám založen kostel sv. Kateřiny; z onoho nezbylo
nic, z toho útlá věž ze čtyřhranu v osmihran rostoucí.

Ve světském stavitelství městském do polou XIV. věku za
zmínku stojí zbudování Nového města, v němž asi mnoho umělecké
architektury nebylo, aspoň není po ní stopy. Stavělo se rychle, kdo
koupil grunt, musit býti se stavbou hotov v několika měsících. ^)
Stavěli domácí zedníci zajisté o všecko pryč domy nízké. Modernost
jen v tom, že domy měly čela dlouhá, a ulice byly široké, obojí
za rozdíl města Starého. V 29 létech (od r. 1348) zbudováno tak
nad půl druhého tisíce domů, měh tudíž zedníci domácí díla dosti.

Na Starém městě již od r. 1338 upravovali si radní dům, jenž
byl asi kus umělecké práce. Z té stavby zachoval se zajímavý půl-
kruhový oblouk pod věží u kaple, k jejíž stavbě v době Arrasově
asi ještě se nedostali.

Shrneme-li první epochu stavitelskou za Karla IV. vlády v cel-
kový přehled, vidíme především činnost francouzskou. Arras svojť
jméno nesmazatelně připjal ke kathedrále svatovítské; pokud kde
jinde působila jeho huf, jeho směr a ráz práce, to nesnadno vy-
šetřiti. Jisto na jednu stranu, že nejeden z domácích mistrů kráčel
při architektonické práci svou cestou, zvláště na jihu českém, samo-
statně, a na druhou stranu lze domysliti se, že Arras nemohl za
osm let činnosti, která se daleko přes začátky nedostala, působiti
ani tuze široce ani hluboce. ^) Ze všech všudy prací té doby stojí
hvězdná loď chrámu karlovského v Praze jako záhadná otázka, kdo
tu zbásnil. To byl geniální smělec. ■*)

Novou epochu architektonickou v Praze způsobil P e t r P a r 1 é ř,
jemuž uloženo pokračovati v stavbě královské kathedrály sv. Víta.
Přišel r. 1356 z huti gmůndské, kteráž stavbou tamějšího kostela

') Neuwirth (Mittheil. XXXYIII. 52) nalezl odkaz sladovníka Mareše na
stavbu ještě při r. 1392.

*) Tomek, D. P. II., 8, 221.

') Brániš, IIL, 30, dí, že nenašel následovníků, neboť domácí mistři jevili
snahu po novotách a ornamentální výzdobě.

*) Význačno, kterak se podivuje r. 1589 píseň Jičínského kostela Karlov-
skému: » Sklenutý bez sloupů zbystra od dokonalého mistra. « Zíbrt, Český Lid
XII., 468.

272 Kniha II. 4. Díla průmyslná a umělecká.

měla dobré slovo, tak dobré, že mohlo býti doporučením, přišel-li
mistr odtud. Tu pracoval otec Parléřův Jindřich, tu byli příbuzní
jeho zaměstnáni. Odtud rodina architektů Parléřů šlovou mistry
gmúndskými, kteréž jméno jim jako průvodní list. *) Mladý mistr
Parléř, ne starší nad 23 léta, přišel do Prahy se zkušenostmi švábské
huti gmůndské a brzo znáti vliv jeho individuality. Přes to nelze
všeobecně a s jistotou tvrditi, že smrtí Arrasovou rázem přestaly
vlivy francouzské a že odtud naskrze zavládly ideje německé; jednak,
kdo ví, byl-li Parléř Němec, a pak rodina mistrů gmůndských učila
se zajisté na francouzské architektuře cistercienské ve Světlé v Ra-
kousích (tu kostel dle vzoru v Pontigny), -) a spojena jsouc na léta
s hutí v Kolíně rýnském, nemohla neviděti jejích ideí francouzských,
jimž se po konstruktivní stránce ani při stavbě v Gmůndenu (systém
opěrný) mistři rodiny Parléřovské nevyhýbali. Pravda jest, že účty
stavební z r. 1372 — 1378 ^) dojem činí značného přívalu německých
pracovníků do huti svatovítské, ale z toho nelze souditi, když známe
jen tak malý výtržek z počtů doby nahodilé a pozdější, že Němci
přišli s Petrem, ani ne to, že se táhli za Petrem a že šířili německé
ideje : dělníci a mistři táhli se za prací z huti do huti, a že k nám
do Prahy vždy docházeti musilo víc Němců nežli jiných národů,
to na bíle dni, vždyť měli k nám nejblíže.

Parléřem gotika pokročila v novou fási. Arras, jakož řečeno,
byl uprostřed mezi přísným slohem starším a bujným novějším.
O bujnost novějšího Parléř se přičinil. Přistoupiv k stavbě králov-
ského kostela pražského, mistr Petr nejprv musil dohotoviti a spo-
jiti dolejší části chrámové, od předchůdce rozestavěné ; co měl nově
dle původního plánu postaviti, to učinil bezpochyby mimo plán,
po svém. *) Aby docílil spojení, vsunul kaple v boční lodi už ne
polygonální, jako Arras byl začal, alebrž čtyřhranné, kapli sv. Václava
připojil neorganicky, ^) od stavby lodi křížové, na kterou předchůdce

') Chytil, P. Parléř a mistr gmtlnd. 6.

'') O otázce Parléřovské, Chytil, Věstník Akad., X., 3, 132.

*) Neuwirth, Wochenrechnungen atd. v sezname jmen,

") Neuwirth při kostele Krumlovském dokazuje (270), že mistr nový musí
pokračovati v plánu mistra prvního. U kathedrály sv. Víta se nechce tento důkaz
hoditi nikomu.

^) Mádl v Zlaté Praze, VII , v článku ^0 kapli sv. Václ.« přičítá proti mí-
nění Chytilovu celou kapli od základů do ukončení mistru Parléři. Neuwirth,
(422), míní, že kaple založena samostatně už za krále Jana, čemuž zdají se pra-
meny svědčiti. Viz svrchu.

Architektura za Karla IV. 273

pomýšlel, upustil zhola a začal stavěti velikou věž přímo v půdo-
ryse a v směru jižní pobočné lodi, čímž loď přerval a na vždy
porušil vnitřní souměr chrámový.

Od patra prvého mistr rozvinul svoje umění: světlé triforium
(které měl už Arras v plánu), ohromná okna, bohaté kružby a pruty
v oknech, bujné kružby v zábradlech při střeše, lehká schodiště
zdobná, štíhlé fialy, jehly kamenné z pilířů čnějící, křížové kytky,
růžice, lupeny, zvířata naturalistická i fantastická jakožto chrliči,
vůbec přerozmanité drobnosti a zdoby jsou jeho vlastní, v nich jeho
fantasie, individualita. Znalci podivují se. kterak dovedl z těch málo
prvků gotických tolik nových tvarů složiti, a skládal je s takovou
bujností kreslířskou, že posuzuje se ta kamennická práce pestrá,
malebná až jako gotické přeplněné baroko. ^)

Petr byl hlavně kamenník, sochař; konstruktivných, archi-
tektonických novot sám nevymýšlel, systém přípor o dvojím oblouce,
jenž činí kostel na Hradě tak malebným, nebyl jeho; ten jest fran-
couzský (podob, v Xarbonne). Připisují mu jakožto staveb jeho
zvláštní rys, jakožto rodinnou tradici a karakteristiku stavební, že
zakončoval presbytář v hrot, totiž pilířem postaveným v ose chrá-
mové. ^) Tomu prý se naučil na chrámě ve Freiburce či kdes ve
Wirtemberště ; víme však, že chrám maltézský v Praze už před
Parléřem tou zvláštností se honosí. ^)

K Parterově malebné výpravě architektonické mistři domácí
ochotně se přiklonih, a v tom smyslu vzniká nová domácí škola
Parléřovská, v tom tkví Parléřův vliv v Cechách, působení na časy
trvalé, neboť jen z něho vysvětluje se, že v Čechách ještě pozdě
v XIV. věku stavby mohly vzniknouti slohu kathedrálného, kterýž
jsa v Němcích vzácným, u nás zdomácněl. • Osobní činnost Parte-
rová byla znamenitá, ale přes to nelze všecko všudy, co nese ně-
který motiv Parléřovský, připisovati staviteli královskému. ^) Bylo
tu přec už před ním a pak stále vedle něho a všude po Čechách
množství mistrů domácích, starších, mladších, kteří nelenili. Byla
tehda Praha jako jedna huť stavební. Na všech místech ruch.

') Bráníš (v Děj. uměn. III., 34) vidí \ nádherném díle Parlérově krok
k libovolnému slohu, jenž v důsledcích svj^ch k úpadku cílí. Charakteristiku díla
Parléřova čti v Chji;ilově »Petr Parlér atd.« 14 — 16, 24.

') Neuwirth, 1. c, 430.

^) Herain, Cechy; Stavitelství 399. Brániš, Děj. um.. III., 42. Chjiil, Parléř, 18.
Chrám ve Freiburce pilíř v ose má.

*) Chytil, Parléř, 22.

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. věku. lo

274 Kniha 11. 4. Díla průmyslná a umělecká.

Paiiéř sám mimo kostel svatého Víta budoval na Hradě chrám
Všech svatých o velikých oknech a výzdobě v kružbách a na pi-
lířích takové jako na hlavním kostele zámeckém. Aspoň presbytář,
ukončená r. 1385, jest od něho. ^) Z toho mnoho r. 1541 ohněm
zkaženo, stlučeno, přestavbou i okna zmenšena.

Dole v městě Menším domácí lidé až do r. 1379 pokračovali
v stavbě kostela sv. Tomáše ; ^) na Starém městě dokonáván mimo
jiné chrám sv. Jakuba (1374); asi v létech 1360 — 1370 nový veliký
chrám Týnský vzniká prací nepovědomého mistra domácího ; chrám
o to vyšší, že musil hleděti do rynku přes domy, které již dřív tu
s podsíněmi stály. Nižší dvě lodi chrámové ukončeny jsou polygonem
jako v Emauzích, hlavní loď končí se v hrot, podepřený pilířem
v ose chrámové, z čehož dokazováno zbytečně, že Parléř tu pracoval.
Věže byly v portále založeny, ale teprv sto let potom provedeny.
Chrám vůbec do bouří husitských nebyl hotov. Chrám celkem prostý,
s opěráky neobyčejně štíhlými, největší nádhera kamennická shro-
mážděna v portále severním, jenž byl náhradou portálu hlavního,
domy zakrývaného a proto nezdobného. Ten portál však vznikl
teprve v létech před bouřemi husitskými. Ze uzavřen obloukem,
nikoli však po goticku lomeným, než půlkruhovým, přisuzuje se od
německých badatelů všecka stavba Parléři s jalovým důvodem tím,
že mimo Parléře nikdo v gotice takového oblouku neužíval. Vímef,
že půlkruh jakožto dědictví románské byl u nás v gotice oblíben
již před Parléřem. ^)

Do této doby, ke konci XIV. věku, klade se vznik levé lodi
kostela sv. Haštala v Starém městě.*) Ta loď malebná neobyčejně;
upravena jest sloupovím, prostředkem jdoucím a pěknou klenbu
gotickou nesoucím, vlastně v lodi dvě.

Největší stavitelská činnost v Praze tou dobou rozvíjela se na
Novém městě. Tu především na Karlově k hvězdné lodi polygo-
nálné do r. 1377 přistavěna presbyteř obdloužná, skrovných roz-
měrů a rázu novějšího slohu gotického, z huti na Hradě se šířícího.
Ze při presbyteři karlovské objevuje se opěrný pilíř v ose, někteří
vidí nejen v tom práci Parléřovu, ale přičítají mu stavbu všecku.

') Neuwirth, 1. c, 501.

^) Tomek, D. P., II., 116.

') Herain v Slov. Ottově 399 uvádí soupis takových oblouků před Parléřem.

") Neuwirth, 1. c, 521. Baum osobně mi vykládal, že právě to dvojlodí jest
nejstarší 'kus chrámový; také psal o tom v Miltheil. Centralcommis. 1886. Neu-
wirth má pravou loď za starší, poněvadž je prostší, hrubší. Ta není dvojdílná.

Architektura za Karla IV. 275

Tehdáž nově vznikl jednolodní chrám sv. Apolináře s věží na-
hoře osraihrannou, ^) též chrám sv. Jindřicha slejnolodní, opravami
pozdějšími valně proměněný. Ne-li dřív, ^j tedy stejně tehda původ
vzal trojlodní kostel sv. Štěpána, s dlouhým kůrem, všecko o příliš
úzkých oknech. Tu šel domácí nějaký mistr svou cestou, Parléřova
vlivu nic nedbaje.

Nad jiné zajímavý v Novém Městě jest chrámek na Slupi,
r. 1360 založený; jeho sličná klenba, na polovic křížová a s druhou
polovici nepravidelně síťová, opírá se o pilíř v prostřed kostelíka
stojící a tudíž chrám ve dvě lodi dělící. Tato forma v středních
Čechách vzácnost, v jižních hojnější. Z prostředka průčelí slupského
chrámku pne se věž jehlovitá, nahoře osmihranná. ^)

Nejen Praha ale i všecka země česká na mnohých stranách
popadena tehda ruchem stavebním, nad něhož nikdy před tím ani
potom nebylo většího. Stavěli monumentální stavby měšfané, šlechta,
i nejvyšší kněží.

Nejznamenitější stavba chrámová v té době vznikla v Kolíně.
Kolínští pozvali si r. 1360 mistra Petra Parléře, aby k hotové lodi
chrámu Bartoloměj ského přidal kůr. I postavil ho nepoměrně vysoký
o velikých oknech s bohatou kružbou, zavřel jeho polygon tak, že
pilíř v hrotu dostal se do osy chrámové, obstavil ho ochozem z po-
bočních lodí vycházejícím a ukončil ho šesti kaplemi ; na venku užil
osmi opěráků s fialami a křížovými kytkami a oblouky způsobem
pražské kathedrály, ale vše prostěji. *)

Arcibiskup dostavoval klášterský kostel v Roudnici, biskup Jan
ze Středy zakládal r. 1356 chrám sv. Kříže v Litomyšli, z něhož
v původní podobě (dokonané r. 1380) ^) nejčistěji zůstala kaple
v lodi pobočné s pěknými žebry a rostlinnými hlavicemi na pří-
porách.

Ze šlechty, která architekturu podporovala, nejvíc vynikali Rožm-
berští a Hradečtí pánové. Na jejich panstvích a v šírém okolku
rozvíjela se domácí škola jihočeská, na vlivech pražských, parlé-

') Method XII., zevrubné. Dle Neuwirtha (499) dostaven r. 1373.

^) Brániš (Dčj. um. III., 44) klade počátek kostela ještě v dobu přemyslovskou.

^) Půdorys v Bránišových Déj. um. III. 44. Neuwirth, 1. c, 495 domnívá
se, že chrámek ten stavěli Ondřej a Mikuláš kamenníci, neboť se velmi shoduje
s kaplí sv. Mikuláše v Hradci Jindř., kterou také stavěli.

*) Popisy a reprod. u Mádla v Soupise Pam. I., 19, u Brániše, 1. c, 37.
Neuwirth, 1. c, 428.

') Neuwirth, 1. c, 485.

18*

276 Kniha II. 4. Dila průmyslná a umělecká.

řovských nezávislá, honosící se bez poroku a hádky mistry českými.
Její typický chrám z této doby jest třeboňský, r. 1367 založený
augustiniánům. Jeho klenby spoléhají na čtyřech oblých sloupech,
uprostřed kostela v hlavní ose postavených a tím kostel na dvě
lodi dělících. Klenby jsou v prostředních polích křížové; v polích
krajních, v prvním a posledním, jsou z konstruktivní příčiny ne-
pravidelně, sífovitě sklenuty (totiž pás nemá v ose podpory a tudy
musí žebry rozděhti tíhu klenby k stranám). A v tom vidí se ráz
jihočeské školy. ^)

R. 1369 dostavěn v Třeboni také malebně krásný ambit klá-
šterský, křížově klenutý a s pěkně vystrojenými okny do dvora. ^)
Takový ambit třeboňští mistři Mikuláš a Ondřej smluvili se postaviti
v Hradci Jindřichově u sv. Jana. ^) Do týchž časů padá stavba
ambitu klášterního v Budějovicích u dominikánů; ten líbí se pro
bohatou kružbu v oknech a rázné profilování žeber; svorníky na
klenbě se znaky cechovními svědčí, že na stavbu platili řemeslní
měšf ané. *)

V té době dostavován znamenitý kostel v Bavorově, založený
asi 1350 ^) rožmberským nákladem. Byl původně dvojlodní, zcela
po jihočesku ; dvojlodí opravami zkaženo dnes. Ale vynikal a vyniká
neobyčejně cennými a mistrnými pracemi kamennickými v presby-
táři, v lodích, i zevně na opěrácích, dekorem rosthnným, íigurálným,
baldachýnky, chrhči, vějířovými konsolami. ^) Současně s tímto
chrámem založen a stavěn zajímavý kostel v Pacově. Jest dvojlodní,
ale jeho úzká poboční loď, od veliké lodi pilířem oddělená, jeví se
jako přístavek, třeba že do původního plánu vpravený; kamennické
zdoby, ostění portálu, svorníky, jakkoli z žuly, přec tesané jsou
jemně. '') Konečně stojí za zmínku, že kůr klatovského kostela
a s ním jiné chrámy vesnické i v městečkách na Planicku, Klatovsku
a Nýrsku do této doby jihočeské gotiky náležejí.®)

') Bráníš, Déj. um. III. 52. Týž Archaeol. Pam, XVII., 37 a násl. Srov.
Neuwirth., 1. c, 463.

^) Soupis arch. pam. X. Třeboň 56 — 59.

') Novák, Soupis, XIV., 162, 164.

*) Soupis, VIII., Budějov. Brániš, 37. Neuwirth, 1. c, 479.

^) Neuwirth, str. 534, klade začátek kolem r. 1384.

*) Brániš, Děj. umění, III. 54.

') Jos. Soukup, Soupis, Pelhřimov, 127. Neuwirth, 535.

*) Hostaš, Vaněk, Borovský, Soupis VIL, 43.

Architektura za Karla IV. 277

Že bylo i v jiných částech království českého nádherně tou
dobou v architektuře pracováno, o tom mimo jiné svědčí trosky
kláštera Skahckého (z r. 1357), jež ukazují na ohromnou rozlohu
chrámovou ; z doby Karlovy jest chrám ve Slaném, až na kůr, který
je ze stol. XV. ; ^) také u Loun trosky klášterního chrámu v Panenské
Týnící, po ohni r. 1382 znova stavěného, i v zřícenině neobyčejně
vkusně a bohatě zdobeného. ^)

Zvláštní místo v rozvoji stavitelském této doby má kostel
v Sadské. Je tu co do půdorysu jakás podoba s kostelem na Karlově
v Praze. Vybíhá-li na Karlově presbytář z oktogonu, jenž kruhem
se opsati dá, vybíhá v Sadské presbytář z polygonu elipsovitého.
V presbytáři je pamětihodné klenutí hvězdo\ité.

Ze světských staveb za Karla IV., pořízených na prvém místě
jest pražský most kamenný, r. 1357 založený, když byl kolik let
před tím nízký most Juditin velkou vodou rozmetán. Most složen
ze 1 6 oblouků, z nichž za živobytí Karlova nedostavěny všecky. ^)
Most stavěl Parléř či snad jen k jeho stavbě dohlížel jakožto králův
architekt. Jinač, mladík rok před tím do Prahy přišlý, sotva měl
valné zkušenosti takových staveb. ^) To spíš naši mistři, kteří do-
konali most roudnický a do té doby postavili i most písecký, znali
se v toDi. Arci tehdejší nedostatečná technika neuměla jinač chrá-
niti stavby proti proudům vodním nežli tíhou, tlakem kamení mno-
hého, proto je most Karlův, jakkoli náš architektonický klenot,
proti dnešním vzdušným stavbám mostním dojmem těžký. Také
nejeden jeho pilíř na písku mělce založený časem se rozsypal a mu sil
obnoven býti.

S mostem pro okrasu i ochranu zároveň začali na straně staro-
městské stavěti věž a bránu ; bezpochyby též při Malé Straně do
čáry věže Juditina mostu, tedy šikmo, založili tehda nebo něco
později (vždy však v době lucemburské, jejíž znak nese) novou věž,
která by se k mostu lépe hodila než nízká dosavadní. Stavba této
věže nedostala se vysoko: za to staroměstská, zdá se, že byla za

•) Nfeuwirth, 1. c, 514.

*) Zdá se, že při vypuknutí bouří husit. dostavován teprve kůr. Obraz a vý-
klady v Soupise Loun. Matějka. V oblouku kruhovém Neuwirth, 1. c, 477 vidí
vlivy parléřské.

') Tomek. D. P, II. 41, 131.

") Prý mu pomáhal dle Neuwirtha, 1. c , 230 magister Ottlinus, Němec.
Už Tadra v Stycích (372) ukázal, že OLtlin byl hospodář mostu a ne stavitel.

278 Kniha II. 4. Díla průmyslná a umělecká.

panování Václavova do hořejšího patra hotova. Dolejší část je roz-
hodně z té doby ; jsou na ní v plastických hojných zdobách poprsí
Karla IV. a mladistvého Václava. Možná, že ta nádherná věž je
prací Parterovou nebo jeho syna a nástupce. ^)

Stejnou dobou stavěno také v radním domě novoměstském, a
upravován dům Rotlevův v koUej ; z té kollejní stavby tehdejší za-
chovalo se dodnes jen některé klenutí křížové v dolejší části zne-
svářeného Karolina dnešního.

V ruchu doby Karlovy vznikaly též nové soukromé domy
i v starších částech Prahy. Tu domácí mistři měli asi tohk díla,
že r. 1376 písař kanceláře arcibiskupovy, Jan z Pomuka, chtěje
stavěti dům, zavázal si zedníka Levého i jeho rukojmí Peška Saula,
kdyby nedodrželi smlouvy, že dají se pokutovati soudem církevním. ^)

Do Karlovy doby (r. 1 363) připadá povědomé povolání horníků
kutnohorských na Krétu, aby tam v službách benátských vrtali
válečné podkopy ; ^) tedy i v takových stavbách tehda naši lidé měli
dobré slovo a pověst jich donikala daleko.

Dokončení lucemburské doby jest za panování Václava, syna
Karlova. V uměleckých příčinách pozorovati od začátku XV. věku
náběhy k nové fási, *) která přetržena asi za patnáct let vojnou
husitskou. Zatím ještě na časy ve všech dosavadních směrech po-
kračuje se. Tvorba neumdlela. Ale přirození Cechové mezi umělci
jsou v té době již zřetedlně v popředí, a rodina Parléřova, af již
původu jakéhokoH, v této době jeví se býti českou.

Po smrti Karla IV. letitý mistr Petr Parléř pokračuje v stavbě
kathedrály Svatovítské; r. 1385 ukončuje klenutí vysokého kůru,
potom pracuje o veliké věži a začíná loď kostelní. V té práci stihla
ho smrt r. 1397. Po otci nastupuje v práci syn Jan, a po něm znám
už jen mistr Petrlík, kteréhožto se stavby sehnala bouře husitská.
Chrám zůstal rozestavěný, věž. hlavní dílo z počátku XV. věku,
dosti vysoce vyhnaná, přikryta prkny. V jejím přízemku kaple
hazemburská s hvězdnou klenbou^) zahajuje onu novou fási archi-
tektury malebné, jejíž konečný rozvoj jest „gotika pozdní".

') O mostě zevrubněji viz u Heraina, Stará Praha 2ž3 a d. Některá data
Černý sebral v Casop. přát. starožit., X., 151. Chytil (Parléř, 25) připisuje věž
nástupcům Parléřovým.

") Z knihy konsistor. Tomek, D. Pr. III.. 2.53.

") Tadra, Styky 128.

*) Nový směr stopuje Chytil v Junkerech 33.

*) Kaple zmizela opravami v naší době. Bohužel.

Architektura za Václava IV. 279

Dole v Pražských městech vehké stavby Panny Marie Sněžné
a Týnské spěly ku konci. Právě asi mezi léty 1400 — 1420 sděláván
byl onen překrásný portál postranní, ') o němž svrchu vzpomenuto.
Týnské věže však zůstaly nedokončeny. Mistr Kříž pracuje o radním
domě novoměstském; radnice Staroměstská r. 1381 okrášlena
arkýřem (kaplí), kamennického díla v kružbách, fialách, erbech pře-
krásného, snad parléřovského, a na štěstí dotud zachovaného ; '^) při
domě Rotlevově, jenž stal se za Václava (1386) koUejí Karlovou,
vzniká touž dobou arkýř jemnou plastikou konsol, íiál, znaků s hel-
mami a jiným dekorem ještě cennější nežli arkýř radního domu.
Štítky nad okny (vimperky), dotud cizí v Cechách motiv, ^) nesvědčí
o práci Parterově.

Nově (r. 1382) postaven chrámeček Božího Těla v městě Xovém,
půdorysem hvězda osmihranná ; chrámek měl kupoli a štíhlou věž.
Vzácná práce gotická, podle obrázku velmi něžná, v XVIII. věku
hříšně zbořena. "*)

Jinač za Václava nic velikého v architektuře v Praze nebralo
vznik. Menších staveb chrámových však postaveno tou dobou ně-
kolik. Připomínáme jen slavné kaple Betlémské, r. 1391 založené,
a kostelíka na Újezdě, jehož stavitel Jan r, 1384 musil výhrůžkou
klatby donucen býti k tomu, aby začal. ^) Také měšťanské domy
v Praze jako za předešlého krále i teď některé vynikaly nově ; svědčit
o tom smlouvy zednické, zvlášť v X'ovém městě zapsané. Tak na
příklad r. 1400 zedník Mikuláš Plik zavazuje se vším, co má, že
panu Mikuláši z Ořecha postaví dům za 45 kop grošů pražských. ^)

Z té doby jsou také gotické arkýře a kaple v domech soukromých,
jedna v domě apotekáře Angela se sličným žebrovím, révou zdo-
beným, a druhá s výborným hvězdným klenutím v domě jednom
na rynku staroměstském. '')

Na venkově v městech v době Václavově dostavovány veliké
stavby, jmenovitě kolínský chrám; nové menší kostely vznikaly.

") Chytil, O Junkerech 41.
*) Neuwirth, 1. c, 565. Tomek D. P. 224.
') Chytil, Parlér, 25.

*) Obrázek v Šittlerově a Podlahové Pokladě sv. Vitském, 71. O hádce faráře
zderazského se zakladateli (bratrstvem) čti zprávy Kroftovy v Method. XXVIII. 108.
') Tomek, D. Pr. lil., 254.
«) Arch. pražský č. 2100, 12.
') Dům č. 460. Obrázek v Neuwirthovi 572.

280 Kniha II. 4. Díla průmyslná a umělecká.

jako na příklad v Skutči špitální chrám, prostá, ale sličná stavba
jednolodní, s pěknými hlavami na konsolách; zedníci pražští Pešek
a Jan Lútkové r. 1391 smluvili se postaviti kostel ten za 48 kop
pražských. ^) Petr Lutka buduje r. 1391 kostel v Medonosích a bez-
pochyby i v Libiši, oba se zajímavými zdobami kamennickými. ^)

Takž bylo by v Čechách připomenouti ještě nejednu památnou
stavbu. Ale nade všecky vysoko vyniká z té doby nádherná stavba
chrámu sv. Barbory v Hoře Kutné, poslední veliký archi-
tektonický čin doby lucemburské. Začátek kostela sv. Barbory klade
se asi v r. 1388. ^) Jest to stavba kathedrálná o pěti lodích bez
věží ; kolem choru založen ochoz uzavřitý osmi kaplemi, půlvěncem
postavenými, a sedmi pevnými pilíři oddělenými.

Původce plánu a první stavby nepovědom; některé podobnosti
k chrámu Svatovítskému a Kolínskému ukazují, že snad Parléř nebo
jeho syn toho měli účastenství; i závěrečný pilíř v ose je tu. Co
vystavěno v nejstarší části (v choru a v kaplích až do krížo\7^ch
kleneb), jest dosti prosté, ale přes to stavba, pro veliké své rozměry
nákladná, vázla již na počátku XV. století, bouří náboženskou pak
zarazila se docela, aby pak v příští klidné době mohla ožiti znova
gotikou novou, bohatší. Tím stalo se, že dnešní chrám jest zname-
nité, neobyčejné sloučení gotických idejí na sto let sebe vzdálených. *)

Znamenitě činná byla i v poslední fási lucemburské doby naše
stavitelská škola jihočeská. Jestliže jinde stavěli členové rodiny
Parléřovy (pracujíce i na Moravě a v Slezště) a podle nich také
mistři — Lútkové, Mařík Odrole a Řehoř ^) a jiní — svým způsobem
či parléřovským, ^) na jihu českém mistři stále vedli si způsobem
svérázným ; '') připustí-li se některé vlivy ze sousedních Němec
(z diecése Pasovské), což není nemožno, musí navzájem zase přiznati

') Soupis, XVI., Mýto, 205. Smlouvu z arch. pražs. první otiskl Keuwirth,
Gesch. d. bild Kunst. I., 598.

*) Soupis, VI., Mělník, Podlaha, 68. Neuwirth, 1. c, 547.

*) Neuwirth ten rok dokazuje pravděpodobné. Str. 481. Literaturu o tom
chrámě má Zíbrt v Bibliograíii, 217.

*) Chytil, Věstník Akad. X. 3. 137. Chytil, Parléř 20. Brániš, Děj. um. III. 48;
Bráníš, Progr. reál. gym. v Hoře 1885.

°) Arch. pražs. č. 2100, fol. 303; smlouva o stavbu v Kunraticích.

*) Neuwirth vykládá mistry ty, soudě dle jich prací, spíš jen za řemeslníky
(handwerksmássige Durchschnittsbildung), sir. 587 — 589.

') Mistru Staňkovi a jeho škole němečtí badatelé přiznávají uměleckost
práce, snahu a samostatnost, ale prj^ všecko chytili z parléřovských idejí.

Architektura za Václava IV. 281

se, Že naši mistři nemohli nepůsobili přes hranici k Pašovu :
v uměních se země nezavírá, umělecké ideje a vzory mají křídla.

Rázovitost tehdejší jihočeské gotiky chrámové lze shrnouti v trojí
znamení: staví se chrámy dvojlodí, klenba leží na pilířích středem
kostela postavených úmyslně, nebo přístavbou k lodi dosavadní
vzniká druhá loď nesymetricky ^) ; druhý znak jest obliba sífové
klenby; a třetí tu a tam, zvlášť při menších chrámech, jest postavení
věže na oblouku mezi lodí a presbytářem.

Ze staveb poslední doby budiž zmíněna především přestavba
chrámu sv. Jiljí v Milevště. Bezpochyby krumlovský mistr Staněk
či jeho synovci Jan nebo Kříž vyzdvihli na štíhlých příporách v kůru
bohatou klenbu o žebrech síťových.^) Týž právě psaný Jan stavěl
r. 1407 svatovítský kostel v Krumlově nový, větší ; klenul zde loď
i kůr tím rázem, jako bylo sklenuto v Milevště, tedy sítí velmi ma-
lebnou. Kostel svěcen teprv r. 1439. Mistrům týmž připisuje se
hvězdné klenutí u sv. Jakuba v Prachaticích. V Hradci Jindřichově
kolem r. 1382 stejnolodní chrám proboštský \7niká prací bezpo-
chyby mistra hradeckého Hanuše kamenníka. ^)

Z chrámků, z jichž prostředka vypíná se věž na oblouce mezi
kněžištěm a lodí, uveden budiž jen soběslavský svatého Víta, neboť
jest to jeden z typů jihočeských, *) jehož štíhlou vížku nad presby-
tářem zdviženou viděti zdaleka. Vížka jest osmihranná, až do špice
zděná, u střechy osmi štítky vroubená a má osm úzkých okének.
Uvnitř jest chrámek po jihočesku dvojlodní se štíhlými pilíři a sí-
ťovou klenbou před presbytářem; kněžiště má klenutí křížové se
svorníky, na nichž vytesána růže rožmberská; konsoly žeber jsou
lidské hlavy bez vouse.

V jižních končinách země bude vodňanský kůr asi poslední
stavba před husitskou vojnou. R. 1415 Vodňanští smluvili s mistrem
Jakubem a synem jeho Václavem, že postaví a sklenou kůr 28 loket
vysoký, o sedmi oknech a devíti pilířích, za to a za okno u varhan.

') Prokop (Máhren in kunstgesch. Bezhng 305) vykládá vznik dvojlodních
kostelů tím, že v původním kostele jednolodním byl strop dřevěný, a když po-
krokem času ho chtěli sklenouti, byla zedníkovi vzdálenost zdí veliká, a zdi na
klenbu slabé, protož postaveny uprostřed kostela pilíře, a klenba i kostel rozděleny.

*) Soupis, V., 107, 111. Neuwirth, 1. c, 526.

') Soupis, Hradec, XIV.. 212—215. Novák.

*) Byl do nedávná soukromj-m obydlím a barvírnou. Vávra, Method, XXVIII. 2.
Tu podán zevrubnj' výpis a oceněni, že je lo perla jihočeské školy XIV. věku.

282 Kniha II. 4. Díla průmyslná a umělecká.

východ a stupně ollářní že vezmou 150 kop grošů pražských
a 9 grošů. ')

Shrneme-li na konec chrámové stavby doby lucemburské v pře-
hled dle rozlohy jejich, ^) vidíme nejprv skupinu jednolodní s presby-
tářem, nejčaslěji polygonálním, s věží někdy v průčelí postavenou,
na jihu českém i mezi lodí a presbytáři. Druhou skupinu tvoří
chrámy dvojlodní, v nichž pilíře stojí buď v ose chrámové, nebo
k lodi hlavní přistavena jedna boční. Třetí skupina jsou chrámy
trojlodní, jichž lodi jsou všecky stejně vysoký, nebo poboční lodi
jsou až o polovic nižší nežli loď prostřední. Lodi uzavřeny polygo-
nálně, ač někde boční lodi také končí se čarou rovnou. Některý
chrám klášterský má i příčnou loď. Ve čtvrté skupině jest malý
počet pětilodních chrámů s ochozem, s kaplemi s opěrným systémem
i bez něho. Naposled jest uvésti vzácnou skupinu (vlastně jen tro-
jici) gotických staveb centrálních (Karlov a chrám Božího Těla
v Praze, chrám v Sadské).

Také světské stavby umělecké v posledních létech lucemburské
periody vznikaly ; připomínáme jen arkýře v radním domě mělnickém,
jehož žebra klenbová vycházejí z konsol, pitvornými tvářemi lidskými
zdobených, ^i

Kterak Pražská města svým architektonickým zevnějškem byla
venkovským městům vzor, o tom na svědectví Žatecké město. Jeho
konšelé r, 1385 jednají o to, aby měh loubí u domů taková jako
v Praze; r. 1391 pomýšlejí stavěti kamenný most, ba r. 1400 po-
ručih, aby cihly domácí touž podobu měly jako pražské. ^) Z doby
lucemburské pocházejí některé městské brány a věže (nymburská
cihlová, berounská, věž budějovická) ; jsou to vzácné historické
památky. Do r. 1413 mnoho stavělo se na radnici novoměstské,^)
z kteréž doby pochází asi klenba bývalé porotní síně.

Phisticlíé umění, pokud je mistři kamenníci provozovah, pojilo
se jako v době předešlé vždy ještě k architektuře, sloužíc jí za
dekoraci. Kamenník stylisoval a vytesával rozmanité lupení, květy,
hlavy na konsoly, na svorníky, na hlavice sloupů, vysekával erby

') Arch. vodňanský, nejstarší knih. fol. 13. Opis v arch. zemsk.
') Bráníš v Method XXIV., 75. Neuwirth, Gesch. d. bild. Kunst 581.
") Soupis. VI.. Mčlník, Podlaha, 146 vyobrazení.

*) Schlesínger, Urkundenbuch, Saaz. č. 551, 213. Čelakovský, Cod. II., 886.

') Archiv praž. č. 989. A. 1—11. R. 1413 platí se reformacio ostii pretorii,

truhlář Zahrádka diMá sedadla a cancollum iii pretorio, malíř maluje in pretorio.

Plastika. 283

dekoraci architektonické na věže, okna, dvéře, vymýšlel potvorné
a fantastické chrliče, baldachýnky a konsoly robil na portály, polo-
vypouklé obrazy stavěl nade dvéře chrámové, budoval jako malé
architektury kněžská sediha a sanktuáře. zdobené fialami, štíty,
kraby, lidskými hlavami, kytkami, kružbami a opěracími oblouky,
vysekával i kamenné křtitelnice. ^) Při tom, jakož svrchu již do-
tčeno a zcela prirozeno, taková práce sochařská závisela na materiálu.
Tvrdý žulový materiál jihočeský nedopouštěl bohatšího článkování,
hlubších profilů, oblibovány bambule místo květů, poněvadž byly
oblé tvary dlátu snadnější, kamenník tu s těží stával se řezbářem. ^)
Naproti tomu jinde v Cechách, kde měli pískovec a opuku, jsou
dekorativní skulptury hojné, bohaté, jemné.

Jedna věc však při gotice v Čechách nápadná. Plastik figurálních,
které jinde v cizině architekt organicky vpravoval do stavby, na
pilíře, na konsoly, těch u nás pořídku, v tom je u nás chudoba.
Něco toho jisté zamýšleno bylo při portále týnském, jsou v něm
konsoly a baldachýny pro sochy, než nedokáže se, že sochy se na
portál skutečně dostaly. Ale od počátku XV. věku jsou stopy, že
přece jeden druh figurních prací samostatných v kostelích byl.
„O li vety" jim říkali. Byly to figury Krista a skupiny pašijové,
Kristus na oslátku, Kristus v hrobě a jiné figurky toho způsobu.
Byly to plastiky kamenné i dřevěné, kolorované, vznikající v církvi
katolické, aby pašijový týden i neděle květná reahsticky znázorněny
byly lidu a vzrušily ho. ^)

Z vypouklých obrazů, jež jsou tak napůl cestě mezi skulp-
turou dekorativní a samostatnou, zachovaly se z doby lucemburské
dva kusy znamenité ceny, oba v Praze. Jeden jest tympanon
kostela Bohorodice Sněžné; byl kdysi z trosek ssutého kostela za-
chráněn a jest vezděn teď blízko kostela : znáti na něm postavy
Karla IV., Krista, matku svou korunujícího. Boha Otce, jenž objímá
kříž podivné formy vidlicovité. Druhý mistrovský kus jest na portále

') Jeden z nejpěknějších sanktuářů z konce XIV. věku v Kolíně. Soupis, I.
36. Mádl. Také původní sanktuarium v Hradci Kr. klade se do XIV. věku.
Kamenná křtitelna gotická v Pálci Velkém, na ní listoví, větev se žaludy, holubice,
kalich a j. Starý, Soupis Akad, Vele. XX., 178.

') Brániš, Method. XXV., 73. Konsoly v Kristině u Klatov (z počátku XIV.
věku), na nichž listy slezové výborně jsou řezány, pokládají se za jednu z ne-
mnohých výjimek. Soupis, VIL, 106. Hostaš, Vaněk, Borovský.

') Chytil, O Junkerech, 12.

284 Kniha II. 4. Díla průniyslná a umělecká.

kostela týnského; sám portál vyniká jemností práce architektonické
i plastické takovou, že není nepřípadné přirovnání toho skvostného
díla k pracem zlatnickým a k miniaturám v kamení. Nalomený
veliký oblouk portálu vrouben liliovitými zoubky; pod obloukem
nade dveřmi jest ono půlkruhové tympanon u vysokém reliéfu
pracované, v němž znázorněno utrpení Kristovo tak ostře, živě
i realisticky, že není v Čechách nic tomu podobného, ') Je tu Gol-
gota, andělé u visícího lotra, ďáblové při lotru druhém, bolestná
Matka, vojsko, pacholci, lid, jehož někteří představitelé mají copy
nebo vlasy „sknocené". ^)

Daleko menší ceny — a jinač dosti řídký — jsou kamenné
tabule náhrobní, na nichž místo rýsování doby předešlé vy-
skytuje se již rehef, by! jen slabý. Samostatnou figurální plastikou
u nás může se pochlubiti dóm sv. Víta. Tu k samostatnosti skulptur-
ního díla mistr Parléř přičinil. Všaktě mu to příslušelo, vímef, že
byl stejnou měrou plastik, řezák jako architekt. Poprsí na pavlači
svatovítského chrámu, socha sv. Václava a šest hrobů (tumby) králů
českých s figurami, vše v témž kostele, jsou víc než dekorace. Po-
prsí ona v triforium (v galerii) představují krále a královny rodu
lucemburského od Jana po Václava, ještě mladistvého; jsou asi
pravé podobizny; vedle nich jsou tu poprsí arcibiskupů tří, pak
ředitelů stavby kostelní a konečně i obou architektů, Arrasa a Par-
tere, úhrnem 21 hlav. Tyto mistrné plastiky původně polychromo-
vané, dnes setřené a vesměs nosů uražených a všelijak poškozené,
pocházejí z Parterový huti, některé zajisté robil sám. ^) Že tváře
jeví neomylně snahu po individuahsování, to ukazuje v plastice
vehký pokrok a záchvěv nové doby. ^)

Myšlenku, vstaviti poprsí do kostela, Parléř vzal bezpochyby
z chrámu ve Freiburce. Že Karel IV. dovolil poprsí mistrů kamen-
níků postaviti vedle sebe na kostelní pavlač, to svědčí, kterak si
jich a jejich umění osobně vážil.

') Týž, 39, 42.

*) Sknocené vlasy u sedlského lidu českého zapsány ještě při r. 1.534 v knize
arch. pražs č. 2142, v kšafte, íbl. P. 18.

') Mádl psal o poprsích v triforium v Arch. Pam. XV., 611: vydal o tom
zvláštní publikaci s krásnými reprodukcemi : ^Poprsí v triforiu* (Belimann XXL).

*) Mádl, Poprsí v triforiu 4. Mádl dokazuje (6), že první poprsí vznikla asi
1378 — 1382 a všecka dokončena do r 1392. Poprsí Václava z Radce je poslední
a jiného rázu, je nejvíc realistické, nejostřeji individualisováno. Mádi, 1. c, 9.

Plastika. 285

Parléřův sv. Václav jest socha životní velikosti; kníže oděn
jest brní, opásán, drží štít v jedné ruce, v druhé praporec ; odzadu
všecko tělo kryto pláštěm, je po goticku nakřiveno, tvář má plno-
vous, vlasy dlouhé s rulíkem uprostřed na čele, kterýž účes v týle
o něco kratší, má také Parléř sám v triforium.

Hroby Přemyslovců postaveny Jsou v kaplích ochozu svato-
vítského; na kamenných tumbách leží kamenná těla, představující
některé členy národní dynastie. Kamennická a umělecká práce má
ráz mohutný, skoro tvrdý ; řásná roucha nespadají realisticky dolů,
ale jsou komponována jakoby sochy byly měly státi. Některou
Parléř robil svou rukou; o soše Přemysla I. to jisto.

K těm svatovítským hrobům kamenným družili jest náhrobek
sv. Lidmily v chrámě sousedním u sv. Jiří a k práčem sošnickým
týchž dob jest pro souhrn ještě jednou připomenouti sochy svatých
a poprsí králů Karla a Václava na věži mostní.

Na venkově zachovalo se několik znamenitých sošek Mateře
boží. Začalaf se druhou polovicí XIV. století přičiněním arcibiskupa
Arnošta zvelebovati pocta Panny, a tudy vznikaly asi všude obrazy
a sochy její. Z kamenných je památná socha Matky boží v Ročově,
z let 1373 — 1390, mimo ni nalezeny zahozené a teď již opravené
sochy sv. Kateřiny a Barbory, vše z opuky mistrně řezané. *) Sošky
jsou v boku prohnuty, jakž v gotice z^^yk, jeví štíhlé postavy, sličné
plné tváře, ústa malá, vysoká čela, malebné záhyby rouch. Zajímavo,
že z opuky podobné dvě sochy, sv. Doroty a Kateřiny, zachovaly
se v Gharvátcích. ^) Kamenné sochy bývaly póly chromovány, i kovem
drahým zdobeny. Vypravuj ef kronika, že biskup Jan klášter roudnický
ozdobil obrazy kamennými, řezanými uměle, zlatem a stříbrem
i drahými barvami a rozmanitým malováním položenými. ^) Ví Bůh,
kolik prací takových pozdějšími barokními restauracemi na vždy
zmizelo. Přes to však jisto, že v lucemburské době, která byla ve-
liký umělecký rozmach a květ, sošnická plastika kamenná nebyla
ani z daleka tak hojna jako v gotice zemí západních.*)

Zajisté víc plastik bylo ze dřeva robeno, ač se také málo-
která nás dochovala; bývalotě v mnohých těch českých kostelech

') Nalezl je převor P. Ant. Yonásek kdesi v sklípku v rumech. Dal je opra-
viti a teď stojí v presbytáři ročovskétio kostela. Vypsány jsou v Soupise Loun-
ském, II. od Matéjky.

') Soupis IV. Roudnice 103.

*) Fontes rer. boh. IV. 385.

*) Arch. Památ. XVI. 550.

286 Kniha 11. 4. Dila průmyslná a umělecká.

vždy po několiku oltáříi, arch uměle řezaných a sochami zdobených ;
všude také vzlyčován a věšen kříž, kult panny Marie též zaměstnával
nejednoho řezáče, ba i malíře, který sochu vyřezal a hned také
omaloval. ^) Ze znamenitějších památek toho způsobu je veliký kříž
s Mateří boží a sv. Janem v Týně ; že oblibováno řezati kříže na-
turalisticky se suky, o tom bylo svrchu praveno. Zvláštní kříž, ne-
obvykle cize dojímající, mají v Jihlavě v klášteře; jest to dřevo
stromu se suky, nahoře v skutečnou vidlici vybíhající, na níž visí
Kristus.^) Barokní nápad, tím zajímavější, že u nás dostal se až
i na zvon v Knovízi. Kristus na tom zvoně (z XV. věku) ukřižován
jest na větevnatém stromě. ^)

Z Madon zmíněna budiž sedící týnská v Praze, plzeňská vzty-
čená, dobře zachovaná, goticky prohnutá hezká Madonna v Slatině,
posléz Panna Maria v Kostelci o zvláštní komposici. Panna stojí
nakřivena, má tvář veselou, dítě na lokti skoro směje se; Panna
má dlouhý plášť a pod jeho křídly klečíce, stojíce, tlačí se a skrý-
vají se lidé všech stavův od krále a králové, papeže a arcibiskupa
až k mnichu, měšťanu a ženám z lidu. Práce neobyčejně živá. *)

Na konec jakožto přečistý kousek drobné řezbářské práce nelze
neuvésti z městského musea pražského rámovou dřevořezbu z doby
Václavovy; na gotickém rámě jest dvanáctero obrázků mistrně
řezanýcli ; jsou to svatí a andělé i donátor arcibiskup. Práce to
podivuhodná, česká. ^)

V předešlé době dva proudy vlivuplné hlásily se v malířství
velikém i drobném ; francouzský, v němž obrazy byly živé kolorované
výkresy o správné kresbě, výrazných konturách, a italský, jenž živen
jsa antikou, snažil se po reahsmu a po plastice v celkovém podání
i v jednotlivostech a dociloval toho barvami krytými na sebe klade-
nými. ^) Obě — řekněme školy — sešly se v Avignone ; tady umělci
obou směrů pracovah vedle sebe, ale také záhy začala se obojí
technika i ráz prací prostupovati, směšovati, při čemž italský vliv
vždy jeví se býti silnějším. Odtud nový způsob malování vešel do

') Gesch. der Breslau Malerinnung, Schultz, 11.

*) Vypsal dr. Zahradník v Arch. Pain. XIX., 491.

^) Vele, Soupis Slansk. okres, XX., 86.

*) Soupis Roudnický, IV., 115, 190.

') Mádl, Arch. Pam., XIV., 173. Chytil, O Junkerech 63, 64.

*) Dvořák, Die liluminaioren des Joh. von Neumarkt. Jahrbuch der kunsthist.

Samml. d. Kaiserh. XXII., 64.

Malířská škola česká. 287

severní Francie, do Burgundu, do Porýní, kdež všude vznikaly školy
nového umění. Všude jeví se snaha malovati výrazně, plasticky
a přirozenějším pojetím, než bývalo zvykem. Vychvalovaného a obdi-
vovaného naturalismu a realismu v pracích umění tehdejšího v době
gotické arci jsou tu po našem přesvědčení jen snahy, a znamenité
i zdařilé náběhy; vedle podařené přirozenosti přece skoro vždy
vycifuješ gotickou stylisaci strojenou ; do XIV. věku sic kladou první
zprávy o živých ženských modelech. ^) ale vždy ještě světem brali
se malíři, kteří kreslili a malovali po paměti i dle knížek skizzovních,
kteréž ovšem již mohly obsahovati v sobě studie portrétní. ^)

Nicméně nové umění tehdejší, z Itálie a Francie do světa jdoucí,
byl veliký kulturní krok.

Na prahu druhé polovice XIV. století, když se bylo nové umění
dostalo i k nám, do Cech, přímo z Avignona, vyvinula se tu na
dosavadních základech domácích ochotnou a pronikavou recepcí
avignonskou š k o 1 a d o m á c í ve všech oborech malby veliké i drobné ;
vyvinula se škola česká, snažící se po přirozenosti v invenci, v po-
jímání celkovém i v jednotlivostech, v provedení, v kresbě, v barvě
přes všecku znatelnost avignonských vlivu uměleckých, svérázná,
žádná prázdná napodobenina cizích vzorů ; tváře lidské na obrazech
jeví individuálnost, ba i národní typ, někdy i přihrublé vyskytují se
tvary, všecko zcela jinačí jest, nežli vídati na uměleckých prácech
italských a francouzských téže doby. V malířství drobném i v roz-
vilinách, v droleriích žertovných, jimiž okrajek listů zdoben, obje-
vuje se vedle všelijaké gotické fantasie nejeden kousek české pří-
rody a života. ^) I protož jest spravedlivo, českou školu malířskou
doby lucemburské vřaditi jakožto novou iási, jako stupeň do rozvoje
malířství vůbec. *)

') Jahrbuch der kunsthist. Samml. des allerhóch. Kaiserh. XIV., 271. Za
modelky k aktům děvčata lázeňská prý (?) posluhovala. Důkaz?

') Z konce XIV. stol. takovou malířskou knížku, vlastně skládacích 14 javo-
rovj'ch tabulek papírem polepených v pouzdře chovají císař, sbírky ve Vídni.
Jsou na nich perokresbou h.la.Yj svatých, světic, žen, dětí, starců, zvířat, potvor
všelijakých, umrlčí hlava, proíily i en face, větší, menší. Schlosser v Jahrb. der
histor. Samml. XXVIII., 314. Slovo »Pozialabis«, v knížce psané, Schlosser bére
za slovanské. Chytil (O Junkerech 52) uznává možnost českého původu onoho
skizzáře; v jedné hlavě vidí tj'p slovácký.

') Chytil, Arch. Pam. XIII., 2; Dvořák, Jahrbuch der Samml. XXII., 64, 80.
Svéráznou českou školu první vylíčil Vocel, z německých znalcxl uznal Schnaase:
dnes jí snad nikdo nepopírá.

*) Dvořák. Casop. Histor. V.. 2.38.

288 Kniha II. 4. Dila průmyslná a umělecká.

Začátky a prvni svérázné vystoupení české školy v malířství
velikém připínají se k dvěma jménům, Dětřicha Pražského, bez-
pochyby Čecha, a Mikuláše Wurmsera, Němce ze Štrasburka, a jeví
se v nástěnných a tabulových pracích karlštejnských. Poslední ve-
liké dílo nástěnné před vystoupením těchto mistrů Karlových, dílo
dotud zachované, jest cyklus z legendy sv. Jiří v jedné z komnat
zámku Hradce Jindřichova z r. 1338. Přes nešťastnou opravu ^)
patrno, že legenda malována byla způsobem podobným jako passionál
Kunhuty; bylo to živé kolorování výkresů bystře konturovaných,
upomínající na francouzské umění. ^) Z téže doby a téhož rázu jsou
freska (Kristus, Maria, apoštolově) v kostele sv. Jana v městě Hradci
Jindřichově. ^)

Což jinače málo let potom Dětřich pražský maloval! V kapli
sv. Kříže na Karlštejně v létech 1360 — 1370 vymaloval na víc než
na stu tabulích svaté a světice všech odborů, evangelisty, doktory
církevní, mučedlníky a mučedlnice, všecko důstojné hlavy plasticky
z plochy vystouplé, s patrnou a na mnoze zdařilou snahou po
individualisaci představených osob a po znázornění jejich duševního
stavu a charakteru; mnoho je tu přirozeného životného, reali-
stického. ■*) Dětřich učil se od vlašského umění, tof patrno, zvláště
záhyby rouch vidí se znalcům býti zcela po vlašsku zaokrouhlené, ")
ale celkem je český mistr svůj, individualita hotová a veliká. Jemu
přičítá se též ukřižování Páně z kaple svrchu pravené; Kristus je
tu mrtvý, což dosti přirozené naznačeno. Matka stojíc pod křížem
jest bolestí plna ; Jan sahá sobě na hlavu pohybem dojemným.
V kresbě a v komposici znalec poznává motivy obdobné z passionálu
Kunhutina, ze slavné práce doby Janovy, v čemž doklad, že mistr
Dětřich novou školu českou rozvinoval také na starších základech
domácího umění. ^) Pražské bratrstvo malířské, jehož Dětřich byl
cechmislrem, byla první organisace nového malování.

') L. Kuba v Nár, List. 7. srp. 1903 s titulem »Katastrofa Karlštejnská na
českém jihu.« Sám objevil v Hosíně freska románská a opravil vzorně. Květy 1902.

^) Bezpochyby německé nápisy Neuwirtha svedly k posudku, že je tu ně-
mecká technika.

') Reprodukce legendy a popisy fresek viz v Soupise XIV., Novák.

*) Obšírný popis všech maleb karlštejnských i reprodukce zdařilá je v publi-
kaci Neuwirthové »Mittelalterl. Wandgemálde u. Tafelbilder der Burg Karlstein*
nákladem Společnosti zur Forderung deutscher Wissenschaft atd.

^) Dvořák v Casop. Histor. V., 243.

*) Brúniš, Děj. umění III., 71.

Malířství veliké. 289

Dětřichovýrn vlivům, ne-li přímo jeho štětci, přičísti jest zna-
menité ukřižování Páně v Emauzích, jež s předešlým v mnohém
kuse se shoduje. ')

Vedle Dětřicha druhý dvorský malíř, na Karlštejně a jinde
na hradech pracující, byl Wurmser svrchu řečený. Tomu připisuje
se karlštejnská malba nástěnná v paláci, dávno už pod obmítkou
skrytá, jež představovala rod Karla IV. od potopy, od Noe počínajíc.
Byly to podoby králů (i trojských, Karla řečeného Velikého a j.),
knížat, vojvod brabantských a jiných řadou dlouhou až ke Karlu
a jeho choti Blance. Kterakou ty obrazy měly podobu, víme z ruko-
pisné kopie, pořízené kdys v XVI. století. ^)

Přičítají tomu malíři votivní scény v kostele panny ]\íarie,
malby ze života sv. Václava, podobu Karlovu a choti jeho Anny a j.
vše na Karlštejně, mimo to (s nejistotou) malby v kapli svato-
václavské na Hradě pražském, zvláště Ukřižování a podoby Karla IV.
a Alžběty, choti jeho, klečících u kříže. Wurmser jest v těch malbách
důslednější naturahsta nežli koUega jeho Dětřich. Ovšem i v pracích
tohoto německého mistra zřetedlno, že pracoval pod vliv^^ italskými
a francouzskými.

Třetí malíř, jehož jméno připojuje se k oběma předešlým, byl
Vlach Tomraaso de Modena (podepsán Thomas de Mutina). Byl-li
v Cechách osobně a pracoval-li tu, či nebyl, o to spor. Ale tabulové
obrazy jeho s podpisem jména jsou na Karlštejně. ^) Nejznamenitější
jeho práce jest triptychon, jež zdobilo kapli sv. Kříže na Karlštejně.
V prostřední části Matka boží v černém brokáte a s dítětem červeně
oděným ; v částech pobočních je sv. Václav, skoro jako doze benátský
oděný, a sv. Palmácius. Vše jest na zlaté půdě velmi jemného, až
příliš něžného provedení, v barvách jasných a tak k sobě roztomile
zladěných, že celek jest jako kus sladké hudby vlašské.

') Chytil vPam. Arch. XV., 610, vidí v obraze školu Dětřicbovu, Neuwirth
(^Vandgem. Karlstein 97) přičítá obraz či aspoň komposici jeho Vlachu Tomáši
z Modeny. Šittler a Podlaha v Methodu XXIII , 19, popisujíce obraz a reprodukci
podávajíce, přidávají se k Chyiilovi. Dvořák v Casop. Hist. V., 247, proti Neu-
wirthově domněnce ukazuje, že komposice podobná byla všude rozšířena, jest
i ve francouzských missálech.

*) Nalezl ji v dvoř. knihov. ve Vídni Neuwirth a vylíčil i reprodukovati
dal v díle Der Bildercyklus des Lucemb. Stammbaumes aus Karlstein.

') O jiných obrazech na Karlštejně, jež mu Neuwirth připisuje, jest spor.
Dvořák, Cesk. Casop. Histor. V., 243.

Winter, Dějiny řemesla a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. věku 19

290 Kniha II. 4. Díla průmyslná a umělecká.

Rázem české školy a zase větším nebo menším vlivem vlašským
bylo tehdáž v Praze i po venkově na omítce malováno hojně, zvláště
v chrámech ale i v radních domech, ^) Zvláštní cyklus nástěnných
maleb zachoval se v chodbě kláštera emauzského v Praze. Přes
všecko pozdější opravování z části dosud jest původní práce zřetedlna.
Je to 79 obrazů, tedy neobyčejně rozsáhlý cyklus. Představuje vý-
jevy ze života Kristova a Mateře boží se scénami starého Zákona,
k oněm symbolický vztah majícími. Obrazy vznikly někdy po r. 1372.
V živé a přirozené komposici jejich znalci vidí vlašské vlivy, ale
technikou a provedením jsou to práce české školy. ^)

Na venkově jsou freska objevena leckde i na vsích. ^) Příklad
staršího způsobu malování jest chatrné fresko z r. 1330 v kostele
sv. Mikuláše na Horách Kašperských; v gotické arkádě vymalován
sv. Mikuláš, sv. Alžběta, klečící donátor, kněz sloužící ve zvonovém
ornáte ; všecky kontury kresleny silně červenou rudkou. "*) Podob-
ného provedení o hrubých konturách jsou Černínské figury na
freskách v kostele chudenickém a v Kristině, kdež na chabých
zbytcích znáti jest tenkou vrstvu lokálních barev. ^)

Živost české školy, ale silné kontury staršího způsobu mají
freska z konce XIV. století v Libiši. Jsou tu tři králové, Madonna,
řada světců, veliký sv. Krištof, scény ze života Kristova. '^) Vysoce
zajímavá z konce vlády Karlovy jsou freska v slavětínském kostele.
Pokrývají presbytář všecku až do klenby. Jest tu malováno ze ži-
vota Kristova a Panny Marie vše od narození po smrt a vstoupení
i vzetí na nebe. Za zmínku stojí, že tu znázorněna jest Matka boží
jakožto útočiště prosících tou koncepcí, jako jsme svrchu viděli při
mariánské soše v Slatině : pod křídly pláště tulí a krčí se dvacetšest
bdí, hlava na hlavě, na jedné straně muži všech stavů, na druhé

') Tomek, Zákl. Nov. M. 334. Počátkem XV. slol. malir Mikuláš maluje
v novom. radnici imagines, jakož svrchu dotčeno.

') Neuwirth, Die Wandgemálde des Emausklost. (s barevnými reprodukc).
Italská komposice a české provedení jest na výklad poněkud nesnadná věc.
Neuwirth míní, že mistři italští malovali s pomocí českých lidí. Bráníš (Děj.
umění III , 72) myslí, že Italové začali, a domácí malíři dokonali. Pravdě nej-
bližší jest výklad Dvořákův (Cesk. Casop. Hist. V., 247 a Jahrbuch der kunsthist.
Samml. XXII., 100), že asi užili domácí malíři italských komposic, jež kolovaly
vůbec z rukopisů vlašských.

'■>) Na př. ve vsi Vraclavě u Mýta. Soupis XVL, 231.

*) Soupis XII.; Sušice, 45.

') Soupis VIL, Klatov. Hostaš 23, 108.

") Soupis VI., Mělník 70. Podlaha.

Malířství veliké. 291

Ženy. Mezi ty hlavní obrazy vpraveny jsou votivní obrazy dárců, též
dárcové a jich ženy, děti, znaky : ve výklencích jsou řady světců,
a jejich některých umučení, znázorněna tu legenda o deseti tisících
mučedníků, z nichž někteří nabodnuti na větve stromů, legenda
o sv. Marii egyptské, na konec také votivní obraz obce Slavětínské
i umučený Kristus, jemuž mimo muka, z pašijí známá, ještě nůžky
vbodeny jsou do pravé ruky ; obklopen jest rytířskými osobami, ře-
meslníky a živnostníky. Poněvadž mezi řemeslníky krejčí scházejí,
zdá se, že ony nůžky jsou satirická výtka tomu řemeslu, že snad
nechtělo přispěli k nákladu na obraz ; také onen rytíř, jenž vrtá
díru do kříže, může býti stejného smyslu. ')

Freska slavětínská mají uznaný veliký význam kulturně histo-
rický; malíř přenášel český život, jak ho znal a kolem sebe viděl,
na obrazy svých legend a pašijí; snaha po realismu ho svedla
k rozmanitým naivnostem ; z těch něžně dojemná ta, že sv. Josef
vaří Ježíškovi kaši ; a přemrštěná ona, když kati střeva sv. Erazima
otáčejí na rumpál. O perspektivu malíř tuze nedbal, také ne
o správnou kresbu, ač některé scény a figury jsou provedení doko-
nalejšího. Na tvářích malovaných osob však znáti jest duševní po-
hnutí, situaci přiměřené. Kterak a jaké barvy kladl, toho již dobře
neviděti: opravou nedávnou bohužel původní malba na mnoze
zmizela.

Na poučenou, kteraké naivní genry tehdejší malíři na zdi ko-
stelní malovali, stůj tu ještě na konec zmínka o freskách — teď
zabílených — v Kostelci u Městce. Namalováno tu bylo 12 rytířů
klečících (rod Hermanů), nad nimi mrtví vstávají z hrobů, čert
hříšníky honí, v kotli se hříšníci vaří. Jinač byly tu také postavy
svatých a celé Desatero znázorněno.^)

Tabulových obrazů bylo beze vší pochyby do našich ko-
stelů v době lucemburské malováno mnoho. Tehdáž v obecnou
oblibu přišlo na oltáře stavěti archy ; v jich dřevěné architektuře
jako v rámoví gotickém bývaly začasté deskové obrazy vstavovány.
Malovány na dřevě sádrovaném či plátnem povlečeném ; malíř nejprv
učinil obrys své práce a než se do ní dal, zlatotepec ozlatil půdu
okolo obrysu malířova. ^) Potom teprv provedena malba.

') Výklady a obšírné líčení toho všeho jest od faráře a spisovatele Štědrého
v Method. XXIV., 99 a násl. Srov. Soupis II., Louny. Matějka. 72 a násl.
") Soupis IV., Roudnice, Matějka. 148.
*) Schultz, Gesch. der breslau. Malerzunft. 100.

19*

292 Kniha lí. 4. Díla průmyslná a umělecká.

Mnoho, žel, nezachováno, ale, co ušlo zkáze, činí tehdejším
malířům našim čest. Připomínám pro doklad v roudnickém chrámě
proboštském deskový obraz, představující smrt Panny Marie. Panna
kladouc se na lože zlatohlavem kryté, obstoupena jest skupením
čtrnácti osob, většinou apoštolských, z nichž některé drží v rukou
svíce kroucené. Obraz jest pojetím i provedením výborná práce,
italské vlivy jevící, kresba kontur bystrá, barva jemně pokládána.
Jsou tu ještě dvě křídla oltářní, na jednom Kristus, na druhém
Panna Maria, a to zase ona zvláštní ochránkyně prosebníků, jakož
jsme ji svrchu poznali v plastice i na fresku. Panna stojí o roz-
puštěných vlasech, drží dítě veselých tváří, a pod pláštěm shrnuti
jsou prosební ci od císaře a papeže počínajíc. Výborný obraz české
školy. ') Snad již patrno. že podivná koncepce s pláštěm a lidmi
pod něj se tulícími byla oblíbena v severních Cechách.

Jiný cenný obraz deskový chovají v Domaníně jakožto zbytek
archy třeboňské : na jedné straně Krista kladou do hrobu, na druhé
jsou tři světci tváří výrazných. Práce to malíře Michala, mistra
třeboňského. -) Od téhož mistra mají v třeboňském archive porou-
chaný oltářní obraz deskový, v jehož středu stojí krásná postava
Mateře boží. ^)

Česká škola dovedně osvědčila se na obraze patronů českých
v kostele dubečském (teď obraz v Rudolfinum) ; i v malých Poucho-
bradech mohou pochlubiti se pěkným obrazem doby Karlo^^'; je
to Panna Maria stojící se sv. Barborou a Kateřinou.*)

Kultus Mateře boží, tehdáž rozkvetlý, hojně zaměstnával ma-
lířské umění tabulové. Vznikla vedle obyčejných prací české školy sku-
pina obrazů Madonny, jejíž provedení upomíná na způsob byzancký;
matka i dítě představují se v strnulé vznešenosti božské, neukazu-
jíce hnutí lidského ; taková Bohorodice jest vyšehradská, březnická,
doudlebská. Tato klade se do počátků XIV. století ; prý dělána dle
Madonny římské, chované v chrámě St. Maria maggiore. Panna
Maria má až podivně malá ústa. ^) Sem náleží skupina obrazů

') Soupis lY., 175.

') Soupis X., Třeboň. 15 reproduk.

') Tamž, 88.

*) Soupis XI., Chrudim, Chytil. 180.

O Reprodukce v Soupise Vílí., Budějov. 55, 57.

Malířství drobné. 293

mariánských, jež naposled poznány jako kopie ruských ikonů. ^)
Z těch jest na příklad doksanská hnědá Matka boží.

Domácí prací se silnými vlivy italskými vznikla skupina Madon,
kterouž znalci ve trojí typ a vzor rozdělují. Jest to Madonna zbra-
slavská, zlatokorunská a vyšebrodská. Jsou to na rýso-
vané zlaté půdě poprsí Mateře boží mladistvé, skoro dívčí, Maria
drží nahé dítě, na hlavě má plachetku nebo šlojíř či také korunu.
Na obraze zlatokorunském děcko stojí, na zbraslavském jako by si
hráti chtělo. Madonna zbraslavská až i v Polsku má své kopie;
jedna z r. 1395 v museum Czartoryských. ^) Tím spíše u nás.
Všecky ony typy byly v časech potomních nápodobeny a zachovaly
se v mnohých kopiích a rephkách výborných i méně zdařilých,
tu příliš věrných, tu zase malířovým nápadem v lecčems odchylných.
Z doby lucemburské, tedy z nejstarších kopií, jest v Litomyšli re-
phka obrazu zbraslavského, v pokladě sv. Víta jest replika Madonny
zlatokorunské, ^) dle vzoru vyšebrodského zachovalo se kolik Madon
v Budějovště, '^j v Hradci Jindř. ; v Třeboni ; třeboňská, jejíž kopii
kladou v XV. věk, má korunku s kameny, plachetka obvroubená
sune se jí s hlavy, tvář její dívčí, oči mandlové, u krku volátko. '")
Jedna kopie zabloudila až k sv. Štěpánu do Prahy a vykládá se za
zvláštní typ z konce XIV. věku.

Malíři doby lucemburské na tabule asi dosti často malovávali
pouhou hlavu Kristovu. Pověstný umělecký kus takový jest v chrámě
sv. Víta v Praze : je to „vera ikon" (Veronika) jevící typ byzancký,
kopie italského obrazu, chovaného v Lateráně římském.

V drobném malířství svérázná česká škola vystupuje na
den nejjasněji. V celé první půlce XIV. věku pracují se miniatury
naše o jednoduché ornamentaci, silných obrysech, o prostých
barvách. ^) Xáhle objevuje se technika nová, ornamentace hojnější,
zajímá celé strany hstů, jiný duch, jiný ráz; ve všem větší přiro-
zenost a plastika ; třeba že strom se malířům ještě dlouho nedařil,

') Že ta skupina jsou kopie i-uské ikony vladimirské a smolenské, uznali
Podlaha a Šittler v Methodu XXIV., 37.

') Rocznik Krakowski, VI., 1904. 203.

') Soupis II., Praha, 26. Kopii kladou do zač. XV. veku. Jiná jest tu ze
XVI. stol.

*) Soupis Vm., 38, 41.

*) Soupis X., 74. Třeboň.

®) Poslední známé dílo toho způsobu jedno pochází z r. asi 1340 ; je to
bibli, jejíž miniatury Václav augustinián maloval u sv. Kříže v Praze, (teď v Mni-

294 Kniha II. 4. Díla průmyslná a umělecká

listy, květy, květiny, zvířata, figurky, genrové obrázky a scény mají
svou dobrou formu i životnost; barvy krycí svítí proti temným
barvám předchozí doby, barva klade se na barvu pro větší dojem : ^)
vznikají drahocenné rukopisy domácího díla, malířů počet roste,
práce jejich sic nerovná se jemnějším práčem francouzským ani vlaš-
ským, ale v svéráznosti sobě vlastní jest tak výborná, že knihy
drobných maleb českých jdou stejně do světa jako knihy ze starších
kulturních středisk mahřských, ^) a česká škola svými vhvy působí
i v malování sousedů, zvláště Poláků, ^) ač i tam knihy docházely
přímo z Vlach, z několika měst, kdež byly miniaturní školy. *)

Jakož svrchu praveno, česká škola vznikla recepcí a živým do-
tykem avignonských prací. Ta recepce plnou silou jeví se v ruko-
pisech, pořizovaných nákladem olomouckého biskupa Jana ze Středy,
víc humanisty než theologa. ^) O tu recepci v drobném malířství
přičinil se nad jiné kanovník olomoucký Mikuláš z Kroměříže, proto-
notarius, naučiv se za pobytu svého v Avignone tamějšímu illumi-
natorskému umění. Výborný malíř Jan z Opavy, kanovník a plebán,
byl Mikulášův žák, a od těch česká škola miniaturní měla asi nej-
větší posilek ve svých začátcích. Z rukopisů malovaných chovají
jako poklad v zemském museum Jana ze Středy Liber viaticus
z r. 1354 s malbami, jež mají význam i pro souvěké dějiny kul-
turní: v kapitulní knihovně u sv. Víta mají mšál (cca 1364), jejž
lze přičísti Janovi ze Středy, neboť jest malován stejně, jako kniha
předešlá ; ^) od Jana z Opavy zachoval se krásný evangehář v dvorní
knihovně vídeňské (z r. 1368).

chove). C. Ces. Mus. 1885. 268. Jiné jest z polovice XIV. stol. v Pokladě svatovít.
»Speculum«, obrysy peřové, barvou pokládané. Soupis, Praha II., 2, 92.

') Chytil; Arch. Pam. XIII., 90; Dvořák, Jahrbuch d. kunsthist. Samml.
XXII., 61.

') Formule průvodního listu k vývozu knih z doby Karlovy zachována.
Tadra, Kanceláře, 215; týž, Styky 52.

") Sprawozdania komisyi do badania historyi sztuki w Polsce VII., 3. Ko-
pera, Miniat. v Petrsburgu. 403. Tu mezi miniaturami uveden>^mi jest Isidor
(Origines rerum) s obrázky stejného charakteru jako v Štítném; i ženský čepec
český kožíškem vroubený, jak ho viděti na freskách v Slavětíně a v miniaturách
ročovských, jest tu malován. Vliv český v polské malířství se uznává, Lumír
XXV., 131.

") Sprawozdania V., 73. Sokolowski.

*) O něm Tadra, Jan z Stř. ve Věstn. Akad. VlIL, 44. Balbin. Boh. doc.
I., 80. Sliirka prám. k pozn. liter, život. Akad. I., ř. 1. č. 5. str. VI.

') Chytil, Arch. Pam. XIII., 86. Soupis, Praha II., 2. Poklad sv. Vít. 35.
Šittler, Podlaha v Pokladě 280.

Malířství drobné. 295

Rázem české školy malováno Mariale a Orationale (v mus.
zemsk.) Arnošta z Pardubic, arcibiskupa, jeho šest velikých kancio-
nálů, chovaných u sv. Víta na Hradě. V těch knihách zvlášť zají-
mavou invencí provedeny iniciály většinou figurní, postavy svaté
i scény; iniciála jedna z dračího těla bez násilí vyvíjí se v pruty
a listy dolů visící ; tu tam vyškytá se genre — na př. osobička míč
chytající — s živostí podaný; tvář sv. Víta v jedné iniciále není
schematická; jest jako nějaká podobizna přirozená a individuálná ^)
Z graduálu arcibiskupova méně zamlouvá se v jedné iniciále tvář
arcibiskupa Arnošta samého; ta je jako dětská, schematická, k čemuž
ovšem hodně přispívá holá brada knězova. ^) Naproti tomu bude
v musejním orationale hlava Arnoštova zajisté podobiznou. V jedné
z iniciál malován rozlomily obrázek Madonny, jejíhož hrdla chla-
peček se drží. ^)

Z tehdejších prací za zvláštní zmínku stojí breviář křížovnický
velmistra Lva z r. 1356, s malými obrázky ze života zemědělského.

Do konce života Karlova, kdy světských illuminatorů bylo už
drahně, pozorovati při stejné technice a svižné kresbě práci, co do
kladení barev již ne tak pečlivou ani tak jemnou jako prve. Také
zlatá půda obrázků ustupuje jiné, barevné, byť ještě aspoň zlatými
nitkami a arabeskami zdobené. Repraesentantem takových prací,
vždy ovšem nad míru cenných, jest Štítného „Naučení" z r. 1376,
první česká kniha skvostně illuminovaná v iniciálách rozmanitými
obrázky ze života ; *) též strahovský Pontifikál biskupa litomyšlského
Alberta ze Šternberka, z r. 1376 s figurnými iniciálami, činnost
biskupskou znázorňujícími. ^) Psal knihu a snad i maloval mistr
Hodík.

Za krále Václava IV. dosaženo vrchole českého stilu ; zvláště
ozdobnost okrajků v knihách jest lehčí, elegantnější, barvy, možná-li
ještě svítivější. Figury stávají se zvlášť od počátku XV. stol. pla-
stičtějšími, mají ostré a zhusta tvrdé rysy, snaha po individualisaci

') Soupis, Praha, II., 2, 225. Reprodukce lnic. na str. 229. Fontes I., 395,
že za veliké peníze dal délaíi devět »chorales libros« (gradualia et antiphonaria).
Odvedeny teprve 10 let po smrti arcibiskupově. Šittler a Podlaha, Poklad 62, 280.

") Soupis, Praha, II., 229. Chytil, Arch. P. XIII., 92. Obrázek v Pokladě,
str. 61.

') Týž Soupis, 232. Mimo obrazy skvostné jsou v kancionálech Arnoštových
také jiné hruběji kreslené, méně cenné, i černé.

*) Chytil, Arch. P. XIIL, 152. Týž v Ottové Slov. Čechy, 378.

*) Arch. Pam. XIX., 442. Zahradník.

296 Kniha II. 4. Díla průmyslná a umélecká.

a živosti tváře lidské stává se obecnější. Význačnou zevnější známkou
doby (XV. stol.) klade se úprava vousů, které malíř maluje jako
hoblovačky, a vlající fábory, točenice, které mívají králové i pod
korunou malovány. ^)

Ale při tom dva směry zřetedlny. Kdežto illuminatoři cechovní
a měšťanští pracují v tradici celkem vážné a ovšem dle nákladu
objednavatelova tu stkvěleji, ušlechtileji, tu zase zběžněji a hruběji,
ba někdy už i hodně řemeslně, dvorští illuminatorové, jdouce s buj-
ným proudem královského dvora, do svých nádherných prací vpra-
vovali rozmanité necudnosti, často lazebnici, privilegovanou to ne-
věstku oněch dob, i výjevy lázeňské a jiné rozpustilosti, ^) jakož vi-
děti v pověstné šestidílné biblí, pro krále Václava kdys před r. 1400
zhotovené (v dvorním museu ve Vídni). Z dvorských malířů několik
v ní malovali ; dva z nich podepsali se, Fráňa a Kuthner, dle jména
rodák horský. ^)

Z prací druhého směru zachovalo se několik znamenitých kusů ;
především pro kulturní historii nad jiné knihy důležité „Zrcadlo
lidského spasení" (v čes. museum), plné obrázky ze života, několik
biblí, takž nostická (Kunše oltářníka) z r. 1385, vatikánský kodex
arcibiskupa z Jenštejna, biblí arcibiskupa Konráda z r. 1402 (teď
v Antverpách), velmi nádherná, některé biblí v pokladě svatovít-
ském s obrázky iniciálnými, vše z počátku XV. věku. *) Ne tak
pěkně jako předešlé vymalována litoměřická biblí r. 1414 Matiášem
z Prahy.

Několik cenných missálů z doby Václavovy zachováno ; nade
všecky vyniká ušlechtilým pojetím svých maleb mšál arcibiskupa
Zbyňka z Hasenburku (ve Vídni v dvorn. knih.), malovaný r. 1409
Vavřincem z Klatov. Některé výborné obrázky jsou v missále, jejž

') Chytil, O Junkerech 49, 50, 53.

^) Schlosser v Jahrbuch der kunsthist. SammI. XIV., 307 vidí i v škole
malíříi Václavových, jako už v Karlových, na mnoze francouzské vlivy; naproti
tomu v Jahrb. XVI., 29 týž vykládá dvorskou školu Václavovu za mezinárodní,
jsou prý v ni vlivy německé, franc, italské i anglické a ovšem přece také sla-
vische Eigenart.

*) Arch. Pam. XIII., 207, Chytil. Schlosserovi v Jahrb. d. kunsthist. Samml.
XIV., 303. jsou oba jmenovaní »slabšimi« mistry. Zdá se, že ostatní nejmenovaní
a lepší mistrové nebyli Němci: upozornil na to už Chytil, že v německém texte
bibli té návody raalíríím psány jsou latinsky.

*} Soupis. Praha II., 2, 64. O kodexu Jenštejiiové Zítek psal v Arch. Pam.
XX., 183.

Malířství drobné. 297

si pořídil kanovník Václav z Radce počátkem XV. věku (1397 — 1417) ;
jsou tu zvlášť roztomilé jesličky a v nich zdařilá postavička Mateře
boží a pastýře skrytého v písmeni D. Na obraze jednom dole pod
křížem jest kanovník z Radce sám podobou svojí. ')

Z graduálů té doby za zmínku stojí ročovský, ^) na jehož
prvním obraze jest malován zakladatel kláštera Kolovrat Albrecht
s chotí. Ta má na hlavě čepec, kožíškem lemovaný, jako podobné
jsou na freskách slavětinských. Z graduálů toho však jen několik
listů náleží století XIV., jiné jsou z dob následujících.

Lze vysloviti přesvědčení, že v oné době zhotoveno bylo nad
míru a nad pomyšlení mnoho rituálných knih všelikterakých, v nichž,
nebylo-li obrázků, aspoň krasopisné rozviliny, nitkové ornamenty
zdobily začátečná písmena. Kolik takových pergamenových listů ze
„zbořených" knih kostelních shledáváme jen po archivech městských !
Ubohé listy takové pro svou podstatnost posluhovaly za desky všeli-
jakým pozdějším písemnostem, účtům a jiným knihám městským.
A kohk knih pergamenových rozebrali a zničili jen zlatotepci k svému
řemeslu ! Při tom nepočítáme ani, co nám knih zhubily následující
vojny, a kohk nám jich do světa rozvezeno krádežně.

Na konec nelze nezmíniti se o novém rázu knih psaných, jenž
vznikl theologickými hádkami před vypuknutím husitských bouří.
Ryly to knížky traktátů, hádek, četby časové, knížky rychle psané
pro potřebu lychlou; do těch nemalováno nic uměleckého, nejvýš
že iniciály natřel písař červeně; takové traktáty jakoby překážely
uměleckým rukopisům obrázkovým.

Jinače jsou knihy za celou dobu psány pěkně. Za málo peněz
písař nutil se do krasopisného umění. Kathedrální písař Jan de
Reichembach psal celý missál do Mořin za půl třetí kopy r. 1379.'')
R. 1416 písař Jan z Králové Hradce v smlouvě s panem Janem
Rabštejnským slibuje napsati bibli, a to tak, že veliký kvintern
(s padesáti řádky na každé kolumně) napíše za 15 grošů, ale po-
něvadž pán dal písaři pro jeho chudobu půl druhé kopy napřed,
uvoluje se ubožec psáti kvintern pouze za 10 grošů, dokavadž by
té půl druhé kopy neoddělal. Kromě toho slibuje a knihami měst-
skými zapisuje se, ■^) že bude všecky rubriky znamenati, jak se shiši,

*) Soupis, Praha II., 2, 216. Šittler a Podlaha. PokJad sv. Víi. 286.
") Jest v kláštere Doln. Rodová. Soupis II., Louny. 69. Matějka.
») Tadra, Soudní Akta. I., 352.
*) Arch. pražs. č. 992, 15.

298 Kniha II. 4. Dila průmyslná a umělecká.

všecka versalia rubrikou přetrhovati, že se nechce na písmě horšiti,
ale lepšiti, co zkazí, že opraví, v žádné jiné psaní že se nedá, do-
kavad té biblí neukončí, vždy ve třech nedělích že podá dva kvin-
terny úplně dokonané. To vše a jiné ještě kusy chce držeti písař
pod kletbou rektora universitního. Musil tedy písař za 20 — 30 grošů
tři neděle psáti po celé dni ! A přes ten malý plat bývají knihy
krasopisnými pracemi.

Českou školu malířskou a práci znáti též na tehdejších mal-
bách na skle: barevná a malovaná okna gotika míti chtívala :
okna byla vehká a \n|rsoká, a rozklad světla slunečného v barevné
tóny, jež se rozlévaly po stěnách a dlažení kostelním, působil
v lidi zajisté dojmem mystickým. Při malbách v oknech malíř, jsa
se sklenářem v stejném cechu, navzájem si vyhovovah, materiál
skelný poskytoval jen malé plochy, a malíř podle toho komponoval.
Komposicí byly figury ze starého Zákona, Matka boží, Kristův život
a utišení. Nebylo onačejšího chrámu gotického, aby hned při stavbě
jeho nepomýšleli na malbu oken. ^) I ve chrámech vesnických chtí-
vali míti taková okna.

Naší době však pramálo těch prací se dochovalo. Z těch jsou
především zajímavé čtyři malby na skle v hlavním chrámu města
Kolína z konce XIV. století : představují Krista na kříži a tři výjevy
ze života panny Marie. Hlavy jsou podány většinou přirozeně, vý-
razně, barvy jsou harmonicky zladěny; čárkované stíny budí dojem
plastický. ^) Z menších chrámů zachoval slivenecký nevalné zbytky
SA^ých maleb na skle (teď v Uměl.-průmysl. museum), snad Soupis
akademický najde leckde v zastrčených koutech naší vlasti některou
takovou vzácnou památku, jako na příklad nalezena u Domažlic
v UIdočí. Tu mají bohužel jen zbytky maleb, rostlinné motivy, růže,
víno, listí bodlákové ; z figur jen šatné záhyby. ^)

K malbám bychom měli také přičítati práce štítařů, jenže
z doby lucemburské nezachovala se, pokud víme, žádná. Soudíce
dle pozdějších prací smíme snad říci, že štíty již v této době byly
malovány způsobem obrazů tabulových: na křídové vrstvě tempe-
rovými barvami, ale co a jak uměle malováno, nevíme.

*) »Vitris pulcherrimis decoravit« biskup Jan r. 1332 v Roudnici chrám.
Fontes, IV., 385. Holé sklo do celého okna gotického r. 1414 stálo v Praze čtyři
kopy gr. č. Miscell. č. 11. C. 14 v pražs. archivu.

') Viz Soupis I., Kolín. 35, Mádl.

*) Soupis XVII., Domažlice, 24, Hostaš, Vaněk, Borovský.

Vyšívání. 299

Při prácech malířských oné doby lze položiti zmínku též o mo-
saikovém obraze, k němuž malíř zajisté učinil co do kresby i barvy
a koncepce předlohu. Míníme musivní práci, kterou na chrámě
sv. Víta v Praze Karel IV. (v 1. 1370 — 71) dle zprávy Beneše z Vait-
mile „more Graecorum" dal zhotoviti od Vlachů (snad benátských) ; ^)
představuje poslední soud, některé patrony české, donátora a jeho
choť Alžbětu. Jest to obraz toho způsobu u nás jediný, práce cizí.
květ exotický, osamělý.

Jinou prazvláštní mosaiku Karel IV. si oblíbil, ta však nená-
leží do umění. Dal totiž na Karlštejně ve dvou kaplích a v kapli
svatováclavské v Praze obložiti zdi hlazenými kameny drahými a
polodrahými nestejných obrysů a velikostí takových, jak je byl
brusič z hroudy nařezal a ohladil. Ty pláty lesklého kamení jsou
spojeny ozlacenou sádrou, vejci míchanou, a celek měl působiti
bezpochyby jako nádhera pohádková, ale činí dojem nekhdných
skvrn. Byl v tom osobní vkus Karla IV., i v Tangermůnde. když
byl r. 1373 nabyl Brandeburska. dal kaph takovými kameny vy-
ložiti.

Zda-li umělecké vyřezávání kamenů nebo jakás miniaturní plas-
tika u nás v době lucemburské byla provozována, nelze tvrditi
ani popírati: řezáči kamenů tu byli, jenže nevíme, rozřezovali-li jen
drahé kameny na ozdobu zdí, či také ryl a řezal-li některý gemmy
a kameje, umělecká díla. ^)

Posléz abychom sobě všimli ještě prací umělého vyšívání
nebo krumplování, jehož v době lucemburské vedle vyšívaček
všech stavů od královny ^) až k jeptiškám a prostým švadlím do-
týkali se již také řemeslní krumpiéři. Práce jejich zove se starým
názvem (r. 1390) „vyřazovaná" (clavata);*) souvisí ovšem se šitím,
nástrojem je tu jehla a paličky (clava), ale výkres k obrazu a návrh
barev a stínů i všecka invence byla prací kreslíře a malíře. Proto

') Neuwirth. Gesch. d. bild. Kunst. 239.

^) Fiala v Arch. Pam. XV. praví, že umění řezati a rjii kameny nekvetlo
u nás měrou pozoruhodnou nikdy, bývalo prý vždy importováno z Itálie.

^) Z těch královna Blanka, choť Karla IV., kostelu nejedno vyšívání hotovila
s paními dvorními. Svědčí o tom inventáře věcí sv. Víta. Sittler a Podlaha,
Poklad. 15. Též Tadrova Soud. Akta I., 181. Také královna Anna Falcká, Anna
Svídnická, choti Karlovy, čalouny, ornáty a jiné věci vyšívané dávaly kostelu
v Hradě a nepochybno, že měly účast při jich pořizování. Tamž. 49.

*) Archiv kapitulní XVIII., 18. Inventář břevnovský. Casula clavata id est
wyrazyevrana cum gallis atd.

300 Kniha II. 4. Díla průmyslná a umělecká.

krumpléři všude, ne jen u nás svým časem ocitli se v cechu s ma-
líři. Vyšívač nakreslil si obrysy na plátno, a barvami jeho byly nitě
hedbávné, vykouzlující lesklý měkký sytý kolorit, a nitě ozlacené
i perly.

Figurové vyšívání sloužilo v oné době nejvíc kostelu. V chrámě
byly íigurami malovány zdi, okna, knihy posvátné, proč by roucha
neměla býti týmž způsobem malována ? S gotikou nepřišlo vyšívání ;
již doby předešlé lecco toho oblibovaly; gotická krumplování nejsou
začátečnická, svědčit již o pokročilém umění a tradici dávné.

Co kněz na sebe bral k oltáři, všecko vyšíváno, od kasulí apluviálů
až po humerály ^) a pásek při biskupské rukavici. Vyšíváno umučení
Páně, íigura Panny, světci, světice, donátoři, scény starého a nového
Zákona, tedy totéž, co miniaturní malíř do iniciálek vpravoval. Ne-
zachovalo se těch věcí právě mnoho, ale co uchováno, budí obdiv.
Ze XIV. století jako chlouba české trpělivé práce a dovednosti jsou
rokycanské kasule příkladem. Z nejstarší kasale děkanského kostela
v Rokycanech zachoval se pouze přední a zadní kříž; přední od
novověkého krejčíře zkrácený, rozstříhaný a znovu sešitý bez ladu,
ukazuje světici v zeleném královském šatě s hermelinovými pachy,
obojručím držící pletený košík (sv. Alžběta); plastického vzhledu
nemá a je dosti skreslená. ^) Kříž dorsalní je kresbou a i prove-
dením znamenitější ; Panna Maria sedí v sloupoví gotické architek-
tury, oděna řásným rouchem modrým, jež i hlavu halí. To roucho
má stínováním výbornou plastiku. S hůry s nebeského stavení
v záři snáší se holubice; Ježíšek, vyšitý na životě Panny jako malý
drobeček, naivně vysvětluje těhotenství své mateře. V hořejší části
kříže jest vzetí na nebe; andělé o pávích a duhových křídlech vy-
sokých, pěkně stylisovaných, nesou Matku boží, prostovlasou, nád-
herně oděnou. Oba kříže vyšity v zlaté půdě.

Na druhé (něco mladší) kasuli rokycanské, vyšit na zlaté půdě
Ecce homo ; postava nahého Krista, pláštěm červenvm širokým krytá
a rány ukazující, stojí mezi anděly třemi, držícími nástroje k mu-
čení. V dolejší části Matka boží stojící s mečem, v hrudi zabodeným,
jest ve všem všudy přes nesnadnou techniku mistrná tak, že tu vy-
šívač skoro dohonil miniaturního malíře.

') V listině arch. sv. Tomáše v Praze při r. 1362 čte se mimo jiné o hume-
rale >de perlonibus cum syllabis Maria«, oceněném šesti kopami grošů.

') Obrázky a pojednání Šittiera a Podlahy v Methodu XXL, 137. Též v Sou-
pise IX., 104.

Vyšívání. 301

Sametová látka té kasule vybízí k poznámce, že v XIV. století
v aksamitových látkách, z orientu k nám dovážených, učiněn textilní
pokrok ten, že do sametu vyhlub ovány, vystřihovány, vetkávány
byly dessiny, nejčastéji granát ovocem svým a květem i lupeny.
Naše nejstarší gotické ornáty (budyňský i rokycanské) mají graná-
tové dessiny v polích, ornamentem tu prošlejším tam bohatším
orámovaných. ^)

Třetí rokycanská kasule olivového aksamitu s granátem na-
žloutlým má na sobě \7'šívání skupiny pod křížem. Kříž je hnědý,
naturalisticky sukovitý. Skupina známá pod křížem, také sukovatým,
vyplňuje dorsální střed na kasuli budyňské. Konce dorsálního
kříže na obou kasulích vyplněny jsou polofigurami světců, vše
v zlatém poli rozmanitě vzorkovaném. ^)

Z nejznamenitějších prací vyšívačských po tu chvíli zachovaných,
beze sporu jest pás při rukavici (sv. vojtěšské) v Boleslavi; na tom
páse v perlovém vroubení vyšito poprsí Kristovo, sv. Petra a Pavla,
vše pracováno drobně hedvábím; tváře (pokud neotřeno) výrazné.

Ale nebyly jen oděvy liturgické vyšívány. V tehdejších chrámech
kde jaká přikrývka, koberec nebo závěsa, koltra, kolt rýna, (ze
slova cultra) nebo čalún, vše se vyšívalo ornamentem, písmeny,
a začasté obrazy. A nepodobno víře, jaké to obrazy byly co do
ideje! V pražském kostele sv. Tomáše měli dle inventáře z r. 1410^)
na stolicích v kůru koltry, kortýny nebo koberce, na nichž osoby
válečné zobrazeny, na jiných stvoření světa; na jedné koltře vyšit
boj meči, objímání panen, mouřenín, zbrojenec se lvem zápasící,
poustevník. Na jedné z tapet vyšit zápas lesního muže s ozbro-
jencem; na jiné nějaká honba panen, některé koltry byly zdobeny
květinami, jiné zvířaty. A všecko to podivné, světské vyšívání bylo
vyvěšováno o slavnostech.

Podobná vyšívání na kortýnách byla arci i v hlavním chrámě
českém. Svatovítském. Na jedné byli jezdci, na jiné kančí hlavy.
O slavnosti velikonoční na počátku XV. věku nad hrobem sv. Víta

') Bock, Gesch. d. liturg. Gewánder I., 106; Šittler a Podlaha v Methodu
XXI., 125. Zíbrt, Děj. kr. 407.

') Reprodukce v Meth. XXL. 124, 125. Soupis. IX , 108. V Rokycanech za
chovali si ještě jeden dorsální kříž, na němž sv. Kateřina a jiných 5 figur vyšito,
práce mladší nežli předešlé. Dali je nedávno přesíti na novou kasuli starým
slohem provedenou. Meth. XXII., 41.

^) Tomek, Základy II., 37.

."02 Kniha II. 4. Díla průmyslná a umělecká.

sic kortýna s obrazem Mateře boží visela, ale vedle ní zavěsili
kortýnu se lvem a pávy, dále jiné s anděly, orlicemi, s ptáčaty,
s nápisy. ^)

Co do techniky nejstarších prací vyšívačských nutno oznámiti,
že krurapéři a vyšívačky (všude — ne jen u nás) vyšívaly figury
a obrazy tak, že píchaly vždy od spodku do prostřed stehu již
právě hotového, tím tedy steh onen rozštěpily, rozeklály. To zove se
dnes stehem rozeklaným. Zlatá půda šita stehem jiným. Vyšívač buď
kladl zlaté nitě hustě řadou vedle sebe a pak je příčně hedvábnou
nití prošíval. Tof steh příložný. Anebo vyšívač zlaté nitě přikládal
a přišíval v spirálách. Takovým stehem spirálovým zejména záře
kolem hlav robíval. ^)

Na konec této stati o dílech a prácech budiž připomenuto, že
ze živností služebných v této periodě bradýři následkem tehdejší
mody čím dál tím snáze a lépe obživovali se. Na počátku XIV. věku
bylo plnovousů dosti; ještě Karel IV. nosil krátkou bradu plnou;
ale čím blíže v konec věku, tím víc mizí brada, a do XV. století
naši předkové vcházejí většinou o bradě holé. Tudíž bradýři měli
čím dále víc práce.

') Arch. kapitul. XXVII , 13. V Diplomatári opis. Tomek, Základy IV., 248.
Podlaha a Šittler v Pokladě. 76. Zapsány jsou některé svatovítské kortýny pod
jmény divnými českými; jedné říkáno »mřenky«, druhé »drštky«, třetí »macecha«

*) O tom zevrubněji Šittler a Podlaha v Methodu XXII., 1 a násl.

Obchod doby lucemburské.

Veliký představitel té doby, Karel IV., český král, měl bystré
oko pro důležitost obchodního odvětví národního hospodářství. On
měl obchodní politiku účelnou rázu již mezinárodního; v jeho čin-
nosti dobře znáti její zásady a úmysly. Jsou patrný v neumdlévající
snaze, aby českým kupcům v cizině zjednal volnost a výhody ob-
chodní, a též aby obchod krajový, domácí, dostal se na volnější
dráhy.

Nevadí zásluhám jeho, měl-li při tom i zájmy fiskové. Arci
v oné době nelze hledati při vládách zeměpanských nijakého vedení
po stránce obchodní, princip byl, že obchod náleží městům, a tudíž
jen v městech politika obchodní měla pevné cíle, byC jen na obzory
nedaleké. Co Karel pro český obchod učinil, jsou památné a dlouho-
trvalé skutky. Od něho pocházejí akty, jež mají už ráz obchodních
smluv. Mnohého docíhl ovšem nad své předchůdce jen tím, že byl
zároveň německým králem a římským císařem. Z římského impéria
bral si zejména právo rozhodovati nad obchodními cestami, af byly
v panství číkoh. ^) Tudíž Karel zjednal r. 1349 a 1350 českým
kupcům volné obchodní cesty a ochranu v Brandeburště a Bavorech ^),
smluvil s Benátčany r. 1358, že chrániti budou kupců českých
a z Němec příchozích, ^) smlouval s vévodami rakouskými, aby ob-

') Arch. pražs., č. 993, 64.

') Arch. pražs., č. 993, 35, 65. Tomek, D. Pr. II., 395. Celakovský, Codex I.,
87, 88.

') Arch. pražs. 993, 4l. Celakovský, Cocl. I., 112. Že doze Cornaro laskavě
zval české obchodníky r. 1366, zajisté 1 v tom byl vliv Karlův. Arch. pražs.
993, 35. Celakovský, I. c, 131.

304 Kniha II. 5. Obchod doby lucemburské.

chodu do Benátek nepřekáželi ve Vídni nucenými zastávkami a sklady,
v čemž oni povolovali neradi, s obmezením zboží a jen na čas. *)
Chtěl poříditi široké obchodní spojení Cech s hansou, na jejíž čele
stál Lubek, chtěl svésti jeden směr hansovského obchodu do Cech
a skrze Cechy dále, proto kázal upravovati vodní cesty v Čechách
i v Němcích (Odru) ; ještě ke konci panování svého r. 1375 král
jednal v Lubeku o český obchod s hansou, ^) ale hansu nebylo lze
tak hluboko na jih v obchody vázati.

Nade všecko důležitější čin Karlův byl, že po příkladě svého
děda císaře Jindřicha VII. a císaře Ludvíka Bavora (1330)^) sám
také r. 1354 dvěma privilegii pražské kupce (a bezpochyby i kutno-
horské) osvobodil v říši německé všech celných poplatků nejen
v městech říšských, ale i v městečkách, při hradech, na vsích, všude
týmž způsobem jako požívali kupci norimberští.^) Clo bylo tehdej-
šího obchodu nejbolestnější stránkou. A když ve Frankfurtě nad
Mohanem ti, jimž ze cla užitek náležel, bránili své škody, Karel r. 1359
s úspěchem zakročil a kupcům pražským a kutnohorským svobodu
cla vyjednal. ^) Týmž kupcům r. 1365 svobodu onu obnovuje, ale
při tom napomíná, aby měli lokty a závaží cejchovaná městským
cejchem.

Kde Karel nemohl přímo jednati a českému obchodu se pře-
káželo, neváhal užiti nátlaku a odvety, aby vynutil polepšení. Polský
král Kazimír brzo po vojně s králem českým^) r. 1348 založil nová
cla ve své říši na škodu cizích kupců. Vratislavští, z poškozených

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Djiny emesel a obchodu v echách v XVI. a v XV. století"

See other formats